6. Příčiny inflace a jednotlivé její formy, důsledky
-vývoj cenové hladiny měříme pomocí implicitního cenového deflátoru a explicitních cenových indexů
-úroveň cenové hladiny závisí : přímo úměrně na množství peněz v ekonomice a rychlosti obratu peněz, nepřímo úměrně na velikosti reálného produktu (předpoklad: rychlost peněz se nemění)
Inflace je definována jako projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je právě růst cenové hladiny. Pokud dochází k poklesu cenové hladiny, označuje se tento proces jako deflace.
K vyjádření velikosti inflace se používají cenové indexy. Nejčastěji se měří míra inflace r, kterou lze vypočítat podle vzorce: r = (CPIt+1 – CPIt) / CPIt * 100
1.poptávková inflace
-má prvotní zdroj (generátor) na straně agregátní poptávky (její nadměrný růst)
Příčiny nadměrného růstu AD:
1. úsilí trvaleji udržovat míru nezaměstnanosti pod přirozenou mírou nezaměstnanosti (tj. udržovat Y trvaleji nad Y*)
2. výrazné a trvalé vládní rozpočtové deficity, jež – nemohou-i být financovány emisí obligací a jejich prodejem na finančním, resp. kapitálovém trhu (ať z jakýchkoliv příčin, např. z příčin jeho nedostatečné absorbce) – jsou kryty emisí, resp. „tištěním“ peněz.
Motorem, který pohání poptávkovou inflaci tedy je buď nadměrně expanzivní (inflační) monetární politika nebo nadměrně expanzivní fiskální politika. V obou případech je inflace (zřetelně pak vysoká míra inflace, resp. pádivá inflace a zejména pak hyperinface) spojena s rychlým růstem peněžní nabídky (zásoby) a v tomto smyslu je poptávková (i nabídková) inflace „vždy a všude peněžním jevem“. (M. Friedman)
Proč nepřetržitá nadměrná akcelerace AD vede k neustálému zvyšování agregátní cenové hladiny, tedy generuje inflaci?
Výchozí situace: ekonomika v rovnováze, AD1 protíná SAS 1 na úrovni Y*, tj. při plné zaměstnanosti. Index nominálních mez W 1 = 1,00. Index reálných mezd W1/P1 = 1,00. Ve výchozím bodě se míra skutečné inflace rovná 0%. I očekávaná (anticipovaná) inflace, na níž jsou založeny dlouhodobé mzdové dohody mezi firmami a pracovníky, resp. odbory, se rovná skutečné inflaci, tj. 0%.
V důsledku fiskální či monetární expanze dojde k posunu AD 1 na AD2. Ekonomika změní bod rovnováhy (AD2 s SAS 1). Tím vzroste produkce oproti Y*. Současně se zvýší P na P2. Dojde k poklesu reálných mezd. Není zde dlouhodobá rovnováha, neboť došlo k poklesu W/P oproti výchozímu období, kdy byly W a W/P konstituovány a mzdové dohody uzavřeny za předpokladu, že inflace 0%. Jakmile to pracovníci poznají, budou žádat zvýšení nominální mzdy úměrně cenové hladině. Zakotví tedy míru očekávané inflace předem do mzdových sazeb. Tím dojde k růstu mzdových nákladů firem a k posunu SAS1 na SAS2 která se protne s AD2 a Y se sníží. V dalším přizpůsobovacím procesu by se postupně vrátilo na Y*. Produkce a zaměstnanost začne při jednorázovém zvýšení AD fluktuovat.
Zamezit fluktuaci produkce a udržet úroveň produkce nad Y*, tj. pod přirozenou mírou nezaměstnanosti ze tak, že zvýšení AD se nebude realizovat jednorázově, ale že dojde k permanentnímu zvyšování AD, tj. k její permanentní akceleraci. AD2 na AD3. Opět se zvýší cenový index na P3.
Křivka SP vyjadřuje takové kombinace úrovní, resp. tempa růstu produkce a míry inflace, které jsou kompatibilní s danou (neměnnou) očekávanou mírou inflace : podél křivky SP je míra očekávané inflace neměnná. Rozšířená Phillipsova křivka – vztah míry inflace a míry růstu produktu.
Křivka LPC je dlouhodobá Phillipsova křivka, je vertikální a body na ní jsou body, za nichž jsou si míry skutečné inflace a očekávané inflace rovny.
• Ekonomika napravo od LPC – skutečná > očekávaná - očekávaná inflace poroste
• Ekonomika vlevo od LPC skutečná < očekávaná - očekávaná inflace se sníží
2.nabídková inflace
-inflace tlačená náklady, prvotní generátor je na straně agregátní nabídky: tímto generátorem je růst nákladů firem vyvolaný různými příčinami – růstem nominálních mezd rychlejším než je růst produktivity práce, růstem cen energie a surovin, růstem cen ostatních služeb výrobních faktorů, depreciací měnového kurzu, která zvyšuje dovoz a tím i cenovou hladinu, aj. Jde o nepříznivé nabídkové šoky, které vedou k přímému růstu nákladů firem, vedou ke zvýšení agregátní nákladové a cenové hladiny a posunují křivku krátkodobé agregátní nabídky doleva nahoru.
V důsledku depreciace domácí měny se zvýší míra inflace a zároveň klesne úroveň reálného produktu. Neutrální politika bude udržovat nezměněné tempo růstu nominálního produktu v odezvě na nepříznivý nabídkový šok. Přizpůsobovací (akomodativní) politika zcela potlačí nepříznivý efekt snížení produkce a to tím, že tvůrci hospodářské politiky zvolí vhodné tempo růstu nominálního produktu. Potlačovací politika vede k úplnému potlačení inflačního efektu nepříznivého nabídkového šoku, tj. míra inflace zůstane úrovni výchozí pozice ekonomiky. Cenou za plné potlačení inflačního efektu je však hluboký pokles produkce pod úroveň potenciálního produktu a výrazný růst míry nezaměstnanosti.
FORMY INFLACE
1.mírná (plíživá) inflace, při níž tempo růstu cen v podstatě nepřekračuje tempo růstu výroby. Roste tudíž nominální i reálný produkt. Mírnou inflaci obvykle lidé považují za přijatelnou a nesnaží se zbavovat peněz ve prospěch reálného bohatství.
2.pádivá (cválající) inflace, kdy tempo růstu výroby již zaostává za tempem růstu cen. Peníze ztrácejí svou kupní sílu a lidé se proto snaží jich držet co nejméně. Většina kontraktů je indexována cenovým indexem nebo je vyjadřována v zahraničních měnách.
3.hyperinflace je extrémní případ inflace cválající. Tempo růstu cen je vysoké, nemá již žádnou souvislost s tempem růstu výroby. Ceny jsou vysoce nestabilní a často se mění, reálné mzdy kolísají nahoru a dolů. Peníze přestávají vykonávat své funkce, částečně dochází k barteru (přímá směna zboží).
Pokud je ekonomická nerovnováha spojena s růstem cenové hladiny, mluvíme o zjevné (otevřené) inflaci. Státní orgány mají možnost administrativními opatřeními růst cen brzdit či dokonce zastavit. Nejsou však schopny administrativně odstranit příčiny inflace. Inflace se potom projevuje jako inflace potlačená (blokovaná). Jejími projevy jsou např. vynucený růst úspor, existence nedostatkových zboží, rozvoj černého trhu, atd.trvají-li příčiny inflace a dosáhnou-li určitého rozsahu, je nutno po určité době administrativní ceny přizpůsobit a obnovit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Potlačená inflace se nakonec přemění v inflaci otevřenou. V oficiálních cenových indexech není zachycen vývoj cen výrobků a služeb, které produkuje stínová ekonomika. Oficiální statistika též nemusí vybrat koš výrobků, jež přesně odpovídá struktuře spotřeby domácností. Cenové indexy potom nevyjadřují skutečný růst cenové hladiny. Zde jde o skrytou inflaci.
DŮSLEDKY INFLACE
Peněžní toky propojují celé hospodářství. Inflace, která narušuje jejich rovnováhu, tak svými důsledky zasahuje všechny části ekonomiky.
1. přerozdělovací efekt
a. Postihuje příjemce fixních důchod. Nominální výše starobních důchod, stipendií, úroků z obligací a podobných příjmů se nemění, ale jejich reálná kupní síla klesá.
b. Inflace nepříznivě ovlivňuje mzdy a platy. Reálné mzdy v mírné inflaci obvykle rostou, ale za cválající inflace se prosazuje tendence k jejich poklesu.
c. Ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci. Pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková mzda klesá absolutně hodnota vkladů a půjček.
d. Inflace nepostihuje vlastníky hmotných statků. Cena majetku s inflací stoupá.
2. inflace má sociální dopady
Majiteli reálných hodnot nejsou obvykle sociálně slabší skupiny obyvatelstva. Jejich životní úroveň závisí na peněžních důchodech (často fixních). Inflaci proto pociťují výrazněji než majetkově a příjmově silné skupiny obyvatelstva.
