6. Příčiny inflace a jednotlivé její formy, důsledky
-vývoj cenové hladiny měříme pomocí implicitního cenového deflátoru a explicitních cenových indexů
-úroveň cenové hladiny závisí : přímo úměrně na množství peněz v ekonomice a rychlosti obratu peněz, nepřímo úměrně na velikosti reálného produktu (předpoklad: rychlost peněz se nemění)
Inflace je definována jako projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je právě růst cenové hladiny. Pokud dochází k poklesu cenové hladiny, označuje se tento proces jako deflace.
K vyjádření velikosti inflace se používají cenové indexy. Nejčastěji se měří míra inflace r, kterou lze vypočítat podle vzorce: r = (CPIt+1 – CPIt) / CPIt * 100
1.poptávková inflace
-má prvotní zdroj (generátor) na straně agregátní poptávky (její nadměrný růst)
Příčiny nadměrného růstu AD:
1. úsilí trvaleji udržovat míru nezaměstnanosti pod přirozenou mírou nezaměstnanosti (tj. udržovat Y trvaleji nad Y*)
2. výrazné a trvalé vládní rozpočtové deficity, jež – nemohou-i být financovány emisí obligací a jejich prodejem na finančním, resp. kapitálovém trhu (ať z jakýchkoliv příčin, např. z příčin jeho nedostatečné absorbce) – jsou kryty emisí, resp. „tištěním“ peněz.
Motorem, který pohání poptávkovou inflaci tedy je buď nadměrně expanzivní (inflační) monetární politika nebo nadměrně expanzivní fiskální politika. V obou případech je inflace (zřetelně pak vysoká míra inflace, resp. pádivá inflace a zejména pak hyperinface) spojena s rychlým růstem peněžní nabídky (zásoby) a v tomto smyslu je poptávková (i nabídková) inflace „vždy a všude peněžním jevem“. (M. Friedman)
Proč nepřetržitá nadměrná akcelerace AD vede k neustálému zvyšování agregátní cenové hladiny, tedy generuje inflaci?
Výchozí situace: ekonomika v rovnováze, AD1 protíná SAS 1 na úrovni Y*, tj. při plné zaměstnanosti. Index nominálních mez W 1 = 1,00. Index reálných mezd W1/P1 = 1,00. Ve výchozím bodě se míra skutečné inflace rovná 0%. I očekávaná (anticipovaná) inflace, na níž jsou založeny dlouhodobé mzdové dohody mezi firmami a pracovníky, resp. odbory, se rovná skutečné inflaci, tj. 0%.
V důsledku fiskální či monetární expanze dojde k posunu AD 1 na AD2. Ekonomika změní bod rovnováhy (AD2 s SAS 1). Tím vzroste produkce oproti Y*. Současně se zvýší P na P2. Dojde k poklesu reálných mezd. Není zde dlouhodobá rovnováha, neboť došlo k poklesu W/P oproti výchozímu období, kdy byly W a W/P konstituovány a mzdové dohody uzavřeny za předpokladu, že inflace 0%. Jakmile to pracovníci poznají, budou žádat zvýšení nominální mzdy úměrně cenové hladině. Zakotví tedy míru očekávané inflace předem do mzdových sazeb. Tím dojde k růstu mzdových nákladů firem a k posunu SAS1 na SAS2 která se protne s AD2 a Y se sníží. V dalším přizpůsobovacím procesu by se postupně vrátilo na Y*. Produkce a zaměstnanost začne při jednorázovém zvýšení AD fluktuovat.
Zamezit fluktuaci produkce a udržet úroveň produkce nad Y*, tj. pod přirozenou mírou nezaměstnanosti ze tak, že zvýšení AD se nebude realizovat jednorázově, ale že dojde k permanentnímu zvyšování AD, tj. k její permanentní akceleraci. AD2 na AD3. Opět se zvýší cenový index na P3.
Křivka SP vyjadřuje takové kombinace úrovní, resp. tempa růstu produkce a míry inflace, které jsou kompatibilní s danou (neměnnou) očekávanou mírou inflace : podél křivky SP je míra očekávané inflace neměnná. Rozšířená Phillipsova křivka – vztah míry inflace a míry růstu produktu.
Křivka LPC je dlouhodobá Phillipsova křivka, je vertikální a body na ní jsou body, za nichž jsou si míry skutečné inflace a očekávané inflace rovny.
• Ekonomika napravo od LPC – skutečná > očekávaná - očekávaná inflace poroste
• Ekonomika vlevo od LPC skutečná < očekávaná - očekávaná inflace se sníží
2.nabídková inflace
-inflace tlačená náklady, prvotní generátor je na straně agregátní nabídky: tímto generátorem je růst nákladů firem vyvolaný různými příčinami – růstem nominálních mezd rychlejším než je růst produktivity práce, růstem cen energie a surovin, růstem cen ostatních služeb výrobních faktorů, depreciací měnového kurzu, která zvyšuje dovoz a tím i cenovou hladinu, aj. Jde o nepříznivé nabídkové šoky, které vedou k přímému růstu nákladů firem, vedou ke zvýšení agregátní nákladové a cenové hladiny a posunují křivku krátkodobé agregátní nabídky doleva nahoru.
V důsledku depreciace domácí měny se zvýší míra inflace a zároveň klesne úroveň reálného produktu. Neutrální politika bude udržovat nezměněné tempo růstu nominálního produktu v odezvě na nepříznivý nabídkový šok. Přizpůsobovací (akomodativní) politika zcela potlačí nepříznivý efekt snížení produkce a to tím, že tvůrci hospodářské politiky zvolí vhodné tempo růstu nominálního produktu. Potlačovací politika vede k úplnému potlačení inflačního efektu nepříznivého nabídkového šoku, tj. míra inflace zůstane úrovni výchozí pozice ekonomiky. Cenou za plné potlačení inflačního efektu je však hluboký pokles produkce pod úroveň potenciálního produktu a výrazný růst míry nezaměstnanosti.
FORMY INFLACE
1.mírná (plíživá) inflace, při níž tempo růstu cen v podstatě nepřekračuje tempo růstu výroby. Roste tudíž nominální i reálný produkt. Mírnou inflaci obvykle lidé považují za přijatelnou a nesnaží se zbavovat peněz ve prospěch reálného bohatství.
2.pádivá (cválající) inflace, kdy tempo růstu výroby již zaostává za tempem růstu cen. Peníze ztrácejí svou kupní sílu a lidé se proto snaží jich držet co nejméně. Většina kontraktů je indexována cenovým indexem nebo je vyjadřována v zahraničních měnách.
