Státní podniky
Státní podniky zřizuje stát. Jejich zakladatelem může být buď příslušné ministerstvo nebo orgány místní samosprávy (obecní úřad). Podnik je právnickou osobou, vystupuje svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplívající. Podnik vzniká na základě rozhodnutí zakladatele dnem zápisu do obchodního rejstříku.
Zákon o státním podniku rozlišuje dva typy státních podniků:
1) Podniky zaměřené na podnikatelskou činnost
2) Podniky pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů. Tyto podniky nejsou obvykle ziskové.
Státní podnik zřizuje zakladatel vydáním zakladatelské listiny a žádostí o zápis do obchodního rejstříku. Datum zápisu je dnem vzniku státního podniku.
Ručení – podnik ručí za své závazky svým majetkem. Za závazky podniku stát neručí!
Kompetence řízení a kontrola – Státní podnik řídí ředitel, který také zastupuje podnik navenek jako statutární orgán. Jmenuje ho zakladatel.
Poradním orgánem je dozorčí rada (funkční období je 5 let), která:
1) Projednává základní otázky koncepce rozvoje podniku
2) Dohlíží na hospodaření podniku
3) Projednává roční účetní uzávěrku a rozdělení použitelného zisku
4) Může doporučit zakladateli odvolat ředitele
5) Vyjadřuje se k rozdělení, sloučení a zrušení podniku.
Rozdělování zisku – Z vytvořeného zisku musí podnik zaplatit daně a zbytek zisku (tzv. použitelný zisk) rozděluje podle potřeby na zajištění své další činnosti.
Zákon o státním podniku
Podnik je výrobcem zboží, který svou podnikatelskou činnost provozuje samostatně na základě hospodaření na vlastní účet, přitom na sebe bere přiměřené hospodářské riziko. Podnik hospodaří s věcmi a majetkovými právy, svěřenými mu při jeho založení, a dále s věcmi a majetkovými právy nabytými v průběhu jeho podnikání. Věci s nimiž podnik hospodaří, jsou ve státním vlastnictví. Podnik má právo majetek držet, užívat jej a nakládat s ním v souladu s právními předpisy. Čistá hodnota majetku svěřeného podniku při jeho založení tvoří jeho kmenové jmění.
Podnik hradí své potřeby a náklady z příjmů získaných především ze své podnikatelské činnosti. Ze svého zisku hradí podnik odvody a daně státu. Zisk pro provedení odvodů a daní využívá podnik samostatně. Odpisy zůstávají podniku.
Podnik vytváří tyto fondy:
1) Fond rozvoje
2) Rezervní fond
3) Fond kulturních a sociálních potřeb
4) Fond odměn
5) Účelové fondy tvořené z nákladů
6) další fondy
Podnik je povinen vést účetnictví, sestavovat roční závěrku, poskytovat ji zakladateli a příslušným orgánům státní správy. Roční účetní závěrku přezkušuje auditor. Vnitřní organizace je ve výhradní působnosti podniku. Podnik je povinen chránit životní prostředí před škodlivými vlivy, které jsou jeho činností vyvolávány, a zejména dbát toho, aby neohrožoval zdraví občanů.
K rozdělení, sloučení nebo splynutí podniku dochází na základě rozhodnutí zakladatele.
Rozdělený podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí na nově vzniklé, popřípadě přejímající podniky. Slučovaný podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí na přejímající podnik.
Při splynutí podniků dosavadní podniky zanikají a jejich majetek a závazky přechází na nově vzniklý podnik. Zánik nastává dnem výmazu podniku z obchodního rejstříku.
Zobrazují se příspěvky se štítkempodnik. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempodnik. Zobrazit všechny příspěvky
41) Marketing
Marketing
Základem marketingu je poznání trhu a práce s ním. Provádí se činnosti označované jako výzkum trhu. Pro uskutečňování všech funkcí podniku má zásadní význam zjistit potřeby a přání lidí (zákazníků), tyto potřeby a přání ovlivňovat a co nejlépe uspokojovat. K tomuto cíli směřuje tzv. marketingový mix, který kombinací základních nástrojů (prvků) marketingu. Tyto nástroje jsou často označovány jako 4P: výrobek (product), cena (price), stimulování prodeje (promotion), cesty prodeje (place). Volba a vzájemná kombinace těchto nástrojů závisí na zvolené marketingové strategii, tj. zásadní orientaci podniku pro dosažení ekonomického růstu. Pro zajištění marketingových činností je třeba v podniku vytvořit předpoklady vhodnou organizací, tj. uspořádáním činností a lidí, kteří se těmito činnostmi zabývají. Znamená to vytvořit marketingový útvar.
Výrobek, služba (product) – Podnik musí výzkumem trhu zjistit, jaké výrobky (služby) spotřebitel žádá, jak se budou jeho potřeby vyvíjet v budoucnosti a musí také potřeby spotřebitelů ovlivňovat. Podle výzkumu trhu pak musí vyrábět potřebné výrobky nebo poskytovat žádané služby. Doba po kterou se výrobek prodává na trhu, se označuje jako tržní životnost výrobku. Prodej výrobku neprobíhá po celou dobu životnosti rovnoměrně, mění se v čase. Tyto změny objemu prodeje v čase se označují jako životní cyklus výrobku. Životní cyklus výrobku začíná uvedením nového výrobku na trh. Objem prodeje je malý, cena výrobku nesmí být příliš vysoká. Po fázi růstu je charakteristický rychlý růst objemu prodeje. Výrobek byl na trhu přijat. Ve fázi zralosti ještě mírně roste objem prodeje. Protože se již předtím obvykle objevila konkurence, je nutno snižovat cenu výrobku. Tím se snižuje i zisk na jeden výrobek. Ve fázi úpadku dochází k prudkému poklesu prodeje výrobku. Výrobek se prodává za velmi nízkou cenu.
V tržní ekonomice je velmi důležité obměňovat výrobní program podniku a průběžně zavádět na trh nové výrobky. Změny výrobků se označují pojmem inovace výrobku.
Cena (price) – Cenu můžeme charakterizovat jako peněžní částku sjednanou při nákupu a prodeji zboží nebo vytvořenou pro ocenění služby. Nabízející má snahu cenu maximalizovat, kupující má zájem opačný. V praxi se uskutečňuje hledání „správné cesty“ metodou postupných úprav. Základem ceny je kalkulace nákladů a zisků, která se porovnává s cenami obdobných výrobků na trhu.
Každý podnikatel provádí určitou cenovou politiku, tj. rozhoduje o cenách svých výrobků v souladu se svými cíli a zákonnými předpisy (zákon o cenách).
Cenová politika je ovlivněna:
1) Náklady
2) Poptávkou
3) Konkurencí
4) Zákonnými předpisy
Podnik může volit i politiku diferencovaných cen, pak stanoví pro stejný výrobek rozdílné ceny.
Cesty prodeje (place) – Vyrobené nebo nakoupené zboží se musí vhodnými cestami dostat ke spotřebiteli. Je důležité, aby se dostalo ke spotřebiteli ve stanovené době a s co nejnižšími náklady.
Procesy spjaté s pohybem zboží od výrobce ke spotřebiteli lze rozdělit na dvě oblasti:
1) Výběr článků odbytové cesty
2) zajištění fyzického pohybu
zboží, tj. skladování a
přeprava zboží (logistika)
Stimulování prodeje (promotion) – Každý podnikatel musí hledat způsoby, jak upozornit okolí na své výrobky a služby. Tuto činnost nazýváme stimulování (podpora) prodeje nebo také komunikační mix. Cílem této činnosti je prodat výrobek nebo službu co nejvýhodněji a v největším množství. Při stimulování prodeje hraje hlavní roli reklama, osobní nabídka zboží, různé formy podpory prodeje a publicita.
Základy řízení podniku
Pro pochopení základů řízení je užitečné objasnit vymezení podniku jako ekonomického systému. Systém je množina prvků spojených vazbami a vyznačuje se cílovým chováním. Uvedené vazby spojují prvky, které patří do vymezeného systému; jsou to vazby vnitřní. Vnější vazby spojují vymezený systém s jeho okolím, tedy konkrétně s prvky, které do systému nepatří. Pokud jsou tyto vazby orientovány dovnitř systému, jsou to vazby vstupní (imputy), jsou-li orientovány k vnějším prvkům, jde o vazby výstupní (outputy). Jestliže jsou vymezeny prvky v okolí systému a jsou-li s ním propojeny vazbami, jde o systém otevřený, v opačném případě je to systém uzavřený. Systémy, které se vyvíjejí (mění) v čase, označujeme jako systémy dynamické, naproti tomu ty systémy, které se v čase nemění, jsou systémy statické.
Podnik jako ekonomický systém je systémem
1) Otevřeným – má dodavatele a odběratele
2) Dynamickým – vyvíjí se v čase
Cílovým chováním podniku je zabezpečovat výnos a dosahovat zhodnocení jeho majetku. Vymezení podniku jako ekonomického systému je důležité pro jeho řízení. Ukazuje nejen vnitřní členění na organizační jednotky, ale i jednotlivé materiálové toky. Každý podnik, ať malý nebo velký. Se skládá z jednotlivých úseků, které jsou v něm různou mírou zastoupeny. Usměrňování všech podnikových činností zabezpečují útvary řízení zprávy podniku. Podnikové činnosti směřují k zabezpečení jeho prosperity. Podnikatel vykonává podnikatelskou činnost na vlastní nebezpečí. Základem úspěšné činnosti podniku je podnikavost. Jako podnikatele musíme především pružně reagovat na poptávku, a tím zabezpečovat tržní úspěšnost podniku. V tržní ekonomice působí podniky v konkurenčním prostředí. Při podnikání je také nutno dodržovat zásadu trvale dynamického a proporcionálního rozvoje.
Jde o to, že:
1) Podnik musí disponovat určitým vnitřním potenciálem
2) Jednotlivé složky podniku se musí rozvíjet ve střednědobém a dlouhodobém výhledu
úměrně.
Chceme-li dodržovat uvedené zásady, musíme si uvědomit význam učiněného řízení rozvoje podniku. Řízení je nutno zabezpečit nejen po ekonomické, ale i po věcné stránce. Řízení je účelné ovlivňování procesů ve vymezeném systému, kterým může být provoz, podnik, odvětví, popř. národní hospodářství. Pokud se malý podnik úspěšně rozvíjí, brzy se ukáže, že rozsah jeho činností je tak značný, že musí nastoupit dělba práce. S ohledem na to a při požadovaném přežití v tržních podmínkách musí být podnik veden (řízen, ovládán). Musí být vytvořena skupina lidí, která nebude vykonávat vlastní provozní činnost, ale bude se zabývat řízením podniku jako celku a řízení jeho jednotlivých složek managementu. Řízení (vedení podniku) jako specificky zaměřená činnost znamená obecně ovládání, které se uskutečňuje pomocí koordinace chování lidí tak, aby bylo dosahováno stanovených cílů. Řídícím subjektem je tedy nejčastěji člověk, muže to ale být i konstruovaný systém, který vykonává činnosti pomocí programu (řídící počítač). Vzniká vztah nadřízenosti a podřízenosti. Řídící subjekt zadává úkoly. Řízené subjekty plní zadávané úkoly, vyjadřují se k nim a oznamují jejich splnění. Tím vzniká tzv. zpětná vazba. Řízení vyžaduje nejen vztahy nadřízenosti a podřízenosti, ale i vzájemnou spolupráci. Při ní jde především o stanovení povinností, pravomocí a odpovědnosti každého pracovníka.
Organizování
V podniku konkrétně jde o organizační strukturu. Vytváří se v něm určité organizační útvary (prvky systému) a
vazby mezi nimi. Organizace je určité uspořádání soustavy, určitý způsob vymezení vazeb mezi jejími prvky.
Organizují se:
1) Pracovní procesy, které v podniku probíhají nebo mají probíhat (organizace výroby)
2) Lidské věcné činitele, jimiž je podnik k uskutečňování pracovních procesů vybaven.
Základním prvkem organizační struktury podniku je organizační jednotka. Každá organizační jednotka má svého vedoucího, který koordinuje činnost příslušných pracovníků. Forma organizační struktury podniku závisí na potřebné dělbě práce při řízení.
Ta se uplatňuje:
1) Ve směru vertikálním – jsou vytvořeny stupně linie) řízení
2) Ve směru horizontálním – vedení tvoří kromě vedoucího, který má přikazovací pravomoc, i odborný aparát.
Plánování
Plánování je proces formulace cílů, zdrojů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout.
Plánování může být:
1) Strategické
2) Taktické
3) Operativní
Strategií – se rozumí dlouhodobý program činnosti podniku. Na strategii navazují plány, které určují způsob dosažení strategických cílů.
Plány – jsou vlastně soubory informací, které slouží k formulaci reálných kontrolovatelných úkolů včetně zabezpečení zdrojů a časových souvislostí.
Dosažené výsledky je nutno kontrolovat.
Konkrétní strategické cíle podniku se formulují ve vztahu:
1) K zákazníkům
2) K zaměstnancům
3) K vlastníkům firmy
4) K podnikatelské činnosti
Podnik směřuje k dosažení dlouhodobých cílů s využitím určité strategie.
Rozeznáváme toto základní zaměření podnikatelských strategií:
1) Ofenzivní
2) Mírně ofenzivní
3) Defenzivní
4) Zůstatková
Obchodní plán zahrnuje údaje o stavu podniku, pokud již existuje, a navíc i údaje o podnikatelském záměru,jehož cílem je prodej.
Rozhodování
Rozhodování je jádrem řízení podniku na všech úrovních. Je to soustavná a vědomá činnost manažera.
Rozhodování se uskutečňuje při využití možnosti volby. Možnost volby je základní podmínkou existence řídícího subjektu. Na správnost rozhodování má vliv časový horizont. Dlouhodobá strategická rozhodnutí se týkají složitých problémů a jsou velice závažná.
Komunikace
Komunikace je přenos informací. Předmětem komunikace jsou informace. Informace je zpráva, sdělení, soubor
dat (textových nebo numerických), které slouží ke vzájemnému kontaktu dvou systémů. Informace má v řízení smysl, je-li někomu předána. Pohyb informací mezi subjektem a objektem řízení se nazývá informační tok.
Při přenosu informací je důležitá:
1) U odesilatele - Transformace, tj. schopnost se účinně
dorozumívat, schopnost jasně a výstižně formulovat myšlenky.
2) U příjemce - Interpretace, tj. schopnost správně porozumět přijaté zprávě.
Informační toky, kterými proudí informace v podniku, směřují: 1) Vertikálně
2) Horizontálně
3) Diagonálně
Motivování
Motiv je vnitřní podmět, který vede člověka k určitému jednání. Motivovat znamená aktivně a
cílevědomě podněcovat lidská jednání. Stimul je vnější podmět, pobídka ke zlepšení činnosti, směřující motivaci pracovníků. Při řízení podniku se stimulace využívá k vytváření a zlepšování vztahu lidí k práci. Dosahuje se toho pomocí různých podmětů, které mají povahu odměny nebo trestu.
Zde mají význam:
1) Podměty hmotné (mzda, mimořádná odměna, pokuta)
2) Podměty morální (pochvala, důtka)
S motivací souvisí i pravidelné hodnocení zaměstnanců. Hodnocení zaměstnanců je důležitým prostředkem pro motivování jejich výkonů.
Kontrola
Kontrola je proces, který umožňuje zjistit odchylky skutečného stavu od stavu žádoucího a podle toho navrhnout opatření. Podle vztahu kontroly a plnění úkolů rozeznáváme kontrolu preventivní, průběžnou a následnou.
Preventivní kontrolu – předcházíme možnosti chybného zadání úkolu
Průběžná kontrola - se uskutečňuje v průběhu realizace zadaných úkolů
Následná kontrola – je zaměřena na minulost a slouží ke zkoumání způsobů dosažení výsledků.
V řídících procesech plní kontrola funkci zpětné vazby. Cílem kontroly je zpětně ovlivnit řídící procesy tak, aby byla zvýšena jejich kvalita.
Řídící pracovníci – manažeři
Posláním manažera je zejména umění využít odborníků na dosažení vymezených cílů. Aby toho dosáhl, musí mít vrozené a částečně i získané vlastnosti. Pro vykonávání manažerské funkce jsou potřebné určité vlastnosti a schopnosti, které odlišují manažera od ostatních odborníků. „Správný manažer by měl o něčem vědět všechno a o všem něco“
Podle postavení v podniku rozlišujeme:
1) Manažer „první linie“
2) Manažer středního stupně
3) Vrcholový manažer (top manažer)
Základem marketingu je poznání trhu a práce s ním. Provádí se činnosti označované jako výzkum trhu. Pro uskutečňování všech funkcí podniku má zásadní význam zjistit potřeby a přání lidí (zákazníků), tyto potřeby a přání ovlivňovat a co nejlépe uspokojovat. K tomuto cíli směřuje tzv. marketingový mix, který kombinací základních nástrojů (prvků) marketingu. Tyto nástroje jsou často označovány jako 4P: výrobek (product), cena (price), stimulování prodeje (promotion), cesty prodeje (place). Volba a vzájemná kombinace těchto nástrojů závisí na zvolené marketingové strategii, tj. zásadní orientaci podniku pro dosažení ekonomického růstu. Pro zajištění marketingových činností je třeba v podniku vytvořit předpoklady vhodnou organizací, tj. uspořádáním činností a lidí, kteří se těmito činnostmi zabývají. Znamená to vytvořit marketingový útvar.
Výrobek, služba (product) – Podnik musí výzkumem trhu zjistit, jaké výrobky (služby) spotřebitel žádá, jak se budou jeho potřeby vyvíjet v budoucnosti a musí také potřeby spotřebitelů ovlivňovat. Podle výzkumu trhu pak musí vyrábět potřebné výrobky nebo poskytovat žádané služby. Doba po kterou se výrobek prodává na trhu, se označuje jako tržní životnost výrobku. Prodej výrobku neprobíhá po celou dobu životnosti rovnoměrně, mění se v čase. Tyto změny objemu prodeje v čase se označují jako životní cyklus výrobku. Životní cyklus výrobku začíná uvedením nového výrobku na trh. Objem prodeje je malý, cena výrobku nesmí být příliš vysoká. Po fázi růstu je charakteristický rychlý růst objemu prodeje. Výrobek byl na trhu přijat. Ve fázi zralosti ještě mírně roste objem prodeje. Protože se již předtím obvykle objevila konkurence, je nutno snižovat cenu výrobku. Tím se snižuje i zisk na jeden výrobek. Ve fázi úpadku dochází k prudkému poklesu prodeje výrobku. Výrobek se prodává za velmi nízkou cenu.
V tržní ekonomice je velmi důležité obměňovat výrobní program podniku a průběžně zavádět na trh nové výrobky. Změny výrobků se označují pojmem inovace výrobku.
Cena (price) – Cenu můžeme charakterizovat jako peněžní částku sjednanou při nákupu a prodeji zboží nebo vytvořenou pro ocenění služby. Nabízející má snahu cenu maximalizovat, kupující má zájem opačný. V praxi se uskutečňuje hledání „správné cesty“ metodou postupných úprav. Základem ceny je kalkulace nákladů a zisků, která se porovnává s cenami obdobných výrobků na trhu.
Každý podnikatel provádí určitou cenovou politiku, tj. rozhoduje o cenách svých výrobků v souladu se svými cíli a zákonnými předpisy (zákon o cenách).
Cenová politika je ovlivněna:
1) Náklady
2) Poptávkou
3) Konkurencí
4) Zákonnými předpisy
Podnik může volit i politiku diferencovaných cen, pak stanoví pro stejný výrobek rozdílné ceny.
Cesty prodeje (place) – Vyrobené nebo nakoupené zboží se musí vhodnými cestami dostat ke spotřebiteli. Je důležité, aby se dostalo ke spotřebiteli ve stanovené době a s co nejnižšími náklady.
Procesy spjaté s pohybem zboží od výrobce ke spotřebiteli lze rozdělit na dvě oblasti:
1) Výběr článků odbytové cesty
2) zajištění fyzického pohybu
zboží, tj. skladování a
přeprava zboží (logistika)
Stimulování prodeje (promotion) – Každý podnikatel musí hledat způsoby, jak upozornit okolí na své výrobky a služby. Tuto činnost nazýváme stimulování (podpora) prodeje nebo také komunikační mix. Cílem této činnosti je prodat výrobek nebo službu co nejvýhodněji a v největším množství. Při stimulování prodeje hraje hlavní roli reklama, osobní nabídka zboží, různé formy podpory prodeje a publicita.
Základy řízení podniku
Pro pochopení základů řízení je užitečné objasnit vymezení podniku jako ekonomického systému. Systém je množina prvků spojených vazbami a vyznačuje se cílovým chováním. Uvedené vazby spojují prvky, které patří do vymezeného systému; jsou to vazby vnitřní. Vnější vazby spojují vymezený systém s jeho okolím, tedy konkrétně s prvky, které do systému nepatří. Pokud jsou tyto vazby orientovány dovnitř systému, jsou to vazby vstupní (imputy), jsou-li orientovány k vnějším prvkům, jde o vazby výstupní (outputy). Jestliže jsou vymezeny prvky v okolí systému a jsou-li s ním propojeny vazbami, jde o systém otevřený, v opačném případě je to systém uzavřený. Systémy, které se vyvíjejí (mění) v čase, označujeme jako systémy dynamické, naproti tomu ty systémy, které se v čase nemění, jsou systémy statické.
Podnik jako ekonomický systém je systémem
1) Otevřeným – má dodavatele a odběratele
2) Dynamickým – vyvíjí se v čase
Cílovým chováním podniku je zabezpečovat výnos a dosahovat zhodnocení jeho majetku. Vymezení podniku jako ekonomického systému je důležité pro jeho řízení. Ukazuje nejen vnitřní členění na organizační jednotky, ale i jednotlivé materiálové toky. Každý podnik, ať malý nebo velký. Se skládá z jednotlivých úseků, které jsou v něm různou mírou zastoupeny. Usměrňování všech podnikových činností zabezpečují útvary řízení zprávy podniku. Podnikové činnosti směřují k zabezpečení jeho prosperity. Podnikatel vykonává podnikatelskou činnost na vlastní nebezpečí. Základem úspěšné činnosti podniku je podnikavost. Jako podnikatele musíme především pružně reagovat na poptávku, a tím zabezpečovat tržní úspěšnost podniku. V tržní ekonomice působí podniky v konkurenčním prostředí. Při podnikání je také nutno dodržovat zásadu trvale dynamického a proporcionálního rozvoje.
