1. CHARAKTERISTIKA PODNIKU A PRODUKČNÍHO PROCESU

PODNIKOVÁ EKONOMIKA


CHARAKTERISTIKA PODNIKU A PRODUKČNÍHO PROCESU

- podniky
o organizační jednotky prod. procesu
o produkují statky a podávají výkony
- produkční proces
o ovlivněn faktory:
a) elementární
• 1) lidské zdroje
• 2) provozní prostředky – stroje, zařízení
• 3) materiál, suroviny (vstupy)
b) dispozitivní
• 1) řízení
• 2) plánování
• 3) organizace práce
- podnik – charakteristika
o právní subjekt (PO)
o organizačně samostatná jednotka, vyvíjí samostatnou činnost
o 2 předpoklady pro vznik
- racionální iniciativa
- disponibilní kapitál

Členění
MSP Velké podniky
Řízení podniku
- vlastník = podnikatel - manažer
- nedostatečné znalosti pro řízení podniku - fundované znalosti pro řízení podniku
- patriarchální řízení - řízení podle manažerských metod
- min plánování - rozsáhlé plánování
- ojedinělá skupinová rozhodnutí - častá skupinová rozhodnutí
- řídící personál je nenahraditelný - řídící personál je nahraditelný

Personál
- malý počet zaměstnanců (max 249) velký počet zaměstnanců
- nepatrné zaměstnávání lidí s akademickým vzděláním - zaměstnávání lidí s akademických vděláním ve větším rozsahu
- široké odborné znalosti pracovníků - silná tendence k vyhraněné specializaci

Organizace práce
- kumulování funkcí - dělba práce
- silné osobní vazby mezi zam. (-) - nepatrné osobní vztahy mezi zam. (+)
- delegování pravomocí v omezeném rozsahu - rozvinuté delegování pravomocí
- velmi pružná přizpůsobivost - nízká přizpůsobivost
- liniová organizační struktura - složitá organizační struktura
- nepatrný stupeň formálnosti - vysoký stupeň formálnosti

Výroba
- pracovně intenzivní - kapitálově intenzivní
- nepatrná dělba práce - rozvinutá dělba práce
- převážně univerzální stroje - převážně speciální stroje

Výzkum a vývoj
- téměř žádný - systematický

Financování
- převažuje vlastní kapitál - převažuje cizí kapitál
- min. státní podpora v krizových situacích - státní podpora v krit. sit. je pravděpodobná

Kvantitativní a kvalitativní charakteristika MSP
a) kvantitativní charakteristiky
- schválila Komise EU r. 1996
- 1) počet zaměstnanců
o mikropodnik – 0 – 9 zam.
o malý podnik – 10 – 49 zam.
o střední podnik – 50 – 249 zam.
o velký podnik – 250 -> zam.
- 2) kritérium nezávislosti
o více než 25% kapitálu firmy je vlastněno jednou nebo několika firmami, které nesplňují kritérium pro MSP (velké firmy)
- 3) roční obrat
o do 5 mil. EURo – malý podnik
o do 40 mil. EURo – střední podnik

b) kvalitativní charakteristika MSP
- osobnosti podnikatele
o jeho podnikatelský duch
o mít názory, idee, být flexibilní, být ochotný riskovat

Podnikatel
- r. 1963
o Davids => zakladatel nového podniku
- r. 1971
o Hornady + About => úspěšný podnikatel – osoba, která založila podnik, který neexistoval, musí zaměstnávat min. 8 lidí a existovat déle než 5 let
o Hull + Posley => podnikatel je osoba, která řídí firmu, a která na sebe přebírá obchodní riziko
- r. 1989
o Taylor => prostřednictvím osobní zkušenosti, motivace, připravenosti podnikatele je na sebe schopen převzít hospodářskou a sociální roli

- podíl MSP je 99,9% podniků v ČR
- národohosp. význam MSP – 59,7% zam. osob (EU 66%)
- podíl MSP na tvorbě HDP – 33,6% v ČR (EU 52%)

SWOT analýza MSP
1. Vnitřní vlivy
Silné stránky Slabé stránky
- poměrně značně pružná reakce na požadavky trhu - vedení často chybí znalosti o řízení podniku
- nejsou činěna skupinová rozhodnutí
- krátká a přímá cesta přenosu info mezi vedením a zam. - patriarchální styl řízení
- téměř žádné plánování
- relativně krátký časový prostor mezi inovacemi výrobků a jejich uplatněním na trhu - absence podnikatelské strategie
- malá eko síla v porovnání s velkými podniky
- slabá pozice v soutěži o veřejné zakázky
- zájem o zvýšení jakosti nebo alespoň o certifikaci - obtížný přístup ke kapitálu, což omezuje možnost financování rozvojových aktiv
- otevřenost a realistický postoj k přeshraniční spolupráci - lidské zdroje nejsou pro MSP prioritou
- řada MSP nemá zpracován motivační program organizace
- nedostatečný marketing – nedostatečná kontrola distribučních kanálů, neznalost konkurence, neznalost potřeb zákazníka, závislost v prodeji na jiných

