34) Financování podniku

Financování podniku


Při financování a finančním řízení podniku je třeba vyřešit tyto nejdůležitější problémy:
1) Do čeho má podnik investovat
2) Z čeho má podnik investovat
3) Kolik ze získaných přínosů ponechat v podniku

Na stranu aktiv zapisujeme stav různých druhů majetku v hodnotovém vyjádření (v Kč). Na pořízení majetku
potřebujeme kapitál. Na stranu pasiv uvádíme, z jakých druhů kapitálu náš majetek pochází.


Význam financování a finančního řízení – Podstatou financování a finančního řízení je neustálé usměrňování
co nejvýhodnější struktury kapitálu a majetku. Úspěšnost této činnosti spočívá v tom, jak dokážeme uvést do souladu tyto základní okolnosti:
1) Každý investor preferuje více peněz než méně
2) Každý investor preferuje méně rizika než více
3) Každý investor preferuje stejné množství peněz dnes
spíše zítra

Faktor kvantity – ovlivňuje rozhodování tak, že dáváme přednost řešením, která nám slibují v daném období více finančních zdrojů.
Faktor rizika – nás ovlivňuje tím, že zvažujeme velikost očekávaných finančních zdrojů s ohledem na bezpečnost jejich získání.
Faktor času – nás zase ovlivňuje tak, že přihlížíme nejen k absolutní velikosti předpokládaných
finančních zdrojů, ale i jejich rozložení v čase.

Snahou finančních řízení podniku je zvyšování jeho finančních zdrojů, souhrnným ukazatelem pak je zvyšování
tržní hodnoty firmy.
Finanční řízení podniku zahrnuje dvě skupiny činností, a to:
1) Účetnictví a kontrolu
2) Finanční strategii

Cílem první skupiny činností je formulovat závěry a návrhy opatření na základě pohledu do minulosti.
Předmětem těchto činností je vedení účetnictví, daňová agendy apod. Dosažené evidované výsledky hospodaření podniku jsou podkladem pro jejich finanční analýzu. Druhá skupina činností se zaměřuje především na investiční rozhodování podniku a usměrňování struktury kapitálu včetně rozdělování finančních zdrojů. Tyto činnosti představují především pohled do budoucnosti a jsou podkladem pro finanční plán.

Zdroje financování – Podnik jako ekonomický subjekt rozlišuje finanční prostředky podle jejich původu na vlastní a cizí zdroje.
Financování z vlastních zdrojů zahrnuje:
1) Interní financování – provádí se využitím zisku po
zdanění a odpisů
2) Financování pomocí kapitálových vkladů – vlastník
vkládá do podniku finanční prostředky, které nabývají podobu podílu ve společnosti s ručením omezeným nebo akcií v akciové společnosti.
Financování z cizích zdrojů zahrnuje:
1) Obchodní úvěry – vznikají v důsledku časového
nesouladu mezi skutečným dodáním materiálu a placením dodávek
2) Bankovní úvěry – kapitál poskytne peněžní ústav za
sjednaných podmínek.


Zdroje se také člení z hlediska času, po který je můžeme využívat. Rozeznáváme zdroje krátkodobé a dlouhodobé. Kritériem pro členění z hlediska času je jeden rok.
Krátkodobé – zdroje financování může podnik získat i jako obchodní úvěr. Dodá-li našemu podniku jiný podnik (dodavatel) nějaký materiál, poskytuje nám tím v podstatě úvěr do té doby, dokud mu nezaplatíme. Zvláštním případem je zbožový úvěr – náklady na dodaný materiál nehradíme penězi, ale výrobky našeho podniku. Pokud jsou úvěry poskytovány v cizích měnách, hovoříme o devizových, popř. i o euroměnových úvěrech.


Úvěry Forma poskytnutí Formy splácení
1) Peněžní Peníze Peníze
2) Obchodní Zboží Peníze
3) Zbožové Zboží Zboží
4) Předplatné Peníze Zboží
5) Devizové a euroměnové Zahraniční peníze Zahraniční peníze


Finanční plánování a řízení – Plánování je proces formulace cílů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout. Při finančním plánování promítáme možnosti financování a zhodnocování kapitálu do budoucnosti a posuzujeme, jak se projeví důsledky finančního a investičního rozhodování v hospodaření podniku. Výsledkem je finanční plán. Řeší v zásadě otázky „jak utratit peníze“. Finanční plánování pomáhá podniku vyhnout se chybám v budoucnosti.
Finanční pánování zahrnuje:
1) Stanovení finančních cílů podniku
2) Analýzu rozdílů mezi skutečným a cílovým (očekávaným) stavem
3) Souhrn opatření potřebných k dosažení cílů

Stejně jako při plánování všeobecně, rozeznáváme i při finančním plánování časový horizont, který je jeden rok. Je to nejdelší výhled v čase, který jsme předem určili. Podle toho rozeznáváme krátkodobé a dlouhodobé finanční plánování.
Krátkodobé finanční plánování – tím máme na mysli plánování s časovým horizontem několika
měsíců až jednoho roku. Krátkodobé finanční plánování souvisí zejména s běžnou hospodářskou činností podniku.
Dlouhodobé finanční plánování – se obvykle uplatňuje ve výhledu (na časovém horizontu) 2 až 5 let.
Existují však některé oblasti (např. plánování investic), kde se plánuje i s delším výhledem.
Souhrnný dlouhodobý finanční plán – vychází z uvažovaných projektů a dalších opatřeních, které
hodlá podnik realizovat na zvoleném časovém horizontu.

