b) Krátkodobé bankovní úvěry:

• kontokorentní úvěry – základem je existence bankovního účtu (žirokonta, kontokorentního účtu); vždy za určité období (měsíc, čtvrtletí) dochází k porovnání příjmů a výdajů, které se na účtu uskutečnily a banka dané saldo klientovi zaúčtuje (kladný zůstatek = vkladový účet, záporný/debetní zůstatek = podnikatel se stává dlužníkem); úroková sazba se skládá ze základní sazby a úrokové prémie

• směnečné úvěry:
• eskontní úvěr – obchodovatelnost směnky umožňuje eskont = nákup bankou před splatností směnky, se srážkou určitého úroku – diskontu, banka nakupuje od majitele směnky, úvěrová částka = nominální hodnota, banka však vyplácí nominálního hodnotu – diskont
- stane-li se směnka neproplatitelnou – vymáhá banka peníze opět od majitele!

• negociační úvěr – negociační banka odkupuje od dovozce pro vývozce

• akceptační úvěr – banka akceptuje směnku, kterou na ni vystavil klient dle úvěrové smlouvy, banka peněžní prostředky přímo neposkytuje, dává pouze své „dobré jméno“ - vydá akceptační směnku – zavazuje se případně zaplatit za svého klienta věřiteli

• ramboursní úvěr – speciální tip akceptačního úvěru v zahraničním obchodě – banka akceptuje směnku vystavenou dovozcem - ramboursní úvěr, oznámením ramboursní banky provádí vývozce vývoz a zasílá směnku přímo či prostřednictvím r. banky, eskontuje u své banky

tags for english: best home equity loans, equity loans

Bankovní aval

- směnečný aval = banka podepíše směnku (jako ručitel) za osobu, za kterou převzala ručení
- záruční listina = např. Bidbond – banka vystavuje záruku za nabídku např. v tendrovém řízení, nesplní-li její klient dodávku – banka uhradí vzniklé škody (odběratel úvěruje dodavatele)

• lombardní úvěry - zajištěné zástavou movité věci nebo právem (CP, zboží, pohledávky apod.)
Dlouhodobé dluhové financování

- v Evropě převládají dlouhodobé půjčky ze strany úvěrových institucí:
• investiční úvěr,
• hypotekární úvěr,
• půjčky prostřednictvím neorganizovaného kapitálového trhu,
• speciální dlouhodobé půjčky
Půjčky ze strany úvěrových institucí jsou důležitým zdrojem financování zejména pro sektor malých a středních podniků, které nemají přístup k organizovanému kapitálovému trhu.

Vybrané aspekty dluhového financování

- schéma hodnocení různých forem dluhového financování ze strany podniku

Kritérium Forma dluhového financování
- náklady
- časový rámec vzniku fixních nákladů
- rychlost opatření
- poskytnutí záruk
- délka splatnosti úvěru
- možnosti výpovědi
- formality

Formy krátkodobého dluhového financování
a) Krátkodobé obchodní úvěry
- nejznámější a nejrozšířenější formou krátkodobého obchodního úvěru je dodavatelský úvěr
- vzniká v okamžiku, kdy podnik obdrží dodávku, resp. je v jeho prospěch vykonána služba, avšak dodavatel stanoví takové platební podmínky, které umožňují odklad splatnosti kupní ceny

K základním znakům ...

- k základním znakům dodavatelského úvěru patří:
• vyplývá z podmínek trhu (trh kupujícího), dosažitelný bez velkých formalit, bez systematického ověřování bonity, zajištění probíhá zpravidla pouze výhradou vlastnictví
• jedná se o obchodní úvěr, protože je vždy vázán na dodávku zboží či služeb, tzn. cílem pro jeho poskytnutí je na straně dodavatele snaha o maximalizaci obratu – jedná se o marketingový nástroj
- v zásadě má odběratel možnost rozhodnout se mezi přijetím obchodního úvěru nebo okamžitým zaplacením. Cenou obchodního úvěru je SKONTO

