Výrobní faktory
Zabezpečení dostatečného množství ekonom. Statků jsou nezbytné zdroje. Tyto zdroje se v průběhu činností, kterou zpravidla nazýváme výroba, přeměňují do podoby statku nebo služby. Zdroje potřebné k výrobě se nazývají výrobní faktory - činitelé.
Jsou to:
1) Půda
2) Práce
3) Kapitál
1) Půda – je to primární výrobní faktor, je omezena kvantitativně, pouze úroveň o níž se postarala příroda a je
neproduktovatelná, proto zde neexistuje monopol na straně nabídky půdy. Ekonomickým vyjádřením nabídky půdy je pozemková renta, která se platí za pronájem půdy.
Pozemková renta může být:
A) Absolutní – poptávka po pozemku jakékoliv kvality
B) Diferenční – poptávka po speciální jakosti půdy.
2) Práce – je každá lidská činnost, při které vznikají hmotné či nehmotné statky či služby. Ohodnocení za
pracovní úkon by měl být přiměřené vynaloženému fyzickému a psychickému úsilí. Finančním ohodnocením za vykonanou práci říkáme mzda, která by měla být odpovídající tomu, aby pokryla nároky našich domácností. Svou pracovní sílu nabízíme na trhu práce, kde poptávku po práci tvoří firmy.
3) Kapitál – jsou to akumulované úspory, které za svůj život podnikatel nahromadil.
Dělíme na:
A) Reálný – slouží na nákup kapitálových statků např.: strojů a zařízení
B) Oběžný – peníze k nákupu, které obíhají
C) Fiktivní – akcie, dluhopisy
Podle oblasti působení máme:
1) Kapitál výrobní – kapitál z toho co prodáme (výrobky)
2) Kapitál obchodní – Obchodní firmy. Žijí z procent, které si přihodí
k tomu co koupily.
3) Kapitál zápůjční – LICHVA, jsou to všechny banky, úroky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvýrobní faktory. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvýrobní faktory. Zobrazit všechny příspěvky
Ekonomický způsob myšlení
• marginální analýza
- metoda studování ekonomického rozhodování
- systematické srovnávání přínosů a nákladů dané aktivity
• Modelování (neoklasika)
- zjednodušené konstrukce ekonomického chování pomocí konstant a proměnných
- princip ceteris paribus
- grafická prezentace
Výrobní možnosti
bližší specifikace
• produkce (výroba)
- proces přeměny výrobních faktorů v ekonomické statky (zboží a služby)
Výrobní faktory
• práce
• půda (přírodní zdroje)
• kapitál (výsledky výroby sloužící k další výrobě)
• podnikavost
• technologie
- metoda studování ekonomického rozhodování
- systematické srovnávání přínosů a nákladů dané aktivity
• Modelování (neoklasika)
- zjednodušené konstrukce ekonomického chování pomocí konstant a proměnných
- princip ceteris paribus
- grafická prezentace
Výrobní možnosti
bližší specifikace
• produkce (výroba)
- proces přeměny výrobních faktorů v ekonomické statky (zboží a služby)
Výrobní faktory
• práce
• půda (přírodní zdroje)
• kapitál (výsledky výroby sloužící k další výrobě)
• podnikavost
• technologie
Na nabídkové straně musíme odlišovat
Na nabídkové straně musíme odlišovat, zda transakce je prodejem (změnou vlastníka – tržní cena) nebo se jedná o pronájem výrobního faktoru (nájemné).
Teorie mezní produktivity:
Využívá se k vysvětlení cen výrobních faktorů – mezní produkt práce je klesající (předpokládáme to u každého dalšího pracovníka) – výše mzdy je závislá na mezní produktivitě výrobního faktoru, tedy v našem případě na produktivitě poslední (m-té) jednotky práce.
Vyjdeme z pojetí zákona klesajících výnosů a vlastnosti vývoje příjmů z mezního produktu (v tomto případě práce). Každá další jednotka bude najata za tutéž cenu (za mzdu)→ podmínka najímání je přebytek mezního produktu práce nad mezním nákladem. Významnými veličinami postavení firmy jsou veličiny průměrné. Na dokonale konkurenčním trhu musí platit:
ARPF – příjem průměrného produktu výrobního faktoru – nejdříve roste, poté klesá
w – mzdová sazba
Klesající část MRPL od bodu A definuje poptávku po práci.
Čím níž jedeme po MRPL tím více se zvětšuje přebytek dodatečného příjmu nad dodatečným nákladem výrobního faktoru.
Teorie mezní produktivity:
Využívá se k vysvětlení cen výrobních faktorů – mezní produkt práce je klesající (předpokládáme to u každého dalšího pracovníka) – výše mzdy je závislá na mezní produktivitě výrobního faktoru, tedy v našem případě na produktivitě poslední (m-té) jednotky práce.