Finanční plánování i již probranou finanční analýzu zabezpečuje finanční útvar, který se zaměřuje zpravidla na tyto činnosti:
1) Financování podniku
2) Finanční řízení
3) Finanční plánování
4) Účetnictví
5) Statistiku

Zakladatelský rozpočet – ve finančním pánování představuje sestavení zakladatelského rozpočtu zvláštní případ. Souhrnným výsledkem je rozvaha, která obsahuje základní údaje o struktuře majetku a kapitálu. Je především podkladem pro rozhodnutí o tom, zda je reálné obstarat potřebný kapitál a zda tedy vskutku můžeme zahájit podnikatelskou činnost.


Souhrnný finanční plán – Finanční dopady realizace podnikatelských záměrů a dalších rozhodnutí managementu podniku, včetně organizačních a technických opatřeních, se promítají do souhrnného finančního plánu.
Souhrnný finanční plán se zpravidla zaměřuje na:
1) Odbyt a tržby
2) Výsledky hospodaření
3) Požadavky na majetek
4) Potřebu finančních zdrojů
5) Ekonomické předpoklady

Odbyt a tržby – Základním východiskem zde je výzkum trhu. Vzhledem k tomu, že v tržním
hospodářství je odhad budoucího vývoje odbytu a tržeb nejistý, používá se často intervalových odhadů, které vyjadřují horní (optimistickou) a dolní (pesimistickou) variantu očekávaných příjmů z prodeje.
Výsledky hospodaření – Do výsledků hospodaření se promítají všechny plánované činnosti podniku.
Výsledky hospodaření podniku se promítají do plánu tvorby zisku, plánu peněžních příjmů a výdajů a do plánované rozvahy.
Plán tvorby zisku – obsahuje údaje, které jsou shrnutím podkladů vyplývajících z analýzy a průzkumu
trhu na straně jedné a věcných i ekonomických předpokladů zabezpečení výroby na straně druhé.
Plán peněžních příjmů a výdajů – je shrnutím údajů o očekávaném pohybu peněžních prostředků,
tedy o peněžních tocích.
Požadavky na majetek – Součástí plánu jsou uvažované kapitálové výdaje, především:
1) Investice na pořízení HIM - pro obnovu a technické zhodnocení
- pro rozvoj podniku
2) Výdaje na inovace výrobků
3) Ekologické výdaje
Potřeba finančních zdrojů – Zde se plán zaměřuje na možnosti obstarání potřebného kapitálu.
Ekonomické předpoklady – Podnik jako ekonomický systém je propojen s jeho ekonomickým okolím.
Perspektivní chování okolí podniku je významným činitelem, který ovlivňuje jeho rozvoj.

Finanční plánování je specificky zaměřená, kvalifikovaná činnost, jejímž výsledkem je takové řešení,
které zabezpečuje žádoucí výnosovou situaci a finanční stabilitu podniku na zvoleném časovém horizontu.
Finanční plánování se zaměřuje na vyjádření a hodnocení ekonomických důsledků realizace komplexu opatření, která mají v podniku uskutečnit v daném výhledu.
Pro řízení podniku má rovnocenný význam jak krátkodobé, tak i dlouhodobé finanční plánování. Oba typy plánování se vzájemně doplňují a jsou propojeny především plánováním hotovosti, které si klade za cíl udržovat solventnost a likviditu podniku.
Hodnocení podnikatelských záměrů je důležitou součástí dlouhodobého plánování. Zejména v této oblasti se používají specifické metody hodnocení, především výpočet doby návratnosti úvěru, testování výnosnosti pomocí výpočtu netto současné hodnoty peněžních toků a výpočet vnitřního výnosového procenta.
Komplex důsledků realizace všech plánovaných akcí se do tvorby zisku, očekávaného vývoje hotovosti a rozvahy nejúčelněji promítají za podpory speciálních počítačových programů.

1. CHARAKTERISTIKA PODNIKU A PRODUKČNÍHO PROCESU

PODNIKOVÁ EKONOMIKA


CHARAKTERISTIKA PODNIKU A PRODUKČNÍHO PROCESU

- podniky
o organizační jednotky prod. procesu
o produkují statky a podávají výkony
- produkční proces
o ovlivněn faktory:
a) elementární
• 1) lidské zdroje
• 2) provozní prostředky – stroje, zařízení
• 3) materiál, suroviny (vstupy)
b) dispozitivní
• 1) řízení
• 2) plánování
• 3) organizace práce
- podnik – charakteristika
o právní subjekt (PO)
o organizačně samostatná jednotka, vyvíjí samostatnou činnost
o 2 předpoklady pro vznik
- racionální iniciativa
- disponibilní kapitál

Členění
MSP Velké podniky
Řízení podniku
- vlastník = podnikatel - manažer
- nedostatečné znalosti pro řízení podniku - fundované znalosti pro řízení podniku
- patriarchální řízení - řízení podle manažerských metod
- min plánování - rozsáhlé plánování
- ojedinělá skupinová rozhodnutí - častá skupinová rozhodnutí
- řídící personál je nenahraditelný - řídící personál je nahraditelný

