Ceny
Aby lidé vytvořily větší množství dokonalejších statků a služeb, vznikla dělba práce.S ní je spojena směna, tj. výměna výsledků práce mezi jednotlivci a skupinami lidí. Při naturální směně se mezi sebou přímo směňovaly jednotlivé druhy zboží. Každý statek se s jinými statky směňoval v určitém kvantitativním poměru, který označujeme jako jeho směnnou hodnotu.
Od určitého stupně rozvoje společnosti se tato směna uskutečňuje pomocí peněz. Směnou tudíž nabyla podoby koupě a prodeje. Z uvedeného vyplývá, že svojí podstatou je cena směnná hodnota vyjádřená v penězích jako všeobecném ekvivalentu.
Druhy cen
V ekonomické praxi se setkáváme s různými cenami nejen pokud jde o jejich výši, ale i pokud jde o jejich označení.
V tržní ekonomice je třeba především rozlišit, zda jde o cenu:
1) Statků a služeb - kapitálových
- spotřebních
2) Práce
3) Peněz
U cen statků a služeb rozlišujeme ceny tržní a ceny evidenční. Za tržní cenu se statky a služby směňují.
Rozlišujeme:
1) Ceny prodejní a nákupní – kdy prodejní cena jednoho podniku je nákupní
cenou jiného podniku nebo obyvatelstva.
2) Ceny světové a domácí – za světové ceny se obchoduje na zahraničním trhu, za domácí na
vnitřním trhu.
3) Ceny konkurenční a monopolní - konkurenční cena vzniká na základě soutěže více podniků,
monopolní cena na základě monopolního (výsadního) postavení jednoho nebo několika podniků.
4) Ceny volné a ceny regulované – volné ceny se vytvářejí působením tržních sil (na základě
nabídky a poptávky), regulované ceny jsou vymezeny státem.
U služeb se tržní cena někdy označuje jinými slovy např.:
1) Obchodní marže – (obchodní přirážka) je cena služby obchodu, představuje rozdíl mezi
cenou, za kterou obchodní podnik zboží kupuje a cenou, za kterou ho prodává.
2) Přepravné – což je cena služby nákladní dopravy.
3) Jízdné – je cena sužby osobní dopravy
4) Poštovné – je cena služby pošty za dopravu zásilek
5) Telekomunikační poplatky – tj. cena služby za používání telefonu, faxu
6) Vodné a stočné – je cena za dodávku užitkové vody a odvod vody znečištěné
7) Nájemné – je cena za propůjčení (pronájem) bytových a nebytových prostorů.
V evidenčních cenách se oceňuje majetek podniku při jeho evidenci. Jde o ceny vstupní a výstupní.
Vstupní cenou může být:
1) Cena pořízení (nákupní cena)
2) Pořizovací cena (nákupní cena + náklady spojené s pořízením)
3) Vlastní náklady (při pořízení majetku vlastní činností)
Výstupní cenou je zpravidla cena prodejní. Cenou práce je odměna za práce, tj. mzda (plat). Cenou peněz je úrok, tj. částka, kterou zaplatíme za půjčku peněz.
Funkce tržní ceny
Ceny pomáhají odpovědět na základní ekonomické otázky: Co se bude produkovat? Jak se to bude produkovat? a Kdo to dostane?
Jak ceny odpovídají na otázku Co? Chtějí-li kupující více nějakého zboží, jsou ochotni za něj více zaplatit. Výroba se stává výnosnější a přitahuje další výrobce. Vzrůst výroby vyžaduje zaměstnat další pracovníky, proto se zvyšují mzdy. Upadá-li poptávka po určitém zboží, stane se opak.
Jak ceny odpovídají na otázku Jak? Několik výrobců vyrábí boty. Jednomu z nich se podaří technickými a organizačními opatřeními snížit množství vynakládaných prostředků a práce na 1 pár bot. Zisková pohnutka povede ostatní výrobce k obdobnému postupu. Cenový systém a snaha dosáhnout zisku podněcuje výrobce, aby produkovali způsobem, který snižuje náklady a zvyšuje zisk.
Jak ceny odpovídají na otázku Kdo? Ten kdo více vydělává, může si dovolit kupovat více statků a služeb než ten, kdo vydělává méně. Ohodnocování práce, kterou lidé vykonávají, a ceny zboží ovlivňují objem a strukturu spotřeby.
Na čem závisí výše tržní ceny
Naskýtá se otázka na čem závisí směnná hodnota a tím i cena jednotlivých statků a služeb. Směnná hodnota a tím i cena jednotlivých statků a služeb obecně závisí na:
1) Množství prostředků a práce vynaložených na jejich vytvoření a uskutečňování jejich oběhu.
