6. Příčiny inflace a jednotlivé její formy, důsledky
-vývoj cenové hladiny měříme pomocí implicitního cenového deflátoru a explicitních cenových indexů
-úroveň cenové hladiny závisí : přímo úměrně na množství peněz v ekonomice a rychlosti obratu peněz, nepřímo úměrně na velikosti reálného produktu (předpoklad: rychlost peněz se nemění)
Inflace je definována jako projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je právě růst cenové hladiny. Pokud dochází k poklesu cenové hladiny, označuje se tento proces jako deflace.
K vyjádření velikosti inflace se používají cenové indexy. Nejčastěji se měří míra inflace r, kterou lze vypočítat podle vzorce: r = (CPIt+1 – CPIt) / CPIt * 100
1.poptávková inflace
-má prvotní zdroj (generátor) na straně agregátní poptávky (její nadměrný růst)
Příčiny nadměrného růstu AD:
1. úsilí trvaleji udržovat míru nezaměstnanosti pod přirozenou mírou nezaměstnanosti (tj. udržovat Y trvaleji nad Y*)
2. výrazné a trvalé vládní rozpočtové deficity, jež – nemohou-i být financovány emisí obligací a jejich prodejem na finančním, resp. kapitálovém trhu (ať z jakýchkoliv příčin, např. z příčin jeho nedostatečné absorbce) – jsou kryty emisí, resp. „tištěním“ peněz.
Motorem, který pohání poptávkovou inflaci tedy je buď nadměrně expanzivní (inflační) monetární politika nebo nadměrně expanzivní fiskální politika. V obou případech je inflace (zřetelně pak vysoká míra inflace, resp. pádivá inflace a zejména pak hyperinface) spojena s rychlým růstem peněžní nabídky (zásoby) a v tomto smyslu je poptávková (i nabídková) inflace „vždy a všude peněžním jevem“. (M. Friedman)
Proč nepřetržitá nadměrná akcelerace AD vede k neustálému zvyšování agregátní cenové hladiny, tedy generuje inflaci?
Výchozí situace: ekonomika v rovnováze, AD1 protíná SAS 1 na úrovni Y*, tj. při plné zaměstnanosti. Index nominálních mez W 1 = 1,00. Index reálných mezd W1/P1 = 1,00. Ve výchozím bodě se míra skutečné inflace rovná 0%. I očekávaná (anticipovaná) inflace, na níž jsou založeny dlouhodobé mzdové dohody mezi firmami a pracovníky, resp. odbory, se rovná skutečné inflaci, tj. 0%.
V důsledku fiskální či monetární expanze dojde k posunu AD 1 na AD2. Ekonomika změní bod rovnováhy (AD2 s SAS 1). Tím vzroste produkce oproti Y*. Současně se zvýší P na P2. Dojde k poklesu reálných mezd. Není zde dlouhodobá rovnováha, neboť došlo k poklesu W/P oproti výchozímu období, kdy byly W a W/P konstituovány a mzdové dohody uzavřeny za předpokladu, že inflace 0%. Jakmile to pracovníci poznají, budou žádat zvýšení nominální mzdy úměrně cenové hladině. Zakotví tedy míru očekávané inflace předem do mzdových sazeb. Tím dojde k růstu mzdových nákladů firem a k posunu SAS1 na SAS2 která se protne s AD2 a Y se sníží. V dalším přizpůsobovacím procesu by se postupně vrátilo na Y*. Produkce a zaměstnanost začne při jednorázovém zvýšení AD fluktuovat.
Zamezit fluktuaci produkce a udržet úroveň produkce nad Y*, tj. pod přirozenou mírou nezaměstnanosti ze tak, že zvýšení AD se nebude realizovat jednorázově, ale že dojde k permanentnímu zvyšování AD, tj. k její permanentní akceleraci. AD2 na AD3. Opět se zvýší cenový index na P3.
Křivka SP vyjadřuje takové kombinace úrovní, resp. tempa růstu produkce a míry inflace, které jsou kompatibilní s danou (neměnnou) očekávanou mírou inflace : podél křivky SP je míra očekávané inflace neměnná. Rozšířená Phillipsova křivka – vztah míry inflace a míry růstu produktu.
Křivka LPC je dlouhodobá Phillipsova křivka, je vertikální a body na ní jsou body, za nichž jsou si míry skutečné inflace a očekávané inflace rovny.
• Ekonomika napravo od LPC – skutečná > očekávaná - očekávaná inflace poroste
• Ekonomika vlevo od LPC skutečná < očekávaná - očekávaná inflace se sníží
2.nabídková inflace
-inflace tlačená náklady, prvotní generátor je na straně agregátní nabídky: tímto generátorem je růst nákladů firem vyvolaný různými příčinami – růstem nominálních mezd rychlejším než je růst produktivity práce, růstem cen energie a surovin, růstem cen ostatních služeb výrobních faktorů, depreciací měnového kurzu, která zvyšuje dovoz a tím i cenovou hladinu, aj. Jde o nepříznivé nabídkové šoky, které vedou k přímému růstu nákladů firem, vedou ke zvýšení agregátní nákladové a cenové hladiny a posunují křivku krátkodobé agregátní nabídky doleva nahoru.
V důsledku depreciace domácí měny se zvýší míra inflace a zároveň klesne úroveň reálného produktu. Neutrální politika bude udržovat nezměněné tempo růstu nominálního produktu v odezvě na nepříznivý nabídkový šok. Přizpůsobovací (akomodativní) politika zcela potlačí nepříznivý efekt snížení produkce a to tím, že tvůrci hospodářské politiky zvolí vhodné tempo růstu nominálního produktu. Potlačovací politika vede k úplnému potlačení inflačního efektu nepříznivého nabídkového šoku, tj. míra inflace zůstane úrovni výchozí pozice ekonomiky. Cenou za plné potlačení inflačního efektu je však hluboký pokles produkce pod úroveň potenciálního produktu a výrazný růst míry nezaměstnanosti.
FORMY INFLACE
1.mírná (plíživá) inflace, při níž tempo růstu cen v podstatě nepřekračuje tempo růstu výroby. Roste tudíž nominální i reálný produkt. Mírnou inflaci obvykle lidé považují za přijatelnou a nesnaží se zbavovat peněz ve prospěch reálného bohatství.
2.pádivá (cválající) inflace, kdy tempo růstu výroby již zaostává za tempem růstu cen. Peníze ztrácejí svou kupní sílu a lidé se proto snaží jich držet co nejméně. Většina kontraktů je indexována cenovým indexem nebo je vyjadřována v zahraničních měnách.
3.hyperinflace je extrémní případ inflace cválající. Tempo růstu cen je vysoké, nemá již žádnou souvislost s tempem růstu výroby. Ceny jsou vysoce nestabilní a často se mění, reálné mzdy kolísají nahoru a dolů. Peníze přestávají vykonávat své funkce, částečně dochází k barteru (přímá směna zboží).
Pokud je ekonomická nerovnováha spojena s růstem cenové hladiny, mluvíme o zjevné (otevřené) inflaci. Státní orgány mají možnost administrativními opatřeními růst cen brzdit či dokonce zastavit. Nejsou však schopny administrativně odstranit příčiny inflace. Inflace se potom projevuje jako inflace potlačená (blokovaná). Jejími projevy jsou např. vynucený růst úspor, existence nedostatkových zboží, rozvoj černého trhu, atd.trvají-li příčiny inflace a dosáhnou-li určitého rozsahu, je nutno po určité době administrativní ceny přizpůsobit a obnovit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Potlačená inflace se nakonec přemění v inflaci otevřenou. V oficiálních cenových indexech není zachycen vývoj cen výrobků a služeb, které produkuje stínová ekonomika. Oficiální statistika též nemusí vybrat koš výrobků, jež přesně odpovídá struktuře spotřeby domácností. Cenové indexy potom nevyjadřují skutečný růst cenové hladiny. Zde jde o skrytou inflaci.
DŮSLEDKY INFLACE
Peněžní toky propojují celé hospodářství. Inflace, která narušuje jejich rovnováhu, tak svými důsledky zasahuje všechny části ekonomiky.
1. přerozdělovací efekt
a. Postihuje příjemce fixních důchod. Nominální výše starobních důchod, stipendií, úroků z obligací a podobných příjmů se nemění, ale jejich reálná kupní síla klesá.
b. Inflace nepříznivě ovlivňuje mzdy a platy. Reálné mzdy v mírné inflaci obvykle rostou, ale za cválající inflace se prosazuje tendence k jejich poklesu.
c. Ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci. Pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková mzda klesá absolutně hodnota vkladů a půjček.
d. Inflace nepostihuje vlastníky hmotných statků. Cena majetku s inflací stoupá.
2. inflace má sociální dopady
Majiteli reálných hodnot nejsou obvykle sociálně slabší skupiny obyvatelstva. Jejich životní úroveň závisí na peněžních důchodech (často fixních). Inflaci proto pociťují výrazněji než majetkově a příjmově silné skupiny obyvatelstva.
3. inflace působí na rovnováhu ekonomiky
a. Pádivá inflace sice nominálně zvyšuje poptávku, reálně ji však snižuje. Reálné snížení AD může způsobit pokles reálného produktu pod úroveň potenciálního, tj. vyvolat recesi. Mírná inflace posiluje AD úměrně růstu nabídky. Stimuluje tak výrobu a zaměstnanost.
b. Inflace mění strukturu spotřeby. Rychlejší růst cen základních životních potřeb (potraviny apod.) snižuje zdroje důchodů použitelných na jiné výrobky a služby. Změny ve struktuře spotřeby vyvolávají strukturální přesuny ve výrobě, které mohou narušit rovnováhu hospodářství.
c. Vyšší inflace v zemi oproti zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovozy, roste převaha nabídky nad poptávkou. Převaha zahraniční nabídky oslabuje podněty k ekonomickému růstu v zemi.
d. Při pohyblivých měnových kursech nerovnoměrná tempa inflace vedou k výkyvům kursů. To se projeví v rostoucí nestabilitě všech toků, které spojují zemi se zahraničím. Jejich nestabilita může ohrozit ekonomickou rovnováhu země.
Vcelku lze říci, že pádivá inflace destimuluje ekonomickou aktivitu. Obdobné účinky má i kolísavá míra mírné inflace. Mírná a očekávaná inflace působí na rovnováhu i růst pozitivně. Praktickým problémem je udržet stabilní míru inflace. Dalším problémem je odhadnout správně budoucí tempo růstu výroby a udržet míru inflace na úrovni nižší než je tempo růstu výroby. Je však otázkou, zda vláda má nést uvedená rizika a používat mírné inflace ke stimulaci ekonomického růstu.
METODY LÉČENÍ INFLACE
- metody dezinflace
- metoda cold turkey
- gradualistická metoda
Zobrazují se příspěvky se štítkempoptávka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempoptávka. Zobrazit všechny příspěvky
5. Trh práce
5. Trh práce z mikroekonomického hlediska příčiny nezaměstnanosti, její jednotlivé formy a důsledky.
Trh práce
Práci lze chápat jako jeden z výrobních faktor, případně jeden ze statků charakterizovaným tržními kategoriemi (tj. cena, poptávka, nabídka). Současně však existuje celá řada zvláštních rysů, které tento statek charakterizují, rysů sociálního a kulturně historického charakteru.
Kvantitativně je práce množstvím vynaložených hodin na určité množství produktu. A proto z hlediska množství hodin je řazena k variabilním faktorům. Kvalitativně je práce součástí technické úrovně výroby, neboť spolurozhoduje o technickém pokroku. Ve smyslu kvalitativním tvoří práci úroveň všeobecného a odborného vzdělání, profesní struktura (skladba povolání) a všeobecné podmínky kulturní vyspělosti a zdraví obyvatelstva.
Charakteristika poptávky po práci v DK a NK
Stejně jako na trhu kteréhokoli statku je funkce poptávky po práci vztahem mezi cenou statku a poptávaným množstvím při této ceně a současně vztahem mezi množstvím statku a cenou, za níž je kupující ochoten jednotku práce koupit. Poptávajícím na trhu práce je firma, která nakupuje určitý počet jednotek práce stejně jako určitý počet jednotek jiných výrobních faktorů.
Trh práce v podmínkách dokonalé konkurence
Práce je činnost, jejímž nositelem je člověk, z tohoto důvodu ovlivňuje práci řada neekonomických faktorů, což působí na situaci na trhu práce, zejména na vývoj nabídky na tomto trhu. Dokonalá konkurence se projevuje v tom, že je velký počet nabízejících i poptávajících, všichni jsou dokonale informováni o poměrech na trhu, zaměstnavatelé se mezi sebou výrazně neliší, nemají sílu výrazně ovlivnit mzdovou sazbu a zaměstnanci se mezi sebou taky moc neliší.
POPTÁVKA PO PRÁCI
Poptávka po práci je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce, resp. při různých mzdových sazbách.
Je tedy firma při určité ceně statku práce ochotna nakoupit určitý počet pracovních hodin za předpokladu, že tyto hodiny se mezi sebou kvalitativně neliší. Stejně tak bude firma ochotna při určitém množství hodin práce na trhu zaplatit za jednotku práce maximálně cenu, kterou můžeme nazvat cena poptávky po práci.
Poptávková funkce na trhu práce je vztahem mezi poptávaným množstvím a poptávanou cenou. Práce však není jen statek, je také výrobní faktor. Poptávka na trhu výrobních faktorů je určena funkcí příjmu z mezního produktu příslušného faktoru, v tomto případě práce (L). Tato funkce je určena jako součin ceny produktu vyrobeného s pomocí příslušného VF a mezního produktu faktoru. P*MPL.
Mezní produkt práce MPL závisí na kvalitě vstupů práce (vzdělání, kvalifikace), na množství a kvalitě kooperujících VF (včetně přírodních zdrojů) a na úrovni a aplikaci technologických znalostí.
Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, při němž se vyrovnává příjem z mezního produktu práce s mezními náklady na práci, resp. mzdovou sazbou: MRPL=MFCL=w
Vývoj produktivity práce určuje zákon klesajících výnos, tzn. že se přírůstky produktu s každou dodatečnou jednotkou práce snižují. Protože mezní náklady na faktor určuje tržní výše mzdy, je klesající část křivky mezního produktu práce základem pro určení křivky poptávky po práci. Odvození křivky poptávky po práci spočívá v nalezení optimální výše zaměstnanosti pro jednotlivé výše mzdové sazby, resp. MFCL.
