Marketing
Základem marketingu je poznání trhu a práce s ním. Provádí se činnosti označované jako výzkum trhu. Pro uskutečňování všech funkcí podniku má zásadní význam zjistit potřeby a přání lidí (zákazníků), tyto potřeby a přání ovlivňovat a co nejlépe uspokojovat. K tomuto cíli směřuje tzv. marketingový mix, který kombinací základních nástrojů (prvků) marketingu. Tyto nástroje jsou často označovány jako 4P: výrobek (product), cena (price), stimulování prodeje (promotion), cesty prodeje (place). Volba a vzájemná kombinace těchto nástrojů závisí na zvolené marketingové strategii, tj. zásadní orientaci podniku pro dosažení ekonomického růstu. Pro zajištění marketingových činností je třeba v podniku vytvořit předpoklady vhodnou organizací, tj. uspořádáním činností a lidí, kteří se těmito činnostmi zabývají. Znamená to vytvořit marketingový útvar.
Výrobek, služba (product) – Podnik musí výzkumem trhu zjistit, jaké výrobky (služby) spotřebitel žádá, jak se budou jeho potřeby vyvíjet v budoucnosti a musí také potřeby spotřebitelů ovlivňovat. Podle výzkumu trhu pak musí vyrábět potřebné výrobky nebo poskytovat žádané služby. Doba po kterou se výrobek prodává na trhu, se označuje jako tržní životnost výrobku. Prodej výrobku neprobíhá po celou dobu životnosti rovnoměrně, mění se v čase. Tyto změny objemu prodeje v čase se označují jako životní cyklus výrobku. Životní cyklus výrobku začíná uvedením nového výrobku na trh. Objem prodeje je malý, cena výrobku nesmí být příliš vysoká. Po fázi růstu je charakteristický rychlý růst objemu prodeje. Výrobek byl na trhu přijat. Ve fázi zralosti ještě mírně roste objem prodeje. Protože se již předtím obvykle objevila konkurence, je nutno snižovat cenu výrobku. Tím se snižuje i zisk na jeden výrobek. Ve fázi úpadku dochází k prudkému poklesu prodeje výrobku. Výrobek se prodává za velmi nízkou cenu.
V tržní ekonomice je velmi důležité obměňovat výrobní program podniku a průběžně zavádět na trh nové výrobky. Změny výrobků se označují pojmem inovace výrobku.
Cena (price) – Cenu můžeme charakterizovat jako peněžní částku sjednanou při nákupu a prodeji zboží nebo vytvořenou pro ocenění služby. Nabízející má snahu cenu maximalizovat, kupující má zájem opačný. V praxi se uskutečňuje hledání „správné cesty“ metodou postupných úprav. Základem ceny je kalkulace nákladů a zisků, která se porovnává s cenami obdobných výrobků na trhu.
Každý podnikatel provádí určitou cenovou politiku, tj. rozhoduje o cenách svých výrobků v souladu se svými cíli a zákonnými předpisy (zákon o cenách).
Cenová politika je ovlivněna:
1) Náklady
2) Poptávkou
3) Konkurencí
4) Zákonnými předpisy
Podnik může volit i politiku diferencovaných cen, pak stanoví pro stejný výrobek rozdílné ceny.
Cesty prodeje (place) – Vyrobené nebo nakoupené zboží se musí vhodnými cestami dostat ke spotřebiteli. Je důležité, aby se dostalo ke spotřebiteli ve stanovené době a s co nejnižšími náklady.
Procesy spjaté s pohybem zboží od výrobce ke spotřebiteli lze rozdělit na dvě oblasti:
1) Výběr článků odbytové cesty
2) zajištění fyzického pohybu
zboží, tj. skladování a
přeprava zboží (logistika)
Stimulování prodeje (promotion) – Každý podnikatel musí hledat způsoby, jak upozornit okolí na své výrobky a služby. Tuto činnost nazýváme stimulování (podpora) prodeje nebo také komunikační mix. Cílem této činnosti je prodat výrobek nebo službu co nejvýhodněji a v největším množství. Při stimulování prodeje hraje hlavní roli reklama, osobní nabídka zboží, různé formy podpory prodeje a publicita.
Základy řízení podniku
Pro pochopení základů řízení je užitečné objasnit vymezení podniku jako ekonomického systému. Systém je množina prvků spojených vazbami a vyznačuje se cílovým chováním. Uvedené vazby spojují prvky, které patří do vymezeného systému; jsou to vazby vnitřní. Vnější vazby spojují vymezený systém s jeho okolím, tedy konkrétně s prvky, které do systému nepatří. Pokud jsou tyto vazby orientovány dovnitř systému, jsou to vazby vstupní (imputy), jsou-li orientovány k vnějším prvkům, jde o vazby výstupní (outputy). Jestliže jsou vymezeny prvky v okolí systému a jsou-li s ním propojeny vazbami, jde o systém otevřený, v opačném případě je to systém uzavřený. Systémy, které se vyvíjejí (mění) v čase, označujeme jako systémy dynamické, naproti tomu ty systémy, které se v čase nemění, jsou systémy statické.
Podnik jako ekonomický systém je systémem
1) Otevřeným – má dodavatele a odběratele
2) Dynamickým – vyvíjí se v čase
Cílovým chováním podniku je zabezpečovat výnos a dosahovat zhodnocení jeho majetku. Vymezení podniku jako ekonomického systému je důležité pro jeho řízení. Ukazuje nejen vnitřní členění na organizační jednotky, ale i jednotlivé materiálové toky. Každý podnik, ať malý nebo velký. Se skládá z jednotlivých úseků, které jsou v něm různou mírou zastoupeny. Usměrňování všech podnikových činností zabezpečují útvary řízení zprávy podniku. Podnikové činnosti směřují k zabezpečení jeho prosperity. Podnikatel vykonává podnikatelskou činnost na vlastní nebezpečí. Základem úspěšné činnosti podniku je podnikavost. Jako podnikatele musíme především pružně reagovat na poptávku, a tím zabezpečovat tržní úspěšnost podniku. V tržní ekonomice působí podniky v konkurenčním prostředí. Při podnikání je také nutno dodržovat zásadu trvale dynamického a proporcionálního rozvoje.
Jde o to, že:
1) Podnik musí disponovat určitým vnitřním potenciálem
2) Jednotlivé složky podniku se musí rozvíjet ve střednědobém a dlouhodobém výhledu
úměrně.
Chceme-li dodržovat uvedené zásady, musíme si uvědomit význam učiněného řízení rozvoje podniku. Řízení je nutno zabezpečit nejen po ekonomické, ale i po věcné stránce. Řízení je účelné ovlivňování procesů ve vymezeném systému, kterým může být provoz, podnik, odvětví, popř. národní hospodářství. Pokud se malý podnik úspěšně rozvíjí, brzy se ukáže, že rozsah jeho činností je tak značný, že musí nastoupit dělba práce. S ohledem na to a při požadovaném přežití v tržních podmínkách musí být podnik veden (řízen, ovládán). Musí být vytvořena skupina lidí, která nebude vykonávat vlastní provozní činnost, ale bude se zabývat řízením podniku jako celku a řízení jeho jednotlivých složek managementu. Řízení (vedení podniku) jako specificky zaměřená činnost znamená obecně ovládání, které se uskutečňuje pomocí koordinace chování lidí tak, aby bylo dosahováno stanovených cílů. Řídícím subjektem je tedy nejčastěji člověk, muže to ale být i konstruovaný systém, který vykonává činnosti pomocí programu (řídící počítač). Vzniká vztah nadřízenosti a podřízenosti. Řídící subjekt zadává úkoly. Řízené subjekty plní zadávané úkoly, vyjadřují se k nim a oznamují jejich splnění. Tím vzniká tzv. zpětná vazba. Řízení vyžaduje nejen vztahy nadřízenosti a podřízenosti, ale i vzájemnou spolupráci. Při ní jde především o stanovení povinností, pravomocí a odpovědnosti každého pracovníka.
Organizování
V podniku konkrétně jde o organizační strukturu. Vytváří se v něm určité organizační útvary (prvky systému) a
vazby mezi nimi. Organizace je určité uspořádání soustavy, určitý způsob vymezení vazeb mezi jejími prvky.
Organizují se:
1) Pracovní procesy, které v podniku probíhají nebo mají probíhat (organizace výroby)
2) Lidské věcné činitele, jimiž je podnik k uskutečňování pracovních procesů vybaven.
Základním prvkem organizační struktury podniku je organizační jednotka. Každá organizační jednotka má svého vedoucího, který koordinuje činnost příslušných pracovníků. Forma organizační struktury podniku závisí na potřebné dělbě práce při řízení.
Ta se uplatňuje:
1) Ve směru vertikálním – jsou vytvořeny stupně linie) řízení
2) Ve směru horizontálním – vedení tvoří kromě vedoucího, který má přikazovací pravomoc, i odborný aparát.
Plánování
Plánování je proces formulace cílů, zdrojů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout.
Plánování může být:
1) Strategické
2) Taktické
3) Operativní
Strategií – se rozumí dlouhodobý program činnosti podniku. Na strategii navazují plány, které určují způsob dosažení strategických cílů.
Plány – jsou vlastně soubory informací, které slouží k formulaci reálných kontrolovatelných úkolů včetně zabezpečení zdrojů a časových souvislostí.
Dosažené výsledky je nutno kontrolovat.
Konkrétní strategické cíle podniku se formulují ve vztahu:
1) K zákazníkům
2) K zaměstnancům
3) K vlastníkům firmy
4) K podnikatelské činnosti
Podnik směřuje k dosažení dlouhodobých cílů s využitím určité strategie.
Rozeznáváme toto základní zaměření podnikatelských strategií:
1) Ofenzivní
2) Mírně ofenzivní
3) Defenzivní
4) Zůstatková
Obchodní plán zahrnuje údaje o stavu podniku, pokud již existuje, a navíc i údaje o podnikatelském záměru,jehož cílem je prodej.
Rozhodování
Rozhodování je jádrem řízení podniku na všech úrovních. Je to soustavná a vědomá činnost manažera.
Rozhodování se uskutečňuje při využití možnosti volby. Možnost volby je základní podmínkou existence řídícího subjektu. Na správnost rozhodování má vliv časový horizont. Dlouhodobá strategická rozhodnutí se týkají složitých problémů a jsou velice závažná.
Komunikace
Komunikace je přenos informací. Předmětem komunikace jsou informace. Informace je zpráva, sdělení, soubor
dat (textových nebo numerických), které slouží ke vzájemnému kontaktu dvou systémů. Informace má v řízení smysl, je-li někomu předána. Pohyb informací mezi subjektem a objektem řízení se nazývá informační tok.
Při přenosu informací je důležitá:
1) U odesilatele - Transformace, tj. schopnost se účinně
dorozumívat, schopnost jasně a výstižně formulovat myšlenky.
2) U příjemce - Interpretace, tj. schopnost správně porozumět přijaté zprávě.
Informační toky, kterými proudí informace v podniku, směřují: 1) Vertikálně
2) Horizontálně
3) Diagonálně
Motivování
Motiv je vnitřní podmět, který vede člověka k určitému jednání. Motivovat znamená aktivně a
cílevědomě podněcovat lidská jednání. Stimul je vnější podmět, pobídka ke zlepšení činnosti, směřující motivaci pracovníků. Při řízení podniku se stimulace využívá k vytváření a zlepšování vztahu lidí k práci. Dosahuje se toho pomocí různých podmětů, které mají povahu odměny nebo trestu.
