Okolí národního hospodářství
Před čtyřiceti lety došlo k rozdělení Evropy na západní a východní a zároveň byl vytvořen systém hospodářských, vojenských, politických a kulturních institucích, které sloužily jednotlivých politickým blokům. Vlivem bouřlivých změn v Evropě od roku 1989 dochází k zásadním změnám v uspořádání Evropy a v dosud existujících organizacích Evropy.
1957 – Založení EWG (evropské hospodářské uskupení). Smlouva byla podepsána v Římě a účastnily se jí
zástupci 6 států: Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko.
1973 – Připojují se: Dánsko, Velká Británie, Irsko.
1979 – První přímé volby do evropského parlamentu.
1981 – Přistupuje Řecko.
1986 – Přistupuje Španělsko a Portugalsko. Evropské společenství se stává zcela ojedinělou organizací.
1987 – Přes velké potíže se pokračuje v budování EWG. Podepisují se nové dokumenty, které by měli odstranit
hranice a cla a umožnily členský zemím volný pohyb osob, zboží a služeb.
1992 – Uzavírají se pravidla pro uskutečnění společné měny budoucí Evropy, a to v Maastrichtu v Holandsku.
1993 – Založení vnitřního trhu.
1995 – Přistupují Švédsko, Finsko a Rakousko.
Pravidla EU se týkají všech občanů Evropy v nejrůznějších oblastech. Jako obchod, průmysl, zemědělství…
Evropská unie (EU) – jde o souhrnný název pro evropské integrační seskupení. Dnes má EU 15 členů: Belgie, Itálie, Lucembursko, Holandsko, Německo (1958), Velká Británie, Irsko a Dánsko (1973), Řecko (1981), Španělsko a Portugalsko (1986),Rakousko, Švédsko a finsko (1995).
Evropská unie prošla i obdobími recese a stagnace. Dnes tvoří ekonomicky prosperující blok, který vytváří největší světový integrovaný trh pro 340 milionů lidí. Formální žádost o vstup do EU podaly již Turecko, Kypr, Malta a Maďarsko. Česká republika a Slovenská republika se k tomuto kroku chystají v roce 1995.
Až dosud byly základem této Evropy čtyři svobody: 1) politické svobody a záruky lidských práv
2) svoboda volného pohybu zboží a služeb
3) svoboda volného pohybu lidí a prac. sil
4) svoboda volného pohybu kapitálu
Jednotný trh představuje uplatnění čtyř svobod a odstranění posledních překážek, existujících v důsledku
neochoty některých států vzdát se výsadního postavení. Od roku 1993 většina národních právních norem je podřízena ustanovením EU. Tento proces směřuje k vytvoření nového systému: Ekonomické a měnové unie (EMU). To neznamená jen společnou měnu a centrální banku, ale také společnou zahraniční politiku, ochranu i jednotný vnitřní trh.
Jednotná měna pro Evropu – Vzniká nová měna EURO. Do doby než se zavede nová měna platí měny jednotlivých států. Po roce 2002 se nebude za spořící konta nic platit. Pracující budou dostávat plat v EURO. Prostřednictvím EURO se dají lépe srovnávat ceny, lépe se nakupuje a ušetří se za poplatky při výměně peněz.
Evropská unie a ochrana živ. prostředí – Státy patřící k EU rozvíjí spol. měřítko k ochraně živ. prostředí. Je třeba chránit živ. prostředí prostřednictvím spolupráce na evropské úrovni. Pro jednotlivé země je někdy obtížné chránit svou zemi osamoceně před zničením živ. prostředí. Vylepšení, už tak špatné situace, uskutečňuje evropská spolupráce. Jde například o zavedení čistších technologií, zpracovávání odpadních surovin, event. využití odpadu, odpadních plynů a vod.
Školství a EU – Maastrichtská smlouva umožňuje členským státům větší spolupráci jednotlivých školství. Např. program COMENIUS umožňuje, aby školy uzavíraly družební styky. Nebo zakládaly nové projekty pro podporu školství. Program LINGWA vytváří programy, které umožňují lidem veškerého věku a zaměstnání, zdokonalit se v jazycích a poznat tradice a zvyky, té které země.
Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) – Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) pracuje od roku 1958. Je zaměřeno na volný obchod průmyslovým zbožím a na odstranění celních a obchodních překážek. Má čtyři členy: Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko a Island.
Evropská rada (ER) – byla založena v roce 1949 pro podporu hospodářské, sociální a kulturní spolupráce evropské demokracie. Nejvýznamnější je činnost Evropského soudního dvora pro lidská práva.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) – Vznikla jako koordinační organizace pro zavedení Marshallova plánu. (Hospodářská pomoc USA evropským zemím na obnovu jejich hospodářství po skončení druhé světové války.) Poválečná vláda ČSR o tuto pomoc také jevila zájem, ale na přímí zásah SSSR byla nucena ji odmítnout (1948)
OECD hraje významnou koordinační roli v oblasti rozvoje západních států. Snahou této organizace je integrovat hospodářské bloky Evropy, Severní Ameriky a Japonska.
Mezinárodní měnový fond (MMF) – MMF je mezinárodní vládní organizací, která vznikla v roce 1945.
Jejím úkolem je především:
1) umožňovat vzájemné konzultace členských států o mezinárodních měnových a
platebních otázkách
2) působit na udržení stability devizových kurzů
3) přispívat k vytvoření volné mnohostranné mezinárodní platební soustavy
4) poskytovat členským zemím devizové úvěry
Československo patřilo mezi zakládající státy, ale v roce 1954 vzhledem k vývoji politické situace z MMF
vystoupilo. V současné době tato organizace sdružuje 154 států celého světa. V roce 1993 byla ČR znovu přijaty za řádného člena MMF.