2. Vnější vlivy
Příležitosti Hrozby
- politika státní podpory MSP - nedostatečná státní podpora MSP
- spolupráce MSP s institucemi a akademickými pracovišti - nekalá konkurence ze strany velkých pod. a dumpingové ceny dovážených produktů
- vytváření sítí MSP - silná konkurence na jedn. vnitřním trhu EU
- vyplňování okrajových oblastí trhu, které nejsou pro větší podniky zajímavé
- přístup na nové trhy po vstupu ČR do EU - nedostatečná spolupráce mezi institucemi (ÚP, hosp. komory, samospráva,…) a podniky omezuje rozvoj MSP

Limitující faktory rozvoje MSP (anketa)
- nedostatečná poptávka (83%)
- nedostatek kvalifikovaných manažerů (62%)
- legislativa (54%)
- nedostatek kvalif. dělníků (48%)
- vysoké daně a sociál. a zdrav. pojištění (45%)
- nedostatek kapitálu pro expanzi (33%)

- předpoklad MSP = vysoká životní úroveň obyvatelstva
- národohospodářský význam MSP
export 36,1 14,3 21,8
import 49,3 26,4 22,9
celkem malé podniky střední podniky

Informace, které potřebují české MSP o jednotném evropském trhu
- legislativa
- info o EU obecně
- info o bankovnictví
- info o nových technologiích
- možnosti exportu
- možnosti navázání obchodních kontaktů
- info o celních pravidlech
- podmínky certifikace
- info o jednotném evropském trhu
- info o institucích EU
- podmínky získání zakázek
- info o řízení kvality v EU
- podmínky integrace do EU
- info o strukturálních fondech

Motivy pro hledání zahraničních partnerů
- přístup na nové trhy
- kapitál
- sdílení rizika


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

5. INVESTIČNÍ ČINNOST

INVESTIČNÍ ČINNOST

Efektivnost investice – hodnocení (jednotlivé kroky):
1. účelnost (analýza – kapacitní propočty – využití stávající kapacity; analýza trhů – trendy technologie, rozvoje, životní prostředí)
2. varianty – definování (stávající stav –modernizace – nová investice)
3. náklady (a X b se liší spolehlivostí odhadů očekávaných nákladů i metodikou – u strojní části lze odhad provést snadněji):
a) strojní část
b) stavební vybavení
4. výnosy (v podstatě pouhé odhady; faktor času, inflace, kursy)
5. náklady na kapitál = na kolik přijde kapitál, kterým budeme investici hradit
[ a) optimální kapitálová struktura; b) ekonomická přidaná hodnota ]

[ Ka = Wd * Kd (1 – d) + Wp * Kp + Ws * Ks + Wz * Kz
W = podíly jednotl. kapitálových (cizích) zdrojů
Kd = bankovní úroková míra
WpKp = podíl prioritních akcií X dividend)
WsKs = běžné akcie (podíl X dividenda)
WzKz = nerozdělený zisk = samofinancování
Kz = náklad spojený se samofinancováním (= oportunitní) ] = % náklady na kapitál
vyjádřené úrokovou mírou

6. vlastní propočti efektivnosti jednotlivých variant = až v závěru se počítají ukazatele:
a) rentabilita investic (výnosnost) = průměrný roční ČZ / IN (investiční náklady) (ROI)
výsledek bude index – podniky mají určenou svoji hranici (odvozenou od nákladů na kapitál), podle které se porovnává
b) doba splacení = CF (cash flow) / IN
načítá se za každý rok, až dosáhneme výsledku 1; počet let = počet výpočtů
c) čistá současná hodnota = SHCF (současná hodnota CF) -- IN
n
CFt / (1 + i)t -- IN
t - 1
t = léta provozu investice; i = viz dále d); -- IN = zjištěné hodnoty se porovnávají s IN (pokud jsou vyšší, investice se nevyplatí)
d) vnitřní výnosové procento (= vnitřní podniková úroková míra) = hledáme „i“ = Ka (pro blbé, tedy hlavně pro mě: Ka jsme počítali viz výše ad 5)
e) porovnání dvou vylučujících se variant (bez faktoru času, musí být srovnatelné např. z hlediska životnosti, výkonnosti apod.):
- zda se vyplatí investovat do nové varianty – nižší náklady v provozu X nižší investice do modernizace – vyšší provozní náklady
(N1 – N2) / (I2 – I1) = koeficient efektivnosti dodatečných IN (srovnej s podnikovou normou životnosti); výsledný koeficient srovnáme s vnitropodnikovou normou výnosnosti – podle toho vybíráme levnější X dražší variantu
N = roční provozní náklady; I = investiční náklady
reciprocká hodnota = doba úhrady (= otočené čitatele a jmenovatele); výsledek = počet let za které se vyrovná vyšší investiční náklady, srovnává se s životností
více variant: sestavíme pořadí
Takto zjistíme pouze relativní efektivnost (výhodnost), žádná z těchto variant nemusí splňovat kritéria podniku na efektivnost.