3. inflace působí na rovnováhu ekonomiky
a. Pádivá inflace sice nominálně zvyšuje poptávku, reálně ji však snižuje. Reálné snížení AD může způsobit pokles reálného produktu pod úroveň potenciálního, tj. vyvolat recesi. Mírná inflace posiluje AD úměrně růstu nabídky. Stimuluje tak výrobu a zaměstnanost.
b. Inflace mění strukturu spotřeby. Rychlejší růst cen základních životních potřeb (potraviny apod.) snižuje zdroje důchodů použitelných na jiné výrobky a služby. Změny ve struktuře spotřeby vyvolávají strukturální přesuny ve výrobě, které mohou narušit rovnováhu hospodářství.
c. Vyšší inflace v zemi oproti zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovozy, roste převaha nabídky nad poptávkou. Převaha zahraniční nabídky oslabuje podněty k ekonomickému růstu v zemi.
d. Při pohyblivých měnových kursech nerovnoměrná tempa inflace vedou k výkyvům kursů. To se projeví v rostoucí nestabilitě všech toků, které spojují zemi se zahraničím. Jejich nestabilita může ohrozit ekonomickou rovnováhu země.
Vcelku lze říci, že pádivá inflace destimuluje ekonomickou aktivitu. Obdobné účinky má i kolísavá míra mírné inflace. Mírná a očekávaná inflace působí na rovnováhu i růst pozitivně. Praktickým problémem je udržet stabilní míru inflace. Dalším problémem je odhadnout správně budoucí tempo růstu výroby a udržet míru inflace na úrovni nižší než je tempo růstu výroby. Je však otázkou, zda vláda má nést uvedená rizika a používat mírné inflace ke stimulaci ekonomického růstu.
METODY LÉČENÍ INFLACE
- metody dezinflace
- metoda cold turkey
- gradualistická metoda
Zobrazují se příspěvky se štítkeminflace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminflace. Zobrazit všechny příspěvky
13) Inflace
Inflace
Ekonomika by měla udržet vysokou zaměstnanost a měla by být schopna nabízet dostatek pracovních příležitostí pro všechny kdo chtějí pracovat. V ekonomice však není dosažitelná plná zaměstnanost aniž by za tento stav ekonomika neplatila urychlením míry inflace. Za přirozenou je považována taková míra nezaměstnanosti při níž jsou trhy práce v rovnováze a tlaky na hladinu cen a mezd v NH vyrovnány. Přirozená míra nezaměstnanosti není optimální míra nezaměstnanosti. Jde však o nejnižší udržitelnou míru nezaměstnanosti, která je v tržní ekonomice dosažitelná.
Inflace je zvyšování celkové hladiny cen a služeb, statků v průběhu delšího období. Měříme jí pomocí cenových indexů.Nejpoužívanější je index spotřebitelských cen vyjadřující velikost změny výdajů domácnosti na nákup spotřebitelského koše statků a služeb proti zvolenému výchozímu roku. Mezi ekonomické indikátory, které vypovídají o tom je-li ekonomika zdravá nebo nemocná, patří míra inflace. Vyjadřujeme jí pomocí indexů.
r 91 r 92
I = ---------- = X1 I = ---------- = X2
r 90 r 90
Vysokou míru inflace se zhoršuje schopnost peněz plnit funkce míry hodnoty a uchovatele hodnoty.
Tři základní formy inflace:
1) Mírná (blíživá) – v rozsahu několika %
2) Pádivá (cválající) – desítky a stovky % ročně. Je-li spojena se
značnými ekonomickými základy.
3) Hyperinflace – pohybuje se v tisících , desetitisících i miliónech %
ročně a dochází při ní k naprosté dezorganizaci
hospodářského života.
Příčiny inflace:
1) Inflace poptávková – je vyvolána poptávkou kdy si obyvatelstvo může za svou mzdu koupit více výrobků
a služeb.
2) Inflace nabídková (nákladová) – plyne z růstu nákladů na zaplacení surovin, energie…
Zdroje inflačních tlaků:
1) Nepružnost mezd a cen směrem dolů
2) Špatná finanční a rozpočtová politika
3) Strukturální nerovnováha
Ekonomika by měla udržet vysokou zaměstnanost a měla by být schopna nabízet dostatek pracovních příležitostí pro všechny kdo chtějí pracovat. V ekonomice však není dosažitelná plná zaměstnanost aniž by za tento stav ekonomika neplatila urychlením míry inflace. Za přirozenou je považována taková míra nezaměstnanosti při níž jsou trhy práce v rovnováze a tlaky na hladinu cen a mezd v NH vyrovnány. Přirozená míra nezaměstnanosti není optimální míra nezaměstnanosti. Jde však o nejnižší udržitelnou míru nezaměstnanosti, která je v tržní ekonomice dosažitelná.
Inflace je zvyšování celkové hladiny cen a služeb, statků v průběhu delšího období. Měříme jí pomocí cenových indexů.Nejpoužívanější je index spotřebitelských cen vyjadřující velikost změny výdajů domácnosti na nákup spotřebitelského koše statků a služeb proti zvolenému výchozímu roku. Mezi ekonomické indikátory, které vypovídají o tom je-li ekonomika zdravá nebo nemocná, patří míra inflace. Vyjadřujeme jí pomocí indexů.
r 91 r 92
I = ---------- = X1 I = ---------- = X2
r 90 r 90
Vysokou míru inflace se zhoršuje schopnost peněz plnit funkce míry hodnoty a uchovatele hodnoty.
Tři základní formy inflace:
1) Mírná (blíživá) – v rozsahu několika %
2) Pádivá (cválající) – desítky a stovky % ročně. Je-li spojena se
značnými ekonomickými základy.
3) Hyperinflace – pohybuje se v tisících , desetitisících i miliónech %
ročně a dochází při ní k naprosté dezorganizaci
hospodářského života.
Příčiny inflace:
1) Inflace poptávková – je vyvolána poptávkou kdy si obyvatelstvo může za svou mzdu koupit více výrobků
a služeb.
2) Inflace nabídková (nákladová) – plyne z růstu nákladů na zaplacení surovin, energie…
Zdroje inflačních tlaků:
1) Nepružnost mezd a cen směrem dolů
2) Špatná finanční a rozpočtová politika
3) Strukturální nerovnováha
10) Inflace a protiinflační politika
Inflace a protiinflační politika
Inflace = růst všeobecné cenové hladiny.
Cenová hladina (P) = průměrná úroveň cen určitého souboru statků v běžném období ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období. Tempo růstu cenové hladiny = míra inflace.
Nejčastěji používanými indexy k vyjádření vývoje v. c. hladiny jsou:
• index spotřebitelských cen,
• index cen výrobcy,
• deflátor HDP (HNP).
Index spotřebitelských cen (CPI)
- cenová hladina je vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru (koše) spotřebních výrobků a služeb, spotřebovávaných průměrnou domácností.
Srovnáváme tedy náklady na nákup určitého neměnného souboru statků, který je tvořen několika sty položek (=reprezentanti).
Každý reprezentant má v uvedeném koši svou váhu, určenou podílem výdajů na daný statekv základním období na celkových výdajích domácností v základním období. Tyto soubory i váhy slouží delší dobu.
V případě tohoto indexu může dojít k tzv. s k r y t é i n f l a c i (např. dochází k faktickým změnám ve struktuře koše v podobě omezení výdajů na zbytné statky ve prospěch výdajů na nezbytné statky, přičemž v používaném koši nejsou tyto změny zachyceny; nebo absence některých statků, které jsou v současnosti spotřebovávány může vést k deformaci CPI).
Příklad:
cena v Kč
statek váha 1991 1992 1993
A 30% 80 85 93
B 20% 210 210 215
C 40% 2860 2900 2800
D 10% 16 26 34
1991 1992 1993
statek index násobený váhou index násobený váhou index násobený váhou
A 100,00 * 0,3 = 30,00 106,25 * 0,3 = 31,88 116,25 * 0,3 = 34,88
B 100,00 * 0,2 = 20,00 100,00 * 0,2 = 20,00 102,38 * 0,2 = 20,48
C 100,00 * 0,4 = 40,00 101,40 * 0,4 = 40,56 97,90 * 0,4 = 39,16
D 100,00 * 0,1 = 10,00 162,50 * 0,1 = 16,25 22,50 * 0,1 = 21,25
CPI 100,00 108,69 115,77
roční míra inflace v roce 1993 = ((CPI1993 - CPI1992) ÷ CPI1992) × 100 = 6,51%
Index cen výrobců (PPI)
- bývá specifikován pro různá odvětví a obory, jako index cen průmyslových výrobců, zemědělských výrobců, stavebních prací apod.
Koše obsahují příslušné výrobky a služby (tedy např. též suroviny, polotovary ap.).Vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI.
Deflátor HDP
- košem jsou šeechny statky obsažené v daném ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu.
Váhy jsou tedy každý rok odlišné. Index je vypočítáván jako poměr nominálního produktu v daném roce a reálného produktu v daném roce.
Uvedený index bývá označován jako i m p l i c i t n í c e n o v ý d e f l á t o r.
Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny (tedy k záporným přírůstkům cenové hladiny), jde o d e f l a c i.
Jsou-li přírůstky cenové hladiny klesající, jde o d e z i n f l a c i.
N e v y r o v n a n á i. = ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem.
Podle závažnosti dopadů na ekonomiku bývá inflace dále rozlišována:
1. m í r n á inflace = ekonomické subjekty důvěřují penězům, uzavírají smlouvy vyjádřené v nominálních veličinách, potřeba řízení struktury aktiv není tak naléhavá. jde o nízkou, zpravidla jednocifernou míru inflace,
2. p á d i v á inflace = lidé ztrácejí důvěru k penězům, preferují držbu jiných finančních nebo věcných aktiv. Rozšiřuje se indexování nominálních veličin beďk určitému cenovému indexu nebo k zahraniční měně,
3. h y p e r i n f l a c e = cenová hladina roste o tisíce a více procent ročně. Peníze přestávají fungovat, rozšiřuje se naturální směna a používání stabilnějších zahraničních měn. Je nutná měnová reforma.
Důsledky inflace
1.Vliv inflace na reálné důchody a bohatství
• Inflace vede k přerozdělení reálných důchodů za předpokladu, že cenová hladina a příslušný nominální důchod rosou rozdílným tempem (jde o nevyrovnanou inflaci).
• Druhý dopad inflace na reálné důchody je zprostředkován speciálním efektem spojení inflace a zdanění (= taxflace neboli fiskální brzda). S růstem nominálních mezd, který je spojen s růstem cenové hladiny , se příjemci mezd dostávají dov yšší důchodové skupiny s vyšší mírou zdanění (progresivní daně).
2. Inflace zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady, a to zejména:
• nákady spojené s řízením struktury aktiv typu „ošoupávání podrážek“ - snažíme se minimalizovat držbu hotovosti a nízko úročených běžných účtů,
• náklady označované jako „menu costs“, tj. náklady spojené se změnou ceník, seřizování prodejních automatů ap.
3. Vliv inflace na ekonomickou aktivitu
• Inflace vytváří nejisté prostředí pro ekonomickou aktivitu v případě, že dochází k neustálým výkyvům reálných důchodů a k inflačnímu přerozdělování bohatství.
• Inflace může vést k posílení spotřebních výdajů na úkor úspor (jde spíše o dopady vysoké míry inflace na spořivost)
• I. vnáší nejistotu do investičních plánů.
Inflace tažená poptávkou
tzv. poptávková inflace je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y* nebo neklesají ceny vstup-.
Růst cenové hladiny se projeví silně zejména v situaci, kdy je dosaženo tzv. plné zaměstnanosti a agregátní poptávka nadále roste. Typickou příčinou bývá monetární a fiskální expanzivní politika.
Podmínkou inflace je růst peněžní zásoby.
Inflace tlačená náklady
tzv. nákladová inflace je nejběžnější případ inflace způsobené negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka.
Konkrétní podobou této inflace je inflace tlačená růstem mezd. Může být i inflace tlačená zisky, růst cen dovážených vstupů.
Dojde-li k růstu nákladů pod vlivem růstu naňového zatížení podniků (nebo pracovníků), kteří reagují zvyšováním cen (nebo mezd a tím i cen), hovoří se o „daněmi tlačení inflaci“.
Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
Ojedinělý nabídkový nebo poptávkový šok způsobí přechodnou inflaci. Tyto šoky mění inflační očekávání.
Graficky vyjádřeno by měla tato protiinflační politika zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při tzv. plné zaměstnanosti.
Náklady této protiinflační politiky jsou značné. Výše těchto ztrát závisí mj. na utváření inflačních očekávání: bude-li protiinflační politika věrohodná, zareagují ekon. subjekty na pokles skutečné míry inflace ve svých inflačních očekáváních silněji, pokles produktu bude mírný. V opačném případě nemusí zpočátku očekávaná míra inflace vůbec poklesnout, ztráty budou větší.
Důchodová politika
Jde o omezení růstu nominálních mzdových sazeb. Má různé formy:
1. zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoliv mzdové úpravy (jde o výjimečné opatření na omezenou dobu;
2. limity růstu mezd, zpravidla v procentním vyjádření. Existence limitů bývá paradoxně nástrojem růstu mezd, neboť při mzdových vyjednáváních bývají chápány jako směrnice růstu mezd;
3. dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení. Účinná jsou špíše ve veřejném sektoru.
Kromě regulace mezd je možno inflaci brzdit regulací cen statků. Jde však obvykle o regulaci vybraných dílčích trhů, nikoliv o všeobecné zmrazení cen.
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Na druhé straně bývají uváděny následující výhrady:
• regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky na jednotlivých dílčích trzích a tím omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů;
• důchodovou politikou je nadměrná poptávka pouze potlačena (oddálena). Po zrušení regulačních opatření bude růst mezd a cen pokračovat. Podmínkou úspěšnosti důchodové politiky je proto současná restrikce agregátní poptávky.
Vyrovnaná a anticipovaná inflace
= taková inflace,která nemění relativní ceny.
Phillipsovy křivky
vyjadřuje vztah mezi vývojem cenové hladiny a zaměstnaností
tzv. cenově inflační verze Phillipsových křivek
přirozená míra nezaměstnanosti je spojena se stabilní cenovou hladinou neboli s nulovou mírou inflace
Krátkodobá P. k. - „raná podoba inflační verze Phillipsovy křivky“
stimulací AD dochází k poklesu míry nezaměstnanosti a k růstu cenové hladiny
chceme-li dlouhodobě udržovat nezaměstnanost pod přirozenou mírou, musíme počítat s určitou stabilní mírou inflace; při odstranění inflace se musíme smířit s vyšší nezaměstnaností
zohledníme-li inflační očekávání, poptávkový šok způsobí pokles u a odpovídající zvýšení míry inflace, při postupném vyrovnávání situace na trhu se začne prosazovat vyšší očekávaná míra inflace ; obnovená míra nezaměstnanosti bude spojena s permanentní stabilní skutečnou mírou inflace - „konjunkturní cyklus“ (v opačném případě jde o „cyklus odříkání“)
takto lze odvodit křivku, vyjadřující kombinace u a míry inflace v dlouhém období (dlouhodobou Phillipsovu křivku LRPC).
existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi vyšší inflací a nižší nezaměstnaností, ovšem za cenu, že po přechodném snížení nezaměstnanosti bude nadále stabilní vyšší míra inflace
dlouhodobě je odklon nezaměstnanosti u od u* spojen s tím, že se míra inflace neustále zvyšuje (jde o akcelerující inflaci)
2. Míra inflace
2. míra inflace – může destabilizovat ekonomiku – zpomaluje růst, vysoký měnový kurz, proměnlivý směnný kurz
roste-li inflace, jsou investice hazardem, podniky neinvestují a tím budou mít nízkou výnosnost kapitálu
3. devizový kurz – máme pohyblivý, je úzce spjat s konkurenceschopností podniků v zahraničí, české podniky mají vysokou nákladovost prodávají s malým nebo žádným ziskem, je-li hodnota koruny nízká, jsou naše výrobky levné (omezuje se tovrba zahr. konkurentů) příležitost zvýšení prodeje
4. úroková míra – při půjčování peněz, klesá-li – podnikatel má příležitost, určuje kapitálové náklady firmy, hlavní faktor pro rozhodování, jestliže je nízká expanzivní politika může být financována jen z úvěrů
Problémy technologického okolí – změny v technickém okolí můžou být jako hrozba nebo jako příležitost
Problémy soc. okolí – také příležitost i hrozba, trend vědomí upevňování zdraví a zlepšování ŽP, tento trend může být vážnou hrozbou pro podniky
Demografické okolí – problematika přeměny struktury populace, potřeba populační exploze, obyvatelstvo spěje k zániku
Politické a legislativní okolí – legislativa má tendenci podniky podporovat, ale i omezovat, politická stabilita znamená pro podniky příležitost, naopak hrozbu
Světové okolí – příležitost i hrozba, pokud se zajistí rozvoj EU bude to hrozba pro USA, asijské ekonomiky jsou hrozba i příležitost pro všechny
roste-li inflace, jsou investice hazardem, podniky neinvestují a tím budou mít nízkou výnosnost kapitálu
3. devizový kurz – máme pohyblivý, je úzce spjat s konkurenceschopností podniků v zahraničí, české podniky mají vysokou nákladovost prodávají s malým nebo žádným ziskem, je-li hodnota koruny nízká, jsou naše výrobky levné (omezuje se tovrba zahr. konkurentů) příležitost zvýšení prodeje
4. úroková míra – při půjčování peněz, klesá-li – podnikatel má příležitost, určuje kapitálové náklady firmy, hlavní faktor pro rozhodování, jestliže je nízká expanzivní politika může být financována jen z úvěrů
Problémy technologického okolí – změny v technickém okolí můžou být jako hrozba nebo jako příležitost
Problémy soc. okolí – také příležitost i hrozba, trend vědomí upevňování zdraví a zlepšování ŽP, tento trend může být vážnou hrozbou pro podniky
Demografické okolí – problematika přeměny struktury populace, potřeba populační exploze, obyvatelstvo spěje k zániku
Politické a legislativní okolí – legislativa má tendenci podniky podporovat, ale i omezovat, politická stabilita znamená pro podniky příležitost, naopak hrozbu
Světové okolí – příležitost i hrozba, pokud se zajistí rozvoj EU bude to hrozba pro USA, asijské ekonomiky jsou hrozba i příležitost pro všechny
Setrvačná inflace
Setrvačná inflace
Založená na inflačním očekávání. Pracovníci očekávají růst P a proto prosadí růst nominálních mzdových sazeb. Tj. negativní nabídkový šok. Posun křivky AS doleva nahoru. Dojde k nárůstu inflace růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Centrální banka protože chce podpořit růst produktu a snížit u na u*, provede expazivní monetární politiku v tomto případě se nazýva akomodace měnové politiky. Zvýší tedy nabídku peněz. Křivka AS se posune doprava popř dojde k poklesu úrokových sazeb, následnému růstu spotřeby, investic atd. což vede k posunu křivky AD doprava, čili žádoucímu růstu produktu a zaměstnanosti, ale již při zvýšené inflaci. Pokud bude výsledná zvýšená inflace vyšší než byla očekávaná inflace, budou chtít zaměstnanci ( resp. odbory ) tento zvýšený nárůst cen promítnout do svých mezd aby nedošlo reálně k jejich poklesu a celý cyklus se neustále opakuje. Výsledkem je tedy tzv. setrvačná inflace.