Zobrazují se příspěvky se štítkemevropská unie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemevropská unie. Zobrazit všechny příspěvky
Rozpočet EU
Rozpočet EU => zásadně vyrovnaný
- není možné ho sestavovat s deficitem
= sestavuje se ve finanční perspektivě (výhledu) nejnověji na období 2000 – 2006
Národní rozpočet => přerozděluje se 30 – 60% HDP
- velmi nízký rozpočet => nebudeme dostávat dotace
Některé země jsou
a) čistými plátci (více platí než dostávají)
b) čistými příjemci (více dostávají než platí)
ad a) Německo, Anglie, Francie, Itálie …=> ekonomicky silné země
ad b) Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko => ekonomicky slabé země
VÝDAJE ROZPOČTU EU
1. CAP
= společenská zemědělská politika SZP
- % podíl je byl v roce 1999 42% (bývalo asi 50% nyní se snižuje)
2. VÝDAJE ZE STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ
Jsou druhou největší výdajovou položkou = % podíl 39 %
= 3 největší programy
- PHARE (čerpáme, aniž bychom byli členy EU = 79 mil EURO)
- TSPA ( podpora investic v oblasti dopravy a živnostenského podnikání)
- SAPARD ( podpora rozvoje zemědělství a obnova venkova)
- není možné ho sestavovat s deficitem
= sestavuje se ve finanční perspektivě (výhledu) nejnověji na období 2000 – 2006
Národní rozpočet => přerozděluje se 30 – 60% HDP
- velmi nízký rozpočet => nebudeme dostávat dotace
Některé země jsou
a) čistými plátci (více platí než dostávají)
b) čistými příjemci (více dostávají než platí)
ad a) Německo, Anglie, Francie, Itálie …=> ekonomicky silné země
ad b) Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko => ekonomicky slabé země
VÝDAJE ROZPOČTU EU
1. CAP
= společenská zemědělská politika SZP
- % podíl je byl v roce 1999 42% (bývalo asi 50% nyní se snižuje)
2. VÝDAJE ZE STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ
Jsou druhou největší výdajovou položkou = % podíl 39 %
= 3 největší programy
- PHARE (čerpáme, aniž bychom byli členy EU = 79 mil EURO)
- TSPA ( podpora investic v oblasti dopravy a živnostenského podnikání)
- SAPARD ( podpora rozvoje zemědělství a obnova venkova)
VÝDAJE ZE STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ
= Evropský fond regionálního rozvoje
= Evropský sociální fond (prostředky sociálního fondu = větší nezaměstnanost)
= Kohezní fond (Fond soudružnosti – nejvíce prostředků = Španělsko, Portugalsko, Irsko) = pomoc v živnostenském podnikání a dopravní infrastruktuře
- čerpání se vztahuje = na regiony s HDP nižším než 75 % průměr EU (v uplynulých 3 letech)
- NUTS2 = vztahuje se pro čerpání prostředků EU
- NUTS3 = úroveň našich 14 krajů
- NUTS4 = úroveň našich 77 okresů
- NUTS5 = úroveň našich 6200 obcí
3. VNĚJŠÍ SPOLUPRÁCE
= %podíl 6,45 % (1999) = pomoc dalším (i nečlenským) zemím
4. výzkum a vědeckotechnický vývoj
5. Bruselská byrokracie (zhruba 5% z rozpočtu)
= na zaměstnance, budovy …., administrativa správy
= % podíl 5 % - dlouhodobě = každý rok
= Evropský sociální fond (prostředky sociálního fondu = větší nezaměstnanost)
= Kohezní fond (Fond soudružnosti – nejvíce prostředků = Španělsko, Portugalsko, Irsko) = pomoc v živnostenském podnikání a dopravní infrastruktuře
- čerpání se vztahuje = na regiony s HDP nižším než 75 % průměr EU (v uplynulých 3 letech)
- NUTS2 = vztahuje se pro čerpání prostředků EU
- NUTS3 = úroveň našich 14 krajů
- NUTS4 = úroveň našich 77 okresů
- NUTS5 = úroveň našich 6200 obcí
3. VNĚJŠÍ SPOLUPRÁCE
= %podíl 6,45 % (1999) = pomoc dalším (i nečlenským) zemím
4. výzkum a vědeckotechnický vývoj
5. Bruselská byrokracie (zhruba 5% z rozpočtu)
= na zaměstnance, budovy …., administrativa správy
= % podíl 5 % - dlouhodobě = každý rok
Rozpočet EU – historie
Rozpočet EU – historie
- září 1951 – 1957 Pařížská a římská smlouva
- 1951 založení Společenství uhlí a oceli
- 1957 založení Evropského hospodářského společenství
1970 - uskutečnění klíčového rozhodnutí pro historii rozpočtu
- Lucemburské dohody (finanční příspěvky jednotlivých členských zemí byly nahrazeny tzv. vlastními zdroji rozpočtu
- Výběr části daně z přidané hodnoty DPH
1988 – zaveden tzv. 4 zdroj, který je roven % podílu z HNP členské země
(dnes rozhodujícím a převážným zdrojem)
PŘÍJMY ROZPOČTU EU
1. CLA (CELNÍ POPLATKY) = vybírána od ne členských zemí EU, jsou vybrána na základě celního tarifu (společného)
= % podíl na příjmech rozpočtu je (1999) 13,9 %
= 10 % z vybraného cla se odvádí na administrativu
- září 1951 – 1957 Pařížská a římská smlouva
- 1951 založení Společenství uhlí a oceli
- 1957 založení Evropského hospodářského společenství
1970 - uskutečnění klíčového rozhodnutí pro historii rozpočtu
- Lucemburské dohody (finanční příspěvky jednotlivých členských zemí byly nahrazeny tzv. vlastními zdroji rozpočtu
- Výběr části daně z přidané hodnoty DPH
1988 – zaveden tzv. 4 zdroj, který je roven % podílu z HNP členské země
(dnes rozhodujícím a převážným zdrojem)
PŘÍJMY ROZPOČTU EU
1. CLA (CELNÍ POPLATKY) = vybírána od ne členských zemí EU, jsou vybrána na základě celního tarifu (společného)
= % podíl na příjmech rozpočtu je (1999) 13,9 %
= 10 % z vybraného cla se odvádí na administrativu
PŘÍJMY ROZPOČTU EU
2. ZEMĚDĚLSKÉ VYROVNÁVACÍ DÁVKY
= vybírají se pokud členská země dováží z nečlenské země EU za ceny nižší než jsou ceny garantované EU
= + poplatky, které platí výrobci celkem
= % podíl na příjmu EU = 2,2 % ( i s poplatky z celku)
3. ČÁST VÝNOSU DPH ČLENSKÝCH STÁTŮ
= zavedeno 1970 – původně bylo 1% -> navyšováno, nyní 1,4% z DPH
= % podíl na EU = 35,5%
1 + 2 + 3 => TOR (TRADIONAL OWN RESORCES) => tradiční vlastní zdroje
4. % PODÍL NA HNP (hrubý národní produkt) = 45,9% (99)
5. OSTATNÍ PŘÍJMY
- bankovní úroky
- přebytek minulého roku
- = + % podíl 2,5 %
Celková suma, se kterou rozpočet EU hospodaří je 85,557 mld EURO
Celková výše vlastních zdrojů (1-5) nesmí překročit 1,27% HNP členských zemí EU
= vybírají se pokud členská země dováží z nečlenské země EU za ceny nižší než jsou ceny garantované EU
= + poplatky, které platí výrobci celkem
= % podíl na příjmu EU = 2,2 % ( i s poplatky z celku)
3. ČÁST VÝNOSU DPH ČLENSKÝCH STÁTŮ
= zavedeno 1970 – původně bylo 1% -> navyšováno, nyní 1,4% z DPH
= % podíl na EU = 35,5%
1 + 2 + 3 => TOR (TRADIONAL OWN RESORCES) => tradiční vlastní zdroje
4. % PODÍL NA HNP (hrubý národní produkt) = 45,9% (99)
5. OSTATNÍ PŘÍJMY
- bankovní úroky
- přebytek minulého roku
- = + % podíl 2,5 %
Celková suma, se kterou rozpočet EU hospodaří je 85,557 mld EURO
Celková výše vlastních zdrojů (1-5) nesmí překročit 1,27% HNP členských zemí EU
EKONOMICKÉ ČLENĚNÍ VÝDAJŮ
EKONOMICKÉ ČLENĚNÍ VÝDAJŮ
Ekonomické členění vychází z transakcí, jimiž veřejná sféra naplňuje své funkce, a z jejich dopadu do ekonomického prostředí.