P: Podnikatelský subjekt získá obchodní úvěr od svého dodavatele v hodnotě 1. 000 €, podmínky jsou 0/30 a 2/10 (0/30 = zaplatí-li odběratel do 30 dnů, uhradí v plné výši, 2/10 = do 10 dnů získá skonto 2 %). Jaká je cena dodavatelského úvěru? Vyjádřete v % p. a.
cena obchodního úvěru = 2 % z 1. 000 € = 20 €
cena úvěru v % = 2/20 * 360 = 36 % p. a.
Podniku se vyplatí zaplatit do 10 dnů a využít 2%ní skonto.

- další z možných forem krátkodobého obchodního úvěru jsou přijaté zálohy ze strany zákazníků (běžné v případě dodávek investičních celků, lodí, letadel, strojů) = akontace (dodavatel získá úvěr od svého klienta)

V roce 1998 se členské ...

- v roce 1998 se členské instituce dohodly na tzv. BASEL I. (Basel Capital Accord), tato pravidla byla inovovány do podoby BASEL II. (New Basel Capital Accord) (účinnost plánována od roku
2006) cílem je vytvoření bezpečného finančního systému, jehož základní principy jsou:

a) Nové kvóty pro krytí poskytovaných úvěrů vlastním kapitálem závislé na riziku:
• individuální bonita žadatele o úvěr určuje kvótu vlastního kapitálu banky na poskytnutém úvěru
• vážení rizika úvěru se v závislosti na bonitě žadatele o úvěr pohybuje mezi 20 a 150 % podkladové kvóty vlastního kapitálu banky
• bonita žadatele o úvěr se hodnotí prostřednictvím ratingu (buď prostřednictvím externích institucí – např. Standard’s & Poord, nebo prostřednictvím IRB – Internal Rating Based)
• výsledkem je ocenění úvěru pro klienta v závislosti na míře jeho rizika stanoveného v rámci ratingového procesu = Pricing

b) Intenzifikace dohledu nad bankami ze strany kontrolních orgánů

c) Zlepšení transparentnosti prostřednictvím předpisů vztahující se k zveřejňování výsledků bank

Podkladová aktivita

Podkladová aktivita Rating
AAA až AA- A+ až A- BAA+ až B- BA+ až B- méně než B- bez ratingu
země 0 % 20 % 50 % 100 % 150 % 100 %**)
banky 20 % 50 % 100 % 100 % 150 % 100 %
podniky 20 %*) 100 % 100 % 100 % 150 % 100 %
*) 20 % = rezerva pro krytí poskytnutého úvěru (tj. 200.000 z 1.000.000 úvěru)
**) určité procento klientů (10 %) může být úvěrováno i bez ratingu

Zajištění úvěrů
- jakmile je posouzena bonita žadatele o úvěr, následuje analýza možných záruk. Hovoříme v této souvislosti o osobních zárukách a reálných zárukách. I v tomto případě mají podnik a úvěrový institut odlišné zájmy:
• úvěrový institut se chce zajistit tak, jak je to jen možné, aby v případě platební neschopnosti bylo možné pokrýt „výpadek“ úvěru zárukou v plné výši
• žadatel o úvěr má zájem o co nejnižší úroveň ručení, aby v případě své platební neschopnosti vlastnil i „nezatížený“ majetek

Kvalita managementu

• kvalita managementu
• výnosová situace, finanční stabilita
• prognóza vývoje výnosové a finanční situace, srovnání s oborovými hodnotami
• existence konta, historie obchodních vztahů, rozsah obchodních vztahů
• právní forma, ručení ze strany společníků, půjčky poskytnuté ze strany společníků…

- ratingový proces = postup, podle kterého se hodnotí rating daného subjektu; rating subjektu nemůže být nikdy vyšší než je rating teritoria
- do tzv. kvalitativní analýzy patří např. strategie podnikatelského subjektu, úroveň řízení, logistika. . . jejich měření je značně subjektivní, tím pádem se dosti obtížně stanovuje
- výsledkem je zařazení do tzv. ratingové třídy, rozhodnutí o poskytnutí úvěru, jeho ceně a zajištění tohoto úvěru

