VNĚJŠÍ PODNIKOVÝ TRH PRÁCE
- podnik obvykle získává rozhodující množství svých zam. z obyvatelstva, které bydlí v okolí podniku = spádové území podniku
- podnik je v rozh. míře závislý na zdrojích prac. sil, které jsou v okolí s racionální vzdáleností dojíždění
- jde o poznání vývojových tendencí
- spádové území podniku
o území, z něhož je možné racionálně dojíždět do práce
o hlediska vymezení
a) analýza geografická a dopravní situace
b) denní dojížďka prac. za prací do práce
c) analýza konkurenční nabídky prac. příležitostí
d) pohlaví, věk
Trh práce
- trh, na kterém se nabízí a hledá prac. síla
- trh určen
o velikost nabídky prac. sil
o velikost nabídky prac. míst (popt. po prac. silách)
- faktory ovlivňující velikost nabídky prac. sil
o populační vývoj
o politika zaměstnanosti
- hl. státní a lokální
- cíl – zajistit funkčnost trhu práce
o existující pracovní podmínky
- mzdové podmínky – min. mzda, soc. dávky
- úprava prac. doby
- faktory ovlivňující velikost poptávky po prac. silách
o stávající věková struktura (i konkrétních podniků)
o pracovní podmínky (v konkr. podniku)
o politika zaměstnanosti (např.: povinné zaměstnávání osob se ZPS se zam. nad 25 zam. 4%)
Politika zaměstnanosti
- a) systém relativně stabilních zásad jimiž se subjekty politiky řídí při rozhodování o míře využití prac. zdrojů
- b) opatření, kterými se subjekty politiky zam. snaží ovlivňovat množství prac. zdrojů a jejich využívání
- 3 úrovně
o 1) státní
cíl – zajištění makroekonomické rovnováhy na trhu práce
opatření – propopulační politika, migrační politika, vzdělávání ob., hodnotová orientace mládeže
o 2) lokální
- ve zvýšené míře přihlíží ke specifikům konkrétního rgionu
o 3) podniková
- více autonomní
- nejprve cíle podnikové, pak až státní a lokální
- nástroje
o veřejně prospěšné práce
o společensky účelná prac. místa
o absolventské praxe
o chráněné dílny a chráněná pracoviště
o rekvalifikace
- nezaměstnaný čl.
o a) je bez práce
o b) aktivně hledá práci
o c) připravenost k nástupu do práce do 14 dnů
- míra nezaměstnanosti = u
o u = U/(E+U)*100
- U = nezaměstnané osoby
- E+U = zam. os. + nez. os.
- druhy nezaměstnanosti
o frikční – vzniká v důsledku nedokonalých info o volných prac. místech (mezi přestupy do zam.)
o strukturální – nesouladem mezi nab. a popt.
o cyklická
- živ. cyklus podniku (sezónnost)
• 1) vznik
• 2) růst
• 3) zralost (ideální pro inovaci)
• 4) úpadek (strategie sanace)
• 5) zánik (strategie znovuzrození)
Model trhu práce
1) Jednoduchý
- stabilní trh práce => n*U=z*E
2) Rozšířený
- „O“ – nepracují, ale nejsou zaregistrováni na ÚP
Přirozená míra nezaměstnanosti
- Philipsova křivka
a) základní
- inverzní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mzdovou inflací
- čím vyšší je míra nezaměstnanosti, tím nižší je mzdová inflace
- w = (Wt – Wt-1)/Wt-1
b) modifikovaná
= (Pt – Pt-1)/Pt-1
Pracovní zdroje
- pracovní populace, ve které se rekrutuje prac. síla
- ea = PEA/P * 100
o velikost společenské prac. síly je význ. charakterem eko potenciálu společnosti
o ekonomická aktivita
o PEA – počet eko aktivních osob, které trvale bydlí na sledovaném území
o P – počet obyvatel, které trvale bydlí na sledovaném území
- eaPZ = PEA/PPZ * 100
o obecná míra eko aktivity prac. zdrojů
o PPZ – celk. počet domácích prac. zdrojů, které bydlí na sledovaném území
- kritéria:
o a) biologická
o b) společensko-historická – tradice,…
- a) osoby v předproduktivním věku
- b) osoby v produktivním věku
- c) osoby v poproduktivním věku
- vlivy ovlivňující velikost prac. zdrojů – sociální,…
Pracovní síla
- a) společenská
- b) individuální
- souhrn duševních a fyzických vlastností (schopností)
- reprodukce prac. síly – podle věku - rozšířená
- prostá
- zúžená
Zobrazují se příspěvky se štítkemphillipsova křivka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemphillipsova křivka. Zobrazit všechny příspěvky
10) Inflace a protiinflační politika
Inflace a protiinflační politika
Inflace = růst všeobecné cenové hladiny.
Cenová hladina (P) = průměrná úroveň cen určitého souboru statků v běžném období ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období. Tempo růstu cenové hladiny = míra inflace.
Nejčastěji používanými indexy k vyjádření vývoje v. c. hladiny jsou:
• index spotřebitelských cen,
• index cen výrobcy,
• deflátor HDP (HNP).
Index spotřebitelských cen (CPI)
- cenová hladina je vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru (koše) spotřebních výrobků a služeb, spotřebovávaných průměrnou domácností.
Srovnáváme tedy náklady na nákup určitého neměnného souboru statků, který je tvořen několika sty položek (=reprezentanti).
Každý reprezentant má v uvedeném koši svou váhu, určenou podílem výdajů na daný statekv základním období na celkových výdajích domácností v základním období. Tyto soubory i váhy slouží delší dobu.
V případě tohoto indexu může dojít k tzv. s k r y t é i n f l a c i (např. dochází k faktickým změnám ve struktuře koše v podobě omezení výdajů na zbytné statky ve prospěch výdajů na nezbytné statky, přičemž v používaném koši nejsou tyto změny zachyceny; nebo absence některých statků, které jsou v současnosti spotřebovávány může vést k deformaci CPI).