Zde mají význam:
1) Podměty hmotné (mzda, mimořádná odměna, pokuta)
2) Podměty morální (pochvala, důtka)
S motivací souvisí i pravidelné hodnocení zaměstnanců. Hodnocení zaměstnanců je důležitým prostředkem pro motivování jejich výkonů.
Kontrola
Kontrola je proces, který umožňuje zjistit odchylky skutečného stavu od stavu žádoucího a podle toho navrhnout opatření. Podle vztahu kontroly a plnění úkolů rozeznáváme kontrolu preventivní, průběžnou a následnou.
Preventivní kontrolu – předcházíme možnosti chybného zadání úkolu
Průběžná kontrola - se uskutečňuje v průběhu realizace zadaných úkolů
Následná kontrola – je zaměřena na minulost a slouží ke zkoumání způsobů dosažení výsledků.
V řídících procesech plní kontrola funkci zpětné vazby. Cílem kontroly je zpětně ovlivnit řídící procesy tak, aby byla zvýšena jejich kvalita.
Řídící pracovníci – manažeři
Posláním manažera je zejména umění využít odborníků na dosažení vymezených cílů. Aby toho dosáhl, musí mít vrozené a částečně i získané vlastnosti. Pro vykonávání manažerské funkce jsou potřebné určité vlastnosti a schopnosti, které odlišují manažera od ostatních odborníků. „Správný manažer by měl o něčem vědět všechno a o všem něco“
Podle postavení v podniku rozlišujeme:
1) Manažer „první linie“
2) Manažer středního stupně
3) Vrcholový manažer (top manažer)
Zobrazují se příspěvky se štítkemprodukt. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemprodukt. Zobrazit všechny příspěvky
12) Úloha vlády v ekonomice - makroekonomické problémy
Úloha vlády v ekonomice - makroekonomické problémy
Na základě rozumné volby makroekonomické politiky - takové, jako je úroveň a struktura a zdanění nebo výdajů - může země urychlit nebo zpomalit svůj hospodářský růst, podnítit rychlou inflaci nebo zpomalit růst cen, dosáhnout deficitu nebo přebytku v zahraničním obchodě.
Pro oceňování makroekonomické výkonnosti jsou rozhodující čtyři cíle - týkají se produktu, zaměstnanosti, cen a zahraničního sektoru.
1. Produkt
Základním měřítkem hosp. úspěšnosti země jej její schopnost vytvářet pro své obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb.
Hrubý národní produkt (GNP) vyjadřuje tržní hodnotu všech statků a služeb, které byly vyroben v dané zemi za rok.
Nominální GNP je vyjádřený v běžných čili skutečných tržních cenách.
Reálný GNP - měřený souborem konstantních či neměnných cen (např. za rok 1990)
Potenciální produkt -kombinováním základních vstupů s disponibilními technologiemi můžeme vyrobit maximální udržitelnou úroveň vstupu.
Cílem je dosažení vysoké a rostoucí úrovně reálnéhoproduktu.
2. Zaměstnanost
Dalším hlavním cílem makroekonomické politiky je vysoká zaměstnanost, která ale zároveń vyžaduje nízkou nezaměstnanost.
Lidé chtějí mít možnost nacházet výhodná, dobře placená zaměstnání a nacházet je snadno.
3. Ceny
Makroekonomickým cílem je zajištění stabilních cen při volných trzích. Cenová stabilita znamená, že se celková cenová hladina ani rychle nezvyšuje, ani nesnižuje.
Součástí stability cen je udržená volných trhů, což znamená, že ceny a množství by měly být v co největší míře určovány tržními silami, nabídkou a poptávkou.
4. Zahraniční hospodářská politika
Cílm je prosazování vhodné zahr. hosp. politiky. Mezinárodní ekonomie zahrnuje obchod mezi zeměmi.
Rozdíl mezi korunovou hodnotou vývozů a korunovou hodnotou dovozů označujeme jako čisté vývozy (= saldo zahraničně obchodní bilance).
Bedlivě jsou sledovány měnové kurzy jednotlivých zemí.Představují cenu jejich vlastní měny vyjádřenou v měnách jiných zemí.
Když se měnový kurz země zvyšuje, její vývozy se stávají dražšími, mohou méně konkurovat na světových trzích, a v důsledku toho se vývozy ve vztahu k dovozům snižují. Je-li tomu naopak, míra inflace má tendenci růst, stoupají dovozní ceny.
Při dosahování těchto cílů má úspěch jen málo zemí, ale většina vyspělých zemí se snaží neustále hledat nástroje, jak se k těmto cílům přiblížit.
Nástroje makroekonomické politiky
Hospodářskopolitický nástroj je ekonomická proměnná přímo nebo nepřímo kontrolovaná vládou; změny v nástrojích h. p. ovlivňují jeden nebo více makroekonomických cílů. To znamená, že změnami v monetární, fiskální a dalších politikách může vláda řídit ekonomiku směrem k lepší kombinaci produktu, cenové stability, zaměstnanosti a zahraničně obchodních cílů.
Fiskální politika - spočívá ve stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
Výdaje (= vládní výdaje na statky a služby) jsou nástrojem, kterým vláda stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru, tedy podíl GNP spotřebovávaný spíše kolektivně než soukromě.Vládní výdaje ovlivňují úroveň výdajů v NH a mohou tak ovlivnit i úroveň GNP.
Zdanění - omezuje důchody obyvatelstva (vyšší daně sníží důchody, klesno výdaje na spotřebu, sníží se agregátní poptávka, poklesne GNP); pomáhají stanovovat ceny, s nimiž se firmy a jednotlivci setkávají na trzích.
Monetární politika - zahrnuje regulaci peněz, úvěrů a bankovní soustavy země její centrální bankou.
Důchodová politika - jde o omezení růstu nominálních mzdových sazeb. Má různé formy:
1. zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoliv mzdové úpravy (jde o výjimečné opatření na omezenou dobu;
2. limity růstu mezd, zpravidla v procentním vyjádření. Existence limitů bývá paradoxně nástrojem růstu mezd, neboť při mzdových vyjednáváních bývají chápány jako směrnice růstu mezd;
3. dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení. Účinná jsou špíše ve veřejném sektoru.
Kromě regulace mezd je možno inflaci brzdit regulací cen statků. Jde však obvykle o regulaci vybraných dílčích trhů, nikoliv o všeobecné zmrazení cen.
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Na druhé straně bývají uváděny následující výhrady:
• regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky na jednotlivých dílčích trzích a tím omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů;
• důchodovou politikou je nadměrná poptávka pouze potlačena (oddálena). Po zrušení regulačních opatření bude růst mezd a cen pokračovat. Podmínkou úspěšnosti důchodové politiky je proto současná restrikce agregátní poptávky.
Zahraniční ekonomická politika - obchodní politika, vymezování měnového kursu nebo dokonce monetární a fiskální politika, usiluje o udržení dovozů v souladu s vývozy a o stabilizaci měnových kursů. Vláda se stále častěji účastní jednání v zájmu koordinace svých makroekonomických cílů a hospodářskopolitických opatření.
Tato opatření sestávají z cel, kvót a dalších nástrojů, které omezují nebo podporují vývozy a dovozy. Většina z nich má však obvykle malý dopad na makroekonomickou výkonnost.
Regulace měnového trhu - některé systémy ponechávají měnové kursy zcela volné, jiné stanový pevný měnový kurs ve vztahu k jiným měnám.
Makroekonomie se zabývá volbou mezi hlavními alternativními cíli ekonomiky. Země nemůže mít současně vysokou spotřebu a rychlý růst. Snížení vysoké míry inflace vyžaduje buď období vysoké nezaměstnanosti a nízkého produktu, nebo zasahování do volných trhů mzdovou a cenovou politikou.
Kombinovaná fiskálně monetární politika
Monetární a fiskální politiku lze použít nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. - změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou na podnikové investice , spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Cílem této kombinované h. p. je povzbuzení investic zvýšením úspor veřejnosti.
Ekonomie strany nabídky - snížení daní za určitých okolností může zvýšit přijmy vlády . Největší význam mají právě daně - tedy fiskální politika.
Monetarismus - hlavním determinantem GNP je nabídka peněz, nikoliv jakákoli opatření fiskální politiky. Optimální stav je tehdy, kdy nabídka peněz roste stabilně, pak roste stabilně i GNP. Monetaristé jsou zastánci minimálních zásahů vlády do trhů.
Ekonomie hlavního proudu - na rozdíl od monetaristů tvrdí, že na AD působí kromě nabídky peněz též C, G, TX a X. Fiskální i monetární politika může ovlivnit AD, v krátkém období i GNP (díky krátkodobé strnulosti mezd a nákladů).
D l o u h é o b d o b í - všichni se shodnou, že AS je téměř kolmá, proto změna AD ovlivní pouze cenu, ne tak už produkt.
K r á t k é o b d o b í
• monetaristi - AS je kolmá, stejná situace jako v K.O. - doporučují minimální zásahy státu
• hl. proud - vše záleží na elasticitě AS
• Kaynesiánci - AS je vodorovná, změna pouze v GNP, strnulé mzdy
11) Teorie determinace produktu - agregátní nabídka a agregátní poptávka
Teorie determinace produktu - agregátní nabídka a agregátní poptávka
činitelé, kteří určují agregátní produkt a cenovou úroveň v moderní průmyslové ekonomice
podstata makroekonomiky: agregátní nabídka a poptávka
Agregátní nabídka (AS) - vztahuje se k rozsahu celkového národního produktu, který firmy o své vůli v daném období vyrábějí a prodávají
závisí na: cenové úřovni, na výrobní kapacitě firem a na úrovni nákladů
AS je úzce spjata s kapacitou či potenciálním produktem země
AS je determinována rozsahem produktivních vstupů (práce a kapitál jsou nejdůležitější) a efektivností, s níž jsou tyto vstupy kombinovány (tj. determinována technologií společnosti
Nabídkové šoky (v krátkém období): = posuny křivky AS
1. růst nákladů na pracovní sílu (růst nákladů v důsledku změn cen vstupů); při zvýšení cenové hladiny se křivka SRAS posune nahoru, při poklesu cen vstupů = pozitivní nabídkový šok, se posune dolů
2. růst cen surovin na světových trzích - výrobcům rostou náklady, ktré se promítají do cen produktů; křivka SRAS se proto bude pohybovat nahoru = negativní nab. šok
3. růst daní, které přímo zvyšují ceny statků, nebo růst daní z důchodů; křivka SRAS se bude posouvat nahoru
4. změny v produktivitě výrobních faktorů (např. zvýšení kvalifikace pracovní síly, zdokonalení technické úrovně strojů, zvýšení úrodnosti půdy ap. = pozitivní n. š.
5. změna kvanta disponibilních fýrobních faktorů, např. rozšíření nebo likvidace výrobních zařízení, přírůstek/úbytek obyvatelstva a pracovních sil
Agregátní poptávka (AD) - vztahuje s e k celkovému či agregátnímu množství produktu, který spotřebitelé, firmy, cizinci a vlády o své vůli v daném období nakoupí
závisí na úrovni cen a důchodů a rovněž na hospodářskopolitických proměnných, jako jsou monetární a fiskální politika
měří celkové výdaje všech subjektů v ekonomice
celkové nákupy jsou ovlivněny cenami, důchody osob, finančními podmínkami a očekáváním budoucnosti, i zahraničními ekonomickými podmínkami a vládní politkou v monetární a fiskální oblasti
Poptávkové šoky = posuny křivky AD:
1. růst bohatství domácností (vede k růstu spotřebních výdajů)
2. pokles míry zdanění osobního důchodů
3. pokles úrokové sazby - zvyšuje poptávku po investicích (tzv. n e p ř í m ý model vztahu peněžní zásoby a AD)
4. změna peněžní zásoby (projevuje se p ř í m o)
5. optimistická očekávání - růst AD
6. růst populace vede k růstu spotřebních výdajů
7. rozhodnutí vlády zvýšit své nákupy - růst AD; růst transferových výdajů - růst spotřebních a investičních výdajů
8. změna nominálního měnového kursu - částečné přesměrování výdajů
9. očekávání růstu cenové hladiny - v současnosti porosou plánované výdaje
10. řada dalších okolností, jako např. administrativní regulační opatření, změna preferencí spotřebitelů ap.