Proces vzájemného doplňování růstu nominálních mzdových nákladů a monetární akomodace je nazýván mzdově cenovou spirálou.
V případě, že skutečná míra inflace a očekávaná míra inflace se rovnají ( tzv. rovnovážná míra inflace ) existuje přirozená míra nezaměstnanosti, produkt je na své potenciální úrovni a tato míra nezaměstnanosti se označuje jako NAIRU, non accelerating inflation rate of unemployment.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Založená na inflačním očekávání. Pracovníci očekávají růst P a proto prosadí růst nominálních mzdových sazeb. Tj. negativní nabídkový šok. Posun křivky AS doleva nahoru. Dojde k nárůstu inflace růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Centrální banka protože chce podpořit růst produktu a snížit u na u*, provede expazivní monetární politiku v tomto případě se nazýva akomodace měnové politiky. Zvýší tedy nabídku peněz. Křivka AS se posune doprava popř dojde k poklesu úrokových sazeb, následnému růstu spotřeby, investic atd. což vede k posunu křivky AD doprava, čili žádoucímu růstu produktu a zaměstnanosti, ale již při zvýšené inflaci. Pokud bude výsledná zvýšená inflace vyšší než byla očekávaná inflace, budou chtít zaměstnanci ( resp. odbory ) tento zvýšený nárůst cen promítnout do svých mezd aby nedošlo reálně k jejich poklesu a celý cyklus se neustále opakuje. Výsledkem je tedy tzv. setrvačná inflace.
Proces vzájemného doplňování růstu nominálních mzdových nákladů a monetární akomodace je nazýván mzdově cenovou spirálou.
V případě, že skutečná míra inflace a očekávaná míra inflace se rovnají ( tzv. rovnovážná míra inflace ) existuje přirozená míra nezaměstnanosti, produkt je na své potenciální úrovni a tato míra nezaměstnanosti se označuje jako NAIRU, non accelerating inflation rate of unemployment.
Příklad:
Stát chce svou expanzivní fiskální a monetární politikou snížit míru nezaměstnanosti. V bodě E1 je míra nezaměstnanosti na své přirozené úrovni, skutečná a setrvačná inflace jsou stabilní. V bodě E2 dojde expanzivní politikou ke snížení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení cenové hladiny, tj. skutečné inflace. V důsledku zvýšení skutečné inflace se zvýší i setrvačná, což způsobí posun krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru. Každé míře nezaměstnanosti odpovídá vyšší míra inflace. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své původní (přirozené) míře, avšak při vyšší míře inflace. Neposune se do bodu E1, protože se zvýšila setrvačná inflace. (LRPC ... dlouhodobá Phillipsova křivka)
Výsledkem Phillipsova bádání jsou tyto skutečnosti:
• snaha vlády snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru vyvolá zrychlující se inflaci
• zrychlující se inflace nakonec donutí vládu opustit expanzivní politiku a nezaměstnanost se vrátí na svou přirozenou míru, avšak při vyšší cenové hladině
• snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Závěr: existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností při očekávané inflaci. Dlouhodobě se nezaměstnanost stále vrací k úrovni u* přičemž míra inflace se stále zvyšuje.
Inflace
8.4. Vyrovnaná a anticipovaná inflace
Vyrovnaná inflace je taková, která nemění relativní ceny. (Př. V ekonomice rostou ceny i všechny důchody každý rok o 10%, nikdo není cenovými změnami překvapen, všechny reálné úrokové sazby jsou přesně takové, jako v situaci stabilních cen), tj. příklad vyrovnané a zároveň i anticipované (očekávané) inflace.Tj. skutečná a očekávaná inflace se rovnají.
Inflace ničí informace - při rychlé inflaci se často mění ceny a spotřebitel tak není schopen ceny navzájem srovnávat ani mezi krátkými obdobími.
8.5. Inflace tažená poptávkou, inflace tlačená náklady
8.5.1. Inflace tažená poptávkou
je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y*, nebo neklesají ceny vstupů. Růst cenové hladiny se projeví silně, když Y>Y* a u8.5.2. Inflace tlačená náklady
je způsobena negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka. Např. inflace tlačená růstem mezd, růst cen surovin (ropné šoky), ... Daněmi tlačená inflace, kdy dojde k růstu nákladů podniku vlivem dalšího daňového zatížení, a tak podniky zvýší cenu výrobku.
Růst P je doprovázen poklesem Y tzv. stagflace.
8.6. Phillipsova křivka, setrvačná inflace
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( - ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
Vyrovnaná inflace je taková, která nemění relativní ceny. (Př. V ekonomice rostou ceny i všechny důchody každý rok o 10%, nikdo není cenovými změnami překvapen, všechny reálné úrokové sazby jsou přesně takové, jako v situaci stabilních cen), tj. příklad vyrovnané a zároveň i anticipované (očekávané) inflace.Tj. skutečná a očekávaná inflace se rovnají.
Inflace ničí informace - při rychlé inflaci se často mění ceny a spotřebitel tak není schopen ceny navzájem srovnávat ani mezi krátkými obdobími.
8.5. Inflace tažená poptávkou, inflace tlačená náklady
8.5.1. Inflace tažená poptávkou
je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y*, nebo neklesají ceny vstupů. Růst cenové hladiny se projeví silně, když Y>Y* a u
je způsobena negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka. Např. inflace tlačená růstem mezd, růst cen surovin (ropné šoky), ... Daněmi tlačená inflace, kdy dojde k růstu nákladů podniku vlivem dalšího daňového zatížení, a tak podniky zvýší cenu výrobku.
Růst P je doprovázen poklesem Y tzv. stagflace.
8.6. Phillipsova křivka, setrvačná inflace
Krátkodobá křivka předpokládá, že se nemění setrvačná (očekávaná) inflace. Vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností ( u ) a mírou inflace ( - ). Z tohoto pohledu musí vláda volit mezi dvěma cíli. Může svými nástroji zvyšovat zaměstnanost, ale za cenu růstu cen. Nebo může snižovat míru inflace, ale za cenu růstu nezaměstnanosti. Zvýší-li se setrvačná ( očekávaná ) inflace, na základě zvýšení skutečné míry inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka nahoru.
Stupně inflace podle její závažnosti
Stupně inflace podle její závažnosti
Dělení inflace: Z kvantitativního hlediska ji lze rozčlenit na mírnou, pádivou a hyperinflaci.
mírná (plíživá) inflace - tempo růstu cenové hladiny nepřekračuje tempo růstu výroby, roste nominální i reálný produkt. Lidé tuto míru považují za přijatelnou a obvykle se nesnaží zbavit peněz ve prospěch reálného bohatství. Smouvy se uzavírají v nominálních hodnotách. Jedná se většinou o jednociferné hodnoty míry inflace.
pádivá inflace - tempo růstu cen je větší než růst výroby. Nominální produkt roste rychleji než reálný. Peníze ztrácejí svou kupní sílu a lidé se jich snaží držet co nejméně. Většina kontraktů je indexována cenovým indexem nebo je vyjadřována v zahraničních měnách. Hodnoty dosahují dvou až tříciferných čísel.
hyperinflace - jedná se o smrtící formu růstu cenové hladiny. Ceny zboží nezadržitelně rostou ze dne na den. Peníze už prakticky nevykonávají svou funkci, trh přechází částečně k barteru nebo ( a ) k používání cizích měn. Dochází k tzv. útěku do zboží.
Z hlediska působení inflace ji dělíme na otevřenou, potlačenou a skrytou.