Jde o to, že:
1) Podnik musí disponovat určitým vnitřním potenciálem
2) Jednotlivé složky podniku se musí rozvíjet ve střednědobém a dlouhodobém výhledu
úměrně.
Chceme-li dodržovat uvedené zásady, musíme si uvědomit význam učiněného řízení rozvoje podniku. Řízení je nutno zabezpečit nejen po ekonomické, ale i po věcné stránce. Řízení je účelné ovlivňování procesů ve vymezeném systému, kterým může být provoz, podnik, odvětví, popř. národní hospodářství. Pokud se malý podnik úspěšně rozvíjí, brzy se ukáže, že rozsah jeho činností je tak značný, že musí nastoupit dělba práce. S ohledem na to a při požadovaném přežití v tržních podmínkách musí být podnik veden (řízen, ovládán). Musí být vytvořena skupina lidí, která nebude vykonávat vlastní provozní činnost, ale bude se zabývat řízením podniku jako celku a řízení jeho jednotlivých složek managementu. Řízení (vedení podniku) jako specificky zaměřená činnost znamená obecně ovládání, které se uskutečňuje pomocí koordinace chování lidí tak, aby bylo dosahováno stanovených cílů. Řídícím subjektem je tedy nejčastěji člověk, muže to ale být i konstruovaný systém, který vykonává činnosti pomocí programu (řídící počítač). Vzniká vztah nadřízenosti a podřízenosti. Řídící subjekt zadává úkoly. Řízené subjekty plní zadávané úkoly, vyjadřují se k nim a oznamují jejich splnění. Tím vzniká tzv. zpětná vazba. Řízení vyžaduje nejen vztahy nadřízenosti a podřízenosti, ale i vzájemnou spolupráci. Při ní jde především o stanovení povinností, pravomocí a odpovědnosti každého pracovníka.
Organizování
V podniku konkrétně jde o organizační strukturu. Vytváří se v něm určité organizační útvary (prvky systému) a
vazby mezi nimi. Organizace je určité uspořádání soustavy, určitý způsob vymezení vazeb mezi jejími prvky.
Organizují se:
1) Pracovní procesy, které v podniku probíhají nebo mají probíhat (organizace výroby)
2) Lidské věcné činitele, jimiž je podnik k uskutečňování pracovních procesů vybaven.
Základním prvkem organizační struktury podniku je organizační jednotka. Každá organizační jednotka má svého vedoucího, který koordinuje činnost příslušných pracovníků. Forma organizační struktury podniku závisí na potřebné dělbě práce při řízení.
Ta se uplatňuje:
1) Ve směru vertikálním – jsou vytvořeny stupně linie) řízení
2) Ve směru horizontálním – vedení tvoří kromě vedoucího, který má přikazovací pravomoc, i odborný aparát.
Plánování
Plánování je proces formulace cílů, zdrojů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout.
Plánování může být:
1) Strategické
2) Taktické
3) Operativní
Strategií – se rozumí dlouhodobý program činnosti podniku. Na strategii navazují plány, které určují způsob dosažení strategických cílů.
Plány – jsou vlastně soubory informací, které slouží k formulaci reálných kontrolovatelných úkolů včetně zabezpečení zdrojů a časových souvislostí.
Dosažené výsledky je nutno kontrolovat.
Konkrétní strategické cíle podniku se formulují ve vztahu:
1) K zákazníkům
2) K zaměstnancům
3) K vlastníkům firmy
4) K podnikatelské činnosti
Podnik směřuje k dosažení dlouhodobých cílů s využitím určité strategie.
Rozeznáváme toto základní zaměření podnikatelských strategií:
1) Ofenzivní
2) Mírně ofenzivní
3) Defenzivní
4) Zůstatková
Obchodní plán zahrnuje údaje o stavu podniku, pokud již existuje, a navíc i údaje o podnikatelském záměru,jehož cílem je prodej.
Rozhodování
Rozhodování je jádrem řízení podniku na všech úrovních. Je to soustavná a vědomá činnost manažera.
Rozhodování se uskutečňuje při využití možnosti volby. Možnost volby je základní podmínkou existence řídícího subjektu. Na správnost rozhodování má vliv časový horizont. Dlouhodobá strategická rozhodnutí se týkají složitých problémů a jsou velice závažná.
Komunikace
Komunikace je přenos informací. Předmětem komunikace jsou informace. Informace je zpráva, sdělení, soubor
dat (textových nebo numerických), které slouží ke vzájemnému kontaktu dvou systémů. Informace má v řízení smysl, je-li někomu předána. Pohyb informací mezi subjektem a objektem řízení se nazývá informační tok.
Při přenosu informací je důležitá:
1) U odesilatele - Transformace, tj. schopnost se účinně
dorozumívat, schopnost jasně a výstižně formulovat myšlenky.
2) U příjemce - Interpretace, tj. schopnost správně porozumět přijaté zprávě.
Informační toky, kterými proudí informace v podniku, směřují: 1) Vertikálně
2) Horizontálně
3) Diagonálně
Motivování
Motiv je vnitřní podmět, který vede člověka k určitému jednání. Motivovat znamená aktivně a
cílevědomě podněcovat lidská jednání. Stimul je vnější podmět, pobídka ke zlepšení činnosti, směřující motivaci pracovníků. Při řízení podniku se stimulace využívá k vytváření a zlepšování vztahu lidí k práci. Dosahuje se toho pomocí různých podmětů, které mají povahu odměny nebo trestu.
Zde mají význam:
1) Podměty hmotné (mzda, mimořádná odměna, pokuta)
2) Podměty morální (pochvala, důtka)
S motivací souvisí i pravidelné hodnocení zaměstnanců. Hodnocení zaměstnanců je důležitým prostředkem pro motivování jejich výkonů.
Kontrola
Kontrola je proces, který umožňuje zjistit odchylky skutečného stavu od stavu žádoucího a podle toho navrhnout opatření. Podle vztahu kontroly a plnění úkolů rozeznáváme kontrolu preventivní, průběžnou a následnou.
Preventivní kontrolu – předcházíme možnosti chybného zadání úkolu
Průběžná kontrola - se uskutečňuje v průběhu realizace zadaných úkolů
Následná kontrola – je zaměřena na minulost a slouží ke zkoumání způsobů dosažení výsledků.
V řídících procesech plní kontrola funkci zpětné vazby. Cílem kontroly je zpětně ovlivnit řídící procesy tak, aby byla zvýšena jejich kvalita.
Řídící pracovníci – manažeři
Posláním manažera je zejména umění využít odborníků na dosažení vymezených cílů. Aby toho dosáhl, musí mít vrozené a částečně i získané vlastnosti. Pro vykonávání manažerské funkce jsou potřebné určité vlastnosti a schopnosti, které odlišují manažera od ostatních odborníků. „Správný manažer by měl o něčem vědět všechno a o všem něco“
Podle postavení v podniku rozlišujeme:
1) Manažer „první linie“
2) Manažer středního stupně
3) Vrcholový manažer (top manažer)
35) Hotovost a hospodářský výsledek, jeho rozdělení
Hotovost a hospodářský výsledek, jeho rozdělení
Při činnosti dochází v podniku ke spotřebě výrobních činitelů – práce, materiálu, opotřebení strojů, nástrojů, budov. Aby bylo možno vyjádřit souhrnnou spotřebu činitelů, musíme jejich spotřebu vyjádřit v penězích. Spotřebu výrobních činitelů na určitý účel, vyjádřenou v peněžních jednotkách, nazýváme náklady. Náklady se vždy vztahují k určitým výkonům, určitému účelu. Tím se odlišují od výdajů. Prodejem výrobků a poskytováním služeb, tedy prodejem svých výkonů, podnik dosahuje výnosů. Výnosy můžeme charakterizovat jako výkony podniku vyjádřené v peněžních jednotkách. Rozdíl mezi celkovými náklady a výnosy podniku za určité období představuje hospodářský výsledek.
Může mít formu:
1) Zisku, jestliže výnosy přesahují náklady
2) Ztráty, jestliže náklady převyšují výnosy
Své hospodaření sleduje podnik v účetnictví. Vztah mezi náklady a výnosy je zachycen ve finančním výkazu, který je podnik povinen sestavovat ke konci roku.
Aby podnik dobře hospodařil, snaží se o dosažení maximálních příjmů a minimálních výdajů. Pokud jsou během daného období příjmy větší než výdaje, vzniká kladný tok hotovosti. Pokud jsou během daného období příjmy menší než výdaje, vzniká záporný tok hotovosti. Účetní evidence zahrnuje nejen stav a pohyb příjmů a výdajů, ale i stav a pohyb výnosů a nákladů. Výnosy jsou peněžním vyjádřením výkonů podniku. Výkony jsou věcným výsledkem výrobních a jiných činností podniku. Náklady představují účelové vynaložení – spotřebu - jednotlivých druhů majetku podniku a cizích výkonů (cizích prací a služeb)
Do nákladů patří:
1) provozní náklady
2) Finanční náklady
3) Daně z příjmů + mimořádné náklady
Některé náklady nejsou výdaji: příkladem jsou zejména odpisy. Rozdíl mezi výnosy a náklady je hospodářský výsledek. Hospodářským výsledkem se rozumí účetní hospodářský výsledek.Kladný hospodářský výsledek je označován jako zisk, záporný hospodářský výsledek jako ztráta. Zisk se pak rozděluje: můžeme zněj vytvářet fondy a pak z nich postupně odčerpávat prostředky na různé účely. Důsledkem použití zisku (např. zmíněné sociální účely i na odměny společníkům) je snížení kapitálu: dojde k tzv. dekapitalizaci podniku.
Finanční analýza
Finanční analýzu (rozbor) zpracováváme proto, abychom získali představu o současném a budoucím stavu podniku. Jde o to, abychom pomocí vhodně vybraných údajů zjistili, jak se vyvíjejí vzájemné vztahy (proporce). Zdrojem potřebných údajů o současném stavu podniku je především účetní evidence. Zdrojem údajů o budoucím stavu jsou údaje plánu. Předmětem finanční analýzy je komplexní hodnocení úspěšnosti podnikání z finančně ekonomických hledisek. Základním přístupem je srovnávání údajů a ukazatelů. Ukazatel u je poměrné číslo, které se obecně vypočítá jako:
A
u = ---------
B
Veličiny A, B v uvedeném vztahu jsou údaje, jejichž vzájemný poměr u chceme ukazatelem vyjádřit.
Vypočtený ukazatel je číslo, které má charakter koeficientu. Můžeme jej také vyjádřit v procentech tak, že hodnotu u násobíme stem. ( A = zisk, B = tržby)
Každý ukazatel charakterizuje nějakou ekonomickou proporci. Tím je dána jeho vypovídací schopnost. Výsledné hodnoty ukazatelů pak srovnáváme. Při srovnávání se opíráme o předem zvolenou srovnávací základnu. Zpravidla ji představují údaje v určitém roce nebo jejich časová řada, popř. údaje o variantě plánu.
V zásadě existují dva způsoby srovnávání:
1) Mezipodnikové (prostorové) srovnávání
2) časové rozhraní
Vstupní údaje i výsledky výpočtů sestavujeme do přehledných tabulek. Výsledky doplníme komentářem.
Komentář může být:
1) Konstatování
2) Interpretace
3) Doporučení
4) Závěry
Výsledovka – tento pojem se používá pro rekapitulaci výnosů, nákladů a výsledků hospodaření.
Sestavuje se za dané období pro hodnocení hospodaření podniku. Samotný pojem výsledovka je vžitým a často používaným alternativním pojmem k oficiálnímu názvu výkaz zisku a ztrát
Ukazatele finanční analýzy – analýzy finančního hospodaření podniku vychází z požadavku úspěšnosti podnikání, které lze vyjádřit takto:
1) Efektivně dosahovat zisk (tzn. Sledovat a hodnotit
výnosovou situaci podniku).
2) Průběžně udržovat finanční stabilitu podniku
(zabezpečovat schopnost placení a finanční nezávislosti
podniku).
Základními cíly analýzy je vystižně formulovat závěry na základě vypočítaných ukazatelů. Dále charakterizujeme ukazatele, které jsou nejčastěji používané při analýze finančního hospodaření podniku.
Výnosová situace – Ve vztahu ke kapitálu hodnotíme výnosovou situaci ukazateli výnosnosti, tj.
rentability kapitálu. Tyto ukazatele patří k nejdůležitějším charakteristikám úspěšnosti v podnikání. Schopnost kapitálu vytvářet zisk vyjadřuje ukazatel
Zisk před zdaněním
Rentability kapitálu = -----------------------------
pasiva
Dále nás bude jako podnikatele jistě zajímat zejména ukazatel
Zisk před zdaněním
Rentabilita vlastního kapitálu = ---------------------------------
Vlastní jmění
Ve vztahu k prodeji hodnotíme výnosovou situaci ukazatelem
Zisk před zdaněním
Rentabilita tržeb = ------------------------------
Tržby
Finanční rentabilita – Ve vztahu ke schopnosti placení hodnotíme finanční stabilitu ukazateli
likvidity. Podnik musí za každých okolností dostát svým závazkům. Pro plynulý chod finančních operací je přitom nejdůležitější to, aby podnik byl vždy schopen uhradit své krátkodobé závazky. Schopnost dostát krátkodobým závazkům, která se souhrnně nazývá likvidita, má tedy zřejmě různou kvalitu. Likvidita je schopnost přeměnit majetek v peníze.
Finanční analýza umožňuje získat představu o výsledcích hospodaření podniku. Výnosová situace
podniku se hodnotí na základě ukazatelů rentability kapitálu a rentability výnosů (tržeb), jeho finanční stability pak ukazateli likvidity a zadluženosti.
Vstupní údaje pro finanční analýzu získáváme z účetní evidence, souhrnné údaje jsou obsaženy především ve výsledovce a rozvaze.
Máme-li k dispozici souhrnné údaje, které podnik v návaznosti na účetnictví sestavuje pro přiznání k dani z příjmu a pro statické účely, musíme je pro finanční analýzu sestavit do potřebné formy. To se týká především výsledovky.
Hodnocení výsledků je založeno na ekonomickém srovnávání. Pomocí něho získáváme představu o změnách ekonomických proporcí proti minulému období nebo představu o uplynulém vývoji v časové řadě.
Rozvaha
Rozvaha představuje rekapitulaci aktiv a pasiv (majetku a kapitálu). Sestavuje se pro zjištění stavu ke konci
účetního období. Údaje z rozvahy slouží pro hodnocení hospodaření podniku. Pro účetní uzávěrku, daňové a statické účely se rozvaha sestavuje vždy pro stav 31.12. běžného roku. Rozvaha obsahuje soubor údajů použitelných pro získání představy o majetkové a kapitálové struktuře podniku.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Při činnosti dochází v podniku ke spotřebě výrobních činitelů – práce, materiálu, opotřebení strojů, nástrojů, budov. Aby bylo možno vyjádřit souhrnnou spotřebu činitelů, musíme jejich spotřebu vyjádřit v penězích. Spotřebu výrobních činitelů na určitý účel, vyjádřenou v peněžních jednotkách, nazýváme náklady. Náklady se vždy vztahují k určitým výkonům, určitému účelu. Tím se odlišují od výdajů. Prodejem výrobků a poskytováním služeb, tedy prodejem svých výkonů, podnik dosahuje výnosů. Výnosy můžeme charakterizovat jako výkony podniku vyjádřené v peněžních jednotkách. Rozdíl mezi celkovými náklady a výnosy podniku za určité období představuje hospodářský výsledek.
Může mít formu:
1) Zisku, jestliže výnosy přesahují náklady
2) Ztráty, jestliže náklady převyšují výnosy
Své hospodaření sleduje podnik v účetnictví. Vztah mezi náklady a výnosy je zachycen ve finančním výkazu, který je podnik povinen sestavovat ke konci roku.
Aby podnik dobře hospodařil, snaží se o dosažení maximálních příjmů a minimálních výdajů. Pokud jsou během daného období příjmy větší než výdaje, vzniká kladný tok hotovosti. Pokud jsou během daného období příjmy menší než výdaje, vzniká záporný tok hotovosti. Účetní evidence zahrnuje nejen stav a pohyb příjmů a výdajů, ale i stav a pohyb výnosů a nákladů. Výnosy jsou peněžním vyjádřením výkonů podniku. Výkony jsou věcným výsledkem výrobních a jiných činností podniku. Náklady představují účelové vynaložení – spotřebu - jednotlivých druhů majetku podniku a cizích výkonů (cizích prací a služeb)
Do nákladů patří:
1) provozní náklady
2) Finanční náklady
3) Daně z příjmů + mimořádné náklady
Některé náklady nejsou výdaji: příkladem jsou zejména odpisy. Rozdíl mezi výnosy a náklady je hospodářský výsledek. Hospodářským výsledkem se rozumí účetní hospodářský výsledek.Kladný hospodářský výsledek je označován jako zisk, záporný hospodářský výsledek jako ztráta. Zisk se pak rozděluje: můžeme zněj vytvářet fondy a pak z nich postupně odčerpávat prostředky na různé účely. Důsledkem použití zisku (např. zmíněné sociální účely i na odměny společníkům) je snížení kapitálu: dojde k tzv. dekapitalizaci podniku.
Finanční analýza
Finanční analýzu (rozbor) zpracováváme proto, abychom získali představu o současném a budoucím stavu podniku. Jde o to, abychom pomocí vhodně vybraných údajů zjistili, jak se vyvíjejí vzájemné vztahy (proporce). Zdrojem potřebných údajů o současném stavu podniku je především účetní evidence. Zdrojem údajů o budoucím stavu jsou údaje plánu. Předmětem finanční analýzy je komplexní hodnocení úspěšnosti podnikání z finančně ekonomických hledisek. Základním přístupem je srovnávání údajů a ukazatelů. Ukazatel u je poměrné číslo, které se obecně vypočítá jako:
A
u = ---------
B
Veličiny A, B v uvedeném vztahu jsou údaje, jejichž vzájemný poměr u chceme ukazatelem vyjádřit.
Vypočtený ukazatel je číslo, které má charakter koeficientu. Můžeme jej také vyjádřit v procentech tak, že hodnotu u násobíme stem. ( A = zisk, B = tržby)
Každý ukazatel charakterizuje nějakou ekonomickou proporci. Tím je dána jeho vypovídací schopnost. Výsledné hodnoty ukazatelů pak srovnáváme. Při srovnávání se opíráme o předem zvolenou srovnávací základnu. Zpravidla ji představují údaje v určitém roce nebo jejich časová řada, popř. údaje o variantě plánu.
V zásadě existují dva způsoby srovnávání:
1) Mezipodnikové (prostorové) srovnávání
2) časové rozhraní
Vstupní údaje i výsledky výpočtů sestavujeme do přehledných tabulek. Výsledky doplníme komentářem.
Komentář může být:
1) Konstatování
2) Interpretace
3) Doporučení
4) Závěry
Výsledovka – tento pojem se používá pro rekapitulaci výnosů, nákladů a výsledků hospodaření.
Sestavuje se za dané období pro hodnocení hospodaření podniku. Samotný pojem výsledovka je vžitým a často používaným alternativním pojmem k oficiálnímu názvu výkaz zisku a ztrát
Ukazatele finanční analýzy – analýzy finančního hospodaření podniku vychází z požadavku úspěšnosti podnikání, které lze vyjádřit takto:
1) Efektivně dosahovat zisk (tzn. Sledovat a hodnotit
výnosovou situaci podniku).
2) Průběžně udržovat finanční stabilitu podniku
(zabezpečovat schopnost placení a finanční nezávislosti
podniku).
Základními cíly analýzy je vystižně formulovat závěry na základě vypočítaných ukazatelů. Dále charakterizujeme ukazatele, které jsou nejčastěji používané při analýze finančního hospodaření podniku.
Výnosová situace – Ve vztahu ke kapitálu hodnotíme výnosovou situaci ukazateli výnosnosti, tj.
rentability kapitálu. Tyto ukazatele patří k nejdůležitějším charakteristikám úspěšnosti v podnikání. Schopnost kapitálu vytvářet zisk vyjadřuje ukazatel
Zisk před zdaněním
Rentability kapitálu = -----------------------------
pasiva
Dále nás bude jako podnikatele jistě zajímat zejména ukazatel
Zisk před zdaněním
Rentabilita vlastního kapitálu = ---------------------------------
Vlastní jmění
Ve vztahu k prodeji hodnotíme výnosovou situaci ukazatelem
Zisk před zdaněním
Rentabilita tržeb = ------------------------------
Tržby
Finanční rentabilita – Ve vztahu ke schopnosti placení hodnotíme finanční stabilitu ukazateli
likvidity. Podnik musí za každých okolností dostát svým závazkům. Pro plynulý chod finančních operací je přitom nejdůležitější to, aby podnik byl vždy schopen uhradit své krátkodobé závazky. Schopnost dostát krátkodobým závazkům, která se souhrnně nazývá likvidita, má tedy zřejmě různou kvalitu. Likvidita je schopnost přeměnit majetek v peníze.
Finanční analýza umožňuje získat představu o výsledcích hospodaření podniku. Výnosová situace
podniku se hodnotí na základě ukazatelů rentability kapitálu a rentability výnosů (tržeb), jeho finanční stability pak ukazateli likvidity a zadluženosti.
Vstupní údaje pro finanční analýzu získáváme z účetní evidence, souhrnné údaje jsou obsaženy především ve výsledovce a rozvaze.
Máme-li k dispozici souhrnné údaje, které podnik v návaznosti na účetnictví sestavuje pro přiznání k dani z příjmu a pro statické účely, musíme je pro finanční analýzu sestavit do potřebné formy. To se týká především výsledovky.
Hodnocení výsledků je založeno na ekonomickém srovnávání. Pomocí něho získáváme představu o změnách ekonomických proporcí proti minulému období nebo představu o uplynulém vývoji v časové řadě.
Rozvaha
Rozvaha představuje rekapitulaci aktiv a pasiv (majetku a kapitálu). Sestavuje se pro zjištění stavu ke konci
účetního období. Údaje z rozvahy slouží pro hodnocení hospodaření podniku. Pro účetní uzávěrku, daňové a statické účely se rozvaha sestavuje vždy pro stav 31.12. běžného roku. Rozvaha obsahuje soubor údajů použitelných pro získání představy o majetkové a kapitálové struktuře podniku.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
34) Financování podniku
Financování podniku
Při financování a finančním řízení podniku je třeba vyřešit tyto nejdůležitější problémy:
1) Do čeho má podnik investovat
2) Z čeho má podnik investovat
3) Kolik ze získaných přínosů ponechat v podniku
Na stranu aktiv zapisujeme stav různých druhů majetku v hodnotovém vyjádření (v Kč). Na pořízení majetku
potřebujeme kapitál. Na stranu pasiv uvádíme, z jakých druhů kapitálu náš majetek pochází.