Vyjdeme z pojetí zákona klesajících výnosů a vlastnosti vývoje příjmů z mezního produktu (v tomto případě práce). Každá další jednotka bude najata za tutéž cenu (za mzdu)→ podmínka najímání je přebytek mezního produktu práce nad mezním nákladem. Významnými veličinami postavení firmy jsou veličiny průměrné. Na dokonale konkurenčním trhu musí platit:
ARPF – příjem průměrného produktu výrobního faktoru – nejdříve roste, poté klesá
w – mzdová sazba
Klesající část MRPL od bodu A definuje poptávku po práci.
Čím níž jedeme po MRPL tím více se zvětšuje přebytek dodatečného příjmu nad dodatečným nákladem výrobního faktoru.
Domácnosti představují nabídkovou stranu
– motivováno maximalizací užitku.
Výnosy jsou závislé na výkonnosti výrobních faktorů, mezní produkt jednotlivých výrobních faktorů klesá→ klesá i příjem z mezního produktu.
o MRPF - Příjem z mezního produktu je dodatečný příjem, který firma získává zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají neměnné. Je to dodatečný příjem (změna celkového příjmu) dosažený realizací dodatečné produkce. Od určitého rozsahu zapojení výrobního faktoru má klesající tendenci.
Cena na trhu může mít tendenci:
a) klesající (na trhu nedokonalé konkurence).
b) konstantní (dokonalá konkurence).
o MCF – mezní náklady na výrobní faktor – odvíjí se od nich poptávka po výrobních faktorech - dodatečné náklady – vznikají při nakoupení dodatečné jednotky daného výrobního faktoru. Mezní náklady výrobního faktoru jsou:
a) konstantní (firma v podmínkách dokonale konkurenčního trhu může nakoupit každou další jednotku výrobního faktoru za stejnou cenu).
b) rostoucí (na nedokonale konkurenčním trhu).
Výnosy jsou závislé na výkonnosti výrobních faktorů, mezní produkt jednotlivých výrobních faktorů klesá→ klesá i příjem z mezního produktu.
o MRPF - Příjem z mezního produktu je dodatečný příjem, který firma získává zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají neměnné. Je to dodatečný příjem (změna celkového příjmu) dosažený realizací dodatečné produkce. Od určitého rozsahu zapojení výrobního faktoru má klesající tendenci.
Cena na trhu může mít tendenci:
a) klesající (na trhu nedokonalé konkurence).
b) konstantní (dokonalá konkurence).
o MCF – mezní náklady na výrobní faktor – odvíjí se od nich poptávka po výrobních faktorech - dodatečné náklady – vznikají při nakoupení dodatečné jednotky daného výrobního faktoru. Mezní náklady výrobního faktoru jsou:
a) konstantní (firma v podmínkách dokonale konkurenčního trhu může nakoupit každou další jednotku výrobního faktoru za stejnou cenu).
b) rostoucí (na nedokonale konkurenčním trhu).
Optimální množství výrobního faktoru (PF – cena výrobního faktoru):
MRPF = MCF = PF
Jestliže mezní náklady výrobního faktoru jsou menší než příjem z mezního produktu, bude podnikatel nakupovat další jednotky výrobního faktoru a rozšiřovat výrobu a naopak.
Jestliže MCF = MRPF – pro podnikatele je nepřijatelné nakupovat další výrobní faktor.
Podmínka maximalizace zisku:
Důležité je, že je možnost vzájemné substituce výrobních faktorů. Optimální kombinace jsou, když se příjmy z jejich mezních produktů rovnají. Maximalizují ho tehdy, když příjem z mezního produktu připadající na vynaloženou peněžní jednotku kteréhokoliv vstupu je stejný. Tedy:
Když dojde ke změně ceny některého výrobního faktoru, zatímco ostatní se nezmění, vytváří se možnost substituce nákladnějšího levnějším.
Substituce respektuje dvě souvislosti:
- obecné pravidlo rovnosti mezních produktů
- substituci není možno znázornit spojitou funkcí (především kapitálové statky), vždy omezena technologickými předpoklady.
Jestliže mezní náklady výrobního faktoru jsou menší než příjem z mezního produktu, bude podnikatel nakupovat další jednotky výrobního faktoru a rozšiřovat výrobu a naopak.
Jestliže MCF = MRPF – pro podnikatele je nepřijatelné nakupovat další výrobní faktor.
Podmínka maximalizace zisku:
Důležité je, že je možnost vzájemné substituce výrobních faktorů. Optimální kombinace jsou, když se příjmy z jejich mezních produktů rovnají. Maximalizují ho tehdy, když příjem z mezního produktu připadající na vynaloženou peněžní jednotku kteréhokoliv vstupu je stejný. Tedy:
Když dojde ke změně ceny některého výrobního faktoru, zatímco ostatní se nezmění, vytváří se možnost substituce nákladnějšího levnějším.
Substituce respektuje dvě souvislosti:
- obecné pravidlo rovnosti mezních produktů
- substituci není možno znázornit spojitou funkcí (především kapitálové statky), vždy omezena technologickými předpoklady.
Rovnováha na MC X MR
Rovnováha na MC X MR→ náklady mrtvé váhy – části přebytků, které se nerealizují (zanikají) v důsledku omezení rozsahu produkce.