1. celkové výdaje a půjčky minu splátky
2. celkové výdaje
3. kapitálové výdaje
4. půjčky minus splátky
Oba uvedené druhy klasifikací jsou standardně používány MMF.
20. ROZPOČET EU
Rozpočet EU neobsahuje výdaje na obranu a bezpečnost, nemá také výdaje na zdravotnictví a sociální péči.
Klade si makroekonomické cíle. Na administrativu připadá malá část, velká část výdajů slouží k financování aktivit obsažených ve smlouvách.
Na schvalování rozpočtu se podílí Evropský parlament a Rada ministrů.
Ekonomické členění vychází z transakcí, jimiž veřejná sféra naplňuje své funkce, a z jejich dopadu do ekonomického prostředí.
1. celkové výdaje a půjčky minu splátky
2. celkové výdaje
3. kapitálové výdaje
4. půjčky minus splátky
Oba uvedené druhy klasifikací jsou standardně používány MMF.
20. ROZPOČET EU
Rozpočet EU neobsahuje výdaje na obranu a bezpečnost, nemá také výdaje na zdravotnictví a sociální péči.
Klade si makroekonomické cíle. Na administrativu připadá malá část, velká část výdajů slouží k financování aktivit obsažených ve smlouvách.
Na schvalování rozpočtu se podílí Evropský parlament a Rada ministrů.
Empirická data
A konečně jsme předpokládali, že politika může přímo ovlivňovat lokalizaci jednotlivých sektorů v jednotlivých oblastech, konkrétně může buď zesilovat, nebo utlumovat vliv ekonomických a geografických faktorů na lokalizaci průmyslu.
Ačkoliv je výzkum v těchto oblastech velmi omezený, obvykle díky chybějícím datům, některé závěry jsou zřejmé. Například se zdá, že rozložení pracovních sil je významnějším determinantem lokalizace ekonomické aktivity než evropská ekonomická integrace. Dále pak, že jeden ze dvou aglomeračních tlaků – konkrétně nabídková vazba – se zdá silnější než druhý tlak – poptávková vazba.
Co se týká regionální politiky, tak ta je fakticky uplatňována až od poloviny 80. let, její důsledky tedy nejsou ještě příliš zřejmé. Nejlepší z prací v této oblasti hovoří o tom, že EU politika významně ovlivňuje geografickou lokalizaci průmyslu. Konkrétně, autoři práce se domnívají, že strukturální výdaje ovlivňují lokalizaci průmyslu, který využívá vysoce kvalifikované pracovníky.
Ačkoliv je výzkum v těchto oblastech velmi omezený, obvykle díky chybějícím datům, některé závěry jsou zřejmé. Například se zdá, že rozložení pracovních sil je významnějším determinantem lokalizace ekonomické aktivity než evropská ekonomická integrace. Dále pak, že jeden ze dvou aglomeračních tlaků – konkrétně nabídková vazba – se zdá silnější než druhý tlak – poptávková vazba.
Co se týká regionální politiky, tak ta je fakticky uplatňována až od poloviny 80. let, její důsledky tedy nejsou ještě příliš zřejmé. Nejlepší z prací v této oblasti hovoří o tom, že EU politika významně ovlivňuje geografickou lokalizaci průmyslu. Konkrétně, autoři práce se domnívají, že strukturální výdaje ovlivňují lokalizaci průmyslu, který využívá vysoce kvalifikované pracovníky.
Vliv východního rozšíření
Je jasné, že rozšíření v roce 2004 přinese přehodnocení priorit, stejně jako ho přineslo rozšíření o Španělsko a Portugalsko. Rozhodování ještě EU15 o 10 nových zemích odkrylo nový velký potenciální problém. Na summitu v Kodani v roce 2002 špičky EU15 rozhodly o sumě pomoci pro jednotlivé nové členy. Jak rozhodnutí dopadlo, vidíme v následujícím diagramu.
Alokace prostředků pro CC10 (nové země EU, v době rozhodování ještě kandidátské země) není nižší než průměr EU15, ale je výrazně nižší než jsou útraty pro nejchudší země z EU15. A o kolik nižší?
Linie v diagramu ukazuje vztah mezi kohézními platbami na obyvatele a mezi příjmem na obyvatele (bez Lucemburska, které má příliš vysoké příjmy) EU15. Tato trendová linie má negativní sklon, neboť s rostoucími příjmy na osobu klesá možnost čerpání z kohézního fondu. Všechny nově příchozí země leží pod linií. To ukazuje, jak jsou chudé a že by měly mít logicky nárok na více peněz než chudé země EU15. Jak moc jim bylo kodaňskými podmínkami nedopřáno, vidíme také v grafu. Pokud by 10 nových zemí dostalo stejné podmínky, jaké mají EU15 tak by dostaly podstatně vyšší sumy, které jsou zakresleny plným modrým čtverečkem.
Alokace prostředků pro CC10 (nové země EU, v době rozhodování ještě kandidátské země) není nižší než průměr EU15, ale je výrazně nižší než jsou útraty pro nejchudší země z EU15. A o kolik nižší?
Linie v diagramu ukazuje vztah mezi kohézními platbami na obyvatele a mezi příjmem na obyvatele (bez Lucemburska, které má příliš vysoké příjmy) EU15. Tato trendová linie má negativní sklon, neboť s rostoucími příjmy na osobu klesá možnost čerpání z kohézního fondu. Všechny nově příchozí země leží pod linií. To ukazuje, jak jsou chudé a že by měly mít logicky nárok na více peněz než chudé země EU15. Jak moc jim bylo kodaňskými podmínkami nedopřáno, vidíme také v grafu. Pokud by 10 nových zemí dostalo stejné podmínky, jaké mají EU15 tak by dostaly podstatně vyšší sumy, které jsou zakresleny plným modrým čtverečkem.