- od roku 1957 je při Bance pro mezinárodní platby v Basileji činný tzv. „Basilejsí výbor pro bankovní dohled“, jeho členy jsou centrální banky a instituce zabývající se dohledem nad finančními institucemi

Finanční plán jako nástroj predikce

- při zakládání nového podnikatelského subjektu – na základě podnikatelského plánu
• metody vycházející z analýzy obchodního spojení (např. analýza pohybů na bankovních účtech)
- banka disponuje informací, jak si podnikatelský subjekt vede (zůstatek na BÚ apod.)
• poznatky vycházející z prohlídek provozu podnikatelského subjektu
- někdy je podnikatelský subjekt přímo osobně navštíven, aby nedocházelo k podvodům
• neuronové sítě, expertní systémy
- nové, progresivní metody
• rating
- pravděpodobně nejspolehlivější systém hodnocení podnikatelského subjektu
- je možné charakterizovat jako komplexní (kvantitativní i kvalitativní) a nezávislou analýzu hodnoceného subjektu posuzující jeho schopnost a ochotu dostát včas a v plné míře všem svým splatným závazkům. Rating je zpracováván buď ze strany ratingové agentury (tzv. externí rating), nebo přímo bankou (tzv. interní rating)
- faktory, které jsou v procesu ratingu zohledňovány:
• obor podnikání (branže, vývoj v oboru, závislosti)
• podmínky trhu, konkurenční pozice, místo působení

Dluhové financování

Ověřování bonity (úvěruschopnosti)
- z hlediska podnikatelského subjektu – žadatele o úvěr - ovlivňují volbu dluhového financování dva klíčové faktory:
• positivní posouzení podniku v rámci bonitního šetření ze strany poskytovatele úvěru a s tímto přímo související
• možnosti podniku poskytnout věřiteli záruky (zajištění úvěru).
- v rámci procesu ověřování bonity sledují žadatel o úvěr a potenciální poskytovatel úvěru rozdílné cíle
- úvěrový institut se snaží o minimalizaci úvěrového rizika, žadatel o úvěr v prvé řadě o získání úvěru za výhodných úrokových podmínek v požadované výši
- úvěrové riziko = pravděpodobnost, s jakou podnikatelský subjekt splatí bankovní úvěr

Metody hodnocení bonity :
• metody vycházející z finanční analýzy
- vychází, čerpá data z historických účetních výkazů, které však mají řadu slabin a mohou být zmanipulovány nebo dokonce zfalšovány (např. závěrka)
- banky se zaměřují na hospodářský výsledek podnikatelského subjektu v minulosti a na finanční statistiku (úvěrové krytí, zadluženost. . .)
- na základě získaných informací rozděluje banka podnik do tzv. rizikových tříd

Dimense Venture Capital:

princip VC – existují určití investoři, kteří hledají sice rizikové, ale v budoucnosti velmi výnosné investice (nové technologie, materiály, IT, biotechnologie apod.)
- podílový kapitál v případě zakládání nového podniku – oblasti inovativních technologií v rámci New Economy. Úkolem poskytovatelů je poskytnout finanční zdroje, případně rovněž manažerské zkušenosti
investoři kromě kapitálu do společnosti „vloží“ i své manažery, kteří pomáhají řídit firmu; stávají se spoluvlastníkem firmy
- funkce financování a funkce managementu sehrávají svou úlohu ve všech vývojových stádiích podniku a ve všech fázích životního cyklu na trh uváděných výkonů
- podílový kapitál je poskytován sice s vysokým počátečním rizikem, avšak s vidinou pozdějších nadprůměrných výnosů
- cílem může být uvedení podniku na burzu (IPO/Going Public)
- stažení podílového kapitálu (Exit Strategy) z podniku následuje po předem vymezeném časovém období (např. k okamžiku IPO)
Stupně financování formou Venture Capital (ideální stav)
• Early-Stage-Financing:
- Seed-Financing
poskytování zdrojů za účelem zpracování určitého podnikatelského konceptu – například vývoj prototypu nového výrobku, tržní průzkum apod. ; v ČR se náklady na tuto fázi pohybují od 200 tisíc do 4 milion Kč, zisk lze očekávat za min. 7 let