Platí také, že se tím snižuje přebytek spotřebitele ve prospěch přebytku výrobce.
Monopol prodává za cenu PM > P* a nabízí množství QM < Q*
10. Utváření cen a rovnováhy na trzích výrobních faktorů
10.1 Ceny výrobních faktorů
Trh výrobních faktorů – prostředí v němž dochází k alokaci zdrojů do jednotlivých výrob – utváří se na něm jejich ceny. Ceny vznikají střetem nabídky a poptávky po výrobních faktorech.
Způsob alokace – efektivnost či neefektivnost výroby – záleží na tom, jak dokáží subjekty na trhu výrobních faktorů uspokojit požadavky trhu výrobků a služeb.
Zvláštnosti trhu výrobních faktorů jsou dány:
- výrobní spotřebou (charakter spotřeby) – technologická podmíněnost (poptávají se po výrobních faktorech, které jsou vhodné technologicky pro výrobu).
- na straně poptávky, která je poptávkou odvozenou vystupují firmy – snaží se o maximalizaci zisku, ale neslouží jim k uspokojení osobních potřeb (nemůžeme motivaci poptávky vysvětlovat pomocí teorie mezní užitečnosti). Podnikatelské subjekty nakupují výrobní faktory proto, aby pomocí nich realizovali produkci (snaží se maximalizovat rozdíl mezi výnosy a náklady). Náklady jsou důležité – rozhodování se orientuje podle mezních hodnot.
Platí také, že se tím snižuje přebytek spotřebitele ve prospěch přebytku výrobce.
Monopol prodává za cenu PM > P* a nabízí množství QM < Q*
10. Utváření cen a rovnováhy na trzích výrobních faktorů
10.1 Ceny výrobních faktorů
Trh výrobních faktorů – prostředí v němž dochází k alokaci zdrojů do jednotlivých výrob – utváří se na něm jejich ceny. Ceny vznikají střetem nabídky a poptávky po výrobních faktorech.
Způsob alokace – efektivnost či neefektivnost výroby – záleží na tom, jak dokáží subjekty na trhu výrobních faktorů uspokojit požadavky trhu výrobků a služeb.
Zvláštnosti trhu výrobních faktorů jsou dány:
- výrobní spotřebou (charakter spotřeby) – technologická podmíněnost (poptávají se po výrobních faktorech, které jsou vhodné technologicky pro výrobu).
- na straně poptávky, která je poptávkou odvozenou vystupují firmy – snaží se o maximalizaci zisku, ale neslouží jim k uspokojení osobních potřeb (nemůžeme motivaci poptávky vysvětlovat pomocí teorie mezní užitečnosti). Podnikatelské subjekty nakupují výrobní faktory proto, aby pomocí nich realizovali produkci (snaží se maximalizovat rozdíl mezi výnosy a náklady). Náklady jsou důležité – rozhodování se orientuje podle mezních hodnot.
Z hlediska:
a) krátkého období – jakékoliv větší množství produkce nebude firma vyrábět s minimálními možnými náklady na jednotku produkce. Přesto se jí může vyplácet, neplatí striktně, že když vyrábí s minimálními průměrnými náklady, že to bude nejpříznivější.
b) dlouhého období – když je dostatečně dlouhé, dovoluje firmě využívat dodatečné výrobní faktory – INVESTIČNÍ AKTIVITA – ta dovede udržet nebo snížit mezní náklady. Nové investice znamenají přechod k novým, směrem doprava posunutým křivkám mezních a průměrných nákladů. Tím získáme rozsah výroby qz, jenž by byl za předchozí úrovni kapitálových statků a technologií nevýhodný.
index m – podmínky původního kapitálového vybavení.
index z – podmínky po provedených investicích.
qp – qz = prostor pro další rozšiřování výroby.
Snaha o výrobu produkce rozsahu qp, qr by se však mohla realizovat znovu jen na základě investic.
Hranice zdokonalování je konečná – OPTIMUM – po kterém již nejde dosahovat růstu výkonu a snižování nákladů současně.
ACL – obalová křivka – průměrné náklady z hlediska dlouhého období.
b) dlouhého období – když je dostatečně dlouhé, dovoluje firmě využívat dodatečné výrobní faktory – INVESTIČNÍ AKTIVITA – ta dovede udržet nebo snížit mezní náklady. Nové investice znamenají přechod k novým, směrem doprava posunutým křivkám mezních a průměrných nákladů. Tím získáme rozsah výroby qz, jenž by byl za předchozí úrovni kapitálových statků a technologií nevýhodný.
index m – podmínky původního kapitálového vybavení.
index z – podmínky po provedených investicích.
qp – qz = prostor pro další rozšiřování výroby.
Snaha o výrobu produkce rozsahu qp, qr by se však mohla realizovat znovu jen na základě investic.
Hranice zdokonalování je konečná – OPTIMUM – po kterém již nejde dosahovat růstu výkonu a snižování nákladů současně.
ACL – obalová křivka – průměrné náklady z hlediska dlouhého období.