2) Jejich užitečnosti a potřebnosti
V tržní ekonomice množství prostředků a práce nutných k vytvoření určitého statku, jeho užitečnosti a potřebnosti, určuje trh. V hospodářské praxi tržní ceny statků a služeb ovlivňuje i daňová politika státu.
Složky tržní ceny
Jak jsem uvedli, svojí podstatou je tržní cena směnná hodnota vyjádřená v penězích. V hospodářské praxi cena vystupuje jako peněžní částka za níž kupuje nebo prodává měřicí jednotka určitého statku nebo služby, např.: 1 kg mouky, 1 t uhlí, 1 m látky.
1) Náklady podniku
2) Zisk
Náklady podniku – rozumíme peněžní vyjádření spotřeby prostředků, služby a práce, vynaložených na výrobu výrobku nebo uskutečňování jeho oběhu. Krátce řečeno, je to peněžní ocenění spotřeby.
Zisk – je odměna podniku za úroveň jeho hospodaření a podnikatelské riziko, které podstupuje. Představuje to, co z ceny zbude po uhrazení nákladů. V ceně se zisk zpravidla stanoví procentní přirážkou k nákladům.
Ceny výrobků a služeb v sobě navíc obsahují tzv. nepřímé daně, především daň z přidané hodnoty, příp. spotřební daň, které podniky odvádějí do státního rozpočtu.
Zobrazují se příspěvky se štítkemceny. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemceny. Zobrazit všechny příspěvky
41) Marketing
Marketing
Základem marketingu je poznání trhu a práce s ním. Provádí se činnosti označované jako výzkum trhu. Pro uskutečňování všech funkcí podniku má zásadní význam zjistit potřeby a přání lidí (zákazníků), tyto potřeby a přání ovlivňovat a co nejlépe uspokojovat. K tomuto cíli směřuje tzv. marketingový mix, který kombinací základních nástrojů (prvků) marketingu. Tyto nástroje jsou často označovány jako 4P: výrobek (product), cena (price), stimulování prodeje (promotion), cesty prodeje (place). Volba a vzájemná kombinace těchto nástrojů závisí na zvolené marketingové strategii, tj. zásadní orientaci podniku pro dosažení ekonomického růstu. Pro zajištění marketingových činností je třeba v podniku vytvořit předpoklady vhodnou organizací, tj. uspořádáním činností a lidí, kteří se těmito činnostmi zabývají. Znamená to vytvořit marketingový útvar.
Výrobek, služba (product) – Podnik musí výzkumem trhu zjistit, jaké výrobky (služby) spotřebitel žádá, jak se budou jeho potřeby vyvíjet v budoucnosti a musí také potřeby spotřebitelů ovlivňovat. Podle výzkumu trhu pak musí vyrábět potřebné výrobky nebo poskytovat žádané služby. Doba po kterou se výrobek prodává na trhu, se označuje jako tržní životnost výrobku. Prodej výrobku neprobíhá po celou dobu životnosti rovnoměrně, mění se v čase. Tyto změny objemu prodeje v čase se označují jako životní cyklus výrobku. Životní cyklus výrobku začíná uvedením nového výrobku na trh. Objem prodeje je malý, cena výrobku nesmí být příliš vysoká. Po fázi růstu je charakteristický rychlý růst objemu prodeje. Výrobek byl na trhu přijat. Ve fázi zralosti ještě mírně roste objem prodeje. Protože se již předtím obvykle objevila konkurence, je nutno snižovat cenu výrobku. Tím se snižuje i zisk na jeden výrobek. Ve fázi úpadku dochází k prudkému poklesu prodeje výrobku. Výrobek se prodává za velmi nízkou cenu.
V tržní ekonomice je velmi důležité obměňovat výrobní program podniku a průběžně zavádět na trh nové výrobky. Změny výrobků se označují pojmem inovace výrobku.
Cena (price) – Cenu můžeme charakterizovat jako peněžní částku sjednanou při nákupu a prodeji zboží nebo vytvořenou pro ocenění služby. Nabízející má snahu cenu maximalizovat, kupující má zájem opačný. V praxi se uskutečňuje hledání „správné cesty“ metodou postupných úprav. Základem ceny je kalkulace nákladů a zisků, která se porovnává s cenami obdobných výrobků na trhu.
Každý podnikatel provádí určitou cenovou politiku, tj. rozhoduje o cenách svých výrobků v souladu se svými cíli a zákonnými předpisy (zákon o cenách).