Pokud je ekonomická aktivita spojena s růstem cenové hladiny, pak mluvíme o otevřené inflaci. Státní orgány mají možnost tento jev svými nástroji zastavit nebo alespoň zpomalit. Nejsou však schopny odstranit příčiny inflace. Ta se pak projevuje jako inflace potlačená (blokovaná). Projevem těchto opatření může být například nadměrný růst úspor, nedostatkové zboží, existence černého trhu ... Nakonec se stejně změní v inflaci otevřenou. V ekonomice jsou i jevy, které cenové indexy nedokáží zachytit (např. stínová ekonomika). V takovém případě pak hovoříme o inflaci skryté
Dělení inflace: Z kvantitativního hlediska ji lze rozčlenit na mírnou, pádivou a hyperinflaci.
mírná (plíživá) inflace - tempo růstu cenové hladiny nepřekračuje tempo růstu výroby, roste nominální i reálný produkt. Lidé tuto míru považují za přijatelnou a obvykle se nesnaží zbavit peněz ve prospěch reálného bohatství. Smouvy se uzavírají v nominálních hodnotách. Jedná se většinou o jednociferné hodnoty míry inflace.
pádivá inflace - tempo růstu cen je větší než růst výroby. Nominální produkt roste rychleji než reálný. Peníze ztrácejí svou kupní sílu a lidé se jich snaží držet co nejméně. Většina kontraktů je indexována cenovým indexem nebo je vyjadřována v zahraničních měnách. Hodnoty dosahují dvou až tříciferných čísel.
hyperinflace - jedná se o smrtící formu růstu cenové hladiny. Ceny zboží nezadržitelně rostou ze dne na den. Peníze už prakticky nevykonávají svou funkci, trh přechází částečně k barteru nebo ( a ) k používání cizích měn. Dochází k tzv. útěku do zboží.
Z hlediska působení inflace ji dělíme na otevřenou, potlačenou a skrytou.
Pokud je ekonomická aktivita spojena s růstem cenové hladiny, pak mluvíme o otevřené inflaci. Státní orgány mají možnost tento jev svými nástroji zastavit nebo alespoň zpomalit. Nejsou však schopny odstranit příčiny inflace. Ta se pak projevuje jako inflace potlačená (blokovaná). Projevem těchto opatření může být například nadměrný růst úspor, nedostatkové zboží, existence černého trhu ... Nakonec se stejně změní v inflaci otevřenou. V ekonomice jsou i jevy, které cenové indexy nedokáží zachytit (např. stínová ekonomika). V takovém případě pak hovoříme o inflaci skryté
Důsledky inflace
8.3.1. Vliv inflace na reálné důchody
v případě tzv. nevyrovnané inflace ( kdy ceny jednotlivých statků v CPI rostou nerovnoměrně resp. dochází k odlišnému růstu nominálního důchodu a cenové hladiny ), dochází k přerozdělování reálných důchodů.
Záleží též na tom, zda se skutečná míra inflace shoduje s očekávanou mírou inflace a zda inflační očekávaní byla uplatněna ve smlouvách o mzdách.
Dalším dopadem inflace na reálné důchody ( zejména mzdy ) je tzv. taxflace neboli fiskální brzda. Růst P vede k růstu W resp. nominálních mezd. Zaměstnanci se dostávají do vyššího daňového pásma, platí vyšší daně a v případě že reálné mzdy rostou pomalu či dokonce vůbec, dochází k poklesu disponibilního důchodu domácností.
8.3.2. Vliv na bohatství
postihuje příjemce fixních důchodů ( klesá reálná kupní síla důchodu ). Pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková míra, ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci. Cena hmotných statků stoupá společně s inflací.
dodatečné náklady které způsobuje inflace - náklady spojené s řízením struktury aktiv, náklady spojené se změnou ceníků, ...
8.3.3. Vliv inflace na ekonomickou aktivitu
posiluje spotřební výdaje na úkor úspor.
vyšší inflace u nás než v zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovoz a tím oslabuje podněty k ekonomickému růstu v zemi. Inflace mění strukturu spotřeby. Pádivá inflace destimuluje ekonomickou aktivitu.
8.3.4. Náklady inflace
Náklady inflace resp.dezinflace - vláda může snížit míru setrvačné inflace za cenu snížení zaměstnanosti. V důsledku snížení zaměstnanosti bude vyráběn nižší produkt než potenciální .Tato ztráta se dá vyčíslit náklady dezinflace.
v případě tzv. nevyrovnané inflace ( kdy ceny jednotlivých statků v CPI rostou nerovnoměrně resp. dochází k odlišnému růstu nominálního důchodu a cenové hladiny ), dochází k přerozdělování reálných důchodů.
Záleží též na tom, zda se skutečná míra inflace shoduje s očekávanou mírou inflace a zda inflační očekávaní byla uplatněna ve smlouvách o mzdách.
Dalším dopadem inflace na reálné důchody ( zejména mzdy ) je tzv. taxflace neboli fiskální brzda. Růst P vede k růstu W resp. nominálních mezd. Zaměstnanci se dostávají do vyššího daňového pásma, platí vyšší daně a v případě že reálné mzdy rostou pomalu či dokonce vůbec, dochází k poklesu disponibilního důchodu domácností.
8.3.2. Vliv na bohatství
postihuje příjemce fixních důchodů ( klesá reálná kupní síla důchodu ). Pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková míra, ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci. Cena hmotných statků stoupá společně s inflací.
dodatečné náklady které způsobuje inflace - náklady spojené s řízením struktury aktiv, náklady spojené se změnou ceníků, ...
8.3.3. Vliv inflace na ekonomickou aktivitu
posiluje spotřební výdaje na úkor úspor.
vyšší inflace u nás než v zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovoz a tím oslabuje podněty k ekonomickému růstu v zemi. Inflace mění strukturu spotřeby. Pádivá inflace destimuluje ekonomickou aktivitu.
8.3.4. Náklady inflace
Náklady inflace resp.dezinflace - vláda může snížit míru setrvačné inflace za cenu snížení zaměstnanosti. V důsledku snížení zaměstnanosti bude vyráběn nižší produkt než potenciální .Tato ztráta se dá vyčíslit náklady dezinflace.
Inflace a její měření
8.1. Inflace a její měření
Pojmem inflace rozumíme projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je růst všeobecné průměrné cenové hladiny. Pokud dochází k poklesu cenové hladiny, nazývá se pak tento jev deflace. V případě, že dochází k poklesu rychlosti růstu míry inflace ( např. z 10% v roce 96 na 8% v roce97 ) potom mluvíme o dezinflaci.
Rychlost, velikost růstu cen je měřena tzv. mírou inflace. Nejčastěji se udává jako tempo růstu. Míru inflace je možné vypočítat například z indexu spotřebitelských cen (CPI). Index spotřebitelských cen tvoří koš zboží, který nakupuje průměrná rodina.
Změny v ekonomickém vývoji dané země lze zachycovat i jinými indexy, jako např. implicitní cenový deflátor HDP ( HNP ) nebo index cen výrobců (PPI), ale nejčastěji je používán CPI, protože je nejflexibilnější a nejlépe vyhovuje pro rozhodování firem a spotřebitelů. Všeobecný problém indexu je, který rok zvolit za základní.
8.1.1. CPI
Cenová hladina je vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru – koše spotřebních výrobků a služeb.
Míru inflace lze poté vyjádřit jako tempo růstu CPI
Problémem je, že koš statků musí být po delší dobu ( např 5 let ) stejný ( fixní )z důvodů srovnatelnosti, ale i z důvodů náročnosti zjišťování. A protože se mohou v průběhu doby měnit zvyky spotřebitelů, ale i relativní poměry cen statků zastoupených v indexu, může docházet k tzv. Skryté inflaci.
8.1.2. PPI index cen výrobců
Pracuje, stejně jako CPI s fixními vahami, ale vždy se týká pouze určitého odvětví. Stavební práce, průmyslová výroba atd.
Změna v PPI většinou signalizuje následnou změnu v CPI.
8.1.3. Deflátor HDP resp. HNP
Košem jsou v tomto případě všechny statky obsažené v daném ukazateli produktu.
Deflátor zjistíme, zjednodušeně řečeno, jako podíl nominálního a reálného produktu.
Pojmem inflace rozumíme projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je růst všeobecné průměrné cenové hladiny. Pokud dochází k poklesu cenové hladiny, nazývá se pak tento jev deflace. V případě, že dochází k poklesu rychlosti růstu míry inflace ( např. z 10% v roce 96 na 8% v roce97 ) potom mluvíme o dezinflaci.
Rychlost, velikost růstu cen je měřena tzv. mírou inflace. Nejčastěji se udává jako tempo růstu. Míru inflace je možné vypočítat například z indexu spotřebitelských cen (CPI). Index spotřebitelských cen tvoří koš zboží, který nakupuje průměrná rodina.
Změny v ekonomickém vývoji dané země lze zachycovat i jinými indexy, jako např. implicitní cenový deflátor HDP ( HNP ) nebo index cen výrobců (PPI), ale nejčastěji je používán CPI, protože je nejflexibilnější a nejlépe vyhovuje pro rozhodování firem a spotřebitelů. Všeobecný problém indexu je, který rok zvolit za základní.