Při mzdové sazbě wa je optimální zaměstnanost La určena bodem A, mezní příjem z produktu práce se shoduje s výší mzdy. Protože je mezní příjem z produktu práce klesající (klesající křivka MRPL) a mzdová sazba konstantní, pak když firma zaměstná méně než La pracovníků, bude MRPL > w, jestliže naopak najme více pracovníků, pak bude MRPL < w. To znamená, že při menším množství práce (než La) se zvyšováním množství práce zisk roste, při vyšším množství práce (naž La) naopak klesá. V dlouhém období se zvyšuje pružnost poptávkové křivky přímo úměrné míře nahrazování práce fyzickým kapitálem. Za předpokladu, že v dlouhém období dochází v rámci technického rozvoje k nahrazování práce fyzickým kapitálem, se na jedné straně zvyšuje podíl fyzického kapitálu na výrobě finálního produktu a snižuje se podíl práce. Proto je poptávané množství práce více citlivé na změnu ceny práce, pružnost poptávky po práci ve vztahu k ceně práce roste. Agregace dílčích poptávkových křivek na trhu práce vede k vytvoření tržní poptávkové křivky. Firmy v určitém odvětví reagují na pokles ceny práce tím, že vyrábějí větší množství finálního produktu. To vede po určité době k poklesu mezního produktu práce, který je však větší, než by byl, kdyby v odvětví poptávala pouze jediná firma. Tržní poptávková funkce bude tedy strmější (méně elastická) než individuální poptávkové křivky na trhu práce. NABÍDKA PRÁCE Člověk jakožto spotřebitel poptává na trhu zboží takové množství výrobků a služeb, jaké mu umožňuje jeho příjem a ceny zboží. Nadále budeme předpokládat, že jediným zdrojem příjmu je pro něj jeho pracovní činnost. (Jak u koho…) Pracovní činnost může mít podobu práce ve firmě, tzn. pronájem práce na trhu práce za účelem získání peněz a podobu domácí práce. Domácí práce umožňuje vytvářet výrobky či služby pro přímou spotřebu nebo zvyšování znalosti a dovednosti, které mohou vést ke zvýšení spotřeby v budoucnu. Práce ve firmě a domácí práce zaberou část dne, zbytek je volným časem. Ovšem záměrem této analýzy je charakteristika tržní nabídky práce (je to v nadpisu), proto budeme předpokládat pouze dvě možnosti využití času: práci, která je pronajímána za mzdovou sazbu a volný čas. Cílem spotřebitele je maximalizace užitku. V rámci denního časového fondu se spotřebitel rozhoduje, jak maximalizovat užitek rozdělením času mezi práci ve firmě a volný čas. Práce ve firmě zpravidla snižuje užitek, neboť jde (až na výjimky!) o činnost nepohodlnou, namáhavou, atd., současně však umožňuje zvyšování užitku prostřednictvím zboží, které si za získaný příjem koupíme. Volný čas je příjemný, čím více volného času, tím více užitku. Podmínka optima (rovnováhy) spotřebitele je v tomto případě analogická jako podmínka optima spotřebitele na trhu vyrobeného zboží. Člověk bude chtít zvyšovat počet odpracovaných hodin, dokud mezní užitek plynoucí ze zboží získaného díky poslední hodině práce nevyrovná s mezním užitkem z poslední hodiny volného času. Maximálního užitku je dosaženo tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času shodný. Jestliže je mezní užitek dodatečné jednotky volného času větší, než mezní užitek ze zboží financovaného poslední hodinou práce, člověk pracuje příliš dlouho. Snížením práce o hodinu může zvýšit celkový užitek. Platí i naopak. Nabídková funkce práce je také vztahem ceny a množství. Nabízející je ochoten nabídnout určitý počet hodin práce při určité ceně za jednu hodinu. Tento potenciální zaměstnanec je současně ochotný při určitém počtu pracovních hodin přijmout danou práci až od určité ceny, tato cena je spodní hranicí ceny práce. Mzda je rovnovážná cena jednotky práce, tedy cena, při níž se poptávané množství práce rovná množství nabízenému. Při nižší úrovni mzdy by došlo k nedostatku na trhu práce, tj. poptávané množství by převýšilo nabízený počet jednotek práce, zaměstnavatelé by začali mzdu zvyšovat a ta by se začala přibližovat rovnovážné úrovni. Při vyšší úrovni mzdy než je rovnovážná by došlo k přebytku na trhu práce, tj. nabízené množství práce by převýšilo poptávané, mzda by klesala a přibližovala se k rovnovážné úrovni. Kromě homogenity práce je nutným předpokladem nepřítomnost všech prvků narušujících dokonalou konkurenci. Vyšší mzdová sazba zvyšuje množství zboží, které je možné díky poslední hodině práce koupit. Práce se tím stává více přitažlivou a vzniká tendence zvýšit počet nabízených hodin práce. Současně je možné získat stejný příjem při menším množství odpracovaných hodin a mít tak více volného času. Změna mzdové sazby má tedy na rozhodování dvojí účinek: substituční a důchodový efekt. Substituční efekt: při vyšší mzdové sazbě každá hodina práce umožňuje získání většího množství výrobků a služeb, což vede k nahrazování volného času prací. Důchodový efekt:vyšší mzdová sazba zvyšuje zvyšuje reálný příjem a vede tak k tendenci mít více volného času, resp. nahrazovat práci volným časem. Substituční a důchodový efekt působí protichůdně. Efekt, který převažuje Změna množství práce s růstem mzdové sazby Substituční efekt Množství práce roste Důchodový efekt Množství práce klesá Při relativně nízké mzdové sazbě převažuje substituční efekt, tzn. s růstem mzdové sazby nabízené množství práce roste. S růstem mzdové sazby však substituční efekt klesá a důchodový roste a při určité výši mzdy převáží důchodový efekt tak moc, že nabízené množství práce klesá. Dodatečný příjem plynoucí z relativně vysoké mzdové sazby poskytuje pracovníkovi stále více prostředků a umožňuje mu snížit práci a věnovat se jiným činnostem v rámci volného času. Nabídka práce, resp. tvar křivky individuální nabídky práce závisí na tom, který z efektů převládá. Jedná se o zpět zakřivenou individuální křivku nabídky práce. Rovnováha na trhu práce Rovnováha vzniká při vyrovnání nabídky s poptávkou při rovnovážné mzdové sazbě. Tržní poptávka po práci je součet individuálních křivek poptávky všech firem na trhu. Tržní křivka nabídky práce ukazuje, kolik hodin budou nabízet všichni pracovníci při každé výši mzdy, nebude mít specifický ohyb, protože jen u někoho se prosazuje více důchodový efekt a navíc nabídka práce není ovlivněna jen cenou práce. Nominální mzda: rovnovážná cena statku práce za jednotku. Je určena počtem peněžních jednotek za určitý čas. Wn = P*MPL = MPRL Reálná mzda: je určena kupní silou nominální mzdy, tj. vyjadřuje ji množství statků a služeb, které si příjemce nominální mzdy za ni může koupit. Wr = wn / P Jestliže se mzdová sazba v jednotlivých zaměstnání liší, pracovníci budou přecházet z hře placených míst na lépe placená místa. Následně bude nabídka práce v lépe placených místech růst a mzdová sazba bude klesat, v hůře placených místech bude nabídka práce klesat a mzdová sazba růst. (Nakonec by se to mělo asi vyrovnat…)
VÝRAZNÉ MZDOVÉ ROZDÍLY 1.nerovnovážné rozdíly – mzdy u stejně kvalifikovaných pracovníků odrážejí změny v rozvoji jednotlivých odvětví. Různá mzdová sazba povede ke změnám v nabídce i poptávce, dokud se nevyrovná. Může to trvat roky, ale pokud nejsou na trzích práce monopoly, vyrovná se to. 2.rovnovážné rozdíly – způsobeny: nedostatečná mobilita zdrojů a segmentací trhu, rozdíly ve vrozených duševních a tělesných schopnostech, rozdíly v čase a penězích potřebných k rozvoji určitých dovedností a schopností, rozdíly v nepeněžních prospěších v určitých zaměstnáních. Zvláštnosti trhu práce Profesní segmentace – vysoce heterogenní poptávka i nabídka, např. práce lékaře a kopáče se docela liší. Mezi některými obory je možnost vzájemné zastupitelnosti téměř nulová. Mezi vysoce kvalifikovanou profesí a nízce kvalifikovanou mže nastat asymetrická zastupitelnost. Lékař může jít kopat příkopy, ale kopáč nemůže jít dělat doktora. Zastupitelnost se liší z hlediska časového období. V dlouhém období je možné kopáče přeškolit (v hodně dlouhém období…) Segmentace územní – jak poptávka, tak i nabídka práce se značně odlišují v různých teritoriích, přitom mobilita obyvatelstva je v různých zemích odlišná, tj. lidé jsou více či méně ochotni se stěhovat za prací. Institucionalizace – na trhu práce působí profesionální vazy (např. lékařské komory), velké firmy a odbory. Jejich existence a působení je do velké míry výsledkem tradice a kulturně historických specifik jednotlivých zemí. Nejsou výrazem jen ekonomických zájmů příslušných profesionálních skupin, ale i jejich politických ambicí. Strnulost mzdy – mzdy reagují pomalu na změny ekonomických veličin. Za hlavní příčiny strnulosti se považuje vliv odborů, administrativní politika velkých firem (stanoví fixní tarify a stupnice mezd), převládá spíše tendence měnit požadavky na pracovníky než na mzdy. Smluvní charakter mezd – většinou se mzdy stanovují na delší dobu, taky se uzavírají smlouvy s obory. Administrativní evidenční náklady na změnu celé mzdové struktury by převýšily efekt, který by byl dosažen pružnější reakcí firmy na změny na trhu práce. Diskriminace – specifický jev trhu práce, souvisí s kulturními a historickými tradicemi, projeví se jako disparita mezi příjmy určitých skupin obyvatelstva. Netržní diskriminace (cizinci, ženy) vzniká ještě než se člověk dostane do kontaktu se zaměstnavatelem. Tržní diskriminace souvisí nedokonalou konkurencí a nadměrnou nabídkou práce v určitém regionu. Trh práce v podmínkách nedokonalé konkurence Příznaky a projevy NK: mzdová strnulost, mzdové tarify firem, … 1. MONOPSON – TRH S MONOPOLEM NA STRANĚ POPTÁVKY Existuje pouze jedna dominantní firma, která je v dané oblasti nebo která poptává práci určité kvalifikace.Tato firma má monopsonní sílu ve všech případech, kdy se setkává s rostoucí nabídkou práce. Může ovlivnit mzdovou sazbu svých zaměstnanců, protože není dána trhem. Jestliže najme dodatečného pracovníka, zvyšuje mzdovou sazbu všem dosud zaměstnaným pracovníkům. Mezní náklady firmy spojené se zaměstnáním dodatečného člověka se rovnají mzdové sazbě tohoto pracovníka plus zaplaceným vyšším mzdovým sazbám již najmutých pracovníků. Proto jsou mezní náklady práce vyšší, než mzdová sazba nutná pro zaměstnání dodatečné jednotky práce a tento rozdíl se zvyšováním množství práce roste: MFCL> w
Křivka mezních nákladů na práci roste rychleji než nabídky práce firmě. Firma maximalizující zisk zvyšuje zaměstnanost práce tak dlouho, dokud dodatečný příjem ze zaměstnané dodatečné jednotky práce (MPRL) převyšuje dodatečné náklady na práci (MFCL).
MFCL jsou vyšší než nabídka práce (SL), zaměstnanost nebude dána SL=DL.
Monopson nebude najímat L1 pracovníků. Jeho výsadní postavení mu umožní najímat méně pracovníků L0 při nižší sazbě W0 a zaměstnanci budou ochotni za tuto sazbu pracovat.
MPRL > w
Pracovníci se rozhodují, zda pracovat či nepracovat za danou sazbu. Ti, kteří mají alternativní náklady na úrovni mzdové sazby nebo pod ní, budou pracovat.
2.ODBOROVÉ SVAZY NA TRHU PRÁCE
Odborové svazy jsou sdružení pracujících, které ovlivňují určitým způsobem nabídku práce a v určité míře mohou ovlivnit i poptávku po práci. Odbory vznášejí celou řadu požadavků, ať už chtějí pro své členy vyšší mzdy, větší bezpečnost práce, lepší pracovní podmínky, apod. My se zaměříme na požadavek vyšší mzdové sazby.
1.Mzdový práh
Odbory mohou vyjednáváním se zaměstnavateli dosáhnout minimální mzdovou sazbu, jejíž úroveň převyšuje rovnovážnou mzdu na tomto trhu. Stává-li se tímto způsobem tato výš mzdy tržní mzdovou sazbou, představuje pro každou firmu výši mezních nákladů na práci, resp. nabídky práce. S růstem ceny práce bude najímáno menší množství práce, tzn. že se sníží zaměstnanost u všech firem v odvětví a zaměstnanost práce v celém odvětví klesne.
Graf znázorňuje uvedený efekt dosažení vyšší než rovnovážné mzdové sazby. Rovnovážná mzdová sazba je we. Při této výši najímá firma práci do okamžiku vyrovnání MPRL s MFCL ve výši we. Každá firma tak najímá Ie práce a na trhu je celková zaměstnanost Le.
Jestliže odbory vyjednají mzdovou sazbu ve výši wo, zvyšuje se mezní náklad na práci firmy na MFCLo a firmy najímají méně práce Io. Celková zaměstnanost klesá na Lo a na trhu vzniká přebytečná nabídka práce v rozsahu od Lo do Lf.
2.snížení nabídky práce
Snížení nabídky práce posune křivku nabídky doleva. Tento postup vyžaduje dva předpoklady: odbory musí být schopné snížit počet těch, kteří nabízejí práci určitého typu (prostřednictvím vysokých členských příspěvků, dlouhodobým učebním procesem, obtížnými kvalifikačními zkouškami…) a jednak musí být schopné donutit zaměstnavatele zaměstnávat pouze členy odborů.
Efektem snížení nabídky je zvýšení mzdové sazby, současně klesá poptávané množství práce. Křivka nabídky S se posune doleva a je nový bod rovnováhy, mzdová sazba se zvýší na wo, ale mnozí pracovníci přicházejí o práci, zaměstnanost se snižuje z Le na Lo. Vzniká přebytek pracovních si Lo až Lf.
3.zvýšení poptávky po práci
Zvýšení poptávky mohou odbory dosáhnout: snahou přimět spotřebitele ke zvýšení poptávky po jimi vyráběném zboží, snaha omezit prodej konkurenčního zboží nebo zvýšením produktivity práce. Dojde k posunu poptávky D na Do, současně dochází ke zvýšení mzdové sazby i zvýšení zaměstnanosti.
3. BILATARÁLNÍ MONOPOL
Dvoustranný monopol vzniká tehdy, když existuje monopolní síla jak na straně nabídky práce, tak i na straně poptávky po práci. Jestliže mají odborové svazy monopol nabídky práce a firma poptávající tuto práci je monopsonem potom obě strany disponují monopolní silou. Zájmy obou stran jsou pak protichůdné. Monopson se snaží platit co nejmenší mzdy a odborové svazy usilují o co nejvyšší mzdovou sazbu. Výsledek nelze předem určit. Záleží na vzájemném poměru sil, zpravidla dojde ke kolektivním smlouvám mezi oběma stranami.
Trh práce
Práci lze chápat jako jeden z výrobních faktor, případně jeden ze statků charakterizovaným tržními kategoriemi (tj. cena, poptávka, nabídka). Současně však existuje celá řada zvláštních rysů, které tento statek charakterizují, rysů sociálního a kulturně historického charakteru.
Kvantitativně je práce množstvím vynaložených hodin na určité množství produktu. A proto z hlediska množství hodin je řazena k variabilním faktorům. Kvalitativně je práce součástí technické úrovně výroby, neboť spolurozhoduje o technickém pokroku. Ve smyslu kvalitativním tvoří práci úroveň všeobecného a odborného vzdělání, profesní struktura (skladba povolání) a všeobecné podmínky kulturní vyspělosti a zdraví obyvatelstva.
Charakteristika poptávky po práci v DK a NK
Stejně jako na trhu kteréhokoli statku je funkce poptávky po práci vztahem mezi cenou statku a poptávaným množstvím při této ceně a současně vztahem mezi množstvím statku a cenou, za níž je kupující ochoten jednotku práce koupit. Poptávajícím na trhu práce je firma, která nakupuje určitý počet jednotek práce stejně jako určitý počet jednotek jiných výrobních faktorů.
Trh práce v podmínkách dokonalé konkurence
Práce je činnost, jejímž nositelem je člověk, z tohoto důvodu ovlivňuje práci řada neekonomických faktorů, což působí na situaci na trhu práce, zejména na vývoj nabídky na tomto trhu. Dokonalá konkurence se projevuje v tom, že je velký počet nabízejících i poptávajících, všichni jsou dokonale informováni o poměrech na trhu, zaměstnavatelé se mezi sebou výrazně neliší, nemají sílu výrazně ovlivnit mzdovou sazbu a zaměstnanci se mezi sebou taky moc neliší.
POPTÁVKA PO PRÁCI
Poptávka po práci je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce, resp. při různých mzdových sazbách.
Je tedy firma při určité ceně statku práce ochotna nakoupit určitý počet pracovních hodin za předpokladu, že tyto hodiny se mezi sebou kvalitativně neliší. Stejně tak bude firma ochotna při určitém množství hodin práce na trhu zaplatit za jednotku práce maximálně cenu, kterou můžeme nazvat cena poptávky po práci.
Poptávková funkce na trhu práce je vztahem mezi poptávaným množstvím a poptávanou cenou. Práce však není jen statek, je také výrobní faktor. Poptávka na trhu výrobních faktorů je určena funkcí příjmu z mezního produktu příslušného faktoru, v tomto případě práce (L). Tato funkce je určena jako součin ceny produktu vyrobeného s pomocí příslušného VF a mezního produktu faktoru. P*MPL.
Mezní produkt práce MPL závisí na kvalitě vstupů práce (vzdělání, kvalifikace), na množství a kvalitě kooperujících VF (včetně přírodních zdrojů) a na úrovni a aplikaci technologických znalostí.
Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, při němž se vyrovnává příjem z mezního produktu práce s mezními náklady na práci, resp. mzdovou sazbou: MRPL=MFCL=w
Vývoj produktivity práce určuje zákon klesajících výnos, tzn. že se přírůstky produktu s každou dodatečnou jednotkou práce snižují. Protože mezní náklady na faktor určuje tržní výše mzdy, je klesající část křivky mezního produktu práce základem pro určení křivky poptávky po práci. Odvození křivky poptávky po práci spočívá v nalezení optimální výše zaměstnanosti pro jednotlivé výše mzdové sazby, resp. MFCL.