Cenová politika je ovlivněna:
1) Náklady
2) Poptávkou
3) Konkurencí
4) Zákonnými předpisy
Podnik může volit i politiku diferencovaných cen, pak stanoví pro stejný výrobek rozdílné ceny.
Cesty prodeje (place) – Vyrobené nebo nakoupené zboží se musí vhodnými cestami dostat ke spotřebiteli. Je důležité, aby se dostalo ke spotřebiteli ve stanovené době a s co nejnižšími náklady.
Procesy spjaté s pohybem zboží od výrobce ke spotřebiteli lze rozdělit na dvě oblasti:
1) Výběr článků odbytové cesty
2) zajištění fyzického pohybu
zboží, tj. skladování a
přeprava zboží (logistika)
Stimulování prodeje (promotion) – Každý podnikatel musí hledat způsoby, jak upozornit okolí na své výrobky a služby. Tuto činnost nazýváme stimulování (podpora) prodeje nebo také komunikační mix. Cílem této činnosti je prodat výrobek nebo službu co nejvýhodněji a v největším množství. Při stimulování prodeje hraje hlavní roli reklama, osobní nabídka zboží, různé formy podpory prodeje a publicita.
Základy řízení podniku
Pro pochopení základů řízení je užitečné objasnit vymezení podniku jako ekonomického systému. Systém je množina prvků spojených vazbami a vyznačuje se cílovým chováním. Uvedené vazby spojují prvky, které patří do vymezeného systému; jsou to vazby vnitřní. Vnější vazby spojují vymezený systém s jeho okolím, tedy konkrétně s prvky, které do systému nepatří. Pokud jsou tyto vazby orientovány dovnitř systému, jsou to vazby vstupní (imputy), jsou-li orientovány k vnějším prvkům, jde o vazby výstupní (outputy). Jestliže jsou vymezeny prvky v okolí systému a jsou-li s ním propojeny vazbami, jde o systém otevřený, v opačném případě je to systém uzavřený. Systémy, které se vyvíjejí (mění) v čase, označujeme jako systémy dynamické, naproti tomu ty systémy, které se v čase nemění, jsou systémy statické.
Podnik jako ekonomický systém je systémem
1) Otevřeným – má dodavatele a odběratele
2) Dynamickým – vyvíjí se v čase
Cílovým chováním podniku je zabezpečovat výnos a dosahovat zhodnocení jeho majetku. Vymezení podniku jako ekonomického systému je důležité pro jeho řízení. Ukazuje nejen vnitřní členění na organizační jednotky, ale i jednotlivé materiálové toky. Každý podnik, ať malý nebo velký. Se skládá z jednotlivých úseků, které jsou v něm různou mírou zastoupeny. Usměrňování všech podnikových činností zabezpečují útvary řízení zprávy podniku. Podnikové činnosti směřují k zabezpečení jeho prosperity. Podnikatel vykonává podnikatelskou činnost na vlastní nebezpečí. Základem úspěšné činnosti podniku je podnikavost. Jako podnikatele musíme především pružně reagovat na poptávku, a tím zabezpečovat tržní úspěšnost podniku. V tržní ekonomice působí podniky v konkurenčním prostředí. Při podnikání je také nutno dodržovat zásadu trvale dynamického a proporcionálního rozvoje.
Jde o to, že:
1) Podnik musí disponovat určitým vnitřním potenciálem
2) Jednotlivé složky podniku se musí rozvíjet ve střednědobém a dlouhodobém výhledu
úměrně.
Chceme-li dodržovat uvedené zásady, musíme si uvědomit význam učiněného řízení rozvoje podniku. Řízení je nutno zabezpečit nejen po ekonomické, ale i po věcné stránce. Řízení je účelné ovlivňování procesů ve vymezeném systému, kterým může být provoz, podnik, odvětví, popř. národní hospodářství. Pokud se malý podnik úspěšně rozvíjí, brzy se ukáže, že rozsah jeho činností je tak značný, že musí nastoupit dělba práce. S ohledem na to a při požadovaném přežití v tržních podmínkách musí být podnik veden (řízen, ovládán). Musí být vytvořena skupina lidí, která nebude vykonávat vlastní provozní činnost, ale bude se zabývat řízením podniku jako celku a řízení jeho jednotlivých složek managementu. Řízení (vedení podniku) jako specificky zaměřená činnost znamená obecně ovládání, které se uskutečňuje pomocí koordinace chování lidí tak, aby bylo dosahováno stanovených cílů. Řídícím subjektem je tedy nejčastěji člověk, muže to ale být i konstruovaný systém, který vykonává činnosti pomocí programu (řídící počítač). Vzniká vztah nadřízenosti a podřízenosti. Řídící subjekt zadává úkoly. Řízené subjekty plní zadávané úkoly, vyjadřují se k nim a oznamují jejich splnění. Tím vzniká tzv. zpětná vazba. Řízení vyžaduje nejen vztahy nadřízenosti a podřízenosti, ale i vzájemnou spolupráci. Při ní jde především o stanovení povinností, pravomocí a odpovědnosti každého pracovníka.