Příklad:
cena v Kč
statek váha 1991 1992 1993
A 30% 80 85 93
B 20% 210 210 215
C 40% 2860 2900 2800
D 10% 16 26 34
1991 1992 1993
statek index násobený váhou index násobený váhou index násobený váhou
A 100,00 * 0,3 = 30,00 106,25 * 0,3 = 31,88 116,25 * 0,3 = 34,88
B 100,00 * 0,2 = 20,00 100,00 * 0,2 = 20,00 102,38 * 0,2 = 20,48
C 100,00 * 0,4 = 40,00 101,40 * 0,4 = 40,56 97,90 * 0,4 = 39,16
D 100,00 * 0,1 = 10,00 162,50 * 0,1 = 16,25 22,50 * 0,1 = 21,25
CPI 100,00 108,69 115,77
roční míra inflace v roce 1993 = ((CPI1993 - CPI1992) ÷ CPI1992) × 100 = 6,51%
Index cen výrobců (PPI)
- bývá specifikován pro různá odvětví a obory, jako index cen průmyslových výrobců, zemědělských výrobců, stavebních prací apod.
Koše obsahují příslušné výrobky a služby (tedy např. též suroviny, polotovary ap.).Vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI.
Deflátor HDP
- košem jsou šeechny statky obsažené v daném ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu.
Váhy jsou tedy každý rok odlišné. Index je vypočítáván jako poměr nominálního produktu v daném roce a reálného produktu v daném roce.
Uvedený index bývá označován jako i m p l i c i t n í c e n o v ý d e f l á t o r.
Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny (tedy k záporným přírůstkům cenové hladiny), jde o d e f l a c i.
Jsou-li přírůstky cenové hladiny klesající, jde o d e z i n f l a c i.
N e v y r o v n a n á i. = ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem.
Podle závažnosti dopadů na ekonomiku bývá inflace dále rozlišována:
1. m í r n á inflace = ekonomické subjekty důvěřují penězům, uzavírají smlouvy vyjádřené v nominálních veličinách, potřeba řízení struktury aktiv není tak naléhavá. jde o nízkou, zpravidla jednocifernou míru inflace,
2. p á d i v á inflace = lidé ztrácejí důvěru k penězům, preferují držbu jiných finančních nebo věcných aktiv. Rozšiřuje se indexování nominálních veličin beďk určitému cenovému indexu nebo k zahraniční měně,
3. h y p e r i n f l a c e = cenová hladina roste o tisíce a více procent ročně. Peníze přestávají fungovat, rozšiřuje se naturální směna a používání stabilnějších zahraničních měn. Je nutná měnová reforma.
Důsledky inflace
1.Vliv inflace na reálné důchody a bohatství
• Inflace vede k přerozdělení reálných důchodů za předpokladu, že cenová hladina a příslušný nominální důchod rosou rozdílným tempem (jde o nevyrovnanou inflaci).
• Druhý dopad inflace na reálné důchody je zprostředkován speciálním efektem spojení inflace a zdanění (= taxflace neboli fiskální brzda). S růstem nominálních mezd, který je spojen s růstem cenové hladiny , se příjemci mezd dostávají dov yšší důchodové skupiny s vyšší mírou zdanění (progresivní daně).
2. Inflace zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady, a to zejména:
• nákady spojené s řízením struktury aktiv typu „ošoupávání podrážek“ - snažíme se minimalizovat držbu hotovosti a nízko úročených běžných účtů,
• náklady označované jako „menu costs“, tj. náklady spojené se změnou ceník, seřizování prodejních automatů ap.
3. Vliv inflace na ekonomickou aktivitu
• Inflace vytváří nejisté prostředí pro ekonomickou aktivitu v případě, že dochází k neustálým výkyvům reálných důchodů a k inflačnímu přerozdělování bohatství.
• Inflace může vést k posílení spotřebních výdajů na úkor úspor (jde spíše o dopady vysoké míry inflace na spořivost)
• I. vnáší nejistotu do investičních plánů.
Inflace tažená poptávkou
tzv. poptávková inflace je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y* nebo neklesají ceny vstup-.
Růst cenové hladiny se projeví silně zejména v situaci, kdy je dosaženo tzv. plné zaměstnanosti a agregátní poptávka nadále roste. Typickou příčinou bývá monetární a fiskální expanzivní politika.
Podmínkou inflace je růst peněžní zásoby.
Inflace tlačená náklady
tzv. nákladová inflace je nejběžnější případ inflace způsobené negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka.
Konkrétní podobou této inflace je inflace tlačená růstem mezd. Může být i inflace tlačená zisky, růst cen dovážených vstupů.
Dojde-li k růstu nákladů pod vlivem růstu naňového zatížení podniků (nebo pracovníků), kteří reagují zvyšováním cen (nebo mezd a tím i cen), hovoří se o „daněmi tlačení inflaci“.
Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
Ojedinělý nabídkový nebo poptávkový šok způsobí přechodnou inflaci. Tyto šoky mění inflační očekávání.
Graficky vyjádřeno by měla tato protiinflační politika zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při tzv. plné zaměstnanosti.
Náklady této protiinflační politiky jsou značné. Výše těchto ztrát závisí mj. na utváření inflačních očekávání: bude-li protiinflační politika věrohodná, zareagují ekon. subjekty na pokles skutečné míry inflace ve svých inflačních očekáváních silněji, pokles produktu bude mírný. V opačném případě nemusí zpočátku očekávaná míra inflace vůbec poklesnout, ztráty budou větší.
Důchodová politika
Jde o omezení růstu nominálních mzdových sazeb. Má různé formy:
1. zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoliv mzdové úpravy (jde o výjimečné opatření na omezenou dobu;
2. limity růstu mezd, zpravidla v procentním vyjádření. Existence limitů bývá paradoxně nástrojem růstu mezd, neboť při mzdových vyjednáváních bývají chápány jako směrnice růstu mezd;
3. dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení. Účinná jsou špíše ve veřejném sektoru.
Kromě regulace mezd je možno inflaci brzdit regulací cen statků. Jde však obvykle o regulaci vybraných dílčích trhů, nikoliv o všeobecné zmrazení cen.