V kombinaci s křivkou AS může mít změna AD různé důsledky:
1. změnu reálného produktu při stabilní cenové hladině = posun křivky AD doleva / doprava
2. změnu cenové hladiny při stabilním reálném produktu = posun AD nohoru / dolů
3. změnu reálného produktu i cenové hladiny = posun křivky AD doprava nahoru / doleva dolů
Makroekonomická rovnováha
je určena vzájemným působením agregátní nabídky a poptávky
národní produkt, cenová hladina a celková zaměstnanost se ustálí na úrovních, které odrážejí množství, jež chtějí firmy prodat kupujícím, kteří o ně mají zájem
je určena průsečíkem křivky AS a AD - dochází k rovonováze při takové celkové cenové hladině, kdy firmy o své vůli vyrábějí a prodávají určité množství produktu a kupující si přejí nakoupit právě toto množství
kvantitativní rovnice M.V=P.T (množstvní peněz M obíhající určitou transakční rychlostí V zprostředkuje určitý počet transakcí T, oceněných určitými cenami P)
Agregátní poptávková křivka (AD křivka) představuje to, co by všechny subjekty v ekonomice nakupovaly při různžch agregátních cenových hladinách
hodnota bohatství neklesá v té míře jako cenová hladina, tudíž nižší celková cenová hladina vede k vyšší reálné spotřebě a vyšší celkové poptávce - křivka AD klesá
AD = celkové výdaje ve všech výrobních sektorech na spotřebu, soukromé domácí investice, na vládní nákupy statků a služeb a na čisté vývozy
1. spotřeba (C) je primárně určena osobním disponibilním důchodem = osobní důchod po zaplacení daní, a bohatstvím spotřebitelů; při růstu cenové hladiny mají spotřebitelé sklon kupovat méně statků a služeb, poněvadž jejich reálné důchody i reálné bohatství nestačí držet krok s cenovou hladinou
2. výdaje na investice (I), tj. na nákupy budov, zařízení a zvýšení zásob; hlavním prostředkem ovlivnění investic je monetární politika, která má tendenci zvyšovat úrokové sazby a snižovat investice, roste-li nabídka peněz pomaleji, a naopak
3. vládní výdaje na statky a služby (G) jsou přímo určeny rozhodnutími vlády o výdajích
4. čisté vývozy (NX); dovozy jsou významně ovlivněny domácím důchodem a produktem, poměrem domácích cen k cenám zahraničním a něnovým kursem; vývozy jsou ovlivňovány důchodem a produktem inportujících zemí, relativními cenami a něnovými kurzy
Faktory ovlivňující AD:
1. proměnné hospodářské politiky - monetární politika, fiskální politika
2. vnější proměnné - očekávání a podnikatelská důvěra, zahraniční produkt, hodnoty aktiv, demografické změny
Agregátní nabídková křivka (AS křivka) představuje vztah mezi cenami, které si firmy budou účtovat a množstvím produktu, který vyrábějí a prodávají
sklon AS je různý v závislosti na délce období
AS závisí na dvou odlišných skupinách sil: na potenciálním produktu a na chování cen a mezd
AS závisí v čase především na potenciálním produktu (potenciální GNP představuje udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při vysoké zaměstnanosti)
ceny a mzdy jsou nepružné, pokud je GNP nižší než potenciální produkt - křivka AS je poměrně plochá; jakmile začne reálný GNP převyšovat potenciální, křivka se stácí prudce nahoru
ve velmi dlouhém období je AS svislá - v dlouhém období se náklady zvyšují proporcionálně s cenami, dl. AS je svislá, protože se díky dostatku času všechny náklady přizpůsobují, firmy nemohou využívat výhody fixních nominálních mzdových sazeb donekonečna
v krátkém a středně dlouhém období je AS zvolna rostoucí - odráží závislost mezi cenovou hladinou a produktem v období jednoho roku nebo dvou let. V krátkém období jsou firmy ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na vyšší cenovou hladinu, rsp. když se úroveň AS zvyšuje, jsou firmy ochotny nabízet stále více výstupu, jestliže mohou s růstem výstupu zvyšovat také své ceny
firmy mají určité náklady (v k.o. jsou fixní - např. mzdové sazby)
Klasická analýza
křivka AS je relativně strmá nebo dokonce svislá
ceny a mzdy se přizpůsobují rychle, krátké období je tak krátké, že je možné jej zanedbat
ekonomika vždy pracuje při plné zaměstnanosti či na úrovni potenciálního produktu
produkt nereaguje na změny v agregátní poptávce
v situace plně pružných cen i mezd by nabídka a poptávka na jednotlivých trzích vedla k tomu, že by zvýšení agregátní poptávky jednoduše zvyšovalo veškeré náklady a ceny, a celkový produkt by se tudíž neměnil
nikdy neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů, produkt se vždy nachází na úrovni potenciálního produktu
makroekonomická politika nemůže ovlivnit hladinu nezaměstnanosti a produktu (lze spíše ovlivňovat cenovou hladinu a složení reálného GNP
John Stuart Mill, Alfred Marshall, A. C. Pigou
noví klasici: Robert Lucas, Thomas Sargent, Robert Barro
převládá skepse k potřebě vládních zásahů, které by stabilizovaly hospodářský cyklus
vládní výdaje „vytlačují“ investice
Soudobý hlavní proud
strnulost mezd a cen umožňuje, aby produkt reagoval na změny agregátní poptávky během delšího časového období, tj. křivka AS je spíše mírně rostoucí, a to po dlouhou dobu
mzdy a ceny se přizpůsobují pomalu, bude se produkt přizpůsobovat agregátní poptávce po významně dlouhou dobu, křivka AS je rostoucí
Keynesiánská revoluce
Keynes zavedl pojem agregátní poptávky
tvrdil, že ceny a mzdy jsou nepružné či strnulé, takže svislá klasická křivka AS se bude muset nahradit rosoucí či vodorovo AS křivkou
nezaměstnanost se může stát trvalým rysem průmyslové ekonomiky
země může setrvávat v podmínkách vysoké nezaměstnanosti a značné bídy mnoho let, protože neexistuje rovnovážný mechanismus, který by zajistil rychlý návrat GNP k jeho potenciální úrovni
vláda může monetární nebo fiskální politikou stimulovat návrat ekonomiky k plné zaměstnanosti, rsp. vláda je s to při vhodném užívání hospodářské politiky zajistit, aby se ekonomika pohybovala směrem k žádoucí výši produktu a zaměstnanosti
vyšší vládní výdaje zvyšují produkt a umožňují další soukromé výdaje
Měření národního produktu a důchodu
máme 3 základní metody: produktová metoda
důchodová metoda
výdajová metoda
1. Důchodová metoda - sčítáme následující důchody (vždy před zdaněním):
- mzdy a platy
- úroky získané domáctnostmi a vládou
- renty (důchody z vlastnictví půdy a nemovitostí)
- důchody ze sebezaměstnání (podnikatelé)
- zisky ostatních podniků
- znehodnocení kapitálu
- nepřímé daně
mínus subvence
= HDP (v tržních cenách)
2. Produktová metoda - sčítáme:
- finální produkce všech 3 sektorů
- nepřímé daně
odečteme subvence
= HDP (v tržních cenách)
3. Výdajová metoda = C + I + G + NX
Expanzivní politika
jde o pokles zdanění a růst výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový schodek
Restriktivní politika
růst zdanění a poklesu výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový přebytek
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
činitelé, kteří určují agregátní produkt a cenovou úroveň v moderní průmyslové ekonomice
podstata makroekonomiky: agregátní nabídka a poptávka
Agregátní nabídka (AS) - vztahuje se k rozsahu celkového národního produktu, který firmy o své vůli v daném období vyrábějí a prodávají
závisí na: cenové úřovni, na výrobní kapacitě firem a na úrovni nákladů
AS je úzce spjata s kapacitou či potenciálním produktem země
AS je determinována rozsahem produktivních vstupů (práce a kapitál jsou nejdůležitější) a efektivností, s níž jsou tyto vstupy kombinovány (tj. determinována technologií společnosti
Nabídkové šoky (v krátkém období): = posuny křivky AS
1. růst nákladů na pracovní sílu (růst nákladů v důsledku změn cen vstupů); při zvýšení cenové hladiny se křivka SRAS posune nahoru, při poklesu cen vstupů = pozitivní nabídkový šok, se posune dolů
2. růst cen surovin na světových trzích - výrobcům rostou náklady, ktré se promítají do cen produktů; křivka SRAS se proto bude pohybovat nahoru = negativní nab. šok
3. růst daní, které přímo zvyšují ceny statků, nebo růst daní z důchodů; křivka SRAS se bude posouvat nahoru
4. změny v produktivitě výrobních faktorů (např. zvýšení kvalifikace pracovní síly, zdokonalení technické úrovně strojů, zvýšení úrodnosti půdy ap. = pozitivní n. š.
5. změna kvanta disponibilních fýrobních faktorů, např. rozšíření nebo likvidace výrobních zařízení, přírůstek/úbytek obyvatelstva a pracovních sil
Agregátní poptávka (AD) - vztahuje s e k celkovému či agregátnímu množství produktu, který spotřebitelé, firmy, cizinci a vlády o své vůli v daném období nakoupí
závisí na úrovni cen a důchodů a rovněž na hospodářskopolitických proměnných, jako jsou monetární a fiskální politika
měří celkové výdaje všech subjektů v ekonomice
celkové nákupy jsou ovlivněny cenami, důchody osob, finančními podmínkami a očekáváním budoucnosti, i zahraničními ekonomickými podmínkami a vládní politkou v monetární a fiskální oblasti
Poptávkové šoky = posuny křivky AD:
1. růst bohatství domácností (vede k růstu spotřebních výdajů)
2. pokles míry zdanění osobního důchodů
3. pokles úrokové sazby - zvyšuje poptávku po investicích (tzv. n e p ř í m ý model vztahu peněžní zásoby a AD)
4. změna peněžní zásoby (projevuje se p ř í m o)
5. optimistická očekávání - růst AD
6. růst populace vede k růstu spotřebních výdajů
7. rozhodnutí vlády zvýšit své nákupy - růst AD; růst transferových výdajů - růst spotřebních a investičních výdajů
8. změna nominálního měnového kursu - částečné přesměrování výdajů
9. očekávání růstu cenové hladiny - v současnosti porosou plánované výdaje
10. řada dalších okolností, jako např. administrativní regulační opatření, změna preferencí spotřebitelů ap.