Organizování
V podniku konkrétně jde o organizační strukturu. Vytváří se v něm určité organizační útvary (prvky systému) a
vazby mezi nimi. Organizace je určité uspořádání soustavy, určitý způsob vymezení vazeb mezi jejími prvky.
Organizují se:
1) Pracovní procesy, které v podniku probíhají nebo mají probíhat (organizace výroby)
2) Lidské věcné činitele, jimiž je podnik k uskutečňování pracovních procesů vybaven.
Základním prvkem organizační struktury podniku je organizační jednotka. Každá organizační jednotka má svého vedoucího, který koordinuje činnost příslušných pracovníků. Forma organizační struktury podniku závisí na potřebné dělbě práce při řízení.
Ta se uplatňuje:
1) Ve směru vertikálním – jsou vytvořeny stupně linie) řízení
2) Ve směru horizontálním – vedení tvoří kromě vedoucího, který má přikazovací pravomoc, i odborný aparát.
Plánování
Plánování je proces formulace cílů, zdrojů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout.
Plánování může být:
1) Strategické
2) Taktické
3) Operativní
Strategií – se rozumí dlouhodobý program činnosti podniku. Na strategii navazují plány, které určují způsob dosažení strategických cílů.
Plány – jsou vlastně soubory informací, které slouží k formulaci reálných kontrolovatelných úkolů včetně zabezpečení zdrojů a časových souvislostí.
Dosažené výsledky je nutno kontrolovat.
Konkrétní strategické cíle podniku se formulují ve vztahu:
1) K zákazníkům
2) K zaměstnancům
3) K vlastníkům firmy
4) K podnikatelské činnosti
Podnik směřuje k dosažení dlouhodobých cílů s využitím určité strategie.
Rozeznáváme toto základní zaměření podnikatelských strategií:
1) Ofenzivní
2) Mírně ofenzivní
3) Defenzivní
4) Zůstatková
Obchodní plán zahrnuje údaje o stavu podniku, pokud již existuje, a navíc i údaje o podnikatelském záměru,jehož cílem je prodej.
Rozhodování
Rozhodování je jádrem řízení podniku na všech úrovních. Je to soustavná a vědomá činnost manažera.
Rozhodování se uskutečňuje při využití možnosti volby. Možnost volby je základní podmínkou existence řídícího subjektu. Na správnost rozhodování má vliv časový horizont. Dlouhodobá strategická rozhodnutí se týkají složitých problémů a jsou velice závažná.
Komunikace
Komunikace je přenos informací. Předmětem komunikace jsou informace. Informace je zpráva, sdělení, soubor
dat (textových nebo numerických), které slouží ke vzájemnému kontaktu dvou systémů. Informace má v řízení smysl, je-li někomu předána. Pohyb informací mezi subjektem a objektem řízení se nazývá informační tok.
Při přenosu informací je důležitá:
1) U odesilatele - Transformace, tj. schopnost se účinně
dorozumívat, schopnost jasně a výstižně formulovat myšlenky.
2) U příjemce - Interpretace, tj. schopnost správně porozumět přijaté zprávě.
Informační toky, kterými proudí informace v podniku, směřují: 1) Vertikálně
2) Horizontálně
3) Diagonálně
Motivování
Motiv je vnitřní podmět, který vede člověka k určitému jednání. Motivovat znamená aktivně a
cílevědomě podněcovat lidská jednání. Stimul je vnější podmět, pobídka ke zlepšení činnosti, směřující motivaci pracovníků. Při řízení podniku se stimulace využívá k vytváření a zlepšování vztahu lidí k práci. Dosahuje se toho pomocí různých podmětů, které mají povahu odměny nebo trestu.
Zde mají význam:
1) Podměty hmotné (mzda, mimořádná odměna, pokuta)
2) Podměty morální (pochvala, důtka)
S motivací souvisí i pravidelné hodnocení zaměstnanců. Hodnocení zaměstnanců je důležitým prostředkem pro motivování jejich výkonů.
Kontrola
Kontrola je proces, který umožňuje zjistit odchylky skutečného stavu od stavu žádoucího a podle toho navrhnout opatření. Podle vztahu kontroly a plnění úkolů rozeznáváme kontrolu preventivní, průběžnou a následnou.