VÝROBNÍ ČINNOST
= další oblast podnikových činností; = přeměna vstupu na výstupy (suroviny, materiál, energie - lidská práce + stroje - výrobky, služby apod.)
- nejlepší kombinace výrobních činitelů, stanovení nejefektivnější kombinace (jaká potřeba strojů, pracovní síly k zajištění výroby)

2 okruhy pro šetření:
1. výchozí – co vyrábět (určuje trh – jaké výrobky, sortiment, množství, v jakých časových dispozicích) = jak bude formulován náš výrobní program
2. na čem vyrobit (technologie, způsob organizování výroby, výrobní kapacity k dispozici, možnosti)

AD 1: výrobní program = charakterizován 4 složkami:
1) objem – zjištění objemu výroby na základě fyzikálních ukazatelů (naturální)
- velmi malé použití v praxi, většinou je třeba použít tzv. smluvní – převedené ukazatele = přepočtené na jednu stejnou hodnotu předem smluvenou X ukazatele hodnotové – celá řada podle toho, co zahrnují
- Ukazatele objemu výroby:

Hrubý výrobní obrat (součet objemů výroby v Kč za všechny
vnitropodnikové faktory bez ohledu na použití
vně X mimo podniku)

- vnitropodnikový obrat

= hrubá výroba (nezahrnuje vnitropodnikový obrat, ale obsahuje
nedokončenou výrobu, kterou nelze realizovat na
trhu)
- změna stavu NV

= výroba, zboží (= určeno pro realizaci)
- suroviny, materiál, odpisy (= zjištění našeho přínosu do výroby = odečteme,
co není naším produktem)

= čistá výroba (přidaná hodnota) (= mzdy + zisk)


2) nomenklatura = přehled druhů výrobků (položek), které podnik vyrábí (české podniky mají současně příliš širokou = příliš mnoho různých druhů ( = podniky jsou méně zranitelnější; = problémy s technickou úrovní; ceny krátké série = drahá výroba) a příliš úzkou nomenklaturu = u výrobků zařazených ve výrobním programu nejsme schopni uskutečňovat různé modely a varianty = jen základní provedení, avšak efektivnost trhu spočívá právě v modelech a variantách; východisko = zúžit nomenklaturu a rozšířit varianty těch výrobků, které zůstanou)


3) sortiment = množstevní vyjádření nomenklatury (kolik kterého výrobku – nomenklatury)


4) jakost = schopnost výrobku splnit požadavky, které jsou na něj kladeny (podniky se mají snažit o 100% jakost, všechny výrobky mají odpovídat určeným požadavkům); vedle jakosti je třeba rozlišit úroveň parametrů (špičková firma X průměrná úroveň, i mírně podprůměrná úroveň může být žádoucí, pokud jsou takové parametry určeny); tato úroveň by měla být odpovídající trhu (= jakou je trh ochoten akceptovat)



AD 2:
- plánování, rozhodování o investicích, podle požadavků zákazníků – jaké kapacity potřebujeme mít k dispozici;
- kapacita = schopnost vyrobit určité množství výroby za danou časovou jednotku v optimálních podmínkách = optimální kvalifikace, suroviny atd. (skutečná výroba bude mít VŽDY odchylky)

22) Všeobecná rovnováha

Mikroekonomie

22. Všeobecná rovnováha

Analýza všeobecné (celkové) rovnováhy konstruuje model ekonomiky odrážející vzájemnou propojenost jednotlivých trhů.
Předpoklady modelu všeobecné rovnováhy:
1. Existují jen dva lidé tvořící společnost – A a E
2. Existují pouze dva statky – X a Y a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem
3. Existují pouze dva výrobní faktory
4. Existují pouze dvě firmy, které dané statky vyrábějí
5. Všechny trhy jsou dokonale konkurenční
6. Existuje pouze naturální směna
7. Ekonomika je uzavřená, neexistuje zde zahraniční obchod
Tento model je označován model 2 x 2 x 2 x 2.
Lze identifikovat 6 trhů:
• Trh práce při výrobě X a trh práce při výrobě Y.
• Trh kapitálu při výrobě X a trh kapitálu při výrobě Y.
• Trhy finálních statků – X a Y.
Situace všeobecné rovnováhy předpokládá rovnovážný stav ve výrobě a spotřebě současně, musí být tedy splněny tyto předpoklady:
1. Efektivnost ve výrobě – nesmí být možné přerozdělit dostupné výrobní faktory tak, aby bylo vyrobeno více jednoho statku při nezměněném množství ostatních statků.
2. Efektivnost ve směně – nesmí být možné přerozdělit danou zásobu statků tak, aby se zvýšil užitek jednoho spotřebitele a užitek ostatních spotřebitelů se nezměnil.
3. Výrobně spotřební efektivnost (dosažení efektivní kombinace vyrobených statků) – nesmí být možné změnit strukturu výroby tak, že se zvýší užitek jednoho spotřebitele, aniž by se snížil užitek jiného spotřebitele.
Efektivnost – Jestliže existuje více prospěšných činností, můžeme situaci označit za efektivní, jestliže jedna z těchto činností nemůže být zvýšena bez současného snížení jiné činnosti.