V kombinaci s křivkou AS může mít změna AD různé důsledky:
1. změnu reálného produktu při stabilní cenové hladině = posun křivky AD doleva / doprava
2. změnu cenové hladiny při stabilním reálném produktu = posun AD nohoru / dolů
3. změnu reálného produktu i cenové hladiny = posun křivky AD doprava nahoru / doleva dolů
Makroekonomická rovnováha
je určena vzájemným působením agregátní nabídky a poptávky
národní produkt, cenová hladina a celková zaměstnanost se ustálí na úrovních, které odrážejí množství, jež chtějí firmy prodat kupujícím, kteří o ně mají zájem
je určena průsečíkem křivky AS a AD - dochází k rovonováze při takové celkové cenové hladině, kdy firmy o své vůli vyrábějí a prodávají určité množství produktu a kupující si přejí nakoupit právě toto množství
kvantitativní rovnice M.V=P.T (množstvní peněz M obíhající určitou transakční rychlostí V zprostředkuje určitý počet transakcí T, oceněných určitými cenami P)
Agregátní poptávková křivka (AD křivka) představuje to, co by všechny subjekty v ekonomice nakupovaly při různžch agregátních cenových hladinách
hodnota bohatství neklesá v té míře jako cenová hladina, tudíž nižší celková cenová hladina vede k vyšší reálné spotřebě a vyšší celkové poptávce - křivka AD klesá
AD = celkové výdaje ve všech výrobních sektorech na spotřebu, soukromé domácí investice, na vládní nákupy statků a služeb a na čisté vývozy
1. spotřeba (C) je primárně určena osobním disponibilním důchodem = osobní důchod po zaplacení daní, a bohatstvím spotřebitelů; při růstu cenové hladiny mají spotřebitelé sklon kupovat méně statků a služeb, poněvadž jejich reálné důchody i reálné bohatství nestačí držet krok s cenovou hladinou
2. výdaje na investice (I), tj. na nákupy budov, zařízení a zvýšení zásob; hlavním prostředkem ovlivnění investic je monetární politika, která má tendenci zvyšovat úrokové sazby a snižovat investice, roste-li nabídka peněz pomaleji, a naopak
3. vládní výdaje na statky a služby (G) jsou přímo určeny rozhodnutími vlády o výdajích
4. čisté vývozy (NX); dovozy jsou významně ovlivněny domácím důchodem a produktem, poměrem domácích cen k cenám zahraničním a něnovým kursem; vývozy jsou ovlivňovány důchodem a produktem inportujících zemí, relativními cenami a něnovými kurzy
Faktory ovlivňující AD:
1. proměnné hospodářské politiky - monetární politika, fiskální politika
2. vnější proměnné - očekávání a podnikatelská důvěra, zahraniční produkt, hodnoty aktiv, demografické změny
Agregátní nabídková křivka (AS křivka) představuje vztah mezi cenami, které si firmy budou účtovat a množstvím produktu, který vyrábějí a prodávají
sklon AS je různý v závislosti na délce období
AS závisí na dvou odlišných skupinách sil: na potenciálním produktu a na chování cen a mezd
AS závisí v čase především na potenciálním produktu (potenciální GNP představuje udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při vysoké zaměstnanosti)
ceny a mzdy jsou nepružné, pokud je GNP nižší než potenciální produkt - křivka AS je poměrně plochá; jakmile začne reálný GNP převyšovat potenciální, křivka se stácí prudce nahoru
ve velmi dlouhém období je AS svislá - v dlouhém období se náklady zvyšují proporcionálně s cenami, dl. AS je svislá, protože se díky dostatku času všechny náklady přizpůsobují, firmy nemohou využívat výhody fixních nominálních mzdových sazeb donekonečna
v krátkém a středně dlouhém období je AS zvolna rostoucí - odráží závislost mezi cenovou hladinou a produktem v období jednoho roku nebo dvou let. V krátkém období jsou firmy ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na vyšší cenovou hladinu, rsp. když se úroveň AS zvyšuje, jsou firmy ochotny nabízet stále více výstupu, jestliže mohou s růstem výstupu zvyšovat také své ceny
firmy mají určité náklady (v k.o. jsou fixní - např. mzdové sazby)
Klasická analýza
křivka AS je relativně strmá nebo dokonce svislá
ceny a mzdy se přizpůsobují rychle, krátké období je tak krátké, že je možné jej zanedbat
ekonomika vždy pracuje při plné zaměstnanosti či na úrovni potenciálního produktu
produkt nereaguje na změny v agregátní poptávce
v situace plně pružných cen i mezd by nabídka a poptávka na jednotlivých trzích vedla k tomu, že by zvýšení agregátní poptávky jednoduše zvyšovalo veškeré náklady a ceny, a celkový produkt by se tudíž neměnil
nikdy neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů, produkt se vždy nachází na úrovni potenciálního produktu
makroekonomická politika nemůže ovlivnit hladinu nezaměstnanosti a produktu (lze spíše ovlivňovat cenovou hladinu a složení reálného GNP
John Stuart Mill, Alfred Marshall, A. C. Pigou
noví klasici: Robert Lucas, Thomas Sargent, Robert Barro
převládá skepse k potřebě vládních zásahů, které by stabilizovaly hospodářský cyklus
vládní výdaje „vytlačují“ investice
Soudobý hlavní proud
strnulost mezd a cen umožňuje, aby produkt reagoval na změny agregátní poptávky během delšího časového období, tj. křivka AS je spíše mírně rostoucí, a to po dlouhou dobu
mzdy a ceny se přizpůsobují pomalu, bude se produkt přizpůsobovat agregátní poptávce po významně dlouhou dobu, křivka AS je rostoucí
Keynesiánská revoluce
Keynes zavedl pojem agregátní poptávky
tvrdil, že ceny a mzdy jsou nepružné či strnulé, takže svislá klasická křivka AS se bude muset nahradit rosoucí či vodorovo AS křivkou
nezaměstnanost se může stát trvalým rysem průmyslové ekonomiky
země může setrvávat v podmínkách vysoké nezaměstnanosti a značné bídy mnoho let, protože neexistuje rovnovážný mechanismus, který by zajistil rychlý návrat GNP k jeho potenciální úrovni
vláda může monetární nebo fiskální politikou stimulovat návrat ekonomiky k plné zaměstnanosti, rsp. vláda je s to při vhodném užívání hospodářské politiky zajistit, aby se ekonomika pohybovala směrem k žádoucí výši produktu a zaměstnanosti
vyšší vládní výdaje zvyšují produkt a umožňují další soukromé výdaje
Měření národního produktu a důchodu
máme 3 základní metody: produktová metoda
důchodová metoda
výdajová metoda
1. Důchodová metoda - sčítáme následující důchody (vždy před zdaněním):
- mzdy a platy
- úroky získané domáctnostmi a vládou
- renty (důchody z vlastnictví půdy a nemovitostí)
- důchody ze sebezaměstnání (podnikatelé)
- zisky ostatních podniků
- znehodnocení kapitálu
- nepřímé daně
mínus subvence
= HDP (v tržních cenách)
2. Produktová metoda - sčítáme:
- finální produkce všech 3 sektorů
- nepřímé daně
odečteme subvence
= HDP (v tržních cenách)
3. Výdajová metoda = C + I + G + NX
Expanzivní politika
jde o pokles zdanění a růst výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový schodek
Restriktivní politika
růst zdanění a poklesu výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový přebytek
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
2) Hospodářský cyklus, ekonomick
Hospodářský cyklus, ekonomick
obecně h. c. = výkyvy v ekonomické aktivitě, doprovázené opakovaným kolísáním reálného produktu, zaměstnanosti, investic, zisků a jiných veličin
v praxi - sledování pouze výkyvů reálného produktu
krátkodobé kolísání - několikaměsíční po sobě následující období pod vlivem sezónních událostí (vliv počasí v zemědělství a stavebnictví, rostoucí poptávka před vánocemi, vliv dovolených v létě atp.)
samostatným problémem jsou dlouhé Kondratěvovy vlny (50-60 let) - jsou vysvětlovány takovými událostmi jako např. války, objevy nových nalezišť zlata nebo klimatické změny, rozšiřování světového trhu
Juglarovy střednědobé cykly = konjunkturní cyklus
obsahuje dvě fáze:
• fáze k o n t r a k c e, tj. smršťování (poklesu) reálného produktu, která je zakončena dolníb bodem obratu (sedlo, dno),
• fáze e x p a n z e (též rozmach, vzestup), tj. růst reálného produktu. Na konci této fáze dochází k hornímu bodu obratu (vrchol).
Trendem je dlouhodobý vývoj potenciálního produktu, okolo kterého skutečný produkt kolícá (fluktuuje).
Trvá-li kontrakce dva a více po sobě následujících čtvrtletí, bývá označována jako r e c e s e. Zvláště dlouhé a hluboké recese jsou nazývány d e p r e s e m i. Období, kdy produkt vykazuje nulové přírustky, je obdobím s t a g n a c e.
Fáze kontrakce
dochází k poklesu poptávky resp. poptávaného množství, k odbytovým potížím a k růstu zásob. Roste nezaměstnanost a klesá reálný produkt.
• pokles AD (negativní poptávkový šok) je v modelu AD - AS spojen s poklesem cenové hladiny (ve skutečnosti jde spíše o pokles míry inflace),
• pokles AS (negativní nabídkový šok) v důsledku růstu cen vstupů je spojen s růstem cenové hladiny. Vysoká nezaměstnanost spojená s růstem cenové hladiny (s růstem míry inflace) bývá nazývána s t a g f l a c e.
Fáze expanze
dochází k růstu poptávky (resp. poptávaného množství), roste zaměstnanost i produkt
ex. dvě možnosti vývoje cenové hladiny: v případě pozitivního poptávkového šoku dochází k jejímu růstu, v případě pozitivního nabídkového šoku dochází k poklesu cenové hladiny
Teorie hospodářského cyklu
většina teorií podtrhuje význam spotřebních a investičních statků dlouhodobého užití
• primárně vnější - nacházejí příčiny hc ve výkyvech něčeho vně ekonomického systému (ve válkách, revolucích v objevech nalezišť zlata, v tempech růstu obyvatelstva, ve vědeckých průlomech atp.),
• primárně vnitřní - hledají mechanismy uvnitř ekonomického systému samého, takové, které vyvolávají sebegenerující hc, a to tak, že každá expanze plodí recesi a pokles a každý pokles plodí oživení a expanzi.
Nejznámější teorie hospodářského cyklu
1.) Politický hospodářský cyklus
Jeden z hlavních příkladů vnějších příčin hc.
Vychází z pozorování, že nakroekonomickou politiku určují volení představitelé, kteří se mohou pokoušet manipulovat ekonomikou tak, aby podpořili své volební vyhlídky.
Založena na třech předpokladech:
• ex nástroje ke stimulování ekonomiky,
• voličům se zamlouvají období s nízkou nezaměstnaností, rychlým ekonomickým růstem a nízkou inflací,
• politici chtějí být znovu zvoleni.
2.) Kombinování vnějších a vnitřních faktorů
při kombinovaném přístupu mohou otřesy vznikat vně ekonomiky, avšak vnitřní fungování ekonomiky je šíří a udržuje
vnější šoky - významným faktorem jsou investice; jsou ovlivněny růstem prodejů a produktu = p r i n c i p a k c e l e r á t o r u (je součástí téměř všech teorií hosp. cyklu)
Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, které určují investice; zásoba kapitálu je v první řadě závislá na výši produkce, přírůstky k této zásobě se vynakládají pouze tehdy, roste-li produkt
podle principu akcelerátoru musí vůst prodeje stále stejnou rychlostí, mají-li investice zůstat stálé
akcelerátor je mocný činitel, který vyvolává hospodářskou nestabilitu; změny produktu se mohou mnohonásobně projevit jako obrovské změny v investicích
Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
Klesne-li produkt rychle, vyvolá princip akcelerátoru negativní investice. Avšak hrubé investice do budov a zařízení stěží mohou být záporné, tím je dána dolní hranice určující možnou hloubku poklesu investic.