Preventivní kontrolu – předcházíme možnosti chybného zadání úkolu
Průběžná kontrola - se uskutečňuje v průběhu realizace zadaných úkolů
Následná kontrola – je zaměřena na minulost a slouží ke zkoumání způsobů dosažení výsledků.
V řídících procesech plní kontrola funkci zpětné vazby. Cílem kontroly je zpětně ovlivnit řídící procesy tak, aby byla zvýšena jejich kvalita.
Řídící pracovníci – manažeři
Posláním manažera je zejména umění využít odborníků na dosažení vymezených cílů. Aby toho dosáhl, musí mít vrozené a částečně i získané vlastnosti. Pro vykonávání manažerské funkce jsou potřebné určité vlastnosti a schopnosti, které odlišují manažera od ostatních odborníků. „Správný manažer by měl o něčem vědět všechno a o všem něco“
Podle postavení v podniku rozlišujeme:
1) Manažer „první linie“
2) Manažer středního stupně
3) Vrcholový manažer (top manažer)
Základem marketingu je poznání trhu a práce s ním. Provádí se činnosti označované jako výzkum trhu. Pro uskutečňování všech funkcí podniku má zásadní význam zjistit potřeby a přání lidí (zákazníků), tyto potřeby a přání ovlivňovat a co nejlépe uspokojovat. K tomuto cíli směřuje tzv. marketingový mix, který kombinací základních nástrojů (prvků) marketingu. Tyto nástroje jsou často označovány jako 4P: výrobek (product), cena (price), stimulování prodeje (promotion), cesty prodeje (place). Volba a vzájemná kombinace těchto nástrojů závisí na zvolené marketingové strategii, tj. zásadní orientaci podniku pro dosažení ekonomického růstu. Pro zajištění marketingových činností je třeba v podniku vytvořit předpoklady vhodnou organizací, tj. uspořádáním činností a lidí, kteří se těmito činnostmi zabývají. Znamená to vytvořit marketingový útvar.
Výrobek, služba (product) – Podnik musí výzkumem trhu zjistit, jaké výrobky (služby) spotřebitel žádá, jak se budou jeho potřeby vyvíjet v budoucnosti a musí také potřeby spotřebitelů ovlivňovat. Podle výzkumu trhu pak musí vyrábět potřebné výrobky nebo poskytovat žádané služby. Doba po kterou se výrobek prodává na trhu, se označuje jako tržní životnost výrobku. Prodej výrobku neprobíhá po celou dobu životnosti rovnoměrně, mění se v čase. Tyto změny objemu prodeje v čase se označují jako životní cyklus výrobku. Životní cyklus výrobku začíná uvedením nového výrobku na trh. Objem prodeje je malý, cena výrobku nesmí být příliš vysoká. Po fázi růstu je charakteristický rychlý růst objemu prodeje. Výrobek byl na trhu přijat. Ve fázi zralosti ještě mírně roste objem prodeje. Protože se již předtím obvykle objevila konkurence, je nutno snižovat cenu výrobku. Tím se snižuje i zisk na jeden výrobek. Ve fázi úpadku dochází k prudkému poklesu prodeje výrobku. Výrobek se prodává za velmi nízkou cenu.
V tržní ekonomice je velmi důležité obměňovat výrobní program podniku a průběžně zavádět na trh nové výrobky. Změny výrobků se označují pojmem inovace výrobku.
Cena (price) – Cenu můžeme charakterizovat jako peněžní částku sjednanou při nákupu a prodeji zboží nebo vytvořenou pro ocenění služby. Nabízející má snahu cenu maximalizovat, kupující má zájem opačný. V praxi se uskutečňuje hledání „správné cesty“ metodou postupných úprav. Základem ceny je kalkulace nákladů a zisků, která se porovnává s cenami obdobných výrobků na trhu.
Každý podnikatel provádí určitou cenovou politiku, tj. rozhoduje o cenách svých výrobků v souladu se svými cíli a zákonnými předpisy (zákon o cenách).
Cenová politika je ovlivněna:
1) Náklady
2) Poptávkou
3) Konkurencí
4) Zákonnými předpisy
Podnik může volit i politiku diferencovaných cen, pak stanoví pro stejný výrobek rozdílné ceny.
Cesty prodeje (place) – Vyrobené nebo nakoupené zboží se musí vhodnými cestami dostat ke spotřebiteli. Je důležité, aby se dostalo ke spotřebiteli ve stanovené době a s co nejnižšími náklady.