Význam financování a finančního řízení – Podstatou financování a finančního řízení je neustálé usměrňování
co nejvýhodnější struktury kapitálu a majetku. Úspěšnost této činnosti spočívá v tom, jak dokážeme uvést do souladu tyto základní okolnosti:
1) Každý investor preferuje více peněz než méně
2) Každý investor preferuje méně rizika než více
3) Každý investor preferuje stejné množství peněz dnes
spíše zítra
Faktor kvantity – ovlivňuje rozhodování tak, že dáváme přednost řešením, která nám slibují v daném období více finančních zdrojů.
Faktor rizika – nás ovlivňuje tím, že zvažujeme velikost očekávaných finančních zdrojů s ohledem na bezpečnost jejich získání.
Faktor času – nás zase ovlivňuje tak, že přihlížíme nejen k absolutní velikosti předpokládaných
finančních zdrojů, ale i jejich rozložení v čase.
Snahou finančních řízení podniku je zvyšování jeho finančních zdrojů, souhrnným ukazatelem pak je zvyšování
tržní hodnoty firmy.
Finanční řízení podniku zahrnuje dvě skupiny činností, a to:
1) Účetnictví a kontrolu
2) Finanční strategii
Cílem první skupiny činností je formulovat závěry a návrhy opatření na základě pohledu do minulosti.
Předmětem těchto činností je vedení účetnictví, daňová agendy apod. Dosažené evidované výsledky hospodaření podniku jsou podkladem pro jejich finanční analýzu. Druhá skupina činností se zaměřuje především na investiční rozhodování podniku a usměrňování struktury kapitálu včetně rozdělování finančních zdrojů. Tyto činnosti představují především pohled do budoucnosti a jsou podkladem pro finanční plán.
Zdroje financování – Podnik jako ekonomický subjekt rozlišuje finanční prostředky podle jejich původu na vlastní a cizí zdroje.
Financování z vlastních zdrojů zahrnuje:
1) Interní financování – provádí se využitím zisku po
zdanění a odpisů
2) Financování pomocí kapitálových vkladů – vlastník
vkládá do podniku finanční prostředky, které nabývají podobu podílu ve společnosti s ručením omezeným nebo akcií v akciové společnosti.
Financování z cizích zdrojů zahrnuje:
1) Obchodní úvěry – vznikají v důsledku časového
nesouladu mezi skutečným dodáním materiálu a placením dodávek
2) Bankovní úvěry – kapitál poskytne peněžní ústav za
sjednaných podmínek.
Zdroje se také člení z hlediska času, po který je můžeme využívat. Rozeznáváme zdroje krátkodobé a dlouhodobé. Kritériem pro členění z hlediska času je jeden rok.
Krátkodobé – zdroje financování může podnik získat i jako obchodní úvěr. Dodá-li našemu podniku jiný podnik (dodavatel) nějaký materiál, poskytuje nám tím v podstatě úvěr do té doby, dokud mu nezaplatíme. Zvláštním případem je zbožový úvěr – náklady na dodaný materiál nehradíme penězi, ale výrobky našeho podniku. Pokud jsou úvěry poskytovány v cizích měnách, hovoříme o devizových, popř. i o euroměnových úvěrech.
Úvěry Forma poskytnutí Formy splácení
1) Peněžní Peníze Peníze
2) Obchodní Zboží Peníze
3) Zbožové Zboží Zboží
4) Předplatné Peníze Zboží
5) Devizové a euroměnové Zahraniční peníze Zahraniční peníze
Finanční plánování a řízení – Plánování je proces formulace cílů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout. Při finančním plánování promítáme možnosti financování a zhodnocování kapitálu do budoucnosti a posuzujeme, jak se projeví důsledky finančního a investičního rozhodování v hospodaření podniku. Výsledkem je finanční plán. Řeší v zásadě otázky „jak utratit peníze“. Finanční plánování pomáhá podniku vyhnout se chybám v budoucnosti.
Finanční pánování zahrnuje:
1) Stanovení finančních cílů podniku
2) Analýzu rozdílů mezi skutečným a cílovým (očekávaným) stavem
3) Souhrn opatření potřebných k dosažení cílů
Stejně jako při plánování všeobecně, rozeznáváme i při finančním plánování časový horizont, který je jeden rok. Je to nejdelší výhled v čase, který jsme předem určili. Podle toho rozeznáváme krátkodobé a dlouhodobé finanční plánování.
Krátkodobé finanční plánování – tím máme na mysli plánování s časovým horizontem několika
měsíců až jednoho roku. Krátkodobé finanční plánování souvisí zejména s běžnou hospodářskou činností podniku.
Dlouhodobé finanční plánování – se obvykle uplatňuje ve výhledu (na časovém horizontu) 2 až 5 let.
Existují však některé oblasti (např. plánování investic), kde se plánuje i s delším výhledem.
Souhrnný dlouhodobý finanční plán – vychází z uvažovaných projektů a dalších opatřeních, které
hodlá podnik realizovat na zvoleném časovém horizontu.
Finanční plánování i již probranou finanční analýzu zabezpečuje finanční útvar, který se zaměřuje zpravidla na tyto činnosti:
1) Financování podniku
2) Finanční řízení
3) Finanční plánování
4) Účetnictví
5) Statistiku
Zakladatelský rozpočet – ve finančním pánování představuje sestavení zakladatelského rozpočtu zvláštní případ. Souhrnným výsledkem je rozvaha, která obsahuje základní údaje o struktuře majetku a kapitálu. Je především podkladem pro rozhodnutí o tom, zda je reálné obstarat potřebný kapitál a zda tedy vskutku můžeme zahájit podnikatelskou činnost.
Souhrnný finanční plán – Finanční dopady realizace podnikatelských záměrů a dalších rozhodnutí managementu podniku, včetně organizačních a technických opatřeních, se promítají do souhrnného finančního plánu.
Souhrnný finanční plán se zpravidla zaměřuje na:
1) Odbyt a tržby
2) Výsledky hospodaření
3) Požadavky na majetek
4) Potřebu finančních zdrojů
5) Ekonomické předpoklady
Odbyt a tržby – Základním východiskem zde je výzkum trhu. Vzhledem k tomu, že v tržním
hospodářství je odhad budoucího vývoje odbytu a tržeb nejistý, používá se často intervalových odhadů, které vyjadřují horní (optimistickou) a dolní (pesimistickou) variantu očekávaných příjmů z prodeje.
Výsledky hospodaření – Do výsledků hospodaření se promítají všechny plánované činnosti podniku.
Výsledky hospodaření podniku se promítají do plánu tvorby zisku, plánu peněžních příjmů a výdajů a do plánované rozvahy.
Plán tvorby zisku – obsahuje údaje, které jsou shrnutím podkladů vyplývajících z analýzy a průzkumu
trhu na straně jedné a věcných i ekonomických předpokladů zabezpečení výroby na straně druhé.
Plán peněžních příjmů a výdajů – je shrnutím údajů o očekávaném pohybu peněžních prostředků,
tedy o peněžních tocích.
Požadavky na majetek – Součástí plánu jsou uvažované kapitálové výdaje, především:
1) Investice na pořízení HIM - pro obnovu a technické zhodnocení
- pro rozvoj podniku
2) Výdaje na inovace výrobků
3) Ekologické výdaje
Potřeba finančních zdrojů – Zde se plán zaměřuje na možnosti obstarání potřebného kapitálu.
Ekonomické předpoklady – Podnik jako ekonomický systém je propojen s jeho ekonomickým okolím.
Perspektivní chování okolí podniku je významným činitelem, který ovlivňuje jeho rozvoj.
Finanční plánování je specificky zaměřená, kvalifikovaná činnost, jejímž výsledkem je takové řešení,
které zabezpečuje žádoucí výnosovou situaci a finanční stabilitu podniku na zvoleném časovém horizontu.
Finanční plánování se zaměřuje na vyjádření a hodnocení ekonomických důsledků realizace komplexu opatření, která mají v podniku uskutečnit v daném výhledu.
Pro řízení podniku má rovnocenný význam jak krátkodobé, tak i dlouhodobé finanční plánování. Oba typy plánování se vzájemně doplňují a jsou propojeny především plánováním hotovosti, které si klade za cíl udržovat solventnost a likviditu podniku.
Hodnocení podnikatelských záměrů je důležitou součástí dlouhodobého plánování. Zejména v této oblasti se používají specifické metody hodnocení, především výpočet doby návratnosti úvěru, testování výnosnosti pomocí výpočtu netto současné hodnoty peněžních toků a výpočet vnitřního výnosového procenta.
Komplex důsledků realizace všech plánovaných akcí se do tvorby zisku, očekávaného vývoje hotovosti a rozvahy nejúčelněji promítají za podpory speciálních počítačových programů.
Při financování a finančním řízení podniku je třeba vyřešit tyto nejdůležitější problémy:
1) Do čeho má podnik investovat
2) Z čeho má podnik investovat
3) Kolik ze získaných přínosů ponechat v podniku
Na stranu aktiv zapisujeme stav různých druhů majetku v hodnotovém vyjádření (v Kč). Na pořízení majetku
potřebujeme kapitál. Na stranu pasiv uvádíme, z jakých druhů kapitálu náš majetek pochází.
Význam financování a finančního řízení – Podstatou financování a finančního řízení je neustálé usměrňování
co nejvýhodnější struktury kapitálu a majetku. Úspěšnost této činnosti spočívá v tom, jak dokážeme uvést do souladu tyto základní okolnosti:
1) Každý investor preferuje více peněz než méně
2) Každý investor preferuje méně rizika než více
3) Každý investor preferuje stejné množství peněz dnes
spíše zítra
Faktor kvantity – ovlivňuje rozhodování tak, že dáváme přednost řešením, která nám slibují v daném období více finančních zdrojů.
Faktor rizika – nás ovlivňuje tím, že zvažujeme velikost očekávaných finančních zdrojů s ohledem na bezpečnost jejich získání.
Faktor času – nás zase ovlivňuje tak, že přihlížíme nejen k absolutní velikosti předpokládaných
finančních zdrojů, ale i jejich rozložení v čase.
Snahou finančních řízení podniku je zvyšování jeho finančních zdrojů, souhrnným ukazatelem pak je zvyšování
tržní hodnoty firmy.
Finanční řízení podniku zahrnuje dvě skupiny činností, a to:
1) Účetnictví a kontrolu
2) Finanční strategii
Cílem první skupiny činností je formulovat závěry a návrhy opatření na základě pohledu do minulosti.
Předmětem těchto činností je vedení účetnictví, daňová agendy apod. Dosažené evidované výsledky hospodaření podniku jsou podkladem pro jejich finanční analýzu. Druhá skupina činností se zaměřuje především na investiční rozhodování podniku a usměrňování struktury kapitálu včetně rozdělování finančních zdrojů. Tyto činnosti představují především pohled do budoucnosti a jsou podkladem pro finanční plán.
Zdroje financování – Podnik jako ekonomický subjekt rozlišuje finanční prostředky podle jejich původu na vlastní a cizí zdroje.
Financování z vlastních zdrojů zahrnuje:
1) Interní financování – provádí se využitím zisku po
zdanění a odpisů
2) Financování pomocí kapitálových vkladů – vlastník
vkládá do podniku finanční prostředky, které nabývají podobu podílu ve společnosti s ručením omezeným nebo akcií v akciové společnosti.
Financování z cizích zdrojů zahrnuje:
1) Obchodní úvěry – vznikají v důsledku časového
nesouladu mezi skutečným dodáním materiálu a placením dodávek
2) Bankovní úvěry – kapitál poskytne peněžní ústav za
sjednaných podmínek.
Zdroje se také člení z hlediska času, po který je můžeme využívat. Rozeznáváme zdroje krátkodobé a dlouhodobé. Kritériem pro členění z hlediska času je jeden rok.
Krátkodobé – zdroje financování může podnik získat i jako obchodní úvěr. Dodá-li našemu podniku jiný podnik (dodavatel) nějaký materiál, poskytuje nám tím v podstatě úvěr do té doby, dokud mu nezaplatíme. Zvláštním případem je zbožový úvěr – náklady na dodaný materiál nehradíme penězi, ale výrobky našeho podniku. Pokud jsou úvěry poskytovány v cizích měnách, hovoříme o devizových, popř. i o euroměnových úvěrech.
Úvěry Forma poskytnutí Formy splácení
1) Peněžní Peníze Peníze
2) Obchodní Zboží Peníze
3) Zbožové Zboží Zboží
4) Předplatné Peníze Zboží
5) Devizové a euroměnové Zahraniční peníze Zahraniční peníze
Finanční plánování a řízení – Plánování je proces formulace cílů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout. Při finančním plánování promítáme možnosti financování a zhodnocování kapitálu do budoucnosti a posuzujeme, jak se projeví důsledky finančního a investičního rozhodování v hospodaření podniku. Výsledkem je finanční plán. Řeší v zásadě otázky „jak utratit peníze“. Finanční plánování pomáhá podniku vyhnout se chybám v budoucnosti.
Finanční pánování zahrnuje:
1) Stanovení finančních cílů podniku
2) Analýzu rozdílů mezi skutečným a cílovým (očekávaným) stavem
3) Souhrn opatření potřebných k dosažení cílů
Stejně jako při plánování všeobecně, rozeznáváme i při finančním plánování časový horizont, který je jeden rok. Je to nejdelší výhled v čase, který jsme předem určili. Podle toho rozeznáváme krátkodobé a dlouhodobé finanční plánování.
Krátkodobé finanční plánování – tím máme na mysli plánování s časovým horizontem několika
měsíců až jednoho roku. Krátkodobé finanční plánování souvisí zejména s běžnou hospodářskou činností podniku.
Dlouhodobé finanční plánování – se obvykle uplatňuje ve výhledu (na časovém horizontu) 2 až 5 let.
Existují však některé oblasti (např. plánování investic), kde se plánuje i s delším výhledem.
Souhrnný dlouhodobý finanční plán – vychází z uvažovaných projektů a dalších opatřeních, které
hodlá podnik realizovat na zvoleném časovém horizontu.
Finanční plánování i již probranou finanční analýzu zabezpečuje finanční útvar, který se zaměřuje zpravidla na tyto činnosti:
1) Financování podniku
2) Finanční řízení
3) Finanční plánování
4) Účetnictví
5) Statistiku
Zakladatelský rozpočet – ve finančním pánování představuje sestavení zakladatelského rozpočtu zvláštní případ. Souhrnným výsledkem je rozvaha, která obsahuje základní údaje o struktuře majetku a kapitálu. Je především podkladem pro rozhodnutí o tom, zda je reálné obstarat potřebný kapitál a zda tedy vskutku můžeme zahájit podnikatelskou činnost.
Souhrnný finanční plán – Finanční dopady realizace podnikatelských záměrů a dalších rozhodnutí managementu podniku, včetně organizačních a technických opatřeních, se promítají do souhrnného finančního plánu.
Souhrnný finanční plán se zpravidla zaměřuje na:
1) Odbyt a tržby
2) Výsledky hospodaření
3) Požadavky na majetek
4) Potřebu finančních zdrojů
5) Ekonomické předpoklady
Odbyt a tržby – Základním východiskem zde je výzkum trhu. Vzhledem k tomu, že v tržním
hospodářství je odhad budoucího vývoje odbytu a tržeb nejistý, používá se často intervalových odhadů, které vyjadřují horní (optimistickou) a dolní (pesimistickou) variantu očekávaných příjmů z prodeje.
Výsledky hospodaření – Do výsledků hospodaření se promítají všechny plánované činnosti podniku.
Výsledky hospodaření podniku se promítají do plánu tvorby zisku, plánu peněžních příjmů a výdajů a do plánované rozvahy.
Plán tvorby zisku – obsahuje údaje, které jsou shrnutím podkladů vyplývajících z analýzy a průzkumu
trhu na straně jedné a věcných i ekonomických předpokladů zabezpečení výroby na straně druhé.
Plán peněžních příjmů a výdajů – je shrnutím údajů o očekávaném pohybu peněžních prostředků,
tedy o peněžních tocích.
Požadavky na majetek – Součástí plánu jsou uvažované kapitálové výdaje, především:
1) Investice na pořízení HIM - pro obnovu a technické zhodnocení
- pro rozvoj podniku
2) Výdaje na inovace výrobků
3) Ekologické výdaje
Potřeba finančních zdrojů – Zde se plán zaměřuje na možnosti obstarání potřebného kapitálu.
Ekonomické předpoklady – Podnik jako ekonomický systém je propojen s jeho ekonomickým okolím.
Perspektivní chování okolí podniku je významným činitelem, který ovlivňuje jeho rozvoj.
Finanční plánování je specificky zaměřená, kvalifikovaná činnost, jejímž výsledkem je takové řešení,
které zabezpečuje žádoucí výnosovou situaci a finanční stabilitu podniku na zvoleném časovém horizontu.
Finanční plánování se zaměřuje na vyjádření a hodnocení ekonomických důsledků realizace komplexu opatření, která mají v podniku uskutečnit v daném výhledu.
Pro řízení podniku má rovnocenný význam jak krátkodobé, tak i dlouhodobé finanční plánování. Oba typy plánování se vzájemně doplňují a jsou propojeny především plánováním hotovosti, které si klade za cíl udržovat solventnost a likviditu podniku.
Hodnocení podnikatelských záměrů je důležitou součástí dlouhodobého plánování. Zejména v této oblasti se používají specifické metody hodnocení, především výpočet doby návratnosti úvěru, testování výnosnosti pomocí výpočtu netto současné hodnoty peněžních toků a výpočet vnitřního výnosového procenta.
Komplex důsledků realizace všech plánovaných akcí se do tvorby zisku, očekávaného vývoje hotovosti a rozvahy nejúčelněji promítají za podpory speciálních počítačových programů.
28) Soukromé podniky – živnosti
Soukromé podniky – živnosti
Zakladatelem živnosti může být podle živnostenského zákona každý občan, který dosáhl 18 let věku, je způsobilý k právním úkonům a je bezúhonný. 6ivnost lze charakterizovat jako soustavnou činnost provozovanou podnikatelem samostatně, vlastním jménem, za účelem zisku a za podmínek stanovených zákonem.
Živnostenský zákon vylučuje z živnostenského podnikání některé činnosti:
1) Činnosti vyhrazené státu, nebo určené právnické osobě, např.: pošty
2) Využívání výsledků tvůrčí duševní činnosti jejich autory
3) Výkon povolání lékařů, veterinář, advokátů, komerčních právníků
4) Činnosti typicky podnikatelské, upravené zvláštními předpisy např.: zákonem o bankách: činnosti bank
5) Zprostředkování zaměstnání
6) Výchova a vzdělání na základních, středních, speciálních a vysokých školách.
Podnikatele, který může být jak právnická tak i fyzická osoba, opravňuje k podnikání ŽIVNOSTENSKÝ LIST nebo KONCESNÍ LISTINA.
Živnosti se proto rozdělují na ohlašovací a koncesované.
Mezi ohlašované živnosti patří takové, které lze provozovat na základě ohlášení živnostenskému úřadu.
Tyto živnosti se dále rozdělují na:
1) Řemeslné, kde podmínkou provozování živnosti je odborná způsobilost získaná vyučením
2) Vázané, kde podmínkou provozování je jiná odborná způsobilost
3) Volné, kde podmínkou provozování není odborná způsobilost. Jedná se o takové živnosti, které nejsou uvedeny mezi předcházejícími.
Koncesované živnosti vyžadují splnění zvláštních podmínek. Mezi koncesované živnosti patří
například taxislužba, silniční motorová doprava, směnárny, pohřební služba.
Živnosti se rozdělují podle předmětu činnosti na:
1) Živnosti obchodní
2) Živnosti výrobní
3) Živnosti poskytující služby
Zdroj kapitálu – podnikatel (živnostník) vkládá do podnikání svůj majetek – vlastní kapitál, který tvoří základní jmění. Může získat i cizí kapitál.
Kompetence řízení – podnikatel řídí svůj podnik zpravidla sám a sám také jedná navenek s třetími osobami.
Zánik podniku – nastane smrtí podnikatele, jestliže nepokračují přímí dědicové, zánikem právnické osoby, uplynutím doby, pokud byla stanovena, rozhodnutím živnostenského úřadu.
Postup při založení podniku – právní náležitosti
Ohlašovací živnost - se zakládá ohlášením živnostenskému úřadu. Fyzická osoba v ohlášení uvede jméno a příjmení, trvalé bydliště, rodné číslo, místo podnikání a údaj, zda jí soud nebo správní orgán uložil zákaz činnosti týkající se provozování živnosti. Ohlašuje-li novou živnost osoba zapsaná v obchodním rejstříku, připojí výpis z tohoto rejstříku tj. obchodní jméno, předmět podnikání, identifikační číslo organizace (IČO). Fyzická osoba je povinna připojit výpis z trestního rejstříku trestů (ne starší 6 měsíců) a u ohlašovací řemeslné a vázané živnosti doklad o odborné způsobilosti. Právnická osoba v ohlášení uvede obchodní jméno, sídlo, právní formu, jméno a bydliště osoby, která je statutárním orgánem, osobní údaje odpovědného zástupce, identifikační číslo organizace, předmět podnikání. Právnická osoba je povinna připojit výpis z rejstříku trestů svého odpovědného zástupce. Na základě těchto náležitostí živnostenský úřad vydá nejpozději do 15 dnů po ohlášení živnostenský list.
Koncesované živnosti - vznikají na základě žádosti o vydání koncese podané na živnostenský úřad.
Živnostenský úřad rozhodne o koncesi do 60 dnů od podání žádosti a vydá koncesní listinu.
Žadatel je povinen zaplatit stanovený poplatek. Živnostenský úřad zapíše podnikatele do živnostenského rejstříku.
Zakladatelem živnosti může být podle živnostenského zákona každý občan, který dosáhl 18 let věku, je způsobilý k právním úkonům a je bezúhonný. 6ivnost lze charakterizovat jako soustavnou činnost provozovanou podnikatelem samostatně, vlastním jménem, za účelem zisku a za podmínek stanovených zákonem.