Krize tedy obsahuje zárodky vlastního zotavení, další pokles se musí zastavit. Poté musí přestat klesat i produkt. Firmy budou potřebovat určité obnovovací investice, takže hrubé investice vzrostou a v podnikovém sektoru začne oživení.
Sotva začne produkt růst, prostřednictvím akcelerátoru se vyvolají nové investice, ty dále zvýší růst produktu prostřednictvím multiplikátoru.
V určitém momentu se však růst produktu zpomalí, akcelerátor začne fungovat proti hospodářské expanzi.
Potenciální produkt = dlouhodobě udržitelná výše reálného GNP, při níž je dosahováno v ekonomické vysoké zaměstnanosti; představuje maximální hodnotu produktu, které lze dosáhnout, aniž dochází k napětí v produkční kapacitě země a k vyvolání inflačních tendencí.
Výše Y* určuje AD; AD má v důsledku růstu Y* tendenci růst.
Hospodářský cyklus vzniká, jestliže se urychlí nebo zpomalí hospodářská aktivita.
„Okunův zákon“
hospodářské cykly se přelévají i do zaměstnanosti a nezaměstnanosti
v období recese míra nezaměstnanosti roste
ex. těsný vztah mezi změnou produktu a změnou nezaměstnanosti objevený Arthurem Okunem (1929-1979)
Okunův zákon říká, že „na každá 2%, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1%“.
(např. klesne-li GNP ze 100% na 98%, zvýší se míra nezaměstnanosti ze 6% na 7%)
Mezera produktu je procentní odchylkou GNP od jeho potenciálu. Mezera nezaměstnanosti je odchylkou od její přirozené míry, vyjádřená v procentech.
Teorie ekonomického růstu
zabývá se dlouhodobým vývojem potenciálního produktu; v nejužším pojetí e. r. jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu na 1 obyvatele. Nejde o krátkodobé výkyvy skutečného produktu okolo dlouhodobého trendu.
Teorie ekonomického růstu studují faktory, které vedou k ekonomickému růstu v čase, a analyzují síly, které umožňují některým zemím růst rychle, některým pomalu a některým vůbec ne.
Tempo růstu produktu
g = (Yt - Yt-1) ÷ Yt-1 × 100 (v %)
vyjadřuje tempo růstu skutečného reálného produktu
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě okolnosti:
• tempo růstu reálného produktu;
• míra inflace (tempo růstu cenové hladiny.
Zdroje ekonomického růstu
zdroje umožňující růst potenciálního produktu jsou tvořeny několika složkami, které mohou být různě strukturovány, a to např.:
1. lidské zdroje, a to:
• množství práce,
• její kvalifikace - tzv. lidský kapitál,
2. přírodní zdroje, a to:
• množství půdy a nerostného bohatství,
• kvalita těchto zdrojů,
3. kapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investicemi. Patří sem:
• stroje a zařízení, budovy, stavby aj.,
• technická úroveň těchto statků - jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost atp.
Obecněji je možno tyto zdroje ekonomického růstu rozdělit do dvou skupin:
• kvantitativní: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami. Je-li e. r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako e x t e n z i v n í r ů s t.
• kvalitativní: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu. Součástí kvalitativních zdrojů je i informační vybavení a organizační začlenění jednotlivých faktorů do výroby a způsob jejich vzájemné kombinace. Bývají označovány také jako t e c h n o l o g i c k á z m ě n a. Technologická změna v podobě zkvalitňování kapitálových statků = zpředmětněná tech. změna. Je-li e.r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako i n t e n z i v n í r ů s t.
v hospodářské realitě dochází v rozvinutých ekonomikách ke kombinaci obou typů zdrojů. Výsledkem je dlouhodobý růst potenciálního produktu. Konkrétní kvantifikací významu jednotlivých zdrojů růstu se zabývá r ů s t o v é ú č e t n i c t v í. Jde o určení podílu těchto zdrojů na přírůstku produktu.
Východiskem je neoklasická teorie rozdělování důchodu na bázi mezních produktivit jednotlivých výrobních faktorů.
Y = MPPK × K + MPPL × L
Růstové účetnictví
obecně h. c. = výkyvy v ekonomické aktivitě, doprovázené opakovaným kolísáním reálného produktu, zaměstnanosti, investic, zisků a jiných veličin
v praxi - sledování pouze výkyvů reálného produktu
krátkodobé kolísání - několikaměsíční po sobě následující období pod vlivem sezónních událostí (vliv počasí v zemědělství a stavebnictví, rostoucí poptávka před vánocemi, vliv dovolených v létě atp.)
samostatným problémem jsou dlouhé Kondratěvovy vlny (50-60 let) - jsou vysvětlovány takovými událostmi jako např. války, objevy nových nalezišť zlata nebo klimatické změny, rozšiřování světového trhu
Juglarovy střednědobé cykly = konjunkturní cyklus
obsahuje dvě fáze:
• fáze k o n t r a k c e, tj. smršťování (poklesu) reálného produktu, která je zakončena dolníb bodem obratu (sedlo, dno),
• fáze e x p a n z e (též rozmach, vzestup), tj. růst reálného produktu. Na konci této fáze dochází k hornímu bodu obratu (vrchol).
Trendem je dlouhodobý vývoj potenciálního produktu, okolo kterého skutečný produkt kolícá (fluktuuje).
Trvá-li kontrakce dva a více po sobě následujících čtvrtletí, bývá označována jako r e c e s e. Zvláště dlouhé a hluboké recese jsou nazývány d e p r e s e m i. Období, kdy produkt vykazuje nulové přírustky, je obdobím s t a g n a c e.
Fáze kontrakce
dochází k poklesu poptávky resp. poptávaného množství, k odbytovým potížím a k růstu zásob. Roste nezaměstnanost a klesá reálný produkt.
• pokles AD (negativní poptávkový šok) je v modelu AD - AS spojen s poklesem cenové hladiny (ve skutečnosti jde spíše o pokles míry inflace),
• pokles AS (negativní nabídkový šok) v důsledku růstu cen vstupů je spojen s růstem cenové hladiny. Vysoká nezaměstnanost spojená s růstem cenové hladiny (s růstem míry inflace) bývá nazývána s t a g f l a c e.
Fáze expanze
dochází k růstu poptávky (resp. poptávaného množství), roste zaměstnanost i produkt
ex. dvě možnosti vývoje cenové hladiny: v případě pozitivního poptávkového šoku dochází k jejímu růstu, v případě pozitivního nabídkového šoku dochází k poklesu cenové hladiny
Teorie hospodářského cyklu
většina teorií podtrhuje význam spotřebních a investičních statků dlouhodobého užití
• primárně vnější - nacházejí příčiny hc ve výkyvech něčeho vně ekonomického systému (ve válkách, revolucích v objevech nalezišť zlata, v tempech růstu obyvatelstva, ve vědeckých průlomech atp.),
• primárně vnitřní - hledají mechanismy uvnitř ekonomického systému samého, takové, které vyvolávají sebegenerující hc, a to tak, že každá expanze plodí recesi a pokles a každý pokles plodí oživení a expanzi.
Nejznámější teorie hospodářského cyklu
1.) Politický hospodářský cyklus
Jeden z hlavních příkladů vnějších příčin hc.
Vychází z pozorování, že nakroekonomickou politiku určují volení představitelé, kteří se mohou pokoušet manipulovat ekonomikou tak, aby podpořili své volební vyhlídky.
Založena na třech předpokladech:
• ex nástroje ke stimulování ekonomiky,
• voličům se zamlouvají období s nízkou nezaměstnaností, rychlým ekonomickým růstem a nízkou inflací,
• politici chtějí být znovu zvoleni.
2.) Kombinování vnějších a vnitřních faktorů
při kombinovaném přístupu mohou otřesy vznikat vně ekonomiky, avšak vnitřní fungování ekonomiky je šíří a udržuje
vnější šoky - významným faktorem jsou investice; jsou ovlivněny růstem prodejů a produktu = p r i n c i p a k c e l e r á t o r u (je součástí téměř všech teorií hosp. cyklu)
Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, které určují investice; zásoba kapitálu je v první řadě závislá na výši produkce, přírůstky k této zásobě se vynakládají pouze tehdy, roste-li produkt
podle principu akcelerátoru musí vůst prodeje stále stejnou rychlostí, mají-li investice zůstat stálé
akcelerátor je mocný činitel, který vyvolává hospodářskou nestabilitu; změny produktu se mohou mnohonásobně projevit jako obrovské změny v investicích
Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
Klesne-li produkt rychle, vyvolá princip akcelerátoru negativní investice. Avšak hrubé investice do budov a zařízení stěží mohou být záporné, tím je dána dolní hranice určující možnou hloubku poklesu investic.
Krize tedy obsahuje zárodky vlastního zotavení, další pokles se musí zastavit. Poté musí přestat klesat i produkt. Firmy budou potřebovat určité obnovovací investice, takže hrubé investice vzrostou a v podnikovém sektoru začne oživení.
Sotva začne produkt růst, prostřednictvím akcelerátoru se vyvolají nové investice, ty dále zvýší růst produktu prostřednictvím multiplikátoru.
V určitém momentu se však růst produktu zpomalí, akcelerátor začne fungovat proti hospodářské expanzi.
Potenciální produkt = dlouhodobě udržitelná výše reálného GNP, při níž je dosahováno v ekonomické vysoké zaměstnanosti; představuje maximální hodnotu produktu, které lze dosáhnout, aniž dochází k napětí v produkční kapacitě země a k vyvolání inflačních tendencí.
Výše Y* určuje AD; AD má v důsledku růstu Y* tendenci růst.
Hospodářský cyklus vzniká, jestliže se urychlí nebo zpomalí hospodářská aktivita.
„Okunův zákon“
hospodářské cykly se přelévají i do zaměstnanosti a nezaměstnanosti
v období recese míra nezaměstnanosti roste
ex. těsný vztah mezi změnou produktu a změnou nezaměstnanosti objevený Arthurem Okunem (1929-1979)
Okunův zákon říká, že „na každá 2%, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1%“.
(např. klesne-li GNP ze 100% na 98%, zvýší se míra nezaměstnanosti ze 6% na 7%)
Mezera produktu je procentní odchylkou GNP od jeho potenciálu. Mezera nezaměstnanosti je odchylkou od její přirozené míry, vyjádřená v procentech.
Teorie ekonomického růstu
zabývá se dlouhodobým vývojem potenciálního produktu; v nejužším pojetí e. r. jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu na 1 obyvatele. Nejde o krátkodobé výkyvy skutečného produktu okolo dlouhodobého trendu.
Teorie ekonomického růstu studují faktory, které vedou k ekonomickému růstu v čase, a analyzují síly, které umožňují některým zemím růst rychle, některým pomalu a některým vůbec ne.
Tempo růstu produktu
g = (Yt - Yt-1) ÷ Yt-1 × 100 (v %)
vyjadřuje tempo růstu skutečného reálného produktu
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě okolnosti:
• tempo růstu reálného produktu;
• míra inflace (tempo růstu cenové hladiny.
Zdroje ekonomického růstu
zdroje umožňující růst potenciálního produktu jsou tvořeny několika složkami, které mohou být různě strukturovány, a to např.:
1. lidské zdroje, a to:
• množství práce,
• její kvalifikace - tzv. lidský kapitál,
2. přírodní zdroje, a to:
• množství půdy a nerostného bohatství,
• kvalita těchto zdrojů,
3. kapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investicemi. Patří sem:
• stroje a zařízení, budovy, stavby aj.,
• technická úroveň těchto statků - jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost atp.
