2) Hospodářský cyklus, ekonomick

Hospodářský cyklus, ekonomick

obecně h. c. = výkyvy v ekonomické aktivitě, doprovázené opakovaným kolísáním reálného produktu, zaměstnanosti, investic, zisků a jiných veličin
v praxi - sledování pouze výkyvů reálného produktu

krátkodobé kolísání - několikaměsíční po sobě následující období pod vlivem sezónních událostí (vliv počasí v zemědělství a stavebnictví, rostoucí poptávka před vánocemi, vliv dovolených v létě atp.)

samostatným problémem jsou dlouhé Kondratěvovy vlny (50-60 let) - jsou vysvětlovány takovými událostmi jako např. války, objevy nových nalezišť zlata nebo klimatické změny, rozšiřování světového trhu

Juglarovy střednědobé cykly = konjunkturní cyklus
obsahuje dvě fáze:
• fáze k o n t r a k c e, tj. smršťování (poklesu) reálného produktu, která je zakončena dolníb bodem obratu (sedlo, dno),
• fáze e x p a n z e (též rozmach, vzestup), tj. růst reálného produktu. Na konci této fáze dochází k hornímu bodu obratu (vrchol).
Trendem je dlouhodobý vývoj potenciálního produktu, okolo kterého skutečný produkt kolícá (fluktuuje).
Trvá-li kontrakce dva a více po sobě následujících čtvrtletí, bývá označována jako r e c e s e. Zvláště dlouhé a hluboké recese jsou nazývány d e p r e s e m i. Období, kdy produkt vykazuje nulové přírustky, je obdobím s t a g n a c e.

Fáze kontrakce
dochází k poklesu poptávky resp. poptávaného množství, k odbytovým potížím a k růstu zásob. Roste nezaměstnanost a klesá reálný produkt.
• pokles AD (negativní poptávkový šok) je v modelu AD - AS spojen s poklesem cenové hladiny (ve skutečnosti jde spíše o pokles míry inflace),
• pokles AS (negativní nabídkový šok) v důsledku růstu cen vstupů je spojen s růstem cenové hladiny. Vysoká nezaměstnanost spojená s růstem cenové hladiny (s růstem míry inflace) bývá nazývána s t a g f l a c e.

Fáze expanze
dochází k růstu poptávky (resp. poptávaného množství), roste zaměstnanost i produkt
ex. dvě možnosti vývoje cenové hladiny: v případě pozitivního poptávkového šoku dochází k jejímu růstu, v případě pozitivního nabídkového šoku dochází k poklesu cenové hladiny

Teorie hospodářského cyklu
většina teorií podtrhuje význam spotřebních a investičních statků dlouhodobého užití
• primárně vnější - nacházejí příčiny hc ve výkyvech něčeho vně ekonomického systému (ve válkách, revolucích v objevech nalezišť zlata, v tempech růstu obyvatelstva, ve vědeckých průlomech atp.),
• primárně vnitřní - hledají mechanismy uvnitř ekonomického systému samého, takové, které vyvolávají sebegenerující hc, a to tak, že každá expanze plodí recesi a pokles a každý pokles plodí oživení a expanzi.


Nejznámější teorie hospodářského cyklu

1.) Politický hospodářský cyklus
Jeden z hlavních příkladů vnějších příčin hc.
Vychází z pozorování, že nakroekonomickou politiku určují volení představitelé, kteří se mohou pokoušet manipulovat ekonomikou tak, aby podpořili své volební vyhlídky.
Založena na třech předpokladech:
• ex nástroje ke stimulování ekonomiky,
• voličům se zamlouvají období s nízkou nezaměstnaností, rychlým ekonomickým růstem a nízkou inflací,
• politici chtějí být znovu zvoleni.