Živnostenský zákon vylučuje z živnostenského podnikání některé činnosti:
1) Činnosti vyhrazené státu, nebo určené právnické osobě, např.: pošty
2) Využívání výsledků tvůrčí duševní činnosti jejich autory
3) Výkon povolání lékařů, veterinář, advokátů, komerčních právníků
4) Činnosti typicky podnikatelské, upravené zvláštními předpisy např.: zákonem o bankách: činnosti bank
5) Zprostředkování zaměstnání
6) Výchova a vzdělání na základních, středních, speciálních a vysokých školách.
Podnikatele, který může být jak právnická tak i fyzická osoba, opravňuje k podnikání ŽIVNOSTENSKÝ LIST nebo KONCESNÍ LISTINA.
Živnosti se proto rozdělují na ohlašovací a koncesované.
Mezi ohlašované živnosti patří takové, které lze provozovat na základě ohlášení živnostenskému úřadu.
Tyto živnosti se dále rozdělují na:
1) Řemeslné, kde podmínkou provozování živnosti je odborná způsobilost získaná vyučením
2) Vázané, kde podmínkou provozování je jiná odborná způsobilost
3) Volné, kde podmínkou provozování není odborná způsobilost. Jedná se o takové živnosti, které nejsou uvedeny mezi předcházejícími.
Koncesované živnosti vyžadují splnění zvláštních podmínek. Mezi koncesované živnosti patří
například taxislužba, silniční motorová doprava, směnárny, pohřební služba.
Živnosti se rozdělují podle předmětu činnosti na:
1) Živnosti obchodní
2) Živnosti výrobní
3) Živnosti poskytující služby
Zdroj kapitálu – podnikatel (živnostník) vkládá do podnikání svůj majetek – vlastní kapitál, který tvoří základní jmění. Může získat i cizí kapitál.
Kompetence řízení – podnikatel řídí svůj podnik zpravidla sám a sám také jedná navenek s třetími osobami.
Zánik podniku – nastane smrtí podnikatele, jestliže nepokračují přímí dědicové, zánikem právnické osoby, uplynutím doby, pokud byla stanovena, rozhodnutím živnostenského úřadu.
Postup při založení podniku – právní náležitosti
Ohlašovací živnost - se zakládá ohlášením živnostenskému úřadu. Fyzická osoba v ohlášení uvede jméno a příjmení, trvalé bydliště, rodné číslo, místo podnikání a údaj, zda jí soud nebo správní orgán uložil zákaz činnosti týkající se provozování živnosti. Ohlašuje-li novou živnost osoba zapsaná v obchodním rejstříku, připojí výpis z tohoto rejstříku tj. obchodní jméno, předmět podnikání, identifikační číslo organizace (IČO). Fyzická osoba je povinna připojit výpis z trestního rejstříku trestů (ne starší 6 měsíců) a u ohlašovací řemeslné a vázané živnosti doklad o odborné způsobilosti. Právnická osoba v ohlášení uvede obchodní jméno, sídlo, právní formu, jméno a bydliště osoby, která je statutárním orgánem, osobní údaje odpovědného zástupce, identifikační číslo organizace, předmět podnikání. Právnická osoba je povinna připojit výpis z rejstříku trestů svého odpovědného zástupce. Na základě těchto náležitostí živnostenský úřad vydá nejpozději do 15 dnů po ohlášení živnostenský list.
Koncesované živnosti - vznikají na základě žádosti o vydání koncese podané na živnostenský úřad.
Živnostenský úřad rozhodne o koncesi do 60 dnů od podání žádosti a vydá koncesní listinu.
Žadatel je povinen zaplatit stanovený poplatek. Živnostenský úřad zapíše podnikatele do živnostenského rejstříku.
27) Podnik a podnikání
Podnik a podnikání
Cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu tj. dosažení zisku.
Za výrobky a služby musí být získáno na trhu více peněz, než kolik jich bylo do činnosti vloženo. Tento získaný rozdíl představuje podnikatelský zisk.
Obchodní zákoník vymezuje podnikání jako soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Shodně vymezuje pojem podnikání i živnostenský zákon.
Současně musí být dodržen požadavek provozování činnosti pod vlastním obchodním jménem.
Fyzickou osobou je člověk – občan. Občan nabývá způsobilosti k právům a povinnostem (tzv. právní subjektivitu) narozením. Způsobilost k právním úkonům, která je nutným předpokladem podnikání, nabývá v plném rozsahu až dosažení zletilosti. Je to každý člověk.
Právnickou osobou je útvar vytvořený lidmi a považovaný podle zákona za samostatný subjekt práv a závazků. Je to firma.
Právnickými osobami jsou podle zákona:
- Sdružení fyzických nebo právnických osob( zejména obchodní spol. družstva, církve, pol. strany)
- Účelová sdružení majetku (nadace a státní fondy)
- Jednotky územní samosprávy (obce)
- Jiné subjekty, u kterých to stanoví zákon (státní podniky, banky, pojišťovny, burzy, rozpočtové a příspěvkové organizace). Patří sem i stát, pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů.
Podnikatel je osoba, která zpravidla podnik zakládá a provozuje jeho činnost, tzn. Spojuje práci, kapitál a přírodní zdroje za účelem dosažení podnikatelského zisku prováděním výkonů pro uspokojování potřeb jiných osob. Nese přitom riziko, ztratí veškerý vynaložený kapitál. Touto osobou může být osoba fyzická nebo právnická.
Podnikatele lze charakterizovat těmito znaky:
1) Zajišťuje uspokojování potřeb jiných osob, tzn. Vyrábí statky nebo poskytuje služby pro trh.
2) Ve své činnosti do výroby neustále zavádí nové výrobky (služby), používá nové technologie, nové technické prostředky a hledá nové cesty zásobování, prodeje, dopravy. Říkáme, že podnikatel je vždy inovátor.
3) Trvale organizuje spojení výrobních činitelů podle toho, jak to vyžaduje druh a rozsah podnikání. Říkáme, že podnikatel je organizátor.
4) Ve snaze dosáhnout podnikatelského zisku přijímá riziko, že se při své činnosti setká s neúspěchem, popř. úplně ztratí vložené zdroje.
Podnikatelem podle obchodního zákoníku může být:
1) Osoba zapsaná v obchodním rejstříku
2) Osoba nezapsaná v obchodním rejstříku, která podniká na základě živnostenského oprávnění
3) Osoba která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů (např. lékař, advokát, notář).
4) Fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je registrována podle zvláštních předpisů.
Obchodní jméno
Podnik jedná samostatně pod svým obchodním jménem. Toto obchodní jméno se v praxi nazývá firma. Musí se lišit od jiných názvů, aby nemohlo dojít k záměně podniků. Při založení podniku se toto obchodní jméno zapisuje do obchodního nebo živnostenského rejstříku.
Podnik má výlučné a časově neomezené právo tento název užívat. Proti každému, kdo by nedovoleně užíval téhož obchodního jména nebo podobného jména, se může domáhat ochrany u soudu.
Obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele – musí obsahovat jméno a příjmení podnikatele. Může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. Tyto dodatky mohou být osobní nebo věcné. Příkladem osobního dodatku jsou akademické tituly nebo dodatky vyjadřující rodinný poměr(syn, mladší). Věcným dodatkem je bližší označení podnikatelské činnosti, například „krejčí“
Obchodní jméno právnické osoby - tvoří její název. Je odvozen zpravidla z předmětu podnikání. Musí obsahovat podle zákona i označení právní formy podnikání. Jde o obchodní jméno věcné.
Obchodní jméno - může být utvořeno i jako smíšené. Je v něm zastoupena jak složka osobní, tak i věcná.
Užívá se u veřejných obchodních společností nebo u společností s ručením omezeným.
Příklad:
• Jan Novák – obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele
• Jan Novák mladší – obchodní jméno s osobním dodatkem
• Jan Novák opravy televizorů – obchodní jméno s věcným dodatkem
• Jan Novák starší, České Budějovice – obchod. jméno s uvedením dodatku a místa podnikání
• JITONA, akciová společnost – věcné obchodní jméno právnické osoby
• JITONA, a. s.
• JITONA, a. s., Soběslav – věcné obchod. jméno práv. osoby s uvedením místa podnikání
• NOVÁK – KONZOLTEX, spol. s r. o. – smíšené obchodní jméno právnické osoby
Cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu tj. dosažení zisku.
Za výrobky a služby musí být získáno na trhu více peněz, než kolik jich bylo do činnosti vloženo. Tento získaný rozdíl představuje podnikatelský zisk.
Obchodní zákoník vymezuje podnikání jako soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Shodně vymezuje pojem podnikání i živnostenský zákon.
Současně musí být dodržen požadavek provozování činnosti pod vlastním obchodním jménem.
Fyzickou osobou je člověk – občan. Občan nabývá způsobilosti k právům a povinnostem (tzv. právní subjektivitu) narozením. Způsobilost k právním úkonům, která je nutným předpokladem podnikání, nabývá v plném rozsahu až dosažení zletilosti. Je to každý člověk.
Právnickou osobou je útvar vytvořený lidmi a považovaný podle zákona za samostatný subjekt práv a závazků. Je to firma.
Právnickými osobami jsou podle zákona:
- Sdružení fyzických nebo právnických osob( zejména obchodní spol. družstva, církve, pol. strany)
- Účelová sdružení majetku (nadace a státní fondy)
- Jednotky územní samosprávy (obce)
- Jiné subjekty, u kterých to stanoví zákon (státní podniky, banky, pojišťovny, burzy, rozpočtové a příspěvkové organizace). Patří sem i stát, pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů.
Podnikatel je osoba, která zpravidla podnik zakládá a provozuje jeho činnost, tzn. Spojuje práci, kapitál a přírodní zdroje za účelem dosažení podnikatelského zisku prováděním výkonů pro uspokojování potřeb jiných osob. Nese přitom riziko, ztratí veškerý vynaložený kapitál. Touto osobou může být osoba fyzická nebo právnická.
Podnikatele lze charakterizovat těmito znaky:
1) Zajišťuje uspokojování potřeb jiných osob, tzn. Vyrábí statky nebo poskytuje služby pro trh.
2) Ve své činnosti do výroby neustále zavádí nové výrobky (služby), používá nové technologie, nové technické prostředky a hledá nové cesty zásobování, prodeje, dopravy. Říkáme, že podnikatel je vždy inovátor.
3) Trvale organizuje spojení výrobních činitelů podle toho, jak to vyžaduje druh a rozsah podnikání. Říkáme, že podnikatel je organizátor.
4) Ve snaze dosáhnout podnikatelského zisku přijímá riziko, že se při své činnosti setká s neúspěchem, popř. úplně ztratí vložené zdroje.
Podnikatelem podle obchodního zákoníku může být:
1) Osoba zapsaná v obchodním rejstříku
2) Osoba nezapsaná v obchodním rejstříku, která podniká na základě živnostenského oprávnění
3) Osoba která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů (např. lékař, advokát, notář).
4) Fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je registrována podle zvláštních předpisů.
Obchodní jméno
Podnik jedná samostatně pod svým obchodním jménem. Toto obchodní jméno se v praxi nazývá firma. Musí se lišit od jiných názvů, aby nemohlo dojít k záměně podniků. Při založení podniku se toto obchodní jméno zapisuje do obchodního nebo živnostenského rejstříku.
Podnik má výlučné a časově neomezené právo tento název užívat. Proti každému, kdo by nedovoleně užíval téhož obchodního jména nebo podobného jména, se může domáhat ochrany u soudu.
Obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele – musí obsahovat jméno a příjmení podnikatele. Může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. Tyto dodatky mohou být osobní nebo věcné. Příkladem osobního dodatku jsou akademické tituly nebo dodatky vyjadřující rodinný poměr(syn, mladší). Věcným dodatkem je bližší označení podnikatelské činnosti, například „krejčí“
Obchodní jméno právnické osoby - tvoří její název. Je odvozen zpravidla z předmětu podnikání. Musí obsahovat podle zákona i označení právní formy podnikání. Jde o obchodní jméno věcné.
Obchodní jméno - může být utvořeno i jako smíšené. Je v něm zastoupena jak složka osobní, tak i věcná.
Užívá se u veřejných obchodních společností nebo u společností s ručením omezeným.
Příklad:
• Jan Novák – obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele
• Jan Novák mladší – obchodní jméno s osobním dodatkem
• Jan Novák opravy televizorů – obchodní jméno s věcným dodatkem
• Jan Novák starší, České Budějovice – obchod. jméno s uvedením dodatku a místa podnikání
• JITONA, akciová společnost – věcné obchodní jméno právnické osoby
• JITONA, a. s.
• JITONA, a. s., Soběslav – věcné obchod. jméno práv. osoby s uvedením místa podnikání
• NOVÁK – KONZOLTEX, spol. s r. o. – smíšené obchodní jméno právnické osoby
26) Založení podniku
Založení podniku
Rozhodne-li se podnikatel založit podnik, musí zvažovat:
1) Jaké výrobky a v jakém množství bude vyrábět nebo jaké služby bude poskytovat
2) Jakou technologii zvolí a jaké hospodářské prostředky ke své činnosti bude potřebovat
3) Jak si zajistí potřebné finanční zdroje a výrobní činitele
4) S kým bude spolupracovat
5) Jaké budou jeho náklady, výnosy, jakého zisku chce dosáhnout
6) Jakou právní formu podnikání zvolí
7) Kde svůj podnik umístí
Podnikatelský záměr konkretizuje cíl podnikatelské činnosti, provádí rozbor trhu. Podnikatelský záměru může být zpracován na základě rozboru silných a slabých stránek zakládaného podniku. Stanovení koncepce rozvoje podniku se nazývá strategie. Obsahuje formulaci dlouhodobých cílů a cest k jejich dosažení. Na strategii navazuje politika podniku, tj. pravidla chování podniku v jednotlivých oblastech činnosti.
Zakladatelský rozpočet obsahuje:
1) Předpokládanou výši nákladů a výnosů
2) Výši kapitálu potřebného ke krytí hmotného a
nehmotného investičního majetku a oběžného majetku.
Pro podnikání je třeba mít dostatek finančních zdrojů. Podnikatel musí zvážit, zda bude únosné získat potřebný majetek z vlastních zdrojů nebo z úvěru.
Založení živnosti
Ohlašovací živnost - se zakládá ohlášením živnostenskému úřadu. Fyzická osoba v ohlášení uvede jméno a
příjmení, trvalé bydliště, rodné číslo, místo podnikání a údaj, zda jí soud nebo správní orgán uložil zákaz činnosti týkající se provozování živnosti. Ohlašuje-li novou živnost osoba zapsaná v obchodním rejstříku, připojí výpis z tohoto rejstříku tj. obchodní jméno, předmět podnikání, identifikační číslo organizace (IČO). Fyzická osoba je povinna připojit výpis z trestního rejstříku trestů (ne starší 6 měsíců) a u ohlašovací řemeslné a vázané živnosti doklad o odborné způsobilosti. Právnická osoba v ohlášení uvede obchodní jméno, sídlo, právní formu, jméno a bydliště osoby, která je statutárním orgánem, osobní údaje odpovědného zástupce, identifikační číslo organizace, předmět podnikání. Právnická osoba je povinna připojit výpis z rejstříku trestů svého odpovědného zástupce. Na základě těchto náležitostí živnostenský úřad vydá nejpozději do 15 dnů po ohlášení živnostenský list.
Koncesované živnosti - vznikají na základě žádosti o vydání koncese podané na živnostenský úřad.
Živnostenský úřad rozhodne o koncesi do 60 dnů od podání žádosti a vydá koncesní listinu.
Žadatel je povinen zaplatit stanovený poplatek. Živnostenský úřad zapíše podnikatele do živnostenského rejstříku.
Hospodaření, cíle a růst podniku
Hospodaření podniku – Při činnosti dochází v podniku ke spotřebě výrobních činitelů – práce, materiálu,
opotřebení strojů. Aby bylo možno vyjádřit souhrnnou spotřebu činitelů, musíme jejich spotřebu vyjádřit v peněžních jednotkách. Spotřebu výrobních činitelů na určitý účel, vyjádřenou v peněžních jednotkách, nazýváme náklady. Náklady se vždy vztahují k určitým výkonům, určitému účelu. Tím se odlišují od výdajů. Prodejem výrobků a poskytováním služeb, tedy prodejem svých výkonů, podnik dosahuje výnosů. Výnosy můžeme charakterizovat jako výkony podniku vyjádřené v peněžních jednotkách. Rozdíl mezi celkovými náklady a výnosy podniku za určité období představuje hospodářský výsledek.
Může mít formu:
1) Zisku, jestliže výnosy převyšují náklady
2) Ztráty, jestliže náklady převyšují výnosy.
Své hospodaření sleduje podnik v účetnictví. Vztah mezi náklady a výnosy je zachycen ve finančním výkazu, který je podnik povinen sestavovat ke konci roku. Výkaz má název výkaz zisků a ztrát.
Cíle podniku – Soustavu cílů můžeme formulovat takto:
1) Zajištění dlouhodobé existence podniku
2) Zajištění rozvoje (růstu) podniku a zvyšování podílu na trhu
3) Trvalé zajištění pracovních míst pro pracovníky
4) Finanční cíl
Růst podniku – Po založení podniku je třeba zajistit jeho rozvoj. Znamená to neustále zajišťovat a rozšiřovat
odbyt výrobků a služeb.
K tomu je zapotřebí:
1) Udržet zákazníky a získávat nové
2) Orientovat se podle požadavků trhu
3) Vyrábět kvalitní výrobky
4) Odlišovat se od konkurence
5) Snižovat náklady
6) Zdokonalovat organizaci podniku
7) Neustále sledovat a hodnotit finanční hospodaření podniku
Zánik podniku – Znamená zrušení právní subjektivity podniku výmazem z obchodního nebo živnostenského rejstříku. Zániku předchází zrušení podniku.
Ke zrušení podniku může dojít z mnoha důvodů:
1) Uplynutím doby, na kterou byl podnik založen
2) Splněním cíle, pro který byl založen
3) Rozhodnutím podnikatele o dobrovolném zrušení
4) Úmrtím podnikatele
5) Soudním rozhodnutím
6) Splynutím s jiným podnikem
7) Rozdělením
Nejzávažnější příčinou zrušení a zániku podniku je úpadek.
Zrušení podniku se může uskutečnit:
1) Bez likvidace
2) S likvidací
Ke zrušení podniku bez likvidace dochází tehdy, přichází-li majetek podniku na jiný podnik (nástupce). Ke zrušení podniku s likvidací dochází při faktickém zrušení podniku. U obchodních společností, státních podniků a družstev je jmenován likvidátor.
Úkolem likvidátora je:
1) Soustředit peněžní prostředky podniku
2) Dokončit běžný provoz
3) Vypořádat daně, poplatky, pohledávky a závazky
4) Zpeněžit majetek podniku co nejvýhodněji.
Jestliže je podnik v úpadku, zaniká na základě vyhlášení konkurzu nebo vyrovnání. Návrh na zahájení konkurzního řízení podává věřitel (zpravidla banka) nebo sám podnik u konkurzního soudu. Účastníky konkurzu jsou věřitelé a podnik. Vyrovnání se provádí podobně jako konkurz. Návrh podává soudu podnik, který je v úpadku, a zároveň nabídne způsob vyrovnání svých závazků.
Rozhodne-li se podnikatel založit podnik, musí zvažovat:
1) Jaké výrobky a v jakém množství bude vyrábět nebo jaké služby bude poskytovat
2) Jakou technologii zvolí a jaké hospodářské prostředky ke své činnosti bude potřebovat
3) Jak si zajistí potřebné finanční zdroje a výrobní činitele
4) S kým bude spolupracovat
5) Jaké budou jeho náklady, výnosy, jakého zisku chce dosáhnout
6) Jakou právní formu podnikání zvolí
7) Kde svůj podnik umístí
Podnikatelský záměr konkretizuje cíl podnikatelské činnosti, provádí rozbor trhu. Podnikatelský záměru může být zpracován na základě rozboru silných a slabých stránek zakládaného podniku. Stanovení koncepce rozvoje podniku se nazývá strategie. Obsahuje formulaci dlouhodobých cílů a cest k jejich dosažení. Na strategii navazuje politika podniku, tj. pravidla chování podniku v jednotlivých oblastech činnosti.
Zakladatelský rozpočet obsahuje:
1) Předpokládanou výši nákladů a výnosů
2) Výši kapitálu potřebného ke krytí hmotného a
nehmotného investičního majetku a oběžného majetku.
Pro podnikání je třeba mít dostatek finančních zdrojů. Podnikatel musí zvážit, zda bude únosné získat potřebný majetek z vlastních zdrojů nebo z úvěru.
Založení živnosti
Ohlašovací živnost - se zakládá ohlášením živnostenskému úřadu. Fyzická osoba v ohlášení uvede jméno a
příjmení, trvalé bydliště, rodné číslo, místo podnikání a údaj, zda jí soud nebo správní orgán uložil zákaz činnosti týkající se provozování živnosti. Ohlašuje-li novou živnost osoba zapsaná v obchodním rejstříku, připojí výpis z tohoto rejstříku tj. obchodní jméno, předmět podnikání, identifikační číslo organizace (IČO). Fyzická osoba je povinna připojit výpis z trestního rejstříku trestů (ne starší 6 měsíců) a u ohlašovací řemeslné a vázané živnosti doklad o odborné způsobilosti. Právnická osoba v ohlášení uvede obchodní jméno, sídlo, právní formu, jméno a bydliště osoby, která je statutárním orgánem, osobní údaje odpovědného zástupce, identifikační číslo organizace, předmět podnikání. Právnická osoba je povinna připojit výpis z rejstříku trestů svého odpovědného zástupce. Na základě těchto náležitostí živnostenský úřad vydá nejpozději do 15 dnů po ohlášení živnostenský list.
Koncesované živnosti - vznikají na základě žádosti o vydání koncese podané na živnostenský úřad.
Živnostenský úřad rozhodne o koncesi do 60 dnů od podání žádosti a vydá koncesní listinu.
Žadatel je povinen zaplatit stanovený poplatek. Živnostenský úřad zapíše podnikatele do živnostenského rejstříku.
Hospodaření, cíle a růst podniku
Hospodaření podniku – Při činnosti dochází v podniku ke spotřebě výrobních činitelů – práce, materiálu,
opotřebení strojů. Aby bylo možno vyjádřit souhrnnou spotřebu činitelů, musíme jejich spotřebu vyjádřit v peněžních jednotkách. Spotřebu výrobních činitelů na určitý účel, vyjádřenou v peněžních jednotkách, nazýváme náklady. Náklady se vždy vztahují k určitým výkonům, určitému účelu. Tím se odlišují od výdajů. Prodejem výrobků a poskytováním služeb, tedy prodejem svých výkonů, podnik dosahuje výnosů. Výnosy můžeme charakterizovat jako výkony podniku vyjádřené v peněžních jednotkách. Rozdíl mezi celkovými náklady a výnosy podniku za určité období představuje hospodářský výsledek.