Efektivnost ve výrobě
Fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit jednoho statku více, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného statku.
Musíme sledovat nejen alokaci zdrojů v rámci určité firmy, ale také, jak jsou zdroje rozdělovány mezi firmy. Výslednou informaci získáme prostřednictvím tří postupných kroků zaměřených na rozhodování o:
1. alokaci vstupů uvnitř firmy
2. alokaci vstupů mezi firmy
3. struktuře výstupu firmy
Shrneme-li podmínky, které musí být dodrženy ve všech těchto 3 situacích, získáme alokační pravidla, jejichž platnost je předpokladem efektivního průběhu výroby.
Optimální výběr vstupů jednou firmou
1. alokační pravidlo: První podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je mezní míra technické substituce obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity.
Krabicové schéma a křivka hranice výrobních možností:
Krabicové schéma výroby ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů. Obr. str. 446
Křivka spojující body dotyku izokvant je nazývána smluvní křivkou a všechny body na této křivce představují efektivní alokaci práce a kapitálu.
Podmínkou efektivní výroby je, že mezní míra technické substituce kapitálu za práci ve výrobě X se musí rovnat mezní míře technické substituce kapitálu za práci ve výrobě Y.
Je-li výroba efektivní, říkáme, že ekonomika vyrábí na hranici výrobních možností.
Hranice výrobních možností (PPF) znázorňuje alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů. Technologický pokrok ve výrobě statku X či Y, případně zvýšení či pokles dostupných zdrojů pro výrobu těchto produktů, se projeví posunem křivky hranice výrobních možností. Obr. str. 448
Body na křivce hranice výrobních možností musí korespondovat s body na smluvní křivce.
Směrnice křivky hranice výrobních možností se nazývá mezní míra transformace produktu MRPT (o kolik jednotek musí být snížena výroba jednoho statku, aby mohla být vyrobena dodatečná jednotka jiného statku). MRPT = - dY / dX = MPY / MPX
MRPT je rovna poměru mezních nákladů obou statků: MRPT = MCX / MCY
Růst MRPT ovlivňují:
1. Klesající výnosy – vzrůstající výstup statku X zvýší MCX, zatímco pokles produktu Y bude snižovat MCY.
2. Specializované vstupy – některé vstupy jsou výhodnější pro výrobu jednoho statku než pro výrobu statku druhého. Růst X by vyžadoval použití dodatečných méně vhodných vstupů ve výrobě tohoto statku (růst MCX). Nižší produkt Y by mohl být vyráběn pouze vhodnějšími vstupy.
3. Rozdíly ve fondové náročnosti výroby statků – jestliže je např. výroba statku X více kapitálově náročná než výroby statku Y, potom v každém bodě smluvní křivky výroby převyšuje poměr K ku L ve výrobě X poměr K ku L ve výrobě Y.
Alternativní náklady – pro výrobu většího množství jednoho statku je nutné omezit výrobu statku jiného za předpokladu fixních výrobních faktorů. Zákon rostoucích alternativních nákladů vyjadřuje skutečnost, že čím více je určitého statku vyráběno, tím vyšší jsou alternativní náklady těchto dodatečných jednotek statku. V případě konstantních alternativních nákladů by PPF byla přímkou.
Efektivní rozmístění zdrojů mezi firmy
2. alokační pravidlo: Druhou podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu mezi obě firmy, při níž je mezní produkt obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejný. Obr. str. 453
Efektivní volba struktury produktu firmou
3. alokační pravidlo: Třetí podmínkou efektivnosti výroby je taková struktura výroby obou statků, při níž je mezní míra transformace produktu u obou firem stejná.

Efektivnost směny
Rozdělení fixního množství statku je efektivní, jestliže jeho přerozdělení nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen jiný spotřebitel.
Podmínkou efektivního rozdělení statků mezi spotřebitele je, že MRSC mezi jakýmikoliv dvojicemi statků musí být pro všechny spotřebitele stejná.
Krabicové schéma směny – znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou statků mezi dva spotřebitele. Všechny rovnovážné body leží na smluvní křivce (spojuje body, v nichž se dotýkají indiferenční křivky spotřebitele A a E). Pro efektivní směnu platí, že mezní míra substituce se rovná u obou spotřebitelů.


Výrobně spotřební efektivnost
Podmínka výroby správné kombinace statků: poměr, ve kterém jsou dva statky nahraditelné ve spotřebě, se musí shodovat s poměrem, v němž jsou nahraditelné ve výrobě: MRSC = MRPT
Obr. str. 459. Optimální rozdělení obou statků mezi spotřebitele by mělo být představováno tím bodem na smluvní křivce, ve kterém směrnice jejich indiferenčních křivek je shodná se směrnicí křivky hranice výrobních možností v bodě R.