Při mzdové sazbě wa je optimální zaměstnanost La určena bodem A, mezní příjem z produktu práce se shoduje s výší mzdy. Protože je mezní příjem z produktu práce klesající (klesající křivka MRPL) a mzdová sazba konstantní, pak když firma zaměstná méně než La pracovníků, bude MRPL > w, jestliže naopak najme více pracovníků, pak bude MRPL < w. To znamená, že při menším množství práce (než La) se zvyšováním množství práce zisk roste, při vyšším množství práce (naž La) naopak klesá. V dlouhém období se zvyšuje pružnost poptávkové křivky přímo úměrné míře nahrazování práce fyzickým kapitálem. Za předpokladu, že v dlouhém období dochází v rámci technického rozvoje k nahrazování práce fyzickým kapitálem, se na jedné straně zvyšuje podíl fyzického kapitálu na výrobě finálního produktu a snižuje se podíl práce. Proto je poptávané množství práce více citlivé na změnu ceny práce, pružnost poptávky po práci ve vztahu k ceně práce roste. Agregace dílčích poptávkových křivek na trhu práce vede k vytvoření tržní poptávkové křivky. Firmy v určitém odvětví reagují na pokles ceny práce tím, že vyrábějí větší množství finálního produktu. To vede po určité době k poklesu mezního produktu práce, který je však větší, než by byl, kdyby v odvětví poptávala pouze jediná firma. Tržní poptávková funkce bude tedy strmější (méně elastická) než individuální poptávkové křivky na trhu práce. NABÍDKA PRÁCE Člověk jakožto spotřebitel poptává na trhu zboží takové množství výrobků a služeb, jaké mu umožňuje jeho příjem a ceny zboží. Nadále budeme předpokládat, že jediným zdrojem příjmu je pro něj jeho pracovní činnost. (Jak u koho…) Pracovní činnost může mít podobu práce ve firmě, tzn. pronájem práce na trhu práce za účelem získání peněz a podobu domácí práce. Domácí práce umožňuje vytvářet výrobky či služby pro přímou spotřebu nebo zvyšování znalosti a dovednosti, které mohou vést ke zvýšení spotřeby v budoucnu. Práce ve firmě a domácí práce zaberou část dne, zbytek je volným časem. Ovšem záměrem této analýzy je charakteristika tržní nabídky práce (je to v nadpisu), proto budeme předpokládat pouze dvě možnosti využití času: práci, která je pronajímána za mzdovou sazbu a volný čas. Cílem spotřebitele je maximalizace užitku. V rámci denního časového fondu se spotřebitel rozhoduje, jak maximalizovat užitek rozdělením času mezi práci ve firmě a volný čas. Práce ve firmě zpravidla snižuje užitek, neboť jde (až na výjimky!) o činnost nepohodlnou, namáhavou, atd., současně však umožňuje zvyšování užitku prostřednictvím zboží, které si za získaný příjem koupíme. Volný čas je příjemný, čím více volného času, tím více užitku. Podmínka optima (rovnováhy) spotřebitele je v tomto případě analogická jako podmínka optima spotřebitele na trhu vyrobeného zboží. Člověk bude chtít zvyšovat počet odpracovaných hodin, dokud mezní užitek plynoucí ze zboží získaného díky poslední hodině práce nevyrovná s mezním užitkem z poslední hodiny volného času. Maximálního užitku je dosaženo tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času shodný. Jestliže je mezní užitek dodatečné jednotky volného času větší, než mezní užitek ze zboží financovaného poslední hodinou práce, člověk pracuje příliš dlouho. Snížením práce o hodinu může zvýšit celkový užitek. Platí i naopak. Nabídková funkce práce je také vztahem ceny a množství. Nabízející je ochoten nabídnout určitý počet hodin práce při určité ceně za jednu hodinu. Tento potenciální zaměstnanec je současně ochotný při určitém počtu pracovních hodin přijmout danou práci až od určité ceny, tato cena je spodní hranicí ceny práce. Mzda je rovnovážná cena jednotky práce, tedy cena, při níž se poptávané množství práce rovná množství nabízenému. Při nižší úrovni mzdy by došlo k nedostatku na trhu práce, tj. poptávané množství by převýšilo nabízený počet jednotek práce, zaměstnavatelé by začali mzdu zvyšovat a ta by se začala přibližovat rovnovážné úrovni. Při vyšší úrovni mzdy než je rovnovážná by došlo k přebytku na trhu práce, tj. nabízené množství práce by převýšilo poptávané, mzda by klesala a přibližovala se k rovnovážné úrovni. Kromě homogenity práce je nutným předpokladem nepřítomnost všech prvků narušujících dokonalou konkurenci. Vyšší mzdová sazba zvyšuje množství zboží, které je možné díky poslední hodině práce koupit. Práce se tím stává více přitažlivou a vzniká tendence zvýšit počet nabízených hodin práce. Současně je možné získat stejný příjem při menším množství odpracovaných hodin a mít tak více volného času. Změna mzdové sazby má tedy na rozhodování dvojí účinek: substituční a důchodový efekt. Substituční efekt: při vyšší mzdové sazbě každá hodina práce umožňuje získání většího množství výrobků a služeb, což vede k nahrazování volného času prací. Důchodový efekt:vyšší mzdová sazba zvyšuje zvyšuje reálný příjem a vede tak k tendenci mít více volného času, resp. nahrazovat práci volným časem. Substituční a důchodový efekt působí protichůdně. Efekt, který převažuje Změna množství práce s růstem mzdové sazby Substituční efekt Množství práce roste Důchodový efekt Množství práce klesá Při relativně nízké mzdové sazbě převažuje substituční efekt, tzn. s růstem mzdové sazby nabízené množství práce roste. S růstem mzdové sazby však substituční efekt klesá a důchodový roste a při určité výši mzdy převáží důchodový efekt tak moc, že nabízené množství práce klesá. Dodatečný příjem plynoucí z relativně vysoké mzdové sazby poskytuje pracovníkovi stále více prostředků a umožňuje mu snížit práci a věnovat se jiným činnostem v rámci volného času. Nabídka práce, resp. tvar křivky individuální nabídky práce závisí na tom, který z efektů převládá. Jedná se o zpět zakřivenou individuální křivku nabídky práce. Rovnováha na trhu práce Rovnováha vzniká při vyrovnání nabídky s poptávkou při rovnovážné mzdové sazbě. Tržní poptávka po práci je součet individuálních křivek poptávky všech firem na trhu. Tržní křivka nabídky práce ukazuje, kolik hodin budou nabízet všichni pracovníci při každé výši mzdy, nebude mít specifický ohyb, protože jen u někoho se prosazuje více důchodový efekt a navíc nabídka práce není ovlivněna jen cenou práce. Nominální mzda: rovnovážná cena statku práce za jednotku. Je určena počtem peněžních jednotek za určitý čas. Wn = P*MPL = MPRL Reálná mzda: je určena kupní silou nominální mzdy, tj. vyjadřuje ji množství statků a služeb, které si příjemce nominální mzdy za ni může koupit. Wr = wn / P Jestliže se mzdová sazba v jednotlivých zaměstnání liší, pracovníci budou přecházet z hře placených míst na lépe placená místa. Následně bude nabídka práce v lépe placených místech růst a mzdová sazba bude klesat, v hůře placených místech bude nabídka práce klesat a mzdová sazba růst. (Nakonec by se to mělo asi vyrovnat…)
VÝRAZNÉ MZDOVÉ ROZDÍLY 1.nerovnovážné rozdíly – mzdy u stejně kvalifikovaných pracovníků odrážejí změny v rozvoji jednotlivých odvětví. Různá mzdová sazba povede ke změnám v nabídce i poptávce, dokud se nevyrovná. Může to trvat roky, ale pokud nejsou na trzích práce monopoly, vyrovná se to. 2.rovnovážné rozdíly – způsobeny: nedostatečná mobilita zdrojů a segmentací trhu, rozdíly ve vrozených duševních a tělesných schopnostech, rozdíly v čase a penězích potřebných k rozvoji určitých dovedností a schopností, rozdíly v nepeněžních prospěších v určitých zaměstnáních. Zvláštnosti trhu práce Profesní segmentace – vysoce heterogenní poptávka i nabídka, např. práce lékaře a kopáče se docela liší. Mezi některými obory je možnost vzájemné zastupitelnosti téměř nulová. Mezi vysoce kvalifikovanou profesí a nízce kvalifikovanou mže nastat asymetrická zastupitelnost. Lékař může jít kopat příkopy, ale kopáč nemůže jít dělat doktora. Zastupitelnost se liší z hlediska časového období. V dlouhém období je možné kopáče přeškolit (v hodně dlouhém období…) Segmentace územní – jak poptávka, tak i nabídka práce se značně odlišují v různých teritoriích, přitom mobilita obyvatelstva je v různých zemích odlišná, tj. lidé jsou více či méně ochotni se stěhovat za prací. Institucionalizace – na trhu práce působí profesionální vazy (např. lékařské komory), velké firmy a odbory. Jejich existence a působení je do velké míry výsledkem tradice a kulturně historických specifik jednotlivých zemí. Nejsou výrazem jen ekonomických zájmů příslušných profesionálních skupin, ale i jejich politických ambicí. Strnulost mzdy – mzdy reagují pomalu na změny ekonomických veličin. Za hlavní příčiny strnulosti se považuje vliv odborů, administrativní politika velkých firem (stanoví fixní tarify a stupnice mezd), převládá spíše tendence měnit požadavky na pracovníky než na mzdy. Smluvní charakter mezd – většinou se mzdy stanovují na delší dobu, taky se uzavírají smlouvy s obory. Administrativní evidenční náklady na změnu celé mzdové struktury by převýšily efekt, který by byl dosažen pružnější reakcí firmy na změny na trhu práce. Diskriminace – specifický jev trhu práce, souvisí s kulturními a historickými tradicemi, projeví se jako disparita mezi příjmy určitých skupin obyvatelstva. Netržní diskriminace (cizinci, ženy) vzniká ještě než se člověk dostane do kontaktu se zaměstnavatelem. Tržní diskriminace souvisí nedokonalou konkurencí a nadměrnou nabídkou práce v určitém regionu. Trh práce v podmínkách nedokonalé konkurence Příznaky a projevy NK: mzdová strnulost, mzdové tarify firem, … 1. MONOPSON – TRH S MONOPOLEM NA STRANĚ POPTÁVKY Existuje pouze jedna dominantní firma, která je v dané oblasti nebo která poptává práci určité kvalifikace.Tato firma má monopsonní sílu ve všech případech, kdy se setkává s rostoucí nabídkou práce. Může ovlivnit mzdovou sazbu svých zaměstnanců, protože není dána trhem. Jestliže najme dodatečného pracovníka, zvyšuje mzdovou sazbu všem dosud zaměstnaným pracovníkům. Mezní náklady firmy spojené se zaměstnáním dodatečného člověka se rovnají mzdové sazbě tohoto pracovníka plus zaplaceným vyšším mzdovým sazbám již najmutých pracovníků. Proto jsou mezní náklady práce vyšší, než mzdová sazba nutná pro zaměstnání dodatečné jednotky práce a tento rozdíl se zvyšováním množství práce roste: MFCL> w
Křivka mezních nákladů na práci roste rychleji než nabídky práce firmě. Firma maximalizující zisk zvyšuje zaměstnanost práce tak dlouho, dokud dodatečný příjem ze zaměstnané dodatečné jednotky práce (MPRL) převyšuje dodatečné náklady na práci (MFCL).
MFCL jsou vyšší než nabídka práce (SL), zaměstnanost nebude dána SL=DL.
Monopson nebude najímat L1 pracovníků. Jeho výsadní postavení mu umožní najímat méně pracovníků L0 při nižší sazbě W0 a zaměstnanci budou ochotni za tuto sazbu pracovat.
MPRL > w
Pracovníci se rozhodují, zda pracovat či nepracovat za danou sazbu. Ti, kteří mají alternativní náklady na úrovni mzdové sazby nebo pod ní, budou pracovat.
2.ODBOROVÉ SVAZY NA TRHU PRÁCE
Odborové svazy jsou sdružení pracujících, které ovlivňují určitým způsobem nabídku práce a v určité míře mohou ovlivnit i poptávku po práci. Odbory vznášejí celou řadu požadavků, ať už chtějí pro své členy vyšší mzdy, větší bezpečnost práce, lepší pracovní podmínky, apod. My se zaměříme na požadavek vyšší mzdové sazby.
1.Mzdový práh
Odbory mohou vyjednáváním se zaměstnavateli dosáhnout minimální mzdovou sazbu, jejíž úroveň převyšuje rovnovážnou mzdu na tomto trhu. Stává-li se tímto způsobem tato výš mzdy tržní mzdovou sazbou, představuje pro každou firmu výši mezních nákladů na práci, resp. nabídky práce. S růstem ceny práce bude najímáno menší množství práce, tzn. že se sníží zaměstnanost u všech firem v odvětví a zaměstnanost práce v celém odvětví klesne.
Graf znázorňuje uvedený efekt dosažení vyšší než rovnovážné mzdové sazby. Rovnovážná mzdová sazba je we. Při této výši najímá firma práci do okamžiku vyrovnání MPRL s MFCL ve výši we. Každá firma tak najímá Ie práce a na trhu je celková zaměstnanost Le.
Jestliže odbory vyjednají mzdovou sazbu ve výši wo, zvyšuje se mezní náklad na práci firmy na MFCLo a firmy najímají méně práce Io. Celková zaměstnanost klesá na Lo a na trhu vzniká přebytečná nabídka práce v rozsahu od Lo do Lf.
2.snížení nabídky práce
Snížení nabídky práce posune křivku nabídky doleva. Tento postup vyžaduje dva předpoklady: odbory musí být schopné snížit počet těch, kteří nabízejí práci určitého typu (prostřednictvím vysokých členských příspěvků, dlouhodobým učebním procesem, obtížnými kvalifikačními zkouškami…) a jednak musí být schopné donutit zaměstnavatele zaměstnávat pouze členy odborů.
Efektem snížení nabídky je zvýšení mzdové sazby, současně klesá poptávané množství práce. Křivka nabídky S se posune doleva a je nový bod rovnováhy, mzdová sazba se zvýší na wo, ale mnozí pracovníci přicházejí o práci, zaměstnanost se snižuje z Le na Lo. Vzniká přebytek pracovních si Lo až Lf.
3.zvýšení poptávky po práci
Zvýšení poptávky mohou odbory dosáhnout: snahou přimět spotřebitele ke zvýšení poptávky po jimi vyráběném zboží, snaha omezit prodej konkurenčního zboží nebo zvýšením produktivity práce. Dojde k posunu poptávky D na Do, současně dochází ke zvýšení mzdové sazby i zvýšení zaměstnanosti.
3. BILATARÁLNÍ MONOPOL
Dvoustranný monopol vzniká tehdy, když existuje monopolní síla jak na straně nabídky práce, tak i na straně poptávky po práci. Jestliže mají odborové svazy monopol nabídky práce a firma poptávající tuto práci je monopsonem potom obě strany disponují monopolní silou. Zájmy obou stran jsou pak protichůdné. Monopson se snaží platit co nejmenší mzdy a odborové svazy usilují o co nejvyšší mzdovou sazbu. Výsledek nelze předem určit. Záleží na vzájemném poměru sil, zpravidla dojde ke kolektivním smlouvám mezi oběma stranami.
53) Tržní mechanizmus
Tržní mechanizmus
Nazýváme jím komplikovaný systém neuvědomělé koordinace lidí, činností a firem prostřednictvím cen trhu.
Trh
= původně místo, které bylo určeno ke směně zboží za zboží. Místo, kde se střetává poptávka s nabídkou,
místo, kde kupující a prodávající vstupují do vzájemných vztahů, aby určily množství, cenu, jež se nakoupí a prodá. Je složen ze všech potencionálních zákazníků, kteří sdílí zvláštní potřebu nebo požadavek, nebo jsou ochotni a schopni účastnit se směny, aby tuto potřebu nebo požadavek uspokojili.
Subjekty trhu:
- Podniky – přinášejí na trh zboží a služby
- Domácnosti – kupují na trhu zboží
- Stát – vydává zákony, které upravují práva a povinnosti zaměstnavatelů,
pracovníků, zákony regulující trh práce, podpory v nezaměstnanosti, zřizuje veřejně prospěšné podniky, zřizuje úřady práce.
- Banky – poskytují úvěry a bankovní služby
Trh má dva vládce:
- Spotřebitele
- Technologii
Typy trhů:
- Zboží a služeb – trh spotřebních statků a kapitálových statků (zásoby, investiční statky, zboží
určené ke konečné spotřebě)
- Výrobních faktorů – trh práce, peněz, kapitálu (finanční)
- Územní – státní, evropský, světový
Nabídka
= množství zboží, které chtějí prodávající prodat za určitou cenu
Příčiny stoupání:
- při zvýšení ceny daného výrobku se zvýší i jeho nabídka
- vstup nových výrobků do odvětví, vyšší cena pokryje jejich náklady
- náklady na výrobu
- změna výrobních podmínek – extrémní sucho, zásahy státu na trh
Typy nabídky:
- Individuální – nabídka jednoho výrobce
- Dílčí – nab. jednoho druhu výrobků od všech výrobců
- Agregátní – nabídka všech výrobků
Poptávka
= množství zboží, které kupující chtějí koupit za určitou cenu.
Zákon klesající poptávky – s růstem ceny poptávka klesá.
Příčiny:
- Důchodový efekt – je-li dána určitá výše důchodu, platí zákon
- Substituční efekt – při vzrůstu ceny určitého zboží kupuje spotřebitel jiné zboží
- Změna cen substitutů a komplementů – pokles ceny základního zboží vede
k poklesu poptávky po substitutu
- Změna úrovně důchodů – když se zvednou důchody, zvedneme se poptávka
- Změny v preferencích lidí – jsme něčím ovlivněni (reklama, módní vlna –
názory lékařů)
Typy poptávky - Individuální – poptávka jednoho kupujícího
- Dílčí – souhrn. poptávka po jednom druhu výrobku
- Agregátní – popt. všech kupujících po všech výrobcích
Elasticita poptávky – pružnost poptávky – jak poptávka reaguje na změnu něčeho (cenová důchodová)
Cena
= částka sjednaná mezi kupujícím a prodávajícím, určitá forma směnné hodnoty
Rovnováha trhu – vydrží velmi krátce a je rozdílná u jednotl. výrobků, cena vyhovuje prod. i kupujícím
Rovnovážná cena – prodávajícím i kupujícím vyhovuje nabízené množství
Charakteristiky trhu:
- Určitý prostor, kde se setkává nabídka s poptávkou a tržní instituce
- Objektem směny jsou zboží a služby
- Ceny zboží a služeb se určují na základě vztahu nabídky a poptávky, nabízející
chtějí zboží nebo služby při určitých cenách prodat, kupující chtějí za své peníze zboží a služby koupit
- Musí být regulován z hlediska právního
- Prodávající – ověřují účelnost své vynaložené práce
- Kupující – zajišťují spotřebu
- Tržní cena je nástrojem pro rozmisťování zdrojů ve společnosti
Struktura trhu – tvoří jí konkurence dokonalá a nedokonalá.
Sleduje se:
- počtem firem na daném trhu
- velikostí firmy
- povahou výrobku
- podmínkami vstupu do odvětví
Dokonalá konkurence
- V podstatě jde o neexistující optimální situaci, při níž žádný výrobce ani spotřebitel nemá vliv na tržní ceny
- Na trhu je hodně firem, stejnorodá produkce, tzv. stejné ceny, malé podniky a snadný vstup do odvětví
- Vyšší zisk lze dosáhnout minimalizací nákladů
- Takováto dokonalá konkurence se vyskytuje na trhu zemědělských výrobků
Nedokonalá konkurence
- Na trhu je jen jeden výrobce – absolutní monopol
- Menší množství velkých výrobců s dominantním postavením – oligopol
- Zisku lze dosáhnout zvýšením ceny
Dále existuje konkurence:
- cenová (snaha získat kupujícího snížením ceny)
- necenová (reklama, kvalita…)
Nedostatky trhu:
- Nepodceňuje výrobu veřejných statků (silnice, školy)
- Prochází krátkodobými výkyvy – recesemi, kdy klesá ekonomická úroveň obyvatelstva
- Ekonomická činnost jednoho subjektu poškozuje ostatní
- Nerovnoměrné rozdělování důchodů (sociálně slabé rodiny s dětmi – podnikatelé,
manažeři, poslanci s vyššími příjmy)
Hlavním úkolem vlády je tyto nedostatky trhu se snažit odstranit. Mezi hlavní úkoly patří:
- Antimonopolní opatření – dodržování pravidel hospodářské soutěže na trhu, zřízen antimonopolní úřad pro hospodářskou soutěž
- Zabezpečení výroby veřejných statků – ozdravné ekonomické programy pro krachující státní
podniky nebo podniky s majetkovou účastí státu
- Zabezpečit spravedlnost – urychlit soudní jednání, změna soudnictví v ČR – připravuje se, zlepšit práci orgánů činných v trestním řízení – policie a složek ministerstva vnitra, přizpůsobit zákonné normy právu zemím Evropské unie
- Zabezpečit stabilitu systému
32) Peníze
Peníze
Je to prostředek směny zboží a služeb za uznávanou jednotku, ve které jsou vyjadřovány ceny.
Nejprve byly tzv.:
1) Zbožové peníze (drahé kovy, zlato)
2) Papírové peníze
3) Kovové mince
4) Bankovní peníze (šeky, karty…)
Vznik peněz vytvořil podmínky pro nahrazení materiální výměny, založené na směňování statků v naturální podobě, peněžní směnou. Peněžní směna umožňuje efektní fungování trhů, a vede k vysoký, úsporám ekonomických zdrojů. Specifický charakter peněz je dán vlastnostmi, kterými se toto aktivum liší od ostatních: není volně reprodukovatelný statek a není možné jej bez omezení nahradit statkem jiným.
Peníze v tržním ekonomice plní 3 významné funkce:
1) Jsou prostředek směny
2) Jsou zúčtovací jednotkou
3) Jsou uchovatelem hodnot
1) Funkce peněz jako prostředek směny - vychází ze schopnosti peněz zprostředkovat směnné akty a je založena na obchodě všech ekonomických subjektů přijímat je k úhradě – závazků.
Tuto úlohu plní jednak:
a) Oběživa
b) Bankovní peníze
2) Funkce peněz jako zúčtovací jednotky – vyjadřuje schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb, aktiv a pasiv.
3) Funkce peněz jako uchovatele hodnot – vyplívá to z toho, že peníze pomáhají udržovat hodnoty v čase, nemusíme je vynakládat pouze na bezprostřední nákupy statků a služeb, můžeme si je rovněž odložit a nákupy odložit na později.
Související pojmy:
1) Měna – soustava peněz určitého státu
2) Měnová jednotka – základ každé měny (u nás 1 Kč)
3) Měnový kurz – je to poměr mezi měnovými jednotkami různých států
4) Valuty – cizí měny: a) Konvertibilní – volně směnitelné
b) Vázané
5) Devizy – jsou pohledávky směnitelné na cizí měnu a v ní splatitelné
6) Kupní síla peněz – je dána množstvím zboží a služeb, které lze za dané peníze koupit.
Poptávka po penězích
Při zkoumání důvodů, které vedou ek. subjekty k držbě peněz zjistíme, že do popředí vstupují 3 základní motivy:
1) Transakční – je to přímo závislé na množství statků a služeb, jež ekonomika vytváří a jejich cíle(
přesněji na vývoji cenové politiky)
2) Opatrností – je výsledkem snahy vytvořit si určitou peněžní zásobu pro případ neočekávaných
událostí vyžadující určité fin. zdroje.
3) Finanční – je to odrazem skutečnosti, že peníze představují pro ek. Subjekty jednu z forem
bohatství a že jejich držba je spojena s porovnáním s užitky, které přinášejí i jiné formy
bohatství.
Poptávka po penězích je tedy souhrnem všech těchto tří druhů poptávek.
Nabídka peněz
V moderním tržním hospodářství je peněžní oběh založen na neplnohodnotných penězích s nuceným oběhem. Tyto peníze mají buť podobu papírového oběživa a mincí nebo zápisů na bankovních účtech nebo v pamětích počítačů. Akceptování peněz s nuceným oběhem ek. Subjekty je založena na autoritě vlády, která je vydává jako legální platidlo. Vývoj důvěry v peníze je však do značné míry závislý i na peněžní politice, kterou sleduje vláda a centrální banka. Nabídka peněz je závislá především na regulačních opatřeních vlády a centrální banky. Centrální banka přímo vytváří monetární bázi složenou z oběživa (mincí a papírových peněz) a z bankovních rezerv.