Vliv východního rozšíření
Zaměříme-li se na Polsko, jako největšího nově příchozího a na Litvu, jako nejchudšího z desítky, které jsme si v diagramu explicitně označili, tak vidíme ten diametrální rozdíl mezi penězi, které by tyto země měly dostat, pokud by byly zachovány rovné podmínky (modrý čtvereček) a mezi penězi, které skutečně tyto země mají právo čerpat (černé kroužky). Polsko by podle rovných podmínek mělo nárok na 380 EUR na osobu, místo stávajících 214 EUR a Litva na 411 EUR místo stávajících 69 EUR.
Samozřejmě se může situace změnit a to především ve chvíli, kdy se bude schvalovat nový rozpočtový plán, již za účasti těchto deseti zemí, které jistě nahlas vyjádří svůj nesouhlas.
9.6 Empirická data
V této kapitole jsme zdůraznili tři hlavní determinanty lokalizace ekonomické aktivity a to regionální politiku a dva čistě ekonomické determinanty v podobě komparativní výhody a (dis)aglomerujících efektů. Nyní zvážíme úlohu jednotlivých faktorů.
V teoretické části jsme si vysvětlili proč národy, které mají relativně vysoký podíl kvalifikované pracovní síly, mají také vysoký podíl výrob, kde se tato síla uplatní, viz komparativní výhody. Dále jsme si v teoretické části vysvětlili, proč firmy tendují k lokalizaci na velké trhy, viz poptávkové a nabídkové vazby.
Samozřejmě se může situace změnit a to především ve chvíli, kdy se bude schvalovat nový rozpočtový plán, již za účasti těchto deseti zemí, které jistě nahlas vyjádří svůj nesouhlas.
9.6 Empirická data
V této kapitole jsme zdůraznili tři hlavní determinanty lokalizace ekonomické aktivity a to regionální politiku a dva čistě ekonomické determinanty v podobě komparativní výhody a (dis)aglomerujících efektů. Nyní zvážíme úlohu jednotlivých faktorů.
V teoretické části jsme si vysvětlili proč národy, které mají relativně vysoký podíl kvalifikované pracovní síly, mají také vysoký podíl výrob, kde se tato síla uplatní, viz komparativní výhody. Dále jsme si v teoretické části vysvětlili, proč firmy tendují k lokalizaci na velké trhy, viz poptávkové a nabídkové vazby.
Hlavní principy
Hlavní principy
Strukturální peníze nejsou utráceny za projekty, které vybírá EU. Výběr a následně správa projektů je výhradně v kompetenci národních a regionálních autorit. Projekty totiž nejsou financovány z fondů v plné výši, jsou pouze spolufinancovány. Pravidlo, které musí být dodrženo, říká, že peníze které jdou z fondů, nesmí snižovat výdaje, které by v daném regionu byly provedeny na národní resp. regionální úrovni, toto pravidlo se označuje jako princip adicionality. Dodržování tohoto pravidla se však velmi těžko ověřuje, neboť priority národních rozpočtů se velmi často mění a nelze určit, zda by rozpočet vypadal stejně i bez fondů z EU.
Nyní si řekneme dalších pět pravidel, která musí být dodržována.
o koncentrace: výdaje musí být geograficky koncentrovány
o programování: jsou zpracovávány rozsáhlé rozvojové programy jednotlivými členskými státy, které jsou schvalovány Komisí a podle nich se pak přiřazují prostředky
o partnerství: na programech kooperují jak Komise, tak členské státy, regionální i místní autority, dále pak průmysl, zaměstnanecké unie apod.
o monitorování a vyhodnocování: výdaje musí být monitorovány, kontrolovány a vyhodnocovány
o konzistence a komplementarita: výdaje musí být v souladu se smlouvami EU i se všemi společnými politikami, jako je vnitřní trh, CAP, společná rybářská politika apod.
Strukturální peníze nejsou utráceny za projekty, které vybírá EU. Výběr a následně správa projektů je výhradně v kompetenci národních a regionálních autorit. Projekty totiž nejsou financovány z fondů v plné výši, jsou pouze spolufinancovány. Pravidlo, které musí být dodrženo, říká, že peníze které jdou z fondů, nesmí snižovat výdaje, které by v daném regionu byly provedeny na národní resp. regionální úrovni, toto pravidlo se označuje jako princip adicionality. Dodržování tohoto pravidla se však velmi těžko ověřuje, neboť priority národních rozpočtů se velmi často mění a nelze určit, zda by rozpočet vypadal stejně i bez fondů z EU.
Nyní si řekneme dalších pět pravidel, která musí být dodržována.
o koncentrace: výdaje musí být geograficky koncentrovány
o programování: jsou zpracovávány rozsáhlé rozvojové programy jednotlivými členskými státy, které jsou schvalovány Komisí a podle nich se pak přiřazují prostředky
o partnerství: na programech kooperují jak Komise, tak členské státy, regionální i místní autority, dále pak průmysl, zaměstnanecké unie apod.
o monitorování a vyhodnocování: výdaje musí být monitorovány, kontrolovány a vyhodnocovány
o konzistence a komplementarita: výdaje musí být v souladu se smlouvami EU i se všemi společnými politikami, jako je vnitřní trh, CAP, společná rybářská politika apod.
Politická alokace
9.5.3 Politická alokace
Část odpovědnosti za správu strukturálních fondů má Komise, která přijímá rozhodnutí o konkrétních implementacích směrnic. Což zahrnuje také alokaci peněz na jednotlivé cíle a do jednotlivých členských států. V následující tabulce vidíme plán na léta 2000–2006 pro první dva cíle.
9.5.4 Vliv východního rozšíření
V roce 2004 přistoupilo k EU 10 nových členů. S výjimkou trpasličích národů Kypru a Slovinska mají všechny nové země HDP/obyvatele pod úrovní Řecka, tedy toho nejchudšího z EU15. Což v principu znamená dalších 75 milionu obyvatel, kteří si mohou nárokovat peníze v rámci prvního cíle. Dále došlo k tomu, že nové země snížily průměr celého EU, takže pokud bude zachována v novém rozpočtovém plánu od roku 2006 kvóta 75%, tak velká část současných příjemců z EU15 ze skupiny potenciálních adeptů na peníze vypadne. Prostě dřívější chudé regiony jsou ve srovnání s nově příchozími bohaté.
Část odpovědnosti za správu strukturálních fondů má Komise, která přijímá rozhodnutí o konkrétních implementacích směrnic. Což zahrnuje také alokaci peněz na jednotlivé cíle a do jednotlivých členských států. V následující tabulce vidíme plán na léta 2000–2006 pro první dva cíle.