Podmínky pro dosažení celkové rovnováhy:
• Mezní míra technické substituce každého výrobního faktoru za každý jiný výrobní faktor by měla být stejná pro všechny statky
• Mezní míra substituce každého statku za každý jiný statek by měla být stejná pro všechny spotřebitele
• Společná mezní míra substituce by se měla rovnat společné mezní míře transformace pro všechny páry statků

Dosažení všeobecné rovnováhy
Všeobecné rovnováhy je dosahováno prostřednictvím cenového systému.
Cenový systém a efektivnost výroby
• Teorie trhu práce:
V rovnovážné situaci platí: MPLX * PX = w = MPLY * PY
MRPT = MPLY / MPLX = PX / PY
• Teorie firmy:
Firma volí takovou kombinaci vstupů, která odpovídá bodu, v němž se izokosta dotýká izokvanty: MRTS = w / r
Rovnováha nastane v okamžiku, kdy poměr cen obou produktů bude takový, že izokvanty vyjadřující odpovídající objem produktu X a Y se budou dotýkat cenové přímky ve stejném bodě. Obr. str. 464
Cenový systém a efektivnost ve směně
• Teorie chování spotřebitele:
Spotřebitel volí takovou kombinaci statků, která odpovídá bodu, v němž se linie rozpočtu dotýká jeho nejvyšší možné indiferenční křivky: MRSC = PX / PY
Rovnovážný cenový poměr: indiferenční křivky se dotýkají cenové přímky ve stejném bodě a bod dotyku je bodem smluvní křivky směny. Obr. str. 466
Cenový systém a všeobecná rovnováha
Všeobecná rovnováha nastává v okamžiku, kdy se spotřebitelé i výrobci setkávají se stejnými cenami a přijímají je: MRPT = PY / PX = MRSC

Dle závislosti nákladů na změnách objemu výkonů

fixní náklady
variabilní náklady
proporcionálních nákladů (lineárně závislých)
podproporcionálních nákladů (degresivně závislých)
nadproporcionálních nákladů ( s progresivní závislostí)

Podle příčinných vazeb k druhově, objemově, a jakostně specifikovanému výrobku či službě
- přímé (jednicové)
- nepřímé
Mohou být vykazovány jako
- režijní náklady,
- náklady pomocných činností.

Režijní náklady bývají v podnicích často členěny na
- výrobní (provozní) režii
- správní režii
- odbytová režie

3.3 Centrálně plánovaná ekonomika

Dominantní pozici zaujímá centrální plán (co a jak pro koho vyrábět) – plán na alokaci zdrojů a rozdělení vytvořeného produktu. Chtějí předem zamezit neefektivnímu fungování hospodářství jako celku→ cíl nebyl nikdy dosažen (utopický projekt – nemělo to ani dostatečnou tendenci ke zdokonalování).

Má-li fungovat, musí splnit podmínky:
- úprava vlastnických poměrů – centralizace rozhodovacího aparátu.
- základem je státní forma vlastnictví – vlastník kapitálových statků je stát, doplňováno družstevní formou vlastnictví, může mu být přiznána formálně i rovnoprávnost. Avšak většinou se dostává do podřízenosti státní formě a začleňuje se do mechanismu centrálního závazného plánování. Soukromé vlastnictví (pokud existuje) je zcela okrajovou formou.
- vztah centra a hospodářských jednotek (ty nemají rozhodovací kompetence, musí vykonávat příkaz) je zprostředkován jedním či více mezičlánky.

Základem hospodářského rozvoje je racionální chování výrobců (snižování nákladů, úspora času atd.) – to vše je možné, když je výrobce zainteresován na zdokonalování. Výrobce (podnik) je v postavení podřízeném a pouze musí plnit zprostředkované příkazy z ekonomického centra (zainteresován jen na plnění několika ukazatelů – to ale nestačí).

V tabulce jsou výstupy uváděny ...

V tabulce jsou výstupy uváděny v jednotkách (oděvy – stovky, potraviny – tuny). Hranice výrobních možností je vyjádřena křivkou procházející body A, B, C, D, E a F. Zobrazuje všechny maximálně dostupné kombinace produkce uvedených statků.

Bod L – nedostupné kombinace.
Body S, V – výrobní faktory nejsou využívány efektivně.

Dosahuje-li ekonomika výkonu na hranici výrobních možností, dosahuje výrobní efektivnosti = společnost nemůže zvýšit výstup jednoho statku, aniž by snížila výstup jiného statku. Výkon pod hranicí = neefektivnost. A to bez ohledu na skutečnost, zda snížený výstup je důsledkem existence nevyužívaných zdrojů nebo skutečnost, že výroba není uskutečňována efektivně.

• Efektivnost vyjadřuje, že společnost nemá možnost (při daném množství a kvalitě výrobních faktorů) zvýšit produkci jednoho statku, aniž by současně nebyla nucena omezit produkci jiného statku.