Celková nabídka peněz v ekonomice je tedy na jedné strane vytvářena centrální bankou, která determinuje monetární bázi a na druhé straně je však rozšiřována komerčními bankami. Nabídka peněz a poptávka po penězích určují společně úrokovou sazbu a vytvářejí rovnováhu na trhu peněz.
Je to prostředek směny zboží a služeb za uznávanou jednotku, ve které jsou vyjadřovány ceny.
Nejprve byly tzv.:
1) Zbožové peníze (drahé kovy, zlato)
2) Papírové peníze
3) Kovové mince
4) Bankovní peníze (šeky, karty…)
Vznik peněz vytvořil podmínky pro nahrazení materiální výměny, založené na směňování statků v naturální podobě, peněžní směnou. Peněžní směna umožňuje efektní fungování trhů, a vede k vysoký, úsporám ekonomických zdrojů. Specifický charakter peněz je dán vlastnostmi, kterými se toto aktivum liší od ostatních: není volně reprodukovatelný statek a není možné jej bez omezení nahradit statkem jiným.
Peníze v tržním ekonomice plní 3 významné funkce:
1) Jsou prostředek směny
2) Jsou zúčtovací jednotkou
3) Jsou uchovatelem hodnot
1) Funkce peněz jako prostředek směny - vychází ze schopnosti peněz zprostředkovat směnné akty a je založena na obchodě všech ekonomických subjektů přijímat je k úhradě – závazků.
Tuto úlohu plní jednak:
a) Oběživa
b) Bankovní peníze
2) Funkce peněz jako zúčtovací jednotky – vyjadřuje schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb, aktiv a pasiv.
3) Funkce peněz jako uchovatele hodnot – vyplívá to z toho, že peníze pomáhají udržovat hodnoty v čase, nemusíme je vynakládat pouze na bezprostřední nákupy statků a služeb, můžeme si je rovněž odložit a nákupy odložit na později.
Související pojmy:
1) Měna – soustava peněz určitého státu
2) Měnová jednotka – základ každé měny (u nás 1 Kč)
3) Měnový kurz – je to poměr mezi měnovými jednotkami různých států
4) Valuty – cizí měny: a) Konvertibilní – volně směnitelné
b) Vázané
5) Devizy – jsou pohledávky směnitelné na cizí měnu a v ní splatitelné
6) Kupní síla peněz – je dána množstvím zboží a služeb, které lze za dané peníze koupit.
Poptávka po penězích
Při zkoumání důvodů, které vedou ek. subjekty k držbě peněz zjistíme, že do popředí vstupují 3 základní motivy:
1) Transakční – je to přímo závislé na množství statků a služeb, jež ekonomika vytváří a jejich cíle(
přesněji na vývoji cenové politiky)
2) Opatrností – je výsledkem snahy vytvořit si určitou peněžní zásobu pro případ neočekávaných
událostí vyžadující určité fin. zdroje.
3) Finanční – je to odrazem skutečnosti, že peníze představují pro ek. Subjekty jednu z forem
bohatství a že jejich držba je spojena s porovnáním s užitky, které přinášejí i jiné formy
bohatství.
Poptávka po penězích je tedy souhrnem všech těchto tří druhů poptávek.
Nabídka peněz
V moderním tržním hospodářství je peněžní oběh založen na neplnohodnotných penězích s nuceným oběhem. Tyto peníze mají buť podobu papírového oběživa a mincí nebo zápisů na bankovních účtech nebo v pamětích počítačů. Akceptování peněz s nuceným oběhem ek. Subjekty je založena na autoritě vlády, která je vydává jako legální platidlo. Vývoj důvěry v peníze je však do značné míry závislý i na peněžní politice, kterou sleduje vláda a centrální banka. Nabídka peněz je závislá především na regulačních opatřeních vlády a centrální banky. Centrální banka přímo vytváří monetární bázi složenou z oběživa (mincí a papírových peněz) a z bankovních rezerv.
Celková nabídka peněz v ekonomice je tedy na jedné strane vytvářena centrální bankou, která determinuje monetární bázi a na druhé straně je však rozšiřována komerčními bankami. Nabídka peněz a poptávka po penězích určují společně úrokovou sazbu a vytvářejí rovnováhu na trhu peněz.
5) Kupní smlouvy
Kupní smlouvy
Smlouva je ujednání dvou nebo více stran o vzájemných právech a povinnostech. Kupní smlouva je prohlášení
souhlasné vůle mezi prodávajícím a kupujícím o dodávce zboží za peníze. Aby vznikla kupní smlouva, musí být splněny tato podmínky:
1) Oboustrannost – právního aktu se musí zúčastnit dvě strany – prodávající a kupující
2) Souhlas vůle– s obsahem smlouvy musí projevit souhlas oba partneři.
3) Výkon prodávajícího – prodávající nabízí zboží
4) Výkon kupujícího – kupující odebírá zboží a předává prodávajícímu peníze. Tím se koupě liší od výměny, při které probíhá výměna jednoho zboží za jiné zboží v hmotné podobě.
5) Musí být uzavřena svobodně a vážně. Určitě a srozumitelně.
6) Možnost a povolenost – splnění kupní smlouvy musí být možné. Mapř. Nelze uzavřít kupní smlouvu s naším výrobcem ovoce na vypěstování jedné tuny banánů. Povolenost znamená, že prodej zboží nesmí být v rozporu se zákony nebo dobrými mravy. Mapř. Na prodej drog nelze uzavřít kupní smlouvu, protože prodej drog není zákonem povolen.
Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) a převést na něj vlastnické právo k této věci. Kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Ve smlouvě musí být dohodnuta kupní cena nebo musí být stanoven způsob jejího dodatečného určení v době, kdy má být placena.
Uzavírání a plnění kupních smluv
Uzavření kupní smlouvy – Návrh kuní smlouvy předkládá navrhovatel. Smlouva je uzavřena, jakmile se
strany dohodnou alespoň o jejích podstatných náležitostech. Uzavřením kupní smlouvy vznikají oběma partnerům práva a povinnosti.
Kupní smlouva obsahuje - 1) Název a adresy obou smluvních stran
2) Povinnosti prodávajícího
3) Povinnosti kupujícího
4) Další ujednání – postup při reklamaci, porušení smlouvy podstatným
způsobem
5) Místo a datum
V některých případech vznikají účastníkům smlouvy ještě před jejím uzavřením některá práva a povinnosti. V těchto případech mluvíme o tzv. předsmluvních povinnostech.
Kupní smlouvy se mohou uzavírat těmito formami:
1) Písemně
2) Ústně
3) Důsledným jednáním
4) Mlčení
Písemná forma – je nejčastější v hospodářské praxi. Kladem této formy je průkaznost.
Ústní forma – se používá hlavně u zboží denní spotřeby. Kladem této formy je rychlá a bezproblémová
realizace prodeje.
Důsledné jednání – připadá v úvahu tehdy, jeli zcela jasný záměr prodat a koupit. Lze tedy poznat vůli
jednajícího (např. nákup do košíčku v samoobsluze)
K uzavření kupní smlouvy mlčením dochází tehdy, když smluvní strana neodmítne výslovně plnění.
Povinnosti prodávajícího
Prodávající je povinen:
1) Prodat kupujícímu zboží
2) Předat doklady, které se ke zboží vztahují
3) umožnit kupujícímu, aby nabyl vlastnického
práva v souladu se zákonem.
Dodání zboží se uskutečňuje dvojím způsobem:
1) Smlouva stanoví, že prodávající zboží odešle kupujícímu. V tomto případě povinnost dodat
zboží je splněna předáním zboží prvnímu dopravci.
2) Smlouva stanoví, že prodávající předá zboží kupujícímu na určitém místě nebo mu umožní,
aby zboží v tomto místě nakládal.
Doba dodání – je stanovena smlouvou. Může být určena:
1) Určitým dnem
2) Určitou lhůtou
Další povinností prodávajícího při dodání zboží je povinnost dodat zboží v množství, jakosti a
provedení, které určuje smlouva. Provedení a jakost určuje smlouva. Způsob balení je dán smlouvou. Prodávající je povinen předat kupujícímu doklady, které jsou nutné k převzetí a užívání zboží, dále i doklady stanovené ve smlouvě. Nejdůležitějším dokladem při převzetí zboží je dodací list. Pokud zboží dopravuje veřejným dopravcem, musí být vystaven příslušný přepravní doklad – průvodka, přepravní list, nákladní list. Dokladem o placení zboží je vyúčtování. Obsahuje stejné údaje jako dodací list. Vlastnické právo nabývá kupující nejčastěji předáním zboží.
Povinnosti kupujícího
Kupující je povinen:
1) zaplatit za zboží kupní cenu
2) převzít dodané zboží v souladu se smlouvou
Zaplacení kupní ceny – kupující je povinen zaplatit dohodnutou kupní cenu. Ve smlouvě může být
stanovena tzv. cenová doložka. Obě strany se při určení výše ceny dohodnou,
že její výše má být dodatečně upravena s přihlédnutím k výrobním nákladům.
Způsob placení kupní ceny a splatnosti je uveden ve smlouvě.
Vznik a změna kupní smlouvy
Vznik smlouvy – smlouva vzniká tehdy, jsou-li formulovány obsah a náležitosti smlouvy. Lze přesně
vymezit okamžik vzniku smlouvy:
1) Okamžik přijetí návrhu, vzniká-li smlouva mezi přítomnými.
2) Okamžik doručení navrhovateli nebo na adresu uvedenou v návrhu
3) Okamžik, kdy strana, které byl návrh určen, se podle něj začala chovat.
Změna smlouvy – O změně smlouvy lze hovořit tehdy, jestliže dohoda smluvních stran neznamená
zánik závazků a jejich nahrazení novými.
Zánik smlouvy – Zánik smlouvy znamená zánik povinností, které ze smlouvy vyplývají pro smluvní
strany. K zániku povinností může dojít:
1) Splněním smlouvy
2) Dohodou stran
3) Odstoupením od smlouvy
4) Uplynutím doby
Poptávka
Před uzavřením kupní smlouvy je třeba si vyjasnit tato otázky:
1) Co se má koupit
2) Kolik se má koupit
3) Kdy se má nakoupit
Jestliže známe odpovědi na tyto otázky, musíme se rozhodnout, s kým uzavřeme kupní smlouvu. O možnostech nákupu a o svých obchodních parterech musíme proto získat co nejvíce informací.
Tyto informace můžeme rozdělit do dvou skupin.
1) Informace o obchodních partnerech již existují – O obchodních partnerech, které známe a se kterými spolupracujeme, vedeme účelovou evidenci.
2) Informace o nových obchodních partnerech – Informace o nových obchodních partnerech se získávají nejčastěji formou poptávky, tj. výzvy k poskytnutí informací. Rozlišujeme dva druhy poptávky: A) Obecná poptávka, při které se získávají
informace formou prospektů, katalogů atd.
B) Speciální poptávka, při níž se získávají konkrétní informace.
Poptávka se může uskutečnit:
1) Ústně
2) Písemně
Nabídka
Nabídka je dopis adresovaný případnému zájemci, ve kterém se nabízí zboží nebo služba. Rozlišujeme
nabídku vyžádanou a nevyžádanou.
Vyžádaná nabídka - je odpověď na předchozí poptávku.
Nevyžádaná nabídka – Prodávající rozesílá nabídky bez předcházející poptávky. Nabízí své výrobky
nebo služby širokému okruhu možných zájemců, aby co nejvíce prodal.
Objednávka
Podnikatel uváží obsah nabídky. Vyhovují-li mu všechny podmínky. Odešle bez zbytečného zdržování
objednávku. Objednávka zaslaná včas na základě závazné nabídky je závazná pro obě strany – kupujícího i prodávajícího.
Obsah objednávky – Objednávka musí obsahovat všechny podmínky uzavřené smlouvy.
Potvrzení objednávky – Prodávající vyřídí přijatou objednávku ihned nebo potvrdí, že objednávku
dostal. Tím s zaváže, že dodá zboží.
Potvrzení může mít tato formy:
1) Vrácení potvrzené kopie objednávky
2) Individuální dopis
Dodávka
Podle objednávky se zboží připraví k odeslání – vytvoří se žádaný sortiment, zboží se zabalí do
spotřebitelských obalů a naloží na dopravní prostředek. Všechny tato činnosti se nazývají expedice. Doprava ke kupujícímu se uskutečňuje:
1) Vlastními dopravními prostředky kupujícího nebo
prodávajícího.
2) Veřejným dopravcem - Při dodávce většího množství
zboží
Zpráva o zásilce se nazývá návěstí. Pro kontrolu obsahu zásilky vyhotovuje prodávající dodací list. Obvyklým
podkladem pro placením je vyúčtování je vyúčtování (faktura). Dokladem pro zaplacení zboží v hotovosti v obchodě je paragon.
Placení dodávek :
1) V hotovosti
2) Bezhotovostně
Závady při plnění kupních smluv, reklamace
Porušení smluvních povinností – Jestliže kupující nebo prodávající nesplní povinnosti, ke kterým se ve
smlouvě zavázal, porušil právo a nese za plnění smlouvy odpovědnost.
Odpovědnosti dělíme do tří skupin:
1) Odpovědnost za prodlení
2) Odpovědnost za škodu
3) Odpovědnost za vady – vady právní a faktické.
Právní vady – jsou vady, které jsou spojeny s porušením práv třetí osoby.
Faktické vady – jsou vady skutečné.
Podle toho, kdy se vady dají zjistit, rozlišujeme:
1) Vady zjevné
2) Vady skryté
Reklamace – je dopis, ve kterém prodávajícímu oznámíme vady plnění.
Nároky z odpovědnosti za vady – Nároky kupujícího jsou různé podle toho, zda dodáním zboží je nebo není
porušena smlouva podstatným způsobem.
Smlouva je ujednání dvou nebo více stran o vzájemných právech a povinnostech. Kupní smlouva je prohlášení
souhlasné vůle mezi prodávajícím a kupujícím o dodávce zboží za peníze. Aby vznikla kupní smlouva, musí být splněny tato podmínky:
1) Oboustrannost – právního aktu se musí zúčastnit dvě strany – prodávající a kupující
2) Souhlas vůle– s obsahem smlouvy musí projevit souhlas oba partneři.
3) Výkon prodávajícího – prodávající nabízí zboží
4) Výkon kupujícího – kupující odebírá zboží a předává prodávajícímu peníze. Tím se koupě liší od výměny, při které probíhá výměna jednoho zboží za jiné zboží v hmotné podobě.
5) Musí být uzavřena svobodně a vážně. Určitě a srozumitelně.
6) Možnost a povolenost – splnění kupní smlouvy musí být možné. Mapř. Nelze uzavřít kupní smlouvu s naším výrobcem ovoce na vypěstování jedné tuny banánů. Povolenost znamená, že prodej zboží nesmí být v rozporu se zákony nebo dobrými mravy. Mapř. Na prodej drog nelze uzavřít kupní smlouvu, protože prodej drog není zákonem povolen.
Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) a převést na něj vlastnické právo k této věci. Kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Ve smlouvě musí být dohodnuta kupní cena nebo musí být stanoven způsob jejího dodatečného určení v době, kdy má být placena.
Uzavírání a plnění kupních smluv
Uzavření kupní smlouvy – Návrh kuní smlouvy předkládá navrhovatel. Smlouva je uzavřena, jakmile se
strany dohodnou alespoň o jejích podstatných náležitostech. Uzavřením kupní smlouvy vznikají oběma partnerům práva a povinnosti.
Kupní smlouva obsahuje - 1) Název a adresy obou smluvních stran
2) Povinnosti prodávajícího
3) Povinnosti kupujícího
4) Další ujednání – postup při reklamaci, porušení smlouvy podstatným
způsobem
5) Místo a datum
V některých případech vznikají účastníkům smlouvy ještě před jejím uzavřením některá práva a povinnosti. V těchto případech mluvíme o tzv. předsmluvních povinnostech.
Kupní smlouvy se mohou uzavírat těmito formami:
1) Písemně
2) Ústně
3) Důsledným jednáním
4) Mlčení
Písemná forma – je nejčastější v hospodářské praxi. Kladem této formy je průkaznost.
Ústní forma – se používá hlavně u zboží denní spotřeby. Kladem této formy je rychlá a bezproblémová
realizace prodeje.
Důsledné jednání – připadá v úvahu tehdy, jeli zcela jasný záměr prodat a koupit. Lze tedy poznat vůli
jednajícího (např. nákup do košíčku v samoobsluze)
K uzavření kupní smlouvy mlčením dochází tehdy, když smluvní strana neodmítne výslovně plnění.
Povinnosti prodávajícího
Prodávající je povinen:
1) Prodat kupujícímu zboží
2) Předat doklady, které se ke zboží vztahují
3) umožnit kupujícímu, aby nabyl vlastnického
práva v souladu se zákonem.
Dodání zboží se uskutečňuje dvojím způsobem:
1) Smlouva stanoví, že prodávající zboží odešle kupujícímu. V tomto případě povinnost dodat
zboží je splněna předáním zboží prvnímu dopravci.
2) Smlouva stanoví, že prodávající předá zboží kupujícímu na určitém místě nebo mu umožní,
aby zboží v tomto místě nakládal.
Doba dodání – je stanovena smlouvou. Může být určena:
1) Určitým dnem
2) Určitou lhůtou
Další povinností prodávajícího při dodání zboží je povinnost dodat zboží v množství, jakosti a
provedení, které určuje smlouva. Provedení a jakost určuje smlouva. Způsob balení je dán smlouvou. Prodávající je povinen předat kupujícímu doklady, které jsou nutné k převzetí a užívání zboží, dále i doklady stanovené ve smlouvě. Nejdůležitějším dokladem při převzetí zboží je dodací list. Pokud zboží dopravuje veřejným dopravcem, musí být vystaven příslušný přepravní doklad – průvodka, přepravní list, nákladní list. Dokladem o placení zboží je vyúčtování. Obsahuje stejné údaje jako dodací list. Vlastnické právo nabývá kupující nejčastěji předáním zboží.
Povinnosti kupujícího
Kupující je povinen:
1) zaplatit za zboží kupní cenu
2) převzít dodané zboží v souladu se smlouvou
Zaplacení kupní ceny – kupující je povinen zaplatit dohodnutou kupní cenu. Ve smlouvě může být
stanovena tzv. cenová doložka. Obě strany se při určení výše ceny dohodnou,
že její výše má být dodatečně upravena s přihlédnutím k výrobním nákladům.
Způsob placení kupní ceny a splatnosti je uveden ve smlouvě.
Vznik a změna kupní smlouvy
Vznik smlouvy – smlouva vzniká tehdy, jsou-li formulovány obsah a náležitosti smlouvy. Lze přesně
vymezit okamžik vzniku smlouvy:
1) Okamžik přijetí návrhu, vzniká-li smlouva mezi přítomnými.
2) Okamžik doručení navrhovateli nebo na adresu uvedenou v návrhu
3) Okamžik, kdy strana, které byl návrh určen, se podle něj začala chovat.
Změna smlouvy – O změně smlouvy lze hovořit tehdy, jestliže dohoda smluvních stran neznamená
zánik závazků a jejich nahrazení novými.