Může mít formu:
1) Zisku, jestliže výnosy převyšují náklady
2) Ztráty, jestliže náklady převyšují výnosy.
Své hospodaření sleduje podnik v účetnictví. Vztah mezi náklady a výnosy je zachycen ve finančním výkazu, který je podnik povinen sestavovat ke konci roku. Výkaz má název výkaz zisků a ztrát.
Cíle podniku – Soustavu cílů můžeme formulovat takto:
1) Zajištění dlouhodobé existence podniku
2) Zajištění rozvoje (růstu) podniku a zvyšování podílu na trhu
3) Trvalé zajištění pracovních míst pro pracovníky
4) Finanční cíl
Růst podniku – Po založení podniku je třeba zajistit jeho rozvoj. Znamená to neustále zajišťovat a rozšiřovat
odbyt výrobků a služeb.
K tomu je zapotřebí:
1) Udržet zákazníky a získávat nové
2) Orientovat se podle požadavků trhu
3) Vyrábět kvalitní výrobky
4) Odlišovat se od konkurence
5) Snižovat náklady
6) Zdokonalovat organizaci podniku
7) Neustále sledovat a hodnotit finanční hospodaření podniku
Zánik podniku – Znamená zrušení právní subjektivity podniku výmazem z obchodního nebo živnostenského rejstříku. Zániku předchází zrušení podniku.
Ke zrušení podniku může dojít z mnoha důvodů:
1) Uplynutím doby, na kterou byl podnik založen
2) Splněním cíle, pro který byl založen
3) Rozhodnutím podnikatele o dobrovolném zrušení
4) Úmrtím podnikatele
5) Soudním rozhodnutím
6) Splynutím s jiným podnikem
7) Rozdělením
Nejzávažnější příčinou zrušení a zániku podniku je úpadek.
Zrušení podniku se může uskutečnit:
1) Bez likvidace
2) S likvidací
Ke zrušení podniku bez likvidace dochází tehdy, přichází-li majetek podniku na jiný podnik (nástupce). Ke zrušení podniku s likvidací dochází při faktickém zrušení podniku. U obchodních společností, státních podniků a družstev je jmenován likvidátor.
Úkolem likvidátora je:
1) Soustředit peněžní prostředky podniku
2) Dokončit běžný provoz
3) Vypořádat daně, poplatky, pohledávky a závazky
4) Zpeněžit majetek podniku co nejvýhodněji.
Jestliže je podnik v úpadku, zaniká na základě vyhlášení konkurzu nebo vyrovnání. Návrh na zahájení konkurzního řízení podává věřitel (zpravidla banka) nebo sám podnik u konkurzního soudu. Účastníky konkurzu jsou věřitelé a podnik. Vyrovnání se provádí podobně jako konkurz. Návrh podává soudu podnik, který je v úpadku, a zároveň nabídne způsob vyrovnání svých závazků.
23) Vztahy podniků k okolí
Vztahy podniků k okolí
Žádný podnik nemůže plnit svou funkci sám a sobě, ale jen ve spolupráci s jinými činiteli vnějšího světa, které ovlivňují do značné míry chování k podniku. Tyto činitelé označujeme jako okolí podniku.
Rozlišujeme:
1) Přímá okolí – působí přímo na činnost podniku
2) Nepřímá okolí – působí na činnost podniku zprostředkovaně
Podle toho jaké vlivy okolí ovlivňuje rozlišujeme toto okolí na:
1) Přírodně technické – klima, nerostné bohatství, geografická poloha, úroveň infrastruktury
2) Hospodářské – je určeno zejména stavem a vývojem trhu
3) Sociálně kulturní – je vymezeno kulturní úrovní dané společnosti a jejími etickými normami
4) Politicko právní – ovlivňuje ho stát i řada mezinárodních institucí a jejich zákonů a jiných právních norem.
Vztahy podniků k obci
Každý podnik působí v určitém územním rámci, má vazby na základní územní jednotky, kterými jsou obce. Podnik poskytuje občanům obce významné pracovní příležitosti, za jejich práci jim vyplácí mzdu, kterou občané použijí na nákup zboží a služeb u jiných podnikatelských jednotek obce a tím přispívají k rozvoji obce celého regionu. Orgány obce zajišťují podmínky pro poskytování výše uvedených služeb. Podíl na dani z příjmu fyzických a právnických osob je jednou z nejvýznamnějších příjmových položek obecních rozpočtů.
Nevýhodou ovšem
je značná nerovnoměrnost příjmů pro jednotlivé obce.
Ekologické vztahy – je v zájmu obcí aby vyžadovaly ze strany podniků dodržování všech ekologických pravidel a trvat důsledně na sankcích za jejich porušování, neboť z těchto sankcí plynou do obecní pokladny peníze.
22) Vztahy podniků k partnerům
Vztahy podniků k partnerům
Podnik spolupracuje při svých činnostech s řadou firem, které netvoří jeho konkurenci, ale na skladě kontraktu se na jeho aktivitách podílí. Jedná se o dodavatele, distributory, zprostředkovatele…
Dodavateli se rozume – firmy, které prodávají své produkty či poskytují služby, které podnik potřebuje pro plnění svých cílů. Podnik musí sledovat vlivy působící ze strany dodavatelů, zejména pak ceny, kvalitu, spolehlivost dodavatele a ostatní podmínky spojené s dodávkami, např.: servis, doprava, pružnost, náklady … Podcenění vlivů může mít dalekosáhlé následky pro podnik, neboť dojde-li k závislosti na jeho straně, může to podnik přivést do nečekaných problémů. Proto je vhodnější uzavírat dlouhodobé kontrakty s více dodavatelskými firmami a tím snižovat známé riziko.
Zprostředkovatelé – jsou osoby či firmy, které vyhledávají zákazníky. Projednávají s nimi možnost prodeje zboží, ale sami zboží nekupují. Své služby poskytují za tzv. provizi.
Dalšími subjekty - které mají určitý vztah k podniku mohou být firmy zabývající se fyzickou distribucí zboží.Jsou to veřejní dopravci zboží (silniční, vodní, železniční a letecká doprava) a firmy zabývající se skladováním zboží. V tržních ekonomikách jsou důležitými subjekty firmy poskytující marketingové služby, jedná se především o reklamní a poradenské agentury.
Další kategorie – z okolí podniku se kterou vstupuje podnik do kontaktu jsou zákazníci.
Prostředníkem – mezi podnikem a zákazníkem na trhu spotřebního zboží je síť obchodních společností zabývající se velkoobchodním a maloobchodním prodejem tzv. odběratelé. Pro podnikatele je důležité, aby se jeho peníze zhodnocovali co nejrychleji a proto se podnik obrací na peněžní ústavy, které jsou dalším významným partnerem pro podnik.Peněžní ústavy vedou peněžní účty podnikatelů, poskytují úvěry, potřebné platby provádějí:
1) V hotovosti
2) Bez hotovostně
Platební styk je upraven „Všeobecnými obchodními podmínkami ČNB“
Placení v hotovosti - využívají podnikatelé při vyplacení mezd, prodeji zboží a poskytování služeb obyvatelstvu. K tomu využívají příjmových a výdajových pokladních dokladů, šeků, poštovních poukázek nebo pokladních složenek.Výhodou tohoto způsobu placení je, že věřitel má peníze k dispozici ihned a nepodstupuje riziko, že nedostane zaplaceno.
Bezhotovostní platební styk – se děje převodem peněz z účtu na účet, přičemž klient musí bance při uzavření smlouvy, zřízení a vedení účtu prokázat svou právní a faktickou existenci. O provedených platbách zasílá banka výpis z účtu.
Podnik spolupracuje při svých činnostech s řadou firem, které netvoří jeho konkurenci, ale na skladě kontraktu se na jeho aktivitách podílí. Jedná se o dodavatele, distributory, zprostředkovatele…
Dodavateli se rozume – firmy, které prodávají své produkty či poskytují služby, které podnik potřebuje pro plnění svých cílů. Podnik musí sledovat vlivy působící ze strany dodavatelů, zejména pak ceny, kvalitu, spolehlivost dodavatele a ostatní podmínky spojené s dodávkami, např.: servis, doprava, pružnost, náklady … Podcenění vlivů může mít dalekosáhlé následky pro podnik, neboť dojde-li k závislosti na jeho straně, může to podnik přivést do nečekaných problémů. Proto je vhodnější uzavírat dlouhodobé kontrakty s více dodavatelskými firmami a tím snižovat známé riziko.
Zprostředkovatelé – jsou osoby či firmy, které vyhledávají zákazníky. Projednávají s nimi možnost prodeje zboží, ale sami zboží nekupují. Své služby poskytují za tzv. provizi.
Dalšími subjekty - které mají určitý vztah k podniku mohou být firmy zabývající se fyzickou distribucí zboží.Jsou to veřejní dopravci zboží (silniční, vodní, železniční a letecká doprava) a firmy zabývající se skladováním zboží. V tržních ekonomikách jsou důležitými subjekty firmy poskytující marketingové služby, jedná se především o reklamní a poradenské agentury.
Další kategorie – z okolí podniku se kterou vstupuje podnik do kontaktu jsou zákazníci.
Prostředníkem – mezi podnikem a zákazníkem na trhu spotřebního zboží je síť obchodních společností zabývající se velkoobchodním a maloobchodním prodejem tzv. odběratelé. Pro podnikatele je důležité, aby se jeho peníze zhodnocovali co nejrychleji a proto se podnik obrací na peněžní ústavy, které jsou dalším významným partnerem pro podnik.Peněžní ústavy vedou peněžní účty podnikatelů, poskytují úvěry, potřebné platby provádějí:
1) V hotovosti
2) Bez hotovostně
Platební styk je upraven „Všeobecnými obchodními podmínkami ČNB“
Placení v hotovosti - využívají podnikatelé při vyplacení mezd, prodeji zboží a poskytování služeb obyvatelstvu. K tomu využívají příjmových a výdajových pokladních dokladů, šeků, poštovních poukázek nebo pokladních složenek.Výhodou tohoto způsobu placení je, že věřitel má peníze k dispozici ihned a nepodstupuje riziko, že nedostane zaplaceno.
Bezhotovostní platební styk – se děje převodem peněz z účtu na účet, přičemž klient musí bance při uzavření smlouvy, zřízení a vedení účtu prokázat svou právní a faktickou existenci. O provedených platbách zasílá banka výpis z účtu.
9) Jednání jménem podniku
Jednání jménem podniku
Každý podnik přichází při své činnosti do styku s vnějším světem. Jedná samostatně svým jménem jako právnická osoba. Zákonné předpisy stanoví, že podnik může jednat s třetími osobami buď sám nebo prostřednictvím zástupce (zmocněnce)
Podnikatel – fyzická osoba, který vlastní podnik jedná za podnik svým jménem. U většího podniku je takovým orgánem tzv. statutární orgán.
Statutárním orgánem může být: - buď jednotlivec, např. ředitel, jednatel společnosti
- nebo kolektiv (představenstvo, jednatelé, správní rada, výbor)
Zástupcem podniku může být vlastní pracovník podniku nebo cizí fyzická nebo právnická osoba.
Plnou moc uděluje podnikatel tomu, kdo má jednat jménem podniku a není k tomu běžně oprávněn tedy:
- pracovníkovi podniku
- občanovi
- jinému podniku (právnické osobě)
Plná moc je projev vůle, jímž podnikatel prohlašuje určitou osobu za svého zástupce – zmocněnce. Plná moc musí vždy označovat rozsah zmocnění. Je-li plná moc udělena pro určitý právní úkon nebo druh činnosti, označuje se jako plná moc zvláštní. Plnou moc může udělit pouze podnikatel sám nebo statutární orgán.
Plnou moc lze udělit:
- buď jedné osobě (jednotlivá plná moc)
- nebo více osobám společně (kolektivní plná moc)
Plná moc zaniká:
- provedením úkonu (byla-li omezena jen na určitý úkon)
- uplynutím času (byla-li omezena na určitou dobu)
- odvoláním (ze strany podniku)
- výpovědí (ze strany zmocněnce)
- smrtí zmocněnce
- zánikem podniku
Zvláštní formou plné moci je prokura. Prokura je nejširší plná moc udělovaná při provozu podnikové činnosti. Pracovník podniku – prokurista – je oprávněn ke všem úkonům, ke kterým při provozu podniku dochází i když by jinak bylo třeba plné moci. Prokurista má tedy stejné oprávnění jako podnikatel nebo statutární orgán. Prokurista jedná za podnik a podepisuje písemnosti tak, že k obchodnímu jménu podniku, za který jedná, připojuje svůj podpis s dodatkem označujícím prokuru: „prokurista“ nebo „p. p.“
1) Prokura musí být vždy udělena pouze podnikatelem – plná moc kýmkoliv
2) Plná moc se uděluje jak osobám fyzickým, tak právnickým – prokura pouze fyzickým osobám
3) Pokud to zákon neomezuje , je možno udělit plnou moc na jakýkoliv úkon nebo úkony. Prokuru lze udělit pouze na úkony vyplívající z provozu podniku.
4) Udělení prokury musí být zapsáno v obchodním rejstříku. Plná moc se nezapisuje.
5) Nositelem plné moci je zástupcem – zmocněncem, nositel prokury má označení prokurista.
6) Plná moc musí obsahovat rozsah zmocnění, prokura nemusí.
8) Podnik jako základní složka hospodářství
Podnik jako základní složka hospodářství
Základní složkou hospodářství je podnik. Získané statky a služby nazýváme výkony podniku.
Při své činnosti vynakládá výrobní činitele, jejichž spotřebu vyjádřenou v penězích označujeme jako náklady. Ze své činnosti získává výkony, které vyjadřujeme v penězích a označujeme je jako výnosy.
Podnik můžeme charakterizovat těmito znaky:
1) Právní samostatnost –právní subjektivita, tj. způsobilost k právům a povinnostem a právo jednat svým jménem v právních vztazích.
2) Hospodářská (ekonomická) samostatnost, která znamená, že podnik zcela samostatně hospodaří, to znamená, že: - ze svých výnosů uhrazuje své náklady a dosahuje zisku.
- samostatně rozhoduje o použití svých zdrojů a o předmětu činnosti
- vystupuje na trhu jako samostatný subjekt
3) Samostatné rozhodování o vnitřním organizačním uspořádáním a způsobu řízení.
Podnik jedná samostatně pod svým obchodním jménem. Toto obchodní jméno se v praxi nazývá firma. Musí se lišit od jiných názvů, aby nemohlo dojít k záměně podniků. Při založení podniku se toto obchodní jméno zapisuje do obchodního nebo živnostenského rejstříku.
Podnik má výlučné a časově neomezené právo tento název užívat. Proti každému, kdo by nedovoleně užíval téhož obchodního jména nebo podobného jména, se může domáhat ochrany u soudu.
Obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele – musí obsahovat jméno a příjmení podnikatele. Může
obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. Tyto dodatky mohou být osobní nebo věcné. Příkladem osobního dodatku jsou akademické tituly nebo dodatky vyjadřující rodinný poměr(syn, mladší). Věcným dodatkem je bližší označení podnikatelské činnosti, například „krejčí“
Obchodní jméno právnické osoby - tvoří její název. Je odvozen zpravidla z předmětu podnikání. Musí
obsahovat podle zákona i označení právní formy podnikání. Jde o obchodní jméno věcné.
Obchodní jméno - může být utvořeno i jako smíšené. Je v něm zastoupena jak složka osobní, tak i věcná.
Užívá se u veřejných obchodních společností nebo u společností s ručením omezeným.
Příklad:
• Jan Novák – obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele
• Jan Novák mladší – obchodní jméno s osobním dodatkem
• Jan Novák opravy televizorů – obchodní jméno s věcným dodatkem
• Jan Novák starší, České Budějovice – obchod. jméno s uvedením dodatku a místa podnikání
• JITONA, akciová společnost – věcné obchodní jméno právnické osoby
• JITONA, a. s.
• JITONA, a. s., Soběslav – věcné obchod. jméno práv. osoby s uvedením místa podnikání
• NOVÁK – KONZOLTEX, spol. s r. o. – smíšené obchodní jméno právnické osoby
Druhy podniků
1) Podle výkonu dělíme podniky následovně:
- podniky těžební – které se zabývají těžbou surovin
- podniky zemědělské – které zabezpečují výrobu zemědělských výrobků
- podniky energetické – zabezpečují výrobu a rozvoj energie
- podniky zpracovatelské – vyrábějí výrobní činitele pro další výrobu
2) Do druhé skupiny řadíme podniky poskytující služby pro jiné podniky nebo pro obyvatelstvo a jeho majetek. Služby uspokojují potřeby svým průběhem a nedají se skladovat.
Služby se poskytují při:
- rozdělování a směně hmotných statků (skladování, doprava, obchod)
- zajišťování peněžních prostředků a hospodaření s nimi (peněžní a bankovní služby)
- údržbě a opravách výrobků
- zajišťování a ochraně majetku a osob (pojišťovací služby a zastupování u soudu)
- péči o zdraví, o duševní a fyzickou hygienu (zdrav. Péče, kadeřnictví, kultura, sport, zábava)
- ubytování a přepravě osob a informací, rekreaci a poznání
- výchově a vzdělání
3) Podle velikosti rozdělujeme podniky do skupin zpravidla podle počtu pracovníků. Rozlišujeme:
- nejmenší podniky(do deseti pracovníků)
- malé podniky (několik desítek pracovníků)
- střední podniky (několik set pracovníků)
- velké podniky (nad pět set pracovníků)
4) Podle příslušnosti k určitému odvětví rozlišujeme podniky:
- zemědělství, myslivost, lesní hospodářství
- dobývání nerostných surovin
- zpracovatelský průmysl
- stavebnictví
- obchod, oprava motorových vozidel a spotřebního zboží
- pohostinství a ubytování
- doprava, skladování, spoje
- peněžnictví a pojišťovnictví
- nemovitosti
- veřejná správa, obrana
- školství a zdravotnictví
- soukromé domácnosti s domácím personálem
- ostatní veřejné sociální a osobní služby
5) Zvláštním druhem podniku jsou tzv. JOINT VENTURES, neboli podniky, které jsou spojením našeho a zahraničního kapitálu. (ŠKODA – VOLKSWAGEN)
Základní složkou hospodářství je podnik. Získané statky a služby nazýváme výkony podniku.
Při své činnosti vynakládá výrobní činitele, jejichž spotřebu vyjádřenou v penězích označujeme jako náklady. Ze své činnosti získává výkony, které vyjadřujeme v penězích a označujeme je jako výnosy.
Podnik můžeme charakterizovat těmito znaky:
1) Právní samostatnost –právní subjektivita, tj. způsobilost k právům a povinnostem a právo jednat svým jménem v právních vztazích.
2) Hospodářská (ekonomická) samostatnost, která znamená, že podnik zcela samostatně hospodaří, to znamená, že: - ze svých výnosů uhrazuje své náklady a dosahuje zisku.
- samostatně rozhoduje o použití svých zdrojů a o předmětu činnosti
- vystupuje na trhu jako samostatný subjekt
3) Samostatné rozhodování o vnitřním organizačním uspořádáním a způsobu řízení.
Podnik jedná samostatně pod svým obchodním jménem. Toto obchodní jméno se v praxi nazývá firma. Musí se lišit od jiných názvů, aby nemohlo dojít k záměně podniků. Při založení podniku se toto obchodní jméno zapisuje do obchodního nebo živnostenského rejstříku.
Podnik má výlučné a časově neomezené právo tento název užívat. Proti každému, kdo by nedovoleně užíval téhož obchodního jména nebo podobného jména, se může domáhat ochrany u soudu.
Obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele – musí obsahovat jméno a příjmení podnikatele. Může
obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. Tyto dodatky mohou být osobní nebo věcné. Příkladem osobního dodatku jsou akademické tituly nebo dodatky vyjadřující rodinný poměr(syn, mladší). Věcným dodatkem je bližší označení podnikatelské činnosti, například „krejčí“
Obchodní jméno právnické osoby - tvoří její název. Je odvozen zpravidla z předmětu podnikání. Musí
obsahovat podle zákona i označení právní formy podnikání. Jde o obchodní jméno věcné.
Obchodní jméno - může být utvořeno i jako smíšené. Je v něm zastoupena jak složka osobní, tak i věcná.
Užívá se u veřejných obchodních společností nebo u společností s ručením omezeným.
Příklad:
• Jan Novák – obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele
• Jan Novák mladší – obchodní jméno s osobním dodatkem
• Jan Novák opravy televizorů – obchodní jméno s věcným dodatkem
• Jan Novák starší, České Budějovice – obchod. jméno s uvedením dodatku a místa podnikání
• JITONA, akciová společnost – věcné obchodní jméno právnické osoby
• JITONA, a. s.
• JITONA, a. s., Soběslav – věcné obchod. jméno práv. osoby s uvedením místa podnikání
• NOVÁK – KONZOLTEX, spol. s r. o. – smíšené obchodní jméno právnické osoby
Druhy podniků
1) Podle výkonu dělíme podniky následovně:
- podniky těžební – které se zabývají těžbou surovin
- podniky zemědělské – které zabezpečují výrobu zemědělských výrobků
- podniky energetické – zabezpečují výrobu a rozvoj energie
- podniky zpracovatelské – vyrábějí výrobní činitele pro další výrobu
2) Do druhé skupiny řadíme podniky poskytující služby pro jiné podniky nebo pro obyvatelstvo a jeho majetek. Služby uspokojují potřeby svým průběhem a nedají se skladovat.