3.hyperinflace je extrémní případ inflace cválající. Tempo růstu cen je vysoké, nemá již žádnou souvislost s tempem růstu výroby. Ceny jsou vysoce nestabilní a často se mění, reálné mzdy kolísají nahoru a dolů. Peníze přestávají vykonávat své funkce, částečně dochází k barteru (přímá směna zboží).
Pokud je ekonomická nerovnováha spojena s růstem cenové hladiny, mluvíme o zjevné (otevřené) inflaci. Státní orgány mají možnost administrativními opatřeními růst cen brzdit či dokonce zastavit. Nejsou však schopny administrativně odstranit příčiny inflace. Inflace se potom projevuje jako inflace potlačená (blokovaná). Jejími projevy jsou např. vynucený růst úspor, existence nedostatkových zboží, rozvoj černého trhu, atd.trvají-li příčiny inflace a dosáhnou-li určitého rozsahu, je nutno po určité době administrativní ceny přizpůsobit a obnovit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Potlačená inflace se nakonec přemění v inflaci otevřenou. V oficiálních cenových indexech není zachycen vývoj cen výrobků a služeb, které produkuje stínová ekonomika. Oficiální statistika též nemusí vybrat koš výrobků, jež přesně odpovídá struktuře spotřeby domácností. Cenové indexy potom nevyjadřují skutečný růst cenové hladiny. Zde jde o skrytou inflaci.
DŮSLEDKY INFLACE
Peněžní toky propojují celé hospodářství. Inflace, která narušuje jejich rovnováhu, tak svými důsledky zasahuje všechny části ekonomiky.
1. přerozdělovací efekt
a. Postihuje příjemce fixních důchod. Nominální výše starobních důchod, stipendií, úroků z obligací a podobných příjmů se nemění, ale jejich reálná kupní síla klesá.
b. Inflace nepříznivě ovlivňuje mzdy a platy. Reálné mzdy v mírné inflaci obvykle rostou, ale za cválající inflace se prosazuje tendence k jejich poklesu.
c. Ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci. Pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková mzda klesá absolutně hodnota vkladů a půjček.
d. Inflace nepostihuje vlastníky hmotných statků. Cena majetku s inflací stoupá.
2. inflace má sociální dopady
Majiteli reálných hodnot nejsou obvykle sociálně slabší skupiny obyvatelstva. Jejich životní úroveň závisí na peněžních důchodech (často fixních). Inflaci proto pociťují výrazněji než majetkově a příjmově silné skupiny obyvatelstva.
3. inflace působí na rovnováhu ekonomiky
a. Pádivá inflace sice nominálně zvyšuje poptávku, reálně ji však snižuje. Reálné snížení AD může způsobit pokles reálného produktu pod úroveň potenciálního, tj. vyvolat recesi. Mírná inflace posiluje AD úměrně růstu nabídky. Stimuluje tak výrobu a zaměstnanost.
b. Inflace mění strukturu spotřeby. Rychlejší růst cen základních životních potřeb (potraviny apod.) snižuje zdroje důchodů použitelných na jiné výrobky a služby. Změny ve struktuře spotřeby vyvolávají strukturální přesuny ve výrobě, které mohou narušit rovnováhu hospodářství.
c. Vyšší inflace v zemi oproti zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovozy, roste převaha nabídky nad poptávkou. Převaha zahraniční nabídky oslabuje podněty k ekonomickému růstu v zemi.
d. Při pohyblivých měnových kursech nerovnoměrná tempa inflace vedou k výkyvům kursů. To se projeví v rostoucí nestabilitě všech toků, které spojují zemi se zahraničím. Jejich nestabilita může ohrozit ekonomickou rovnováhu země.
Vcelku lze říci, že pádivá inflace destimuluje ekonomickou aktivitu. Obdobné účinky má i kolísavá míra mírné inflace. Mírná a očekávaná inflace působí na rovnováhu i růst pozitivně. Praktickým problémem je udržet stabilní míru inflace. Dalším problémem je odhadnout správně budoucí tempo růstu výroby a udržet míru inflace na úrovni nižší než je tempo růstu výroby. Je však otázkou, zda vláda má nést uvedená rizika a používat mírné inflace ke stimulaci ekonomického růstu.
METODY LÉČENÍ INFLACE
- metody dezinflace
- metoda cold turkey
- gradualistická metoda
Zobrazují se příspěvky se štítkemekonomie 1. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemekonomie 1. Zobrazit všechny příspěvky
Ekonomie 1 - obsah
6. Nabídka na trhu výrobků a služeb 32
6.1 Mezní produkt 32
6.2Náklady firmy 34
6.3Příjmy a zisk firmy 37
6.4Minimalizace nákladů 37
7. Rovnováha firmy na dokonale konkurenčním trhu 38
7.1 Postavení firmy v podmínkách dokonalé konkurence 38
7.2 Nabídková křivka firmy 39
7.3 Funkce cen 40
7.4 Efektivnost trhu dokonalé konkurence 41
8. Trhy nedokonalé konkurence 43
8.1 Základní souvislosti vývoje výrobní jednotky tržního typu 43
8.2 Nové organizační struktury a vlastnické formy firem 44
9. Rovnováha na trzích nedokonalé konkurence 45
9.1 Rovnováha výrobce v postavení monopolu 45
9.2 Protimonopolní regulace 47
9.3Rovnováha v podmínkách oligopolu 48
9.4Monopolistická konkurence a rovnováha firmy 50
9.5Neefektivnost nedokonale konkurenčních trhů 51
10. Utváření cen a rovnováhy na trzích výrobních faktorů 52
10.1 Ceny výrobních faktorů 52
10.2 Půda a pozemková renta 54
10.3 Trh práce 55
10.3 Nezaměstnanost 56
11. Trh kapitálu 58
11.1 Pojetí kapitálu 58
11.2 Kapitálové statky a jejich akumulace 58
11.3 Trh kapitálu 60
6.1 Mezní produkt 32
6.2Náklady firmy 34
6.3Příjmy a zisk firmy 37
6.4Minimalizace nákladů 37
7. Rovnováha firmy na dokonale konkurenčním trhu 38
7.1 Postavení firmy v podmínkách dokonalé konkurence 38