8.1.1. CPI
Cenová hladina je vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru – koše spotřebních výrobků a služeb.
Míru inflace lze poté vyjádřit jako tempo růstu CPI
Problémem je, že koš statků musí být po delší dobu ( např 5 let ) stejný ( fixní )z důvodů srovnatelnosti, ale i z důvodů náročnosti zjišťování. A protože se mohou v průběhu doby měnit zvyky spotřebitelů, ale i relativní poměry cen statků zastoupených v indexu, může docházet k tzv. Skryté inflaci.
8.1.2. PPI index cen výrobců
Pracuje, stejně jako CPI s fixními vahami, ale vždy se týká pouze určitého odvětví. Stavební práce, průmyslová výroba atd.
Změna v PPI většinou signalizuje následnou změnu v CPI.
8.1.3. Deflátor HDP resp. HNP
Košem jsou v tomto případě všechny statky obsažené v daném ukazateli produktu.
Deflátor zjistíme, zjednodušeně řečeno, jako podíl nominálního a reálného produktu.
Ukazatelé výkonnosti NH
Ukazatelé výkonnosti NH – Hrubý a čistý domácí produkt, obchodní bilance, míra nezaměstnanosti, míra inflace, spotřeba domácností, produktivita práce.
Růstu NH lze dosáhnout:
extenzivně – do ekonomiky se vkládá větší množství výrobních faktorů
intenzivně – zvýšení kvality a lepší využití výrobních faktorů (žádoucí)
Úroveň NH ovlivňuje: politický systém
kulturní vzdělanost národa
přírodní bohatství
národní bohatství státu (co bylo v minulosti vytvořeno a přenáší se do současné doby a využívá se)
Na NH mají vliv:
tempo růstu inflace,
míra nezaměstnanosti,
podíl salda obchodní bilance(rozdíl vývozu a dovozu)
tempo růstu reálného HDP,
= magický čtyřúhelník
1)Inflace = znehodnocení peněz uvnitř ekonomiky daného státu, dochází k poklesu mzdy, rostou ceny
Druhy: mírná inflace (do 10ti %) – únosná, je už dlouhou dobu u nás
pádivá inflace (kolem 100%)
hyperinflace (do 1000ců %)
jádrová inflace – celková inflace očištěná o prvky deregulace (např. sezónní výkyvy)
2) Nezaměstnanost :
frikční – přirozený jev tržní ekonomiky (odchod ze zaměstnání za účelem sebevzdělávání, přestěhování, po mateřské dovolené
Je krátkodobá a neodstranitelná
strukturální - vzniká v důsledku změn ve struktuře ekonomiky. Vzniká v důsledku technického pokroku. Vzniká také jako nezaměstnanost regionální v některých oblastech se snižují pracovní příležitosti
Má dlouhodobější povahu
cyklická - nezaměstnanost se vyvíjí podle hospodářského cyklu
sezónní - Postihuje osoby pracující v oborech, kde není celoroční aktivita nebo se výrazně snižuje (zemědělství, stavebnictví)
- ukazatel nezaměstnanosti vždy v %,
- skutečná nezaměstnanost vždy vyšší
3) Obchodní bilance : rozdíl vývozu a dovozu (kladná, záporná, vyrovnaná) U nás záporná
4) Hrubý domácí produkt (HDP) – je prvním ukazatelem výkonnosti NH, vyjadřujeme v peněžních jednot.zahrnuje konečnou produkci celého hospodářství vytvořenou za určité
období na území určitého státu.
Lze ho vyčíslit v: běžných cenách (zkreslují vývoj hmotných statků)-nominální HDP nebo stálých cenách – reální HDP
Čistý HDP – větší odpisy dl. majetku
Hrubý HDP – více se používá, ale menší vypovídající schopnost
Potencionální HDP – co bychom mohli, kdyby
Skutečný HDP – co skutečně vyrobíme
Metody výpočtu HDP –
výdajová metoda - sledujeme výdaje domácností + státu
výrobní metoda - souhrn hodnot hrubých přidaných zpracováním ve všech odvětvích.
Růstu NH lze dosáhnout:
extenzivně – do ekonomiky se vkládá větší množství výrobních faktorů
intenzivně – zvýšení kvality a lepší využití výrobních faktorů (žádoucí)
Úroveň NH ovlivňuje: politický systém
kulturní vzdělanost národa
přírodní bohatství
národní bohatství státu (co bylo v minulosti vytvořeno a přenáší se do současné doby a využívá se)
Na NH mají vliv:
tempo růstu inflace,
míra nezaměstnanosti,
podíl salda obchodní bilance(rozdíl vývozu a dovozu)
tempo růstu reálného HDP,
= magický čtyřúhelník
1)Inflace = znehodnocení peněz uvnitř ekonomiky daného státu, dochází k poklesu mzdy, rostou ceny
Druhy: mírná inflace (do 10ti %) – únosná, je už dlouhou dobu u nás
pádivá inflace (kolem 100%)
hyperinflace (do 1000ců %)
jádrová inflace – celková inflace očištěná o prvky deregulace (např. sezónní výkyvy)
2) Nezaměstnanost :
frikční – přirozený jev tržní ekonomiky (odchod ze zaměstnání za účelem sebevzdělávání, přestěhování, po mateřské dovolené
Je krátkodobá a neodstranitelná
strukturální - vzniká v důsledku změn ve struktuře ekonomiky. Vzniká v důsledku technického pokroku. Vzniká také jako nezaměstnanost regionální v některých oblastech se snižují pracovní příležitosti
Má dlouhodobější povahu
cyklická - nezaměstnanost se vyvíjí podle hospodářského cyklu
sezónní - Postihuje osoby pracující v oborech, kde není celoroční aktivita nebo se výrazně snižuje (zemědělství, stavebnictví)
- ukazatel nezaměstnanosti vždy v %,
- skutečná nezaměstnanost vždy vyšší
3) Obchodní bilance : rozdíl vývozu a dovozu (kladná, záporná, vyrovnaná) U nás záporná
4) Hrubý domácí produkt (HDP) – je prvním ukazatelem výkonnosti NH, vyjadřujeme v peněžních jednot.zahrnuje konečnou produkci celého hospodářství vytvořenou za určité
období na území určitého státu.
Lze ho vyčíslit v: běžných cenách (zkreslují vývoj hmotných statků)-nominální HDP nebo stálých cenách – reální HDP
Čistý HDP – větší odpisy dl. majetku
Hrubý HDP – více se používá, ale menší vypovídající schopnost
Potencionální HDP – co bychom mohli, kdyby
Skutečný HDP – co skutečně vyrobíme
Metody výpočtu HDP –
výdajová metoda - sledujeme výdaje domácností + státu
výrobní metoda - souhrn hodnot hrubých přidaných zpracováním ve všech odvětvích.
Důchodová politika
Cílem je potlacovat INFLACI bez negativních důsledků pro vývoj HPD a zaměstnanosti. Důchodová politika je politikou zaměrenou na stabilizaci cenové hladiny ovlivňováním vývoje monimálních mezd, zisků a cen vládou. Je považován za účinný nástroj zejména proti inflaci tlačené náklady.
Dlouhodobě je obtížné dosáhnout dlouhodobějšího žádoucího efektu. Zavisí na použité forem, ale i na vztazích mezi vládou, podnikateli a odbory.
Podoby důchodobé politiky :
• Dobrovolná směrnice. Určuje % roční přírůstek nominálních mezd
• Vládní kontroly vývoje mezd a cen
• Daňové regulace vývoje mezd a cen - vyhlášení směrnice určující % vývoj nominálních mezd a platů a na druhé straně postih podnikatelů v případě nedodržení (zvýšení daní, odepřením daň. úlev). Tuto politiku označujeme jako důchodovou politiku založenou na daních.
Je patrné, že důchodová politika zaoženána dodržování dobrovolných směrnic je problematické (je porušováno). V případě vládní kontroly mezd a cen zřejmě převažují dopady na deformaci cen and přínosy spojenými se stabilizací inflace. Poslední princip přináší možnost se negativním důsledkům vyhnout ale nebyl v praxi dlouhodobě poučit.
Důchodová politka patří do oblasti makroekonomických stabilizačních politik usilujících o vytvoření podmínek pro plné využávání zdrojů, která má ekonomika k dispozici bez negativních důsledků inflačních tlaků. Důchodová politika působí na vývoj cen výrobků, služeb a výrobních faktorů.
Dlouhodobě je obtížné dosáhnout dlouhodobějšího žádoucího efektu. Zavisí na použité forem, ale i na vztazích mezi vládou, podnikateli a odbory.
Podoby důchodobé politiky :
• Dobrovolná směrnice. Určuje % roční přírůstek nominálních mezd
• Vládní kontroly vývoje mezd a cen
• Daňové regulace vývoje mezd a cen - vyhlášení směrnice určující % vývoj nominálních mezd a platů a na druhé straně postih podnikatelů v případě nedodržení (zvýšení daní, odepřením daň. úlev). Tuto politiku označujeme jako důchodovou politiku založenou na daních.