Plán nepostihuje výrobní možnosti ...
- plán nepostihuje výrobní možnosti (opět díky špatné informovanosti)→ informace poskytuje ten, kdo je závislý na splnění úkolů stanovených plánem (když sníží uměle své možnosti, je menší šance, že úkol nesplní).Vedení si to je vědomo, proto se vytváří tlak a vzniká rozpis plánu na další období podle schématu: předchozí výkon + procentní přirážka růstu výkonu. (tím spíše je pro podnik nepřijatelné poskytovat věrohodné informace).
- podnik se při určité technologii a kapitálu nemůže dostat za určitou hranici výkonu→ postupem času se dostává do role „neplniče“ plánu→ ztráty jsou však kompenzovány z prostředků státního rozpočtu→ chování podniků ve státním vlastnictví postrádá iniciativu, podnikavost, motivaci a ekonomickou racionálnost.
- systém postrádal tendenci k pokroku→ v centru se snažili propracovat plánované úkoly→ vznikaly stále se opakující reformy→ snažili se využívat i tržní ukazatele plánu→ avšak žádné výsledky to nepřineslo→ stále nebyla odstraněna nezainteresovanost výrobců→ jediná možnost by byla, aby výrobce nesl odpovědnost za svá rozhodnutí (ale to jim přiznáno nebylo).
- z výsledku silnějších se dotovala činnost slabších – podporuje to stagnaci.
- ekonomická objektivita cen byla narušena či nulová – taky řízená – ale stát nemohl znát skutečné náklady na výrobu (opět neekonomické) – hodně ovlivněno společenskými preferencemi – ceny neměly ekonomický základ.
- podnik se při určité technologii a kapitálu nemůže dostat za určitou hranici výkonu→ postupem času se dostává do role „neplniče“ plánu→ ztráty jsou však kompenzovány z prostředků státního rozpočtu→ chování podniků ve státním vlastnictví postrádá iniciativu, podnikavost, motivaci a ekonomickou racionálnost.
- systém postrádal tendenci k pokroku→ v centru se snažili propracovat plánované úkoly→ vznikaly stále se opakující reformy→ snažili se využívat i tržní ukazatele plánu→ avšak žádné výsledky to nepřineslo→ stále nebyla odstraněna nezainteresovanost výrobců→ jediná možnost by byla, aby výrobce nesl odpovědnost za svá rozhodnutí (ale to jim přiznáno nebylo).
- z výsledku silnějších se dotovala činnost slabších – podporuje to stagnaci.
- ekonomická objektivita cen byla narušena či nulová – taky řízená – ale stát nemohl znát skutečné náklady na výrobu (opět neekonomické) – hodně ovlivněno společenskými preferencemi – ceny neměly ekonomický základ.
Jestliže se mění výnos z dodatečné jednotky ...
Jestliže se mění výnos z dodatečné jednotky výrobního faktoru, pak se mění i výnosnost daného výrobního faktoru.
Průměrný produkt (AP) – vyjadřuje výnosnost výrobního faktoru. Získáváme ho podělením celkového produktu (TP) a počtem jednotek výrobního faktoru.
Zůstává zde ale i problém poměru mezi používanými výrobními faktory. Je-li např. rozsah půdy a kapitálu dán, je výnos závislý na množství použité práce a platí, že nejdříve každá dodatečná jednotka práce nejen zvyšuje výnos (celkový produkt), ale roste i produkt mezní. Určitá dodatečná jednotka práce dosahuje maximálního přírůstku produkce (maximalizován MPL) a zapojení každé další jednotky práce již bude provázeno poklesem MPL (klesá výnosnost dodatečné jednotky práce) – prosazuje se působení zákona klesajících výnosů. Výnosnost výrobního faktoru práce (pomocí AP) však ještě poroste, ale klesající mezní produkt si postupně vynutí i pokles výnosnosti výrobního faktoru.
Zákon klesajících výnosů se prosazuje v krátkém období. Při dané kvalitě výrobních faktorů se výrobce snaží o dosažení jejich optimální kombinace (v rámci nejrůznějších omezení – peněžní). Změní-li se kvalita faktorů nebo omezení, pak se optimalizace přesouvá do jiných podmínek.
Průměrný produkt (AP) – vyjadřuje výnosnost výrobního faktoru. Získáváme ho podělením celkového produktu (TP) a počtem jednotek výrobního faktoru.
Zůstává zde ale i problém poměru mezi používanými výrobními faktory. Je-li např. rozsah půdy a kapitálu dán, je výnos závislý na množství použité práce a platí, že nejdříve každá dodatečná jednotka práce nejen zvyšuje výnos (celkový produkt), ale roste i produkt mezní. Určitá dodatečná jednotka práce dosahuje maximálního přírůstku produkce (maximalizován MPL) a zapojení každé další jednotky práce již bude provázeno poklesem MPL (klesá výnosnost dodatečné jednotky práce) – prosazuje se působení zákona klesajících výnosů. Výnosnost výrobního faktoru práce (pomocí AP) však ještě poroste, ale klesající mezní produkt si postupně vynutí i pokles výnosnosti výrobního faktoru.