Start - up - Financing

založení podnikatelského subjektu – technologické dozrávání produktu až výroba prototypu; do podniku vstupují Venture Capital Funds (fondy rizikového kapitálu), ještě nenastalo zhodnocení a prodej výrobku; objem investic v ČR cca 4-20 milionů Kč, návratnost cca 5 let
- First-Stage-Financing
financování zahájení výroby a nákup výrobních prostředků, uvedení výrobku na trh; existuje zde velké riziko znehodnocení produktu, nebezpečí chybné predikce
• Late-Stage-Financing:
financování růstové fáze podnikání
- Second-Stage-Financing
expanze mladého podniku; zde se podnik poprvé dostává do ziskové fáze
- Third-Stage-Financing
dochází k dluhovému financování, např. formou úvěrů
- Fourth-Stage-Financing
rapidní fáze expanze a financování formou VC přechází do standardních forem financování

Náklady financování
- nejdražší formou financování jsou vlastní zdroje
- mezi cizí zdroje patří především bankovní úvěry a vydávání dluhopisů (bondů)
zakládání a. s. : výzva k veřejnému upisování – ZK 20 milionů Kč, bez výzvy – ZK 2 miliony Kč

Formy „private equity“

• Venture Capital
• Management buy out (MBO)1), Management buy in (MBI)2), Leveraged buy out (LBO)3)
1) na vlastním kapitálu se podílí cizí management – motivace, zainteresování
2) na vlastním kapitálu se podílí vlastní management
3) převzetí podniku, financováno z cizích zdrojů financování
• Spinn offs4), carve out5)
4) zakládání podniků vyčleněním určitých inovativních organizačních jednotek z existující podnikové struktury
5) uvedení určitých inovativních jednotek na trh
• Split-up
• Sell-off nebo-li Divestitures
• Mezzanine Capital6)
6) mezistupeň mezi financováním vlastním/cizím kapitálem; dojde-li k likvidaci společnosti/ke konkursu – pohledávky se stávají součástí konkursní podstaty
• Turnaround-financing7)
7) financování sanace podniku – podnik má problémy s likviditou, získá nové investory, kteří ho zainvestují
• Pre-IPO8)
8) primární emise akcií
• Uzavřené fondy

Aspekty podílového financování u akciových společností

- základní kapitál je v případě a. s. tvořen součinem jmenovité hodnoty akcií a počtem emitovaných kusů. Jmenovitá hodnota akcie je účetní veličinou představující výši podílu na základním kapitálu a. s.
- ne každá a. s. emituje akcie! (v ČR je to spíše výjimka)
- z hlediska financování disponuje podnikání formou a. s. jednou zásadní předností: akcie jsou cenným papírem, který může být obchodován na organizovaném či neorganizovaném trhu s CP. Z hlediska investora je jednoznačnou výhodou možnost relativně rychlého prodeje a nákupu podílů na konkrétním podnikatelském subjektu; z pohledu financovaného podniku je výhodou neomezená doba disponování s poskytnutým kapitálem, nezávisle na změně vlastnických práv k CP.
- možnosti podílového financování v případě veřejně obchodovaných akcií se vyskytují zejména na následujících finančních trzích

*) např. RM-System v ČR
**) vypořádání obchodu do 2-3 dní po ukončení (burzy)
***) obchodování s odvozenými CP (finanční deriváty)