Zánik smlouvy – Zánik smlouvy znamená zánik povinností, které ze smlouvy vyplývají pro smluvní
strany. K zániku povinností může dojít:
1) Splněním smlouvy
2) Dohodou stran
3) Odstoupením od smlouvy
4) Uplynutím doby
Poptávka
Před uzavřením kupní smlouvy je třeba si vyjasnit tato otázky:
1) Co se má koupit
2) Kolik se má koupit
3) Kdy se má nakoupit
Jestliže známe odpovědi na tyto otázky, musíme se rozhodnout, s kým uzavřeme kupní smlouvu. O možnostech nákupu a o svých obchodních parterech musíme proto získat co nejvíce informací.
Tyto informace můžeme rozdělit do dvou skupin.
1) Informace o obchodních partnerech již existují – O obchodních partnerech, které známe a se kterými spolupracujeme, vedeme účelovou evidenci.
2) Informace o nových obchodních partnerech – Informace o nových obchodních partnerech se získávají nejčastěji formou poptávky, tj. výzvy k poskytnutí informací. Rozlišujeme dva druhy poptávky: A) Obecná poptávka, při které se získávají
informace formou prospektů, katalogů atd.
B) Speciální poptávka, při níž se získávají konkrétní informace.
Poptávka se může uskutečnit:
1) Ústně
2) Písemně
Nabídka
Nabídka je dopis adresovaný případnému zájemci, ve kterém se nabízí zboží nebo služba. Rozlišujeme
nabídku vyžádanou a nevyžádanou.
Vyžádaná nabídka - je odpověď na předchozí poptávku.
Nevyžádaná nabídka – Prodávající rozesílá nabídky bez předcházející poptávky. Nabízí své výrobky
nebo služby širokému okruhu možných zájemců, aby co nejvíce prodal.
Objednávka
Podnikatel uváží obsah nabídky. Vyhovují-li mu všechny podmínky. Odešle bez zbytečného zdržování
objednávku. Objednávka zaslaná včas na základě závazné nabídky je závazná pro obě strany – kupujícího i prodávajícího.
Obsah objednávky – Objednávka musí obsahovat všechny podmínky uzavřené smlouvy.
Potvrzení objednávky – Prodávající vyřídí přijatou objednávku ihned nebo potvrdí, že objednávku
dostal. Tím s zaváže, že dodá zboží.
Potvrzení může mít tato formy:
1) Vrácení potvrzené kopie objednávky
2) Individuální dopis
Dodávka
Podle objednávky se zboží připraví k odeslání – vytvoří se žádaný sortiment, zboží se zabalí do
spotřebitelských obalů a naloží na dopravní prostředek. Všechny tato činnosti se nazývají expedice. Doprava ke kupujícímu se uskutečňuje:
1) Vlastními dopravními prostředky kupujícího nebo
prodávajícího.
2) Veřejným dopravcem - Při dodávce většího množství
zboží
Zpráva o zásilce se nazývá návěstí. Pro kontrolu obsahu zásilky vyhotovuje prodávající dodací list. Obvyklým
podkladem pro placením je vyúčtování je vyúčtování (faktura). Dokladem pro zaplacení zboží v hotovosti v obchodě je paragon.
Placení dodávek :
1) V hotovosti
2) Bezhotovostně
Závady při plnění kupních smluv, reklamace
Porušení smluvních povinností – Jestliže kupující nebo prodávající nesplní povinnosti, ke kterým se ve
smlouvě zavázal, porušil právo a nese za plnění smlouvy odpovědnost.
Odpovědnosti dělíme do tří skupin:
1) Odpovědnost za prodlení
2) Odpovědnost za škodu
3) Odpovědnost za vady – vady právní a faktické.
Právní vady – jsou vady, které jsou spojeny s porušením práv třetí osoby.
Faktické vady – jsou vady skutečné.
Podle toho, kdy se vady dají zjistit, rozlišujeme:
1) Vady zjevné
2) Vady skryté
Reklamace – je dopis, ve kterém prodávajícímu oznámíme vady plnění.
Nároky z odpovědnosti za vady – Nároky kupujícího jsou různé podle toho, zda dodáním zboží je nebo není
porušena smlouva podstatným způsobem.
24) Veřejný sektor
Mikroekonomie
24. Veřejný sektor. Příčiny existence, poptávka po veřejných statcích, rovnováha ve veřejném sektoru, efektivní zabezpečování veřejných statků.
Veřejným sektorem rozumíme tu oblast společenské reality, která se nachází ve veřejném vlastnictví. Veřejný sektor je produktem veřejné politiky státu. Rozhodovací činnost ve veřejném sektoru sleduje dvě kriteria: kritérium efektivnosti a kritérium spravedlnosti.
Příčiny existence veřejného sektoru
Vznik veřejného sektoru souvisí s existencí smíšené ekonomiky, která vzniká v důsledku přirozené absence trhu v některých sférách ekonomického života.
Významnou příčinou determinující existenci veřejného sektoru je fenomén tzv. černého pasažéra. Privátní sektor neposkytuje veřejné statky jedincům proto, že jich mohou užívat, aniž by za ně zaplatili.
Poptávka po veřejném statku je odvozena vertikálním součtem poptávkových křivek jednotlivých spotřebitelů (poptávka po soukromém statku je odvozena horizontální součtem poptávkových křivek jednotlivých spotřebitelů).
Cena Cena
Soukromého veřejného S
statku DY statku
S
DX
P DX+Y
DX+Y
DX DY
množství soukromého statku množství veřejného statku
Agregátní podmínka efektivnosti při poskytování veřejných statků:
ME = MC
ME – suma mezních užitků
V případě veřejného statku platí, že oba spotřebitelé nakupují stejné množství, ale platí různé ceny.
Individuální podmínka efektivnosti při poskytování veřejných statků: MTPi = MEi
MTPi – mezní daň – cena jedince i
MEi – mezní hodnocení jedince i
Poptávka po veřejném statku za předpokladu rozdílných preferencí a efektivnost
Např. osoba X přiřazuje určitému statku mezní hodnotu 140 peněžních jednotek, kdežto osoba Y témuž množství přiřazuje hodnotu 300 peněžních jednotek. Pokud daní jedinci budou platit stejnou daň-cenu, např. 195 peněžních jednotek, není ani jeden spotřebitel v rovnováze, a proto není dosaženo efektivnosti. Osoba X bude požadovat menší množství statku a osoba Y větší množství statku.
Rovnováha ve veřejném sektoru
Rovnováha v ekonomické teorii je takový stav ekonomiky, kdy všechny ekonomické subjekty jsou v takovém postavení, že nemají zájem měnit své rozhodnutí.
Podmínkou optimálnosti je rovnost mezních měr substituce jednotlivce A a jednotlivce B ve vztahu k všem možným dvojicím existujících statků.
(UA / qA1) / (UA / qA2) = (UB / qB1) / (UB / qB2)
Efektivní zabezpečování veřejných statků
U soukromých statků každý může spotřebovávat různá množství statku. U veřejných statků spotřebovávají jedinci stejné množství.
Existují statky, kde lze sice provést vyloučení ze spotřeby, avšak z hlediska realizace by to bylo značně nákladné. Tam, kde mají statky nulové mezní náklady, měly by být poskytovány bezplatně.
Transakční náklady a problém efektivnosti
Při vybírání poplatků vznikají náklady na fungování cenového mechanismu (např. náklady na výběrčího poplatků).
Pokud vláda poskytne daný statek zdarma, zvýší se jeho spotřeba. Dojde ke ztrátě efektivnosti, neboť dochází k plýtvání, k ztrátě blahobytu způsobené příliš vysokou spotřebou.
Bude-li se vláda rozhodovat, zda poskytovat daný statek bezplatně, pak je pro určení efektivnosti na straně jedné rozhodující porovnání užitku při spotřebě odpovídající ceně na úrovni výrobních nákladů a na straně druhé jeho porovnání se ztrátami z neefektivní produkce statků ve výši odpovídající nulové ceně a se ztrátami vzniklými v důsledku uvalení daní, na jejichž základě je financováno bezplatné poskytování statku.
Má vláda poskytovat statky, které lze opatřovat privátně?
Velikost ztráty blahobytu způsobené příliš vysokou spotřebou souvisí s elasticitou poptávkové křivky. Je-li elasticita poptávkové křivky relativně vysoká, potom je i ztráta na efektivnosti relativně vysoká.
Ztráta na efektivnosti v důsledku centrálně přijatého standardu
Další druh ztráty, k němuž může docházet, souvisí s rozhodnutím ústřední vlády o spotřebě daného statku jako jednotné dávky. Dva důvody tohoto kroku:
• Snaha centra prosadit určitý standard na celém teritoriu spravovaném centrální vládou (aspekt spravedlivé redistribuce).
• Snaha vlády administrativně omezit spotřebu určitého statku formou přidělení jednotné dávky všem členům fiskálního společenství (aspekt efektivnosti).
Spotřebitelé poptávají různá množství statku. Vláda rozhodne, že poskytovaný statek bude ve výši společenského průměru. Někteří spotřebitelé dostávají více, než spotřebovávali, a proto dochází ke ztrátě na efektivnosti v důsledku nadměrné spotřeby. Jiní spotřebitelé poptávali větší množství, proto vládním rozhodnutím utrpěli ztrátu blahobytu v důsledku vynucené úspory. Přestože je celkový užitek kladný, neboť je statek poskytován bezplatně, dochází k ztrátě na efektivnosti.
Poskytování čistých veřejných statků je efektivní pouze tehdy, jestliže součet mezních měr substituce všech spotřebitelů (celkové množství soukromých statků, kterých jsou spotřebitelé ochotni se vzdát) se rovná mezní míře transformace (množství, o něž se výroba skutečně sníží).
Mezní míra substituce jednotlivého spotřebitele mezi soukromými a veřejnými statky udává, kolika jednotek soukromého statku je spotřebitel ochoten se vzdát při zvýšení své spotřeby veřejných statků o jednotku.
Mezní míra transformace měří počet jednotek soukromého statku, o který se sníží jejich výroba při zvýšení výroby veřejných statků o jednotku.
24. Veřejný sektor. Příčiny existence, poptávka po veřejných statcích, rovnováha ve veřejném sektoru, efektivní zabezpečování veřejných statků.
Veřejným sektorem rozumíme tu oblast společenské reality, která se nachází ve veřejném vlastnictví. Veřejný sektor je produktem veřejné politiky státu. Rozhodovací činnost ve veřejném sektoru sleduje dvě kriteria: kritérium efektivnosti a kritérium spravedlnosti.
Příčiny existence veřejného sektoru
Vznik veřejného sektoru souvisí s existencí smíšené ekonomiky, která vzniká v důsledku přirozené absence trhu v některých sférách ekonomického života.
Významnou příčinou determinující existenci veřejného sektoru je fenomén tzv. černého pasažéra. Privátní sektor neposkytuje veřejné statky jedincům proto, že jich mohou užívat, aniž by za ně zaplatili.
Poptávka po veřejném statku je odvozena vertikálním součtem poptávkových křivek jednotlivých spotřebitelů (poptávka po soukromém statku je odvozena horizontální součtem poptávkových křivek jednotlivých spotřebitelů).
Cena Cena
Soukromého veřejného S
statku DY statku
S
DX
P DX+Y
DX+Y
DX DY
množství soukromého statku množství veřejného statku
Agregátní podmínka efektivnosti při poskytování veřejných statků:
ME = MC
ME – suma mezních užitků
V případě veřejného statku platí, že oba spotřebitelé nakupují stejné množství, ale platí různé ceny.
Individuální podmínka efektivnosti při poskytování veřejných statků: MTPi = MEi
MTPi – mezní daň – cena jedince i
MEi – mezní hodnocení jedince i
Poptávka po veřejném statku za předpokladu rozdílných preferencí a efektivnost
Např. osoba X přiřazuje určitému statku mezní hodnotu 140 peněžních jednotek, kdežto osoba Y témuž množství přiřazuje hodnotu 300 peněžních jednotek. Pokud daní jedinci budou platit stejnou daň-cenu, např. 195 peněžních jednotek, není ani jeden spotřebitel v rovnováze, a proto není dosaženo efektivnosti. Osoba X bude požadovat menší množství statku a osoba Y větší množství statku.
Rovnováha ve veřejném sektoru
Rovnováha v ekonomické teorii je takový stav ekonomiky, kdy všechny ekonomické subjekty jsou v takovém postavení, že nemají zájem měnit své rozhodnutí.
Podmínkou optimálnosti je rovnost mezních měr substituce jednotlivce A a jednotlivce B ve vztahu k všem možným dvojicím existujících statků.
(UA / qA1) / (UA / qA2) = (UB / qB1) / (UB / qB2)
Efektivní zabezpečování veřejných statků
U soukromých statků každý může spotřebovávat různá množství statku. U veřejných statků spotřebovávají jedinci stejné množství.
Existují statky, kde lze sice provést vyloučení ze spotřeby, avšak z hlediska realizace by to bylo značně nákladné. Tam, kde mají statky nulové mezní náklady, měly by být poskytovány bezplatně.
Transakční náklady a problém efektivnosti
Při vybírání poplatků vznikají náklady na fungování cenového mechanismu (např. náklady na výběrčího poplatků).
Pokud vláda poskytne daný statek zdarma, zvýší se jeho spotřeba. Dojde ke ztrátě efektivnosti, neboť dochází k plýtvání, k ztrátě blahobytu způsobené příliš vysokou spotřebou.
Bude-li se vláda rozhodovat, zda poskytovat daný statek bezplatně, pak je pro určení efektivnosti na straně jedné rozhodující porovnání užitku při spotřebě odpovídající ceně na úrovni výrobních nákladů a na straně druhé jeho porovnání se ztrátami z neefektivní produkce statků ve výši odpovídající nulové ceně a se ztrátami vzniklými v důsledku uvalení daní, na jejichž základě je financováno bezplatné poskytování statku.
Má vláda poskytovat statky, které lze opatřovat privátně?
Velikost ztráty blahobytu způsobené příliš vysokou spotřebou souvisí s elasticitou poptávkové křivky. Je-li elasticita poptávkové křivky relativně vysoká, potom je i ztráta na efektivnosti relativně vysoká.
Ztráta na efektivnosti v důsledku centrálně přijatého standardu
Další druh ztráty, k němuž může docházet, souvisí s rozhodnutím ústřední vlády o spotřebě daného statku jako jednotné dávky. Dva důvody tohoto kroku:
• Snaha centra prosadit určitý standard na celém teritoriu spravovaném centrální vládou (aspekt spravedlivé redistribuce).
• Snaha vlády administrativně omezit spotřebu určitého statku formou přidělení jednotné dávky všem členům fiskálního společenství (aspekt efektivnosti).
Spotřebitelé poptávají různá množství statku. Vláda rozhodne, že poskytovaný statek bude ve výši společenského průměru. Někteří spotřebitelé dostávají více, než spotřebovávali, a proto dochází ke ztrátě na efektivnosti v důsledku nadměrné spotřeby. Jiní spotřebitelé poptávali větší množství, proto vládním rozhodnutím utrpěli ztrátu blahobytu v důsledku vynucené úspory. Přestože je celkový užitek kladný, neboť je statek poskytován bezplatně, dochází k ztrátě na efektivnosti.
Poskytování čistých veřejných statků je efektivní pouze tehdy, jestliže součet mezních měr substituce všech spotřebitelů (celkové množství soukromých statků, kterých jsou spotřebitelé ochotni se vzdát) se rovná mezní míře transformace (množství, o něž se výroba skutečně sníží).
Mezní míra substituce jednotlivého spotřebitele mezi soukromými a veřejnými statky udává, kolika jednotek soukromého statku je spotřebitel ochoten se vzdát při zvýšení své spotřeby veřejných statků o jednotku.
Mezní míra transformace měří počet jednotek soukromého statku, o který se sníží jejich výroba při zvýšení výroby veřejných statků o jednotku.
6) Ekonomický význam elasticit poptávky (cenová, důchodová, křížová, časová a jejich algebraické vyjádření)
Mikroekonomie
6. Ekonomický význam elasticit poptávky (cenová, důchodová, křížová, časová a jejich algebraické vyjádření)
Důchodová elasticita poptávky
O kolik procent se změní poptávané množství statku X, když se změní důchod spotřebitele o jedno procento.
Oblouková elasticita: eID = ((X2 – X1) / (X2 + X1)) / ((I2 – I1) / (I2 + I1))
Elasticita v bodě: eID = (X / X) / (I / I) = (X / I) / (X / I)
Pro normální statky je důchodová elasticita kladná. U luxusních statků roste rychleji množství nakupovaných statků než důchodu spotřebitele (eID 1). Pro nezbytné statky je procentní změna nakupovaného množství statku nižší než procentní změna důchodu (0 eID 1).
Pro méněcenné statky je důchodová elasticita záporná.
Důchodovou elasticitu můžeme vypočítat i jako poměr mezi mezním a průměrným sklonem ke spotřebě. (Průměrný a mezní sklon ke spotřebě viz. Engelova křivka)
eID = (X / I) / (X / I) = MPCX / APCX
Součet důchodových elasticit všech spotřebovávaných statků vynásobených podílem těchto statku na důchodu spotřebitele je roven jedné (X * eIDX + Y * eIDY = 1).
Cenová elasticita poptávky
Cenová elasticita poptávky – ePD = ((X2 – X1) / (X2 + X1)) / ((PX2 – PX1) / (PX2 + PX1)). Pro cenovou elasticitu v bodě: eID = (X / X) / (PX / PX) = (X / PX) / (X / PX)
Cenová elasticita poptávky je záporná (výjimkou je Giffenův paradox, kde je cenová elasticita záporná)
Cenová elasticita poptávky je jednotková (= –1) – procentní změna množství je stejná jako procentní změna ceny – Cenová spotřební křivka (PCC) je rovnoběžná s osou x, její směrnice je rovna nule
Poptávka po statku X je neelastická ( -1) – procentní změna poptávaného množství je menší než procentní změna ceny – PCC je rostoucí, má kladnou směrnici
Poptávka po statku X je elastická ( -1) – s poklesem ceny statku X vzroste i objem výdajů na jeho nákup – PCC je klesající, má zápornou směrnici
Grafické znázornění str. 92
Křížová elasticita poptávky
Křížová elasticita poptávky – eCD = (X / PY) / (X / PY)
Je-li X / PY kladné, jde o substituty a křížová elasticita je větší než nula.
Je-li X / PY záporné, jde o komplementy a křížová elasticita je menší než nula.
Elasticita substituce
Elasticita substituce vyjadřuje, jakou změnu poměru spotřeby statků Y a X vyvolá změna mezní míry substituce o jedno procento.
Pro dokonalé substituty platí, že elasticita substituce je rovna nekonečnu.
Pro dokonalé komplementy platí, že elasticita substituce je rovna nule.
Součet elasticit
Součet důchodové, cenové a křížové elasticity poptávky po daném statku se rovná nule.
Cenová elasticita poptávky je vyšší pro luxusní statky než pro statky nezbytné.
Cenová elasticita poptávky je vyšší pro statky, které mají substituty.
Giffenův statek je spíše statek s vyšší absolutní hodnotou důchodové elasticity a nízkou kladnou nebo zápornou křížovou elasticitou.