2.) Kombinování vnějších a vnitřních faktorů
při kombinovaném přístupu mohou otřesy vznikat vně ekonomiky, avšak vnitřní fungování ekonomiky je šíří a udržuje
vnější šoky - významným faktorem jsou investice; jsou ovlivněny růstem prodejů a produktu = p r i n c i p a k c e l e r á t o r u (je součástí téměř všech teorií hosp. cyklu)

Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, které určují investice; zásoba kapitálu je v první řadě závislá na výši produkce, přírůstky k této zásobě se vynakládají pouze tehdy, roste-li produkt
podle principu akcelerátoru musí vůst prodeje stále stejnou rychlostí, mají-li investice zůstat stálé
akcelerátor je mocný činitel, který vyvolává hospodářskou nestabilitu; změny produktu se mohou mnohonásobně projevit jako obrovské změny v investicích

Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
Klesne-li produkt rychle, vyvolá princip akcelerátoru negativní investice. Avšak hrubé investice do budov a zařízení stěží mohou být záporné, tím je dána dolní hranice určující možnou hloubku poklesu investic.
Krize tedy obsahuje zárodky vlastního zotavení, další pokles se musí zastavit. Poté musí přestat klesat i produkt. Firmy budou potřebovat určité obnovovací investice, takže hrubé investice vzrostou a v podnikovém sektoru začne oživení.
Sotva začne produkt růst, prostřednictvím akcelerátoru se vyvolají nové investice, ty dále zvýší růst produktu prostřednictvím multiplikátoru.
V určitém momentu se však růst produktu zpomalí, akcelerátor začne fungovat proti hospodářské expanzi.

Potenciální produkt = dlouhodobě udržitelná výše reálného GNP, při níž je dosahováno v ekonomické vysoké zaměstnanosti; představuje maximální hodnotu produktu, které lze dosáhnout, aniž dochází k napětí v produkční kapacitě země a k vyvolání inflačních tendencí.
Výše Y* určuje AD; AD má v důsledku růstu Y* tendenci růst.

Hospodářský cyklus vzniká, jestliže se urychlí nebo zpomalí hospodářská aktivita.

„Okunův zákon“
hospodářské cykly se přelévají i do zaměstnanosti a nezaměstnanosti
v období recese míra nezaměstnanosti roste
ex. těsný vztah mezi změnou produktu a změnou nezaměstnanosti objevený Arthurem Okunem (1929-1979)
Okunův zákon říká, že „na každá 2%, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1%“.
(např. klesne-li GNP ze 100% na 98%, zvýší se míra nezaměstnanosti ze 6% na 7%)

Mezera produktu je procentní odchylkou GNP od jeho potenciálu. Mezera nezaměstnanosti je odchylkou od její přirozené míry, vyjádřená v procentech.

Teorie ekonomického růstu
zabývá se dlouhodobým vývojem potenciálního produktu; v nejužším pojetí e. r. jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu na 1 obyvatele. Nejde o krátkodobé výkyvy skutečného produktu okolo dlouhodobého trendu.
Teorie ekonomického růstu studují faktory, které vedou k ekonomickému růstu v čase, a analyzují síly, které umožňují některým zemím růst rychle, některým pomalu a některým vůbec ne.

Tempo růstu produktu
g = (Yt - Yt-1) ÷ Yt-1 × 100 (v %)
vyjadřuje tempo růstu skutečného reálného produktu

Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě okolnosti:
• tempo růstu reálného produktu;
• míra inflace (tempo růstu cenové hladiny.

Zdroje ekonomického růstu
zdroje umožňující růst potenciálního produktu jsou tvořeny několika složkami, které mohou být různě strukturovány, a to např.:

1. lidské zdroje, a to:
• množství práce,
• její kvalifikace - tzv. lidský kapitál,

2. přírodní zdroje, a to:
• množství půdy a nerostného bohatství,
• kvalita těchto zdrojů,

3. kapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investicemi. Patří sem:
• stroje a zařízení, budovy, stavby aj.,
• technická úroveň těchto statků - jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost atp.

