Kvalita managementu

• kvalita managementu
• výnosová situace, finanční stabilita
• prognóza vývoje výnosové a finanční situace, srovnání s oborovými hodnotami
• existence konta, historie obchodních vztahů, rozsah obchodních vztahů
• právní forma, ručení ze strany společníků, půjčky poskytnuté ze strany společníků…

- ratingový proces = postup, podle kterého se hodnotí rating daného subjektu; rating subjektu nemůže být nikdy vyšší než je rating teritoria
- do tzv. kvalitativní analýzy patří např. strategie podnikatelského subjektu, úroveň řízení, logistika. . . jejich měření je značně subjektivní, tím pádem se dosti obtížně stanovuje
- výsledkem je zařazení do tzv. ratingové třídy, rozhodnutí o poskytnutí úvěru, jeho ceně a zajištění tohoto úvěru

- od roku 1957 je při Bance pro mezinárodní platby v Basileji činný tzv. „Basilejsí výbor pro bankovní dohled“, jeho členy jsou centrální banky a instituce zabývající se dohledem nad finančními institucemi

Styly řízení

Styly řízení
1. Demokratický styl
2. Liberální styl
3. Autokratický styl
4. Byrokratický styl

1.) Demokratický (partnerský) styl řízení
Manager se opírá o znalosti, dovednosti podřízených. Bere v úvahu jejich návrhy. Ponechává si však konečné rozhodnutí řešení, neboť si je vědom své osobní odpovědnosti.

2.) Liberální styl
Manager definuje pouze konečný obecný cíl a všechny cesty k jeho dosažení ponechává pouze na podřízených. Zajímá se pouze o splnění konečného cíle (ve vývoji, v podniku, ve výzkumných ústavech, v novinách).

3.) Autokratický styl
Sám promýšlí způsob jejich realizace. Nerad přijímá návrhy podřízených. V případě plnění či neplnění úkolu podle svých představ používá systém odměn a trestů.

4.) Byrokratický styl
Řízení vychází pouze z příkazu nadřízených. Vlastní formy plnění úkolu neexistují, pouze pečlivě kontroluje plnění příkazu. Svou práci chápe pouze jeho realizátor příkazu shora.

Manager

Manager – musí mít potřebné specifické vlastnosti a schopnosti – vrozené i získané
vrozené vlastnosti– potřeba řídit, mít moc
- chuť organizovat
- měl by se umět vcítit do potřeb spolupracovníků
- měl by mít schopnost i zdravě riskovat
- koncepční vidění
- důsledný, atd.


Managerské úrovně
Manager 1. linie (manager základního článku)
jsou přímými nadřízenými zaměstnanců, odpovídají za přidělování úkolů zaměstnanců
kontrolují práci zaměstnanců
přijímají stížnosti od zaměstnanců a v rámci svých možností se snaží
předávají návrhy vyššímu orgánu
U těchto managerů jsou velmi důležité technické znalosti a dovednosti (např. mistři, vedoucí malých prodejen)

Manager 2. linie (manager středního článku)
Tato funkce je vytvořená u velkých podniků, zde tvoří prostředníky mezi top a managery základního článku.
Jejich základním úkolem je práce s informacemi. Mezi jejich činnost paří např. péče o design výrobků, tvorba cen propagační činnost, 4P.
(Např. personální vedoucí, vedoucí marketingového útvaru, vedoucí závodu, vedoucí supermarketu)

Vrcholný management (manager) – top management (manager)
Jejich činnost spočívá v tvorbě koncepcí, rozhodují o perspektivních rozvojových záměrech, např. vývoj nového výrobku, rozhoduje se o investiční činnosti (např. ředitelé nebo generální řediteli, předseda představenstva, podniku bank,…)

Management

Management
- je to vědní obor, který využívá poznatky z ostatních vědních disciplin (psychologie, sociologie, matematika, výpočetní technika, ekonomie, …)

- skupina lidí, kteří vykonávají řídící funkce

- řídící činnost (vedení, kontrola, plánování, organizování, zadávání úkonů, motivace, rozhodování, …)
Plánování – je činnost, která souvisí se stanovením nějakého cíle.

Vývoj managementu
1. Etapa od začátku 20. století
Tajol, Tayol, Weber – stimulovací řídící proces pomocí úkolových mezd. Začíná se s kontrolou výstupů. Začínají se vyvíjet špičkové pracovní metody.

2. Etapa managerské revoluce (II. sv. války)
Řízení přebírají manageři. Je charakterizována plánováním v makro i mikro ekonomice.

3. Etapa od konce 70. let
Začínají se zde projevovat znaky o širokou spoluúčast zaměstnanců na řízení, což vede k partnerským vztahům v podnicích, neustále se zvyšuje kvalifikace dělníků. Jsou využívány systémy řízení založeny na podílnictví na zisku, později i podílnictví na vlastnictví.