Zákon klesajících výnosů se prosazuje v krátkém období. Při dané kvalitě výrobních faktorů se výrobce snaží o dosažení jejich optimální kombinace (v rámci nejrůznějších omezení – peněžní). Změní-li se kvalita faktorů nebo omezení, pak se optimalizace přesouvá do jiných podmínek.
Vztah potřeb a spotřeby je provázen ...
Vztah potřeb a spotřeby je provázen nejrůznějšími omezeními (vzácnost statků, peněžní omezení). Důsledkem je nesoulad mezi potřebami a spotřebou, který nutí ekonomické subjekty k racionálnímu chování. (neuspokojení všech potřeb).
Ekonomické statky jsou výsledkem hospodářské činnosti (výroby) a jejich vznik předpokládá využití zdrojů (výrobních faktorů).
Výrobní faktory:
1) Půda (P) – produktem přírody, využívaná v zemědělské výrobě, stavebnictví→ zvyšuje se poptávka→ roste vzácnost. Nemyslí se jí pouze půda k zemědělské výrobě, ale veškeré přírodní zdroje.
2) Práce (L) – především lidská činnost (účelná, cílevědomá). Vede k uspokojení potřeb. Schopnost pracovat = pracovní síla. Práce má určitou úroveň složitosti, proto je potřebná kvalifikace (ovlivňuje cenu). Množství práce je limitováno počtem práceschopných osob ochotných pracovat, délkou pracovní doby a intenzitou práce.
Ekonomické statky jsou výsledkem hospodářské činnosti (výroby) a jejich vznik předpokládá využití zdrojů (výrobních faktorů).
Výrobní faktory:
1) Půda (P) – produktem přírody, využívaná v zemědělské výrobě, stavebnictví→ zvyšuje se poptávka→ roste vzácnost. Nemyslí se jí pouze půda k zemědělské výrobě, ale veškeré přírodní zdroje.
2) Práce (L) – především lidská činnost (účelná, cílevědomá). Vede k uspokojení potřeb. Schopnost pracovat = pracovní síla. Práce má určitou úroveň složitosti, proto je potřebná kvalifikace (ovlivňuje cenu). Množství práce je limitováno počtem práceschopných osob ochotných pracovat, délkou pracovní doby a intenzitou práce.
Kapacita výrobní jednotky:
Kapacita výrobní jednotky: výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti.
Dobu činnosti vyjadřujeme pomocí časových fondů:
- kalendářní časový fond, který je dán počtem dní v roce, může být vyjádřen i v hodinách. Používá se při výpočtu v nepřetržitých výrobních procesech.
- nominální časový fond zjistíme odečtením nepracovních dnů, případně celozávodní dovolené
- využitelný časový fond zjistíme odečtením plánovaných prostojů (opravy, údržba) v pracovní době.
Plánování zajištění výrobních faktorů pro výrobu
- je třeba:
o zpracovat plán nákupu
o zpracovat investiční plán
o plán práce
Produktivita
- = efektivnost využívání výrobních faktorů ve výrobě. Úroveň je dána poměrem množství produkce k objemu užitných vstupů za dané období. Její zvyšování nesmí být prováděno na úkor zákazníkem požadované kvality
Dobu činnosti vyjadřujeme pomocí časových fondů:
- kalendářní časový fond, který je dán počtem dní v roce, může být vyjádřen i v hodinách. Používá se při výpočtu v nepřetržitých výrobních procesech.
- nominální časový fond zjistíme odečtením nepracovních dnů, případně celozávodní dovolené
- využitelný časový fond zjistíme odečtením plánovaných prostojů (opravy, údržba) v pracovní době.
Plánování zajištění výrobních faktorů pro výrobu
- je třeba:
o zpracovat plán nákupu
o zpracovat investiční plán
o plán práce
Produktivita
- = efektivnost využívání výrobních faktorů ve výrobě. Úroveň je dána poměrem množství produkce k objemu užitných vstupů za dané období. Její zvyšování nesmí být prováděno na úkor zákazníkem požadované kvality
Řízení – proces, kdy subjekt řízení ....
řízení – proces, kdy subjekt řízení působí na objekt řízení
Podnikové výrobní faktory
- elementární
- výkonná práce,
- HIM,
- materiál,
- dispozitivní
- vedení – originální
- plánování
- organizování derivativní
- dohled
Vedení – originální činnost, spočívá v přípravě a příjímání rozhodnutí, vydávání příkazů a rozhodování, je spjata výhradně s rozhodovací pravomocí, je spjata se soukromým vlastnictvím, derivativní – rozhodovací pravomoc je omezena příkazy
Dispozitivní práce - manager, výkonná práce – sekretářka
Podnikové řízení je součástí podnikových výrobních faktorů a představuje tzv. dispozitivní práci (faktor), který určuje využívání elementárních VF. Jeho funkcemi jsou vedení, plánování, organizování a dohled.