• Křivka vyjadřuje i jinou skutečnost – alternativní náklady = náklady obětované příležitosti (v pozadí rozhodovacích procesů subjektů) – při rozhodování je základem porovnání prospěchu (užitku) a s obětí (nákladem, ztrátou), které volba přinese.

1. Základní pojmy a souvislosti ekonomie

1.1 Základní pojmy
potřeba – pocit, že se něčeho nedostává, odstranění spotřebou. Stále se rozšiřují.
statek – slouží k uspokojení potřeb, nejsou dostatečně dostupné
volné statky – statky volně dostupné z přírody – s vývojem společnosti jejich množství klesá.

Potřeby se dělí různě podle naléhavosti (urgentnosti) - naléhavost potřeby – potřeba je pocit subjektivní, různě se mění.

ekonomické potřeby – jsou uspokojovány spotřebou statků a služeb, které jsou produktem hospodářské činnosti → ekonomické statky
neekonomické potřeby – jsou uspokojovány jinak (např. potřeba vystoupit na vrchol hory).

Výroba a potřeby se vzájemně ovlivňují a podmiňují. Od struktury potřeb se odvíjí struktura produkce a tedy i výroby. Proto se nyní moderní marketing orientuje na „formování“ trhu, jehož součástí je reklama orientovaná na vyvolávání potřeb.

Dále se používá procentní rozbor

– kromě abs. hodn. se posuzuje i jejich podíl a sleduje se jejich vývoj v jedn. obd.
Poměrové ukazatele – podíl 2 abs. ukazatelů – ukazatel likvidity (poměr oběžných aktiv ke krátkodobým závazkům)
Ukazatelé přidané hodnoty – vyjadřují jak je zvyšována hodnota pro akcionáře (provozní zisk musí být vyšší než jsou náklady na kap.)
Specifické ekonomiky
Rozhodující činnost – VÝROBA

Dělení výrobních podniků: dle předmětu činnosti (sektor zemědělství, sektor průmyslu, energie, sektor služeb, spoje, školství), dle stupně zpracování (podniky prvovýroby, podniky druhovýroby), dle výrobního množství (podniky s kusovou výrobou, podniky se sériovou výrobou, podniky s hromadnou výrobou), dle velikosti (malovýrobní, velkoobchodní)
Bankovní podniky – specifické podniky
funkce: finanční zprostředkování, emise bezhotovostních peněz, platební styk
činnost se řídí zákonem o bankách, pro založení banky – licence od ČNB (centrální banka)

Výrobní činnost podniku

Výroba: činnost, při které se za pomoci výrobních faktorů získávají výrobky nebo služby. Výroba ovlivňuje ekonomiku podniku a konkurenční schopnost. Snaha o co nejnižší náklady a nejkratší dobu na výrobu.
Výrobní proces probíhá v etapách. Např. pro strojírenství: předvýrobní, výrobní, odbytová.

Plánování výroby:
Plán. výrobního programu: určit co a množství. Závisí na průzkumu trhu. Během výroby-krátkodob. a dlohodob. změny výr.

Výrobního procesu: výběr techn., surovin a mat. Cílem-kvalita,malé nákl.
Zajištění výr. faktorů pro výrobu: plán nákupu, investiční plán, plán práce
Výrobní kapacita: výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti Dobu činnosti vyjadř. pomocí čas. fondů

Kapacitní propočty: umožňují stanovit max. objem produkce, který lze za urč. dobu ve výr. jedn. vyrobit.
Dále slouží k získ. inf.: jaký druh a kolik výr. kap. je potřeba, rozmístění výr. kapacit, potřebu výr. kapacit v příslušné době
Časový fond výrobního zař. – plánovaný počet dnů za rok.

Časové fondy: kalendářní časový fond – dán počtem dní v roce.
Nominální časový fond – zjistíme z kal. čas. fon. odečtením nepracovních dnů
Využitelný časový fond – vyp. z nominálního č.f. odečtením plánovaných prostojů
Produktivita – efektivnost využívání výrobních faktorů ve výrobě.

Skladování zásob hotových výrobků

- u kusové výroby sklad hotových výrobků prakticky není potřeba
- u výrobků spotřebního průmyslu je skladování nezbytné

Balení
- zahrnuje návrh na výrobu obalového materiálu tak, aby bylo zabezpečeno uložení i ochrana. Obal by měl zákazníka zaujmout, poskytnout informace o výrobku, značce a výrobci. Musí splňovat i bezpečnostní hledisko.
Můžou být až 3 vrstvy obalů:
o první vrstva – obal, ve kterém je uložen výrobek (dóza na krém)
o druhá vrstva – obal na dózu (papírová krabička)
o třetí vrstva – přepravní balení (fólie, lepenkové krabice)
- do procesu balení patří také povinné značení výrobku jako trvanlivost, nutriční složení, cena.