Služby se poskytují při:
- rozdělování a směně hmotných statků (skladování, doprava, obchod)
- zajišťování peněžních prostředků a hospodaření s nimi (peněžní a bankovní služby)
- údržbě a opravách výrobků
- zajišťování a ochraně majetku a osob (pojišťovací služby a zastupování u soudu)
- péči o zdraví, o duševní a fyzickou hygienu (zdrav. Péče, kadeřnictví, kultura, sport, zábava)
- ubytování a přepravě osob a informací, rekreaci a poznání
- výchově a vzdělání
3) Podle velikosti rozdělujeme podniky do skupin zpravidla podle počtu pracovníků. Rozlišujeme:
- nejmenší podniky(do deseti pracovníků)
- malé podniky (několik desítek pracovníků)
- střední podniky (několik set pracovníků)
- velké podniky (nad pět set pracovníků)
4) Podle příslušnosti k určitému odvětví rozlišujeme podniky:
- zemědělství, myslivost, lesní hospodářství
- dobývání nerostných surovin
- zpracovatelský průmysl
- stavebnictví
- obchod, oprava motorových vozidel a spotřebního zboží
- pohostinství a ubytování
- doprava, skladování, spoje
- peněžnictví a pojišťovnictví
- nemovitosti
- veřejná správa, obrana
- školství a zdravotnictví
- soukromé domácnosti s domácím personálem
- ostatní veřejné sociální a osobní služby
5) Zvláštním druhem podniku jsou tzv. JOINT VENTURES, neboli podniky, které jsou spojením našeho a zahraničního kapitálu. (ŠKODA – VOLKSWAGEN)
7) Podnik a podnikání
Podnik a podnikání
Cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu tj. dosažení zisku.
Za výrobky a služby musí být získáno na trhu více peněz, než kolik jich bylo do činnosti vloženo. Tento získaný rozdíl představuje podnikatelský zisk.
Obchodní zákoník vymezuje podnikání jako soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Shodně vymezuje pojem podnikání i živnostenský zákon.
Současně musí být dodržen požadavek provozování činnosti pod vlastním obchodním jménem.
Fyzickou osobou je člověk – občan. Občan nabývá způsobilosti k právům a povinnostem (tzv. právní subjektivitu) narozením. Způsobilost k právním úkonům, která je nutným předpokladem podnikání, nabývá v plném rozsahu až dosažení zletilosti. Je to každý člověk.
Právnickou osobou je útvar vytvořený lidmi a považovaný podle zákona za samostatný subjekt práv a závazků. Je to firma.
Právnickými osobami jsou podle zákona:
- Sdružení fyzických nebo právnických osob( zejména obchodní spol. družstva, církve, pol. strany)
- Účelová sdružení majetku (nadace a státní fondy)
- Jednotky územní samosprávy (obce)
- Jiné subjekty, u kterých to stanoví zákon (státní podniky, banky, pojišťovny, burzy, rozpočtové a příspěvkové organizace). Patří sem i stát, pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů.
Podnikatel je osoba, která zpravidla podnik zakládá a provozuje jeho činnost, tzn. Spojuje práci, kapitál a přírodní zdroje za účelem dosažení podnikatelského zisku prováděním výkonů pro uspokojování potřeb jiných osob. Nese přitom riziko, ztratí veškerý vynaložený kapitál. Touto osobou může být osoba fyzická nebo právnická.
Podnikatele lze charakterizovat těmito znaky:
1) Zajišťuje uspokojování potřeb jiných osob, tzn. Vyrábí statky nebo poskytuje služby pro trh.
2) Ve své činnosti do výroby neustále zavádí nové výrobky (služby), používá nové technologie, nové technické prostředky a hledá nové cesty zásobování, prodeje, dopravy. Říkáme, že podnikatel je vždy inovátor.
3) Trvale organizuje spojení výrobních činitelů podle toho, jak to vyžaduje druh a rozsah podnikání. Říkáme, že podnikatel je organizátor.
4) Ve snaze dosáhnout podnikatelského zisku přijímá riziko, že se při své činnosti setká s neúspěchem, popř. úplně ztratí vložené zdroje.
Podnikatelem podle obchodního zákoníku může být:
1) Osoba zapsaná v obchodním rejstříku
2) Osoba nezapsaná v obchodním rejstříku, která podniká na základě živnostenského oprávnění
3) Osoba která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů (např. lékař, advokát, notář).
4) Fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je registrována podle zvláštních předpisů.
Subjekty národního hospodářství
Subjekty národního hospodářství (kromě domácností a státu) se označují obecným pojmem organizace. Mají tedy právní subjektivitu.
Podle zaměření způsobu hospodaření rozlišujeme organizace ziskové a neziskové.
V ziskových organizacích je nejdůležitějším hlediskem pro provádění všech činností dosažení zisku. Cíle těchto organizací jsou konkrétní a dají se měřit.
Neziskové organizace mají jiný hlavní cíl, než je dosahování zisku. Jsou to většinou organizace poskytující služby sociální povahy a jejich hlavním cílem je zlepšování celkové úrovně společnosti.
Pokud organizace získává za svou činnost určité částky říkáme jim příjmy a částky vynakládané se označují jako výdaje.
Podle vlastnictví rozlišujeme v naší hospodářské praxi organizace:
- Soukromé
- Družstevní
- Státní
- Církevní
- Politické strany a zájmová sdružení
- Obce
- Nadace
Soukromé organizace jsou založeny na soukromém vlastnictví majetku, se kterým hospodaří. Mohou mít různé právní formy (individuální podnikatelé, obchodní společnosti).
Družstva jsou organizace spojující lidi a jejich majetek ke společnému podnikání nebo jiné činnosti.
Státní organizace hospodaří s majetkem státu.
Podle zaměření a vztahu ke státu se rozdělují na:
- Státní podniky
- Rozpočtové organizace
- Příspěvkové organizace
- Státní fondy
Stát tyto organizace zakládá prostřednictvím svých orgánů (zpravidla ministerstev) a svěřují jim část svého majetku.
Státní podniky jsou zpravidla ziskovými organizacemi, zabývají se podnikatelskou činností a státu odvádějí
stanovené daně.
Rozpočtové organizace patří mezi neziskové organizace. Nezabývají se podnikatelskou činností, poskytují
služby v oblasti školství, zdravotnictví, státní správy, obrany a bezpečnosti. Při své činnosti vynakládají výdaje, které jsou předem plánovány, a stát je v této plánované výši uhrazuje. Pokud tyto organizace získávají za svou činnost příjmy, v plné výši je odvádějí státu. Rozpočtové organizace hospodaří podle předem sestaveného a schváleného rozpočtu příjmů a výdajů. Rozpočtovými organizacemi jsou např. státní školy, ministerstva, soudy, prokuratura, policie.
Příspěvkové organizace jsou podobně jako rozpočtové organizace neziskovými organizacemi. Poskytují
služby zejména v oblasti vzdělání, výchovy, zábavy, kultury. Zpravidla prodávají své služby a dosahují vyšších příjmů než rozpočtové organizace. Hospodaří tak, že ze svých příjmů uhrazují výdaje a rozdíl odvádějí do státního rozpočtu. Pokud jsou jejich výdaje vyšší než příjmy, dostávají od státu příspěvek na svou činnost ve výši rozdílu. Příspěvkovými organizacemi jsou některé školy, divadla, vzdělávací instituce.
Státní fondy jsou účelovým sdružením majetku státu. Pokud jsou vytvářeny na základě zákona, kterým jim
přiznává postavení právnické osoby, mají právní subjektivitu a jsou samostatnými subjekty národního hospodářství, tedy organizacemi. Většina státních fondů však právní subjektivitu nemá, zůstává součástí majetku zřizovatele. Například Silniční fond České republiky, určený na financování výstavby a modernizace pozemních komunikací, je napojen na státní rozpočet ČR a není tudíž organizací.
Církevní organizace, zájmová sdružení a politické strany jsou neziskovými organizacemi, které mají
zvláštní postavení a polní specifické úkoly v oblasti náboženství, zájmů občanů a politiky. Hospodaří s majetkem svých členů, případně dostávají od státu příspěvky.
Nadace se vytváří podle občanského zákoníku jako účelová sdružení majetku fyzických a právnických osob.
Nejsou tedy organizacemi v pravém slova smyslu. Jsou však právnickými osobami.
Domácnosti jsou hospodářské jednotky, ve kterých žijí jednotlivý občané. Provádějí výkony malého rozsahu
určené pro zajištění života členů domácnosti. Jednotliví členové domácnosti si vzájemně za tyto výkony neplatí.
Stát je podle občanského zákoníku právnickou osobou. Jednotlivé instituce, které ho reprezentují, jako jsou
ministerstva, okresní úřady, soudy, prokuratura, jsou neziskovými organizacemi.
2. HOSPODAŘENÍ SE SUROVINAMI A MATERIÁLEM, NÁKLADY
HOSPODAŘENÍ SE SUROVINAMI A MATERIÁLEM, NÁKLADY
- souvisí s kvalitou hospodaření (s výší nákladů)
Členění materiálu
- a) materiál základní – tvoří podstatu výrobku
- b) pomocný materiál – zabezpečuje průběh výrobního procesu (oleje, mazadla, lepidla,…)
Ukazatel (koeficient) nákladovosti
Kn = N / V
N = ná na výkony
V = výkony podniku
Efektivnost podniku
- jak posuzujeme afektivnost
- kdo je spotřebitelem
- efektivnost
o z hlediska účelovosti (kdo je spotřebitel)
o z hlediska hospodárnosti (vstup -> výstup)
- hospodárnost
o 2 formy
úspornostní – minimalizace věcných činitelů
účinnostní – pro daný rozsah hledám max. efekt
- ekonomická efektivnost
o E = output / input
output – efekt, užitek, užiteč. efekt, výsl.
input – vynaložené ná
Funkce nákladů
- eko praxe rozlišuje 2 skupiny ná
o vlastní ná výroby (služby)
o celkové ná hosp. celku (firmy)
- zákl. funkce vlast. ná
o evidenční (struktura vlast. ná, eviduje a oceňuje ná položky)
o srovnávací – komparativní (hodnotí jednotl. kombinace užití zdrojů – porovnání inputů)
o stimulační (souvisí se systémem hmotné zainteresovanosti zaměstnanců)
Členění nákladů
- podle účelu vynaložení
o technologické
o na obsluhu a řízení výroby
o na řízení správy firmy
- podle jednotl. fází koloběhu hosp. prostředků
o ná na pořízení
o ná na výrobu
o ná na odbyt
- druhové členění ná
o pro sledování, vyhodnocování, plánování ná na výrobu v rámci podniku, závodu,…
o ná vynaložené živé práce – osobní ná (mzdy, s. z. p.,…)
o ná spotřeby hmot. prostředků (mat., suroviny, polotovary,…)
o ná opotřebení dl. maj. – odpisy
o ná za bezprostřed. peněžní úhrady (úroky)
o ná zap ráce a služby exter. subj.
- kalkulační členění výrob. ná
o zákl. metodickým prostředkem rozpočetnictví
o provádí se podle kalkul. vzorce (kalk. jed.)
o podle objemu výroby
- mění se odlišně
- fixní – vkládají se jednorázově
- variabilní
• proměnné
• proporcionální (ná - výkon)
• degresivní (ná <> výkon)
o přímé
- materiálové ná
• mat., který tvoří podstatu výr. bezprostřední spotřeba na výr.
- mzdové ná
• mzdy výr. dělníků – přímo se podílejí
- ostatní přímé ná
• používají se ve zvláštních případech
o nepřímé (režijní)
- nájem, doprava, příspěvky na soc. zab., náhrada mzdy na dov.
- režie
• a) dílenská (provozová)
• b) celopodniková (závodová)
• a) výrobní
• b) správní
Kalkulace nákladů
- zákl. kalkulace
o 2 skupiny
- vlastní ná (z hlediska struktury, období jejich vzniku)
- cenové (spojené s tvorbou ceny)
- kalkul. jsou vymezeny 3 zákl. prvky
o objem kalk. (co budu propočítávat, sledovat)
o obsah kalk. (rozsah zjišť. ná)
o forma kalk. (struktura ná položek)
- kalk. vlastních ná
o jsou využívány kalk. pro oceňování outputů
o stanovení VP ceny
o kalk. vede ke stanovení rozpočtu
o pro kontrolu a rozbor hospodárnosti výr. procesů
o členění:
- a) podle časové souvislosti
• předběžné kalk. (před výr.)
• dodatečné
- b) podle účelu
• postupné (pro jednotl. výr. fáze)
• průběžné (souhrn ná v daném čase)
- c) podle fce pořízení ná
• propočtové
o zásadní význam využití metody porovnání 2 sousedních výrobků
• plánové
o počítají se zpravidla před zahájením výroby, musí se dynamicky měnit s vnějšími vlivy
• operativní
o tech. připr. výroby – konstrukce, technologie, příprava projekt. dokum.)
• výsledná
o vyčísluje přísl. skutečné ná
o a) okamžikové
- součet všech realiz. ná kokrét. výr. k urč. datu
o b) intervalové
- skuteč. ná vynaložené za urč. období
o kalk. vzorec => VN = M (ná na mat. a polot.) + m (ná na přímé mzdy) + R (režijní ná)
o metody kalkulací VN
- jednoduché
• prostým dělením
o při hromad. výr. 1 druhu výr. + 1 technologie
• dělením s 1 řadou ekvivalentních čísel
o při výrobě několika druhů výr. ze stejné suroviny a stejná technologie (např. barva X rozměry)
• dělením se 2 < řadami ekvival. čísel
o při výrobě diferenciace více hledisek (technologie,…)
• přírážk. kalkulace
o při řešení několika druhů výr. s různou skladbou ná (musíme si určit rozvrh. základnu)
• kalk. neúplných ná
o metoda variabil. ná – přespěvku na úhrady
o vychází z analýzy var. ná
o C – (M + m Rv) = RF + z
- C = cena produktu
- z = zisk
- Rv = variabilní část režijních ná
- fázová
• součet podílu ná na postupně probíhající fáze výr.
- stupňová
• součet ná výr. procesů, které se skládají z více technol. sam. ukončených úseků (stupňů)
- zakázková
• nositelem ná je zakázka (output), skutečné ná se zpravidla zjišťují po vyhotovení outputu
Osobní ná – funkce lidského činitele ve výrobních procesu
- člověk je nositelem práce, rozhodování a ná
- člověk je:
o motivované individuum
o koaliční partner
- souvisí s kvalitou hospodaření (s výší nákladů)
Členění materiálu
- a) materiál základní – tvoří podstatu výrobku
- b) pomocný materiál – zabezpečuje průběh výrobního procesu (oleje, mazadla, lepidla,…)
Ukazatel (koeficient) nákladovosti
Kn = N / V
N = ná na výkony
V = výkony podniku
Efektivnost podniku
- jak posuzujeme afektivnost
- kdo je spotřebitelem
- efektivnost
o z hlediska účelovosti (kdo je spotřebitel)
o z hlediska hospodárnosti (vstup -> výstup)
- hospodárnost
o 2 formy
úspornostní – minimalizace věcných činitelů
účinnostní – pro daný rozsah hledám max. efekt
- ekonomická efektivnost
o E = output / input
output – efekt, užitek, užiteč. efekt, výsl.
input – vynaložené ná
Funkce nákladů
- eko praxe rozlišuje 2 skupiny ná
o vlastní ná výroby (služby)
o celkové ná hosp. celku (firmy)
- zákl. funkce vlast. ná
o evidenční (struktura vlast. ná, eviduje a oceňuje ná položky)
o srovnávací – komparativní (hodnotí jednotl. kombinace užití zdrojů – porovnání inputů)
o stimulační (souvisí se systémem hmotné zainteresovanosti zaměstnanců)
Členění nákladů
- podle účelu vynaložení
o technologické
o na obsluhu a řízení výroby
o na řízení správy firmy
- podle jednotl. fází koloběhu hosp. prostředků
o ná na pořízení
o ná na výrobu
o ná na odbyt
- druhové členění ná
o pro sledování, vyhodnocování, plánování ná na výrobu v rámci podniku, závodu,…
o ná vynaložené živé práce – osobní ná (mzdy, s. z. p.,…)
o ná spotřeby hmot. prostředků (mat., suroviny, polotovary,…)
o ná opotřebení dl. maj. – odpisy
o ná za bezprostřed. peněžní úhrady (úroky)
o ná zap ráce a služby exter. subj.
- kalkulační členění výrob. ná
o zákl. metodickým prostředkem rozpočetnictví
o provádí se podle kalkul. vzorce (kalk. jed.)
o podle objemu výroby
- mění se odlišně
- fixní – vkládají se jednorázově
- variabilní
• proměnné
• proporcionální (ná - výkon)
• degresivní (ná <> výkon)
o přímé
- materiálové ná
• mat., který tvoří podstatu výr. bezprostřední spotřeba na výr.
- mzdové ná
• mzdy výr. dělníků – přímo se podílejí
- ostatní přímé ná
• používají se ve zvláštních případech
o nepřímé (režijní)
- nájem, doprava, příspěvky na soc. zab., náhrada mzdy na dov.
- režie
• a) dílenská (provozová)
• b) celopodniková (závodová)
• a) výrobní
• b) správní
Kalkulace nákladů
- zákl. kalkulace
o 2 skupiny
- vlastní ná (z hlediska struktury, období jejich vzniku)
- cenové (spojené s tvorbou ceny)
- kalkul. jsou vymezeny 3 zákl. prvky
o objem kalk. (co budu propočítávat, sledovat)
o obsah kalk. (rozsah zjišť. ná)
o forma kalk. (struktura ná položek)
- kalk. vlastních ná
o jsou využívány kalk. pro oceňování outputů
o stanovení VP ceny
o kalk. vede ke stanovení rozpočtu
o pro kontrolu a rozbor hospodárnosti výr. procesů
o členění:
- a) podle časové souvislosti
• předběžné kalk. (před výr.)
• dodatečné
- b) podle účelu
• postupné (pro jednotl. výr. fáze)
• průběžné (souhrn ná v daném čase)
- c) podle fce pořízení ná
• propočtové
o zásadní význam využití metody porovnání 2 sousedních výrobků
• plánové
o počítají se zpravidla před zahájením výroby, musí se dynamicky měnit s vnějšími vlivy
• operativní
o tech. připr. výroby – konstrukce, technologie, příprava projekt. dokum.)
• výsledná
o vyčísluje přísl. skutečné ná
o a) okamžikové
- součet všech realiz. ná kokrét. výr. k urč. datu
o b) intervalové
- skuteč. ná vynaložené za urč. období
o kalk. vzorec => VN = M (ná na mat. a polot.) + m (ná na přímé mzdy) + R (režijní ná)
o metody kalkulací VN
- jednoduché
• prostým dělením
o při hromad. výr. 1 druhu výr. + 1 technologie
• dělením s 1 řadou ekvivalentních čísel
o při výrobě několika druhů výr. ze stejné suroviny a stejná technologie (např. barva X rozměry)
• dělením se 2 < řadami ekvival. čísel
o při výrobě diferenciace více hledisek (technologie,…)
• přírážk. kalkulace
o při řešení několika druhů výr. s různou skladbou ná (musíme si určit rozvrh. základnu)
• kalk. neúplných ná
o metoda variabil. ná – přespěvku na úhrady
o vychází z analýzy var. ná
o C – (M + m Rv) = RF + z
- C = cena produktu
- z = zisk
- Rv = variabilní část režijních ná
- fázová
• součet podílu ná na postupně probíhající fáze výr.
- stupňová
• součet ná výr. procesů, které se skládají z více technol. sam. ukončených úseků (stupňů)
- zakázková
• nositelem ná je zakázka (output), skutečné ná se zpravidla zjišťují po vyhotovení outputu
Osobní ná – funkce lidského činitele ve výrobních procesu
- člověk je nositelem práce, rozhodování a ná
- člověk je:
o motivované individuum
o koaliční partner
1. CHARAKTERISTIKA PODNIKU A PRODUKČNÍHO PROCESU
PODNIKOVÁ EKONOMIKA
CHARAKTERISTIKA PODNIKU A PRODUKČNÍHO PROCESU
- podniky
o organizační jednotky prod. procesu
o produkují statky a podávají výkony
- produkční proces
o ovlivněn faktory:
a) elementární
• 1) lidské zdroje
• 2) provozní prostředky – stroje, zařízení
• 3) materiál, suroviny (vstupy)
b) dispozitivní
• 1) řízení
• 2) plánování
• 3) organizace práce
- podnik – charakteristika
o právní subjekt (PO)
o organizačně samostatná jednotka, vyvíjí samostatnou činnost
o 2 předpoklady pro vznik
- racionální iniciativa
- disponibilní kapitál
Členění
MSP Velké podniky
Řízení podniku
- vlastník = podnikatel - manažer
- nedostatečné znalosti pro řízení podniku - fundované znalosti pro řízení podniku
- patriarchální řízení - řízení podle manažerských metod
- min plánování - rozsáhlé plánování
- ojedinělá skupinová rozhodnutí - častá skupinová rozhodnutí
- řídící personál je nenahraditelný - řídící personál je nahraditelný
Personál
- malý počet zaměstnanců (max 249) velký počet zaměstnanců
- nepatrné zaměstnávání lidí s akademickým vzděláním - zaměstnávání lidí s akademických vděláním ve větším rozsahu
- široké odborné znalosti pracovníků - silná tendence k vyhraněné specializaci
Organizace práce
- kumulování funkcí - dělba práce
- silné osobní vazby mezi zam. (-) - nepatrné osobní vztahy mezi zam. (+)
- delegování pravomocí v omezeném rozsahu - rozvinuté delegování pravomocí
- velmi pružná přizpůsobivost - nízká přizpůsobivost
- liniová organizační struktura - složitá organizační struktura
- nepatrný stupeň formálnosti - vysoký stupeň formálnosti
Výroba
- pracovně intenzivní - kapitálově intenzivní
- nepatrná dělba práce - rozvinutá dělba práce
- převážně univerzální stroje - převážně speciální stroje
Výzkum a vývoj
- téměř žádný - systematický
Financování
- převažuje vlastní kapitál - převažuje cizí kapitál
- min. státní podpora v krizových situacích - státní podpora v krit. sit. je pravděpodobná
Kvantitativní a kvalitativní charakteristika MSP
a) kvantitativní charakteristiky
- schválila Komise EU r. 1996
- 1) počet zaměstnanců
o mikropodnik – 0 – 9 zam.
o malý podnik – 10 – 49 zam.
o střední podnik – 50 – 249 zam.
o velký podnik – 250 -> zam.