Obecněji je možno tyto zdroje ekonomického růstu rozdělit do dvou skupin:
• kvantitativní: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami. Je-li e. r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako e x t e n z i v n í r ů s t.
• kvalitativní: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu. Součástí kvalitativních zdrojů je i informační vybavení a organizační začlenění jednotlivých faktorů do výroby a způsob jejich vzájemné kombinace. Bývají označovány také jako t e c h n o l o g i c k á z m ě n a. Technologická změna v podobě zkvalitňování kapitálových statků = zpředmětněná tech. změna. Je-li e.r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako i n t e n z i v n í r ů s t.
v hospodářské realitě dochází v rozvinutých ekonomikách ke kombinaci obou typů zdrojů. Výsledkem je dlouhodobý růst potenciálního produktu. Konkrétní kvantifikací významu jednotlivých zdrojů růstu se zabývá r ů s t o v é ú č e t n i c t v í. Jde o určení podílu těchto zdrojů na přírůstku produktu.
Východiskem je neoklasická teorie rozdělování důchodu na bázi mezních produktivit jednotlivých výrobních faktorů.
Y = MPPK × K + MPPL × L
Růstové účetnictví
Mezní produkt (MP)
– přírůstek celkové produkce dosažený zvýšením množství některého z výrobních faktorů o jednotku. Jelikož se vztahuje k určitému výrobnímu faktoru, rozlišujeme:
- mezní produkt kapitálu – zvýšení fyzického objemu produkce dosažené zvýšením množství používaného kapitálu o jednotku (za podmínky, že ostatní množství výrobních faktorů se nezměnilo). Můžeme obdobně definovat i mezní produkt práce nebo půdy.
Pokud při užívání zdrojů dojde ke změně, která umožní ze stejných zdrojů vyprodukovat větší množství výstupů hovoříme o technologické změně→ ta posouvá produkční funkci.
Zákon klesajícího mezního produktu – spojeno se zákonem klesajících výnosů – např. mezní produkt práce může nejdříve růst, dosahuje maxima a poté (při fixním kapitálovém vstupu) klesá. Produktivita dodatečných jednotek práce se mění.
Produktivitu výrobního faktoru práce vyjádříme pomocí tzv. průměrného produktu (AP) - (poměr celkového výstupu Q k množství vynaložené práce L)→ průměrný produkt práce:
Celkový produkt (TP) = celkový výstup (Q)
TP se zastavuje, pokud MP = 0
- mezní produkt kapitálu – zvýšení fyzického objemu produkce dosažené zvýšením množství používaného kapitálu o jednotku (za podmínky, že ostatní množství výrobních faktorů se nezměnilo). Můžeme obdobně definovat i mezní produkt práce nebo půdy.
Pokud při užívání zdrojů dojde ke změně, která umožní ze stejných zdrojů vyprodukovat větší množství výstupů hovoříme o technologické změně→ ta posouvá produkční funkci.
Zákon klesajícího mezního produktu – spojeno se zákonem klesajících výnosů – např. mezní produkt práce může nejdříve růst, dosahuje maxima a poté (při fixním kapitálovém vstupu) klesá. Produktivita dodatečných jednotek práce se mění.
Produktivitu výrobního faktoru práce vyjádříme pomocí tzv. průměrného produktu (AP) - (poměr celkového výstupu Q k množství vynaložené práce L)→ průměrný produkt práce:
Celkový produkt (TP) = celkový výstup (Q)
TP se zastavuje, pokud MP = 0
Homogenní produkt
- Homogenní produkt - spotřebitel se rozhoduje o koupi výrobku výlučně podle ceny, nebere v úvahu jiná hlediska, např. kvalitu výrobku či pověst firmy. Tuto podmínku splňuje jen málo výrobků a služeb, téměř všechny výrobky spotřebního průmyslu a služby jsou heterogenním produktem (důvodem je i to, že výrobci se chtějí odlišit od konkurence). Homogenní trhy jsou obvykle trhy zemědělských plodin nebo surovin.
Dokonale konkurenční firma (price taker)
- Dokonale konkurenční firma bývá někdy označována jako „price taker“, tj. jako firma, přebírající cenu. Toto označení vyjadřuje skutečnost, že pro firmu je cena její produkce a cena vstupů (specifických výrobních faktorů) exogenní, tj. daná zvnějšku - tzn. firma tyto ceny nemůže ovlivnit.
- To se projevuje v tom, že poptávka po její produkci je dokonale elastická, což lze graficky znázornit jako vodorovnou přímku rovnoběžnou (graf na následující straně)
- Rozhodování firmy se v takovém případě omezuje na rozhodování o objemu výstupů a o množství vstupů, které hodlá koupit.
Dokonale konkurenční firma (price taker)
- Dokonale konkurenční firma bývá někdy označována jako „price taker“, tj. jako firma, přebírající cenu. Toto označení vyjadřuje skutečnost, že pro firmu je cena její produkce a cena vstupů (specifických výrobních faktorů) exogenní, tj. daná zvnějšku - tzn. firma tyto ceny nemůže ovlivnit.
- To se projevuje v tom, že poptávka po její produkci je dokonale elastická, což lze graficky znázornit jako vodorovnou přímku rovnoběžnou (graf na následující straně)
- Rozhodování firmy se v takovém případě omezuje na rozhodování o objemu výstupů a o množství vstupů, které hodlá koupit.
Růst produktu
1.7.1. Růst produktu
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
1.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
1.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
1.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
1.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
Růst nominálního produktu
1.7.4. Růst nominálního produktu
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace .
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
1.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
1.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace .
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
1.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
1.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
Teorie rozdělování na bázi teorie mezního fyzického produktu
6.5. Teorie rozdělování na bázi teorie mezního fyzického produktu
Rozlišujeme
• důchod tj.celkové množství peněz, které domácnost obdrží během určitého období( toková veličina za určité období např. roční mzda )
• bohatství je čistá hodnota aktiv vlastněná domácností k určitému okamžiku tj.suma majetku ( stavová veličina ).
Rozdělení důchodu společnosti na mzdu, rentu a úrok by v případě rovnováhy na všech trzích mělo odpovídat poměrům mezních produktivit práce jednotlivých výrobních faktorů.
Prvotní rozdělení důchodů obvykle neodpovídá poměrům mezních produktivit výr. faktorů. Rozdělení podle poměru mezních produktivit je však stavem, kolem kterého skutečné výsledky oscilují v dlouhém období. K oscilacím kolem rovnovážného stavu nemusí docházet, jsou-li situace na monopolních trzích trvalé. Trvale nerovnovážné ceny způsobují trvale nerovnovážné prvotní rozdělování. Dochází k přerozdělování zejména prostřednictvím státního rozpočtu. Výsledkem je konečné rozdělení důchodů.
Prvotní rozdělení – rozdělení mezd, úroků, zisků a rent mezi domácnosti za poskytnutí VF.
Přerozdělování – zejména prostř. Státního rozpočtu ve formě daní, transferů, atd.
Konečné rozdělení – výsledek po přerozdělení. Konečné důchody vykazují menší míru nerovnosti než důchody prvotní.
Vliv přerozdělování na ekonomické aktivity - snižuje disponibilní důchod společnosti. Důvody: administrativní náklady (neproduktivní náklady), vliv na pracovní úsilí, tvorbu úspor a investic
6.6. Skladba důchodů domácností
Celkové důchody domácností (Y) lze rozdělit na:
pracovní důchody: YL=w.L (L ... počet hodin práce odpracovaných domácností, w ... prům. hodinová mzdová sazba)
důchody plynoucí z vlastnictví půdy a kapitálu: YA=I.A, YK=v.K (A ... množství půdy domácnosti, I ... prům. míra výnosu půdy, K ... objem kapitálu, v ... prům. míra výnosu kapitálu
důchod ve formě transferové platby: YT
Rozlišujeme
• důchod tj.celkové množství peněz, které domácnost obdrží během určitého období( toková veličina za určité období např. roční mzda )
• bohatství je čistá hodnota aktiv vlastněná domácností k určitému okamžiku tj.suma majetku ( stavová veličina ).
Rozdělení důchodu společnosti na mzdu, rentu a úrok by v případě rovnováhy na všech trzích mělo odpovídat poměrům mezních produktivit práce jednotlivých výrobních faktorů.
Prvotní rozdělení důchodů obvykle neodpovídá poměrům mezních produktivit výr. faktorů. Rozdělení podle poměru mezních produktivit je však stavem, kolem kterého skutečné výsledky oscilují v dlouhém období. K oscilacím kolem rovnovážného stavu nemusí docházet, jsou-li situace na monopolních trzích trvalé. Trvale nerovnovážné ceny způsobují trvale nerovnovážné prvotní rozdělování. Dochází k přerozdělování zejména prostřednictvím státního rozpočtu. Výsledkem je konečné rozdělení důchodů.
Prvotní rozdělení – rozdělení mezd, úroků, zisků a rent mezi domácnosti za poskytnutí VF.
Přerozdělování – zejména prostř. Státního rozpočtu ve formě daní, transferů, atd.
Konečné rozdělení – výsledek po přerozdělení. Konečné důchody vykazují menší míru nerovnosti než důchody prvotní.
Vliv přerozdělování na ekonomické aktivity - snižuje disponibilní důchod společnosti. Důvody: administrativní náklady (neproduktivní náklady), vliv na pracovní úsilí, tvorbu úspor a investic
6.6. Skladba důchodů domácností
Celkové důchody domácností (Y) lze rozdělit na:
pracovní důchody: YL=w.L (L ... počet hodin práce odpracovaných domácností, w ... prům. hodinová mzdová sazba)
důchody plynoucí z vlastnictví půdy a kapitálu: YA=I.A, YK=v.K (A ... množství půdy domácnosti, I ... prům. míra výnosu půdy, K ... objem kapitálu, v ... prům. míra výnosu kapitálu
důchod ve formě transferové platby: YT
Potenciální produkt
Potenciální produkt představuje udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při vysoké zaměstnanosti.
Při plné zaměstnanosti L* existuje i stabilní cenová hladina resp. stabilní inflace !!!!!!!!!!!!!!!!! - tzv. míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci - NAIRU
Krátkodobě se může zaměstnanost zvýšit i nad úroveň L* - tzv. přezaměstnanost.
Tzn. Že i produkt Y se může krátkodobě pod vlivem nabídkových šoků odchylovat od Y*.
Dlouhodobě se však produkt neustále vrací k Y*a udržuje se na jeho úrovni. Zaměstnanost se udržuje na úrovni plné zaměstnanosti. Křivka AS v dlouhém období ( LRAS ) má tedy vertikální tvar a protíná vodorovnou osu na úrovni potencionálního produktu Y* ( klasická neboli monetaristická verze ).
Růst nebo pokles AD má tedy za následek pouze změnu cenové hladiny – reálný produkt se nemění ( mění se pouze nominální v důsledku růstu cenové hladiny ).
Dlouhodobě se tedy může produkt měnit ( růst ) pouze při změně potencionálního produktu (růstu ) neboli při posunu horizontální LRAS doprava.
Z výše uvedeného lze odvodit, že krátkým obdobím rozumíme období ve kterém se může produkt Y odchýlit od potencionálního produktu Y*, tedy dokud není dosažena rovnováha na trzích práce.
Čím bude přizpůsobování W reálné situaci na trhu rychlejší, tím rychleji se bude vracet Y k Y* a tzv. plné zaměstnanosti.