7.2 Nabídková křivka firmy 39
7.3 Funkce cen 40
7.4 Efektivnost trhu dokonalé konkurence 41
8. Trhy nedokonalé konkurence 43
8.1 Základní souvislosti vývoje výrobní jednotky tržního typu 43
8.2 Nové organizační struktury a vlastnické formy firem 44
9. Rovnováha na trzích nedokonalé konkurence 45
9.1 Rovnováha výrobce v postavení monopolu 45
9.2 Protimonopolní regulace 47
9.3Rovnováha v podmínkách oligopolu 48
9.4Monopolistická konkurence a rovnováha firmy 50
9.5Neefektivnost nedokonale konkurenčních trhů 51
10. Utváření cen a rovnováhy na trzích výrobních faktorů 52
10.1 Ceny výrobních faktorů 52
10.2 Půda a pozemková renta 54
10.3 Trh práce 55
10.3 Nezaměstnanost 56
11. Trh kapitálu 58
11.1 Pojetí kapitálu 58
11.2 Kapitálové statky a jejich akumulace 58
11.3 Trh kapitálu 60
Ekonomie 1 - obsah
1. Základní pojmy a souvislosti ekonomie 1
1.1 Základní pojmy 1
1.2 Směna a peníze ve vzájemné souvislosti 2
1.3 Základní ekonomická souvislost užívání zdrojů – hranice výrobních možností 3
2. Ekonomie a její předmět 7
2.1 Východiska teoretického ekonomického myšlení 7
2.2 Vznik ekonomie a vývoj jejího předmětu 8
2.3 Předmět ekonomie a její hlavní soudobé směry 10
2.4 Metody ekonomie 12
3. Mechanismus hospodářské koordinace 16
3.1 Nutnost koordinace 16
3.2 Základní způsoby koordinace hospodářství 16
3.3 Centrálně plánovaná ekonomika 17
3.4 Tržní hospodářství 18
4. Trh a jeho vlastnosti 21
4.1 Rovnovážná cena trhu 21
4.2 Konkurence 23
4.3 Monopol 23
4.4 Zdroje tržních nedokonalostí 25
5. Poptávka na trhu výrobků a služeb 26
5.1 Rovnováha spotřebitele 26
5.2 Indiferenční analýza 27
5.3 Poptávka, poptávané množství a jejich změny 29
5.4Pružnost poptávky 30
1.1 Základní pojmy 1
1.2 Směna a peníze ve vzájemné souvislosti 2
1.3 Základní ekonomická souvislost užívání zdrojů – hranice výrobních možností 3
2. Ekonomie a její předmět 7
2.1 Východiska teoretického ekonomického myšlení 7
2.2 Vznik ekonomie a vývoj jejího předmětu 8
2.3 Předmět ekonomie a její hlavní soudobé směry 10
2.4 Metody ekonomie 12
3. Mechanismus hospodářské koordinace 16
3.1 Nutnost koordinace 16
3.2 Základní způsoby koordinace hospodářství 16
3.3 Centrálně plánovaná ekonomika 17
3.4 Tržní hospodářství 18
4. Trh a jeho vlastnosti 21
4.1 Rovnovážná cena trhu 21
4.2 Konkurence 23
4.3 Monopol 23
4.4 Zdroje tržních nedokonalostí 25
5. Poptávka na trhu výrobků a služeb 26
5.1 Rovnováha spotřebitele 26
5.2 Indiferenční analýza 27
5.3 Poptávka, poptávané množství a jejich změny 29
5.4Pružnost poptávky 30
Cenné papíry:
- dluhopis – původní podoba (potvrzení závazku dlužníka, který to vystavil, že dluží věřiteli). Obsahem závazku je výplata dlužné částky ke stanovenému datu (umoření dluhu), ale platí i úrok – bývají to směnky, vkladové listy aj. Důležité z hlediska obchodování na kapitálovém trhu jsou obligace – volně obchodovatelné formy dluhopisů (dlouhodobé a mají pevnou úrokovou sazbu). Jsou emitovány s cílem získat peněžní prostředky. Emitentem může bát stát (krytí státního dluhu), peněžní ústav, podnik = státní nebo soukromé obligace.
Cenné papíry udávají především majetková práva, potvrzují podíl na kapitálu společnosti (akcie).
Burza cenných papírů – institucionální forma kapitálového trhu (obchod s obligacemi, ale především s akciemi). Obchoduje se s cennými papíry, po kterých je vysoká poptávka, kótují se (zaznamenávají). Volně jsou k burzovnímu obchodování připouštěny státní cenné papíry, ostatní (soukromé podniky) musí o připuštění žádat.
Tržní ceny (kursy) cenných papírů – na základě nabídka X poptávka. Emise a prodej vytváří dodatečné investiční zdroje – mají ještě vliv – výše úrokové míry, výše výnosu (dividenda), celková hospodářská situace, očekávání budoucího vývoje, spekulace, vývoj politické situace.
Cenné papíry udávají především majetková práva, potvrzují podíl na kapitálu společnosti (akcie).
Burza cenných papírů – institucionální forma kapitálového trhu (obchod s obligacemi, ale především s akciemi). Obchoduje se s cennými papíry, po kterých je vysoká poptávka, kótují se (zaznamenávají). Volně jsou k burzovnímu obchodování připouštěny státní cenné papíry, ostatní (soukromé podniky) musí o připuštění žádat.
Tržní ceny (kursy) cenných papírů – na základě nabídka X poptávka. Emise a prodej vytváří dodatečné investiční zdroje – mají ještě vliv – výše úrokové míry, výše výnosu (dividenda), celková hospodářská situace, očekávání budoucího vývoje, spekulace, vývoj politické situace.
Spekulace
– očekávaný vývoj kursů akcií. Cenné papíry bývají nakupovány zpravidla na krátkou dobu, aby byly se ziskem prodány. Spekulace na vzestup kursu (á la hausse); spekulace na pokles (á la baisse) – aby byly včasně prodány a nakoupeny potom za nižší cenu.
Výnos se poměřuje s úrokem, který by získal, kdyby peníze uložil v bance. Kdo prodává, zříká se výnosu a i on bere v úvahu úrokovou míru (ta ovlivňuje ochotu prodat a za kolik). Kurs cenného papíru a úroková míra jsou veličiny nepřímoúměrné.
Př.: Když má cenný papír roční výnosnost 1000 Kč a je 5% běžná úroková míra, pak prodáme-li za 20000 Kč, získáme na úroku z této částky stejný důchod. Jestliže se úroková míra sníží na 3%, potom částka, která zabezpečí úrok ve výši výnosu z cenného, vzroste. Musíme prodat za 3333 Kč.