Personál
- malý počet zaměstnanců (max 249) velký počet zaměstnanců
- nepatrné zaměstnávání lidí s akademickým vzděláním - zaměstnávání lidí s akademických vděláním ve větším rozsahu
- široké odborné znalosti pracovníků - silná tendence k vyhraněné specializaci

Organizace práce
- kumulování funkcí - dělba práce
- silné osobní vazby mezi zam. (-) - nepatrné osobní vztahy mezi zam. (+)
- delegování pravomocí v omezeném rozsahu - rozvinuté delegování pravomocí
- velmi pružná přizpůsobivost - nízká přizpůsobivost
- liniová organizační struktura - složitá organizační struktura
- nepatrný stupeň formálnosti - vysoký stupeň formálnosti

Výroba
- pracovně intenzivní - kapitálově intenzivní
- nepatrná dělba práce - rozvinutá dělba práce
- převážně univerzální stroje - převážně speciální stroje

Výzkum a vývoj
- téměř žádný - systematický

Financování
- převažuje vlastní kapitál - převažuje cizí kapitál
- min. státní podpora v krizových situacích - státní podpora v krit. sit. je pravděpodobná

Kvantitativní a kvalitativní charakteristika MSP
a) kvantitativní charakteristiky
- schválila Komise EU r. 1996
- 1) počet zaměstnanců
o mikropodnik – 0 – 9 zam.
o malý podnik – 10 – 49 zam.
o střední podnik – 50 – 249 zam.
o velký podnik – 250 -> zam.
- 2) kritérium nezávislosti
o více než 25% kapitálu firmy je vlastněno jednou nebo několika firmami, které nesplňují kritérium pro MSP (velké firmy)
- 3) roční obrat
o do 5 mil. EURo – malý podnik
o do 40 mil. EURo – střední podnik

b) kvalitativní charakteristika MSP
- osobnosti podnikatele
o jeho podnikatelský duch
o mít názory, idee, být flexibilní, být ochotný riskovat

Podnikatel
- r. 1963
o Davids => zakladatel nového podniku
- r. 1971
o Hornady + About => úspěšný podnikatel – osoba, která založila podnik, který neexistoval, musí zaměstnávat min. 8 lidí a existovat déle než 5 let
o Hull + Posley => podnikatel je osoba, která řídí firmu, a která na sebe přebírá obchodní riziko
- r. 1989
o Taylor => prostřednictvím osobní zkušenosti, motivace, připravenosti podnikatele je na sebe schopen převzít hospodářskou a sociální roli

- podíl MSP je 99,9% podniků v ČR
- národohosp. význam MSP – 59,7% zam. osob (EU 66%)
- podíl MSP na tvorbě HDP – 33,6% v ČR (EU 52%)

SWOT analýza MSP
1. Vnitřní vlivy
Silné stránky Slabé stránky
- poměrně značně pružná reakce na požadavky trhu - vedení často chybí znalosti o řízení podniku
- nejsou činěna skupinová rozhodnutí
- krátká a přímá cesta přenosu info mezi vedením a zam. - patriarchální styl řízení
- téměř žádné plánování
- relativně krátký časový prostor mezi inovacemi výrobků a jejich uplatněním na trhu - absence podnikatelské strategie
- malá eko síla v porovnání s velkými podniky
- slabá pozice v soutěži o veřejné zakázky
- zájem o zvýšení jakosti nebo alespoň o certifikaci - obtížný přístup ke kapitálu, což omezuje možnost financování rozvojových aktiv
- otevřenost a realistický postoj k přeshraniční spolupráci - lidské zdroje nejsou pro MSP prioritou
- řada MSP nemá zpracován motivační program organizace
- nedostatečný marketing – nedostatečná kontrola distribučních kanálů, neznalost konkurence, neznalost potřeb zákazníka, závislost v prodeji na jiných

2. Vnější vlivy
Příležitosti Hrozby
- politika státní podpory MSP - nedostatečná státní podpora MSP
- spolupráce MSP s institucemi a akademickými pracovišti - nekalá konkurence ze strany velkých pod. a dumpingové ceny dovážených produktů
- vytváření sítí MSP - silná konkurence na jedn. vnitřním trhu EU
- vyplňování okrajových oblastí trhu, které nejsou pro větší podniky zajímavé
- přístup na nové trhy po vstupu ČR do EU - nedostatečná spolupráce mezi institucemi (ÚP, hosp. komory, samospráva,…) a podniky omezuje rozvoj MSP

Limitující faktory rozvoje MSP (anketa)
- nedostatečná poptávka (83%)
- nedostatek kvalifikovaných manažerů (62%)
- legislativa (54%)
- nedostatek kvalif. dělníků (48%)
- vysoké daně a sociál. a zdrav. pojištění (45%)
- nedostatek kapitálu pro expanzi (33%)

- předpoklad MSP = vysoká životní úroveň obyvatelstva
- národohospodářský význam MSP
export 36,1 14,3 21,8
import 49,3 26,4 22,9
celkem malé podniky střední podniky