Obecněji je možno tyto zdroje ekonomického růstu rozdělit do dvou skupin:
• kvantitativní: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami. Je-li e. r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako e x t e n z i v n í r ů s t.

• kvalitativní: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu. Součástí kvalitativních zdrojů je i informační vybavení a organizační začlenění jednotlivých faktorů do výroby a způsob jejich vzájemné kombinace. Bývají označovány také jako t e c h n o l o g i c k á z m ě n a. Technologická změna v podobě zkvalitňování kapitálových statků = zpředmětněná tech. změna. Je-li e.r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako i n t e n z i v n í r ů s t.


v hospodářské realitě dochází v rozvinutých ekonomikách ke kombinaci obou typů zdrojů. Výsledkem je dlouhodobý růst potenciálního produktu. Konkrétní kvantifikací významu jednotlivých zdrojů růstu se zabývá r ů s t o v é ú č e t n i c t v í. Jde o určení podílu těchto zdrojů na přírůstku produktu.
Východiskem je neoklasická teorie rozdělování důchodu na bázi mezních produktivit jednotlivých výrobních faktorů.
Y = MPPK × K + MPPL × L

Růstové účetnictví

ČTYŘI ZÁKLADNÍ FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU

ad 1.
- konjunkturálně rozjeté hospodářství → překročení únosné míry převisu AS firmy nerozpoznají

ad 2.
- země přesáhne hranice nových produkčních možností → čerpání chybějících výrobních faktorů na dluh ze zahraničí → „přehřátí“ ekonomiky

ad 3.
- finanční a následně i hospodářská krize → tj. návrat k potenciálnímu produktu, ale setrvačnost ekonomiky → řetězová reakce bankrotů
- k recesi dochází, jestliže HDP klesá po dvě po sobě následující čtvrtletí
- deprese je označení pro zvláště hlubokou recesi
- výrazně roste míra nezaměstnanosti= „cyklická nezaměstnanost“

ad 4.
- země se dostává pod hranici svých produkčních možností (nevyužívá plně své výrobní faktory), ale D nikdy neklesne na nulu
- označováno jako dolní bod obratu

Hospodářský cyklus, agregátní poptávka a agregátní nabídka

hospodářský cyklus

Typy hospodářských cyklů podle dělby trvání a příčin vzniku:
(nejdůležitější roli hrají investice)
- krátkodobé (Kichinovy cykly) – 3 roky – příčina vlnění je spojována se změnami cyklu zásob a rozpracované výroby)
- střednědobé (Juglarovy cykly) – 10 – 12 let – příčina spojována se změnami investičního cyklu ( investice rovněž podléhají vlnám)
- dlouhodobé (Kondratěvovy dlouhé vlny) – 50 let – bývají spojovány se zásadními změnami výrobních technologií, monetárními jevy a významnými politickými událostmi

agregátní poptávka a agregátní nabídka

V mikroekonomii si pod pojmem poptávka představíme spotřebitele ( domácnosti ) a nabídka je představována výrobci ( firmy )

V makroekonomie musíme myslet komplexněji a postihnout všechny, kdo v dané ekonomice něco poptávají nebo nabízejí.

ALE Hospodářský růst nevede vždy ke zvyšování kvality života ( průvodní jevy):

ALE Hospodářský růst nevede vždy ke zvyšování kvality života ( průvodní jevy):
- nadměrné znečišťování ŽP
- neúměrné vyčerpávání neobnovitelných přírodních zdrojů
- zvyšování rozdílů mezi bohatými a chudými vrstvami obyvatelstva

Nelze prosazovat dosahování maximálně možného tempa růstu, ale pouze takového, které vytváří předpoklady pro zvyšování kvality života.