Kurs:
k – kurs cenného papíru
d – důchod (výnos), který pravidelně získáváme
i – úroková míra
Výnos se poměřuje s úrokem, který by získal, kdyby peníze uložil v bance. Kdo prodává, zříká se výnosu a i on bere v úvahu úrokovou míru (ta ovlivňuje ochotu prodat a za kolik). Kurs cenného papíru a úroková míra jsou veličiny nepřímoúměrné.
Př.: Když má cenný papír roční výnosnost 1000 Kč a je 5% běžná úroková míra, pak prodáme-li za 20000 Kč, získáme na úroku z této částky stejný důchod. Jestliže se úroková míra sníží na 3%, potom částka, která zabezpečí úrok ve výši výnosu z cenného, vzroste. Musíme prodat za 3333 Kč.
Kurs:
k – kurs cenného papíru
d – důchod (výnos), který pravidelně získáváme
i – úroková míra
Očekávaný výnos
– tzv. mezní efektivnost kapitálu – veličina, kterou podnikatel poměřuje s úrokovou mírou – spočítaná výnosnost investice za dobu její životnosti. Prostřednictvím úrokové míry se kapitálové statky průběžně zhodnocují (proto odečítá od očekávaného výnosu výši úroku – předem garantovaného důchodu). Obětovaný úrok je nákladem investovaní. Z dosaženého výnosu musí být uhrazen úrok – efektivní vynakládání kapitálu. Ochotu investovat ovlivňuje ještě očekávání budoucího vývoje.
Výše úrokové míry vytváří soustavný tlak na racionální využívání kapitálu jako výrobního faktoru a tím i na hospodaření vůbec.
11.3 Trh kapitálu
Trh kapitálu je součástí finančního trhu, do kterého náleží i trh peněz (střet nabídka X poptávka→ úroková míra). Označován i jako trh dlouhodobých peněz (především bankovní úvěry – lhůta splatnosti delší než rok, cenné papíry – akcie, obligace).
Výše úrokové míry vytváří soustavný tlak na racionální využívání kapitálu jako výrobního faktoru a tím i na hospodaření vůbec.
11.3 Trh kapitálu
Trh kapitálu je součástí finančního trhu, do kterého náleží i trh peněz (střet nabídka X poptávka→ úroková míra). Označován i jako trh dlouhodobých peněz (především bankovní úvěry – lhůta splatnosti delší než rok, cenné papíry – akcie, obligace).
Mezní sklon (propensity) k úsporám:
dS- přírůstek úspor
dY – přírůstek důchodu
Mezní sklon ke spotřebě:
dC- přírůstek výdajů na spotřebu.
Sklon k investicím (je jím ovlivněna přeměna úspor v investice):
I – výdaje na investice
Y – investice k celkovému důchodu
i – sklon k investicím
dI – přírůstek investic
dY – přírůstek důchodu
mpi – mezní sklon k investicím
Sklon k investicím je závislý na úrokové míře – nepřímo úměrně – rostoucí úroková míra působí na pokles sklonu (raději získám z úroků – očekávaný výnos).
dY – přírůstek důchodu
Mezní sklon ke spotřebě:
dC- přírůstek výdajů na spotřebu.
Sklon k investicím (je jím ovlivněna přeměna úspor v investice):
I – výdaje na investice
Y – investice k celkovému důchodu
i – sklon k investicím
dI – přírůstek investic
dY – přírůstek důchodu
mpi – mezní sklon k investicím
Sklon k investicím je závislý na úrokové míře – nepřímo úměrně – rostoucí úroková míra působí na pokles sklonu (raději získám z úroků – očekávaný výnos).
Akumulace kapitálových statků
– proces, ve kterém se na základě investic vytváří nové kapitálové statky (předpokladem je úspora prostředků – ty je možno v investice proměnit).
Rozlišujeme:
a) akumulace peněžní – úspory se zhodnocují v peněžní formě – úrok z úvěru, nákup cenných papírů→ důchod.
b) akumulace reálná – využití peněžních prostředků k nákupu výrobních faktorů.
Snaha o posílení postavení firmy se opírá o reálnou akumulaci v podobě investiční aktivity. Investice = tvorba kapitálových statků.
Čisté investice (netto) – součást reálné akumulace kapitálu – na nákup dodatečných prvků kapitálu (rozšiřování výroby).
Obnovovací (restituční) investice – součástí je odpisový fond – musí poskytovat dostatek zdrojů.
Hrubé investice (brutto):
Předpokladem investiční činnosti je vznik úspor, které je možno v investice přeměnit (musí se vydělit spotřeba a uspořená část od peněžních důchodů):
Y – celkové důchody; C – spotřeba (consumtion); S – úspory (savings).
Rozlišujeme:
a) akumulace peněžní – úspory se zhodnocují v peněžní formě – úrok z úvěru, nákup cenných papírů→ důchod.
b) akumulace reálná – využití peněžních prostředků k nákupu výrobních faktorů.
Snaha o posílení postavení firmy se opírá o reálnou akumulaci v podobě investiční aktivity. Investice = tvorba kapitálových statků.
Čisté investice (netto) – součást reálné akumulace kapitálu – na nákup dodatečných prvků kapitálu (rozšiřování výroby).
Obnovovací (restituční) investice – součástí je odpisový fond – musí poskytovat dostatek zdrojů.
Hrubé investice (brutto):
Předpokladem investiční činnosti je vznik úspor, které je možno v investice přeměnit (musí se vydělit spotřeba a uspořená část od peněžních důchodů):
Y – celkové důchody; C – spotřeba (consumtion); S – úspory (savings).
Schopnost tvořit úspory patří k důležitým charakteristikám ekonomiky
– peněžní akumulace vytváří předpoklady pro akumulaci reálnou. Úspory jde pak přeměnit na investice. Pro vytvoření rovnováhy musí platit rovnost:
Existují sklony, které se projevují u příjemce:
sklon ke spotřebě a sklon k úsporám, platí pro ně:
s – sklon k úsporám
S – úspory
Y – výše důchodu
Součet obou se rovná jedné.
Sklon k úsporám je motivován:
a) úroková míra – rostoucí úroková míra vyvolává růst sklonu k úsporám.
b) preference likvidity – potřeba mít část důchodu v hotovostní podobě k okamžitému užití (možnost využití vhodné příležitosti poskytované trhem, spekulace, pro případ nouze).
Platí také, že s rostoucím důchodem roste sklon k úsporám. Rostoucí sklon k úsporám znamená i vyšší citlivost na změny úrokové míry.
Sklony se změnami důchodů mění→ hrají roli přírůstkové veličiny:
Existují sklony, které se projevují u příjemce:
sklon ke spotřebě a sklon k úsporám, platí pro ně:
s – sklon k úsporám
S – úspory
Y – výše důchodu
Součet obou se rovná jedné.