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Na druhé straně bývají uváděny následující výhrady:
• regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky na jednotlivých dílčích trzích a tím omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů;
• důchodovou politikou je nadměrná poptávka pouze potlačena (oddálena). Po zrušení regulačních opatření bude růst mezd a cen pokračovat. Podmínkou úspěšnosti důchodové politiky je proto současná restrikce agregátní poptávky.
Vyrovnaná a anticipovaná inflace
= taková inflace,která nemění relativní ceny.
Phillipsovy křivky
vyjadřuje vztah mezi vývojem cenové hladiny a zaměstnaností
tzv. cenově inflační verze Phillipsových křivek
přirozená míra nezaměstnanosti je spojena se stabilní cenovou hladinou neboli s nulovou mírou inflace
Krátkodobá P. k. - „raná podoba inflační verze Phillipsovy křivky“
stimulací AD dochází k poklesu míry nezaměstnanosti a k růstu cenové hladiny
chceme-li dlouhodobě udržovat nezaměstnanost pod přirozenou mírou, musíme počítat s určitou stabilní mírou inflace; při odstranění inflace se musíme smířit s vyšší nezaměstnaností
zohledníme-li inflační očekávání, poptávkový šok způsobí pokles u a odpovídající zvýšení míry inflace, při postupném vyrovnávání situace na trhu se začne prosazovat vyšší očekávaná míra inflace ; obnovená míra nezaměstnanosti bude spojena s permanentní stabilní skutečnou mírou inflace - „konjunkturní cyklus“ (v opačném případě jde o „cyklus odříkání“)
takto lze odvodit křivku, vyjadřující kombinace u a míry inflace v dlouhém období (dlouhodobou Phillipsovu křivku LRPC).
existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi vyšší inflací a nižší nezaměstnaností, ovšem za cenu, že po přechodném snížení nezaměstnanosti bude nadále stabilní vyšší míra inflace
dlouhodobě je odklon nezaměstnanosti u od u* spojen s tím, že se míra inflace neustále zvyšuje (jde o akcelerující inflaci)
9) Nezaměstanost, makroekonomické problémy trhu práce
Nezaměstanost, makroekonomické problémy trhu práce
Nezaměstnaný = ten, kdo nemá práci a nějakou si hledá
Obyvatelstvo lze rozdělit do 3 skupin:
1. Z a m ě s t n a n í = obyvatelstvo, které má placené zaměstnání nebo sebezaměstnání (včetně osob dočasně v práci nepřítomných, ale s formální vazbou k zaměstnání, jako např. osoby ve stavu nemocných nebo na mateřské dovolené ap.)
2. N e z a m ě s t n a n í = ti, kteří nemají placené zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotní během určité doby nastoupit. Jde tedy o osoby schopné a ochotné pracovat, jejichž práce je potenciálním výrobním faktorem.
3. O s t a t n í = studenti, peznisté, invalidé, ženy v domácnosti (ekonomicky neaktivní obyvatelstvo)
Zaměstnaní + nezaměstnaní vytvářejí tzv. ekonomicky aktivní obyvatelstvo = tzv. pracovní sílu dané země.
Nezaměstnanost se měří pomocí ukazatele míry nezaměstnanosti (procentní podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu)
U
u = -------
L + U
u = míra nezaměstnanosti
U = počet nezaměstnaných
L = počet zaměstnaných
Typy nezaměstnanosti:
1. F r i k č n í = vzniká na základě pohybu pracovníků; frikční nezaměstnaní se po čase mění v zaměstnané; profesní charakter a regionální rozmístění neobsazených pracovních míst odpovídá nabízené nezaměstnané práci; nejde o nedostatek volných prac. míst, nýbrž o hledání existujících neobsazených pracovních míst - odstud též název „vyhledávací nezaměstnanost“; bývá považována za dobrovolnou; vždy existuje větší či menší počet osob, které jsou nezaměstnané, protože:
• ztratilipráci na základě propouštění,
• dobrovolně opustily své předchozí zaměstnání a hledají jinou práci, např. lépe placenou (stěhují se a hledají práci v novém bydlišti),
• vstupují do pracovní síly (mladí lidé po ukončení školy hledají poprvé zaměstnání, ženy v domácnosti se rozhodnou nastoupit do práce ap.)
2. S t r u k t u r á l n í = vzniká v důsledku strukturálních změn v ekonomice, kdy se některá odvětví změnšují a jiná naopak expandují; vzniká na základě nedostatečné poptávky, a to v určitých odvětvích; je přirozenou a nevyhnutelnou součástí každé ekonomiky
3. C y k l i c k á = neexistují volná pracovní místa, jde tedy o nezaměstnanost nedobrovolnou; postihuhuje spíše řadu odvětví, než jen několik málo odvětví; její vznik má za následek mezeru produktu Y < Y*; zmizí tehdy, když dojde k obnovení hospodářského růstu
Příčiny vzniku nezaměstnanosti
Mikroekonomické základy - nerovnováha na trhu práce, buď pod vlivem změny nominální mzdové sazby w nebo změnou nabídky práce (demografický vývoj, mezinárodní migrace obyvatelstva, prodloužení věku odchodu do důchodu apod.) či poptávky práce (technologickým pokrokem, prohlubováním kapitálu = mění se MPP), změnou cenové hladiny.
Ekonomické důsledky nezaměstnanosti
Jsou představovány ztrátou produkce v podobě rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem
Okunův zákon = při růstu u nad u* o jeden procentní bod (neboli při poklesu zaměstnanosti přibližně o 1%) poklesne Y pod úroveň Y* o více než 1%. Příčinou je skutečnost, že na pokles odbytu reagují zaměstnavatelé často zkrácením prcacovních úvazků (nikoliv propouštěním).
Ekonomickým dopadem je také snížení případně ztráta kvalifikace pracovníků (lidského kapitálu) = jeden ze zdrojů ekonomického růstu.
Sociální dopady nezaměstnanosti
Patří mezi ně např. psychické zatížení vyvolané nezaměstnaností a s ním související nemocnosti, rozpady rodin apod.