- 2) kritérium nezávislosti
o více než 25% kapitálu firmy je vlastněno jednou nebo několika firmami, které nesplňují kritérium pro MSP (velké firmy)
- 3) roční obrat
o do 5 mil. EURo – malý podnik
o do 40 mil. EURo – střední podnik
b) kvalitativní charakteristika MSP
- osobnosti podnikatele
o jeho podnikatelský duch
o mít názory, idee, být flexibilní, být ochotný riskovat
Podnikatel
- r. 1963
o Davids => zakladatel nového podniku
- r. 1971
o Hornady + About => úspěšný podnikatel – osoba, která založila podnik, který neexistoval, musí zaměstnávat min. 8 lidí a existovat déle než 5 let
o Hull + Posley => podnikatel je osoba, která řídí firmu, a která na sebe přebírá obchodní riziko
- r. 1989
o Taylor => prostřednictvím osobní zkušenosti, motivace, připravenosti podnikatele je na sebe schopen převzít hospodářskou a sociální roli
- podíl MSP je 99,9% podniků v ČR
- národohosp. význam MSP – 59,7% zam. osob (EU 66%)
- podíl MSP na tvorbě HDP – 33,6% v ČR (EU 52%)
SWOT analýza MSP
1. Vnitřní vlivy
Silné stránky Slabé stránky
- poměrně značně pružná reakce na požadavky trhu - vedení často chybí znalosti o řízení podniku
- nejsou činěna skupinová rozhodnutí
- krátká a přímá cesta přenosu info mezi vedením a zam. - patriarchální styl řízení
- téměř žádné plánování
- relativně krátký časový prostor mezi inovacemi výrobků a jejich uplatněním na trhu - absence podnikatelské strategie
- malá eko síla v porovnání s velkými podniky
- slabá pozice v soutěži o veřejné zakázky
- zájem o zvýšení jakosti nebo alespoň o certifikaci - obtížný přístup ke kapitálu, což omezuje možnost financování rozvojových aktiv
- otevřenost a realistický postoj k přeshraniční spolupráci - lidské zdroje nejsou pro MSP prioritou
- řada MSP nemá zpracován motivační program organizace
- nedostatečný marketing – nedostatečná kontrola distribučních kanálů, neznalost konkurence, neznalost potřeb zákazníka, závislost v prodeji na jiných
2. Vnější vlivy
Příležitosti Hrozby
- politika státní podpory MSP - nedostatečná státní podpora MSP
- spolupráce MSP s institucemi a akademickými pracovišti - nekalá konkurence ze strany velkých pod. a dumpingové ceny dovážených produktů
- vytváření sítí MSP - silná konkurence na jedn. vnitřním trhu EU
- vyplňování okrajových oblastí trhu, které nejsou pro větší podniky zajímavé
- přístup na nové trhy po vstupu ČR do EU - nedostatečná spolupráce mezi institucemi (ÚP, hosp. komory, samospráva,…) a podniky omezuje rozvoj MSP
Limitující faktory rozvoje MSP (anketa)
- nedostatečná poptávka (83%)
- nedostatek kvalifikovaných manažerů (62%)
- legislativa (54%)
- nedostatek kvalif. dělníků (48%)
- vysoké daně a sociál. a zdrav. pojištění (45%)
- nedostatek kapitálu pro expanzi (33%)
- předpoklad MSP = vysoká životní úroveň obyvatelstva
- národohospodářský význam MSP
export 36,1 14,3 21,8
import 49,3 26,4 22,9
celkem malé podniky střední podniky
Informace, které potřebují české MSP o jednotném evropském trhu
- legislativa
- info o EU obecně
- info o bankovnictví
- info o nových technologiích
- možnosti exportu
- možnosti navázání obchodních kontaktů
- info o celních pravidlech
- podmínky certifikace
- info o jednotném evropském trhu
- info o institucích EU
- podmínky získání zakázek
- info o řízení kvality v EU
- podmínky integrace do EU
- info o strukturálních fondech
Motivy pro hledání zahraničních partnerů
- přístup na nové trhy
- kapitál
- sdílení rizika
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
CHARAKTERISTIKA PODNIKU A PRODUKČNÍHO PROCESU
- podniky
o organizační jednotky prod. procesu
o produkují statky a podávají výkony
- produkční proces
o ovlivněn faktory:
a) elementární
• 1) lidské zdroje
• 2) provozní prostředky – stroje, zařízení
• 3) materiál, suroviny (vstupy)
b) dispozitivní
• 1) řízení
• 2) plánování
• 3) organizace práce
- podnik – charakteristika
o právní subjekt (PO)
o organizačně samostatná jednotka, vyvíjí samostatnou činnost
o 2 předpoklady pro vznik
- racionální iniciativa
- disponibilní kapitál
Členění
MSP Velké podniky
Řízení podniku
- vlastník = podnikatel - manažer
- nedostatečné znalosti pro řízení podniku - fundované znalosti pro řízení podniku
- patriarchální řízení - řízení podle manažerských metod
- min plánování - rozsáhlé plánování
- ojedinělá skupinová rozhodnutí - častá skupinová rozhodnutí
- řídící personál je nenahraditelný - řídící personál je nahraditelný
Personál
- malý počet zaměstnanců (max 249) velký počet zaměstnanců
- nepatrné zaměstnávání lidí s akademickým vzděláním - zaměstnávání lidí s akademických vděláním ve větším rozsahu
- široké odborné znalosti pracovníků - silná tendence k vyhraněné specializaci
Organizace práce
- kumulování funkcí - dělba práce
- silné osobní vazby mezi zam. (-) - nepatrné osobní vztahy mezi zam. (+)
- delegování pravomocí v omezeném rozsahu - rozvinuté delegování pravomocí
- velmi pružná přizpůsobivost - nízká přizpůsobivost
- liniová organizační struktura - složitá organizační struktura
- nepatrný stupeň formálnosti - vysoký stupeň formálnosti
Výroba
- pracovně intenzivní - kapitálově intenzivní
- nepatrná dělba práce - rozvinutá dělba práce
- převážně univerzální stroje - převážně speciální stroje
Výzkum a vývoj
- téměř žádný - systematický
Financování
- převažuje vlastní kapitál - převažuje cizí kapitál
- min. státní podpora v krizových situacích - státní podpora v krit. sit. je pravděpodobná
Kvantitativní a kvalitativní charakteristika MSP
a) kvantitativní charakteristiky
- schválila Komise EU r. 1996
- 1) počet zaměstnanců
o mikropodnik – 0 – 9 zam.
o malý podnik – 10 – 49 zam.
o střední podnik – 50 – 249 zam.
o velký podnik – 250 -> zam.
- 2) kritérium nezávislosti
o více než 25% kapitálu firmy je vlastněno jednou nebo několika firmami, které nesplňují kritérium pro MSP (velké firmy)
- 3) roční obrat
o do 5 mil. EURo – malý podnik
o do 40 mil. EURo – střední podnik
b) kvalitativní charakteristika MSP
- osobnosti podnikatele
o jeho podnikatelský duch
o mít názory, idee, být flexibilní, být ochotný riskovat
Podnikatel
- r. 1963
o Davids => zakladatel nového podniku
- r. 1971
o Hornady + About => úspěšný podnikatel – osoba, která založila podnik, který neexistoval, musí zaměstnávat min. 8 lidí a existovat déle než 5 let
o Hull + Posley => podnikatel je osoba, která řídí firmu, a která na sebe přebírá obchodní riziko
- r. 1989
o Taylor => prostřednictvím osobní zkušenosti, motivace, připravenosti podnikatele je na sebe schopen převzít hospodářskou a sociální roli
- podíl MSP je 99,9% podniků v ČR
- národohosp. význam MSP – 59,7% zam. osob (EU 66%)
- podíl MSP na tvorbě HDP – 33,6% v ČR (EU 52%)
SWOT analýza MSP
1. Vnitřní vlivy
Silné stránky Slabé stránky
- poměrně značně pružná reakce na požadavky trhu - vedení často chybí znalosti o řízení podniku
- nejsou činěna skupinová rozhodnutí
- krátká a přímá cesta přenosu info mezi vedením a zam. - patriarchální styl řízení
- téměř žádné plánování
- relativně krátký časový prostor mezi inovacemi výrobků a jejich uplatněním na trhu - absence podnikatelské strategie
- malá eko síla v porovnání s velkými podniky
- slabá pozice v soutěži o veřejné zakázky
- zájem o zvýšení jakosti nebo alespoň o certifikaci - obtížný přístup ke kapitálu, což omezuje možnost financování rozvojových aktiv
- otevřenost a realistický postoj k přeshraniční spolupráci - lidské zdroje nejsou pro MSP prioritou
- řada MSP nemá zpracován motivační program organizace
- nedostatečný marketing – nedostatečná kontrola distribučních kanálů, neznalost konkurence, neznalost potřeb zákazníka, závislost v prodeji na jiných
2. Vnější vlivy
Příležitosti Hrozby
- politika státní podpory MSP - nedostatečná státní podpora MSP
- spolupráce MSP s institucemi a akademickými pracovišti - nekalá konkurence ze strany velkých pod. a dumpingové ceny dovážených produktů
- vytváření sítí MSP - silná konkurence na jedn. vnitřním trhu EU
- vyplňování okrajových oblastí trhu, které nejsou pro větší podniky zajímavé
- přístup na nové trhy po vstupu ČR do EU - nedostatečná spolupráce mezi institucemi (ÚP, hosp. komory, samospráva,…) a podniky omezuje rozvoj MSP
Limitující faktory rozvoje MSP (anketa)
- nedostatečná poptávka (83%)
- nedostatek kvalifikovaných manažerů (62%)
- legislativa (54%)
- nedostatek kvalif. dělníků (48%)
- vysoké daně a sociál. a zdrav. pojištění (45%)
- nedostatek kapitálu pro expanzi (33%)
- předpoklad MSP = vysoká životní úroveň obyvatelstva
- národohospodářský význam MSP
export 36,1 14,3 21,8
import 49,3 26,4 22,9
celkem malé podniky střední podniky
Informace, které potřebují české MSP o jednotném evropském trhu
- legislativa
- info o EU obecně
- info o bankovnictví
- info o nových technologiích
- možnosti exportu
- možnosti navázání obchodních kontaktů
- info o celních pravidlech
- podmínky certifikace
- info o jednotném evropském trhu
- info o institucích EU
- podmínky získání zakázek
- info o řízení kvality v EU
- podmínky integrace do EU
- info o strukturálních fondech
Motivy pro hledání zahraničních partnerů
- přístup na nové trhy
- kapitál
- sdílení rizika
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
4. ČINNOSTI PODNIKU
ČINNOSTI PODNIKU
= řetězec, komplex činností, např. výrobní, nákupní, finanční, odbytová, investiční, výzkum + vývoj …;
Složitá otázka je určení nejdůležitější ( nejproblémovější) z těchto činností; dříve tak byla označována činnost výrobní, dnes jsou výrobní problémy snadno řešitelné; nový – aktuální problém = jak prodat to, co bylo vyrobeno (větší konkurence, nasycenost trhu …); dále financování, finanční řízení podniku – bez finančních prostředků nelze provozovat žádnou z podnikových činností (finance = východisko).
Finanční činnost - hlavní úkoly:
1. rozhodovat o způsobech financování podniku z hlediska:
a) struktury zdrojů = jakou část prostředků získáme odkud = z vlastních, cizích zdrojů, samofinancováním…
b) faktoru času = krátkodobé X dlouhodobé zdroje; dlouhodobá potřeba použití kapitálu má být v souladu s disponibilitou
2. pravidla a zásady používané při financování
3. rozhodovat na co zdroje budou použity (běžné financování, investice do technologie…)
4. podklady pro rozdělování zisku (dividendová politika)
5. analýza činností s finančním vyjádřením, kontrola, řízení finančních činností
6. hodnocení řízení likvidity podniku
AD 1. Rozhodování z hlediska struktury
V ČR je nadměrně zastoupen cizí kapitál – bankovní úvěry (důsl. nepříliš vydařené privatizace).
Obligace = zdroje cizího kapitálu pocházející z kapitálového trhu (je však nízké % podniků, které vstupují na kapitálový trh pro uspokojení – nedostatečné fungování kapit. trhu); obligace nezakládá nárok na spoluúčasti v řízení, ale garantuje finanční nárok.
Rizikový a rozvojový kapitál: podnik se v problémech (= banka mu nepůjčí, nesmí emitovat akcie… a potřebuje prostředky) obrátí na fondy rizikového kapitálu, kterým předloží projekt (výnosnost takového projektu musí být větší než 25%), společnost rizikového kapitálu potom skoupí akce podniku a sama emituje obligace na kapitálovém trhu a financuje asanaci podniku; velmi malé % podílu na HNP, nízká očekávání.
Samofinancování: není ve vztahu s odpisy. Využití zisku:
- otevřené samofinancování = sestavení základního rozpočtu, čistého zisku se dá použít k financování investiční činnosti apod.,
- tiché (skryté samofinancování) = účetní předpisy připouštějí možnost vytvoření rezerv a opravných položek, ale odhad jejich výše nelze jednoznačně stanovit; částka kterou tyto rezervy vytvoříme, je zahrnuta do nákladů resp. daňových odpisů a tak sníží daňový základ a tím daň - podnik získá k dispozici více prostředků.
Výhody X nevýhody:
☺ více prostředků k dispozici, než je nezbytně nutné = snázeji se překonávají různé problémy, není nutné neustále jednat s bankou o krátkodobých překlenovacích úvěrech = jednodušší hospodaření pro management
- vytvořené rezervní fondy snižují zisk – použití více vlastních prostředků a méně cizích – zbavujeme se „daňové páky“
- zbavujeme se možnosti použití prostředků, které jsme dali do rezerv někde jinde, např. v investicích.
AD2 Pravidla financování
např. preference většího výnosu před menším, menší riziko před větším (viz učebnice ). Asi budeme muset vymyslet kompromis, že ano – složité a náročné rozhodování…
Základní – výchozí pravidla financování:
1. pravidlo vertikální kapitálové struktury (= v rámci sestavení zakladatelského rozpočtu = výše vlastního a cizího kapitálu:
VK / CK = 1:1 (ne staveb., banky)
2. pravidlo horizontální kapitálové struktury:
- zlaté pravidlo financování = musí existovat shoda mezi disponibilitou a vázaností kapitálu; dlouhodobě vázané prostředky profinancovat z dlouhodobých zdrojů, ani to negarantuje nulové problémy s likviditou, záleží na odpisech:
= záruka likvidity jen - odpisy - splátky úvěrů
- investiční majetek z VK (= pouze ze samofinancování – vlastní kapitál)
- dlouhodobý majetek (tj. včetně tzv. vázaného oběžného majetku) z dlouhodobého kapitálu
Běžné financování: oběžný majetek závisí na - době obratu zásob
- době inkasa
- době odhadu plateb
Vázanost = rozdělení oběžného majetku na trvale (trv) a sezónně (= výkyvy) (sv) vázaný: způsoby financování: a) umírněný: tv. – dlouhodobý úvěr; sv. – krátkodobý úvěr (tento
způsob je jediný v souladu se zlatým pravidlem financování)
b) agresivní: jen krátkodobý úvěr
c) konzervativní: i část sv. financována dlouhodobým úvěrem +
zbytek krytí z vlastních zdrojů
AD6. Analýza, kontrola, hodnocení likvidity podniku
UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY
1. Ukazatel likvidity = schopnost úhrady závazků
- běžná likvidita = oběžný majetek (aktiva) .
krátkodobé závazky (pasiva)
- do aktiv patří: zásoby; peníze; cenné papíry do 1 roku; pohledávky
- do pasiv patří: dluhy dodavatelům; splatné směnky; odložené mzdy; daně
- zjišťujeme dostatek/nedostatek prostředků na běžně splatné závazky (= splatné z aktiv); výsledek v průměru 2,5 = 2,5x by měla hodnota majetku překračovat závazky; ani příliš vysoká likvidita není vhodná; tento ukazatel je orientační
- rychlá likvidita = oběžný majetek – zásoby (- nedobytné pohledávky) (výsl. = 1)
krátkodobé závazky (pasiva)
2. Ukazatele aktivity = schopnost využívat zdroje (= jak)
- obrat zásob = tržby (T) / zásoby
(jaká je tendence - průměr oboru = hledisko posuzování výsledku)
- průměrná doba inkasa = pohledávky / T:360 (prům. doba čekání na zaplacení)
- obrat fixních aktiv (A) = T / fixní A (zůst. cena) (využití kapacit, vliv odpisů)
- obrat celkových aktiv = T / A (v ČR velmi nízký a pomalý = nevyužité kapacity)
3. Ukazatele zadluženosti = jak podnik využívá cizí kapitál
- zadluženost = dluh / A (věřitelé – minim.; vlastníci – optim. = daňová páka)
- krytí úroků = Z (před úroky a zdanění) / úroky (jaký vliv daní)
- problém vysoké zadluženosti = zda podnik vyprodukuje čistý zisk ze kterého je chopen splácet alespoň úroky
4. Ukazatele výnosnosti (rentability) = ziskovosti
- rentabilita tržeb = ČZ / T
- výnosnost celkových aktiv = ČZ / A
(ROA – Return on Total Assets)
- výnosnost vlastního jmění (kapitálu) = ČZ / vlastní jmění (E)
(ROE – Return on Common Equity)
5. Ukazatele tržní hodnoty = jak trh (burza) hodnotí minulost a perspektivu podniku
- kurs akcie = tržní cena akcie / nominální hodnota akcie
(u většiny českých podniků pod 1)
- návratnost kapitálu = tržní cena akcie / výnosnost 1 akcie
- dividendy na 1 akcii = celkové dividendy / počet akcií
= řetězec, komplex činností, např. výrobní, nákupní, finanční, odbytová, investiční, výzkum + vývoj …;
Složitá otázka je určení nejdůležitější ( nejproblémovější) z těchto činností; dříve tak byla označována činnost výrobní, dnes jsou výrobní problémy snadno řešitelné; nový – aktuální problém = jak prodat to, co bylo vyrobeno (větší konkurence, nasycenost trhu …); dále financování, finanční řízení podniku – bez finančních prostředků nelze provozovat žádnou z podnikových činností (finance = východisko).
Finanční činnost - hlavní úkoly:
1. rozhodovat o způsobech financování podniku z hlediska:
a) struktury zdrojů = jakou část prostředků získáme odkud = z vlastních, cizích zdrojů, samofinancováním…
b) faktoru času = krátkodobé X dlouhodobé zdroje; dlouhodobá potřeba použití kapitálu má být v souladu s disponibilitou
2. pravidla a zásady používané při financování
3. rozhodovat na co zdroje budou použity (běžné financování, investice do technologie…)
4. podklady pro rozdělování zisku (dividendová politika)
5. analýza činností s finančním vyjádřením, kontrola, řízení finančních činností
6. hodnocení řízení likvidity podniku
AD 1. Rozhodování z hlediska struktury
V ČR je nadměrně zastoupen cizí kapitál – bankovní úvěry (důsl. nepříliš vydařené privatizace).
Obligace = zdroje cizího kapitálu pocházející z kapitálového trhu (je však nízké % podniků, které vstupují na kapitálový trh pro uspokojení – nedostatečné fungování kapit. trhu); obligace nezakládá nárok na spoluúčasti v řízení, ale garantuje finanční nárok.
Rizikový a rozvojový kapitál: podnik se v problémech (= banka mu nepůjčí, nesmí emitovat akcie… a potřebuje prostředky) obrátí na fondy rizikového kapitálu, kterým předloží projekt (výnosnost takového projektu musí být větší než 25%), společnost rizikového kapitálu potom skoupí akce podniku a sama emituje obligace na kapitálovém trhu a financuje asanaci podniku; velmi malé % podílu na HNP, nízká očekávání.
Samofinancování: není ve vztahu s odpisy. Využití zisku:
- otevřené samofinancování = sestavení základního rozpočtu, čistého zisku se dá použít k financování investiční činnosti apod.,
- tiché (skryté samofinancování) = účetní předpisy připouštějí možnost vytvoření rezerv a opravných položek, ale odhad jejich výše nelze jednoznačně stanovit; částka kterou tyto rezervy vytvoříme, je zahrnuta do nákladů resp. daňových odpisů a tak sníží daňový základ a tím daň - podnik získá k dispozici více prostředků.
Výhody X nevýhody:
☺ více prostředků k dispozici, než je nezbytně nutné = snázeji se překonávají různé problémy, není nutné neustále jednat s bankou o krátkodobých překlenovacích úvěrech = jednodušší hospodaření pro management
- vytvořené rezervní fondy snižují zisk – použití více vlastních prostředků a méně cizích – zbavujeme se „daňové páky“
- zbavujeme se možnosti použití prostředků, které jsme dali do rezerv někde jinde, např. v investicích.
AD2 Pravidla financování
např. preference většího výnosu před menším, menší riziko před větším (viz učebnice ). Asi budeme muset vymyslet kompromis, že ano – složité a náročné rozhodování…
Základní – výchozí pravidla financování:
1. pravidlo vertikální kapitálové struktury (= v rámci sestavení zakladatelského rozpočtu = výše vlastního a cizího kapitálu:
VK / CK = 1:1 (ne staveb., banky)
2. pravidlo horizontální kapitálové struktury:
- zlaté pravidlo financování = musí existovat shoda mezi disponibilitou a vázaností kapitálu; dlouhodobě vázané prostředky profinancovat z dlouhodobých zdrojů, ani to negarantuje nulové problémy s likviditou, záleží na odpisech:
= záruka likvidity jen - odpisy - splátky úvěrů
- investiční majetek z VK (= pouze ze samofinancování – vlastní kapitál)
- dlouhodobý majetek (tj. včetně tzv. vázaného oběžného majetku) z dlouhodobého kapitálu
Běžné financování: oběžný majetek závisí na - době obratu zásob
- době inkasa
- době odhadu plateb
Vázanost = rozdělení oběžného majetku na trvale (trv) a sezónně (= výkyvy) (sv) vázaný: způsoby financování: a) umírněný: tv. – dlouhodobý úvěr; sv. – krátkodobý úvěr (tento
způsob je jediný v souladu se zlatým pravidlem financování)
b) agresivní: jen krátkodobý úvěr
c) konzervativní: i část sv. financována dlouhodobým úvěrem +
zbytek krytí z vlastních zdrojů
AD6. Analýza, kontrola, hodnocení likvidity podniku
UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY
1. Ukazatel likvidity = schopnost úhrady závazků
- běžná likvidita = oběžný majetek (aktiva) .
krátkodobé závazky (pasiva)
- do aktiv patří: zásoby; peníze; cenné papíry do 1 roku; pohledávky
- do pasiv patří: dluhy dodavatelům; splatné směnky; odložené mzdy; daně
- zjišťujeme dostatek/nedostatek prostředků na běžně splatné závazky (= splatné z aktiv); výsledek v průměru 2,5 = 2,5x by měla hodnota majetku překračovat závazky; ani příliš vysoká likvidita není vhodná; tento ukazatel je orientační
- rychlá likvidita = oběžný majetek – zásoby (- nedobytné pohledávky) (výsl. = 1)
krátkodobé závazky (pasiva)
2. Ukazatele aktivity = schopnost využívat zdroje (= jak)
- obrat zásob = tržby (T) / zásoby
(jaká je tendence - průměr oboru = hledisko posuzování výsledku)
- průměrná doba inkasa = pohledávky / T:360 (prům. doba čekání na zaplacení)
- obrat fixních aktiv (A) = T / fixní A (zůst. cena) (využití kapacit, vliv odpisů)
- obrat celkových aktiv = T / A (v ČR velmi nízký a pomalý = nevyužité kapacity)
3. Ukazatele zadluženosti = jak podnik využívá cizí kapitál
- zadluženost = dluh / A (věřitelé – minim.; vlastníci – optim. = daňová páka)
- krytí úroků = Z (před úroky a zdanění) / úroky (jaký vliv daní)
- problém vysoké zadluženosti = zda podnik vyprodukuje čistý zisk ze kterého je chopen splácet alespoň úroky
4. Ukazatele výnosnosti (rentability) = ziskovosti
- rentabilita tržeb = ČZ / T
- výnosnost celkových aktiv = ČZ / A
(ROA – Return on Total Assets)
- výnosnost vlastního jmění (kapitálu) = ČZ / vlastní jmění (E)
(ROE – Return on Common Equity)
5. Ukazatele tržní hodnoty = jak trh (burza) hodnotí minulost a perspektivu podniku
- kurs akcie = tržní cena akcie / nominální hodnota akcie
(u většiny českých podniků pod 1)
- návratnost kapitálu = tržní cena akcie / výnosnost 1 akcie
- dividendy na 1 akcii = celkové dividendy / počet akcií
3. Optimalizace kapitálové struktury
Optimalizace kapitálové struktury
= nejefektivnější kapitálová struktura podle původu; optimalizace = složení z hlediska podílu cizího kapitálu; (minimalizace je něco jiného)
Hodnocení investic – viz učebnice – důležité!!