Absolutní hodnota = udává ekonomickou sílu hospodářství
1% = 50 mil. domácností → příjmy vyšší než 24 tis. dolarů ročně = nejbohatší domácnosti na světě → vydělávají víc než 60% nejchudší domácnosti → ČR 7088 dolarů ročně → jsme na hranici chudoby

Ekonomické dění ve společnosti je trvalým pohybem, kolísáním

výkonnost tržního hospodářství v čase se vyvíjí nerovnoměrně

základní tendence dosažení ekonomické rovnováhy jako nejefektivnějšího stavu je dosahována posloupností dílčích nerovnováh
JE ZÁKONITÁ

CYKLICKÝ VÝVOJ HOSPODÁŘSTVÍ

CYKLICKÝ VÝVOJ HOSPODÁŘSTVÍ
(cykličnost se nedotýká jen národních ekonomik, ale často zasahuje světovou ekonomiku jako celek – velká hospodářská krize 1924 – 1933)

Hospodářský cyklus je opakující se nesoulad mezi potenciálním produktem a skutečným produktem národního hospodářství.

skutečný HDP <> potenciální HDP → NH přetěžuje disponibilní zdroje

cyklické kolísání skutečného produktu okolo potenciálního vykazuje určitou pravidelnost

ČTYŘI ZÁKLADNÍ FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU
1. expanze (rozvoj, konjunktura, rozmach D i S)
2. vrchol (převis S nad D)
3. krize (recese, deprese, pokles S i D)
4. sedlo (dno, vyrovnání a oživení D i S)

Ekonomický růst, hospodářský cyklus

ekonomický růst, hospodářský cyklus

Vývoj hospodářství s tržním a smíšeným ekonomickým systémem probíhá v cyklech, ekonomika se ALE nevrací k původní výkonnosti.

základního kladného tempa růstu („trend tempa růstu“)

z dlouhodobého hlediska roste reálný HDP (HND)

Hospodářský (ekonomický) růst je procesem, jímž se zvyšuje schopnost národního hospodářství vyrábět statky a služby.

Ekonomický růst úzce souvisí s posuzováním hranic produkčních možností země.

Ekonomický růst chápeme jako zvyšování množství statků a služeb, které ekonomika vyrábí.

Vyjadřujeme ho pomocí reálných NE nominálních makroekonomických ukazatelů.

Hospodářský růst např. vyjadřujeme jako přírůstek reálného HDP na jednoho obyvatele (je-li přírůstek obyvatelstva vyšší než tempo hospodářského růstu, může dojít k poklesu životní úrovně)

Hlavní faktory, které určují schopnost národního hospodářství dosahovat ekonomického růstu:

Hlavní faktory, které určují schopnost národního hospodářství dosahovat ekonomického růstu:
- disponibilní ekonomické zdroje
- schopnost využití těchto zdrojů

Schopnost využití ekonomických zdrojů je dána:
- vlastnickou strukturou
- rozvinutostí tržní ekonomiky a jejich institucí
- právním systémem, atd.

Jako zdroje hospodářského růstu je možné identifikovat tyto hlavní faktory:
1. přírůstek nabídky pracovních sil ( vývoj obyvatelstva, imigrace, zlepšování zdraví
2. přírůstek fyzického kapitálu (lepší vybavenost práce kapitálem →vyšší PP)
3. zvyšování investic do lidského kapitálu
4. technický pokrok ( efektivnější využivání lidských a kapitálových zdrojů)
5. řízení a organizace výroby
6. úspory z rozsahu výroby a ze specializace (zvláštní faktor)

Je souvislost mezi růstem a evropskou integrací?

Jiná situace ale je, zhodnotíme-li čtyři největší země Francii, Německo, Itálii a Británii. První tři rostly 1,7 až 2,1krát rychleji než Británie. A ačkoliv na začátku období se mohl projevit efekt dohánění, v roce 1973 byly již Francie i Německo bohatší než Británie a přesto je nezačalo Spojené Království dohánět. To nasvědčuje tomu, že existuje pozitivní korelace mezi integrací a růstem, kdy více integrovaná oblast EEC rostla více ve srovnání s EFTA.