Financování formou „private equity“
- další z forem financování vlastními kapitálem je, vedle podílového financování, financování formou Private Equity. Tento způsob obstarávání finančních zdrojů je možný v případě všech právních forem.
- Private Equity je chápán jako vlastní kapitál soukromých investorů, který je investován jako podílový kapitál podniků zpravidla stojících mimo burzu, a který slouží k financování určité významné rozvojové fáze podnikání

Fond je otevřený:

Fond je otevřený: je možný průběžný vstup i odchod podílníků, průběžně se tedy zvyšuje i snižuje základní kapitál, stejně jako hodnota spravovaných aktiv. Fond je uzavřený: okruh podílníků je uzavřený, stejně jako výše kapitálu omezena pouze na výši kapitálových výdajů nezbytných k opatření majetku. Zpravidla jsou financovány konkrétní objekty.
Podílník není investor, nýbrž je poskytovatel kapitálu. Podílník je investor či spoluinvestor.
Výnos vyplývá zejména z růstu hodnoty nemovitostí a z něho vyplývajícího růstu podílů a výnosů. Výnosy vyplývají zejména z výnosů, daňových úspor a růstu hodnoty nemovitostí, případně jiných majetkových hodnot.
Majetek fondu je variabilní, tzn. Podílníci mohou průběžně vstupovat i vystupovat, nemovitosti mohou být průběžně nakupovány i prodávány. Majetek fondu je fixní, podílníci jsou „uzavřenou“ společností, majetek fondu je přesně ohraničen.

- tzv. SPC – special purpose company = např. na stavbu dálnice nebo jiné lukrativní zakázky veřejného/všeobecného zájmu
- emisi CP a další aktivity provádí zpravidla banky, které v ČR vlastní většinu Investičních kapitálových společností

Jednou z forem získávání ...

- jednou z forem získávání podílového kapitálu je zakládání a činnost tzv. FONDŮ. Termín fond pochází z latinského „fundus“, česky tedy „základ“, anglicky „fund“
- první fond - rok 1870, Anglie, „Foreign and Colonial Government Trust in England“
- nosná idea: řízení rizika rozložením podílů vkladatelů do množství majetkových hodnot
- definice: fond spravuje k určitému účelu skládané majetkové hodnoty

- fondy dle okruhu zúčastněných:
• veřejné fondy (fondy peněžního trhu, akciové fondy, důchodové fondy, smíšené fondy, fondy nemovitostí atd.)
• speciální fondy – omezený počet účastníků, pouze PO – institucionální investoři v oborech jako bankovnictví nebo pojišťovnictví

Otevřený fond
Otevřený fond Uzavřený fond
Podoba podílů: cenný papír Podoba podílu: podíl na základním kapitálu
Forma důchodu: výnosy z kapitálových aktiv, nepodílí se na ztrátách. Forma důchodu: zpravidla výnosy z pronájmu, případně provozu podnikatelských objektů, podíl na úhradě ztráty možný.

Financování podílové

- je financováním z vkladů vlastníků tvořících základní kapitál. Tento způsob financování se odlišuje od ostatních forem externího financování právním postavením poskytovatele kapitálu
- typickým příkladem podílového financování je založení podniku, kdy podílníci (společníci, vlastníci) poskytují finanční prostředky, aby umožnili start podnikání. Podílové financování však nenachází přirozeně své uplatnění pouze při založení podniku, nýbrž rovněž v situacích, kdy dochází k navýšení základního kapitálu podniku. Vklady mohou nabývat podobu:
• peněz
• fyzických aktiv
• nehmotných aktiv, tzn. práv typu licence, patenty, etc

- právní forma podnikání určuje od počátku možnosti a hranice podílového financování, její volba je otázkou vlastníků. Z hlediska podnikových financí se účelné jeví klasifikace právních forem podnikání dle kritéria možnosti emitovat majetkové cenné papíry, tedy akcie