Vypracování podkladů pro fakturaci
- souhrn všech údajů, které musí obsahovat účetní nebo daňový doklad. Každý výrobek musí mít kód „Standardní klasifikace produkce“ dle Českého statistického úřadu.

Zásoby nedokončené výroby

- produkty, na nichž byly provedeny některé výrobní operace. Nejsou už surovinou, ale nejsou také ještě hotovými výrobky. Velikost nedokončené výroby záleží na délce a složitosti výrobního procesu a počtu vyráběných typů výrobků.


Zásoby hotových výrobků
- finální produkty, které nejsou dosud prodané. Jsou skladovány v podnikových prostorách. Podniky s hromadnou výrobou mají velké množství zásob hotových výrobků. Velikost zásob hotových výrobků závisí i na velikosti poptávky. Čím vyšší poptávka, tím nižší zásoba hotových výrobků.


Zásoby zboží
- finální produkty, které byly nakoupeny nebo vyrobeny k přímému prodeji. Patří sem i podnikové prodejny.


Rozpojovací zásoby
- zásoby, kdy mezi jednotlivými výrobními procesy došlo k rozpojení materiálového toku a to z důvodu vyrovnání časového nebo množstevního nesouladu, nebo proto, abychom eliminovali náhodné poruchy.

Kapacita výrobní jednotky:

Kapacita výrobní jednotky: výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti.
Dobu činnosti vyjadřujeme pomocí časových fondů:
- kalendářní časový fond, který je dán počtem dní v roce, může být vyjádřen i v hodinách. Používá se při výpočtu v nepřetržitých výrobních procesech.
- nominální časový fond zjistíme odečtením nepracovních dnů, případně celozávodní dovolené
- využitelný časový fond zjistíme odečtením plánovaných prostojů (opravy, údržba) v pracovní době.

Plánování zajištění výrobních faktorů pro výrobu
- je třeba:
o zpracovat plán nákupu
o zpracovat investiční plán
o plán práce

Produktivita
- = efektivnost využívání výrobních faktorů ve výrobě. Úroveň je dána poměrem množství produkce k objemu užitných vstupů za dané období. Její zvyšování nesmí být prováděno na úkor zákazníkem požadované kvality

S vyšší jakostí roste

- s vyšší jakostí roste i cena výrobků nebo služby. Plánování vychází z plánu odbytu, který musí přihlížet k výrobním kapacitám, materiálovým a finančním zdrojům.
- krátkodobý plán může zabezpečit pouze malé změny výrobního programu
- dlouhodobý plán zabezpečuje rozsáhlé změny výrobního programu
- podnik vyrábí takové množství, které vede k maximalizaci zisku a toto množství bývá zpravidla menší než možné maximum

Plánování výrobního procesu
- po výběru programu vybíráme technologie, suroviny a materiály. Cílem je vyrábět v požadované kvalitě s co nejmenšími náklady.
- součástí je:
o stanovení optimální výrobní dávky
o vypracování lhůtového plánu
o provedení kapacitního propočtu

Stanovení optimální výrobní dávky

Stanovení optimální výrobní dávky – stanovený počet výrobků, které se vyrábějí s jednorázovým vynaložením nákladů. Jedná se o fixní náklady, a jejich velikost na jednotku produkce klesá se zvyšováním dávky. Na druhé straně rostou náklady na skladování zásob. Optimální výrobní dávka je dávky, při které jsou jednotkové náklady minimální. Pro její stanovení se využívají metody lineárního programování a metody síťové analýzy.

Vypracování lhůtového plánu – stanovuje začátek a konec při výrobě přijatých zakázek. Faktory jsou technicko-hospodářské normy spotřeby času a výrobní kapacity. Vypracováním získáme přehled o vytíženosti jednotlivých pracovišť. Výsledkem je stanovení průběžné doby výroby.

Provedení kapacitního propočtu – umožňuje stanovit maximální objem produkce, který lze za určitou dobu ve výrobní jednotce vyrobit. Slouží k získání informaci:
- jaký druh a kolik výrobních kapacit je potřeba
- rozmístění výrobních kapacit
- potřebu výrobních kapacit v příslušné době

Etapy výrobního procesu, např. ve strojírenství:

- předvýrobní – příprava výrobků a výroby
- výrobní – hlavní výroba (hlavní náplň výroby), vedlejší výroba (výroba polotovarů), doplňková výroba (využívá se odpad z hlavní a vedlejší výroby), přidružená výroba (charakter se liší)
- odbytová


Kromě výrobních procesů jsou zabezpečovány i pomocné procesy a obslužné procesy.

plánování výrobního programu
Plánování výroby zahrnuje plánování výrobního procesu
plánování zajištění výrobních faktorů pro výrobu

Plánování výrobního programu
- určení „co“ a „v jakém množství“ budeme vyrábět
- je určen v závislosti na výsledcích marketingového průzkumu a na velikosti poptávky.
- výrobní program se neustále mění, jsou vyřazovány zastaralé výrobky a nahrazovány novými.