1. ..
2. varianty (2 či více)
3. odhad IN (strojní, stavební – zahrnovat rizika; T – R)
4. náklady na kapitál
WACC: Ka = Wd * Kd (1 – d) + Wp * Kp + Ws * Ks
↓ ↓ ↓ ↓
Ø míra k nákl. podniku náklady ciz. kapitálu preferenční akcie běžné akcie
(podn.disk.míra) (Kd = i, d = daň) (Wp = % podíl prefer. akcií,
Kp = dividenda = předpokládaný náklad)
Wd 30%: 0,3*10(1-0,4) Wp 10%: 0,1*12 Ws 60%: 06,*15
1,8 + 1,2 + 9 = 12% ↓
faktické náklady spojené s kapitálem
Nepočítá se zde s nerozděleným ziskem jako event. dalším zdrojem náklady spojené s použitím nerozděleného zisku jsou oportunitní náklady.
Výsledek: kvalifikované posuzování (více cizího kapitálu, vyšší míra rizika)
SANACE A ZÁNIK PODNIKU
Pokles: likvidity, efektivnosti
Tournaround, snaha o „otočení“situace – 3 fáze:
a) crash program = obnova likvidity, odklad plateb; záchrana podniku před likvidací, konkursem (pokud nenásledují další kroky, jde pouze o oddálení problému)
b) restrukturalizace = nové prodejní cesty, partneři; analyzovat příčiny problému podniku
c) změna strategie = u výrobku, cen, marketingu
Při neúspěchu:
- konkurs: stávající management odchází, je jmenovaný správce konkursní podstaty
- vyrovnání: stávající management navrhne způsob vyrovnání, předloží soudu
Oboje je soudem řízení proces pro uspokojení věřitele.
Příčiny poklesu:
a) vnitřní (endogenní) – chybné kalkulace, finanční politika, neúspěch nových výrobků, kvalita organizace řízení
b) vnější (exogenní) – změny trhu, politické situace, úroků, technologie, nájmů, kursů, hospodářské politiky
NÁKLADY, VÝNOSY, HOSPODÁŘSKÝ VÝSLEDEK
VÝZNAM KATEGORIE NÁKLADŮ
• náklady = vynaložené částky na proces výroby, realizace; jako hospodářská kategorie jsou podceňovány – historický vývoj (dříve byl závazně stanoven objem vývoje a ceny, zvýšení zisku bylo možné dosáhnout pouze snížením nákladů; odpor části managementu k tomuto přístupu); objektivní důvod – některé položky nemají ve struktuře nákladů dostatečný podíl: mzdy + související náklady, náklady na energii (i suroviny) – tyto položky činí u nás podstatně menší podíl oproti jiným zemím.
• reálné ocenění nákladů
• definice nákladů: v penězích vyjádřená potřeba (ne výdaj!!) živé práce, zvěcnělé práce pro účelnou činnost podniku (v úvahu brát inflaci…). V jednoduchém účetnictví výjimka: náklad = výdaj = spotřeba
• Klasifikace nákladů:
a) podle účelu (na výrobu, odbyt, marketing, výzkum a vývoj); v podílech nákladů bývá obrovský rozdíl u administrativních nákladů X malý podíl na výzkum a vývoj, propagaci (protože se nedaří prokázat příčinnou souvislost, záruku): zjištění slabých míst podniku
b) z hlediska druhů: materiálové náklady, mzdové, odpisy (vyj. v cash flow), ostatní náklady (finanční)
c) podle přiřaditelnosti ke konkrétním výrobkům
- přímé náklady (přímé mzdy výrobních dělníků, přímý materiál, ostatní přímé náklady)
- nepřímé režijní náklady: všechny ostatní náklady u kterých nelze přesně stanovit jakého konkrétního výrobku se týkají, nebo je toto zjišťování příliš nákladné
Náklady na 1 výrobek = přímé i nepřímé, všechny které jsou spojeny s výrobkem – v kalkulaci nákladů zahrneme přímé náklady skutečnou částkou a režijní náklady rozpočteme: klíčování režijních nákladů (= rozvržení); nesprávný klíč = zatížení výrobku příliš velkými nepřímými náklady, příliš vysoká cena – neprodejný X naopak; neexistuje universální spolehlivá metoda, obvykle se použijí přímé mzdové náklady
d) podle reakce na změnu objemu výroby
- fixní náklady = nemění se při změně objemu výroby, nebo se mění skokem – v intervalu, např. časovém
- proměnné náklady = variabilní: při růstu objemu výroby rostou, při poklesu objemu výroby klesají
= nejefektivnější kapitálová struktura podle původu; optimalizace = složení z hlediska podílu cizího kapitálu; (minimalizace je něco jiného)
Hodnocení investic – viz učebnice – důležité!!
1. ..
2. varianty (2 či více)
3. odhad IN (strojní, stavební – zahrnovat rizika; T – R)
4. náklady na kapitál
WACC: Ka = Wd * Kd (1 – d) + Wp * Kp + Ws * Ks
↓ ↓ ↓ ↓
Ø míra k nákl. podniku náklady ciz. kapitálu preferenční akcie běžné akcie
(podn.disk.míra) (Kd = i, d = daň) (Wp = % podíl prefer. akcií,
Kp = dividenda = předpokládaný náklad)
Wd 30%: 0,3*10(1-0,4) Wp 10%: 0,1*12 Ws 60%: 06,*15
1,8 + 1,2 + 9 = 12% ↓
faktické náklady spojené s kapitálem
Nepočítá se zde s nerozděleným ziskem jako event. dalším zdrojem náklady spojené s použitím nerozděleného zisku jsou oportunitní náklady.
Výsledek: kvalifikované posuzování (více cizího kapitálu, vyšší míra rizika)
SANACE A ZÁNIK PODNIKU
Pokles: likvidity, efektivnosti
Tournaround, snaha o „otočení“situace – 3 fáze:
a) crash program = obnova likvidity, odklad plateb; záchrana podniku před likvidací, konkursem (pokud nenásledují další kroky, jde pouze o oddálení problému)
b) restrukturalizace = nové prodejní cesty, partneři; analyzovat příčiny problému podniku
c) změna strategie = u výrobku, cen, marketingu
Při neúspěchu:
- konkurs: stávající management odchází, je jmenovaný správce konkursní podstaty
- vyrovnání: stávající management navrhne způsob vyrovnání, předloží soudu
Oboje je soudem řízení proces pro uspokojení věřitele.
Příčiny poklesu:
a) vnitřní (endogenní) – chybné kalkulace, finanční politika, neúspěch nových výrobků, kvalita organizace řízení
b) vnější (exogenní) – změny trhu, politické situace, úroků, technologie, nájmů, kursů, hospodářské politiky
NÁKLADY, VÝNOSY, HOSPODÁŘSKÝ VÝSLEDEK
VÝZNAM KATEGORIE NÁKLADŮ
• náklady = vynaložené částky na proces výroby, realizace; jako hospodářská kategorie jsou podceňovány – historický vývoj (dříve byl závazně stanoven objem vývoje a ceny, zvýšení zisku bylo možné dosáhnout pouze snížením nákladů; odpor části managementu k tomuto přístupu); objektivní důvod – některé položky nemají ve struktuře nákladů dostatečný podíl: mzdy + související náklady, náklady na energii (i suroviny) – tyto položky činí u nás podstatně menší podíl oproti jiným zemím.
• reálné ocenění nákladů
• definice nákladů: v penězích vyjádřená potřeba (ne výdaj!!) živé práce, zvěcnělé práce pro účelnou činnost podniku (v úvahu brát inflaci…). V jednoduchém účetnictví výjimka: náklad = výdaj = spotřeba
• Klasifikace nákladů:
a) podle účelu (na výrobu, odbyt, marketing, výzkum a vývoj); v podílech nákladů bývá obrovský rozdíl u administrativních nákladů X malý podíl na výzkum a vývoj, propagaci (protože se nedaří prokázat příčinnou souvislost, záruku): zjištění slabých míst podniku
b) z hlediska druhů: materiálové náklady, mzdové, odpisy (vyj. v cash flow), ostatní náklady (finanční)
c) podle přiřaditelnosti ke konkrétním výrobkům
- přímé náklady (přímé mzdy výrobních dělníků, přímý materiál, ostatní přímé náklady)
- nepřímé režijní náklady: všechny ostatní náklady u kterých nelze přesně stanovit jakého konkrétního výrobku se týkají, nebo je toto zjišťování příliš nákladné
Náklady na 1 výrobek = přímé i nepřímé, všechny které jsou spojeny s výrobkem – v kalkulaci nákladů zahrneme přímé náklady skutečnou částkou a režijní náklady rozpočteme: klíčování režijních nákladů (= rozvržení); nesprávný klíč = zatížení výrobku příliš velkými nepřímými náklady, příliš vysoká cena – neprodejný X naopak; neexistuje universální spolehlivá metoda, obvykle se použijí přímé mzdové náklady
d) podle reakce na změnu objemu výroby
- fixní náklady = nemění se při změně objemu výroby, nebo se mění skokem – v intervalu, např. časovém
- proměnné náklady = variabilní: při růstu objemu výroby rostou, při poklesu objemu výroby klesají
2. Založení podniku
Založení podniku
a) obchodní = účel, okolí
b) ekonomické = potřeba kapitálu a jeho zhodnocení, zakladatelský rozpočet
c) sociálně – psychologické = skupina, rodina
d) právní = výběr právní formy
Funkční okolí
- dodavatelé (strojů, energie, peněz, informací, pracovních sil)
- marketingové mezičlánky (obchodníci: velko-, malo-)
- trhy – výrobní, konečná spotřeba
Konkurenční okolí
- generická konkurence = oblast zájmu (konkurence v rámci uspokojování potřeb
- výrobková konkurence = jaký druh výrobku
- firemní konkurence = od jaké firmy
Externí okolí
- finanční okolí (banky, investiční fondy, akcionáři, burzovní makléři)
- masová media – publicity (o čem jak)
- místní lobby
- úřady a zákonodárci
- občanská hnutí – zelení, spotřebitelé
- široká veřejnost – image
Makrookolí
- demografické – obyvatelstva, Ø stáří, velikost rodiny, vzdělanost, „kohorty“ (= statistické skupiny) příjmové, věkové
- národohospodářské – reálný důchod, nezaměstnanost, inflační tendence, tendence ke spoření, zadlužení…
- přírodní zdroje – nedostatkovost, růst nákladů, znečištění životního prostředí, zákonodárné iniciativy
- technologické – urychlování TR, inovační možnosti, růst výroby a nákladů; význam malých firem, faktor času
- politické – snahy o regulaci společnosti
- kulturní
ZAKLADATELSKÝ ROZPOČET
A. Rozpočet kapitálu
1. provozního (oběžného – vynakládá se neustále)
2. investičního (vynakládá se především v začátku podnikání + dále při rozšiřování a rekonstrukci)
3. startovacího (zaváděcí výdaje, např. reklama)
B. Rozpočet nákladů a výnosů (zisku)
ad 1. Rozpočet provozního kapitálu PK
Základ = rozpočet nákladů (NV)
suroviny
+ mzdy (+ pojištění)
+ režije
+ PO (podnikatelská odměna – není v ČR)
+ odpisy .
= NV
Propočet potřeby provozního kapitálu měsíčně = NV - odpisy
(= náklady které jsou současně výdaji)
Potřeba kapitálu (celkem), při 4 obrátkách = (NV – O) * 3
(= při rychlejším obratu kapitálu je ho menší potřeba; zde během 3 měsíců projde stadiem peněz – výroby – fakturace – peněz = vázané prostředky)
ad2. Rozpočet investičního kapitálu (IK)
Investiční kapitál: pozemky
budovy
stroje
ostatní .
Celková potřeba investičního kapitálu
ad3. Rozpočet startovacího kapitálu (SK)
= počáteční zásoba surovin, reklama
Potřeba kapitálu celkem = PK + IK + SK
Zdroje krytí: vlastní kapitál (VK)
cizí kapitál (úvěry, Ú)
ad B. Rozpočet výnosů (nákladů, zisku)
1. Tržby (počet výrobků * cena) T
2. Náklady výroby (včetně odpisů) - NV
3. Úroky - Ú
4. Hrubý zisk = HZ
5. Daň ze zisků (x%) event. další daně - D
6. Čistý zisk = ČZ
7. Odpisy + O
8. Cash flow = CF …… (= tok hotovostních prostř. které lze
9. Splátky úvěrů, výplata dividend - SÚ použít k výdajům)
10. Nerozdělené prostředky = NP
Největší problém je v nesprávnosti odhadu položky TRŽEB!; solidní podložený odhad této složky je základ kvalitního rozpočtu (průzkumy, řádné šetření)
Základ daňové páky: cizí kapitál je levnější, než kapitál vlastní:
Varianta kapitál Tržby NV i = 10% Hr. zisk daň 45% (dnes 31) zisk po zdan.
„A“
bez CK 1.000 3.000 2.600 -- 400 180 220
„B“
s CK 1.000 3.000 2.600 100 300 135 265
původní výše úroku úspora při CK
100 - 45 * 100 = 5,5% = faktický úrok
1.000
Náklady cizího kapitálu NCK = i * (1 – sazba daně)
Efektivní úroková míra zohledňuje dopad daňové páky. Používání cizího kapitálu je spojeno s rizikem, ale bereme ho také jako příležitost.
III. PODNIKY DLE FOREM VLASTNICTVÍ (právní forma)
1. Státní
2. Soukromé (živnosti – volné, vázané, koncesované)
3. Osobní (v.o.s.)
4. Smíšené (komanditní spol.: komplementáři – celý majetek, komanditisté – jen vklad)
5. Kapitálové – s.r.o., a.s.
6. Družstevní
Zvláštní formou nejsou: tichá společnost, smlouva o sdružení (konsorcium; např. sdružení k nějakému účelu).
Zákon (o zaměstn.) nepovoluje: „Švarc systém“ = uzavírání smlouvy o sdružení namísto zaměstnaneckého poměru: na náplň práce která je předmětem zaměstnaneckého poměru nelze uzavírat smlouvu o sdružení.
KAPITÁLOVÁ A MAJETKOVÁ STRUKTURA (schéma v učebnici)
Výhody spojené s používáním cizího kapitálu:
1. zpravidla levnější než kapitál vlastní (neplatí, pokud je podnik v prodlení; každý další úvěr je dražší)
2. CK zpravidla nezakládá nárok na spoluúčast na řízení (banka nenárokuje místo v představenstvu)
3. pohotově mobilizovatelný CK
4. možnost shromáždit dostatečně velké prostředky (např. k projektu)
Nevýhoda CK: stoupá nejistota, labilita, riziko
Vztah krátkodobých a dlouhodobých úvěrů: nedostatek dlouhodobého kapitálu
Legální úvěrování = půjčka od banky – včas splácena X nelegální úvěrování = nesplacená půjčka ve lhůtě splatnosti → problémem českého hospodářství je významný podíl nelegálních kapitálových zdrojů, který vede k platební neschopnosti (prvotní, druhotná)
a) obchodní = účel, okolí
b) ekonomické = potřeba kapitálu a jeho zhodnocení, zakladatelský rozpočet
c) sociálně – psychologické = skupina, rodina
d) právní = výběr právní formy
Funkční okolí
- dodavatelé (strojů, energie, peněz, informací, pracovních sil)
- marketingové mezičlánky (obchodníci: velko-, malo-)
- trhy – výrobní, konečná spotřeba
Konkurenční okolí
- generická konkurence = oblast zájmu (konkurence v rámci uspokojování potřeb
- výrobková konkurence = jaký druh výrobku
- firemní konkurence = od jaké firmy
Externí okolí
- finanční okolí (banky, investiční fondy, akcionáři, burzovní makléři)
- masová media – publicity (o čem jak)
- místní lobby
- úřady a zákonodárci
- občanská hnutí – zelení, spotřebitelé
- široká veřejnost – image
Makrookolí
- demografické – obyvatelstva, Ø stáří, velikost rodiny, vzdělanost, „kohorty“ (= statistické skupiny) příjmové, věkové
- národohospodářské – reálný důchod, nezaměstnanost, inflační tendence, tendence ke spoření, zadlužení…
- přírodní zdroje – nedostatkovost, růst nákladů, znečištění životního prostředí, zákonodárné iniciativy
- technologické – urychlování TR, inovační možnosti, růst výroby a nákladů; význam malých firem, faktor času
- politické – snahy o regulaci společnosti
- kulturní
ZAKLADATELSKÝ ROZPOČET
A. Rozpočet kapitálu
1. provozního (oběžného – vynakládá se neustále)
2. investičního (vynakládá se především v začátku podnikání + dále při rozšiřování a rekonstrukci)
3. startovacího (zaváděcí výdaje, např. reklama)
B. Rozpočet nákladů a výnosů (zisku)
ad 1. Rozpočet provozního kapitálu PK
Základ = rozpočet nákladů (NV)
suroviny
+ mzdy (+ pojištění)
+ režije
+ PO (podnikatelská odměna – není v ČR)
+ odpisy .
= NV
Propočet potřeby provozního kapitálu měsíčně = NV - odpisy
(= náklady které jsou současně výdaji)
Potřeba kapitálu (celkem), při 4 obrátkách = (NV – O) * 3
(= při rychlejším obratu kapitálu je ho menší potřeba; zde během 3 měsíců projde stadiem peněz – výroby – fakturace – peněz = vázané prostředky)
ad2. Rozpočet investičního kapitálu (IK)
Investiční kapitál: pozemky
budovy
stroje
ostatní .
Celková potřeba investičního kapitálu
ad3. Rozpočet startovacího kapitálu (SK)
= počáteční zásoba surovin, reklama
Potřeba kapitálu celkem = PK + IK + SK
Zdroje krytí: vlastní kapitál (VK)
cizí kapitál (úvěry, Ú)
ad B. Rozpočet výnosů (nákladů, zisku)
1. Tržby (počet výrobků * cena) T
2. Náklady výroby (včetně odpisů) - NV
3. Úroky - Ú
4. Hrubý zisk = HZ
5. Daň ze zisků (x%) event. další daně - D
6. Čistý zisk = ČZ
7. Odpisy + O
8. Cash flow = CF …… (= tok hotovostních prostř. které lze
9. Splátky úvěrů, výplata dividend - SÚ použít k výdajům)
10. Nerozdělené prostředky = NP
Největší problém je v nesprávnosti odhadu položky TRŽEB!; solidní podložený odhad této složky je základ kvalitního rozpočtu (průzkumy, řádné šetření)
Základ daňové páky: cizí kapitál je levnější, než kapitál vlastní:
Varianta kapitál Tržby NV i = 10% Hr. zisk daň 45% (dnes 31) zisk po zdan.
„A“
bez CK 1.000 3.000 2.600 -- 400 180 220
„B“
s CK 1.000 3.000 2.600 100 300 135 265
původní výše úroku úspora při CK
100 - 45 * 100 = 5,5% = faktický úrok
1.000
Náklady cizího kapitálu NCK = i * (1 – sazba daně)
Efektivní úroková míra zohledňuje dopad daňové páky. Používání cizího kapitálu je spojeno s rizikem, ale bereme ho také jako příležitost.
III. PODNIKY DLE FOREM VLASTNICTVÍ (právní forma)
1. Státní
2. Soukromé (živnosti – volné, vázané, koncesované)
3. Osobní (v.o.s.)
4. Smíšené (komanditní spol.: komplementáři – celý majetek, komanditisté – jen vklad)
5. Kapitálové – s.r.o., a.s.
6. Družstevní
Zvláštní formou nejsou: tichá společnost, smlouva o sdružení (konsorcium; např. sdružení k nějakému účelu).
Zákon (o zaměstn.) nepovoluje: „Švarc systém“ = uzavírání smlouvy o sdružení namísto zaměstnaneckého poměru: na náplň práce která je předmětem zaměstnaneckého poměru nelze uzavírat smlouvu o sdružení.
KAPITÁLOVÁ A MAJETKOVÁ STRUKTURA (schéma v učebnici)
Výhody spojené s používáním cizího kapitálu:
1. zpravidla levnější než kapitál vlastní (neplatí, pokud je podnik v prodlení; každý další úvěr je dražší)
2. CK zpravidla nezakládá nárok na spoluúčast na řízení (banka nenárokuje místo v představenstvu)
3. pohotově mobilizovatelný CK
4. možnost shromáždit dostatečně velké prostředky (např. k projektu)
Nevýhoda CK: stoupá nejistota, labilita, riziko
Vztah krátkodobých a dlouhodobých úvěrů: nedostatek dlouhodobého kapitálu
Legální úvěrování = půjčka od banky – včas splácena X nelegální úvěrování = nesplacená půjčka ve lhůtě splatnosti → problémem českého hospodářství je významný podíl nelegálních kapitálových zdrojů, který vede k platební neschopnosti (prvotní, druhotná)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)