Dalším sociálním dopadem je destrukce etických hodnot a s ní spojené patologické jevy jako kriminalita, alkoholismus, narkomanie, prostituce ap.
Soc. problémy vyvolané nezaměstnaností vedou často k radikalizaci postiženýchg skupin, což může mít politické dopady nebo i extrémní následky jako rasově motivované nepokoje.
Soc. dopady jsou zvláště tíživé v případě dlouhodobé nezaměstnanosti (déle než půl roku) - dochází ke kumulaci všech dopadů v čase, vyčerpají se úspory ap.
Dobrovolná nezaměstnanost
Jde o takovou nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný hledá práci, ovšem za vyšší mzdu než která na trhu práce převládá
Jsou-li podpory v nezaměstnanosti nízké a doba jejich poskytování krátká, je dobrovolná nezaměstnanost nízká, protože jsou nezaměstnaní lidé motivováni k tomu, aby si rychle našli nové zaměstnání.
Nedobrovolná nezaměstnanost
Nezaměstnaní hledají práci za takovou mzdu, která na trhu práce převládá (někteří z nich by akceptovali i mzdu nižší), avšak nemohou ji najít.
Příčinou nedobrovolné nezaměstnanosti jsou překážky bránící poklesu mezd. Jednou z nich bývají odbory, pokud si jako jeden z hlavních vytknou prosazování vysokých mezd.
Má pro člověka horší důsledky než dobrovolná nezaměstnanost.
Může postihovat lidi, kteří nemají dobré alternativní příležitosti, protože je pro ně rekvalifikace nebo nalezení jiného zdroje obživy velmi obtížné.
Příčinou n. n. může být i uzákoněná minimální mzda.
Plná zaměstnanost = stav, kdy jsou zaměstnaní všichni, kdo jsou ochotni pracovat při daných nominálních mzdových sazbách
Přirozená míra nezaměstnanosti
Přirozená je taková míra nezaměstnanosti, při níž jsou síly, které působí směrem ke zvyšování a snižování cenové a mzdové inflace, vyrovnané.
Při přirozené míře je inflace stálá - nevykazuje tendenci ke zvyšování ani ke snižování.
Vyjadřuje nejvyšší možnou udržitelnou úroveň zaměstnanosti a odpovídá potenciálnímu produktu země.
Přirozená míra je taková, při níž jsou trhy práce a statků v rovnováze.
Snižování nezaměstnanosti
Reakce vlády (pasivní přístup) může mít podobu zmírňování dopadů inflace dávkami v nezaměstnanosti (podpory a pomoc v nezaměstnanosti).
Druhým přístupem vlády je přímé snižování nezaměstnanosti neboli udržování vysoké zaměstnanosti (bývá označován též jako aktivní politika zaměstnanosti).
Toto snižování probíhá v rámci proticyklické politiky, tj. politiky stimulující růst zaměstnanosti a produktu. Bude aktuální zejména tehdy, kdy mezera produktu, tj. rozdíl Y < Y*, a tím i cyklická nezaměstnanost bude zvlášť silná nebo dlouhodobá.
Nástroji v tomto případě jsou:
1. opatření expanzivní poptávkově orientované měnové a fiskální politiky - přispívají k tvorbě nových pracovních míst
2. výdaje veřejných rozpočtů k financování „společensky účelných pracovních míst“, „veřejně prospěšné práce“ apod.
3. využití obchodní a kursové politiky
Cesta snižování přirozené míry nezaměstnanosti (tj. dlouhodobé snižování frikční a strukturální nezaměstnanosti). K tomu mohou přispět opatření, jako je zlepšování informací o volných pracovních místech, vládou financované programy rekvalifikace nebo podpora migrace lidí za prací, redukce sociálních dávek, redukce zákonem stanovených minimálních mezd.
Krátkodobě může být strukturální nezaměstnanost snižována zadržováním dopadů strukturáních změn (např. subvencemi z veřejných rozpočtů).
Zvyšování přirozené míry nezaměstnanosti
1. D e m o g r a f i c k é z m ě n y = měnící se složení ekonomicky aktivního obyvatelstva
2. V l á d n í p o l i t i k a = tzv. humanitární vládní politika (příliš vysoké podpory v nezaměstnanosti); nelze-ji však radikálně zrušit
3. S t r u k t u r á l n í z m ě n y = rostoucí strukturální nezaměstnanost
Phillipsovy křivky
vyjadřuje vztah mezi vývojem cenové hladiny a zaměstnaností
tzv. cenově inflační verze Phillipsových křivek
přirozená míra nezaměstnanosti je spojena se stabilní cenovou hladinou neboli s nulovou mírou inflace
Krátkodobá P. k. - „raná podoba inflační verze Phillipsovy křivky“
stimulací AD dochází k poklesu míry nezaměstnanosti a k růstu cenové hladiny
chceme-li dlouhodobě udržovat nezaměstnanost pod přirozenou mírou, musíme počítat s určitou stabilní mírou inflace; při odstranění inflace se musíme smířit s vyšší nezaměstnaností
zohledníme - li inflační očekávání, poptávkový šok způsobí pokles u a odpovídající zvýšení míry inflace, při postupném vyrovnávání situace na trhu se začne prosazovat vyšší očekávaná míra inflace ; obnovená míra nezaměstnanosti bude spojena s permanentní stabilní skutečnou mírou inflace - „konjunkturní cyklus“
takto lze odvodit křivku, vyjadřující kombinace u a míry inflace v dlouhém období (dlouhodobou Phillipsovu křivku LRPC).
3. Přednáška - Phillipsova křivka (krátkodobá)
Phillipsova křivka (krátkodobá)
1958 publikoval Phillips empirickou studii o vztahu inflace a nezaměst.
Monetaristé začínají modelovat adaptivní očekávání.
60. léta:
- PC krátkodobá, HP se o ní nemůže opřít
- Stagflace (růst a u součastně a pokles Y)
- Friedman to s předstihem předpověděl
Dlouhodobá PC
Má tvar s osou y rovnoběžné přímky. V dlouhém období je míra nezaměstnanosti neměnná. Mění se pouze cenová hladina.