Giffenův statek:
• Statek méněcenný, který je významnou složkou výdajů spotřebitele (důchodová elasticita)
• Není snadné najít dostupné substituty (křížová elasticita)
Vážený součet důchodových elasticit
PX * X + PY * Y = I
Derivace podle I: PX * (X / I) + PY * (Y / I) = 1
Po úpravě: (PX * X / I) * (X / I) * (I / X) + (PY * Y / I ) * (Y / I) * (I / Y) = 1
Neboli: X * eIDX + Y * eIDY = 1
6. Ekonomický význam elasticit poptávky (cenová, důchodová, křížová, časová a jejich algebraické vyjádření)
Důchodová elasticita poptávky
O kolik procent se změní poptávané množství statku X, když se změní důchod spotřebitele o jedno procento.
Oblouková elasticita: eID = ((X2 – X1) / (X2 + X1)) / ((I2 – I1) / (I2 + I1))
Elasticita v bodě: eID = (X / X) / (I / I) = (X / I) / (X / I)
Pro normální statky je důchodová elasticita kladná. U luxusních statků roste rychleji množství nakupovaných statků než důchodu spotřebitele (eID 1). Pro nezbytné statky je procentní změna nakupovaného množství statku nižší než procentní změna důchodu (0 eID 1).
Pro méněcenné statky je důchodová elasticita záporná.
Důchodovou elasticitu můžeme vypočítat i jako poměr mezi mezním a průměrným sklonem ke spotřebě. (Průměrný a mezní sklon ke spotřebě viz. Engelova křivka)
eID = (X / I) / (X / I) = MPCX / APCX
Součet důchodových elasticit všech spotřebovávaných statků vynásobených podílem těchto statku na důchodu spotřebitele je roven jedné (X * eIDX + Y * eIDY = 1).
Cenová elasticita poptávky
Cenová elasticita poptávky – ePD = ((X2 – X1) / (X2 + X1)) / ((PX2 – PX1) / (PX2 + PX1)). Pro cenovou elasticitu v bodě: eID = (X / X) / (PX / PX) = (X / PX) / (X / PX)
Cenová elasticita poptávky je záporná (výjimkou je Giffenův paradox, kde je cenová elasticita záporná)
Cenová elasticita poptávky je jednotková (= –1) – procentní změna množství je stejná jako procentní změna ceny – Cenová spotřební křivka (PCC) je rovnoběžná s osou x, její směrnice je rovna nule
Poptávka po statku X je neelastická ( -1) – procentní změna poptávaného množství je menší než procentní změna ceny – PCC je rostoucí, má kladnou směrnici
Poptávka po statku X je elastická ( -1) – s poklesem ceny statku X vzroste i objem výdajů na jeho nákup – PCC je klesající, má zápornou směrnici
Grafické znázornění str. 92
Křížová elasticita poptávky
Křížová elasticita poptávky – eCD = (X / PY) / (X / PY)
Je-li X / PY kladné, jde o substituty a křížová elasticita je větší než nula.
Je-li X / PY záporné, jde o komplementy a křížová elasticita je menší než nula.
Elasticita substituce
Elasticita substituce vyjadřuje, jakou změnu poměru spotřeby statků Y a X vyvolá změna mezní míry substituce o jedno procento.
Pro dokonalé substituty platí, že elasticita substituce je rovna nekonečnu.
Pro dokonalé komplementy platí, že elasticita substituce je rovna nule.
Součet elasticit
Součet důchodové, cenové a křížové elasticity poptávky po daném statku se rovná nule.
Cenová elasticita poptávky je vyšší pro luxusní statky než pro statky nezbytné.
Cenová elasticita poptávky je vyšší pro statky, které mají substituty.
Giffenův statek je spíše statek s vyšší absolutní hodnotou důchodové elasticity a nízkou kladnou nebo zápornou křížovou elasticitou.
Giffenův statek:
• Statek méněcenný, který je významnou složkou výdajů spotřebitele (důchodová elasticita)
• Není snadné najít dostupné substituty (křížová elasticita)
Vážený součet důchodových elasticit
PX * X + PY * Y = I
Derivace podle I: PX * (X / I) + PY * (Y / I) = 1
Po úpravě: (PX * X / I) * (X / I) * (I / X) + (PY * Y / I ) * (Y / I) * (I / Y) = 1
Neboli: X * eIDX + Y * eIDY = 1
5) Funkce poptávky, křivka poptávky a determinanty poptávky. Engelova křivka
Mikroekonomie
5. Funkce poptávky, křivka poptávky a determinanty poptávky. Engelova křivka
Funkce poptávky
Poptávku po každém jednotlivém statku lze vyjádřit funkcí:
• X1 = f1 (P1, P2, … , Pn, I)
• X2 = f2 (P1, P2, … , Pn, I)
• Xn = fn (P1, P2, … , Pn, I)
Tržní poptávka je součtem individuálních poptávek:
X = X1 + X2 = DX1 (PX, PY, I1) + Dx2 (PX, PY, I2)
X = MDX (PX, PY, I1, I2)
Tržní poptávka všech spotřebitelů po i-tém statku vyjadřuje rovnice:
m
Xi = Xij = MDi (P1, … , Pn, I1, … , Im)
j=1
Příklad součtu individuálních poptávek viz. přednášky.
Křivka poptávky
Odvození křivky poptávky z PCC
Determinanty poptávky
• Důchodová elasticita poptávky – o kolik procent se změní poptávané množství statku X, když se změní důchod spotřebitele o jedno procento.
Oblouková elasticita: eID = ((X2 – X1) / (X2 + X1)) / ((I2 – I1) / (I2 + I1))
Elasticita v bodě: eID = (X / X) / (I / I) = (X / I) / (X / I)
Pro normální statky je důchodová elasticita kladná. U luxusních statků roste rychleji množství nakupovaných statků než důchodu spotřebitele (eID 1). Pro nezbytné statky je procentní změna nakupovaného množství statku nižší než procentní změna důchodu (0 eID 1).
Pro méněcenné statky je důchodová elasticita záporná.
Důchodovou elasticitu můžeme vypočítat i jako poměr mezi mezním a průměrným sklonem ke spotřebě. (Průměrný a mezní sklon ke spotřebě viz. Engelova křivka)
eID = (X / I) / (X / I) = MPCX / APCX
Součet důchodových elasticit všech spotřebovávaných statků vynásobených podílem těchto statku na důchodu spotřebitele je roven jedné (X * eIDX + Y * eIDY = 1).
• Cenová elasticita poptávky – ePD = ((X2 – X1) / (X2 + X1)) / ((PX2 – PX1) / (PX2 + PX1)). Pro cenovou elasticitu v bodě: eID = (X / X) / (PX / PX) = (X / PX) / (X / PX)
Cenová elasticita poptávky je záporná (výjimkou je Giffenův paradox, kde je cenová elasticita záporná)
Cenová elasticita poptávky je jednotková (= –1) – procentní změna množství je stejná jako procentní změna ceny – Cenová spotřební křivka (PCC) je rovnoběžná s osou x, její směrnice je rovna nule
Poptávka po statku X je neelastická ( -1) – procentní změna poptávaného množství je menší než procentní změna ceny – PCC je rostoucí, má kladnou směrnici
Poptávka po statku X je elastická ( -1) – s poklesem ceny statku X vzroste i objem výdajů na jeho nákup – PCC je klesající, má zápornou směrnici
• Křížová elasticita poptávky – eCD = (X / PY) / (X / PY)
Je-li X / PY kladné, jde o substituty a křížová elasticita je větší než nula.
Je-li X / PY záporné, jde o komplementy a křížová elasticita je menší než nula.
• Elasticita substituce vyjadřuje, jakou změnu poměru spotřeby statků Y a X vyvolá změna mezní míry substituce o jedno procento.
Pro dokonalé substituty platí, že elasticita substituce je rovna nekonečnu.
Pro dokonalé komplementy platí, že elasticita substituce je rovna nule.
Engelova křivka
Vyjadřuje závislost mezi celkovým důchodem a nakupovaným množstvím určitého statku. Na osu x naneseme jednotlivé úrovně důchodu spotřebitele a na osu y množství statku X
Odvození Engelovy křivky
• Normální statky
- nezbytný statek - nakupované množství statku roste pomaleji než důchod spotřebitele, Engelova křivka je konkávní
- luxusní statek – nakupované množství statku roste rychleji než důchod spotřebitele, Engelova křivka je konvexní
• Méněcenné statky – jejich spotřeba klesá s růstem důchodu, Engelova křivka je klesající, má zápornou směrnici.
Grafické znázornění str. 77
Engelova výdajová křivka
Jde o závislost výdajů na nákupu statku X (tedy PX * X) na důchodu spotřebitele. Linie 45° představuje situaci, kdy je celý příjem vynaložen na nákup statku X.
• Normální statky (Engelova výdajová křivka je rostoucí)
- nezbytné statky – Engelova výdajová křivka se vzdaluje od linie 45°
- luxusní statky – Engelova výdajová křivka se s růstem důchodu přibližuje linii 45°
• Méněcenné statky – Engelova výdajová křivka je klesající
Grafické znázornění str. 78
Průměrný a mezní sklon ke spotřebě
Průměrný sklon ke spotřebě (APC) – APCX = X / I
Mezní sklon ke spotřebě (MPC) - MPCX = X / I
5. Funkce poptávky, křivka poptávky a determinanty poptávky. Engelova křivka
Funkce poptávky
Poptávku po každém jednotlivém statku lze vyjádřit funkcí:
• X1 = f1 (P1, P2, … , Pn, I)
• X2 = f2 (P1, P2, … , Pn, I)
• Xn = fn (P1, P2, … , Pn, I)
Tržní poptávka je součtem individuálních poptávek:
X = X1 + X2 = DX1 (PX, PY, I1) + Dx2 (PX, PY, I2)
X = MDX (PX, PY, I1, I2)
Tržní poptávka všech spotřebitelů po i-tém statku vyjadřuje rovnice:
m
Xi = Xij = MDi (P1, … , Pn, I1, … , Im)
j=1
Příklad součtu individuálních poptávek viz. přednášky.
Křivka poptávky
Odvození křivky poptávky z PCC
Determinanty poptávky
• Důchodová elasticita poptávky – o kolik procent se změní poptávané množství statku X, když se změní důchod spotřebitele o jedno procento.
Oblouková elasticita: eID = ((X2 – X1) / (X2 + X1)) / ((I2 – I1) / (I2 + I1))
Elasticita v bodě: eID = (X / X) / (I / I) = (X / I) / (X / I)
Pro normální statky je důchodová elasticita kladná. U luxusních statků roste rychleji množství nakupovaných statků než důchodu spotřebitele (eID 1). Pro nezbytné statky je procentní změna nakupovaného množství statku nižší než procentní změna důchodu (0 eID 1).
Pro méněcenné statky je důchodová elasticita záporná.
Důchodovou elasticitu můžeme vypočítat i jako poměr mezi mezním a průměrným sklonem ke spotřebě. (Průměrný a mezní sklon ke spotřebě viz. Engelova křivka)
eID = (X / I) / (X / I) = MPCX / APCX
Součet důchodových elasticit všech spotřebovávaných statků vynásobených podílem těchto statku na důchodu spotřebitele je roven jedné (X * eIDX + Y * eIDY = 1).
• Cenová elasticita poptávky – ePD = ((X2 – X1) / (X2 + X1)) / ((PX2 – PX1) / (PX2 + PX1)). Pro cenovou elasticitu v bodě: eID = (X / X) / (PX / PX) = (X / PX) / (X / PX)
Cenová elasticita poptávky je záporná (výjimkou je Giffenův paradox, kde je cenová elasticita záporná)
Cenová elasticita poptávky je jednotková (= –1) – procentní změna množství je stejná jako procentní změna ceny – Cenová spotřební křivka (PCC) je rovnoběžná s osou x, její směrnice je rovna nule
Poptávka po statku X je neelastická ( -1) – procentní změna poptávaného množství je menší než procentní změna ceny – PCC je rostoucí, má kladnou směrnici
Poptávka po statku X je elastická ( -1) – s poklesem ceny statku X vzroste i objem výdajů na jeho nákup – PCC je klesající, má zápornou směrnici
• Křížová elasticita poptávky – eCD = (X / PY) / (X / PY)
Je-li X / PY kladné, jde o substituty a křížová elasticita je větší než nula.
Je-li X / PY záporné, jde o komplementy a křížová elasticita je menší než nula.
• Elasticita substituce vyjadřuje, jakou změnu poměru spotřeby statků Y a X vyvolá změna mezní míry substituce o jedno procento.
Pro dokonalé substituty platí, že elasticita substituce je rovna nekonečnu.
Pro dokonalé komplementy platí, že elasticita substituce je rovna nule.
Engelova křivka
Vyjadřuje závislost mezi celkovým důchodem a nakupovaným množstvím určitého statku. Na osu x naneseme jednotlivé úrovně důchodu spotřebitele a na osu y množství statku X
Odvození Engelovy křivky
• Normální statky
- nezbytný statek - nakupované množství statku roste pomaleji než důchod spotřebitele, Engelova křivka je konkávní
- luxusní statek – nakupované množství statku roste rychleji než důchod spotřebitele, Engelova křivka je konvexní
• Méněcenné statky – jejich spotřeba klesá s růstem důchodu, Engelova křivka je klesající, má zápornou směrnici.
Grafické znázornění str. 77
Engelova výdajová křivka
Jde o závislost výdajů na nákupu statku X (tedy PX * X) na důchodu spotřebitele. Linie 45° představuje situaci, kdy je celý příjem vynaložen na nákup statku X.
• Normální statky (Engelova výdajová křivka je rostoucí)
- nezbytné statky – Engelova výdajová křivka se vzdaluje od linie 45°
- luxusní statky – Engelova výdajová křivka se s růstem důchodu přibližuje linii 45°
• Méněcenné statky – Engelova výdajová křivka je klesající
Grafické znázornění str. 78
Průměrný a mezní sklon ke spotřebě
Průměrný sklon ke spotřebě (APC) – APCX = X / I
Mezní sklon ke spotřebě (MPC) - MPCX = X / I
4) Tvorba ceny statků a vytváření poptávky. Indiferenční analýza
Mikroekonomie
4. Tvorba ceny statků a vytváření poptávky. Indiferenční analýza
Vliv změny důchodu spotřebitele na poptávku
Změna důchodu vede k posunu linie rozpočtu, mění se množství statků X a Y, které spotřebitel může nakoupit. Linie rozpočtu odpovídající různým úrovním důchodu jsou rovnoběžné, protože se nemění poměr cen. Směrnice všech linií rozpočtu (mezní míra substituce ve směně) je stejná. V bodě optima zůstává stejná i mezní míra substituce ve spotřebě. Změna důchodu vede ke změně optimální kombinace statků X a Y, mění se i úroveň užitku.
Vliv změn ceny statku na poptávané množství
Změna ceny se projeví na linii rozpočtu, která se pootáčí. V důsledku toho se mění optimální kombinace statků X a Y. Linie rozpočtu se stává tečnou jiné indiferenční křivky, mění se úroveň užitku. Mění se i směrnice linie rozpočtu. Musí se změnit i mezní míra substituce ve spotřebě optimální kombinace statků.
Vliv změny ostatních cen na poptávku
Křížový důchodový efekt: změna poměru cen vede k nahrazování statku dražšího statkem levnějším.
Křížový důchodový efekt: Změna ceny statku Y ovlivní reálný důchod a jeho prostřednictvím poptávku po statku X.
Mění-li se poměr cen, musí se změnit mezní míra substituce ve spotřebě v bodě optima.
Vytváření poptávky
Odvození křivky poptávky z PCC
4. Tvorba ceny statků a vytváření poptávky. Indiferenční analýza
Vliv změny důchodu spotřebitele na poptávku
Změna důchodu vede k posunu linie rozpočtu, mění se množství statků X a Y, které spotřebitel může nakoupit. Linie rozpočtu odpovídající různým úrovním důchodu jsou rovnoběžné, protože se nemění poměr cen. Směrnice všech linií rozpočtu (mezní míra substituce ve směně) je stejná. V bodě optima zůstává stejná i mezní míra substituce ve spotřebě. Změna důchodu vede ke změně optimální kombinace statků X a Y, mění se i úroveň užitku.
Vliv změn ceny statku na poptávané množství
Změna ceny se projeví na linii rozpočtu, která se pootáčí. V důsledku toho se mění optimální kombinace statků X a Y. Linie rozpočtu se stává tečnou jiné indiferenční křivky, mění se úroveň užitku. Mění se i směrnice linie rozpočtu. Musí se změnit i mezní míra substituce ve spotřebě optimální kombinace statků.
Vliv změny ostatních cen na poptávku
Křížový důchodový efekt: změna poměru cen vede k nahrazování statku dražšího statkem levnějším.
Křížový důchodový efekt: Změna ceny statku Y ovlivní reálný důchod a jeho prostřednictvím poptávku po statku X.
Mění-li se poměr cen, musí se změnit mezní míra substituce ve spotřebě v bodě optima.
Vytváření poptávky
Odvození křivky poptávky z PCC
3) Teorie poptávky, odvození poptávky a determinanty poptávky
Mikroekonomie
3. Teorie poptávky, odvození poptávky a determinanty poptávky
• Individuální poptávka
• Tržní poptávka – součet poptávek jednotlivých tržních subjektů
Individuální poptávka po určitém statku závisí na následujících faktorech:
• Ceně tohoto statku
• Cenách ostatních statků
• Důchodu (příjmu spotřebitele)
Poptávku po každém jednotlivém statku lze vyjádřit funkcí:
• X1 = f1 (P1, P2, … , Pn, I)
• X2 = f2 (P1, P2, … , Pn, I)
• Xn = fn (P1, P2, … , Pn, I)
Vliv změny důchodu spotřebitele na poptávku
Změna důchodu vede k posunu linie rozpočtu. Směrnice všech linií rozpočtu, mezní míra substituce ve směně je stejná. V bodě optima proto zůstává stejná i mezní míra substituce ve spotřebě. Změna důchodu vede ke změně optimální kombinace statků X a Y, mění se i úroveň užitku.
Pokud spojíme body optima odpovídající jednotlivým úrovním důchodu, získáme důchodovou spotřební křivku (ICC). ICC je souborem kombinací dvou statků, při nichž spotřebitel maximalizuje užitek při různých úrovních důchodu.
Pro normální statky se s růstem důchodu zvyšuje i nakupované množství.
Jde-li o méněcenný statek, s růstem důchodu nakupované množství klesá.
Vliv změn ceny statku na poptávané množství
Změna ceny se projeví na linii rozpočtu, která se pootáčí. Linie rozpočtu se stává tečnou jiné indiferenční křivky. Mění se směrnice linie rozpočtu.
Spojíme-li body optima odpovídající jednotlivým úrovním ceny statku X, dostaneme cenovou spotřební křivku (PCC). PCC je souborem kombinací statků X a Y, maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách statku X.
• Pokud je PCC klesající, potom s poklesem ceny statku X spotřebitel nakupuje více statku X a méně statku Y.
• Je-li PCC rostoucí, s poklesem ceny statku X roste poptávané množství statků X i Y.
Změna ceny se projeví jako posun po křivce poptávky.
Odvození křivky poptávky z PCC
Substituční a důchodový efekt
Substituční efekt znamená změnu poptávaného množství v důsledku substituce statku relativně dražšího statkem relativně levnější. Jde o posun po indiferenční křivce.
Důchodový efekt znamená změnu poptávaného množství v důsledku změny reálného důchodu, tzn. změnu indiferenční křivky.
