12) Úloha vlády v ekonomice - makroekonomické problémy

Úloha vlády v ekonomice - makroekonomické problémy

Na základě rozumné volby makroekonomické politiky - takové, jako je úroveň a struktura a zdanění nebo výdajů - může země urychlit nebo zpomalit svůj hospodářský růst, podnítit rychlou inflaci nebo zpomalit růst cen, dosáhnout deficitu nebo přebytku v zahraničním obchodě.

Pro oceňování makroekonomické výkonnosti jsou rozhodující čtyři cíle - týkají se produktu, zaměstnanosti, cen a zahraničního sektoru.

1. Produkt
Základním měřítkem hosp. úspěšnosti země jej její schopnost vytvářet pro své obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb.
Hrubý národní produkt (GNP) vyjadřuje tržní hodnotu všech statků a služeb, které byly vyroben v dané zemi za rok.
Nominální GNP je vyjádřený v běžných čili skutečných tržních cenách.
Reálný GNP - měřený souborem konstantních či neměnných cen (např. za rok 1990)
Potenciální produkt -kombinováním základních vstupů s disponibilními technologiemi můžeme vyrobit maximální udržitelnou úroveň vstupu.
Cílem je dosažení vysoké a rostoucí úrovně reálnéhoproduktu.

2. Zaměstnanost
Dalším hlavním cílem makroekonomické politiky je vysoká zaměstnanost, která ale zároveń vyžaduje nízkou nezaměstnanost.
Lidé chtějí mít možnost nacházet výhodná, dobře placená zaměstnání a nacházet je snadno.

3. Ceny
Makroekonomickým cílem je zajištění stabilních cen při volných trzích. Cenová stabilita znamená, že se celková cenová hladina ani rychle nezvyšuje, ani nesnižuje.
Součástí stability cen je udržená volných trhů, což znamená, že ceny a množství by měly být v co největší míře určovány tržními silami, nabídkou a poptávkou.

4. Zahraniční hospodářská politika
Cílm je prosazování vhodné zahr. hosp. politiky. Mezinárodní ekonomie zahrnuje obchod mezi zeměmi.
Rozdíl mezi korunovou hodnotou vývozů a korunovou hodnotou dovozů označujeme jako čisté vývozy (= saldo zahraničně obchodní bilance).
Bedlivě jsou sledovány měnové kurzy jednotlivých zemí.Představují cenu jejich vlastní měny vyjádřenou v měnách jiných zemí.
Když se měnový kurz země zvyšuje, její vývozy se stávají dražšími, mohou méně konkurovat na světových trzích, a v důsledku toho se vývozy ve vztahu k dovozům snižují. Je-li tomu naopak, míra inflace má tendenci růst, stoupají dovozní ceny.

Při dosahování těchto cílů má úspěch jen málo zemí, ale většina vyspělých zemí se snaží neustále hledat nástroje, jak se k těmto cílům přiblížit.


Nástroje makroekonomické politiky
Hospodářskopolitický nástroj je ekonomická proměnná přímo nebo nepřímo kontrolovaná vládou; změny v nástrojích h. p. ovlivňují jeden nebo více makroekonomických cílů. To znamená, že změnami v monetární, fiskální a dalších politikách může vláda řídit ekonomiku směrem k lepší kombinaci produktu, cenové stability, zaměstnanosti a zahraničně obchodních cílů.

Fiskální politika - spočívá ve stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
Výdaje (= vládní výdaje na statky a služby) jsou nástrojem, kterým vláda stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru, tedy podíl GNP spotřebovávaný spíše kolektivně než soukromě.Vládní výdaje ovlivňují úroveň výdajů v NH a mohou tak ovlivnit i úroveň GNP.
Zdanění - omezuje důchody obyvatelstva (vyšší daně sníží důchody, klesno výdaje na spotřebu, sníží se agregátní poptávka, poklesne GNP); pomáhají stanovovat ceny, s nimiž se firmy a jednotlivci setkávají na trzích.

Monetární politika - zahrnuje regulaci peněz, úvěrů a bankovní soustavy země její centrální bankou.