Samozřejmě, že z této korelace nemůžeme činit nějaké absolutní závěry. Ale jeden závěr je asi zřejmý a to, že nevýrazný růst výkonu Británie ve srovnání s kontinentem, přiměl Spojené Království k tomu, aby se ucházelo o připojení k EEC.

Jedna z mála věci na které se ekonomové shodnou je to, že růst mezinárodního obchodu implikuje rychlejší růst výkonu. Je empiricky prověřené, že země, které se v určitém období začaly otevírat mezinárodnímu obchodu, zaznamenaly růst. Formace EEC a EFTA přispěly k tomu, že vnitřní obchod Evropy rostl mnohem rychleji než obchod s okolním světem. A protože obchod implikuje růst a integrace implikuje obchod, znamená to, že integrace implikuje růst.
Na základě předchozího tedy můžeme vyslovit závěr, že integrace je pro-růstovým faktorem

Střednědobý růst: analýza pomocí Solow diagramu

7.2 Střednědobý růst: analýza pomocí Solow diagramu
Přistoupení Španělska v polovině 80. let je spojováno s velkým investičním boomem a následným růstem výkonu až o několik procent ročně v prvních několika letech. V této oblasti se budeme snažit vysvětlit, jak členské země EU mohou získat tento růstový bonus.
Klíčem k MR růstu je indukovaný kapitál. Jednoduše řečeno, integrace přinesla lepší vybavenost pracovníku kapitálem. My se v naši analýze budeme snažit vydefinovat rovnováhu kapitálu (teď budeme mít na mysli fyzický kapitál) a pracovní síly. Přístup, který k takovéto analýze použijeme vydefinoval Robert Solow, proto diagram, který nám pomůže k pochopení budeme označovat za Solow diagram. Předpokládat budeme, že lidé spoří a následně investují fixní část svého příjmu.

7.2.1 Solow diagram
Pro zjednodušení budeme předpokládat, že EU je jednotná uzavřená ekonomika s plně integrovanými kapitálovými i pracovními přesuny a se stejnou technologií.
Začneme s vysvětlováním souvislosti mezi GDP na osobu a kapitálem na osobu. Poskytuje-li firma svým zaměstnancům více a lepšího zařízení, jejich výkon se zlepšuje. Avšak výstup na osobu neroste proporcionálně s růstem vybavenosti kapitálem, ale s každou další zapojenou jednotkou je přírůstek menší.
Tuto souvislost můžeme vidět v následujícím grafu a to na křivce GDP/L.

Fáze evropského růstu

Třetí etapa od 1950 do 1973 bývá nazývána zlatým věkem růstu. Na celém světě, ale nejvýrazněji v Evropě, došlo k nebývalému skoku v mírách růstu. Míra absolutního růstu se ztrojnásobila, relativní míra na osobu pak dokonce zečtyřnásobila. Reálný příjem na osobu se pak zdvojnásoboval každých 18,6 let, což vlastně znamená, že materiální standard života byl dvojnásobný s každou novou generací. Naneštěstí toto období skončilo po již 23 letech z důvodu, které ještě dnes nejsou příliš pochopené. Od roku 1973 tedy prvních ropných šoků se míra růstu příjmu na osobu ustálila na průměru 1,7% ročně. Avšak protože došlo k dalšímu zkrácení pracovního týdne, přepočet na hodinu práce pak znamenal růst 2,7% za rok.