Je patrné, že důchodová politika zaoženána dodržování dobrovolných směrnic je problematické (je porušováno). V případě vládní kontroly mezd a cen zřejmě převažují dopady na deformaci cen and přínosy spojenými se stabilizací inflace. Poslední princip přináší možnost se negativním důsledkům vyhnout ale nebyl v praxi dlouhodobě poučit.
Důchodová politka patří do oblasti makroekonomických stabilizačních politik usilujících o vytvoření podmínek pro plné využávání zdrojů, která má ekonomika k dispozici bez negativních důsledků inflačních tlaků. Důchodová politika působí na vývoj cen výrobků, služeb a výrobních faktorů.
Zásady vlády v oblastech (cíle)
- odstraňování monopolů, přerozdělování důchodů, starost o chudé,
- stabilizační politika – odříznout vrcholy, lokální extrémy hospodářského cyklu, omezit nezaměstnanost, inflaci,
- podpořit ekonomický růst, omezovat negativní externality, povzbudit výrobu
- tedy makroekonomická stabilita, posilování koruny, ekonomický růst a blahobyt
Příklady nástrojů státu:
- Monopol / protimonopolní zákony
- Externality / regulace znečišťování, omezení rychlosti
- Subvencování činností, které za to stojí / národní obrana
- Nerovnosti v důchodech a bohatství / progresivní zdanění důchodů, programy na podporu důchodů
- Nezaměstnanost / makroekonomická politika
- Inflace / monetární politika (změna nabídky peněz a úrokových měr)
- Nízké tempo růstu / fiskální politika (daňové a výdajové programy)
- stabilizační politika – odříznout vrcholy, lokální extrémy hospodářského cyklu, omezit nezaměstnanost, inflaci,
- podpořit ekonomický růst, omezovat negativní externality, povzbudit výrobu
- tedy makroekonomická stabilita, posilování koruny, ekonomický růst a blahobyt
Příklady nástrojů státu:
- Monopol / protimonopolní zákony
- Externality / regulace znečišťování, omezení rychlosti
- Subvencování činností, které za to stojí / národní obrana
- Nerovnosti v důchodech a bohatství / progresivní zdanění důchodů, programy na podporu důchodů
- Nezaměstnanost / makroekonomická politika
- Inflace / monetární politika (změna nabídky peněz a úrokových měr)
- Nízké tempo růstu / fiskální politika (daňové a výdajové programy)
INFLACE setrvačná a inflační očekávání
dále jen SI a IO
Vznik SI je spojen s existencí inflačních očekávání a s tím, že se eknomické subjekty inflaci přizpůsobily (naučily se s ní žít) >> automatický příhlížení k očekávané míře inflace.
SI a IO mají závažné důsledky pro výsledek protiinflačních opatření hospodářské politiky váldy. Tato opatření mohou být totiž účinná jen tehdy, podaří-li se potlačit inflační očekávání ekonomických subjektů.
Vznik SI je spojen s existencí inflačních očekávání a s tím, že se eknomické subjekty inflaci přizpůsobily (naučily se s ní žít) >> automatický příhlížení k očekávané míře inflace.
SI a IO mají závažné důsledky pro výsledek protiinflačních opatření hospodářské politiky váldy. Tato opatření mohou být totiž účinná jen tehdy, podaří-li se potlačit inflační očekávání ekonomických subjektů.
INFLACE tlačená náklady
dále jen ITN
Agregátní poptávka neroste. Tzn. ceny finálních statků a služeb jsou vytlačovány vzhůru růstem cen nákladů vyvolaných růstem cen mzdových sazeb, cen surovin, energie apod. Typické pro vývoj po 2. světové válce
ITN a ITP mají různé příčiny, které spolu do značné míry souvisí a za jistých okolností může jeden přecházet v druhý. Pak mluvíme o VZESTUPNÉ SPIRÁLE MEZD A CEN.
ITN A ITP lze od sebe oddělit pouze teoreticky, přecházejí jeden v druhý. Příkladem propojení obou typů je spirála vzestupného pohybu mezd a cen.
Agregátní poptávka neroste. Tzn. ceny finálních statků a služeb jsou vytlačovány vzhůru růstem cen nákladů vyvolaných růstem cen mzdových sazeb, cen surovin, energie apod. Typické pro vývoj po 2. světové válce
ITN a ITP mají různé příčiny, které spolu do značné míry souvisí a za jistých okolností může jeden přecházet v druhý. Pak mluvíme o VZESTUPNÉ SPIRÁLE MEZD A CEN.
ITN A ITP lze od sebe oddělit pouze teoreticky, přecházejí jeden v druhý. Příkladem propojení obou typů je spirála vzestupného pohybu mezd a cen.
Formy INFLACE
a) MÍRNÁ INFLACE – několik % ročně. Nemá příliš negativní důsledky. Je slučitelná se zdravým vývojem ekonomiky.
b) PÁDIVÁ INFLACE – 10 až stovky % ročně. Je spojena se značnými ekonomickými náklady. Snižuje výkonnost ekonomického systému >> zhoršuje kvalitu cenových informací a tím vyvolává nárůst nejistoty. Není přijatelná. Znakem nezdravého ekonomického vývoje >> cílem je potlačení.
c) HYPERINFLACE – 1000, 10 000 až Mio % ročně. Dezorganizace hospodářského života. Peníže přestávají plnit svojí funkci a tím přestávají být ekonomickými subjekty přijímány >> přechod k naturální směně.
b) PÁDIVÁ INFLACE – 10 až stovky % ročně. Je spojena se značnými ekonomickými náklady. Snižuje výkonnost ekonomického systému >> zhoršuje kvalitu cenových informací a tím vyvolává nárůst nejistoty. Není přijatelná. Znakem nezdravého ekonomického vývoje >> cílem je potlačení.
c) HYPERINFLACE – 1000, 10 000 až Mio % ročně. Dezorganizace hospodářského života. Peníže přestávají plnit svojí funkci a tím přestávají být ekonomickými subjekty přijímány >> přechod k naturální směně.
INFLACE tažená poptávkou
(poptávková inflace) – dále jen ITP
Je vyvolávána převisem agregátní poptávky nad agregátní nabídkou. Tzn. domácnosti, firmy a vláda chtějí spotřebovat větší HDP, než jaký při stávajícíh cenách ekonomika vytváří. Není ale možné spotřebovat něco, co nebylo vytvořeno >> vzestup cenové hladiny. Významným zdroje inflace tažné poptávkou bývá přílišné zvyšování výdajů z vladního rozpočtu. Proto také války, revoluce a jiná období výrazného nárůstu vladních výdajů jsou provázeny vysokými mírami inflace
Je vyvolávána převisem agregátní poptávky nad agregátní nabídkou. Tzn. domácnosti, firmy a vláda chtějí spotřebovat větší HDP, než jaký při stávajícíh cenách ekonomika vytváří. Není ale možné spotřebovat něco, co nebylo vytvořeno >> vzestup cenové hladiny. Významným zdroje inflace tažné poptávkou bývá přílišné zvyšování výdajů z vladního rozpočtu. Proto také války, revoluce a jiná období výrazného nárůstu vladních výdajů jsou provázeny vysokými mírami inflace
Příčiny INFLACE
a) Poptávková INFLACE. Může k ní dojít, pokud se skutečný produkt blíží svou velikostí produktu potencionálnímu. Dále pokračuje růst Agregátní poptávky a odpovídajícím způsobem neroste potencionální produkt.
Příčiny : růst nominální mezd převyšuje růst produktivity
Stát prosazuje levný úvěr. Zvýší spotřební a investiční výdaje a otevírá cestu k poptávkové inflaci.
Snížení daní zvyšuje poptávku a vytváří možnost, aby se projevila poptávková inflace.
Zvýšení státních výdajů může být větší než růst nabídky a může vyvolat inflaci (deficit státního rozpočtu)
b) Nabídková čili nákladová INFLACE
Dochází k ní, když skutečný produkt je nižší než potencionální.
Příčiny : nedokonalá konkurence >> vliv na ceny
mzdy – zvýšení mezd se může odrazit i ve zvýšení celkových nákladů
politické události – zdražení dovážených surovin
Příčiny : růst nominální mezd převyšuje růst produktivity
Stát prosazuje levný úvěr. Zvýší spotřební a investiční výdaje a otevírá cestu k poptávkové inflaci.
Snížení daní zvyšuje poptávku a vytváří možnost, aby se projevila poptávková inflace.
Zvýšení státních výdajů může být větší než růst nabídky a může vyvolat inflaci (deficit státního rozpočtu)
b) Nabídková čili nákladová INFLACE
Dochází k ní, když skutečný produkt je nižší než potencionální.