Důchodová politika - jde o omezení růstu nominálních mzdových sazeb. Má různé formy:
1. zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoliv mzdové úpravy (jde o výjimečné opatření na omezenou dobu;

2. limity růstu mezd, zpravidla v procentním vyjádření. Existence limitů bývá paradoxně nástrojem růstu mezd, neboť při mzdových vyjednáváních bývají chápány jako směrnice růstu mezd;

3. dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení. Účinná jsou špíše ve veřejném sektoru.
Kromě regulace mezd je možno inflaci brzdit regulací cen statků. Jde však obvykle o regulaci vybraných dílčích trhů, nikoliv o všeobecné zmrazení cen.
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Na druhé straně bývají uváděny následující výhrady:
• regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky na jednotlivých dílčích trzích a tím omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů;
• důchodovou politikou je nadměrná poptávka pouze potlačena (oddálena). Po zrušení regulačních opatření bude růst mezd a cen pokračovat. Podmínkou úspěšnosti důchodové politiky je proto současná restrikce agregátní poptávky.

Zahraniční ekonomická politika - obchodní politika, vymezování měnového kursu nebo dokonce monetární a fiskální politika, usiluje o udržení dovozů v souladu s vývozy a o stabilizaci měnových kursů. Vláda se stále častěji účastní jednání v zájmu koordinace svých makroekonomických cílů a hospodářskopolitických opatření.
Tato opatření sestávají z cel, kvót a dalších nástrojů, které omezují nebo podporují vývozy a dovozy. Většina z nich má však obvykle malý dopad na makroekonomickou výkonnost.
Regulace měnového trhu - některé systémy ponechávají měnové kursy zcela volné, jiné stanový pevný měnový kurs ve vztahu k jiným měnám.

Makroekonomie se zabývá volbou mezi hlavními alternativními cíli ekonomiky. Země nemůže mít současně vysokou spotřebu a rychlý růst. Snížení vysoké míry inflace vyžaduje buď období vysoké nezaměstnanosti a nízkého produktu, nebo zasahování do volných trhů mzdovou a cenovou politikou.
Kombinovaná fiskálně monetární politika
Monetární a fiskální politiku lze použít nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. - změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou na podnikové investice , spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Cílem této kombinované h. p. je povzbuzení investic zvýšením úspor veřejnosti.

Ekonomie strany nabídky - snížení daní za určitých okolností může zvýšit přijmy vlády . Největší význam mají právě daně - tedy fiskální politika.

Monetarismus - hlavním determinantem GNP je nabídka peněz, nikoliv jakákoli opatření fiskální politiky. Optimální stav je tehdy, kdy nabídka peněz roste stabilně, pak roste stabilně i GNP. Monetaristé jsou zastánci minimálních zásahů vlády do trhů.

Ekonomie hlavního proudu - na rozdíl od monetaristů tvrdí, že na AD působí kromě nabídky peněz též C, G, TX a X. Fiskální i monetární politika může ovlivnit AD, v krátkém období i GNP (díky krátkodobé strnulosti mezd a nákladů).

D l o u h é o b d o b í - všichni se shodnou, že AS je téměř kolmá, proto změna AD ovlivní pouze cenu, ne tak už produkt.

K r á t k é o b d o b í
• monetaristi - AS je kolmá, stejná situace jako v K.O. - doporučují minimální zásahy státu
• hl. proud - vše záleží na elasticitě AS
• Kaynesiánci - AS je vodorovná, změna pouze v GNP, strnulé mzdy

10) Inflace a protiinflační politika

Inflace a protiinflační politika

Inflace = růst všeobecné cenové hladiny.
Cenová hladina (P) = průměrná úroveň cen určitého souboru statků v běžném období ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období. Tempo růstu cenové hladiny = míra inflace.

Nejčastěji používanými indexy k vyjádření vývoje v. c. hladiny jsou:
• index spotřebitelských cen,
• index cen výrobcy,
• deflátor HDP (HNP).