NAIRU – míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci – Pokud vláda chce stlačit u, krátkodobě se jí to podaří, dlouhodobě roste pouze .
W/Pe = (W/P) * (P/ Pe)
(P/ Pe) porovnává skutečnou a očekávanou P, domácnosti předpokládají, že se = 1
Podle monetaristů M Y krátkodobě, dlouhodobě M P.
Nová klasická makroekonomie
- radikálnější než monetarismus, konzervativnější
- žádné státní intervence
- neviditelná ruka trhu
- útočí na neokeynesiánce, vyčítají jim, že:
1. jejich teorie je zásadně statická
2. nejsou ani trochu mikroekonomičtí
3. opomíjejí očekávání, a že monetaristé připouští pouze adaptivní očekávání
Ad 1) C=f(Y) současná spotřeba je fcí současného důchodu. To se NKM nelíbí. Spotřeba je podmíněna i budoucím důchodem. Utrácíme i podle očekávaného budoucího příjmu.
Ad 2) neokeyn. Pracují s makroekonomickými předpoklady, které nejsou odvozeny z mikroekonomie mikro odtrženo od makra. NKM vychází z mikra, na kterém staví své makroekonomické závěry
Ad 3) racionální očekávání – lidé se rozhodují na základě veškerých dostupných info jak získaných v minulosti, tak predikovaných. Mohou se vyskytnout chybná rozhodnutí, ale pouze náhodně, podruhé se již budou subjekty poučeny a stejné chybě se vyhnou. Na rozdíl u adaptivního očekávání se může stejná chyba opakovat několikrát, než si ji subjekty uvědomí.
Představitelé:
Robert Lucas (Friedmanův žák)
T. Sargent, R. Barro, N. Wallace, P. Minford
John Muth – 1961 zformuloval hypotézu racionálního očekávání v mikroekonomii. O deset let později Lucas (1995 Nobelova cena) převedl do makroekonomie.
Lucasův monetaristický model hosp. cyklu
Peněžní větev NKM (x od 80. let reálná větev MKM)
Předpoklady:
- dokonalá konkurence
- ekonomika se skládá z řady trhů, které jsou informačně odděleny („ostrovní koncepce ekonomiky“)
- zdrojem výkyvů jsou peněžní šoky (změny M v ekonomice)
růst M růst AD růst Y růst P
Ekonomika se skládá ze segmentů, na každém segmentu je nějaký výrobce – Robinson Crusoe (výrobce a zároveň spotřebitel, relativně izolovaný od okolí). Podle toho, jak se chová, by se měli chovat i ostatní. Firma je cenovým příjemcem, nemůže cenu ovlivnit (dokonalá konkurence). Cena výrobků se zvyšuje, pokud jdeme z bodu 1 do bodu 2 (graf). Robinson si může myslet, že buď (A) roste P na Robinsonově trhu nebo (B) že se mění struktura cen, že cena u něj roste a u ostatních klesá. To by znamenalo, že lidé mění své preference. Robinson totiž neví, jaký je vývoj na ostatních trzích. Kdyby se jednalo o případ (A), neměl by Robinson důvod více produkovat, nemá důvod měnit své chování. Kdyby se však jednalo o případ (B), myslel by si, že jeho výrobky jsou žádanější a za vidinou zisku by zvyšoval produkci. V případě, že by špatně interpretoval situaci (začal by produkovat), jednalo by se o chybné racionální očekávání. Jakmile si Robinsoni uvědomí, že se ekonomika posunula do bodu 2, omezí výrobu, SAS se posune do SAS´´ a nová rovnováha bude v bodě 3.
V Lucasově modelu neplatí, že každé zvýšení M způsobí peněžní iluzi. Ve Friedmanově modelu se rozlišuje krátké a dlouhé období. V Lucasově modelu dojde k peněžní iluzi, pokud není očekávání. Když je očekávání jde posun hned do bodu 3, přeskočí bod 2. Lucas rozlišuje účinek podle toho, zda-li je politika očekávána či neočekávána. U Friedmana z hlediska krátkodobosti a dlouhodobosti je HP účinná pouze v krátkém období. Kdyby byla restriktivní politika očekávaná a kredibilní (důvěryhodná), přeskočila by rovnováha z bodu 3 do bodu 1. Podařilo by se tak snížit inflaci a P.
Modely jsou rovnovážnými modely, hosp. cyklus je považován za rovnovážný jev – souvisí to s předpokladem dokonalé konkurence a rac. Očekávání.
Kontingentní kontrakty – v současné době uzavíráme dopředu kontrakt na budoucí období za dnes dohodnutých podmínek. Velký problém nejistoty (předem nevím, jestli bude zítra pršet nebo ne) domlouváme obě varianty (koupím zítra deštník, bude-li pršet x nekoupím, bude-li hezky)
Lucasova hypotéza:
Firmy a domácnosti uzavírají takovéto KK mezi sebou za účelem pojištění se proti rizikům budoucího vývoje. Jedna situace vždy nastane a my pro ni už máme sjednanou variantu. Hospodářský cyklus je spojen s tím, že dochází k realizaci KK(dopředu se dohodnou) ekonomika je proto vždy v rovnováze. hovoří se o tzv. „plovoucí rovnováze“.
Umožní nám prognózovat chování reálných ekonomik.
- jestliže hosp. cyklus není nerovnováhou, ale je plovoucí rovnováhou, pak je stabilizační HP nesmyslná. (vláda nemá aktivně vstupovat do makroekonomiky, nemá ovlivňovat AD)
1958 publikoval Phillips empirickou studii o vztahu inflace a nezaměst.
Monetaristé začínají modelovat adaptivní očekávání.
60. léta:
- PC krátkodobá, HP se o ní nemůže opřít
- Stagflace (růst a u součastně a pokles Y)
- Friedman to s předstihem předpověděl
Dlouhodobá PC
Má tvar s osou y rovnoběžné přímky. V dlouhém období je míra nezaměstnanosti neměnná. Mění se pouze cenová hladina.