Sklon k úsporám je motivován:
a) úroková míra – rostoucí úroková míra vyvolává růst sklonu k úsporám.
b) preference likvidity – potřeba mít část důchodu v hotovostní podobě k okamžitému užití (možnost využití vhodné příležitosti poskytované trhem, spekulace, pro případ nouze).
Platí také, že s rostoucím důchodem roste sklon k úsporám. Rostoucí sklon k úsporám znamená i vyšší citlivost na změny úrokové míry.
Sklony se změnami důchodů mění→ hrají roli přírůstkové veličiny:
Vedle fyzických kapitálových statků rozlišujeme dvě další formy kapitálu:
- peněžní forma – v podobě peněžních prostředků (peníze na nákup spotřebního zboží kapitálem nejsou). Zdrojem peněžního kapitálu jsou úspory – prostředky, které nevstupují do konečné spotřeby – aby se přeměnily v kapitál je nutné umožnit jim zhodnocování (přímé investice, nabídnout jinému k investicím).
- fiktivní (portfoliová) forma – v podobě cenných papírů, jsou dokladem o kapitálovém vkladu – oprávnění na podílu ve výsledcích v podnikání.
Tři základní kategorie kapitálových statků:
- stavby (výrobní haly, obytné domy atd.)
- zařízení (výrobní zařízení)
- zásoby (zboží na pultu)
Kapitál má alternativní možnosti užití (investování). Záleží hlavně na výnosové míře kapitálu – roční výnos na peněžní jednotku investovaného kapitálu (čitý výnos – odečteme od příjmu náklady).
Význam úvěru:
Úvěr je vztah, kterým vlastník kapitálu poskytuje své prostředky někomu jinému (možnost po danou dobu s ním volně disponovat)→ vztah věřitel – dlužník. Založeno na tom, že mám dočasně volné prostředky, které mohu poskytnout→ specializované instituce – banky.
- fiktivní (portfoliová) forma – v podobě cenných papírů, jsou dokladem o kapitálovém vkladu – oprávnění na podílu ve výsledcích v podnikání.
Tři základní kategorie kapitálových statků:
- stavby (výrobní haly, obytné domy atd.)
- zařízení (výrobní zařízení)
- zásoby (zboží na pultu)
Kapitál má alternativní možnosti užití (investování). Záleží hlavně na výnosové míře kapitálu – roční výnos na peněžní jednotku investovaného kapitálu (čitý výnos – odečteme od příjmu náklady).
Význam úvěru:
Úvěr je vztah, kterým vlastník kapitálu poskytuje své prostředky někomu jinému (možnost po danou dobu s ním volně disponovat)→ vztah věřitel – dlužník. Založeno na tom, že mám dočasně volné prostředky, které mohu poskytnout→ specializované instituce – banky.
Bankovní úvěr má (narozdíl od obchodního) univerzální charakter
– umožňuje přesun peněžních prostředků k subjektům, kteří jsou schopni je zhodnotit. Umocňuje výkonnost ekonomiky tím, že prostředky, které by dočasně ležely ladem přeměňuje ve fungující kapitál (včetně úspor obyvatel).
Cena úvěru – úrok – důchod plynoucí z kapitálu, kapitálový výnos – závisí na úrokové míře:
u – úrok
K – kapitál poskytnutý formou úvěru
Úroková míra je cenou, která se utváří na peněžním trhu jako výslednice střetu nabídky peněz s poptávkou po penězích (projevuje se jako pohyby cen na jiných trzích – např. převaha nabídky se projevuje poklesem úrokové míry.
Úrok je spolu s rentou implicitním důchodem, a proto je při vyjadřování čistého ekonomického zisku odečítáme.
11.2 Kapitálové statky a jejich akumulace
Kapitálové statky se spolupodílí na tvorbě hodnot (prochází procesem výrobní spotřeby)→ vstupují jednorázově do výroby (oběžný kapitál) nebo spotřeba může probíhat postupně (fixní kapitál – budovy, strojní zařízení – postupně se opotřebovávají – není exaktně měřitelné→ pomocí účetních předpisů→ amortizační odpisy jsou formou, pomocí níž se proces opotřebení eviduje – vytváří předpoklady pro obnovu fixního kapitálu, protože odepsané hodnoty se shromažďují na amortizačním fondu).
Cena úvěru – úrok – důchod plynoucí z kapitálu, kapitálový výnos – závisí na úrokové míře:
u – úrok
K – kapitál poskytnutý formou úvěru
Úroková míra je cenou, která se utváří na peněžním trhu jako výslednice střetu nabídky peněz s poptávkou po penězích (projevuje se jako pohyby cen na jiných trzích – např. převaha nabídky se projevuje poklesem úrokové míry.
Úrok je spolu s rentou implicitním důchodem, a proto je při vyjadřování čistého ekonomického zisku odečítáme.
11.2 Kapitálové statky a jejich akumulace
Kapitálové statky se spolupodílí na tvorbě hodnot (prochází procesem výrobní spotřeby)→ vstupují jednorázově do výroby (oběžný kapitál) nebo spotřeba může probíhat postupně (fixní kapitál – budovy, strojní zařízení – postupně se opotřebovávají – není exaktně měřitelné→ pomocí účetních předpisů→ amortizační odpisy jsou formou, pomocí níž se proces opotřebení eviduje – vytváří předpoklady pro obnovu fixního kapitálu, protože odepsané hodnoty se shromažďují na amortizačním fondu).
Tři typy nezaměstnanosti:
- frikční nezaměstnanost – vzniká z neustálého pohybu lidí mezi místy či pracovními příležitostmi. Hraje zde roli i nedostatečná informovanost o nabídce volných pozic.
- strukturální nezaměstnanost – nabídka není v souladu s poptávkou po práci. Prohlubuje se technickým pokrokem.
- cyklická nezaměstnanost – souvisí s cyklickým kolísáním výkonu ekonomiky. V období hospodářských poklesů tato složka narůstá.
- nezaměstnanost sezónních prací
Dobrovolná nezaměstnanost – upřednostňován volný čas, mohou mít nabídky pracovních míst, ale aktivně hledají jiné (za daných pracovních podmínek nechtějí pracovat). Označení stavu, kdy počet nezaměstnaných je nižší nebo roven počtu volných pracovních míst. Pokud by trh práce byl dokonale konkurenční, utváření rovnováhy by dospělo k řešení, kdy by byla nezaměstnanost v delším období pouze dobrovolná.