Informace, které potřebují české MSP o jednotném evropském trhu
- legislativa
- info o EU obecně
- info o bankovnictví
- info o nových technologiích
- možnosti exportu
- možnosti navázání obchodních kontaktů
- info o celních pravidlech
- podmínky certifikace
- info o jednotném evropském trhu
- info o institucích EU
- podmínky získání zakázek
- info o řízení kvality v EU
- podmínky integrace do EU
- info o strukturálních fondech

Motivy pro hledání zahraničních partnerů
- přístup na nové trhy
- kapitál
- sdílení rizika


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

4. ČINNOSTI PODNIKU

ČINNOSTI PODNIKU

= řetězec, komplex činností, např. výrobní, nákupní, finanční, odbytová, investiční, výzkum + vývoj …;

Složitá otázka je určení nejdůležitější ( nejproblémovější) z těchto činností; dříve tak byla označována činnost výrobní, dnes jsou výrobní problémy snadno řešitelné; nový – aktuální problém = jak prodat to, co bylo vyrobeno (větší konkurence, nasycenost trhu …); dále financování, finanční řízení podniku – bez finančních prostředků nelze provozovat žádnou z podnikových činností (finance = východisko).

Finanční činnost - hlavní úkoly:
1. rozhodovat o způsobech financování podniku z hlediska:
a) struktury zdrojů = jakou část prostředků získáme odkud = z vlastních, cizích zdrojů, samofinancováním…
b) faktoru času = krátkodobé X dlouhodobé zdroje; dlouhodobá potřeba použití kapitálu má být v souladu s disponibilitou

2. pravidla a zásady používané při financování
3. rozhodovat na co zdroje budou použity (běžné financování, investice do technologie…)
4. podklady pro rozdělování zisku (dividendová politika)
5. analýza činností s finančním vyjádřením, kontrola, řízení finančních činností
6. hodnocení řízení likvidity podniku


AD 1. Rozhodování z hlediska struktury


V ČR je nadměrně zastoupen cizí kapitál – bankovní úvěry (důsl. nepříliš vydařené privatizace).
Obligace = zdroje cizího kapitálu pocházející z kapitálového trhu (je však nízké % podniků, které vstupují na kapitálový trh pro uspokojení – nedostatečné fungování kapit. trhu); obligace nezakládá nárok na spoluúčasti v řízení, ale garantuje finanční nárok.
Rizikový a rozvojový kapitál: podnik se v problémech (= banka mu nepůjčí, nesmí emitovat akcie… a potřebuje prostředky) obrátí na fondy rizikového kapitálu, kterým předloží projekt (výnosnost takového projektu musí být větší než 25%), společnost rizikového kapitálu potom skoupí akce podniku a sama emituje obligace na kapitálovém trhu a financuje asanaci podniku; velmi malé % podílu na HNP, nízká očekávání.
Samofinancování: není ve vztahu s odpisy. Využití zisku:
- otevřené samofinancování = sestavení základního rozpočtu, čistého zisku se dá použít k financování investiční činnosti apod.,
- tiché (skryté samofinancování) = účetní předpisy připouštějí možnost vytvoření rezerv a opravných položek, ale odhad jejich výše nelze jednoznačně stanovit; částka kterou tyto rezervy vytvoříme, je zahrnuta do nákladů resp. daňových odpisů a tak sníží daňový základ a tím daň - podnik získá k dispozici více prostředků.
Výhody X nevýhody:
☺ více prostředků k dispozici, než je nezbytně nutné = snázeji se překonávají různé problémy, není nutné neustále jednat s bankou o krátkodobých překlenovacích úvěrech = jednodušší hospodaření pro management
- vytvořené rezervní fondy snižují zisk – použití více vlastních prostředků a méně cizích – zbavujeme se „daňové páky“
- zbavujeme se možnosti použití prostředků, které jsme dali do rezerv někde jinde, např. v investicích.


AD2 Pravidla financování
např. preference většího výnosu před menším, menší riziko před větším (viz učebnice ). Asi budeme muset vymyslet kompromis, že ano – složité a náročné rozhodování…
Základní – výchozí pravidla financování:
1. pravidlo vertikální kapitálové struktury (= v rámci sestavení zakladatelského rozpočtu = výše vlastního a cizího kapitálu:
VK / CK = 1:1 (ne staveb., banky)
2. pravidlo horizontální kapitálové struktury:
- zlaté pravidlo financování = musí existovat shoda mezi disponibilitou a vázaností kapitálu; dlouhodobě vázané prostředky profinancovat z dlouhodobých zdrojů, ani to negarantuje nulové problémy s likviditou, záleží na odpisech:
= záruka likvidity jen - odpisy - splátky úvěrů
- investiční majetek z VK (= pouze ze samofinancování – vlastní kapitál)
- dlouhodobý majetek (tj. včetně tzv. vázaného oběžného majetku) z dlouhodobého kapitálu
Běžné financování: oběžný majetek závisí na - době obratu zásob
- době inkasa
- době odhadu plateb
Vázanost = rozdělení oběžného majetku na trvale (trv) a sezónně (= výkyvy) (sv) vázaný: způsoby financování: a) umírněný: tv. – dlouhodobý úvěr; sv. – krátkodobý úvěr (tento
způsob je jediný v souladu se zlatým pravidlem financování)
b) agresivní: jen krátkodobý úvěr
c) konzervativní: i část sv. financována dlouhodobým úvěrem +
zbytek krytí z vlastních zdrojů