Index spotřebitelských cen (CPI)
- cenová hladina je vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru (koše) spotřebních výrobků a služeb, spotřebovávaných průměrnou domácností.
Srovnáváme tedy náklady na nákup určitého neměnného souboru statků, který je tvořen několika sty položek (=reprezentanti).
Každý reprezentant má v uvedeném koši svou váhu, určenou podílem výdajů na daný statekv základním období na celkových výdajích domácností v základním období. Tyto soubory i váhy slouží delší dobu.
V případě tohoto indexu může dojít k tzv. s k r y t é i n f l a c i (např. dochází k faktickým změnám ve struktuře koše v podobě omezení výdajů na zbytné statky ve prospěch výdajů na nezbytné statky, přičemž v používaném koši nejsou tyto změny zachyceny; nebo absence některých statků, které jsou v současnosti spotřebovávány může vést k deformaci CPI).

Příklad:
cena v Kč
statek váha 1991 1992 1993
A 30% 80 85 93
B 20% 210 210 215
C 40% 2860 2900 2800
D 10% 16 26 34


1991 1992 1993
statek index násobený váhou index násobený váhou index násobený váhou
A 100,00 * 0,3 = 30,00 106,25 * 0,3 = 31,88 116,25 * 0,3 = 34,88
B 100,00 * 0,2 = 20,00 100,00 * 0,2 = 20,00 102,38 * 0,2 = 20,48
C 100,00 * 0,4 = 40,00 101,40 * 0,4 = 40,56 97,90 * 0,4 = 39,16
D 100,00 * 0,1 = 10,00 162,50 * 0,1 = 16,25 22,50 * 0,1 = 21,25
CPI 100,00 108,69 115,77

roční míra inflace v roce 1993 = ((CPI1993 - CPI1992) ÷ CPI1992) × 100 = 6,51%

Index cen výrobců (PPI)
- bývá specifikován pro různá odvětví a obory, jako index cen průmyslových výrobců, zemědělských výrobců, stavebních prací apod.
Koše obsahují příslušné výrobky a služby (tedy např. též suroviny, polotovary ap.).Vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI.
Deflátor HDP
- košem jsou šeechny statky obsažené v daném ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu.
Váhy jsou tedy každý rok odlišné. Index je vypočítáván jako poměr nominálního produktu v daném roce a reálného produktu v daném roce.
Uvedený index bývá označován jako i m p l i c i t n í c e n o v ý d e f l á t o r.


Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny (tedy k záporným přírůstkům cenové hladiny), jde o d e f l a c i.
Jsou-li přírůstky cenové hladiny klesající, jde o d e z i n f l a c i.
N e v y r o v n a n á i. = ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem.

Podle závažnosti dopadů na ekonomiku bývá inflace dále rozlišována:
1. m í r n á inflace = ekonomické subjekty důvěřují penězům, uzavírají smlouvy vyjádřené v nominálních veličinách, potřeba řízení struktury aktiv není tak naléhavá. jde o nízkou, zpravidla jednocifernou míru inflace,

2. p á d i v á inflace = lidé ztrácejí důvěru k penězům, preferují držbu jiných finančních nebo věcných aktiv. Rozšiřuje se indexování nominálních veličin beďk určitému cenovému indexu nebo k zahraniční měně,

3. h y p e r i n f l a c e = cenová hladina roste o tisíce a více procent ročně. Peníze přestávají fungovat, rozšiřuje se naturální směna a používání stabilnějších zahraničních měn. Je nutná měnová reforma.


Důsledky inflace
1.Vliv inflace na reálné důchody a bohatství
• Inflace vede k přerozdělení reálných důchodů za předpokladu, že cenová hladina a příslušný nominální důchod rosou rozdílným tempem (jde o nevyrovnanou inflaci).
• Druhý dopad inflace na reálné důchody je zprostředkován speciálním efektem spojení inflace a zdanění (= taxflace neboli fiskální brzda). S růstem nominálních mezd, který je spojen s růstem cenové hladiny , se příjemci mezd dostávají dov yšší důchodové skupiny s vyšší mírou zdanění (progresivní daně).

2. Inflace zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady, a to zejména:
• nákady spojené s řízením struktury aktiv typu „ošoupávání podrážek“ - snažíme se minimalizovat držbu hotovosti a nízko úročených běžných účtů,
• náklady označované jako „menu costs“, tj. náklady spojené se změnou ceník, seřizování prodejních automatů ap.