LE – počet zaměstnaných
L´ - ekonomicky aktivní obyvatelstvo.
úsečka LEL´ - rozsah dobrovolné nezaměstnanosti.
Nedobrovolná nezaměstnanost – díky nepružným mzdám – porušen čistící efekt trhu práce. Mzdy uvíznou na vyšší hladině, než odpovídá stavu rovnováhy trhu práce.
- strukturální nezaměstnanost – nabídka není v souladu s poptávkou po práci. Prohlubuje se technickým pokrokem.
- cyklická nezaměstnanost – souvisí s cyklickým kolísáním výkonu ekonomiky. V období hospodářských poklesů tato složka narůstá.
- nezaměstnanost sezónních prací
Dobrovolná nezaměstnanost – upřednostňován volný čas, mohou mít nabídky pracovních míst, ale aktivně hledají jiné (za daných pracovních podmínek nechtějí pracovat). Označení stavu, kdy počet nezaměstnaných je nižší nebo roven počtu volných pracovních míst. Pokud by trh práce byl dokonale konkurenční, utváření rovnováhy by dospělo k řešení, kdy by byla nezaměstnanost v delším období pouze dobrovolná.
LE – počet zaměstnaných
L´ - ekonomicky aktivní obyvatelstvo.
úsečka LEL´ - rozsah dobrovolné nezaměstnanosti.
Nedobrovolná nezaměstnanost – díky nepružným mzdám – porušen čistící efekt trhu práce. Mzdy uvíznou na vyšší hladině, než odpovídá stavu rovnováhy trhu práce.
w* - vyšší mzdová hladina.
Méně zaměstnaných než při volných mzdách. Vzniká přebytek nabídky – ti, co jsou ochotni při této mzdové hladině pracovat, ale neexistuje pro ně pracovní příležitost.
w*A – zaměstnaní
AB – nedobrovolná nezaměstnanost.
BC – nejsou ochotni při dané mzdě pracovat – dobrovolná nezaměstnanost.
Přirozená míra nezaměstnanosti – politika tzv. plné zaměstnanosti se snaží o udržování tohoto ukazatele. Nejvyšší udržitelná úroveň zaměstnanosti – ekonomika dosahuje výkonu na úrovni tzv. potenciálního produktu – nejvyšší udržitelný výkon ekonomiky za podmínek daného množství a kvality vstupů). Dá se to řešit mnoha směry – omezování nabídky práce, stimulovat poptávku po práci.
11. Trh kapitálu
11.1 Pojetí kapitálu
Kapitál jako výrobní faktor je považován za faktor odvozený, druhotný = výsledkem předchozí hospodářské aktivity. Hledisko vzniku a zdroje je jednou z možností jak přistupovat k vymezení kapitálu – jako úspory přeměněné v investice, vydávané za účelem zhodnocení.
w*A – zaměstnaní
AB – nedobrovolná nezaměstnanost.
BC – nejsou ochotni při dané mzdě pracovat – dobrovolná nezaměstnanost.
Přirozená míra nezaměstnanosti – politika tzv. plné zaměstnanosti se snaží o udržování tohoto ukazatele. Nejvyšší udržitelná úroveň zaměstnanosti – ekonomika dosahuje výkonu na úrovni tzv. potenciálního produktu – nejvyšší udržitelný výkon ekonomiky za podmínek daného množství a kvality vstupů). Dá se to řešit mnoha směry – omezování nabídky práce, stimulovat poptávku po práci.
11. Trh kapitálu
11.1 Pojetí kapitálu
Kapitál jako výrobní faktor je považován za faktor odvozený, druhotný = výsledkem předchozí hospodářské aktivity. Hledisko vzniku a zdroje je jednou z možností jak přistupovat k vymezení kapitálu – jako úspory přeměněné v investice, vydávané za účelem zhodnocení.
I přes výše uvedené vlivy tržní mechanismus na trhu práce funguje
což si můžeme ilustrovat na obrázku 10.5, kde se projevuje snaha odborů o zvýšení mzdy:
L – práce
w - mzda
w1 vzroste po opatření na w2. Množství původně poptávané práce L1 klesá na L2. E1 je bod původní rovnováhy a E2 odpovídá situaci, kdyby poklesla nabídka práce – ale k poklesu nabídky práce přeci nedochází (stále stejná)→ firma se adaptuje tím, že omezí poptávku po práci (propouštění) a zvýší mzdy (jen těm, co zůstanou). Jestliže omezení poptávky není možno realizovat (znemožněno kolektivními smlouvami) – hledá kompenzaci v oblasti širších pracovních podmínek.
10.3 Nezaměstnanost
Je to projev poruch na trhu práce, rozsah se měří pomocí ukazatelem míry nezaměstnanosti:
n – míra nezaměstnanosti
N – počet nezaměstnaných
L – počet práceschopných (pracují nebo se ucházejí o pracovní místo).
L – práce
w - mzda
w1 vzroste po opatření na w2. Množství původně poptávané práce L1 klesá na L2. E1 je bod původní rovnováhy a E2 odpovídá situaci, kdyby poklesla nabídka práce – ale k poklesu nabídky práce přeci nedochází (stále stejná)→ firma se adaptuje tím, že omezí poptávku po práci (propouštění) a zvýší mzdy (jen těm, co zůstanou). Jestliže omezení poptávky není možno realizovat (znemožněno kolektivními smlouvami) – hledá kompenzaci v oblasti širších pracovních podmínek.
10.3 Nezaměstnanost
Je to projev poruch na trhu práce, rozsah se měří pomocí ukazatelem míry nezaměstnanosti:
n – míra nezaměstnanosti
N – počet nezaměstnaných
L – počet práceschopných (pracují nebo se ucházejí o pracovní místo).
Mzda je specifickou cenou
Mzda je specifickou cenou, plní významnou reprodukční funkci – omezen pohyb mzdy směrem dolů (prostřednictvím smluv tlak na minimálně uchování výše reálných mezd).
Trh provází převaha nabídky nad poptávkou.
Faktory ovlivňující situaci na trhu práce:
- vynakládání práce je prostředkem získávání statků nutných k uspokojování potřeb.
- nabídka práce je podmíněna vývojem mimoekonomických (zejména demografických a sociálních) faktorů. Volba je velmi omezená (když nepřihlížíme k důchodovému efektu).
- poptávka je podmíněna využíváním práce s ostatními výrobními faktory.