Procesy spjaté s pohybem zboží od výrobce ke spotřebiteli lze rozdělit na dvě oblasti:
1) Výběr článků odbytové cesty
2) zajištění fyzického pohybu
zboží, tj. skladování a
přeprava zboží (logistika)
Stimulování prodeje (promotion) – Každý podnikatel musí hledat způsoby, jak upozornit okolí na své výrobky a služby. Tuto činnost nazýváme stimulování (podpora) prodeje nebo také komunikační mix. Cílem této činnosti je prodat výrobek nebo službu co nejvýhodněji a v největším množství. Při stimulování prodeje hraje hlavní roli reklama, osobní nabídka zboží, různé formy podpory prodeje a publicita.
Základy řízení podniku
Pro pochopení základů řízení je užitečné objasnit vymezení podniku jako ekonomického systému. Systém je množina prvků spojených vazbami a vyznačuje se cílovým chováním. Uvedené vazby spojují prvky, které patří do vymezeného systému; jsou to vazby vnitřní. Vnější vazby spojují vymezený systém s jeho okolím, tedy konkrétně s prvky, které do systému nepatří. Pokud jsou tyto vazby orientovány dovnitř systému, jsou to vazby vstupní (imputy), jsou-li orientovány k vnějším prvkům, jde o vazby výstupní (outputy). Jestliže jsou vymezeny prvky v okolí systému a jsou-li s ním propojeny vazbami, jde o systém otevřený, v opačném případě je to systém uzavřený. Systémy, které se vyvíjejí (mění) v čase, označujeme jako systémy dynamické, naproti tomu ty systémy, které se v čase nemění, jsou systémy statické.
Podnik jako ekonomický systém je systémem
1) Otevřeným – má dodavatele a odběratele
2) Dynamickým – vyvíjí se v čase
Cílovým chováním podniku je zabezpečovat výnos a dosahovat zhodnocení jeho majetku. Vymezení podniku jako ekonomického systému je důležité pro jeho řízení. Ukazuje nejen vnitřní členění na organizační jednotky, ale i jednotlivé materiálové toky. Každý podnik, ať malý nebo velký. Se skládá z jednotlivých úseků, které jsou v něm různou mírou zastoupeny. Usměrňování všech podnikových činností zabezpečují útvary řízení zprávy podniku. Podnikové činnosti směřují k zabezpečení jeho prosperity. Podnikatel vykonává podnikatelskou činnost na vlastní nebezpečí. Základem úspěšné činnosti podniku je podnikavost. Jako podnikatele musíme především pružně reagovat na poptávku, a tím zabezpečovat tržní úspěšnost podniku. V tržní ekonomice působí podniky v konkurenčním prostředí. Při podnikání je také nutno dodržovat zásadu trvale dynamického a proporcionálního rozvoje.
Jde o to, že:
1) Podnik musí disponovat určitým vnitřním potenciálem
2) Jednotlivé složky podniku se musí rozvíjet ve střednědobém a dlouhodobém výhledu
úměrně.
Chceme-li dodržovat uvedené zásady, musíme si uvědomit význam učiněného řízení rozvoje podniku. Řízení je nutno zabezpečit nejen po ekonomické, ale i po věcné stránce. Řízení je účelné ovlivňování procesů ve vymezeném systému, kterým může být provoz, podnik, odvětví, popř. národní hospodářství. Pokud se malý podnik úspěšně rozvíjí, brzy se ukáže, že rozsah jeho činností je tak značný, že musí nastoupit dělba práce. S ohledem na to a při požadovaném přežití v tržních podmínkách musí být podnik veden (řízen, ovládán). Musí být vytvořena skupina lidí, která nebude vykonávat vlastní provozní činnost, ale bude se zabývat řízením podniku jako celku a řízení jeho jednotlivých složek managementu. Řízení (vedení podniku) jako specificky zaměřená činnost znamená obecně ovládání, které se uskutečňuje pomocí koordinace chování lidí tak, aby bylo dosahováno stanovených cílů. Řídícím subjektem je tedy nejčastěji člověk, muže to ale být i konstruovaný systém, který vykonává činnosti pomocí programu (řídící počítač). Vzniká vztah nadřízenosti a podřízenosti. Řídící subjekt zadává úkoly. Řízené subjekty plní zadávané úkoly, vyjadřují se k nim a oznamují jejich splnění. Tím vzniká tzv. zpětná vazba. Řízení vyžaduje nejen vztahy nadřízenosti a podřízenosti, ale i vzájemnou spolupráci. Při ní jde především o stanovení povinností, pravomocí a odpovědnosti každého pracovníka.
Organizování
V podniku konkrétně jde o organizační strukturu. Vytváří se v něm určité organizační útvary (prvky systému) a
vazby mezi nimi. Organizace je určité uspořádání soustavy, určitý způsob vymezení vazeb mezi jejími prvky.