Příčiny : nedokonalá konkurence >> vliv na ceny
mzdy – zvýšení mezd se může odrazit i ve zvýšení celkových nákladů
politické události – zdražení dovážených surovin
Důsledky INFLACE
(zasahuje do všech částí ekonomiky)
1) INFLACE má přerozdělovací efekt
a) Postihuje příjemce fixních důchodů – nominální výše starobních důchodů, stipendií se nemění, ale jejích reálná kupní sílá klesá.
b) Inflace nepříznivě ovlivňuje mzdy a platy – reálné mzdy v mírné inflaci obvykle rostou, ale prosazujíc se tendence k poklesu reálných mezd.
c) Ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci – pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková míra.
d) Inflace nepostihuje vlastníky hmotných statků – cena majetku s inflací stoupá.
2) INFLACE má sociální dopady
Životní úroveň sociálně slabší skupiny obyvatelstva závisí na peněžních důchodech (často fixních).Tzn. Inflaci více počiťují než přijmově silné skupiny obyvatelstva.
3) INFLACE působí na rovnováhu ekonomiky
a) Pádivá inflace sice nominálně zvyšuje poptávku, reálně jí však snižuje. Reálné snížení agregátní poptávky může způsobit pokles reálného produktu pod úroveň potencionálního, tj. vyvolat recesi. Mírná inflace posiluje agregátní poptávku uměrně růstu nabídky. Stimuluje tak výrobu a zaměstnanost.
b) Inflace mění strukturu spotřeby >> rychlejší růst cen základních životních potřeb. To působí i na přesuny ve výrobě a tím může dojít k narušení rovnováhy hospodářství.
c) Vyšší inflace v zemi oproti zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovozy, roste nabídka nad poptávkou.
d) Při pohyblibých měnových kursech nerovnoměrná tempa inflace vedou k výkyvům kursů >> nestabilita toků země ze zahraničím >> může vést až k ohrožení ekonom. rovnováhy země.
S vysokou mírou inflace jsou znehodnocovány úspory, zhoršuje se schopnost peněž plnit funkce míry hodnoty a uchovatele hodnoty. Zhoršuje se kvalita informací zprostřekovávaných v tržní ekonomice cenovým systémem. Zvyšuje se míra nejistoty v rozhodovacích procesech.
1) INFLACE má přerozdělovací efekt
a) Postihuje příjemce fixních důchodů – nominální výše starobních důchodů, stipendií se nemění, ale jejích reálná kupní sílá klesá.
b) Inflace nepříznivě ovlivňuje mzdy a platy – reálné mzdy v mírné inflaci obvykle rostou, ale prosazujíc se tendence k poklesu reálných mezd.
c) Ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci – pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková míra.
d) Inflace nepostihuje vlastníky hmotných statků – cena majetku s inflací stoupá.
2) INFLACE má sociální dopady
Životní úroveň sociálně slabší skupiny obyvatelstva závisí na peněžních důchodech (často fixních).Tzn. Inflaci více počiťují než přijmově silné skupiny obyvatelstva.
3) INFLACE působí na rovnováhu ekonomiky
a) Pádivá inflace sice nominálně zvyšuje poptávku, reálně jí však snižuje. Reálné snížení agregátní poptávky může způsobit pokles reálného produktu pod úroveň potencionálního, tj. vyvolat recesi. Mírná inflace posiluje agregátní poptávku uměrně růstu nabídky. Stimuluje tak výrobu a zaměstnanost.
b) Inflace mění strukturu spotřeby >> rychlejší růst cen základních životních potřeb. To působí i na přesuny ve výrobě a tím může dojít k narušení rovnováhy hospodářství.
c) Vyšší inflace v zemi oproti zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovozy, roste nabídka nad poptávkou.
d) Při pohyblibých měnových kursech nerovnoměrná tempa inflace vedou k výkyvům kursů >> nestabilita toků země ze zahraničím >> může vést až k ohrožení ekonom. rovnováhy země.
S vysokou mírou inflace jsou znehodnocovány úspory, zhoršuje se schopnost peněž plnit funkce míry hodnoty a uchovatele hodnoty. Zhoršuje se kvalita informací zprostřekovávaných v tržní ekonomice cenovým systémem. Zvyšuje se míra nejistoty v rozhodovacích procesech.
INFLACE
Problém, který komplikuje výkonnost národního hospodářství na makroekonomické úrovní a jeho vývoj, ale vytváří i požíže na mikroekonomické úrovni je INFLACE. V 70.a 80. letech inflace makroekonomický problém číslo 1. Zvláště nebezpečná je inflace v ekonomikách, které procházejí transformací od centrálně plánované ekonomiky k tržní.
Mezi významné zdroje inflačních tlaků patří:
• vladní rozpočtová, peněžní a úvěrová politika,
• strukturální nerovnováha,
• oligopolní struktura trhů
• a monopolní postavení odborů.
INFLACE významně příspívá k ekonomické nestabilitě, zvyšuje míru nejistoty o vývoji ekonomických veličin, snižuje kupní sílu peněž a v určitém ohledu působí jako skryté zdanění. INFLACE je zvyšování hladiny průměrné úrovně cen všech statků a služeb v průběhu delšího období. Opak inflace je DEFLACE
O inflaci mluvíme, zvyšuje-li se průměrná úrověn cen, kterou označujeme jako cenovou hladinu. Vývoj inflace vyjadřujeme různými druhy cenových indesů. Mezi nejznámější patří index spotřebních cen (velikost změny výdajů domácností na nákup spotřenbního koše statků a služeb oproti zvolenému roku – to označujeme jako míra inflace)
Míra inflace patří mezi ekonomické indikátory, které vypovídají o tom, je-li ekonomika zdravá nebo nemocná.
Mezi významné zdroje inflačních tlaků patří:
• vladní rozpočtová, peněžní a úvěrová politika,
• strukturální nerovnováha,
• oligopolní struktura trhů
• a monopolní postavení odborů.
INFLACE významně příspívá k ekonomické nestabilitě, zvyšuje míru nejistoty o vývoji ekonomických veličin, snižuje kupní sílu peněž a v určitém ohledu působí jako skryté zdanění. INFLACE je zvyšování hladiny průměrné úrovně cen všech statků a služeb v průběhu delšího období. Opak inflace je DEFLACE
O inflaci mluvíme, zvyšuje-li se průměrná úrověn cen, kterou označujeme jako cenovou hladinu. Vývoj inflace vyjadřujeme různými druhy cenových indesů. Mezi nejznámější patří index spotřebních cen (velikost změny výdajů domácností na nákup spotřenbního koše statků a služeb oproti zvolenému roku – to označujeme jako míra inflace)
Míra inflace patří mezi ekonomické indikátory, které vypovídají o tom, je-li ekonomika zdravá nebo nemocná.
1.7. Protiinflační politika
1.7. Protiinflační politika
1.7.1. Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který nestimuluje růst AD při plné zaměstnanosti (L*), tzn. zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při L*.
snižování inflačních očekávání. To je možno uskutečnit měnovou akomodací. Důsledkem ale bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu Y
Pokud by došlo k prudému snížení monetární expanze a k permanentnímu udržování tohoto nízkého přírůstku peněz, jednalo by se o šokovou terapii spojenou se silným růstem nezaměstnanosti a poklesem produktu. Při gradualistické metodě, kdy snižování přírůstku peněz by bylo postupné nebude růst nezaměstnanosti a pokles produktu pod Y* tak silný jako při šokové terapii, zato období mezery produktu (Y
1.7.2. Důchodová politika
Zpomalit růst cenové hladiny lze omezením nabídkových šoků v podobě růstu nominálních mzdových sazeb. Jde o důchodovou politiku, která má různé formy:
• zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoli mzdové úpravy
• limity růstu mezd
• dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu.
Výhrady: regulace mezd omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů; jsou-li příčiny inflace v poptávkových a nabídkových šocích, pak je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).
1.7.3. Zlaté měnové pravidlo
Další možností protiinflační politiky je využívání tzv. monetaristického měnového pravidla. Viz. Kapitola 3 Peníze a monetární politika.
1.7.1. Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který nestimuluje růst AD při plné zaměstnanosti (L*), tzn. zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při L*.
snižování inflačních očekávání. To je možno uskutečnit měnovou akomodací. Důsledkem ale bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu Y
Pokud by došlo k prudému snížení monetární expanze a k permanentnímu udržování tohoto nízkého přírůstku peněz, jednalo by se o šokovou terapii spojenou se silným růstem nezaměstnanosti a poklesem produktu. Při gradualistické metodě, kdy snižování přírůstku peněz by bylo postupné nebude růst nezaměstnanosti a pokles produktu pod Y* tak silný jako při šokové terapii, zato období mezery produktu (Y
Zpomalit růst cenové hladiny lze omezením nabídkových šoků v podobě růstu nominálních mzdových sazeb. Jde o důchodovou politiku, která má různé formy:
• zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoli mzdové úpravy
• limity růstu mezd
• dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu.
Výhrady: regulace mezd omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů; jsou-li příčiny inflace v poptávkových a nabídkových šocích, pak je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).
1.7.3. Zlaté měnové pravidlo
Další možností protiinflační politiky je využívání tzv. monetaristického měnového pravidla. Viz. Kapitola 3 Peníze a monetární politika.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)