NAIRU – míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci – Pokud vláda chce stlačit u, krátkodobě se jí to podaří, dlouhodobě roste pouze .
W/Pe = (W/P) * (P/ Pe)
(P/ Pe) porovnává skutečnou a očekávanou P, domácnosti předpokládají, že se = 1
Podle monetaristů M Y krátkodobě, dlouhodobě M P.
Nová klasická makroekonomie
- radikálnější než monetarismus, konzervativnější
- žádné státní intervence
- neviditelná ruka trhu
- útočí na neokeynesiánce, vyčítají jim, že:
1. jejich teorie je zásadně statická
2. nejsou ani trochu mikroekonomičtí
3. opomíjejí očekávání, a že monetaristé připouští pouze adaptivní očekávání
Ad 1) C=f(Y) současná spotřeba je fcí současného důchodu. To se NKM nelíbí. Spotřeba je podmíněna i budoucím důchodem. Utrácíme i podle očekávaného budoucího příjmu.
Ad 2) neokeyn. Pracují s makroekonomickými předpoklady, které nejsou odvozeny z mikroekonomie mikro odtrženo od makra. NKM vychází z mikra, na kterém staví své makroekonomické závěry
Ad 3) racionální očekávání – lidé se rozhodují na základě veškerých dostupných info jak získaných v minulosti, tak predikovaných. Mohou se vyskytnout chybná rozhodnutí, ale pouze náhodně, podruhé se již budou subjekty poučeny a stejné chybě se vyhnou. Na rozdíl u adaptivního očekávání se může stejná chyba opakovat několikrát, než si ji subjekty uvědomí.
Představitelé:
Robert Lucas (Friedmanův žák)
T. Sargent, R. Barro, N. Wallace, P. Minford
John Muth – 1961 zformuloval hypotézu racionálního očekávání v mikroekonomii. O deset let později Lucas (1995 Nobelova cena) převedl do makroekonomie.
Lucasův monetaristický model hosp. cyklu
Peněžní větev NKM (x od 80. let reálná větev MKM)
Předpoklady:
- dokonalá konkurence
- ekonomika se skládá z řady trhů, které jsou informačně odděleny („ostrovní koncepce ekonomiky“)
- zdrojem výkyvů jsou peněžní šoky (změny M v ekonomice)
růst M růst AD růst Y růst P
Ekonomika se skládá ze segmentů, na každém segmentu je nějaký výrobce – Robinson Crusoe (výrobce a zároveň spotřebitel, relativně izolovaný od okolí). Podle toho, jak se chová, by se měli chovat i ostatní. Firma je cenovým příjemcem, nemůže cenu ovlivnit (dokonalá konkurence). Cena výrobků se zvyšuje, pokud jdeme z bodu 1 do bodu 2 (graf). Robinson si může myslet, že buď (A) roste P na Robinsonově trhu nebo (B) že se mění struktura cen, že cena u něj roste a u ostatních klesá. To by znamenalo, že lidé mění své preference. Robinson totiž neví, jaký je vývoj na ostatních trzích. Kdyby se jednalo o případ (A), neměl by Robinson důvod více produkovat, nemá důvod měnit své chování. Kdyby se však jednalo o případ (B), myslel by si, že jeho výrobky jsou žádanější a za vidinou zisku by zvyšoval produkci. V případě, že by špatně interpretoval situaci (začal by produkovat), jednalo by se o chybné racionální očekávání. Jakmile si Robinsoni uvědomí, že se ekonomika posunula do bodu 2, omezí výrobu, SAS se posune do SAS´´ a nová rovnováha bude v bodě 3.
V Lucasově modelu neplatí, že každé zvýšení M způsobí peněžní iluzi. Ve Friedmanově modelu se rozlišuje krátké a dlouhé období. V Lucasově modelu dojde k peněžní iluzi, pokud není očekávání. Když je očekávání jde posun hned do bodu 3, přeskočí bod 2. Lucas rozlišuje účinek podle toho, zda-li je politika očekávána či neočekávána. U Friedmana z hlediska krátkodobosti a dlouhodobosti je HP účinná pouze v krátkém období. Kdyby byla restriktivní politika očekávaná a kredibilní (důvěryhodná), přeskočila by rovnováha z bodu 3 do bodu 1. Podařilo by se tak snížit inflaci a P.
Modely jsou rovnovážnými modely, hosp. cyklus je považován za rovnovážný jev – souvisí to s předpokladem dokonalé konkurence a rac. Očekávání.
Kontingentní kontrakty – v současné době uzavíráme dopředu kontrakt na budoucí období za dnes dohodnutých podmínek. Velký problém nejistoty (předem nevím, jestli bude zítra pršet nebo ne) domlouváme obě varianty (koupím zítra deštník, bude-li pršet x nekoupím, bude-li hezky)
Lucasova hypotéza:
Firmy a domácnosti uzavírají takovéto KK mezi sebou za účelem pojištění se proti rizikům budoucího vývoje. Jedna situace vždy nastane a my pro ni už máme sjednanou variantu. Hospodářský cyklus je spojen s tím, že dochází k realizaci KK(dopředu se dohodnou) ekonomika je proto vždy v rovnováze. hovoří se o tzv. „plovoucí rovnováze“.
Umožní nám prognózovat chování reálných ekonomik.
- jestliže hosp. cyklus není nerovnováhou, ale je plovoucí rovnováhou, pak je stabilizační HP nesmyslná. (vláda nemá aktivně vstupovat do makroekonomiky, nemá ovlivňovat AD)
Setrvačná inflace
Setrvačná inflace
Založená na inflačním očekávání. Pracovníci očekávají růst P a proto prosadí růst nominálních mzdových sazeb. Tj. negativní nabídkový šok. Posun křivky AS doleva nahoru. Dojde k nárůstu inflace růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Centrální banka protože chce podpořit růst produktu a snížit u na u*, provede expazivní monetární politiku v tomto případě se nazýva akomodace měnové politiky. Zvýší tedy nabídku peněz. Křivka AS se posune doprava popř dojde k poklesu úrokových sazeb, následnému růstu spotřeby, investic atd. což vede k posunu křivky AD doprava, čili žádoucímu růstu produktu a zaměstnanosti, ale již při zvýšené inflaci. Pokud bude výsledná zvýšená inflace vyšší než byla očekávaná inflace, budou chtít zaměstnanci ( resp. odbory ) tento zvýšený nárůst cen promítnout do svých mezd aby nedošlo reálně k jejich poklesu a celý cyklus se neustále opakuje. Výsledkem je tedy tzv. setrvačná inflace.