Formy podnikového financování

Formy financování z hlediska právního postavení poskytovatele kapitálu
• financování prostřednictvím vlastního kapitálu - dosavadní vlastníci (např. společníci) vkládají dodatečně vlastní kapitál (hovoří se o podílovém financování) nebo ponechávají své podíly na zisku v podniku pro další použití (dochází k tezauraci). Další možností je vstup nových společníků – podílníků na vlastním kapitálu

• financování prostřednictvím cizího kapitálu - poskytovatel kapitálu je v pozici věřitele vůči podnikatelskému subjektu (hovoří se o dluhovém financování)

Formy financování z hlediska původu finančních zdrojů
• externí financování - jedná se o financování kapitálové potřeby ze zdrojů, které mají svůj původ mimo podnik, „tečou“ tedy do podniku z vnějšího prostředí. Nezáleží přitom na tom, zda jsou poskytovateli vlastníci či věřitelé

• interní financování - jedná se o krytí kapitálové potřeby ze zdrojů, které jsou resultátem podnikání, tzn. jedná se o zisky vyplývající např. z realizace tržeb či aktivací majetku

Formy financování z hlediska délky financování

• krátkodobé financování - jedná se o financování se splatností do 1 roku
• střednědobé financování - jedná se o financování se splatností od 1 roku do 5 let
• dlouhodobé financování - jedná se o financování se splatností nad 5 let

Formy financování z hlediska opakovatelnosti
• průběžné (revolvingové, tedy obnovující se) financování
• jedinečné financování. Dotýká se financování výjimečných/jedinečných událostí, např. : založení podniku, fúze, sanace, převzetí

Další kritéria pro klasifikaci podnikového financování:
• náklady spojené s alternativou financování
• doba potřebná ke získání likvidních prostředků, etc.

Základy externího financování
V případě externího financování se jedná o:
- financování vlastním kapitálem, tj. podílové financování a financování formou private equity
- dluhové financování
- financování prostřednictvím subvencí

Typické znaky cizího kapitálu

- poskytovatel neručí za závazky podnikatelského subjektu (postavení věřitele),
- za jeho poskytnutí náleží investorovi sjednaná odměna – úrok, v žádném případě nedochází k účasti poskytovatele na úhradě ztráty,
- je dán k dispozici podnikatelskému subjektu na omezenou dobu,
- není s ním zpravidla spojeno právo podílet se na řízení společnosti.

Formy potřeby kapitálu
- potřeba kapitálu představuje potřebu penězi ocenitelných prostředků, tzn. potřebu věcných a finančních prostředků za účelem naplňování podnikatelských cílů
• potřeba kapitálu za účelem opatřování výrobních faktorů:
- potřeba kapitálu za účelem financování fixních aktiv (výrobních prostředků)
- potřeba kapitálu za účelem financování oběžných aktiv
• potřeba kapitálu za účelem průběžné obsluhy vlastního i cizího kapitálu:
- výplata dividend či podílů na zisku
- úhrada úroků
• potřeba kapitálu za účelem splácení cizího kapitálu, případně vrácení kapitálu vlastního:
- splácení jistiny úvěrů
- vyplacení společníka(ů) aj.
• potřeba kapitálu za účelem opatřování úhrady daní a jiných legislativou stanovených poplatků

Determinanty potřeby kapitálu

• Externí faktory ovlivňující potřebu kapitálu:
- struktura trhu opatřování
- obstarávání odbytových trhů
- cenová úroveň na trzích opatřování a trzích odbytových
- regulace ze strany státu
- změny výrobních technologií

• Interní faktory ovlivňující potřebu kapitálu:
- rozhodnutí o předmětu podnikání
- rozhodnutí o cíli podnikání
- rozhodnutí o právní formě
- rozhodnutí o velikosti podnikatelského subjektu
- rozhodnutí o působišti (sídle, umístění pobočkové sítě)
- rozhodnutí o využívaných výrobních prostředcích a aplikovaných technologiích
- změna v pojetí podnikatelských rizik (např. ochota podstupovat vyšší podnikatelské riziko s vidinou vyššího zisku)