AD6. Analýza, kontrola, hodnocení likvidity podniku
UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY

1. Ukazatel likvidity = schopnost úhrady závazků
- běžná likvidita = oběžný majetek (aktiva) .
krátkodobé závazky (pasiva)
- do aktiv patří: zásoby; peníze; cenné papíry do 1 roku; pohledávky
- do pasiv patří: dluhy dodavatelům; splatné směnky; odložené mzdy; daně
- zjišťujeme dostatek/nedostatek prostředků na běžně splatné závazky (= splatné z aktiv); výsledek v průměru 2,5 = 2,5x by měla hodnota majetku překračovat závazky; ani příliš vysoká likvidita není vhodná; tento ukazatel je orientační

- rychlá likvidita = oběžný majetek – zásoby (- nedobytné pohledávky) (výsl. = 1)
krátkodobé závazky (pasiva)

2. Ukazatele aktivity = schopnost využívat zdroje (= jak)
- obrat zásob = tržby (T) / zásoby
(jaká je tendence - průměr oboru = hledisko posuzování výsledku)

- průměrná doba inkasa = pohledávky / T:360 (prům. doba čekání na zaplacení)

- obrat fixních aktiv (A) = T / fixní A (zůst. cena) (využití kapacit, vliv odpisů)

- obrat celkových aktiv = T / A (v ČR velmi nízký a pomalý = nevyužité kapacity)


3. Ukazatele zadluženosti = jak podnik využívá cizí kapitál
- zadluženost = dluh / A (věřitelé – minim.; vlastníci – optim. = daňová páka)

- krytí úroků = Z (před úroky a zdanění) / úroky (jaký vliv daní)
- problém vysoké zadluženosti = zda podnik vyprodukuje čistý zisk ze kterého je chopen splácet alespoň úroky


4. Ukazatele výnosnosti (rentability) = ziskovosti
- rentabilita tržeb = ČZ / T

- výnosnost celkových aktiv = ČZ / A
(ROA – Return on Total Assets)

- výnosnost vlastního jmění (kapitálu) = ČZ / vlastní jmění (E)
(ROE – Return on Common Equity)


5. Ukazatele tržní hodnoty = jak trh (burza) hodnotí minulost a perspektivu podniku
- kurs akcie = tržní cena akcie / nominální hodnota akcie
(u většiny českých podniků pod 1)

- návratnost kapitálu = tržní cena akcie / výnosnost 1 akcie

- dividendy na 1 akcii = celkové dividendy / počet akcií

Interní forma financování - ODPISY

• vyjadřují fyzické i morální opotřebení majetku, přenáší hodnotu majetku do nákladů
• fixní náklad; vrací se v tržbách – proto zdroj pořízení nového majetku
• souhrn odpisů = oprávky
• účetní odpisy – snaha zachytit co nejpřesněji skutečné opotřebení
• daňové odpisy – max. výše odpisů, která je pro účely základu daně uznána jako náklad
• Zákon o DzP zařazuje majetek do 6 odpisovýchskupin a určuje závaznou dobu odepisování
a metodiku výpočtu ročních odpisů
• Odpisy rovnoměrné a zrychlené


Hodnocení ekonomické efektivnosti investičního záměru
INVESTICE
• peněžní výdaje, k jejichž přeměně v budoucí příjmy dojde v delším časovém období
• statky, které nejsou určeny pro bezprostřední spotřebu, ale pro využití ve výrobě
• dělení:– hmotné– nehmotné– finanční
• způsoby pořízení: koupě, investiční výstavba, leasing, dar
• zdroje financování

B. OBLAST INVESTOVÁNÍ

Nabytí hmotného investičního majetku -
Nabytí nehmotného investičního majetku -
Nabytí finančních investic -
Výnosy z prodeje hmot.investičního majetku +
Výnosy z prodeje finančních investic +
Inkaso pohledávek z komplexního pronájmu +
Úhrada závazků ke komplexnímu pronájmu - .

C. OBLAST FINANCOVÁNÍ
Zvýšení dlouhodobých úvěrů +
Snížení dlouhodobých úvěrů -
Zvýšení závazků z dluhopisů +
Snížení závazků z dluhopisů -
Zvýšení ostat. dlouhodobých závazků +
Snížení ostat. dlouhodobých závazků -
Upsání cenných papírů a účastí +
Vyplacení vlastního jmění společníkům -
Přeměna dluhopisů na akcie +
Dotace +
Kapitalizace závazků +
Úhrada ztráty společníky +
Dividendy a podíly - = konečný stav peněžních prostředků

7. FINANČNÍ MOŽNOSTI

Živnostník, FO – minimální kapitálové vybavení. Obtížný přístup k cizím zdrojům (úvěry)- problém ručení,
obvykle chtějí málo peněz (řádově statisíce), což je pro banku neatraktivní, dnes
konkurence bank,(kampeličky)
v. o. s. – vlastní kapitál tvoří vklady společníků. Možnosti rozšíření kapitálu: - zvýšení vkladů společníků-
přijetí nového společníka- tichý společník. Obtížný přístup k úvěru v počátku podnikání, pokud
dostanou a splácí, pak už získat další není problém.
k.s.– majetek komplementářů a vklady komanditistů. Možnost rozšíření kapitálu:- tichý společník- zvýšení kap.
vkladů- přijetí nového komanditisty. Obtížný přístup k úvěru,Pozitivní pro věřitele je, že vklady
komanditistů jsou zaneseny v obchodním rejstříku