9.5.4 Vliv východního rozšíření
V roce 2004 přistoupilo k EU 10 nových členů. S výjimkou trpasličích národů Kypru a Slovinska mají všechny nové země HDP/obyvatele pod úrovní Řecka, tedy toho nejchudšího z EU15. Což v principu znamená dalších 75 milionu obyvatel, kteří si mohou nárokovat peníze v rámci prvního cíle. Dále došlo k tomu, že nové země snížily průměr celého EU, takže pokud bude zachována v novém rozpočtovém plánu od roku 2006 kvóta 75%, tak velká část současných příjemců z EU15 ze skupiny potenciálních adeptů na peníze vypadne. Prostě dřívější chudé regiony jsou ve srovnání s nově příchozími bohaté.
Politika a alokace EU regionálních plateb
Nyní se budeme věnovat otázce, za co jsou peníze utráceny. Existuje nesčetně programů, iniciativ a cílů strukturální politiky, nicméně přes 90% celkových výdajů je spotřebováno na podporu tří hlavních priorit.
o Cíl 1 naplňován cca 70% strukturálních výdajů. Peníze jsou vydávány na vytváření základní infrastruktury a na podpory výrob v méně rozvinutých regionech (obvykle v regionech s nižším HDP než 75% průměru EU). V EU15 bylo okolo 50% peněz vydáváno na regiony, jejichž populace činila 20% z celku. 30% tvořily výdaje na infrastrukturu, 30% lidské zdroje (vzdělávací a trainingové systémy) a 40% pak podpory produktivnímu sektoru.
o Cíl 2 naplňován cca 10% strukturálních výdajů. Peníze jsou poskytovány regionům, které se specializují na některé z úpadkových odvětví, jako je těžba uhlí, rybolov nebo výroba oceli. Podpory se soustřeďují na projekty, které mají za cíl přesun zaměstnanosti z těchto tradičních sektorů do moderních odvětví. Zhruba 18% evropské populace žije v regionech, které mohou čerpat peníze v rámci tohoto cíle, dvě třetiny z nich pak žijí v industriálních městských centrech a jen jedna třetina na venkově.
o Cíl 3 naplňován cca 10% strukturálních výdajů. Peníze jsou vydávány na modernizace systému národních podpor vzdělávání a trainingových programů. V rámci tohoto cíle mohou čerpat peníze všechny oblasti mimo regionů zahrnutých již v cíli 1. Konkrétně se peníze vydávají na aktivní politiku zaměstnanosti, na podporu sociální inkluze na podporu rovných příležitostí mužů a žen a na systémy celoživotního vzdělávání.
o Cíl 1 naplňován cca 70% strukturálních výdajů. Peníze jsou vydávány na vytváření základní infrastruktury a na podpory výrob v méně rozvinutých regionech (obvykle v regionech s nižším HDP než 75% průměru EU). V EU15 bylo okolo 50% peněz vydáváno na regiony, jejichž populace činila 20% z celku. 30% tvořily výdaje na infrastrukturu, 30% lidské zdroje (vzdělávací a trainingové systémy) a 40% pak podpory produktivnímu sektoru.
o Cíl 2 naplňován cca 10% strukturálních výdajů. Peníze jsou poskytovány regionům, které se specializují na některé z úpadkových odvětví, jako je těžba uhlí, rybolov nebo výroba oceli. Podpory se soustřeďují na projekty, které mají za cíl přesun zaměstnanosti z těchto tradičních sektorů do moderních odvětví. Zhruba 18% evropské populace žije v regionech, které mohou čerpat peníze v rámci tohoto cíle, dvě třetiny z nich pak žijí v industriálních městských centrech a jen jedna třetina na venkově.
o Cíl 3 naplňován cca 10% strukturálních výdajů. Peníze jsou vydávány na modernizace systému národních podpor vzdělávání a trainingových programů. V rámci tohoto cíle mohou čerpat peníze všechny oblasti mimo regionů zahrnutých již v cíli 1. Konkrétně se peníze vydávají na aktivní politiku zaměstnanosti, na podporu sociální inkluze na podporu rovných příležitostí mužů a žen a na systémy celoživotního vzdělávání.
9.5.1. Politika a alokace EU regionálních plateb
9.5.1 Politika a alokace EU regionálních plateb
EU nyní utrácí zhruba třetinu svého rozpočtu na méně rozvinuté regiony (dle finančního plánu na léta 2000–2006). Jak jsou peníze alokovány? Jak již bylo zmíněno, velkou roli hraje politická síla méně rozvinutých států, čím je větší, tím více peněz můžeme pro chudé regiony předpokládat. Mimo politickou sílu má EU k dispozici celou řadou pokynů, cílů a principů, které pomáhají v umísťování finančních zdrojů.
9.5.2 Nástroje, cíle a hlavní principy
Z historických důvodů, většina EU regionálních výdajů byla utracena prostřednictvím pěti fondů, čtyř strukturálních a jednoho kohézního. Ačkoliv hovoříme o pěti fondech, byly všechny zastřešeny jednotnou strategií se zaměřením na boj s nezaměstnaností a na stimulaci růstu v chudých regionech. Čtyři strukturální fondy mohly být utraceny v kterémkoliv regionu EU, pátý Kohézní pouze v jednom ze zemí chudé čtyřky. Těmi čtyřmi fondy jsou: Evropský regionální a rozvojový fond (European Regional Development Fund) financující infrastrukturu, investice do tvorby nových pracovních míst, lokální rozvojové projekty a pomoc malým podnikatelům, dále pak Evropský sociální fond (European Social Fund) pomáhající nezaměstnaným a znevýhodněným osobám najít vhodné pracovní zařazení, obvykle podporou rekvalifikačních a trainingových kurzů, Finanční nástroj pro podporu rybolovu (Financial Instrument for Fisheries Guidance) snažící se o modernizaci rybářského průmyslu a Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond (European Agricultural Guidance and Guarantee Fund) financující rozvojové programy pro venkov a poskytující podporu farmářům, obvykle v méně ekonomicky aktivních regionech.
EU nyní utrácí zhruba třetinu svého rozpočtu na méně rozvinuté regiony (dle finančního plánu na léta 2000–2006). Jak jsou peníze alokovány? Jak již bylo zmíněno, velkou roli hraje politická síla méně rozvinutých států, čím je větší, tím více peněz můžeme pro chudé regiony předpokládat. Mimo politickou sílu má EU k dispozici celou řadou pokynů, cílů a principů, které pomáhají v umísťování finančních zdrojů.