• Úsek AC je celkový efekt
• Úsek AB je substituční efekt
• Úsek BC je důchodový efekt
Substituční efekt je vždy negativní (X / PX U = konst. 0).
Důchodový efekt (X / PX ze změny I nebo –X * X / I ze změny Px):
• Pro normální statky je důchodový efekt negativní – pokles ceny statku X zvyšuje reálný důchod a tedy poptávané množství normálních statků. A tedy i celkový efekt je negativní.
• Pro méněcenné statky je důchodový efekt pozitivní – pokles ceny vede k růstu reálného důchodu a v případě méněcenných statků se s růstem důchodu snižuje poptávané množství. Cenový efekt nelze jednoznačně určit. V případě, že s poklesem ceny poptávané množství klesá a s růstem ceny poptávané množství roste – pozitivní důchodový efekt převáží nad negativním substitučním efektem – hovoříme o Giffenově paradoxu.
2 pojetí substitučních efektů:
• Podle Hickse – konstantní reálný důchod je schopnost spotřebitele dosáhnout stejné úrovně užitku
• Podle Slutského – konstantní reálný důchod je schopnost spotřebitele nakoupit stejný objem statků (Str. 90 Obr. 3-13)
Slutského substituční efekt v sobě zahrnuje i malé zvýšení reálného důchodu (důchodového efektu) Hicksova.
Slutského rovnice (celkový efekt cenové změny):
X / PX = X / PX U = konst. –X * X / I ze změny Px
Vliv změny ostatních cen na poptávku
Křížový substituční efekt: změna poměru cen vede k nahrazování statku dražšího statkem levnějším.
Křížový důchodový efekt: změna ceny statku Y ovlivní reálný důchod a jeho prostřednictvím poptávku po statku X.
Křížový substituční efekt je pro běžné dvojice statků pozitivní. Křížový důchodový efekt je pro běžné statky negativní.
Pro substituty platí, že celkový efekt cenové změny je pozitivní.
Pro komplementy je celkový efekt negativní.
Tržní poptávka
Součet individuálních poptávek jednotlivých spotřebitelů.
Efekt módy: Jde o statky, po nichž roste individuální poptávka v důsledku růstu množství nakupovaného ostatními spotřebiteli.
Efekt snobské spotřeby: poptávka individuálního spotřebitele klesá s růstem počtu spotřebitelů.
Další podrobnosti ohledně determinant poptávky viz. otázka č. 5
3. Teorie poptávky, odvození poptávky a determinanty poptávky
• Individuální poptávka
• Tržní poptávka – součet poptávek jednotlivých tržních subjektů
Individuální poptávka po určitém statku závisí na následujících faktorech:
• Ceně tohoto statku
• Cenách ostatních statků
• Důchodu (příjmu spotřebitele)
Poptávku po každém jednotlivém statku lze vyjádřit funkcí:
• X1 = f1 (P1, P2, … , Pn, I)
• X2 = f2 (P1, P2, … , Pn, I)
• Xn = fn (P1, P2, … , Pn, I)
Vliv změny důchodu spotřebitele na poptávku
Změna důchodu vede k posunu linie rozpočtu. Směrnice všech linií rozpočtu, mezní míra substituce ve směně je stejná. V bodě optima proto zůstává stejná i mezní míra substituce ve spotřebě. Změna důchodu vede ke změně optimální kombinace statků X a Y, mění se i úroveň užitku.
Pokud spojíme body optima odpovídající jednotlivým úrovním důchodu, získáme důchodovou spotřební křivku (ICC). ICC je souborem kombinací dvou statků, při nichž spotřebitel maximalizuje užitek při různých úrovních důchodu.
Pro normální statky se s růstem důchodu zvyšuje i nakupované množství.
Jde-li o méněcenný statek, s růstem důchodu nakupované množství klesá.
Vliv změn ceny statku na poptávané množství
Změna ceny se projeví na linii rozpočtu, která se pootáčí. Linie rozpočtu se stává tečnou jiné indiferenční křivky. Mění se směrnice linie rozpočtu.
Spojíme-li body optima odpovídající jednotlivým úrovním ceny statku X, dostaneme cenovou spotřební křivku (PCC). PCC je souborem kombinací statků X a Y, maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách statku X.
• Pokud je PCC klesající, potom s poklesem ceny statku X spotřebitel nakupuje více statku X a méně statku Y.
• Je-li PCC rostoucí, s poklesem ceny statku X roste poptávané množství statků X i Y.
Změna ceny se projeví jako posun po křivce poptávky.
Odvození křivky poptávky z PCC
Substituční a důchodový efekt
Substituční efekt znamená změnu poptávaného množství v důsledku substituce statku relativně dražšího statkem relativně levnější. Jde o posun po indiferenční křivce.
Důchodový efekt znamená změnu poptávaného množství v důsledku změny reálného důchodu, tzn. změnu indiferenční křivky.
• Úsek AC je celkový efekt
• Úsek AB je substituční efekt
• Úsek BC je důchodový efekt
Substituční efekt je vždy negativní (X / PX U = konst. 0).
Důchodový efekt (X / PX ze změny I nebo –X * X / I ze změny Px):
• Pro normální statky je důchodový efekt negativní – pokles ceny statku X zvyšuje reálný důchod a tedy poptávané množství normálních statků. A tedy i celkový efekt je negativní.
• Pro méněcenné statky je důchodový efekt pozitivní – pokles ceny vede k růstu reálného důchodu a v případě méněcenných statků se s růstem důchodu snižuje poptávané množství. Cenový efekt nelze jednoznačně určit. V případě, že s poklesem ceny poptávané množství klesá a s růstem ceny poptávané množství roste – pozitivní důchodový efekt převáží nad negativním substitučním efektem – hovoříme o Giffenově paradoxu.
2 pojetí substitučních efektů:
• Podle Hickse – konstantní reálný důchod je schopnost spotřebitele dosáhnout stejné úrovně užitku
• Podle Slutského – konstantní reálný důchod je schopnost spotřebitele nakoupit stejný objem statků (Str. 90 Obr. 3-13)
Slutského substituční efekt v sobě zahrnuje i malé zvýšení reálného důchodu (důchodového efektu) Hicksova.
Slutského rovnice (celkový efekt cenové změny):
X / PX = X / PX U = konst. –X * X / I ze změny Px
Vliv změny ostatních cen na poptávku
Křížový substituční efekt: změna poměru cen vede k nahrazování statku dražšího statkem levnějším.
Křížový důchodový efekt: změna ceny statku Y ovlivní reálný důchod a jeho prostřednictvím poptávku po statku X.
Křížový substituční efekt je pro běžné dvojice statků pozitivní. Křížový důchodový efekt je pro běžné statky negativní.
Pro substituty platí, že celkový efekt cenové změny je pozitivní.
Pro komplementy je celkový efekt negativní.
Tržní poptávka
Součet individuálních poptávek jednotlivých spotřebitelů.
Efekt módy: Jde o statky, po nichž roste individuální poptávka v důsledku růstu množství nakupovaného ostatními spotřebiteli.
Efekt snobské spotřeby: poptávka individuálního spotřebitele klesá s růstem počtu spotřebitelů.
Další podrobnosti ohledně determinant poptávky viz. otázka č. 5
11) Teorie determinace produktu - agregátní nabídka a agregátní poptávka
Teorie determinace produktu - agregátní nabídka a agregátní poptávka
činitelé, kteří určují agregátní produkt a cenovou úroveň v moderní průmyslové ekonomice
podstata makroekonomiky: agregátní nabídka a poptávka
Agregátní nabídka (AS) - vztahuje se k rozsahu celkového národního produktu, který firmy o své vůli v daném období vyrábějí a prodávají
závisí na: cenové úřovni, na výrobní kapacitě firem a na úrovni nákladů
AS je úzce spjata s kapacitou či potenciálním produktem země
AS je determinována rozsahem produktivních vstupů (práce a kapitál jsou nejdůležitější) a efektivností, s níž jsou tyto vstupy kombinovány (tj. determinována technologií společnosti
Nabídkové šoky (v krátkém období): = posuny křivky AS
1. růst nákladů na pracovní sílu (růst nákladů v důsledku změn cen vstupů); při zvýšení cenové hladiny se křivka SRAS posune nahoru, při poklesu cen vstupů = pozitivní nabídkový šok, se posune dolů
2. růst cen surovin na světových trzích - výrobcům rostou náklady, ktré se promítají do cen produktů; křivka SRAS se proto bude pohybovat nahoru = negativní nab. šok
3. růst daní, které přímo zvyšují ceny statků, nebo růst daní z důchodů; křivka SRAS se bude posouvat nahoru
4. změny v produktivitě výrobních faktorů (např. zvýšení kvalifikace pracovní síly, zdokonalení technické úrovně strojů, zvýšení úrodnosti půdy ap. = pozitivní n. š.
5. změna kvanta disponibilních fýrobních faktorů, např. rozšíření nebo likvidace výrobních zařízení, přírůstek/úbytek obyvatelstva a pracovních sil
Agregátní poptávka (AD) - vztahuje s e k celkovému či agregátnímu množství produktu, který spotřebitelé, firmy, cizinci a vlády o své vůli v daném období nakoupí
závisí na úrovni cen a důchodů a rovněž na hospodářskopolitických proměnných, jako jsou monetární a fiskální politika
měří celkové výdaje všech subjektů v ekonomice
celkové nákupy jsou ovlivněny cenami, důchody osob, finančními podmínkami a očekáváním budoucnosti, i zahraničními ekonomickými podmínkami a vládní politkou v monetární a fiskální oblasti
Poptávkové šoky = posuny křivky AD:
1. růst bohatství domácností (vede k růstu spotřebních výdajů)
2. pokles míry zdanění osobního důchodů
3. pokles úrokové sazby - zvyšuje poptávku po investicích (tzv. n e p ř í m ý model vztahu peněžní zásoby a AD)
4. změna peněžní zásoby (projevuje se p ř í m o)
5. optimistická očekávání - růst AD
6. růst populace vede k růstu spotřebních výdajů
7. rozhodnutí vlády zvýšit své nákupy - růst AD; růst transferových výdajů - růst spotřebních a investičních výdajů
8. změna nominálního měnového kursu - částečné přesměrování výdajů
9. očekávání růstu cenové hladiny - v současnosti porosou plánované výdaje
10. řada dalších okolností, jako např. administrativní regulační opatření, změna preferencí spotřebitelů ap.
V kombinaci s křivkou AS může mít změna AD různé důsledky:
1. změnu reálného produktu při stabilní cenové hladině = posun křivky AD doleva / doprava
2. změnu cenové hladiny při stabilním reálném produktu = posun AD nohoru / dolů
3. změnu reálného produktu i cenové hladiny = posun křivky AD doprava nahoru / doleva dolů
Makroekonomická rovnováha
je určena vzájemným působením agregátní nabídky a poptávky
národní produkt, cenová hladina a celková zaměstnanost se ustálí na úrovních, které odrážejí množství, jež chtějí firmy prodat kupujícím, kteří o ně mají zájem
je určena průsečíkem křivky AS a AD - dochází k rovonováze při takové celkové cenové hladině, kdy firmy o své vůli vyrábějí a prodávají určité množství produktu a kupující si přejí nakoupit právě toto množství
kvantitativní rovnice M.V=P.T (množstvní peněz M obíhající určitou transakční rychlostí V zprostředkuje určitý počet transakcí T, oceněných určitými cenami P)
Agregátní poptávková křivka (AD křivka) představuje to, co by všechny subjekty v ekonomice nakupovaly při různžch agregátních cenových hladinách
hodnota bohatství neklesá v té míře jako cenová hladina, tudíž nižší celková cenová hladina vede k vyšší reálné spotřebě a vyšší celkové poptávce - křivka AD klesá
AD = celkové výdaje ve všech výrobních sektorech na spotřebu, soukromé domácí investice, na vládní nákupy statků a služeb a na čisté vývozy
1. spotřeba (C) je primárně určena osobním disponibilním důchodem = osobní důchod po zaplacení daní, a bohatstvím spotřebitelů; při růstu cenové hladiny mají spotřebitelé sklon kupovat méně statků a služeb, poněvadž jejich reálné důchody i reálné bohatství nestačí držet krok s cenovou hladinou
2. výdaje na investice (I), tj. na nákupy budov, zařízení a zvýšení zásob; hlavním prostředkem ovlivnění investic je monetární politika, která má tendenci zvyšovat úrokové sazby a snižovat investice, roste-li nabídka peněz pomaleji, a naopak
3. vládní výdaje na statky a služby (G) jsou přímo určeny rozhodnutími vlády o výdajích
4. čisté vývozy (NX); dovozy jsou významně ovlivněny domácím důchodem a produktem, poměrem domácích cen k cenám zahraničním a něnovým kursem; vývozy jsou ovlivňovány důchodem a produktem inportujících zemí, relativními cenami a něnovými kurzy
Faktory ovlivňující AD:
1. proměnné hospodářské politiky - monetární politika, fiskální politika
2. vnější proměnné - očekávání a podnikatelská důvěra, zahraniční produkt, hodnoty aktiv, demografické změny
Agregátní nabídková křivka (AS křivka) představuje vztah mezi cenami, které si firmy budou účtovat a množstvím produktu, který vyrábějí a prodávají
sklon AS je různý v závislosti na délce období
AS závisí na dvou odlišných skupinách sil: na potenciálním produktu a na chování cen a mezd
AS závisí v čase především na potenciálním produktu (potenciální GNP představuje udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při vysoké zaměstnanosti)
ceny a mzdy jsou nepružné, pokud je GNP nižší než potenciální produkt - křivka AS je poměrně plochá; jakmile začne reálný GNP převyšovat potenciální, křivka se stácí prudce nahoru
ve velmi dlouhém období je AS svislá - v dlouhém období se náklady zvyšují proporcionálně s cenami, dl. AS je svislá, protože se díky dostatku času všechny náklady přizpůsobují, firmy nemohou využívat výhody fixních nominálních mzdových sazeb donekonečna
v krátkém a středně dlouhém období je AS zvolna rostoucí - odráží závislost mezi cenovou hladinou a produktem v období jednoho roku nebo dvou let. V krátkém období jsou firmy ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na vyšší cenovou hladinu, rsp. když se úroveň AS zvyšuje, jsou firmy ochotny nabízet stále více výstupu, jestliže mohou s růstem výstupu zvyšovat také své ceny
firmy mají určité náklady (v k.o. jsou fixní - např. mzdové sazby)
Klasická analýza
křivka AS je relativně strmá nebo dokonce svislá
ceny a mzdy se přizpůsobují rychle, krátké období je tak krátké, že je možné jej zanedbat
ekonomika vždy pracuje při plné zaměstnanosti či na úrovni potenciálního produktu
produkt nereaguje na změny v agregátní poptávce
v situace plně pružných cen i mezd by nabídka a poptávka na jednotlivých trzích vedla k tomu, že by zvýšení agregátní poptávky jednoduše zvyšovalo veškeré náklady a ceny, a celkový produkt by se tudíž neměnil
nikdy neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů, produkt se vždy nachází na úrovni potenciálního produktu
makroekonomická politika nemůže ovlivnit hladinu nezaměstnanosti a produktu (lze spíše ovlivňovat cenovou hladinu a složení reálného GNP
John Stuart Mill, Alfred Marshall, A. C. Pigou
noví klasici: Robert Lucas, Thomas Sargent, Robert Barro
převládá skepse k potřebě vládních zásahů, které by stabilizovaly hospodářský cyklus
vládní výdaje „vytlačují“ investice
Soudobý hlavní proud
strnulost mezd a cen umožňuje, aby produkt reagoval na změny agregátní poptávky během delšího časového období, tj. křivka AS je spíše mírně rostoucí, a to po dlouhou dobu
mzdy a ceny se přizpůsobují pomalu, bude se produkt přizpůsobovat agregátní poptávce po významně dlouhou dobu, křivka AS je rostoucí
Keynesiánská revoluce
Keynes zavedl pojem agregátní poptávky
tvrdil, že ceny a mzdy jsou nepružné či strnulé, takže svislá klasická křivka AS se bude muset nahradit rosoucí či vodorovo AS křivkou
nezaměstnanost se může stát trvalým rysem průmyslové ekonomiky
země může setrvávat v podmínkách vysoké nezaměstnanosti a značné bídy mnoho let, protože neexistuje rovnovážný mechanismus, který by zajistil rychlý návrat GNP k jeho potenciální úrovni
vláda může monetární nebo fiskální politikou stimulovat návrat ekonomiky k plné zaměstnanosti, rsp. vláda je s to při vhodném užívání hospodářské politiky zajistit, aby se ekonomika pohybovala směrem k žádoucí výši produktu a zaměstnanosti
vyšší vládní výdaje zvyšují produkt a umožňují další soukromé výdaje
Měření národního produktu a důchodu
máme 3 základní metody: produktová metoda
důchodová metoda
výdajová metoda
1. Důchodová metoda - sčítáme následující důchody (vždy před zdaněním):
- mzdy a platy
- úroky získané domáctnostmi a vládou
- renty (důchody z vlastnictví půdy a nemovitostí)
- důchody ze sebezaměstnání (podnikatelé)
- zisky ostatních podniků
- znehodnocení kapitálu
- nepřímé daně
mínus subvence
= HDP (v tržních cenách)
2. Produktová metoda - sčítáme:
- finální produkce všech 3 sektorů
- nepřímé daně
odečteme subvence
= HDP (v tržních cenách)
3. Výdajová metoda = C + I + G + NX
Expanzivní politika
jde o pokles zdanění a růst výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový schodek
Restriktivní politika
růst zdanění a poklesu výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový přebytek
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
činitelé, kteří určují agregátní produkt a cenovou úroveň v moderní průmyslové ekonomice
podstata makroekonomiky: agregátní nabídka a poptávka
Agregátní nabídka (AS) - vztahuje se k rozsahu celkového národního produktu, který firmy o své vůli v daném období vyrábějí a prodávají
závisí na: cenové úřovni, na výrobní kapacitě firem a na úrovni nákladů
AS je úzce spjata s kapacitou či potenciálním produktem země
AS je determinována rozsahem produktivních vstupů (práce a kapitál jsou nejdůležitější) a efektivností, s níž jsou tyto vstupy kombinovány (tj. determinována technologií společnosti
Nabídkové šoky (v krátkém období): = posuny křivky AS
1. růst nákladů na pracovní sílu (růst nákladů v důsledku změn cen vstupů); při zvýšení cenové hladiny se křivka SRAS posune nahoru, při poklesu cen vstupů = pozitivní nabídkový šok, se posune dolů
2. růst cen surovin na světových trzích - výrobcům rostou náklady, ktré se promítají do cen produktů; křivka SRAS se proto bude pohybovat nahoru = negativní nab. šok
3. růst daní, které přímo zvyšují ceny statků, nebo růst daní z důchodů; křivka SRAS se bude posouvat nahoru
4. změny v produktivitě výrobních faktorů (např. zvýšení kvalifikace pracovní síly, zdokonalení technické úrovně strojů, zvýšení úrodnosti půdy ap. = pozitivní n. š.