8. DAŇOVÉ ZATÍŽENÍ
Živnostník, FO – daň z příjmu fyzických osob (podle stupnice)
v. o. s. – daň z příjmu fyzických osob a další daně
k.s. – podléhá zákonu o dani z příjmu PO. Zjištěný základ daně se sníží o částky připadající na jednoho
komplementáře podle spol.smlouvy. Ti pak zdaní tuto částku jako FO. Další daně podle okolností.

Vybrané aspekty dluhového financování

- schéma hodnocení různých forem dluhového financování ze strany podniku

Kritérium Forma dluhového financování
- náklady
- časový rámec vzniku fixních nákladů
- rychlost opatření
- poskytnutí záruk
- délka splatnosti úvěru
- možnosti výpovědi
- formality

Formy krátkodobého dluhového financování
a) Krátkodobé obchodní úvěry
- nejznámější a nejrozšířenější formou krátkodobého obchodního úvěru je dodavatelský úvěr
- vzniká v okamžiku, kdy podnik obdrží dodávku, resp. je v jeho prospěch vykonána služba, avšak dodavatel stanoví takové platební podmínky, které umožňují odklad splatnosti kupní ceny

Aspekty podílového financování u akciových společností

- základní kapitál je v případě a. s. tvořen součinem jmenovité hodnoty akcií a počtem emitovaných kusů. Jmenovitá hodnota akcie je účetní veličinou představující výši podílu na základním kapitálu a. s.
- ne každá a. s. emituje akcie! (v ČR je to spíše výjimka)
- z hlediska financování disponuje podnikání formou a. s. jednou zásadní předností: akcie jsou cenným papírem, který může být obchodován na organizovaném či neorganizovaném trhu s CP. Z hlediska investora je jednoznačnou výhodou možnost relativně rychlého prodeje a nákupu podílů na konkrétním podnikatelském subjektu; z pohledu financovaného podniku je výhodou neomezená doba disponování s poskytnutým kapitálem, nezávisle na změně vlastnických práv k CP.
- možnosti podílového financování v případě veřejně obchodovaných akcií se vyskytují zejména na následujících finančních trzích

*) např. RM-System v ČR
**) vypořádání obchodu do 2-3 dní po ukončení (burzy)
***) obchodování s odvozenými CP (finanční deriváty)

Financování formou „private equity“
- další z forem financování vlastními kapitálem je, vedle podílového financování, financování formou Private Equity. Tento způsob obstarávání finančních zdrojů je možný v případě všech právních forem.
- Private Equity je chápán jako vlastní kapitál soukromých investorů, který je investován jako podílový kapitál podniků zpravidla stojících mimo burzu, a který slouží k financování určité významné rozvojové fáze podnikání

Financování podílové

- je financováním z vkladů vlastníků tvořících základní kapitál. Tento způsob financování se odlišuje od ostatních forem externího financování právním postavením poskytovatele kapitálu
- typickým příkladem podílového financování je založení podniku, kdy podílníci (společníci, vlastníci) poskytují finanční prostředky, aby umožnili start podnikání. Podílové financování však nenachází přirozeně své uplatnění pouze při založení podniku, nýbrž rovněž v situacích, kdy dochází k navýšení základního kapitálu podniku. Vklady mohou nabývat podobu:
• peněz
• fyzických aktiv
• nehmotných aktiv, tzn. práv typu licence, patenty, etc

- právní forma podnikání určuje od počátku možnosti a hranice podílového financování, její volba je otázkou vlastníků. Z hlediska podnikových financí se účelné jeví klasifikace právních forem podnikání dle kritéria možnosti emitovat majetkové cenné papíry, tedy akcie

Formy podnikového financování

Formy financování z hlediska právního postavení poskytovatele kapitálu
• financování prostřednictvím vlastního kapitálu - dosavadní vlastníci (např. společníci) vkládají dodatečně vlastní kapitál (hovoří se o podílovém financování) nebo ponechávají své podíly na zisku v podniku pro další použití (dochází k tezauraci). Další možností je vstup nových společníků – podílníků na vlastním kapitálu

• financování prostřednictvím cizího kapitálu - poskytovatel kapitálu je v pozici věřitele vůči podnikatelskému subjektu (hovoří se o dluhovém financování)

Formy financování z hlediska původu finančních zdrojů
• externí financování - jedná se o financování kapitálové potřeby ze zdrojů, které mají svůj původ mimo podnik, „tečou“ tedy do podniku z vnějšího prostředí. Nezáleží přitom na tom, zda jsou poskytovateli vlastníci či věřitelé

• interní financování - jedná se o krytí kapitálové potřeby ze zdrojů, které jsou resultátem podnikání, tzn. jedná se o zisky vyplývající např. z realizace tržeb či aktivací majetku

Formy financování z hlediska délky financování

• krátkodobé financování - jedná se o financování se splatností do 1 roku
• střednědobé financování - jedná se o financování se splatností od 1 roku do 5 let
• dlouhodobé financování - jedná se o financování se splatností nad 5 let

Formy financování z hlediska opakovatelnosti
• průběžné (revolvingové, tedy obnovující se) financování
• jedinečné financování. Dotýká se financování výjimečných/jedinečných událostí, např. : založení podniku, fúze, sanace, převzetí

Další kritéria pro klasifikaci podnikového financování:
• náklady spojené s alternativou financování
• doba potřebná ke získání likvidních prostředků, etc.