Druhé období růstu 1913-1950 se dá těžko označit jako permanentní homogenní růst. Toto období totiž zahrnovalo dvě světové války i velkou depresi 30. let, které jistě znamenaly pokles v příjmu průměrného obyvatele, jenže období rekonstrukce po válce 1945-1950 bylo tak významným zvýšením výkonu, že po zahrnutí do celé periody, tato pak vykazuje kladných hodnot. V následující tabulce vidíme, jak významné navýšení výkonu znamenala poválečná rekonstrukce pro 12 států Evropy. WW2 znamenala obrovské ztráty pro evropské národy, země jako Francie a Rakousko měly v roce 1945 GDP jako v 19. století (viz první sloupec). Navzdory tomu obnova proběhla velmi úspěšně. V roce 1951 již všechny země Evropy byly na úrovni předválečného výkonu. Většina zemí v této době dosahovala dvouciferného růstu, třeba zmiňovaná Francie rostla téměř 20% ročně. Musíme ovšem zdůraznit, že k růstu přispělo zejména to, že bylo co obnovovat (válkou zničená území) Ale také musíme zdůraznit, že obrovský propad GDP po válce nebyl způsoben pouze ničením, ale také dočasnou dis-organizací evropských ekonomik.

Je souvislost mezi růstem a evropskou integrací?

Je souvislost mezi růstem a evropskou integrací?
Zjevná příčina
My si zkusíme tuto souvislost vysvětlit na některých zjevných faktech. Pokud například budeme posuzovat evropské země, pak vidíme, že nebývalého růstu dosáhly v letech 1950-1973, tedy v době výrazných integračních procesů v Evropě. V letech 1950-1958 docházelo k integraci díky OEEC a EPU. 1950-1958 se OEEC-EPU podařilo redukovat obchodní a kapitálové bariéry ve významné míře. Například 1950 bylo 43% vnitřního OEEC obchodu omezeno kvantitativními překážkami, v roce 1957 to pak bylo pouze 17%. 1957 byl rokem podpisu Římské smlouvy (EEC) a rok 1960 rokem podpisu stockholmské konvence (EFTA). Mezi lety byl pak vytvořen na základě EEC společný trh šesti evropských národů. 1960-1968 zase EFTA vytvořila volný trh pro průmyslové zboží mezi osmi evropskými státy.
1
V tabulce vidíme výkon různých zemích OEEC. Konkrétně se zaměříme na třetí sloupec, kde vidíme změny v pořadí jednotlivých zemí. Co se týká EEC, tak Německo přeskočilo pět míst, Itálie dvě místa, zatímco Belgie a Holandsko si mírně pohoršily, celkově však EEC dosáhlo kladné hodnoty a její země si průměrně zlepšily pozici o 1,2 místa. Naopak EFTA si v globále pohoršila, nejhoršího výsledku dosáhla Británie a Norsko, nejlepšího Rakousko. EEC země si teda polepšily vzhledem k EFTA zemím. Musíme ale zdůraznit, že výchozí podmínky EEC zemí byly podstatně horší, tedy došlo prostě k tomu, že se potvrdila známá věc, že chudší země rostou rychleji.

Obchodní rejstřík

Obchodní rejstřík
Veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů. Obchodní rejstřík je veden soudem k tomu určeným (rejstříkovým soudem).
Statutární orgán – orgán, který může jménem podniku jednat ve všech věcech (jednatel, ředitel – jednotlivec; správní rada, představenstvo – kolektivní orgán).
Prokurista – může jednat ve všech věcech kromě zcizování majetku a zatěžování nemovitostí (obchodní zmocněnec).
Do obchodní rejstříku se zapisují tyto údaje:
a) obchodní jméno, sídlo
b) identifikační číslo
c) předmět podnikání (činnosti)
d) právní forma právnické osoby
e) označení
f) jméno prokuristy a jeho bydliště
g) další skutečnosti, které již se liší podle jednotlivých forem podniků

Cíle podnikání
Dosahování zisku, dobrá finanční situace spojená s dlouhou ziskovostí.
Požadavek dlouhodobé ziskovosti je nutno nadřadit požadavkům krátkodobé ziskovosti.