Podnikové výrobní faktory
- elementární
- výkonná práce,
- HIM,
- materiál,
- dispozitivní
- vedení – originální
- plánování
- organizování derivativní
- dohled
Vedení – originální činnost, spočívá v přípravě a příjímání rozhodnutí, vydávání příkazů a rozhodování, je spjata výhradně s rozhodovací pravomocí, je spjata se soukromým vlastnictvím, derivativní – rozhodovací pravomoc je omezena příkazy
Dispozitivní práce - manager, výkonná práce – sekretářka
Podnikové řízení je součástí podnikových výrobních faktorů a představuje tzv. dispozitivní práci (faktor), který určuje využívání elementárních VF. Jeho funkcemi jsou vedení, plánování, organizování a dohled.
2. VÝROBNÍ FAKTORY A CÍLOVÉ CHOVÁNÍ PODNIKU
Cílové chování podniku
Cíl podniku:
- uspokojení cizích potřeb
- zisk
2 hlediska:
- kvalitativní – cílem je trvalá prosperita a růst bohatství
- kvantitativní – bohatství a prosperita by se měla kvantifikovat, spjato s maximalizací zisku, maximalizovat zisk ne – je důležitá míra zisku (rentabilita), firma si musí stanovit hranici minimálního zisku, pod kterou by neměla klesnou a která zajišťuje prosperitu
Členění cílů (zda jsou spjaty s penězi nebo ne)
1. monetární – zisk, obryt, platební hotovost – vždy ekonomické,
2. nemonetární
- ekonomické – snaha o zvýšení tržního podílu,
- mimoekonomické snížení zatížení životního prostředí,
Cíl podniku:
- uspokojení cizích potřeb
- zisk
2 hlediska:
- kvalitativní – cílem je trvalá prosperita a růst bohatství
- kvantitativní – bohatství a prosperita by se měla kvantifikovat, spjato s maximalizací zisku, maximalizovat zisk ne – je důležitá míra zisku (rentabilita), firma si musí stanovit hranici minimálního zisku, pod kterou by neměla klesnou a která zajišťuje prosperitu
Členění cílů (zda jsou spjaty s penězi nebo ne)
1. monetární – zisk, obryt, platební hotovost – vždy ekonomické,
2. nemonetární
- ekonomické – snaha o zvýšení tržního podílu,
- mimoekonomické snížení zatížení životního prostředí,
Mikroekonomická politika a zásahy státu do cen
Mikroekonomická politika
- Stát svými opatřeními působí na chování mikroekonomických subjektů (tj. spotřebitelů a firem). Mění podmínky za nichž probíhá rozhodování těchto subjektů a ovlivňuje tak rovnováhu na jednotlivých dílčích trzích i všeobecnou tržní rovnováhu.
- Lze nalézt tři skupiny podnětů, které v tržní ekonomice vedou státní orgány k zasahování do tržního hospodářství:
a) neefektivní alokace výrobních faktorů a finální produkce
b) přerozdělování příjmů
c) konflikt mezi efektivitou a hodnotovým systémem společnosti
Neefektivní alokace výrobních faktorů a finální produkce
- Stát se snaží napomáhat trhu v efektivní alokaci výrobních faktorů i finální produkce.
- Příčiny neefektivní alokace zdrojů mohou být v tržní ekonomice různé. Efektivita ekonomiky řízené trhem se snižuje, jestliže je dokonalá konkurence zaměněna konkurencí nedokonalou, tj. pokud v hospodářství existují výrobci, kteří jsou schopni z různých důvodů ovlivňovat ceny na jednotlivých trzích.
- Stát svými opatřeními působí na chování mikroekonomických subjektů (tj. spotřebitelů a firem). Mění podmínky za nichž probíhá rozhodování těchto subjektů a ovlivňuje tak rovnováhu na jednotlivých dílčích trzích i všeobecnou tržní rovnováhu.
- Lze nalézt tři skupiny podnětů, které v tržní ekonomice vedou státní orgány k zasahování do tržního hospodářství:
a) neefektivní alokace výrobních faktorů a finální produkce
b) přerozdělování příjmů
c) konflikt mezi efektivitou a hodnotovým systémem společnosti
Neefektivní alokace výrobních faktorů a finální produkce
- Stát se snaží napomáhat trhu v efektivní alokaci výrobních faktorů i finální produkce.
- Příčiny neefektivní alokace zdrojů mohou být v tržní ekonomice různé. Efektivita ekonomiky řízené trhem se snižuje, jestliže je dokonalá konkurence zaměněna konkurencí nedokonalou, tj. pokud v hospodářství existují výrobci, kteří jsou schopni z různých důvodů ovlivňovat ceny na jednotlivých trzích.