Organizují se:
1) Pracovní procesy, které v podniku probíhají nebo mají probíhat (organizace výroby)
2) Lidské věcné činitele, jimiž je podnik k uskutečňování pracovních procesů vybaven.
Základním prvkem organizační struktury podniku je organizační jednotka. Každá organizační jednotka má svého vedoucího, který koordinuje činnost příslušných pracovníků. Forma organizační struktury podniku závisí na potřebné dělbě práce při řízení.
Ta se uplatňuje:
1) Ve směru vertikálním – jsou vytvořeny stupně linie) řízení
2) Ve směru horizontálním – vedení tvoří kromě vedoucího, který má přikazovací pravomoc, i odborný aparát.
Plánování
Plánování je proces formulace cílů, zdrojů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout.
Plánování může být:
1) Strategické
2) Taktické
3) Operativní
Strategií – se rozumí dlouhodobý program činnosti podniku. Na strategii navazují plány, které určují způsob dosažení strategických cílů.
Plány – jsou vlastně soubory informací, které slouží k formulaci reálných kontrolovatelných úkolů včetně zabezpečení zdrojů a časových souvislostí.
Dosažené výsledky je nutno kontrolovat.
Konkrétní strategické cíle podniku se formulují ve vztahu:
1) K zákazníkům
2) K zaměstnancům
3) K vlastníkům firmy
4) K podnikatelské činnosti
Podnik směřuje k dosažení dlouhodobých cílů s využitím určité strategie.
Rozeznáváme toto základní zaměření podnikatelských strategií:
1) Ofenzivní
2) Mírně ofenzivní
3) Defenzivní
4) Zůstatková
Obchodní plán zahrnuje údaje o stavu podniku, pokud již existuje, a navíc i údaje o podnikatelském záměru,jehož cílem je prodej.
Rozhodování
Rozhodování je jádrem řízení podniku na všech úrovních. Je to soustavná a vědomá činnost manažera.
Rozhodování se uskutečňuje při využití možnosti volby. Možnost volby je základní podmínkou existence řídícího subjektu. Na správnost rozhodování má vliv časový horizont. Dlouhodobá strategická rozhodnutí se týkají složitých problémů a jsou velice závažná.
Komunikace
Komunikace je přenos informací. Předmětem komunikace jsou informace. Informace je zpráva, sdělení, soubor
dat (textových nebo numerických), které slouží ke vzájemnému kontaktu dvou systémů. Informace má v řízení smysl, je-li někomu předána. Pohyb informací mezi subjektem a objektem řízení se nazývá informační tok.
Při přenosu informací je důležitá:
1) U odesilatele - Transformace, tj. schopnost se účinně
dorozumívat, schopnost jasně a výstižně formulovat myšlenky.
2) U příjemce - Interpretace, tj. schopnost správně porozumět přijaté zprávě.
Informační toky, kterými proudí informace v podniku, směřují: 1) Vertikálně
2) Horizontálně
3) Diagonálně
Motivování
Motiv je vnitřní podmět, který vede člověka k určitému jednání. Motivovat znamená aktivně a
cílevědomě podněcovat lidská jednání. Stimul je vnější podmět, pobídka ke zlepšení činnosti, směřující motivaci pracovníků. Při řízení podniku se stimulace využívá k vytváření a zlepšování vztahu lidí k práci. Dosahuje se toho pomocí různých podmětů, které mají povahu odměny nebo trestu.
Zde mají význam:
1) Podměty hmotné (mzda, mimořádná odměna, pokuta)
2) Podměty morální (pochvala, důtka)
S motivací souvisí i pravidelné hodnocení zaměstnanců. Hodnocení zaměstnanců je důležitým prostředkem pro motivování jejich výkonů.
Kontrola
Kontrola je proces, který umožňuje zjistit odchylky skutečného stavu od stavu žádoucího a podle toho navrhnout opatření. Podle vztahu kontroly a plnění úkolů rozeznáváme kontrolu preventivní, průběžnou a následnou.
Preventivní kontrolu – předcházíme možnosti chybného zadání úkolu
Průběžná kontrola - se uskutečňuje v průběhu realizace zadaných úkolů
Následná kontrola – je zaměřena na minulost a slouží ke zkoumání způsobů dosažení výsledků.
V řídících procesech plní kontrola funkci zpětné vazby. Cílem kontroly je zpětně ovlivnit řídící procesy tak, aby byla zvýšena jejich kvalita.