5. změna kvanta disponibilních fýrobních faktorů, např. rozšíření nebo likvidace výrobních zařízení, přírůstek/úbytek obyvatelstva a pracovních sil
Agregátní poptávka (AD) - vztahuje s e k celkovému či agregátnímu množství produktu, který spotřebitelé, firmy, cizinci a vlády o své vůli v daném období nakoupí
závisí na úrovni cen a důchodů a rovněž na hospodářskopolitických proměnných, jako jsou monetární a fiskální politika
měří celkové výdaje všech subjektů v ekonomice
celkové nákupy jsou ovlivněny cenami, důchody osob, finančními podmínkami a očekáváním budoucnosti, i zahraničními ekonomickými podmínkami a vládní politkou v monetární a fiskální oblasti
Poptávkové šoky = posuny křivky AD:
1. růst bohatství domácností (vede k růstu spotřebních výdajů)
2. pokles míry zdanění osobního důchodů
3. pokles úrokové sazby - zvyšuje poptávku po investicích (tzv. n e p ř í m ý model vztahu peněžní zásoby a AD)
4. změna peněžní zásoby (projevuje se p ř í m o)
5. optimistická očekávání - růst AD
6. růst populace vede k růstu spotřebních výdajů
7. rozhodnutí vlády zvýšit své nákupy - růst AD; růst transferových výdajů - růst spotřebních a investičních výdajů
8. změna nominálního měnového kursu - částečné přesměrování výdajů
9. očekávání růstu cenové hladiny - v současnosti porosou plánované výdaje
10. řada dalších okolností, jako např. administrativní regulační opatření, změna preferencí spotřebitelů ap.
V kombinaci s křivkou AS může mít změna AD různé důsledky:
1. změnu reálného produktu při stabilní cenové hladině = posun křivky AD doleva / doprava
2. změnu cenové hladiny při stabilním reálném produktu = posun AD nohoru / dolů
3. změnu reálného produktu i cenové hladiny = posun křivky AD doprava nahoru / doleva dolů
Makroekonomická rovnováha
je určena vzájemným působením agregátní nabídky a poptávky
národní produkt, cenová hladina a celková zaměstnanost se ustálí na úrovních, které odrážejí množství, jež chtějí firmy prodat kupujícím, kteří o ně mají zájem
je určena průsečíkem křivky AS a AD - dochází k rovonováze při takové celkové cenové hladině, kdy firmy o své vůli vyrábějí a prodávají určité množství produktu a kupující si přejí nakoupit právě toto množství
kvantitativní rovnice M.V=P.T (množstvní peněz M obíhající určitou transakční rychlostí V zprostředkuje určitý počet transakcí T, oceněných určitými cenami P)
Agregátní poptávková křivka (AD křivka) představuje to, co by všechny subjekty v ekonomice nakupovaly při různžch agregátních cenových hladinách
hodnota bohatství neklesá v té míře jako cenová hladina, tudíž nižší celková cenová hladina vede k vyšší reálné spotřebě a vyšší celkové poptávce - křivka AD klesá
AD = celkové výdaje ve všech výrobních sektorech na spotřebu, soukromé domácí investice, na vládní nákupy statků a služeb a na čisté vývozy
1. spotřeba (C) je primárně určena osobním disponibilním důchodem = osobní důchod po zaplacení daní, a bohatstvím spotřebitelů; při růstu cenové hladiny mají spotřebitelé sklon kupovat méně statků a služeb, poněvadž jejich reálné důchody i reálné bohatství nestačí držet krok s cenovou hladinou
2. výdaje na investice (I), tj. na nákupy budov, zařízení a zvýšení zásob; hlavním prostředkem ovlivnění investic je monetární politika, která má tendenci zvyšovat úrokové sazby a snižovat investice, roste-li nabídka peněz pomaleji, a naopak
3. vládní výdaje na statky a služby (G) jsou přímo určeny rozhodnutími vlády o výdajích
4. čisté vývozy (NX); dovozy jsou významně ovlivněny domácím důchodem a produktem, poměrem domácích cen k cenám zahraničním a něnovým kursem; vývozy jsou ovlivňovány důchodem a produktem inportujících zemí, relativními cenami a něnovými kurzy
Faktory ovlivňující AD:
1. proměnné hospodářské politiky - monetární politika, fiskální politika
2. vnější proměnné - očekávání a podnikatelská důvěra, zahraniční produkt, hodnoty aktiv, demografické změny
Agregátní nabídková křivka (AS křivka) představuje vztah mezi cenami, které si firmy budou účtovat a množstvím produktu, který vyrábějí a prodávají
sklon AS je různý v závislosti na délce období
AS závisí na dvou odlišných skupinách sil: na potenciálním produktu a na chování cen a mezd
AS závisí v čase především na potenciálním produktu (potenciální GNP představuje udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při vysoké zaměstnanosti)
ceny a mzdy jsou nepružné, pokud je GNP nižší než potenciální produkt - křivka AS je poměrně plochá; jakmile začne reálný GNP převyšovat potenciální, křivka se stácí prudce nahoru
ve velmi dlouhém období je AS svislá - v dlouhém období se náklady zvyšují proporcionálně s cenami, dl. AS je svislá, protože se díky dostatku času všechny náklady přizpůsobují, firmy nemohou využívat výhody fixních nominálních mzdových sazeb donekonečna
v krátkém a středně dlouhém období je AS zvolna rostoucí - odráží závislost mezi cenovou hladinou a produktem v období jednoho roku nebo dvou let. V krátkém období jsou firmy ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na vyšší cenovou hladinu, rsp. když se úroveň AS zvyšuje, jsou firmy ochotny nabízet stále více výstupu, jestliže mohou s růstem výstupu zvyšovat také své ceny
firmy mají určité náklady (v k.o. jsou fixní - např. mzdové sazby)
Klasická analýza
křivka AS je relativně strmá nebo dokonce svislá
ceny a mzdy se přizpůsobují rychle, krátké období je tak krátké, že je možné jej zanedbat
ekonomika vždy pracuje při plné zaměstnanosti či na úrovni potenciálního produktu
produkt nereaguje na změny v agregátní poptávce
v situace plně pružných cen i mezd by nabídka a poptávka na jednotlivých trzích vedla k tomu, že by zvýšení agregátní poptávky jednoduše zvyšovalo veškeré náklady a ceny, a celkový produkt by se tudíž neměnil
nikdy neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů, produkt se vždy nachází na úrovni potenciálního produktu
makroekonomická politika nemůže ovlivnit hladinu nezaměstnanosti a produktu (lze spíše ovlivňovat cenovou hladinu a složení reálného GNP
John Stuart Mill, Alfred Marshall, A. C. Pigou
noví klasici: Robert Lucas, Thomas Sargent, Robert Barro
převládá skepse k potřebě vládních zásahů, které by stabilizovaly hospodářský cyklus
vládní výdaje „vytlačují“ investice
Soudobý hlavní proud
strnulost mezd a cen umožňuje, aby produkt reagoval na změny agregátní poptávky během delšího časového období, tj. křivka AS je spíše mírně rostoucí, a to po dlouhou dobu
mzdy a ceny se přizpůsobují pomalu, bude se produkt přizpůsobovat agregátní poptávce po významně dlouhou dobu, křivka AS je rostoucí
Keynesiánská revoluce
Keynes zavedl pojem agregátní poptávky
tvrdil, že ceny a mzdy jsou nepružné či strnulé, takže svislá klasická křivka AS se bude muset nahradit rosoucí či vodorovo AS křivkou
nezaměstnanost se může stát trvalým rysem průmyslové ekonomiky
země může setrvávat v podmínkách vysoké nezaměstnanosti a značné bídy mnoho let, protože neexistuje rovnovážný mechanismus, který by zajistil rychlý návrat GNP k jeho potenciální úrovni
vláda může monetární nebo fiskální politikou stimulovat návrat ekonomiky k plné zaměstnanosti, rsp. vláda je s to při vhodném užívání hospodářské politiky zajistit, aby se ekonomika pohybovala směrem k žádoucí výši produktu a zaměstnanosti
vyšší vládní výdaje zvyšují produkt a umožňují další soukromé výdaje
Měření národního produktu a důchodu
máme 3 základní metody: produktová metoda
důchodová metoda
výdajová metoda
1. Důchodová metoda - sčítáme následující důchody (vždy před zdaněním):
- mzdy a platy
- úroky získané domáctnostmi a vládou
- renty (důchody z vlastnictví půdy a nemovitostí)
- důchody ze sebezaměstnání (podnikatelé)
- zisky ostatních podniků
- znehodnocení kapitálu
- nepřímé daně
mínus subvence
= HDP (v tržních cenách)
2. Produktová metoda - sčítáme:
- finální produkce všech 3 sektorů
- nepřímé daně
odečteme subvence
= HDP (v tržních cenách)
3. Výdajová metoda = C + I + G + NX
Expanzivní politika
jde o pokles zdanění a růst výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový schodek
Restriktivní politika
růst zdanění a poklesu výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový přebytek
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Mezní náklady na faktor MFC
• dodatečné náklady vzniklé najmutím dodatečné jednotky výrobního faktoru
• MFC = ΔTC/ΔF
• v DK MFC = PF
Rovnováha dokonale konkurenční firmy
• MRP = MFC
• MRP = MFC = PF
Odvození poptávky po výrobním faktoru
• předpokládejme změnu ceny faktoru
Změna poptávky firmy
• změna poptávky po zboží
• množství jiných vstupů
• změna v technologii
Poptávky firmy po vstupu v NK
• poptávku po faktoru ovlivňuje mezní příjem
• MRP = MPP*MR
• MFC = ΔTC/ΔF
• v DK MFC = PF
Rovnováha dokonale konkurenční firmy
• MRP = MFC
• MRP = MFC = PF
Odvození poptávky po výrobním faktoru
• předpokládejme změnu ceny faktoru
Změna poptávky firmy
• změna poptávky po zboží
• množství jiných vstupů
• změna v technologii
Poptávky firmy po vstupu v NK
• poptávku po faktoru ovlivňuje mezní příjem
• MRP = MPP*MR
Odvození nákladové křivky v dlouhém období
● izokosta – linie stejných celkových nákladů
Odvození nákladové křivky v dlouhém období
● nákladové optimum firmy
Odvození nákladové křivkyv dlouhém období
• různé úrovně celkových nákladů
Křivka celkových nákladů v dlouhém období
křivka je determinována výnosy z rozsahu
Odvození nákladové křivky v dlouhém období
● nákladové optimum firmy
Odvození nákladové křivkyv dlouhém období
• různé úrovně celkových nákladů
Křivka celkových nákladů v dlouhém období
křivka je determinována výnosy z rozsahu
Velikost nákladů
Průměrné a mezní N
• průměrné náklady (AC) – náklady na jednotku produkce
● mezní náklady (MC) – náklady na rozšíření výroby o jednotku
Průměrné a mezní N
Odvození nákladové křivky v dlouhém období
● izokvanta – kombinace výrobních faktorů, jejichž kombinací je možné vyrobit stejný objem produkce
• průměrné náklady (AC) – náklady na jednotku produkce
● mezní náklady (MC) – náklady na rozšíření výroby o jednotku
Průměrné a mezní N
Odvození nákladové křivky v dlouhém období
● izokvanta – kombinace výrobních faktorů, jejichž kombinací je možné vyrobit stejný objem produkce
Cenová elasticita poptávky
• poměr procentních změn v objemu poptávaného množství k procentním změnám cen
• koeficient cenové elasticity poptávky
Cenová elasticita poptávky
• Neelastická poptávka EDP <> 1
• Jednotkově elastická EDP = 1
Cenová elasticita poptávky
Cenová elasticita poptávky
Tržní poptávka
• křivka tržní poptávky je součtem individuálních poptávkových křivek
Agregátní poptávka
• je součtem tržních poptávek na všech dílčích trzích
• koeficient cenové elasticity poptávky
Cenová elasticita poptávky
• Neelastická poptávka EDP <> 1
• Jednotkově elastická EDP = 1
Cenová elasticita poptávky
Cenová elasticita poptávky
Tržní poptávka
• křivka tržní poptávky je součtem individuálních poptávkových křivek
Agregátní poptávka
• je součtem tržních poptávek na všech dílčích trzích
Chování výrobce na trhu výrobků a služeb
Náklady firmy
• utopené náklady
• náklady obětované příležitosti
• krátké období
• dlouhé období
Produkční funkce
• maximální objem produkce, který je možné vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané úrovni technologie
Fyzický produkt
• celkový objem fyzického produktu
• průměrný objem fyzického produktu (na jednotku vstupu)
• mezní fyzický produkt
• zákon klesajících výnosů
• vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce
• celkové náklady (TC):
- fixní náklady (TFC)
- variabilní náklady (TVC)
• utopené náklady
• náklady obětované příležitosti
• krátké období
• dlouhé období
Produkční funkce
• maximální objem produkce, který je možné vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané úrovni technologie
Fyzický produkt
• celkový objem fyzického produktu
• průměrný objem fyzického produktu (na jednotku vstupu)
• mezní fyzický produkt
• zákon klesajících výnosů
• vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce
• celkové náklady (TC):
- fixní náklady (TFC)
- variabilní náklady (TVC)
Typy trhů
• místní / národní / mezinárodní
• dílčí / agregátní
• produktů / peněz / výrobních faktorů
Tržní subjekty
• domácnosti
• firmy
• stát
Tržní subjekty
NEOKLASICKÁ EKONOMIE – CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE NA TRHU VÝROBKŮ A SLUŽEB A FORMOVÁNÍ POPTÁVKY
Křivka poptávky
Důchodový a substituční efekt
• pohyb po křivce poptávky
• dílčí / agregátní
• produktů / peněz / výrobních faktorů
Tržní subjekty
• domácnosti
• firmy
• stát
Tržní subjekty
NEOKLASICKÁ EKONOMIE – CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE NA TRHU VÝROBKŮ A SLUŽEB A FORMOVÁNÍ POPTÁVKY
Křivka poptávky
Důchodový a substituční efekt
• pohyb po křivce poptávky
Růst ceny zboží X zapříčiní:
- snížení reálného důchodu (tzv. důchodový efekt)
- změna relativní ceny X k ostatním statkům (tzv. substituční efekt)
Růst nominálního důchodu
Růst nominálního důchodu
• normální zboží
• nezbytné zboží
• luxusní zboží
• méněcenné zboží
Změna cen ostatních druhů zboží na poptávku
• nezávislé zboží
• substituty
• komplementy
- změna relativní ceny X k ostatním statkům (tzv. substituční efekt)
Růst nominálního důchodu
Růst nominálního důchodu
• normální zboží
• nezbytné zboží
• luxusní zboží
• méněcenné zboží
Změna cen ostatních druhů zboží na poptávku
• nezávislé zboží
• substituty
• komplementy
10.3 Trh práce
Koupě výrobního faktoru práce se sjednává s jejím vlastníkem a cenou je mzda. Cena je zase založena na motivaci nabídky a poptávky.
Poptávka po práci – je určena mezním produktem práce – MPL (stejně jako ostatní výrobní faktory) – podnikatel je ochoten najímat práci, jestliže příjem z mezního produktu bude větší než náklady na její získání. Dojde-li k rovnosti, nemá zájem o dodatečné jednotky práce. Poptávka se utváří na závislosti množství ostatních výrobních faktorů a jejich vzájemných poměrech.
Nabídka práce – domácnosti – efekt (mzda) musí být větší než oběť. Mzda – ocenění vynaložené práce (jejího mezního produktu). Nominální mzda není pro rozhodování tak důležitá, hlavní je reálná mzda (vyjadřuje koupěschopnost nominální mzdy – kolik zboží si může koupit).
w – reálná mzda
L – množství práce
S rostoucí mzdou roste i množství nabízené práce. Nabídka práce je pod vlivem tzv. substitučního efektu – domácnosti jsou rostoucím důchodem motivovány a zvyšují nabídku práce. To se zastavuje při určité míře reálné mzdy (wA), rostoucí reálná mzda omezuje nabídku práce. Když to bereme z pohledu domácností, domácnost upřednostní u svého člena „volný čas“ před nabídkou práce. Volný čas se využívá pro chod domácnosti, péči o děti atd. Je to způsobeno důchodovým efektem.
Poptávka po práci – je určena mezním produktem práce – MPL (stejně jako ostatní výrobní faktory) – podnikatel je ochoten najímat práci, jestliže příjem z mezního produktu bude větší než náklady na její získání. Dojde-li k rovnosti, nemá zájem o dodatečné jednotky práce. Poptávka se utváří na závislosti množství ostatních výrobních faktorů a jejich vzájemných poměrech.
Nabídka práce – domácnosti – efekt (mzda) musí být větší než oběť. Mzda – ocenění vynaložené práce (jejího mezního produktu). Nominální mzda není pro rozhodování tak důležitá, hlavní je reálná mzda (vyjadřuje koupěschopnost nominální mzdy – kolik zboží si může koupit).
w – reálná mzda
L – množství práce
S rostoucí mzdou roste i množství nabízené práce. Nabídka práce je pod vlivem tzv. substitučního efektu – domácnosti jsou rostoucím důchodem motivovány a zvyšují nabídku práce. To se zastavuje při určité míře reálné mzdy (wA), rostoucí reálná mzda omezuje nabídku práce. Když to bereme z pohledu domácností, domácnost upřednostní u svého člena „volný čas“ před nabídkou práce. Volný čas se využívá pro chod domácnosti, péči o děti atd. Je to způsobeno důchodovým efektem.
9.3 Rovnováha v podmínkách oligopolu
V moderních ekonomikách převládá převaha několika málo firem, dodávajících rozhodující část produkce – oligopolní struktury.
Dt – tržní poptávka
Dd – poptávka po výrobcích dominantní firmy (můžeme si představit i jako uskupení několika hlavních firem, jsou samostatné, ale provádí jednotnou tržní politiku – na základě např. kartelových dohod o kvótách a cenách). Nabízí produkci qd (průsečíkem MC a MR). Může realizovat za cenu PO. Bod Eo je bodem rovnováhy dominantní firmy.
qt - qd – tržní prostor, který zůstává otevřený dalším firmám(ty co jsou za ceny PO schopny fungovat).
Bod H – bode rovnováhy odvětví – tržní cena PO a nabízené množství qt.
Dominantní firma nemůže volit cenu vyšší než je PO. Důvodem je přítomnost konkurenčních firem, jsou méně významné, ale schopné fungovat při ceně PO. Kdyby chtěla dominantní firma realizovat vyšší cenu→ došlo by k přesunu poptávky na stranu malých firem.
Dt – tržní poptávka
Dd – poptávka po výrobcích dominantní firmy (můžeme si představit i jako uskupení několika hlavních firem, jsou samostatné, ale provádí jednotnou tržní politiku – na základě např. kartelových dohod o kvótách a cenách). Nabízí produkci qd (průsečíkem MC a MR). Může realizovat za cenu PO. Bod Eo je bodem rovnováhy dominantní firmy.
qt - qd – tržní prostor, který zůstává otevřený dalším firmám(ty co jsou za ceny PO schopny fungovat).
Bod H – bode rovnováhy odvětví – tržní cena PO a nabízené množství qt.
Dominantní firma nemůže volit cenu vyšší než je PO. Důvodem je přítomnost konkurenčních firem, jsou méně významné, ale schopné fungovat při ceně PO. Kdyby chtěla dominantní firma realizovat vyšší cenu→ došlo by k přesunu poptávky na stranu malých firem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)