Proces vzájemného doplňování růstu nominálních mzdových nákladů a monetární akomodace je nazýván mzdově cenovou spirálou.
V případě, že skutečná míra inflace a očekávaná míra inflace se rovnají ( tzv. rovnovážná míra inflace ) existuje přirozená míra nezaměstnanosti, produkt je na své potenciální úrovni a tato míra nezaměstnanosti se označuje jako NAIRU, non accelerating inflation rate of unemployment.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Založená na inflačním očekávání. Pracovníci očekávají růst P a proto prosadí růst nominálních mzdových sazeb. Tj. negativní nabídkový šok. Posun křivky AS doleva nahoru. Dojde k nárůstu inflace růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Centrální banka protože chce podpořit růst produktu a snížit u na u*, provede expazivní monetární politiku v tomto případě se nazýva akomodace měnové politiky. Zvýší tedy nabídku peněz. Křivka AS se posune doprava popř dojde k poklesu úrokových sazeb, následnému růstu spotřeby, investic atd. což vede k posunu křivky AD doprava, čili žádoucímu růstu produktu a zaměstnanosti, ale již při zvýšené inflaci. Pokud bude výsledná zvýšená inflace vyšší než byla očekávaná inflace, budou chtít zaměstnanci ( resp. odbory ) tento zvýšený nárůst cen promítnout do svých mezd aby nedošlo reálně k jejich poklesu a celý cyklus se neustále opakuje. Výsledkem je tedy tzv. setrvačná inflace.
Proces vzájemného doplňování růstu nominálních mzdových nákladů a monetární akomodace je nazýván mzdově cenovou spirálou.
V případě, že skutečná míra inflace a očekávaná míra inflace se rovnají ( tzv. rovnovážná míra inflace ) existuje přirozená míra nezaměstnanosti, produkt je na své potenciální úrovni a tato míra nezaměstnanosti se označuje jako NAIRU, non accelerating inflation rate of unemployment.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Inflace
8.4. Vyrovnaná a anticipovaná inflace
Vyrovnaná inflace je taková, která nemění relativní ceny. (Př. V ekonomice rostou ceny i všechny důchody každý rok o 10%, nikdo není cenovými změnami překvapen, všechny reálné úrokové sazby jsou přesně takové, jako v situaci stabilních cen), tj. příklad vyrovnané a zároveň i anticipované (očekávané) inflace.Tj. skutečná a očekávaná inflace se rovnají.
Inflace ničí informace - při rychlé inflaci se často mění ceny a spotřebitel tak není schopen ceny navzájem srovnávat ani mezi krátkými obdobími.
8.5. Inflace tažená poptávkou, inflace tlačená náklady
8.5.1. Inflace tažená poptávkou
je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y*, nebo neklesají ceny vstupů. Růst cenové hladiny se projeví silně, když Y>Y* a u8.5.2. Inflace tlačená náklady
je způsobena negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka. Např. inflace tlačená růstem mezd, růst cen surovin (ropné šoky), ... Daněmi tlačená inflace, kdy dojde k růstu nákladů podniku vlivem dalšího daňového zatížení, a tak podniky zvýší cenu výrobku.
Růst P je doprovázen poklesem Y tzv. stagflace.
8.6. Phillipsova křivka, setrvačná inflace
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( - ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
Vyrovnaná inflace je taková, která nemění relativní ceny. (Př. V ekonomice rostou ceny i všechny důchody každý rok o 10%, nikdo není cenovými změnami překvapen, všechny reálné úrokové sazby jsou přesně takové, jako v situaci stabilních cen), tj. příklad vyrovnané a zároveň i anticipované (očekávané) inflace.Tj. skutečná a očekávaná inflace se rovnají.
Inflace ničí informace - při rychlé inflaci se často mění ceny a spotřebitel tak není schopen ceny navzájem srovnávat ani mezi krátkými obdobími.
8.5. Inflace tažená poptávkou, inflace tlačená náklady
8.5.1. Inflace tažená poptávkou
je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y*, nebo neklesají ceny vstupů. Růst cenové hladiny se projeví silně, když Y>Y* a u
je způsobena negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka. Např. inflace tlačená růstem mezd, růst cen surovin (ropné šoky), ... Daněmi tlačená inflace, kdy dojde k růstu nákladů podniku vlivem dalšího daňového zatížení, a tak podniky zvýší cenu výrobku.
Růst P je doprovázen poklesem Y tzv. stagflace.
8.6. Phillipsova křivka, setrvačná inflace
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( - ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
Phillipsova křivka
7.5. Phillipsova křivka - krátkodobá, dlouhodobá, její posuny
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Náklady dezinflace - vláda může snížit míru setrvačné inflace za cenu snížení zaměstnanosti. V důsledku snížení zaměstnanosti bude vyráběn nižší produkt než potenciální .Tato ztráta se dá vyčíslit náklady dezinflace.
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Náklady dezinflace - vláda může snížit míru setrvačné inflace za cenu snížení zaměstnanosti. V důsledku snížení zaměstnanosti bude vyráběn nižší produkt než potenciální .Tato ztráta se dá vyčíslit náklady dezinflace.