Podstata hospodaření podniku

Podstata hospodaření podniku
Podniky vytvářejí výnosy (oceněné výkony), jejichž základem jsou tržby z prodeje výrobků a služeb. Kromě tržeb do výnosů patří také ostatní výnosy např. náhrada škody od pojišťovny, inventurní přebytky. Z výnosu podniky uhrazují své náklady mzdové, materiálové náklady a ostatní. Rozdíl mezi výnosy a náklady je hospodářský výsledek (zisk, ztráta). Právnické podnikatelské osoby, odvádějí ze zisku asi 31% do státního rozpočtu formou daně z příjmů právnických osob.

Státní neziskové organizace
- různé státní i nestátní právnické osoby, jejichž posláním je uspokojovat potřeby lidí s pomocí státu nebo nepodnikatelské sféry.
- organizace:
a) rozpočtové: jsou státem zřizovány zejména k zajišťování služeb. Na státní rozpočet jsou napojeny věcmi příjmy a výdaji.
b) příspěvkové: jsou zřizovány státem zejména v oblasti kultury. Na státní rozpočet jsou napojeny příspěvkem.

Druhy organizací

Druhy organizací

1) podle zaměření a způsobu hospodaření
a) ziskové (výdělečné)
b) neziskové (nevýdělečné)

2) podle vlastnictví
a) soukromé
b) družstevní
c) státní
d) církevní
e) obce
f) nadace
g) politické strany
h) zájmová sdružení

3) podle velikosti
a) nejmenší
b) malé
c) střední
d) velké

4) podle výkonů, které poskytují
a) podniky vyrábějící hmotné statky (zpracovatelské, těžební, zemědělské)
b) podniky poskytující služby (obchodní, dopravní, skladovací)

5) podle příslušnosti k určitému odvětví
a) podniky náležející ke zpracovatelskému průmyslu
b) potravinářství
c) peněžnictví, pojišťovnictví
d) pohostinství, ubytování
e) zemědělství
Zvláštním druhem podniku jsou tzv. JOINT VENTURES (společné riziko), nebo-li jinak, podniky, které vznikli spojením našeho a zahraničního kapitálu.

Charakteristické znaky podnikatele (fyzické i práv. osoby)

Charakteristické znaky podnikatele (fyzické i práv. osoby)
- je právní subjekt
- provozuje svou činnost samostatně
- vymezuje si předmět podnikání
- nese podnikatelské riziko
- hospodaří s majetkem
- podniká na vlastní účet a vede účetnictví

Podnikatel – právně samostatný, vlastnicky oddělený právní subjekt, který vyvíjí svou činnost svým jménem a na vlastní účet.
Podnik – soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží nebo mají sloužit k provozování podniku.
Obchodní jméno (firma) podniku:
a) fyzické osoby: Josef Staněk, pekařství; Jiří Marek, syn
b) právnické osoby: Tipa, s. r. o. Třebíč; Strojimport, a. s.Praha

Strategie ekonomického rozvoje rozvojové země

Strategie ekonomického rozvoje rozvojové země
Východiskem je start ekonomického růstu, kde startem je rozvoj výroby v určitém odvětví, kde rychlý růst umožní tvorbu úspor a ty poslouží k financování investic v dalším odvětví až k sebeudržujícímu růstu celé ekonomiky. Většinou jde o rozvoj průmyslových odvětví, tzv. industrializace. Bývá stimulována vládní regulací jako podpory vývozu (dotace, daňové úlevy, ...) nebo nahrazování dovozů (ochrana domácí výroby před zahr. konkurencí). Součástí strategie je využívání zahraničních finančních zdrojů. Rozhodující význam mají úvěrové zdroje. Přijaté úvěry jsou základní součástí zahraničního dluhu rozvojových zemí. Budou použity na nákup kap.statků, který povede k růstu produktu.