Základy externího financování
V případě externího financování se jedná o:
- financování vlastním kapitálem, tj. podílové financování a financování formou private equity
- dluhové financování
- financování prostřednictvím subvencí

2. Původu finančních prostředků

2. původu finančních prostředků - financování vlastním kapitálem
- financování cizím kapitálem
- samofinancování (z vlastních zdrojů - ze zisku a odpisů) - představuje hlavní způsob rozmnožování majetku firmy, snižuje náklady na kapitál

3. doby - financování dlouhodobé
- financování krátkodobé

Běžné financování
- stálá aktiva - problematika HIM - vždy investice do stálých aktiv
- investice = pořizovacích sen investic + náklady na jejich pořízení (není problém to zjistit)
- oběžná aktiva
1. musím zjistit potřebnou výši každé položky oběžných aktiv
2. určit, jakým způsobem bude tento oběžný majetek financován

Ve firmě jsou realizována tato finanční rozhodnutí:

- operativní - jsou spjata s podstatně menšími částkami peněz a nemění chod podniku (střední management)
- strategická - velké částky peněz prostřednictvím velkých změn ve firmě (top management)
- zaměřená do investic - strategická dlouhodobá investiční
- zaměřená na finance - strategická dlouhodobá finanční



Druhy financování
Členění podle:
1. pravidelnosti financování - permanentní - běžné financování (zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku)
- mimořádné - mimořádné financování (výkyvy spojené se životním cyklem podniku)

5. Metoda nákladová

- podstatou je převedení jednorázově vynaložených nákladů na roční náklady pomocí koeficientu,
- efektivnější je ta varianta, která dosáhne nižších celkových ročních (průměrných) nákladů

13. FINANČNÍ ŘÍZENÍ
viz fialový Synek 317 nebo vypracované v ruce
3 oblasti - peněžní a kapitálové trhy
- investování
- podnikové finance

- úloha podnikových financí roste
- dříve - zajistit peníze na výrobu a prodej, jak to určil marketing a management
- finanční management řídí celou činnost podniku

Financování
- užší pojetí - získávání finančních zdrojů ve všech formách jeho použití
- širší pojetí - pojetí - všechny finanční operace a rozhodování ve všech životních cyklech firmy

Při rozhodování o zdrojích financování ...

Při rozhodování o zdrojích financování na krytí jednotlivých druhů aktiv by měla být dodržována základní (tzv. zlatá) finanční pravidla:
- dlouhodobé investice nesmí být financovány krátkodobými zdroji,
- vlastní jmění má být větší než cizí zdroje,
- stálá aktiva nemají být větší než dlouhodobý kapitál,
- dlouhodobě vázaný majetek (stálá aktiva a část trvale potřebných oběžných aktiv) má být kryt dlouhodobými zdroji, zbytek krátkodobými,
- oběžný majetek má být minimálně dvakrát tak velký jako krátkodobé cizí zdroje.

Základní otázkou dlouhodobého financování a finančního řízení je relace mezi vlastním a cizím kapitálem.
Cizí kapitál se v podniku používá zejména z těchto důvodů:
1. podnikatel nedisponuje dostatečně velkým vlastním kapitálem nezbytným k založení podniku
2. podnikatel přechodně nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy jej potřebuje (např. při nákupu strojů, surovin). Cizí kapitál také umožní akce, které jinak uskutečnit nelze,
3. použitím cizího kapitálu nevznikají poskytovateli žádná práva v přímém řízení podniku, zatímco přibírání nových společníků rozřeďuje vlastní kapitál a tím i řídící pravomoce,
4. cizí kapitál je většinou levnější než kapitál vlastní (věřitel ví, že je na stálá aktiva, která jsou méně riskantní, než aktiva oběžná) a jeho použití tudíž zvyšuje rentabilitu podniku (finanční páka).

Zdroje financování ZO

Zdroje financování ZO
1) Financování vývozu
a) bankovní úvěr – kterákoliv banka nám poskytne úvěr (ČEB – Česká exportní banka) EGAP – Exportní garanční pojišťovací společnost – poskytuje záruku, garantuje návratnost úvěrů)
b) faktoring – odkup krátkodobých pohledávek faktoringovou společností (banka úvěrová, vkladová, faktoringová činnost)
c) forfaiting – metoda financování vývozních úvěrů středně až dlouhodobých na investiční celky (odkup středně až dlouhodobých pohledávek)