Podniky, které vyrábějí spotřební zboží, mají rychlejší tempo změn ve srovnání s podniky těžkého průmyslu.

Výsledky obou metod rozlišují tři oblasti činnosti podniku:

o provoz – soustřeďují se výsledky provozní činnosti, změny pohledávek u odběratelů, změny dluhů u dodavatelů, změny zásob, ...
o investice – změny dlouhodobého majetku a jeho zdrojů
o finance – fondy plynoucí z použití úvěrů aj. dluhů, společných akcií, splátek dluhů, placení dividend
- cash flow je ústředním pojmem celého finančního řízení podniku. Je i kritériem veškerého rozhodování.


9. Výrobní činnost v podniku
Výroba = činnost, při které se za pomoci výrobních faktorů získávají určité výrobky nebo služby. Všechny činnosti, které podnik zabezpečuje. Výroba ovlivňuje ekonomiku podniku. Výrobní proces by se měl uskutečňovat při nejnižších možných nákladech a nejkratších dobách. Aby byl vyráběný sortiment prodejný, musí skladba vycházet z požadavků odbytu. Financovat výrobu znamená platit za nakoupený materiál, energie, mzdy, údržbu a opravy.

Optimální struktura výroby

Výrobní kapacita - maximální objem produkce, který může výrobní jednotka vyrobit za určitou dobu - ideální, teoretická veličina, určují se další druhy kapacity:
- praktická kapacita (počítá s určitými přestávkami),
- normální kapacita (je ročním průměrem)
- nominální kapacita (počítá se štítkovým výkonem a plnou dobu)
Kapacita
- je závislá na technické úrovni strojů a výrobního zařízení, na době jejich činnosti, organizaci práce a výroby, kvalifikaci pracovních sil, použitých surovinách apod.
- obecně ji můžeme vyjádřit jako výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti
- do činnosti vyjadřujeme pomocí časových fondů


9. NÁKUP
k dispozici psané v ruce

INTERNÍ ANALÝZA

Zkoumám silné a slabé stránky – specifické přednosti podniku, ty vypovídají o tom, kde je podnik silný a kde ho konkurenti nemohou snadno dosáhnout. Zdroje specifických přednosti je majetek podniku a schopnosti podniku (dovednosti)

Oblasti, ve kterých srovnávám svůj podnik s konkurencí:
1. Marketing
- výkonnost trhu – sortiment, kvalita, softwarové výkon,
- ceny – celková situace v cenách, rabaty, nabídky, podmínky,
- pozorování trhu – reklama, prodej, stimulace prodeje, práce s veřejnosti, image
- distribuce – skladování, export

2. Výroba – výrobní program, vertikální integrace, výrobní technologie, výrobní kapacity, produktivita, výrobní nákl.

3. Výzkum a vývoj – výzkumná a vývojová aktivita, výkonnost výzkumu, know-how ve vývoji, patenty a licence

4. Pracovníci – kvalitativní výkonnost pracovníků, vymezení prac. sil, sociální politika, podnikové klima a mzdová politika

Volný a vzácný statek

- Některé z užitečných předmětů - statků - jsou dostupné lidem (v určitých místech) v množství, které převyšuje jejich potřebu (např. kdo na břehu moře potřebuje mořskou vodu ke koupání, má ji k dispozici víc, než potřebuje, a nemusí vynaložit ani námahu, ani peníze). Jde o tzv. volný statek („předmět“, který je užitečný, ale zároveň dostupný).

- Jiné užitečné předměty - statky - jsou dostupné v omezeném množství, přesněji řečeno v množství menším, než by lidé rádi použili (každý by si rád pochutnal na houbové smaženici, ale v lese je omezené množství jedlých hub). Jde o vzácné statky (pozn. vzácnost musíme posuzovat z hlediska prostoru i času).

- Pod zjednodušeným pojmem statek jsou v ekonomii chápány zboží a služby (jsou výstupem výrobního procesu, určené k okamžitému či pozdějšímu uspokojení potřeb spotřebitele).

Výroba a výrobní faktory (základní)
Výroba je proces, při kterém dochází k přeměně vzácných statků na takové statky, které jsou svými vlastnostmi schopné uspokojovat lidské potřeby. Východiskem pro výrobu jsou výrobní faktory:
• půda* práce* kapitál

Cílem výrobce je maximalizovat zisk.

Cílem výrobce je maximalizovat zisk.

Maximalizace zisku je stav, při němž se mezní náklady rovnají mezními příjmu firmy

optimální objem produkce

rovnováha firmy
(tj. firma nemá důvod produkci ani zvyšovat ani snižovat)

výrobce bude zvyšovat produkci, dokud mezní náklady budou nižší, než mezní příjem

MR
Mezní příjem je přírůstek příjmu dosažený z prodeje dodatečné jednotky produkce
MR = ΔTR/ ΔQ

TR
Celkový příjem (výnos) je násobkem ceny za jednotku a počtem jednotek prodaného výstupu
TR = PxQ (= výnosová funkce)