Výrobní faktory (základní)
Půda
- je produktem přírody a není volným statkem
- pozemková renta je důchod plynoucí z půdy (pronajímání)
- přírodní zdroje – nerosty, drahé kovy atd. (omezené množství)
Práce
- lidská činnost, která přeměňuje přírodní zdroje v užitečné statky
- výsledkem použití pracovních sil je mzda
- efektivita práce
Kapitál
- výsledek předchozí výroby
- může mít hmotný nebo nehmotný charakter
- výsledkem použití kapitálu je zisk nebo úrok
Další výrobní faktory
- Technologie * zvláštní forma kapitálu
• nemusí mít podobu hmotných statků (myšlenka, originální řešení výrobního postupu atd.)
Podnikatelské a manažerské schopnosti (management)
- je produktem přírody a není volným statkem
- pozemková renta je důchod plynoucí z půdy (pronajímání)
- přírodní zdroje – nerosty, drahé kovy atd. (omezené množství)
Práce
- lidská činnost, která přeměňuje přírodní zdroje v užitečné statky
- výsledkem použití pracovních sil je mzda
- efektivita práce
Kapitál
- výsledek předchozí výroby
- může mít hmotný nebo nehmotný charakter
- výsledkem použití kapitálu je zisk nebo úrok
Další výrobní faktory
- Technologie * zvláštní forma kapitálu
• nemusí mít podobu hmotných statků (myšlenka, originální řešení výrobního postupu atd.)
Podnikatelské a manažerské schopnosti (management)
Volný a vzácný statek
- Některé z užitečných předmětů - statků - jsou dostupné lidem (v určitých místech) v množství, které převyšuje jejich potřebu (např. kdo na břehu moře potřebuje mořskou vodu ke koupání, má ji k dispozici víc, než potřebuje, a nemusí vynaložit ani námahu, ani peníze). Jde o tzv. volný statek („předmět“, který je užitečný, ale zároveň dostupný).
- Jiné užitečné předměty - statky - jsou dostupné v omezeném množství, přesněji řečeno v množství menším, než by lidé rádi použili (každý by si rád pochutnal na houbové smaženici, ale v lese je omezené množství jedlých hub). Jde o vzácné statky (pozn. vzácnost musíme posuzovat z hlediska prostoru i času).
- Pod zjednodušeným pojmem statek jsou v ekonomii chápány zboží a služby (jsou výstupem výrobního procesu, určené k okamžitému či pozdějšímu uspokojení potřeb spotřebitele).
Výroba a výrobní faktory (základní)
Výroba je proces, při kterém dochází k přeměně vzácných statků na takové statky, které jsou svými vlastnostmi schopné uspokojovat lidské potřeby. Východiskem pro výrobu jsou výrobní faktory:
• půda* práce* kapitál
- Jiné užitečné předměty - statky - jsou dostupné v omezeném množství, přesněji řečeno v množství menším, než by lidé rádi použili (každý by si rád pochutnal na houbové smaženici, ale v lese je omezené množství jedlých hub). Jde o vzácné statky (pozn. vzácnost musíme posuzovat z hlediska prostoru i času).
- Pod zjednodušeným pojmem statek jsou v ekonomii chápány zboží a služby (jsou výstupem výrobního procesu, určené k okamžitému či pozdějšímu uspokojení potřeb spotřebitele).
Výroba a výrobní faktory (základní)
Výroba je proces, při kterém dochází k přeměně vzácných statků na takové statky, které jsou svými vlastnostmi schopné uspokojovat lidské potřeby. Východiskem pro výrobu jsou výrobní faktory:
• půda* práce* kapitál
Zákon klesajících výnosů :
zákon klesajících výnosů :
zvyšuje-li množství vstupu při konstantní úrovni všech ostatních vstupů, bude mezní produkt každé jednotky vstupu klesat od určité úrovně.
( pozor – spíše pozorovaná empirická pravidelnost, nikoliv univerzální )
výrobní faktory - variabilní
- fixní při růstu variabilního faktoru ( ostatní zůstávají
fixní ) dochází postupně k poklesu vybavenosti variabilního faktoru fixními faktory → snižuje se schopnost zvyšovat produkci
Průměrný produkt výrobního faktoru ( APP ) = objem výstupu připadající na jednotku výrobního faktoru
Mezní produkt výrobní faktoru ( MPP ) = přírůstek výstupu způsobený využitím dodatečné jednotky proměnlivého výrobního faktoru ( při ostatních faktorech nezměněných )
Křivky MPP a APP se protínají v bodě maxima APP v tom bodě MPP = APP
Poptávka po výrobním faktoru závisí rovněž na nákladech nutných k zajištění výrobního faktoru.
zvyšuje-li množství vstupu při konstantní úrovni všech ostatních vstupů, bude mezní produkt každé jednotky vstupu klesat od určité úrovně.
( pozor – spíše pozorovaná empirická pravidelnost, nikoliv univerzální )
výrobní faktory - variabilní
- fixní při růstu variabilního faktoru ( ostatní zůstávají
fixní ) dochází postupně k poklesu vybavenosti variabilního faktoru fixními faktory → snižuje se schopnost zvyšovat produkci
Průměrný produkt výrobního faktoru ( APP ) = objem výstupu připadající na jednotku výrobního faktoru
Mezní produkt výrobní faktoru ( MPP ) = přírůstek výstupu způsobený využitím dodatečné jednotky proměnlivého výrobního faktoru ( při ostatních faktorech nezměněných )
Křivky MPP a APP se protínají v bodě maxima APP v tom bodě MPP = APP
Poptávka po výrobním faktoru závisí rovněž na nákladech nutných k zajištění výrobního faktoru.