1.6. Phillipsova křivka, setrvačná inflace
1.6. Phillipsova křivka, setrvačná inflace
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( - ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
1.6.1. Setrvačná inflace
Založená na inflačním očekávání. Pracovníci očekávají růst P a proto prosadí růst nominálních mzdových sazeb. Tj. negativní nabídkový šok. Posun křivky AS doleva nahoru. Dojde k nárůstu inflace růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Centrální banka protože chce podpořit růst produktu a snížit u na u*, provede expazivní monetární politiku v tomto případě se nazýva akomodace měnové politiky. Zvýší tedy nabídku peněz. Křivka AS se posune doprava popř dojde k poklesu úrokových sazeb, následnému růstu spotřeby, investic atd. což vede k posunu křivky AD doprava, čili žádoucímu růstu produktu a zaměstnanosti, ale již při zvýšené inflaci. Pokud bude výsledná zvýšená inflace vyšší než byla očekávaná inflace, budou chtít zaměstnanci ( resp. odbory ) tento zvýšený nárůst cen promítnout do svých mezd aby nedošlo reálně k jejich poklesu a celý cyklus se neustále opakuje. Výsledkem je tedy tzv. setrvačná inflace.
Proces vzájemného doplňování růstu nominálních mzdových nákladů a monetární akomodace je nazýván mzdově cenovou spirálou.
V případě, že skutečná míra inflace a očekávaná míra inflace se rovnají ( tzv. rovnovážná míra inflace ) existuje přirozená míra nezaměstnanosti, produkt je na své potenciální úrovni a tato míra nezaměstnanosti se označuje jako NAIRU, non accelerating inflation rate of unemployment.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( - ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
1.6.1. Setrvačná inflace
Založená na inflačním očekávání. Pracovníci očekávají růst P a proto prosadí růst nominálních mzdových sazeb. Tj. negativní nabídkový šok. Posun křivky AS doleva nahoru. Dojde k nárůstu inflace růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Centrální banka protože chce podpořit růst produktu a snížit u na u*, provede expazivní monetární politiku v tomto případě se nazýva akomodace měnové politiky. Zvýší tedy nabídku peněz. Křivka AS se posune doprava popř dojde k poklesu úrokových sazeb, následnému růstu spotřeby, investic atd. což vede k posunu křivky AD doprava, čili žádoucímu růstu produktu a zaměstnanosti, ale již při zvýšené inflaci. Pokud bude výsledná zvýšená inflace vyšší než byla očekávaná inflace, budou chtít zaměstnanci ( resp. odbory ) tento zvýšený nárůst cen promítnout do svých mezd aby nedošlo reálně k jejich poklesu a celý cyklus se neustále opakuje. Výsledkem je tedy tzv. setrvačná inflace.
Proces vzájemného doplňování růstu nominálních mzdových nákladů a monetární akomodace je nazýván mzdově cenovou spirálou.
V případě, že skutečná míra inflace a očekávaná míra inflace se rovnají ( tzv. rovnovážná míra inflace ) existuje přirozená míra nezaměstnanosti, produkt je na své potenciální úrovni a tato míra nezaměstnanosti se označuje jako NAIRU, non accelerating inflation rate of unemployment.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
8.6. Phillipsova křivka, setrvačná inflace
8.6. Phillipsova křivka, setrvačná inflace
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( - ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
8.6.1. Setrvačná inflace
Založená na inflačním očekávání. Pracovníci očekávají růst P a proto prosadí růst nominálních mzdových sazeb. Tj. negativní nabídkový šok. Posun křivky AS doleva nahoru. Dojde k nárůstu inflace růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Centrální banka protože chce podpořit růst produktu a snížit u na u*, provede expazivní monetární politiku v tomto případě se nazýva akomodace měnové politiky. Zvýší tedy nabídku peněz. Křivka AS se posune doprava popř dojde k poklesu úrokových sazeb, následnému růstu spotřeby, investic atd. což vede k posunu křivky AD doprava, čili žádoucímu růstu produktu a zaměstnanosti, ale již při zvýšené inflaci. Pokud bude výsledná zvýšená inflace vyšší než byla očekávaná inflace, budou chtít zaměstnanci ( resp. odbory ) tento zvýšený nárůst cen promítnout do svých mezd aby nedošlo reálně k jejich poklesu a celý cyklus se neustále opakuje. Výsledkem je tedy tzv. setrvačná inflace.
Proces vzájemného doplňování růstu nominálních mzdových nákladů a monetární akomodace je nazýván mzdově cenovou spirálou.
V případě, že skutečná míra inflace a očekávaná míra inflace se rovnají ( tzv. rovnovážná míra inflace ) existuje přirozená míra nezaměstnanosti, produkt je na své potenciální úrovni a tato míra nezaměstnanosti se označuje jako NAIRU, non accelerating inflation rate of unemployment.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( - ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
8.6.1. Setrvačná inflace
Založená na inflačním očekávání. Pracovníci očekávají růst P a proto prosadí růst nominálních mzdových sazeb. Tj. negativní nabídkový šok. Posun křivky AS doleva nahoru. Dojde k nárůstu inflace růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Centrální banka protože chce podpořit růst produktu a snížit u na u*, provede expazivní monetární politiku v tomto případě se nazýva akomodace měnové politiky. Zvýší tedy nabídku peněz. Křivka AS se posune doprava popř dojde k poklesu úrokových sazeb, následnému růstu spotřeby, investic atd. což vede k posunu křivky AD doprava, čili žádoucímu růstu produktu a zaměstnanosti, ale již při zvýšené inflaci. Pokud bude výsledná zvýšená inflace vyšší než byla očekávaná inflace, budou chtít zaměstnanci ( resp. odbory ) tento zvýšený nárůst cen promítnout do svých mezd aby nedošlo reálně k jejich poklesu a celý cyklus se neustále opakuje. Výsledkem je tedy tzv. setrvačná inflace.
Proces vzájemného doplňování růstu nominálních mzdových nákladů a monetární akomodace je nazýván mzdově cenovou spirálou.
V případě, že skutečná míra inflace a očekávaná míra inflace se rovnají ( tzv. rovnovážná míra inflace ) existuje přirozená míra nezaměstnanosti, produkt je na své potenciální úrovni a tato míra nezaměstnanosti se označuje jako NAIRU, non accelerating inflation rate of unemployment.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)