9.5.2 Nástroje, cíle a hlavní principy
Z historických důvodů, většina EU regionálních výdajů byla utracena prostřednictvím pěti fondů, čtyř strukturálních a jednoho kohézního. Ačkoliv hovoříme o pěti fondech, byly všechny zastřešeny jednotnou strategií se zaměřením na boj s nezaměstnaností a na stimulaci růstu v chudých regionech. Čtyři strukturální fondy mohly být utraceny v kterémkoliv regionu EU, pátý Kohézní pouze v jednom ze zemí chudé čtyřky. Těmi čtyřmi fondy jsou: Evropský regionální a rozvojový fond (European Regional Development Fund) financující infrastrukturu, investice do tvorby nových pracovních míst, lokální rozvojové projekty a pomoc malým podnikatelům, dále pak Evropský sociální fond (European Social Fund) pomáhající nezaměstnaným a znevýhodněným osobám najít vhodné pracovní zařazení, obvykle podporou rekvalifikačních a trainingových kurzů, Finanční nástroj pro podporu rybolovu (Financial Instrument for Fisheries Guidance) snažící se o modernizaci rybářského průmyslu a Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond (European Agricultural Guidance and Guarantee Fund) financující rozvojové programy pro venkov a poskytující podporu farmářům, obvykle v méně ekonomicky aktivních regionech.
Regionální politika EU
Mnohem větších výdajů na rozvoj zaostalých oblastí se těmto dostalo až se změnou ve společných politikách. Když se připojil v roce 1973 první relativně chudý stát Irsko, byl založen nový fond a to Evropský regionální a rozvojový fond (ERDF – European Regional Development Fund) k tomu, aby redistribuoval peníze do nejchudších oblastí, nicméně jeho rozpočet byl malý. Situace se změnila až v 80. letech, kdy přistoupily tři nové země a to Řecko, Španělsko a Portugalsko. Tyto národy byly významně chudší než jejich členové a co bylo důležité, neprodukovaly zemědělské komodity, které byly v centru podpor Společenství (pšenice, cukr, mléčné produkty, hovězí). Pokud měly tyto země těžit ze členství ve Společenství, musela se struktura jeho výdajů významně změnit.
Ukázalo se, že hlasovací síla Španělska a Portugalska společně s Řeckem a Irskem byla dostatečná, aby znamenala významné přeladění výdajových priorit. Během vyjednávání o přistoupení zemí pyrenejského poloostrova, EU přislíbila podstatné navýšení plateb pro chudé regiony. Oficiálním zdůvodněním bylo, že Jednotný evropský akt z roku 1986 výrazně zvýhodňoval bohaté průmyslové oblasti. Komise se pak zavázala kompenzovat nevýhody jednotného trhu chudým regionům. Jestli byl motivem politický tlak nebo snaha Komise o zmírnění nerovností je nepodstatné, podstatné je, že výdaje na chudé regiony začaly prudce růst od konce 80. let.
Ukázalo se, že hlasovací síla Španělska a Portugalska společně s Řeckem a Irskem byla dostatečná, aby znamenala významné přeladění výdajových priorit. Během vyjednávání o přistoupení zemí pyrenejského poloostrova, EU přislíbila podstatné navýšení plateb pro chudé regiony. Oficiálním zdůvodněním bylo, že Jednotný evropský akt z roku 1986 výrazně zvýhodňoval bohaté průmyslové oblasti. Komise se pak zavázala kompenzovat nevýhody jednotného trhu chudým regionům. Jestli byl motivem politický tlak nebo snaha Komise o zmírnění nerovností je nepodstatné, podstatné je, že výdaje na chudé regiony začaly prudce růst od konce 80. let.
Regionální politika EU
Po přijetí Maastrichtské smlouvy, si chudá čtyřka mohla začít užívat dalších peněz, byl totiž založen nový fond, konkrétně Kohézní fond (Cohesion Fund), který mohl být vydáván pouze na regiony v Řecku, Irsku, Španělsku a Portugalsku. Opět totiž docházelo k tomu, že stále těsnější formy ekonomické integrace výrazně zvýhodňovaly průmyslová centra a tak periférie byly alespoň odškodňovány prostřednictvím velkých nárůstů rozpočtů strukturálních fondů (přerozdělují peníze ve prospěch strukturálně zaostalých regiónů). V konkrétní podobě to znamená zdvojnásobení podílu strukturálních fondů na EU rozpočtu mezi lety 1986 – 1993.
Na předchozím obrázku můžeme dobře vysledovat propojení mezi politickou silou chudých zemí a vzrůstem rozpočtů strukturálních fondů. Podíl peněz, který šel do chudých zemí se přímoúměrně zvětšoval s podílem, který měly tyto země při hlasování v Radě ministrů. Po dalším rozšíření o Rakousko, Finsko a Švédsko pozitivní korelace pokračuje. Podstatná část Finska, ale i část Švédska a celé východní Německo, stejně jako malá část Rakouska byly uznány jako chudé regiony, do kterých má směřovat finanční pomoc. S přijetím 10 nových členů v roce 2004 se dá předpokládat, že hned u příštího vyjednávání finančního plánu dojde k navýšení plateb pro chudé regiony, protože jak je zřejmé, rozpočtové výdaje jsou v silně pozitivní korelaci k politické síle.
Na předchozím obrázku můžeme dobře vysledovat propojení mezi politickou silou chudých zemí a vzrůstem rozpočtů strukturálních fondů. Podíl peněz, který šel do chudých zemí se přímoúměrně zvětšoval s podílem, který měly tyto země při hlasování v Radě ministrů. Po dalším rozšíření o Rakousko, Finsko a Švédsko pozitivní korelace pokračuje. Podstatná část Finska, ale i část Švédska a celé východní Německo, stejně jako malá část Rakouska byly uznány jako chudé regiony, do kterých má směřovat finanční pomoc. S přijetím 10 nových členů v roce 2004 se dá předpokládat, že hned u příštího vyjednávání finančního plánu dojde k navýšení plateb pro chudé regiony, protože jak je zřejmé, rozpočtové výdaje jsou v silně pozitivní korelaci k politické síle.
9.4.2. Rozdělení regionů
9.4.2 Rozdělení regionů
Jak jsme již řekli výše, firmy se snaží směřovat svou produkci do těch oblastí, kde minimalizují své dopravní náklady. Jak jsme si již ukázali, v Evropě existují core regiony a je pravděpodobné, že v těchto regionech budou minimalizovány dopravní náklady.
Abychom Evropu rozdělili do tří kategorií regionů (core regiony, středové regiony a periférie), museli jsme použít určitý klíč. Klíčem pro naše dělení byla dostupnost dané oblasti. Například, pro stanovení dostupnosti regionu, který obsahuje Paříž (Ile de France), bylo zjištěno, jak dlouho trvá dostat se z centra Paříže do dalšího hlavního města každého z dalších regionů EU (analýza se liší podle zvolené dopravy, u této analýzy se předpokládala doprava nákladním automobilem). Nakonec se jednotlivé časy vyváží podílem daného regionu na celkové ekonomické aktivitě EU. Tyto vyvážené časy se sečtou a získá se tak údaj pro pařížský region. Stejně tak se postupuje s každým dalším regionem. Následně dochází k rozčlenění jednotlivých regionů, ty co mají hodnotu vyšší než je průměr EU o více než o 40% jsou označeny za core regiony, ty co mají hodnotu nižší než je průměr o více než 75% za periférie a zbytek je označen, jako středový region.