Při plné zaměstnanosti L* existuje i stabilní cenová hladina resp. stabilní inflace !!!!!!!!!!!!!!!!! - tzv. míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci - NAIRU
Krátkodobě se může zaměstnanost zvýšit i nad úroveň L* - tzv. přezaměstnanost.
Tzn. Že i produkt Y se může krátkodobě pod vlivem nabídkových šoků odchylovat od Y*.
Dlouhodobě se však produkt neustále vrací k Y*a udržuje se na jeho úrovni. Zaměstnanost se udržuje na úrovni plné zaměstnanosti. Křivka AS v dlouhém období ( LRAS ) má tedy vertikální tvar a protíná vodorovnou osu na úrovni potencionálního produktu Y* ( klasická neboli monetaristická verze ).
Růst nebo pokles AD má tedy za následek pouze změnu cenové hladiny – reálný produkt se nemění ( mění se pouze nominální v důsledku růstu cenové hladiny ).
Dlouhodobě se tedy může produkt měnit ( růst ) pouze při změně potencionálního produktu (růstu ) neboli při posunu horizontální LRAS doprava.
Z výše uvedeného lze odvodit, že krátkým obdobím rozumíme období ve kterém se může produkt Y odchýlit od potencionálního produktu Y*, tedy dokud není dosažena rovnováha na trzích práce.
Čím bude přizpůsobování W reálné situaci na trhu rychlejší, tím rychleji se bude vracet Y k Y* a tzv. plné zaměstnanosti.
Teorie ekonomického růstu
2.7. Teorie ekonomického růstu
V užším pojetí se ekonomickým růstem rozumí vývoj reálného produktu.
Synonymem by mohl být pojem Ekonomický rozvoj
2.7.1. Růst produktu
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
2.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
2.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
2.7.4. Růst nominálního produktu
Tímto způsobem lze vyjádřit též tempo růstu nominálního produktu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace .
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
2.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
2.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
V užším pojetí se ekonomickým růstem rozumí vývoj reálného produktu.
Synonymem by mohl být pojem Ekonomický rozvoj
2.7.1. Růst produktu
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
2.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
2.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
2.7.4. Růst nominálního produktu
Tímto způsobem lze vyjádřit též tempo růstu nominálního produktu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace .
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
2.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
2.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
Okunův zákon
2.1. Okunův zákon
Arthur Okun. Ekonomické důsledky nezaměstnanosti jsou představovány ztrátou produkce v podobě rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem. Kvantifikuje ho Okunův zákon . Je-li skutečná nezaměstnanost na přirozené míře (u=u*), pak Y=Y* Y/Y*=1.
Je-li u>u* ekonomika nevyužívá své potenciální možnosti a Y klesá pod Y* Y/Y*<1.>1. Rozdíl mezi Y a Y* je tzv. inflační mezera.
Koeficient 0,02 vyjadřuje, že růst u nad u* o 1 procentní bod je spojen s poklesem Y pod Y* o 2%.
2.2. Potenciální produkt
Maximální úroveň HNP, které lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace. Je to úroveň produktu, který odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti. Je ho dosahováno při rovnováze na trzích práce, kdy se poptávané množství práce vyrovná s nabízeným.
2.3. Charakteristika hospodářského cyklu
Dlouhodobý vývoj potenciálního produktu je trendem, okolo kterého skutečný produkt kolísá ( fluktuuje ). Odchylka skutečného produktu od jeho potenciální úrovně představuje tzv. mezeru produktu. Inflační mezera: Y>Y*. Deflační mezera: Y
Arthur Okun. Ekonomické důsledky nezaměstnanosti jsou představovány ztrátou produkce v podobě rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem. Kvantifikuje ho Okunův zákon . Je-li skutečná nezaměstnanost na přirozené míře (u=u*), pak Y=Y* Y/Y*=1.
Je-li u>u* ekonomika nevyužívá své potenciální možnosti a Y klesá pod Y* Y/Y*<1.>1. Rozdíl mezi Y a Y* je tzv. inflační mezera.
Koeficient 0,02 vyjadřuje, že růst u nad u* o 1 procentní bod je spojen s poklesem Y pod Y* o 2%.
2.2. Potenciální produkt
Maximální úroveň HNP, které lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace. Je to úroveň produktu, který odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti. Je ho dosahováno při rovnováze na trzích práce, kdy se poptávané množství práce vyrovná s nabízeným.
2.3. Charakteristika hospodářského cyklu
Dlouhodobý vývoj potenciálního produktu je trendem, okolo kterého skutečný produkt kolísá ( fluktuuje ). Odchylka skutečného produktu od jeho potenciální úrovně představuje tzv. mezeru produktu. Inflační mezera: Y>Y*. Deflační mezera: Y
1.5. Teorie rozdělování na bázi teorie mezního fyzického produktu
1.5. Teorie rozdělování na bázi teorie mezního fyzického produktu
Rozlišujeme:
• důchod tj.celkové množství peněz, které domácnost obdrží během určitého období( toková veličina za určité období např. roční mzda )
• bohatství je čistá hodnota aktiv vlastněná domácností k určitému okamžiku tj.suma majetku ( stavová veličina ).
Rozdělení důchodu společnosti na mzdu, rentu a úrok by v případě rovnováhy na všech trzích mělo odpovídat poměrům mezních produktivit práce jednotlivých výrobních faktorů.
Prvotní rozdělení důchodů obvykle neodpovídá poměrům mezních produktivit výr. faktorů. Rozdělení podle poměru mezních produktivit je však stavem, kolem kterého skutečné výsledky oscilují v dlouhém období. K oscilacím kolem rovnovážného stavu nemusí docházet, jsou-li situace na monopolních trzích trvalé. Trvale nerovnovážné ceny způsobují trvale nerovnovážné prvotní rozdělování. Dochází k přerozdělování zejména prostřednictvím státního rozpočtu. Výsledkem je konečné rozdělení důchodů.
Prvotní rozdělení – rozdělení mezd, úroků, zisků a rent mezi domácnosti za poskytnutí VF.
Přerozdělování – zejména prostř. Státního rozpočtu ve formě daní, transferů, atd.
Konečné rozdělení – výsledek po přerozdělení. Konečné důchody vykazují menší míru nerovnosti než důchody prvotní.
Vliv přerozdělování na ekonomické aktivity - snižuje disponibilní důchod společnosti. Důvody: administrativní náklady (neproduktivní náklady), vliv na pracovní úsilí, tvorbu úspor a investic
Rozlišujeme:
• důchod tj.celkové množství peněz, které domácnost obdrží během určitého období( toková veličina za určité období např. roční mzda )
• bohatství je čistá hodnota aktiv vlastněná domácností k určitému okamžiku tj.suma majetku ( stavová veličina ).
Rozdělení důchodu společnosti na mzdu, rentu a úrok by v případě rovnováhy na všech trzích mělo odpovídat poměrům mezních produktivit práce jednotlivých výrobních faktorů.
Prvotní rozdělení důchodů obvykle neodpovídá poměrům mezních produktivit výr. faktorů. Rozdělení podle poměru mezních produktivit je však stavem, kolem kterého skutečné výsledky oscilují v dlouhém období. K oscilacím kolem rovnovážného stavu nemusí docházet, jsou-li situace na monopolních trzích trvalé. Trvale nerovnovážné ceny způsobují trvale nerovnovážné prvotní rozdělování. Dochází k přerozdělování zejména prostřednictvím státního rozpočtu. Výsledkem je konečné rozdělení důchodů.
Prvotní rozdělení – rozdělení mezd, úroků, zisků a rent mezi domácnosti za poskytnutí VF.
Přerozdělování – zejména prostř. Státního rozpočtu ve formě daní, transferů, atd.
Konečné rozdělení – výsledek po přerozdělení. Konečné důchody vykazují menší míru nerovnosti než důchody prvotní.
Vliv přerozdělování na ekonomické aktivity - snižuje disponibilní důchod společnosti. Důvody: administrativní náklady (neproduktivní náklady), vliv na pracovní úsilí, tvorbu úspor a investic
Celkový, průměrný a mezní produkt
Výstup neroste rovnoměrně s růstem vstupů.
Mezní produkt : přírůstek výstupu při zvýšením jednotky vstupu (má i rostoucí i klesající tendence dle specifik)
Celkový produkt : klesá-roste pomaleji než mezní, vyjadřuje celkovou produkci všech vstupů a ne pouze přidané jednotky
Průměrný produkt : celkový výstup na jednotku vstupu, tedy celkový výstup / počet všech jednotek vstupu
Rovnováha firmy a odvětví při vzestupu ceny na dokonale konkurenčním trhu.
Při dokonalé konkurenci jednotlivá firma či spotřebitel nemohou ovlivnit cenu na trhu. Cena se tvoří interakcí celkové nabídky a poptávky v odvětví. Cena je tedy pro individuální firmu danou veličinou. Rovnako ceny vstupů v dokonalé konkurenci jsou (téměř)neměnné, tedy průměrné náklady zůstávají.
Pokud se zvýší poptávka, firma víc vyrábí, přináší jí to zisk, průměrné náklady zůstávají nebo se mění pomaly. Do odvětví to přiláká další firmy, zvýšením nabízeného množství cena poklesne a ustálí se na původní hodnotě, jen s tím, že teď se již vyrábí víc.
Mezní produkt : přírůstek výstupu při zvýšením jednotky vstupu (má i rostoucí i klesající tendence dle specifik)
Celkový produkt : klesá-roste pomaleji než mezní, vyjadřuje celkovou produkci všech vstupů a ne pouze přidané jednotky
Průměrný produkt : celkový výstup na jednotku vstupu, tedy celkový výstup / počet všech jednotek vstupu
Rovnováha firmy a odvětví při vzestupu ceny na dokonale konkurenčním trhu.
Při dokonalé konkurenci jednotlivá firma či spotřebitel nemohou ovlivnit cenu na trhu. Cena se tvoří interakcí celkové nabídky a poptávky v odvětví. Cena je tedy pro individuální firmu danou veličinou. Rovnako ceny vstupů v dokonalé konkurenci jsou (téměř)neměnné, tedy průměrné náklady zůstávají.
Pokud se zvýší poptávka, firma víc vyrábí, přináší jí to zisk, průměrné náklady zůstávají nebo se mění pomaly. Do odvětví to přiláká další firmy, zvýšením nabízeného množství cena poklesne a ustálí se na původní hodnotě, jen s tím, že teď se již vyrábí víc.
Potenciální a skutečný hrubý domácí produkt
Potenciální produkt – „národní produkt“ vytvořený při plném využití pracovních sil a ostatních ekonomických zdrojů, které má národní hospodářství k dispozici.
Potenciální produkt odráží dlouhodobě udržitelnou úroveň HDP při využití všech ekonomických zdrojů (nikoli absolutně možné využití těchto zdrojů).
Jestliže však vypočteme skutečný HDP pomocí produktové nebo důchodové metody, zjistíme, že se zpravidla bude od našeho potenciálního HDP odlišovat.
Je-li skutečný HDP nižší než potenciální, znamená to, že by s existujícími zdroji mohla ekonomika vytvářet více statků a služeb pro finální spotřebu. Naopak, je-li skutečný produkt vyšší než potenciální, jsou ekonomické zdroje přetěžovány a hrozí nebezpečí inflace. Za optimální vývoj z hlediska národního hospodářství je možné považovat stav, kdy se skutečný a potenciální HDP shodují. Proto také hospodářská politika vlád vyspělých zemí usiluje o co největší přiblížení skutečného HDP k potenciálnímu.
Potenciální produkt odráží dlouhodobě udržitelnou úroveň HDP při využití všech ekonomických zdrojů (nikoli absolutně možné využití těchto zdrojů).