Trh práce není dokonalý:
Mzdová oblast je také pod dohledem státní regulace. Působí zde i odbory (snaží se také utvářet mzdu)→ nepružnost (strnulost) jak na straně nabídky, tak na straně poptávky (nepružnost je podporována také omezenou zastupitelností pracovních sil. Pod vlivem ekonomických, sociálních i politických faktorů se na trhu práce prosazuje nepružnost mzdy směrem dolů.
Trh provází převaha nabídky nad poptávkou.
Faktory ovlivňující situaci na trhu práce:
- vynakládání práce je prostředkem získávání statků nutných k uspokojování potřeb.
- nabídka práce je podmíněna vývojem mimoekonomických (zejména demografických a sociálních) faktorů. Volba je velmi omezená (když nepřihlížíme k důchodovému efektu).
- poptávka je podmíněna využíváním práce s ostatními výrobními faktory.
Trh práce není dokonalý:
Mzdová oblast je také pod dohledem státní regulace. Působí zde i odbory (snaží se také utvářet mzdu)→ nepružnost (strnulost) jak na straně nabídky, tak na straně poptávky (nepružnost je podporována také omezenou zastupitelností pracovních sil. Pod vlivem ekonomických, sociálních i politických faktorů se na trhu práce prosazuje nepružnost mzdy směrem dolů.
Na nabídkové straně musíme odlišovat
Na nabídkové straně musíme odlišovat, zda transakce je prodejem (změnou vlastníka – tržní cena) nebo se jedná o pronájem výrobního faktoru (nájemné).
Teorie mezní produktivity:
Využívá se k vysvětlení cen výrobních faktorů – mezní produkt práce je klesající (předpokládáme to u každého dalšího pracovníka) – výše mzdy je závislá na mezní produktivitě výrobního faktoru, tedy v našem případě na produktivitě poslední (m-té) jednotky práce.
Vyjdeme z pojetí zákona klesajících výnosů a vlastnosti vývoje příjmů z mezního produktu (v tomto případě práce). Každá další jednotka bude najata za tutéž cenu (za mzdu)→ podmínka najímání je přebytek mezního produktu práce nad mezním nákladem. Významnými veličinami postavení firmy jsou veličiny průměrné. Na dokonale konkurenčním trhu musí platit:
ARPF – příjem průměrného produktu výrobního faktoru – nejdříve roste, poté klesá
w – mzdová sazba
Klesající část MRPL od bodu A definuje poptávku po práci.
Čím níž jedeme po MRPL tím více se zvětšuje přebytek dodatečného příjmu nad dodatečným nákladem výrobního faktoru.
Teorie mezní produktivity:
Využívá se k vysvětlení cen výrobních faktorů – mezní produkt práce je klesající (předpokládáme to u každého dalšího pracovníka) – výše mzdy je závislá na mezní produktivitě výrobního faktoru, tedy v našem případě na produktivitě poslední (m-té) jednotky práce.
Vyjdeme z pojetí zákona klesajících výnosů a vlastnosti vývoje příjmů z mezního produktu (v tomto případě práce). Každá další jednotka bude najata za tutéž cenu (za mzdu)→ podmínka najímání je přebytek mezního produktu práce nad mezním nákladem. Významnými veličinami postavení firmy jsou veličiny průměrné. Na dokonale konkurenčním trhu musí platit:
ARPF – příjem průměrného produktu výrobního faktoru – nejdříve roste, poté klesá
w – mzdová sazba
Klesající část MRPL od bodu A definuje poptávku po práci.
Čím níž jedeme po MRPL tím více se zvětšuje přebytek dodatečného příjmu nad dodatečným nákladem výrobního faktoru.
Je to odvození individuální poptávky po práci v krátkém období.
10.2 Půda a pozemková renta
Půda – výrobní faktor, jehož množství je dané = fixní nabídka půdy. Nabídka půdy je nepružná vzhledem k ceně. Změna rozsahu poptávky po půdě se projevuje bezprostředně v cenách půdy – cenové posuny.
Pozemková renta (pr) – platí se za pronájem půdy, je ekonomickou realizací vlastnictví výrobního faktoru půdy (P). Její výši ovlivňuje vztah mezi nabídkou a poptávkou po půdě. Jestliže se vlastník rozhodne půdu prodat, zříká se tak důchodu (renty) z jejího vlastnictví.
Vliv na tržní cenu půdy mají i další faktory. Především vztah mezi nabídkou a poptávkou, očekávání spojovaná s trhem půdy, konkrétní motivace prodeje.
Půda jako faktor není homogenní – proto v důchodové podobě podíl půdy na tvorbě statků a služeb není stejný.
Diferenciace půd podle:
- kvalita – čím kvalitnější, tím poskytují více výnosu ze stejné kapitálové investice (snížení nákladů na jednotku produkce).
- poloha – např. vzdálenost od trhů.
→ může vzniknout přírodní monopol (založený na jedinečnosti půdy).
Půda – výrobní faktor, jehož množství je dané = fixní nabídka půdy. Nabídka půdy je nepružná vzhledem k ceně. Změna rozsahu poptávky po půdě se projevuje bezprostředně v cenách půdy – cenové posuny.
Pozemková renta (pr) – platí se za pronájem půdy, je ekonomickou realizací vlastnictví výrobního faktoru půdy (P). Její výši ovlivňuje vztah mezi nabídkou a poptávkou po půdě. Jestliže se vlastník rozhodne půdu prodat, zříká se tak důchodu (renty) z jejího vlastnictví.
Vliv na tržní cenu půdy mají i další faktory. Především vztah mezi nabídkou a poptávkou, očekávání spojovaná s trhem půdy, konkrétní motivace prodeje.
Půda jako faktor není homogenní – proto v důchodové podobě podíl půdy na tvorbě statků a služeb není stejný.
Diferenciace půd podle:
- kvalita – čím kvalitnější, tím poskytují více výnosu ze stejné kapitálové investice (snížení nákladů na jednotku produkce).
- poloha – např. vzdálenost od trhů.
→ může vzniknout přírodní monopol (založený na jedinečnosti půdy).
10.3 Trh práce
Koupě výrobního faktoru práce se sjednává s jejím vlastníkem a cenou je mzda. Cena je zase založena na motivaci nabídky a poptávky.
Poptávka po práci – je určena mezním produktem práce – MPL (stejně jako ostatní výrobní faktory) – podnikatel je ochoten najímat práci, jestliže příjem z mezního produktu bude větší než náklady na její získání. Dojde-li k rovnosti, nemá zájem o dodatečné jednotky práce. Poptávka se utváří na závislosti množství ostatních výrobních faktorů a jejich vzájemných poměrech.