3. Vliv inflace na ekonomickou aktivitu
• Inflace vytváří nejisté prostředí pro ekonomickou aktivitu v případě, že dochází k neustálým výkyvům reálných důchodů a k inflačnímu přerozdělování bohatství.
• Inflace může vést k posílení spotřebních výdajů na úkor úspor (jde spíše o dopady vysoké míry inflace na spořivost)
• I. vnáší nejistotu do investičních plánů.


Inflace tažená poptávkou
tzv. poptávková inflace je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y* nebo neklesají ceny vstup-.
Růst cenové hladiny se projeví silně zejména v situaci, kdy je dosaženo tzv. plné zaměstnanosti a agregátní poptávka nadále roste. Typickou příčinou bývá monetární a fiskální expanzivní politika.
Podmínkou inflace je růst peněžní zásoby.

Inflace tlačená náklady
tzv. nákladová inflace je nejběžnější případ inflace způsobené negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka.
Konkrétní podobou této inflace je inflace tlačená růstem mezd. Může být i inflace tlačená zisky, růst cen dovážených vstupů.
Dojde-li k růstu nákladů pod vlivem růstu naňového zatížení podniků (nebo pracovníků), kteří reagují zvyšováním cen (nebo mezd a tím i cen), hovoří se o „daněmi tlačení inflaci“.

Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
Ojedinělý nabídkový nebo poptávkový šok způsobí přechodnou inflaci. Tyto šoky mění inflační očekávání.
Graficky vyjádřeno by měla tato protiinflační politika zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při tzv. plné zaměstnanosti.
Náklady této protiinflační politiky jsou značné. Výše těchto ztrát závisí mj. na utváření inflačních očekávání: bude-li protiinflační politika věrohodná, zareagují ekon. subjekty na pokles skutečné míry inflace ve svých inflačních očekáváních silněji, pokles produktu bude mírný. V opačném případě nemusí zpočátku očekávaná míra inflace vůbec poklesnout, ztráty budou větší.

Důchodová politika
Jde o omezení růstu nominálních mzdových sazeb. Má různé formy:
1. zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoliv mzdové úpravy (jde o výjimečné opatření na omezenou dobu;
2. limity růstu mezd, zpravidla v procentním vyjádření. Existence limitů bývá paradoxně nástrojem růstu mezd, neboť při mzdových vyjednáváních bývají chápány jako směrnice růstu mezd;
3. dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení. Účinná jsou špíše ve veřejném sektoru.
Kromě regulace mezd je možno inflaci brzdit regulací cen statků. Jde však obvykle o regulaci vybraných dílčích trhů, nikoliv o všeobecné zmrazení cen.
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Na druhé straně bývají uváděny následující výhrady:
• regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky na jednotlivých dílčích trzích a tím omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů;
• důchodovou politikou je nadměrná poptávka pouze potlačena (oddálena). Po zrušení regulačních opatření bude růst mezd a cen pokračovat. Podmínkou úspěšnosti důchodové politiky je proto současná restrikce agregátní poptávky.

Vyrovnaná a anticipovaná inflace
= taková inflace,která nemění relativní ceny.


Phillipsovy křivky
vyjadřuje vztah mezi vývojem cenové hladiny a zaměstnaností
tzv. cenově inflační verze Phillipsových křivek
přirozená míra nezaměstnanosti je spojena se stabilní cenovou hladinou neboli s nulovou mírou inflace

Krátkodobá P. k. - „raná podoba inflační verze Phillipsovy křivky“


stimulací AD dochází k poklesu míry nezaměstnanosti a k růstu cenové hladiny
chceme-li dlouhodobě udržovat nezaměstnanost pod přirozenou mírou, musíme počítat s určitou stabilní mírou inflace; při odstranění inflace se musíme smířit s vyšší nezaměstnaností

zohledníme-li inflační očekávání, poptávkový šok způsobí pokles u a odpovídající zvýšení míry inflace, při postupném vyrovnávání situace na trhu se začne prosazovat vyšší očekávaná míra inflace ; obnovená míra nezaměstnanosti bude spojena s permanentní stabilní skutečnou mírou inflace - „konjunkturní cyklus“ (v opačném případě jde o „cyklus odříkání“)
takto lze odvodit křivku, vyjadřující kombinace u a míry inflace v dlouhém období (dlouhodobou Phillipsovu křivku LRPC).


existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi vyšší inflací a nižší nezaměstnaností, ovšem za cenu, že po přechodném snížení nezaměstnanosti bude nadále stabilní vyšší míra inflace
dlouhodobě je odklon nezaměstnanosti u od u* spojen s tím, že se míra inflace neustále zvyšuje (jde o akcelerující inflaci)

Důchodová politika

Důchodová politika
Zpomalit růst cenové hladiny lze omezením nabídkových šoků v podobě růstu nominálních mzdových sazeb. Jde o protiinflační důchodovou politiku, která má různé formy:
• zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoli mzdové úpravy
• limity růstu mezd
• dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Výhrady: regulace mezd omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů; jsou-li příčiny inflace v poptávkových a nabídkových šocích, pak je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).

Důchodová politika

Cílem je potlacovat INFLACI bez negativních důsledků pro vývoj HPD a zaměstnanosti. Důchodová politika je politikou zaměrenou na stabilizaci cenové hladiny ovlivňováním vývoje monimálních mezd, zisků a cen vládou. Je považován za účinný nástroj zejména proti inflaci tlačené náklady.

Dlouhodobě je obtížné dosáhnout dlouhodobějšího žádoucího efektu. Zavisí na použité forem, ale i na vztazích mezi vládou, podnikateli a odbory.

Podoby důchodobé politiky :
• Dobrovolná směrnice. Určuje % roční přírůstek nominálních mezd
• Vládní kontroly vývoje mezd a cen
• Daňové regulace vývoje mezd a cen - vyhlášení směrnice určující % vývoj nominálních mezd a platů a na druhé straně postih podnikatelů v případě nedodržení (zvýšení daní, odepřením daň. úlev). Tuto politiku označujeme jako důchodovou politiku založenou na daních.

Je patrné, že důchodová politika zaoženána dodržování dobrovolných směrnic je problematické (je porušováno). V případě vládní kontroly mezd a cen zřejmě převažují dopady na deformaci cen and přínosy spojenými se stabilizací inflace. Poslední princip přináší možnost se negativním důsledkům vyhnout ale nebyl v praxi dlouhodobě poučit.

Důchodová politka patří do oblasti makroekonomických stabilizačních politik usilujících o vytvoření podmínek pro plné využávání zdrojů, která má ekonomika k dispozici bez negativních důsledků inflačních tlaků. Důchodová politika působí na vývoj cen výrobků, služeb a výrobních faktorů.

1.7. Protiinflační politika

1.7. Protiinflační politika

1.7.1. Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který nestimuluje růst AD při plné zaměstnanosti (L*), tzn. zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při L*.
snižování inflačních očekávání. To je možno uskutečnit měnovou akomodací. Důsledkem ale bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu Y
Pokud by došlo k prudému snížení monetární expanze a k permanentnímu udržování tohoto nízkého přírůstku peněz, jednalo by se o šokovou terapii spojenou se silným růstem nezaměstnanosti a poklesem produktu. Při gradualistické metodě, kdy snižování přírůstku peněz by bylo postupné nebude růst nezaměstnanosti a pokles produktu pod Y* tak silný jako při šokové terapii, zato období mezery produktu (Y

1.7.2. Důchodová politika
Zpomalit růst cenové hladiny lze omezením nabídkových šoků v podobě růstu nominálních mzdových sazeb. Jde o důchodovou politiku, která má různé formy:
• zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoli mzdové úpravy
• limity růstu mezd
• dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu.
Výhrady: regulace mezd omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů; jsou-li příčiny inflace v poptávkových a nabídkových šocích, pak je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).

1.7.3. Zlaté měnové pravidlo
Další možností protiinflační politiky je využívání tzv. monetaristického měnového pravidla. Viz. Kapitola 3 Peníze a monetární politika.