4. Etapa začátkem 90. let
Je charakterizována:
- rozsáhlým využíváním výpočetní techniky při všech podnikových činnostech
- uplatňování marketingových teorií totálního výrobku
- preferují se ekologické přístupy při investiční činnosti
- zvyšování podílu na trhu jednak snižováním nákladů u zvyšovaní kvality výrobků
- klade se maximální důraz na bezpečnost a hyginu

Dělba práce, specializace, kooperace

Dělba práce, specializace, kooperace
a) dělba práce - rozdělení jednotlivých pracovních procesů mezi jednotlivce – případně skupiny lidí, umožňuje
b) specializace - někdo se specializuje na něco, zaměření jednotlivců a skupin lidí na určitý dru práce, umožňuje:
c) kooperace - spolupráce, vzájemná spolupráce jednotlivců a skupin lidí

Produktivita práce
Dělba práce, specializace a kooperace umožňují produktivitu práce
= EFEKTIVNOST - účinnost lidské síly
PP = Q (vyjádření v naturálních hodnotách, počtu kusů, litrů, v peněžních jednotkách…) : T ( počet pracovníků, odpracovaný čas…)

Produktivita práce udává stupeň účinnosti práce vynakládané na vytvoření výkonů. Její úroveň můžeme vyjádřit dvěma způsobu – přímým, nepřímým.
A ) přímý způsob představuje podíl celkového objemu výkonu a jednotky času.
B ) nepřímý způsob vyjadřuje pracnost, udává množství času připadající na jednotku
Výkonu
Zdroje růstu PP jsou: technický rozvoj, dokonalejší organizace, vyšší kvalifikace lidí

Výrobní činitelé

Výrobní činitelé
Práce: cílevědomá činnost pro získání statků a služeb
Pracovní síla: schopnost pracovat, souhrn fyzických a duševních sil člověka, činnost řídící a činnost výkonná

Oběžný majetek: zásoby (materiál), peníze, pohledávky
Kapitálový majetek: hmotný kapitálový majetek, nehmotný kapitálový majetek a finanční investice

- fyzická (manuální, tělesná), je taková při níž převládá činnost svalů
duševní (psychická) je taková při níž převládá činnost mozku

- jednoduchá, nevyžaduje zvláštní předběžnou přípravu
složitá (kvalifikovaná), vyžaduje předběžnou přípravu, např. vzdělávání, praxe…

- mechanická (rutiní), představuje opakování stále stejného pracovního postupu
tvůrčí, je tvořivá ,vznikají nové nápady, řešení..

- produktivní, je taková , při které vznikají hmotné statky nebo věcné služby
neproduktivní, je taková jejímž výsledkem nemateriální (nehmotné) služby

Kontrola

Kontrola
Cíl: zjistit odchylky mezi plánem a jeho realizací, provést případnou nápravu
Druhy:
a) podle místa
– přímá = inspekce, inventura
– nepřímá

b) z časového hlediska
– předběžná (návrhy v jednotlivých variantách)
– průběžná (během celého výrobního procesu)
– výsledná (sledujeme výsledky hospodaření, Náklady a výnosy)

c) podle rozsahu
– dílčí (pouze na 1 závod třeba kapacita)
– komplexní (roční rozbor hospodaření firmy)

d) podle způsobu vyjádření
– slovní (hodnocení pracovníka)
– hmotná (kolik jsme vyrobili výrobků v naturálních jednotkách)
– výdělečná (stav peněz v pokladně) úvěr v peněžních jednotkách)

e) podle doby trvání
- nepřetržitá (sledování tech. postupů při výrobě)
- nepravidelná (předávací inventura)

Styly řízení

Styly řízení
- sledujeme, jak se pracovníci zapojují do procesu řízení a rozhodování

1) Částečně demokratický styl
- vedoucí pracovník umožní tzv. diskusi, během níž vyslechne názory pracovníků. Po určité době diskusi ukončí a vybírá dle svého názoru optimální variantu
- výhody: tento způsob vede k největší spokojenosti pracovníků
- nevýhody: časová náročnost

2) Autokratický styl (autokrat = vedoucí pracovník)
- podstatou – vedoucí pracovník vše nařizuje do detailu, podřízení prac. vykonávají úkol dle pokynů
- krátkodobá spokojenost, dlouhodobá nespokojenost se způsobem vedení
- typické u armády, použití při méně důležitých a významných rozhodnutích

3) Volný (pasivní) styl (liberál = vedoucí pracovník)
- vedoucí pracovník vytváří pouze podmínky pro jejich práci , potom je nechá samostatně pracovat a spolupracuje s nimi jen když je o to výslovně požádán
- použití: módní návrhářství, výzkumná práce