Nabídka práce – domácnosti – efekt (mzda) musí být větší než oběť. Mzda – ocenění vynaložené práce (jejího mezního produktu). Nominální mzda není pro rozhodování tak důležitá, hlavní je reálná mzda (vyjadřuje koupěschopnost nominální mzdy – kolik zboží si může koupit).
w – reálná mzda
L – množství práce
S rostoucí mzdou roste i množství nabízené práce. Nabídka práce je pod vlivem tzv. substitučního efektu – domácnosti jsou rostoucím důchodem motivovány a zvyšují nabídku práce. To se zastavuje při určité míře reálné mzdy (wA), rostoucí reálná mzda omezuje nabídku práce. Když to bereme z pohledu domácností, domácnost upřednostní u svého člena „volný čas“ před nabídkou práce. Volný čas se využívá pro chod domácnosti, péči o děti atd. Je to způsobeno důchodovým efektem.
Poptávka po práci – je určena mezním produktem práce – MPL (stejně jako ostatní výrobní faktory) – podnikatel je ochoten najímat práci, jestliže příjem z mezního produktu bude větší než náklady na její získání. Dojde-li k rovnosti, nemá zájem o dodatečné jednotky práce. Poptávka se utváří na závislosti množství ostatních výrobních faktorů a jejich vzájemných poměrech.
Nabídka práce – domácnosti – efekt (mzda) musí být větší než oběť. Mzda – ocenění vynaložené práce (jejího mezního produktu). Nominální mzda není pro rozhodování tak důležitá, hlavní je reálná mzda (vyjadřuje koupěschopnost nominální mzdy – kolik zboží si může koupit).
w – reálná mzda
L – množství práce
S rostoucí mzdou roste i množství nabízené práce. Nabídka práce je pod vlivem tzv. substitučního efektu – domácnosti jsou rostoucím důchodem motivovány a zvyšují nabídku práce. To se zastavuje při určité míře reálné mzdy (wA), rostoucí reálná mzda omezuje nabídku práce. Když to bereme z pohledu domácností, domácnost upřednostní u svého člena „volný čas“ před nabídkou práce. Volný čas se využívá pro chod domácnosti, péči o děti atd. Je to způsobeno důchodovým efektem.
Domácnosti představují nabídkovou stranu
– motivováno maximalizací užitku.
Výnosy jsou závislé na výkonnosti výrobních faktorů, mezní produkt jednotlivých výrobních faktorů klesá→ klesá i příjem z mezního produktu.
o MRPF - Příjem z mezního produktu je dodatečný příjem, který firma získává zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají neměnné. Je to dodatečný příjem (změna celkového příjmu) dosažený realizací dodatečné produkce. Od určitého rozsahu zapojení výrobního faktoru má klesající tendenci.
Cena na trhu může mít tendenci:
a) klesající (na trhu nedokonalé konkurence).
b) konstantní (dokonalá konkurence).
o MCF – mezní náklady na výrobní faktor – odvíjí se od nich poptávka po výrobních faktorech - dodatečné náklady – vznikají při nakoupení dodatečné jednotky daného výrobního faktoru. Mezní náklady výrobního faktoru jsou:
a) konstantní (firma v podmínkách dokonale konkurenčního trhu může nakoupit každou další jednotku výrobního faktoru za stejnou cenu).
b) rostoucí (na nedokonale konkurenčním trhu).
Výnosy jsou závislé na výkonnosti výrobních faktorů, mezní produkt jednotlivých výrobních faktorů klesá→ klesá i příjem z mezního produktu.
o MRPF - Příjem z mezního produktu je dodatečný příjem, který firma získává zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají neměnné. Je to dodatečný příjem (změna celkového příjmu) dosažený realizací dodatečné produkce. Od určitého rozsahu zapojení výrobního faktoru má klesající tendenci.
Cena na trhu může mít tendenci:
a) klesající (na trhu nedokonalé konkurence).
b) konstantní (dokonalá konkurence).
o MCF – mezní náklady na výrobní faktor – odvíjí se od nich poptávka po výrobních faktorech - dodatečné náklady – vznikají při nakoupení dodatečné jednotky daného výrobního faktoru. Mezní náklady výrobního faktoru jsou:
a) konstantní (firma v podmínkách dokonale konkurenčního trhu může nakoupit každou další jednotku výrobního faktoru za stejnou cenu).
b) rostoucí (na nedokonale konkurenčním trhu).
Optimální množství výrobního faktoru (PF – cena výrobního faktoru):
MRPF = MCF = PF
Jestliže mezní náklady výrobního faktoru jsou menší než příjem z mezního produktu, bude podnikatel nakupovat další jednotky výrobního faktoru a rozšiřovat výrobu a naopak.
Jestliže MCF = MRPF – pro podnikatele je nepřijatelné nakupovat další výrobní faktor.
Podmínka maximalizace zisku:
Důležité je, že je možnost vzájemné substituce výrobních faktorů. Optimální kombinace jsou, když se příjmy z jejich mezních produktů rovnají. Maximalizují ho tehdy, když příjem z mezního produktu připadající na vynaloženou peněžní jednotku kteréhokoliv vstupu je stejný. Tedy:
Když dojde ke změně ceny některého výrobního faktoru, zatímco ostatní se nezmění, vytváří se možnost substituce nákladnějšího levnějším.
Substituce respektuje dvě souvislosti:
- obecné pravidlo rovnosti mezních produktů
- substituci není možno znázornit spojitou funkcí (především kapitálové statky), vždy omezena technologickými předpoklady.
Jestliže mezní náklady výrobního faktoru jsou menší než příjem z mezního produktu, bude podnikatel nakupovat další jednotky výrobního faktoru a rozšiřovat výrobu a naopak.
Jestliže MCF = MRPF – pro podnikatele je nepřijatelné nakupovat další výrobní faktor.
Podmínka maximalizace zisku:
Důležité je, že je možnost vzájemné substituce výrobních faktorů. Optimální kombinace jsou, když se příjmy z jejich mezních produktů rovnají. Maximalizují ho tehdy, když příjem z mezního produktu připadající na vynaloženou peněžní jednotku kteréhokoliv vstupu je stejný. Tedy:
Když dojde ke změně ceny některého výrobního faktoru, zatímco ostatní se nezmění, vytváří se možnost substituce nákladnějšího levnějším.
Substituce respektuje dvě souvislosti:
- obecné pravidlo rovnosti mezních produktů
- substituci není možno znázornit spojitou funkcí (především kapitálové statky), vždy omezena technologickými předpoklady.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)