Jak jsme již řekli výše, firmy se snaží směřovat svou produkci do těch oblastí, kde minimalizují své dopravní náklady. Jak jsme si již ukázali, v Evropě existují core regiony a je pravděpodobné, že v těchto regionech budou minimalizovány dopravní náklady.
Abychom Evropu rozdělili do tří kategorií regionů (core regiony, středové regiony a periférie), museli jsme použít určitý klíč. Klíčem pro naše dělení byla dostupnost dané oblasti. Například, pro stanovení dostupnosti regionu, který obsahuje Paříž (Ile de France), bylo zjištěno, jak dlouho trvá dostat se z centra Paříže do dalšího hlavního města každého z dalších regionů EU (analýza se liší podle zvolené dopravy, u této analýzy se předpokládala doprava nákladním automobilem). Nakonec se jednotlivé časy vyváží podílem daného regionu na celkové ekonomické aktivitě EU. Tyto vyvážené časy se sečtou a získá se tak údaj pro pařížský region. Stejně tak se postupuje s každým dalším regionem. Následně dochází k rozčlenění jednotlivých regionů, ty co mají hodnotu vyšší než je průměr EU o více než o 40% jsou označeny za core regiony, ty co mají hodnotu nižší než je průměr o více než 75% za periférie a zbytek je označen, jako středový region.
9.5. Regionální politika EU
9.5 Regionální politika EU
Zmírňování regionálních rozdílů je jedním z hlavních cílů EU. Pro první tři a půl dekády existence Unie avšak platilo, že plnit úkoly v podobě pomoci zaostalým regionům, náleželo jednotlivým národním vládám. Všechny evropské státy, ač už z EU nebo vně EU, vydávaly obrovské částky na budování infrastruktury venkovských oblastí. Během 50. 60. a 70. let národní vlády rozšířily elektrické a telefonní sítě do všech měst, vesnic, zemědělských farem. Vystavěly silnice, železnice, provinciální univerzity ve snaze rozvinout nejvíce zaostalé regiony své země. V mnoha případech bylo moderní peněžnictví rozšířeno do venkovských oblastí skrz státem vlastněné pošty, telefonní a telegrafní sítě.
EEC mělo sice nějaký program pro venkov, ale navzdory reálné chudobě některých regionů (např. italské Mezzogiorno), jeho finanční pomoc těmto oblastem byla zanedbatelná. V rozpočtu z roku 1970 činily strukturální platby pouze 3%, v roce 1980 pak 11%. Venkovu se mělo pomáhat pouze skrz platby v rámci CAP, které společně s administrativními výdaji Společenství byly zpočátku jedinými podstatnými útratami EEC.
Zmírňování regionálních rozdílů je jedním z hlavních cílů EU. Pro první tři a půl dekády existence Unie avšak platilo, že plnit úkoly v podobě pomoci zaostalým regionům, náleželo jednotlivým národním vládám. Všechny evropské státy, ač už z EU nebo vně EU, vydávaly obrovské částky na budování infrastruktury venkovských oblastí. Během 50. 60. a 70. let národní vlády rozšířily elektrické a telefonní sítě do všech měst, vesnic, zemědělských farem. Vystavěly silnice, železnice, provinciální univerzity ve snaze rozvinout nejvíce zaostalé regiony své země. V mnoha případech bylo moderní peněžnictví rozšířeno do venkovských oblastí skrz státem vlastněné pošty, telefonní a telegrafní sítě.
EEC mělo sice nějaký program pro venkov, ale navzdory reálné chudobě některých regionů (např. italské Mezzogiorno), jeho finanční pomoc těmto oblastem byla zanedbatelná. V rozpočtu z roku 1970 činily strukturální platby pouze 3%, v roce 1980 pak 11%. Venkovu se mělo pomáhat pouze skrz platby v rámci CAP, které společně s administrativními výdaji Společenství byly zpočátku jedinými podstatnými útratami EEC.
9.4.1. Regionální nezaměstnanost
9.4.1 Regionální nezaměstnanost
V reálném světě nejsou mzdy tak pružné, aby zabezpečily plnou zaměstnanost všech pracovníků. V Evropě je nezaměstnanost jedním z významných problémů, my se nyní budeme zabývat jejím vztahem k určitým geografickým oblastem. A jako obvykle začneme zjednodušováním.
Pokud by se mzdy neustále přizpůsobovaly podmínkám, neexistovala by nezaměstnanost. Hodinová mzda by byla v každém okamžiku taková, že ti, kteří jsou ochotni za ni pracovat, by pracovali a ty firmy, které by byly ochotny ji vyplácet svým zaměstnancům, by zaměstnance najímaly. Tedy nabídka práce by se rovnala poptávce po práci. V tomto hypotetickém světě by se mzdy stále měnily podle situace na trhu. Bohužel věci nejsou tak jednoduché a realita je jiná.
Z mnoha důvodů většina evropských států zabraňuje tomu, aby mzdy skákaly podle toho, jak se vyvíjí například cena ropy nebo prodejnost vládních obligací, tedy tomu, aby se mzdy mohly vždy přizpůsobit a tím trh vyčistit. Všechny zaměstnanecké instituce typu odbory usilují o stabilizaci mezd na vyšší úrovni než je trh vyčišťující míra, neboť usilují o maximalizaci zisků pracujících, nikoliv nezaměstnaných. To znamená, že systematicky dochází k tomu, že více pracovníků chce za danou mzdu pracovat, než jsou firmy ochotny najímat. Tedy nabídka práce převyšuje poptávku, vzniká tedy nezaměstnanost.
V reálném světě nejsou mzdy tak pružné, aby zabezpečily plnou zaměstnanost všech pracovníků. V Evropě je nezaměstnanost jedním z významných problémů, my se nyní budeme zabývat jejím vztahem k určitým geografickým oblastem. A jako obvykle začneme zjednodušováním.
Pokud by se mzdy neustále přizpůsobovaly podmínkám, neexistovala by nezaměstnanost. Hodinová mzda by byla v každém okamžiku taková, že ti, kteří jsou ochotni za ni pracovat, by pracovali a ty firmy, které by byly ochotny ji vyplácet svým zaměstnancům, by zaměstnance najímaly. Tedy nabídka práce by se rovnala poptávce po práci. V tomto hypotetickém světě by se mzdy stále měnily podle situace na trhu. Bohužel věci nejsou tak jednoduché a realita je jiná.