2) Financování dovozu
a) úvěr dodavatelský/obchodní
b) úvěr od banky/bankovní
- přímý: přímo nám výrobce pronajme
- nepřímý: přes banku, leasingové společnosti nám pronajme
- operativní: krátkodobý, majetek se vrací zpět k pronajímateli, pronajímatel financuje údržbu, pojištění, opravy, výměnu
- finanční: pronajímatel je vlastníkem věci po celou dobu trvání smlouvy, není odpovědný za provoz, po skončení smlouvy věc většinou přechází do vlastnictví nájemce

Financování ZO

Financování ZO
Dokumentární inkaso – jednoduché a hromadné, smlouva s bankou, kdy prodávající žádá, aby banka vydala kupujícímu doklady až po splnění inkasních podmínek (zaplacení nebo akceptace směnky nebo předložení bankovní záruky)
a) zaslání dokladů
b) provedení platby (nebo jiného splnění inkasních podmínek)
Dokumentární akreditiv – smlouva s bankou na žádost kupujícího, kdy se banka zavazuje, že prodávajícímu zaplatí, jestliže splní akreditivní podmínky
a) sjednání podmínek akreditivu
b) otevření akreditivu (vystavení)
c) čerpání akreditivu (výplata)
- odvolatelný: kdykoliv může být změněn
- neodvolatelný: může být změněn jen se souhlasem všech zúčastněných stran

Bankovní záruka
Písemné prohlášení banky v záruční listině, že věřiteli (prodávajícímu) zaplatí, pokud tak neučiní dlužník (kupující).

Financování ZO

Financování ZO

VÝVOZ
a) bankovní úvěr = úvěr, který vývozci poskytuje banka
b) faktoring
c) forfaiting
DOVOZ
a) bankovní úvěr nebo úvěr od zahraničního dodavatele (=obchodní úvěr)
b) leasing = majitel zboží umožní uživateli používat toto zboží za předem dohodnuté splátky po určitou dobu
1. operativní leasing (krátkodobý pronájem) – majitel své zboží pronajímá na kratší dobu než je jeho životnost, po dobu půjčení se stará o bezporuchový chod stroje, nájemce platí dohodnuté splátky, po skončení pronájmu vrací věc zpět
2. finanční leasing (dlouhodobý pronájem) – po skončení smlouvy výrobek přechází do vlastnictví nájemci, pronajímatel není odpovědný za vady během použití výrobku

Finanční plánování

Finanční plánování
= promítá otázku financování do budoucnosti, výsledkem =) finanční plán
- řeší 2 otázky: jak získat peníze?
jak je zužitkovat?

Stanovení podniku:
- stanovení fin. Cílů
- analýzy rozdílů mezi skutečným a cílovým stavem
- souhrnu opatření potřebných k dosažení cílů
Finanční plán – není povinný, je ale v zájmu podniku

Finanční plánování – krátkodobé (do 1 roku, souvisí s běžnou hospodářskou činností)
dlouhodobé ( 2 a více let, zabývá se otázkou strategie rozvoje podniku)

Finanční plán mívá tyto části:
a) Odbyt a tržby
Odbyt = může být o to kvalitnější, pokud podnik provádí průzkum trhu
Tržby = závisí na prodaných výrobcích a na ceně, za kterou je prodáme. Stanovuje se optimistická a pesimistická hranice ceny prodejní tj. intervalové odhady

b) Výsledky hospodaření
- výkaz zisků a ztrát
- výkaz peněžních příjmů a výdajů (důležité při sledování likvidity)
- rozvaha (očekávaný stav A a P)

c) Požadavky na majetek podniku
- otázky rekonstrukce, modernizace, inovace výrobků
d) Potřebu finančních zdrojů
- otázka dalšího kapitálu

e) Ekonomické předpoklady
- otázka daňové politiky (řeší podnik dopad daňové úpravy pro svůj podnik)
- otázka cel (řeší dopad zvýšení cel)
- otázka sociální politiky (řeší dopad zvýšení mezd)
- otázky úrokových sazeb

Druhy financování

Druhy financování
1) dle pravidelnosti financování:
a) financování běžné – zajišťuje každodenní chod podniku (nákup materiálu, výplata mezd)
b) financování mimořádné – pokud nastává nějaká mimořádná situace (např. při zakládání podniku), v případě likvidace podniku, požár, radikální změna ve výr. podniku)

2) dle doby po kterou je kapitál k dispozici:
a) financování DLOUHODOBÉ – zdrojem financování je vlastní kapitál, dlouhodobé cizí zdroje, např. dlouhodobý úvěr
b) financ. KRÁTKODOBÉ – př. krátkodobé bank. Úvěry, dodavatelský (obchodní) úvěr, závazky vůči zaměstnancům

3) dle původu finančních prostředků:
a) financování VLASTNÍM KAPITÁLEM – patří sem peněžní i nepeněžní vklady majitelů, emise akcií u a. s.
b) financování CIZÍM KAPITÁLEM – patří sem bankovní úvěry, emitované obligace, atd..
c) SAMOfinancování – zisk podniku, odpisy

Velikost kapitálu podniku
Závisí na:
a) na druhu co vyrábíme
b) na velikosti podniku
c) na rychlosti obratu kapitálu – čím je o. rychlejší, tím míň kapitálu potřebujeme
d) na stupni mechanizace podniku – čím větší bude m., tím budeme kapitálu potřebovat víc
e) na způsobu prodeje – ve vl. Prodejně x prodej v obchod. Organizaci