Mezní náklady na výrobní faktor ( MFC )
Mezní náklady na výrobní faktor ( MFC ) = přírůstek celkových nákladů firmy při získání dodatečné jednotky výrobního faktoru.
MFC = MRP
tj. firma na trhu výrobních faktorů v rovnováze
MFC <> MRP
tj. firma bude poptávku po výrobním faktoru omezovat
Výnos z mezního produktu ( MRP ) celkový přírůstek výnosu firmy získá zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru.
MRP = MPP – P při dokonalé konkurenci
P = MR
( P = tržní cena )
Výnos z průměrného produktu ( ARP ) = výnos připadající na jednotku výrobního faktoru
ARP = APP x P
platí:
- výrobce při najímání výrobního faktoru porovnává jeho nájemní cenu s jeho mezním produktem. Najímá výrobní faktoru pouze do takového množství, kdy je jeho mezní produkt ≥ jeho nájemní ceně
MFC = MRP
tj. firma na trhu výrobních faktorů v rovnováze
MFC <> MRP
tj. firma bude poptávku po výrobním faktoru omezovat
Výnos z mezního produktu ( MRP ) celkový přírůstek výnosu firmy získá zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru.
MRP = MPP – P při dokonalé konkurenci
P = MR
( P = tržní cena )
Výnos z průměrného produktu ( ARP ) = výnos připadající na jednotku výrobního faktoru
ARP = APP x P
platí:
- výrobce při najímání výrobního faktoru porovnává jeho nájemní cenu s jeho mezním produktem. Najímá výrobní faktoru pouze do takového množství, kdy je jeho mezní produkt ≥ jeho nájemní ceně
Trh práce, trh kapitálu
trh práce, trh kapitálu
obecné výrobní faktory
a) půda ( přírodní zdroje )
b) kapitál ( fyzický )
c) práce
specifické výrobní faktory = konkrétní
1) orná půda, pastvina, stavební parcely
2) nemovitosti, stroje, materiál. zásoby specializace na výrobu konkrétních
3) různé profese statků
Výrob produktů a poskytování služeb je možná pouze za předpokladu vstupu výrobce na trhy výrobních faktorů
Výrobce nepořizuje výrobní faktory pro využívání samotných služeb výrobních faktorů, ale pro jejich přispívání k výrobě finálního produktu nebo služby
obecné výrobní faktory
a) půda ( přírodní zdroje )
b) kapitál ( fyzický )
c) práce
specifické výrobní faktory = konkrétní
1) orná půda, pastvina, stavební parcely
2) nemovitosti, stroje, materiál. zásoby specializace na výrobu konkrétních
3) různé profese statků
Výrob produktů a poskytování služeb je možná pouze za předpokladu vstupu výrobce na trhy výrobních faktorů
Výrobce nepořizuje výrobní faktory pro využívání samotných služeb výrobních faktorů, ale pro jejich přispívání k výrobě finálního produktu nebo služby
Základními zdroji úspor z rozsahu
Základními zdroji úspor z rozsahu jsou:
1) dělba práce
2) nedělitelnost výrobních faktorů
3) substituce faktorů
4) specifické zdroje
dělba práce
- nejvýznamnější zdroj
- princip, kdy výroba zboží a služeb může být rozdělena do určitých fází a úkolů → výroba zahrnuje mnoho různých výrobních operací
→ při větším rozsahu výroby se mohou jednotlivé úkoly ve vztahu k pracovní síle
specializovat
→ vzrůst produktivity práce, efektivnosti ( souvislost s organizací výroby )
→ rovněž možnost využití specializovaných výrobních prostředků ( výkon, kapacita )
nedělitelnost výrobních faktorů
- otázka vytíženosti vstupů ( především fyzického kapitálu a pracovní síly )
- např. najmu si službu x zaměstnám specialistu
částečné vytížení x schopnost plně zaměstnat )
1) dělba práce
2) nedělitelnost výrobních faktorů
3) substituce faktorů
4) specifické zdroje
dělba práce
- nejvýznamnější zdroj
- princip, kdy výroba zboží a služeb může být rozdělena do určitých fází a úkolů → výroba zahrnuje mnoho různých výrobních operací
→ při větším rozsahu výroby se mohou jednotlivé úkoly ve vztahu k pracovní síle
specializovat
→ vzrůst produktivity práce, efektivnosti ( souvislost s organizací výroby )
→ rovněž možnost využití specializovaných výrobních prostředků ( výkon, kapacita )
nedělitelnost výrobních faktorů
- otázka vytíženosti vstupů ( především fyzického kapitálu a pracovní síly )
- např. najmu si službu x zaměstnám specialistu
částečné vytížení x schopnost plně zaměstnat )
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)