Jestliže však vypočteme skutečný HDP pomocí produktové nebo důchodové metody, zjistíme, že se zpravidla bude od našeho potenciálního HDP odlišovat.
Je-li skutečný HDP nižší než potenciální, znamená to, že by s existujícími zdroji mohla ekonomika vytvářet více statků a služeb pro finální spotřebu. Naopak, je-li skutečný produkt vyšší než potenciální, jsou ekonomické zdroje přetěžovány a hrozí nebezpečí inflace. Za optimální vývoj z hlediska národního hospodářství je možné považovat stav, kdy se skutečný a potenciální HDP shodují. Proto také hospodářská politika vlád vyspělých zemí usiluje o co největší přiblížení skutečného HDP k potenciálnímu.
Agregátní nabídka
- Můžeme ji vyjadřovat pouze v peněžní podobě, protože různé druhy statků a služeb nemůžeme sčítat.
- Namísto veličiny, která shrnuje veškeré statky a služby poskytované ekonomikou, předpokládáme jediný produkt označený jeko ,,národní produkt”.
- Agregátní nabídka označuje celkovou nabídku všech statků a služeb v národním hospodářství, které jsou nabízeny firmami.
- Agregátní nabídku můžeme vyjádřit jako souhrn peněžních hodnot všech vyráběných statků a služeb.
Potenciální produkt: tím je v makroekonomii označován „národní produkt“ vytvořený při plném využití pracovních sil a ostatních ekonomických zdrojů, které má národní hospodářství k dispozici.
Potencionální produkt označuje tzv. dlouhodobě udržitelnou míru možného využití ekonomických zdrojů, nikoli absolutně možné využití těchto zdrojů. Tento potenciální produkt odpovídá dlouhodobé agregátní nabídce.
- Namísto veličiny, která shrnuje veškeré statky a služby poskytované ekonomikou, předpokládáme jediný produkt označený jeko ,,národní produkt”.
- Agregátní nabídka označuje celkovou nabídku všech statků a služeb v národním hospodářství, které jsou nabízeny firmami.
- Agregátní nabídku můžeme vyjádřit jako souhrn peněžních hodnot všech vyráběných statků a služeb.
Potenciální produkt: tím je v makroekonomii označován „národní produkt“ vytvořený při plném využití pracovních sil a ostatních ekonomických zdrojů, které má národní hospodářství k dispozici.
Potencionální produkt označuje tzv. dlouhodobě udržitelnou míru možného využití ekonomických zdrojů, nikoli absolutně možné využití těchto zdrojů. Tento potenciální produkt odpovídá dlouhodobé agregátní nabídce.
2.7.3. Růst reálného produktu
2.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
2.7.4. Růst nominálního produktu
Tímto způsobem lze vyjádřit též tempo růstu nominálního produktu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace.
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
2.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
2.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
2.8. Zdroje ekonomického růstu
Tyto zdroje lze dělit několika způsoby.
• Lidské zdroje – množství práce, kvalifikace
• Přírodní zdroje – množství půdy a nerost. surovin a jejich kvalita
• Kapitálové zdroje – stroje, zařízení a technická úroveň těchto kapitálových statků
Obecněji lze zdroje ekonomického růstu členit na
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
2.7.4. Růst nominálního produktu
Tímto způsobem lze vyjádřit též tempo růstu nominálního produktu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace.
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
2.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
2.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
2.8. Zdroje ekonomického růstu
Tyto zdroje lze dělit několika způsoby.
• Lidské zdroje – množství práce, kvalifikace
• Přírodní zdroje – množství půdy a nerost. surovin a jejich kvalita
• Kapitálové zdroje – stroje, zařízení a technická úroveň těchto kapitálových statků
Obecněji lze zdroje ekonomického růstu členit na
1.8. Přizpůsobovací procesy v podmínkách nerovnováhy
1.8. Přizpůsobovací procesy v podmínkách nerovnováhy
V případě Y1 jsou úspory větší než plánované investiční výdaje S1>I. V následujícím období dojde k poklesu důchodu a tím i úspor. V případě Y2, kdy S2
1.9. Model multiplikátoru, determinace produktu na průsečíku úspor a investic a na průsečíku linie 45o
Ke změně rovnovážného produktu dochází vlivem změny autonomních plánovaných spotřebních a investičních výdajů ( A=Ca+I )
Přírůstek produktu je větší než přírůstek investičních výdajů. Je určitým násobkem přírůstku autonomních výdajů. Multiplikátor ( - ) je násobitel tohoto přírůstku.
AE = A + cY resp. Y = A + cY, protože AE = Y ( v bodech rovnováhy )
Potom platí:
resp.
kde Y=Y'-Y a A=A'-A
výraz označíme jako a nazveme jej jednoduchým výdajovým multiplikátorem.
( V případě, že do vzorce dosadíme místo A, I dostáváme jednoduchý investiční multiplikátor )
Výše multiplikátoru je závislá na mezním sklonu ke spotřebě z YD čili c.
Čím bude MPC vyšší, tím bude i vyšší. Projeví se to v růstu sklonu křivky AE.
Jde o jednoduchý výdajový multiplikátor, protože pod vlivem změny celkových výdajů (a tím i Y) nedochází ke změně úrokové sazby!!!!!.
1.9.1. Paradox spořivosti
Zamýšlené zvýšení úspor domácností ( posun úsporové funkce rovnoběžně nahoru ) může ve skutečnosti vést ke snížení úspor. Růst úspor by mohl být chápán jako podmínka růstu poptávky po investicích a tedy následného růstu produktu.
Ve skutečnosti však dojde k poklesu AD a produktu, protože s růstem úspor klesají spotřební výdaje domácností, které nejsou ničím nahrazeny a Y klesá. To může vést k omezení investic, poklesu důchodů a nakonec i k nižším úsporám.
V případě Y1 jsou úspory větší než plánované investiční výdaje S1>I. V následujícím období dojde k poklesu důchodu a tím i úspor. V případě Y2, kdy S2
1.9. Model multiplikátoru, determinace produktu na průsečíku úspor a investic a na průsečíku linie 45o
Ke změně rovnovážného produktu dochází vlivem změny autonomních plánovaných spotřebních a investičních výdajů ( A=Ca+I )
Přírůstek produktu je větší než přírůstek investičních výdajů. Je určitým násobkem přírůstku autonomních výdajů. Multiplikátor ( - ) je násobitel tohoto přírůstku.
AE = A + cY resp. Y = A + cY, protože AE = Y ( v bodech rovnováhy )
Potom platí:
resp.
kde Y=Y'-Y a A=A'-A
výraz označíme jako a nazveme jej jednoduchým výdajovým multiplikátorem.
( V případě, že do vzorce dosadíme místo A, I dostáváme jednoduchý investiční multiplikátor )
Výše multiplikátoru je závislá na mezním sklonu ke spotřebě z YD čili c.
Čím bude MPC vyšší, tím bude i vyšší. Projeví se to v růstu sklonu křivky AE.
Jde o jednoduchý výdajový multiplikátor, protože pod vlivem změny celkových výdajů (a tím i Y) nedochází ke změně úrokové sazby!!!!!.
1.9.1. Paradox spořivosti
Zamýšlené zvýšení úspor domácností ( posun úsporové funkce rovnoběžně nahoru ) může ve skutečnosti vést ke snížení úspor. Růst úspor by mohl být chápán jako podmínka růstu poptávky po investicích a tedy následného růstu produktu.
Ve skutečnosti však dojde k poklesu AD a produktu, protože s růstem úspor klesají spotřební výdaje domácností, které nejsou ničím nahrazeny a Y klesá. To může vést k omezení investic, poklesu důchodů a nakonec i k nižším úsporám.
1.6. Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
1.6. Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
V důsledku fungování akcelerátoru dojde k nárůstu investic. Ten způsobuje další nárůst poptávky. To další růst investic atd. čili účinnost akcelerátoru doprovází resp. zesiluje existence multiplikačního efektu.
1.7. Teorie ekonomického růstu
V užším pojetí se ekonomickým růstem rozumí vývoj reálného produktu.
Synonymem by mohl být pojem Ekonomický rozvoj
1.7.1. Růst produktu
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
1.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
1.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
1.7.4. Růst nominálního produktu
Tímto způsobem lze vyjádřit též tempo růstu nominálního produktu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace.
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
V důsledku fungování akcelerátoru dojde k nárůstu investic. Ten způsobuje další nárůst poptávky. To další růst investic atd. čili účinnost akcelerátoru doprovází resp. zesiluje existence multiplikačního efektu.
1.7. Teorie ekonomického růstu
V užším pojetí se ekonomickým růstem rozumí vývoj reálného produktu.
Synonymem by mohl být pojem Ekonomický rozvoj
1.7.1. Růst produktu
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
1.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
1.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
1.7.4. Růst nominálního produktu
Tímto způsobem lze vyjádřit též tempo růstu nominálního produktu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace.
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
1. HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS. EKONOMICKÝ RŮST.
1. HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS. EKONOMICKÝ RŮST.
Arthur Okun. Ekonomické důsledky nezaměstnanosti jsou představovány ztrátou produkce v podobě rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem. Kvantifikuje ho Okunův zákon . Je-li skutečná nezaměstnanost na přirozené míře (u=u*), pak Y=Y* Y/Y*=1.
Je-li u>u* ekonomika nevyužívá své potenciální možnosti a Y klesá pod Y* Y/Y*<1. ekonomika="" uje="" nosti="" a="" roste="" nad="" y="">1. Rozdíl mezi Y a Y* je tzv. inflační mezera.
Koeficient 0,02 vyjadřuje, že růst u nad u* o 1 procentní bod je spojen s poklesem Y pod Y* o 2%.
1.2. Potenciální produkt
Maximální úroveň HNP, které lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace. Je to úroveň produktu, který odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti. Je ho dosahováno při rovnováze na trzích práce, kdy se poptávané množství práce vyrovná s nabízeným.
1.3. Charakteristika hospodářského cyklu
Dlouhodobý vývoj potenciálního produktu je trendem, okolo kterého skutečný produkt kolísá ( fluktuuje ). Odchylka skutečného produktu od jeho potenciální úrovně představuje tzv. mezeru produktu. Inflační mezera: Y>Y*. Deflační mezera: Y
Arthur Okun. Ekonomické důsledky nezaměstnanosti jsou představovány ztrátou produkce v podobě rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem. Kvantifikuje ho Okunův zákon . Je-li skutečná nezaměstnanost na přirozené míře (u=u*), pak Y=Y* Y/Y*=1.
Je-li u>u* ekonomika nevyužívá své potenciální možnosti a Y klesá pod Y* Y/Y*<1. ekonomika="" uje="" nosti="" a="" roste="" nad="" y="">1. Rozdíl mezi Y a Y* je tzv. inflační mezera.
Koeficient 0,02 vyjadřuje, že růst u nad u* o 1 procentní bod je spojen s poklesem Y pod Y* o 2%.
1.2. Potenciální produkt
Maximální úroveň HNP, které lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace. Je to úroveň produktu, který odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti. Je ho dosahováno při rovnováze na trzích práce, kdy se poptávané množství práce vyrovná s nabízeným.
1.3. Charakteristika hospodářského cyklu
Dlouhodobý vývoj potenciálního produktu je trendem, okolo kterého skutečný produkt kolísá ( fluktuuje ). Odchylka skutečného produktu od jeho potenciální úrovně představuje tzv. mezeru produktu. Inflační mezera: Y>Y*. Deflační mezera: Y
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)