VI. Znaky manažera
- musí mít teoretické vědomosti 30%
- 70% praxe, dobrý manažer

• měl by být odborníkem v oboru, který řídí
• měl by mít intuici =) schopnost předvídat
• měl by být spravedlivý
• měl by být precizní, pracovitý, spolehlivý
• měl by umět jednat s lidmi

Obsah řídící činnosti

Obsah řídící činnosti
1) Plánování – proces, při kterém m. určuje cíle a prostředky a činnosti k dosažení cíle
a) plány z hlediska času
- krátkodobé
- střednědobé (1-5 let)
- dlouhodobé

b) plány z hl. způsobu vyjádření konečného cíle
- hodnotové
- naturální (kolik kusů, párů, litrů)

2) Organizování – účelné uspořádání struktury podniku, cílem růst produktivity práce, snižování nákl.

3) Vedení pracovníků = motivace
a) hmotná stimulace – přímá (prémie, odměny, podíly na zisku)
nepřímá (důchodové připojištění, příspěvek na stravování)
b) nehmotná – volná pracovní doba, udělení prestižní ceny

V praxi dobré používat obě dvě odměny, náhled na pracovníka (jaká odměna zapůsobí)
Vedoucí pracovník by měl sledovat práci zaměstnanců (ústní/písemné napomenutí, finanční ohodnocení, výpověď). Neměl by vnášet sympatie ani antipatie
Cílem: abychom podpořili kvalitní práci

Typické znaky dnešního managementu

Typické znaky dnešního managementu
a) rychlé uvádění vědeckých poznatků do praxe
b) preference ekologických přístupů při všech činnostech podniku
c) uplatňování marketingové koncepce totálního výrobku v praxi
d) využívání výpočetní techniky při všech podnikových činnostech
e) maximální důraz na bezpečnost a hygienu práce
f) okamžité řešení vzniklých problémů
g) zvyšování kvalifikace pracovníků …

III. Úrovně řízení
a) základní management
- jsou přímými nadřízenými zaměstnanců
- např.: mistři na dílnách, vedoucí pracovní čety
- manažeři na této úrovni informují manažery střední úrovně o problémech, které nemůžou sami vyřešit

b) střední management
- vedoucí závodů, supermarketů

c) vrcholový management
- zabývá se hl. koncepční otázkou rozvoje podniku, tzn. další výrobní program, investiční otázky
- ředitelé podniků, jejich náměstci
- nejlépe platebně ohodnoceni (převažuje smluvní plat)

Vývoj manažerské profese:
1 etapa) vlastník – byl řídícím i výkonným pracovníkem, i vlastníkem = 1 osoba – všechny funkce
2 etapa) vlastník / zaměstnanci – ponechal si řídící a vlastnící funkce, výkonná práce = zaměstnanci
3 etapa) vlastník / manažer / zaměstnanci – část řídící práce, případně celou, přenáší na manažera

Management

. Management
Proces řízení, umět řídit podnikovou činnost tak, abychom dosáhly vytčeného cíle s co nejnižšími náklady.

Pokud nebudeme používat řídící proces tak:
1) vytčeného cíle nedosáhneme
2) cíle dosáhneme, ale s neúměrně vysokými náklady

II. Vývoj
- dá se sledovat ve třech etapách, v každé etapě vývoje vznikaly poznatky, které jsou použitelné a používají se v dalších etapách

(1) Etapa: poč. 20 století 30.léta
- hlavními představiteli: Taylor, Weber, T. Baťa

základní myšlenky Tomáše Bati:
a) vytváření hospodářských středisek uvnitř podniku
b) perfektní podnikové a vnitropodnikové účetnictví a rozpočetnictví
c) osobní konta pracovníků jako rezerva k úhradě zaviněných škod
d) preference pořádku a kázně na pracovišti
e) samostatné vzdělávání pracovníků, výchova vlastních manažerů
f) sociální program

(2) Etapa: 30 – 70.léta 20.století
- vytvořila se 3 manažerská centra
a) americké (USA)
b) asijské (JAP)
c) evropské (EU) – podobné jako americké

rozdíly
AMERICKÝ MANAGEMENT ASIJSKÝ MANAGEMENT
- individuální odpovědnost - kolektivní odpovědnost
- ztotožnění s profesí - ztotožnění s firmou
- nezávislost na firmě - doživotní zaměstnání u firmy
- povýšení dle výkonu pracovníka - povýšení dle odpracovaných let
- kontrola managery - kontrola spolupracovníky

Nelze určit, který přístup je lepší, neboť obě ekonomiky jsou velice úspěšné. Rozdíly pramení z rozdílné kultury, mentality atd….

(3) Etapa: 80.léta – současnost
- využívá myšlenky a postupy z předchozích etap
- globalizace typická pro současný svět se projevuje i tzv. globalizací managementu
- = 3 typy se dostávají do společné míry