Podnik a podnikání

Podnik
= funkčně a právně samostatný subjekt zpravidla zakládaný a provozovaný podnikatelem za účelem dosahování podnikatelského zisku.
Činnost podniku je zaměřena na uspokojování potřeb jiných osob.
Podniky lze členit např. podle činnosti, velikosti a podle právní a organizační formy podnikání.
Podnikání
Podnikáním se rozumí soustavná činnost provozovaná samostatně vlastním jménem na vlastní účet, na vlastní riziko za účelem dosažení zisku.
Podnikání je upraveno právními normami.
Právní norma
Všeobecně závazné pravidlo chování vydané v předepsané formě a vynutitelné státní mocí.
Nejvyšším stupněm právní normy je Ústava. Součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod, ve které je zakotveno právo na podnikání. Zákony jsou vydávány Parlamentem ČR.
Podnikateli (podnikatelskými subjekty) mohou být:
a) jednotliví občané, čili fyzické osoby
b) skupiny lidí (společenské útvary), čili právnické osoby

Ekonomika rozvojových zemí

1.10. Ekonomika rozvojových zemí
Rozvojová země je taková země, v níž reálný důchod na obyvatele ve srovnání se Spojenými státy, Japonskem a západní Evropou je nízký. Ukazatele rozvojových zemí: odvětvová struktura (typická jednostrannost); demografická struktura (vysoký podíl venkovského obyv.), dále všeobecně nízká střední délka života.
Příčiny nízkého tempa růstu HDP/1 obyv.:
• vývoj obyvatelstva: vysoká míra porodnosti a úmrtnosti přetrvává vysoká porodnost a pod vlivem pokroku se snižuje úmrtnost (populační exploze) - zde se nachází rozvojové země klesá míra porodnosti a růst obyv. se zpomaluje stabilizovaná míra porodnosti i úmrtnosti (v rozvinutých zemích)
• nedostatečná zásoba kapitálových statků - k rozšíření a prohloubení kapitálu chybí úspory, ty ale nemohou být rozšířeny díky nízkému produktu a důchodu na obyvatele. Nízká produktivita (Y/L) se ale nezvýší, dokud nevzroste zásoba kapitálu na jednotku práce, ale to opět naráží na nedostatečné úspory bludný kruh nerozvinutosti.
• nedostatečný technologický pokrok spojený také s nedostatkem kapitálu
• únik mozků - tj. kvalifikovaní pracovníci migrují do rozvinutých zemí
• bariéra v podobě institucí - právní rámec podnikání, byrokracie zneužívají své postavení, licence

Zdroje ekonomického růstu

1.8. Zdroje ekonomického růstu
Tyto zdroje lze dělit několika způsoby.
• Lidské zdroje – množství práce, kvalifikace
• Přírodní zdroje – množství půdy a nerost. surovin a jejich kvalita
• Kapitálové zdroje – stroje, zařízení a technická úroveň těchto kapitálových statků

Obecněji lze zdroje ekonomického růstu členit na:
1.8.1. Kvantitativní zdroje ekonomického růstu
Pokud se do výroby zapojují další výrobní faktory, tj. dodatečné množství práce, půdy nebo kapitálu. ( tempo růstu kapitálu a práce ).
Pokud je ekonomický růst založen převážně na těchto zdrojích, potom mluvíme o tzv. extenzivním růstu.

1.8.2. Kvalitativní zdroje ekonomického růstu
Zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, lepší technická úroveň strojů atd. ( kappa ).
Kvalitativní zdroje ekonomického růstu bývají někdy označovány jako Technologická změna. a ta ovlivňuje produktivitu práce.
V tomto případě hovoříme o tzv. intenzivním růstu

1.8.3. Růstové účetnictví
Jeho úkolem je určit jakou měrou se na růstu produktu podílí kvantitativní a jakou kvalitativní zdroje ekonomického růstu.
Část produktu je tvořena růstem kapitálu a to MPPk*K, kde MPPk = Y/K. Totéž L.
Čili Y= MPPk*K+ MPPL*L

Růst produktu

1.7.1. Růst produktu
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.

1.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.

1.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.