Z mnoha důvodů většina evropských států zabraňuje tomu, aby mzdy skákaly podle toho, jak se vyvíjí například cena ropy nebo prodejnost vládních obligací, tedy tomu, aby se mzdy mohly vždy přizpůsobit a tím trh vyčistit. Všechny zaměstnanecké instituce typu odbory usilují o stabilizaci mezd na vyšší úrovni než je trh vyčišťující míra, neboť usilují o maximalizaci zisků pracujících, nikoliv nezaměstnaných. To znamená, že systematicky dochází k tomu, že více pracovníků chce za danou mzdu pracovat, než jsou firmy ochotny najímat. Tedy nabídka práce převyšuje poptávku, vzniká tedy nezaměstnanost.
Regionální nezaměstnanost
V mnoha evropských státech, působí na fixaci cen práce územní prvky. Například si vezměme Německo. Z mnoha důvodů je produktivita práce ve východních zemích nižší než v západních. Tedy, firmy jsou ochotny najímat pracovníky z východního Německa jen za nižší mzdy, než najímají ty ze západního Německa. Avšak, německá zaměstnanecká unie zabránila tomu, aby úroveň mezd ve východním Německu mohla klesnout na trh vyčišťující úroveň. Důvodem byl především strach o to, aby následně neklesly také mzdy v západním Německu, prezentovaným důvodem pak byla solidarita s východoněmeckými občany. Jakýkoliv takový tlak na regionální neflexibilitu mezd vede k regionální nezaměstnanosti. A protože firmy umí opustit region rychleji než pracovníci, tak se stěhují za více realistickými mzdami (mzda v poměru ke produktivitě) a vznikají regiony, kde je nezaměstnanost nízká a regiony, kde stále roste.
A konečně, je zřejmé, že tento typ neshody v migrační rychlosti (firmy opouštějí region rychleji než pracovníci) vytváří aglomerační tlaky. I malý přesun průmyslu zvyšuje nezaměstnanost v regionu, odkud se firma stěhuje a snižuje tam, kam míří. A protože nezaměstnanost je jedním z významných faktorů migrace, tak nakonec určitá část pracovníků odejde do expandujícího regionu za pracovními příležitostmi, čímž dojde ke zvětšení trhu v tomto regionu na úkor regionu, který opouštějí. Za zvětšeným trhem se pak budou stěhovat další firmy a za nimi zase další zaměstnanci a regionální nerovnosti se ještě prohloubí.
A konečně, je zřejmé, že tento typ neshody v migrační rychlosti (firmy opouštějí region rychleji než pracovníci) vytváří aglomerační tlaky. I malý přesun průmyslu zvyšuje nezaměstnanost v regionu, odkud se firma stěhuje a snižuje tam, kam míří. A protože nezaměstnanost je jedním z významných faktorů migrace, tak nakonec určitá část pracovníků odejde do expandujícího regionu za pracovními příležitostmi, čímž dojde ke zvětšení trhu v tomto regionu na úkor regionu, který opouštějí. Za zvětšeným trhem se pak budou stěhovat další firmy a za nimi zase další zaměstnanci a regionální nerovnosti se ještě prohloubí.
9.4. Teoretická část 3: sloučení dohromady
9.4. Teoretická část 3: sloučení dohromady
Jak jsme se již zmínili, evropská integrace je spojena s lokalizačními efekty uvnitř jednotlivých ekonomik, které jsou odlišné od těch, které působí mezi jednotlivými ekonomikami. Pokud bychom vzali každý jednotlivý stát a uvnitř něho bychom sečetli veškerou ekonomickou aktivitu a podělili počtem rezidentů, dostali bychom průměrnou ekonomickou aktivitu na obyvatele. Když bychom tyto průměry porovnali mezi všemi členskými zeměmi a v čase, zjistili bychom, že s evropskou integrací se rozdíly vyrovnávají, to jest, že ekonomická aktivita je roztříštěna mezi země. Pokud ale budeme srovnávat situaci v rámci jedné země, výsledky budou opačné. V mnoha zemích se regionální nerovnosti s hloubkou evropské integrace zvětšovaly. S teorií, kterou jsme si vysvětlili výše, se budeme snažit těmto jevům porozumět. Klíčovým faktorem v pochopení bude mobilita kapitálu a práce.
Protože stále existuje mnoho restrikcí v pohybu pracovníků uvnitř EU, dělníci se jen zřídka stěhují za práci přes hranice do jiné členské země. Mobilita dělníků v rámci jednoho státu je větší, nikoliv však abnormální – o čemž nám svědčí regionální rozdíly v mírách nezaměstnanosti. Nicméně, tato vnitřní mobilita není ani zanedbatelná, prostě je. Například v poválečném období jsme mohli vidět masový přesun obyvatelstva z venkovských do městských oblastí, který dokonce někdy zahrnoval i přes-hraniční přesuny. Nadto, další výrobní faktory jsou mnohem mobilnější. Například, jak kapitál tak kvalifikovaní pracovníci jsou vcelku mobilním faktorem uvnitř jednoho státu.
Jak jsme se již zmínili, evropská integrace je spojena s lokalizačními efekty uvnitř jednotlivých ekonomik, které jsou odlišné od těch, které působí mezi jednotlivými ekonomikami. Pokud bychom vzali každý jednotlivý stát a uvnitř něho bychom sečetli veškerou ekonomickou aktivitu a podělili počtem rezidentů, dostali bychom průměrnou ekonomickou aktivitu na obyvatele. Když bychom tyto průměry porovnali mezi všemi členskými zeměmi a v čase, zjistili bychom, že s evropskou integrací se rozdíly vyrovnávají, to jest, že ekonomická aktivita je roztříštěna mezi země. Pokud ale budeme srovnávat situaci v rámci jedné země, výsledky budou opačné. V mnoha zemích se regionální nerovnosti s hloubkou evropské integrace zvětšovaly. S teorií, kterou jsme si vysvětlili výše, se budeme snažit těmto jevům porozumět. Klíčovým faktorem v pochopení bude mobilita kapitálu a práce.
Protože stále existuje mnoho restrikcí v pohybu pracovníků uvnitř EU, dělníci se jen zřídka stěhují za práci přes hranice do jiné členské země. Mobilita dělníků v rámci jednoho státu je větší, nikoliv však abnormální – o čemž nám svědčí regionální rozdíly v mírách nezaměstnanosti. Nicméně, tato vnitřní mobilita není ani zanedbatelná, prostě je. Například v poválečném období jsme mohli vidět masový přesun obyvatelstva z venkovských do městských oblastí, který dokonce někdy zahrnoval i přes-hraniční přesuny. Nadto, další výrobní faktory jsou mnohem mobilnější. Například, jak kapitál tak kvalifikovaní pracovníci jsou vcelku mobilním faktorem uvnitř jednoho státu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)