Řídící pracovníci – manažeři
Posláním manažera je zejména umění využít odborníků na dosažení vymezených cílů. Aby toho dosáhl, musí mít vrozené a částečně i získané vlastnosti. Pro vykonávání manažerské funkce jsou potřebné určité vlastnosti a schopnosti, které odlišují manažera od ostatních odborníků. „Správný manažer by měl o něčem vědět všechno a o všem něco“
Podle postavení v podniku rozlišujeme:
1) Manažer „první linie“
2) Manažer středního stupně
3) Vrcholový manažer (top manažer)
10. CENY
CENY
Metody stanovení ceny
- 1. Hodnotový typ ceny
o zisk se zahrnuje do ceny výrobků nebo služeb
- 2. Nákladový typ ceny
o cena vychází ze součtu nákladů spojených s výrobkem
- 3. Výrobní typ ceny
o vychází z materiálních podmínek výroby
Způsob stanovení ceny
- 1. nákladově orientovaná tvorba ceny
o vychází se z úrovně nákladů a ze ziskové přirážky
- 2. poptávkově orientovaná tvorba ceny
o je založena na zákazníkem akceptované hodnotě produktu
- 3. konkurenčně orientovaná tvorba ceny
o výrobce vychází z cen konkurence
- 4. tvorba ceny odvozením
o velkoobchodní ceny podle zahraničí, odvozené ceny - vývoz
- 5. parametrický způsob tvorby ceny
o cenové řady, pro výrobky či služby, které jsou technologicky stejné, ale liší se jen v parametrech
- 6. kalkulační způsob tvorby ceny
o stavebnicový způsob
o cena se stanoví jako součet cen jednotlivých komponent výrobku
- 7. tvorba ceny přirážkou
o přidání přirážky k nákladům
- 8. tvorba ceny pomocí vnímavé hodnoty
o viz 2)
- 9. tvorba ceny pomocí běžných cen
o viz 3)
- 10. tvorba ceny pomocí cenových nabídek
o rozhodující je cenová nabídka (např. veřejné zakázky)
- 11. propagační tvorba ceny
o tvorba cen na úkor vedoucích firem
- poškozuje image značky
o tvorba cen pro zvláštní příležitosti
- pro přilákání více zákazníků
o psychologická sleva
- nadhodnocení výrobku a pak snížení ceny
o záruky a servisní smlouvy
- bezplatná záruka, pozáruční servis
- 12. diskriminační tvorba ceny
o ceny pro různé zákaznické segmenty
- stejná služby, ale např. pro studeny se slevou (MHD, muzea,…)
o tvorba ceny podle image
- např. parfém podle lahvičky
o tvorba ceny podle místa
- např. sedadla v divadle
o tvorba ceny podle doby
- sezónnost
Pojetí ceny v tržní ekonomice
- na základě střetu nabídky a poptávky
o poptávka > nabídka => cena stoupá
o poptávka < dka =""> cena klesá
- pokles ceny způsobuje růst poptávky a pokles nabídky
- růst ceny způsobuje pokles poptávky a růst nabídky
- cena má tendenci ustálit se na rovnovážné úrovni
Funkce ceny
- regulační
o vztah mezi výrobou a spotřebou
o cena stimuluje, ovlivňuje chování spotřebitele i výrobce
- stimulační
o spojována se stimulací efekt. výroby, zavádění technologií, inovace => snižování nákladů
- alokační
o rozdělovací funkce => rozdělování materiální a peněž. zdrojů
- racionalizační
o snižování nákladových položek
Druhy cen
- velkoobchodní
- maloobchodní
- tržní
- smluvní
- pořizovací
- vnitropodniková
- konkurenční
- nabídková
Pohyb cen ovlivňuje:
- mzdová politika v zemi prodeje produktu
- ná na provoz prodejních jednotek
- nezbytné výdaje obyv. na soc. a zdr. služby
- daňová politika
- kulturně politické tradice a zvyklosti
Cenové změny
- snižování
o důvody:
* nadbytečná kapacita
* klesající podíl na trhu
* snaha ovládnout trh snížením ná
- zvyšování
o důvody:
* zvyšování ná => inflace ná
* nadměrná poptávka
- při zvýšení ná nezvýšení ceny:
o zmenšování výrobku
o nahrazování přísad jinými substituty
o zrušení/snížení služeb spojené s výr. (záruční servis, levnější obaly, snížení záruční doby)
Cenový program pro případ, že konkurent sníží cenu
Porovnání kvality a ceny
Kvalita výrobků Vysoká cena Střední cena Nízká cena
Vysoká kvalita 1. Premiantská strategie 2. Strategie vysoké hodnoty 3. Strategie vynikající hodnoty
Střední kvalita 4. Strategie předražování 5. Strategie průměrné hodnoty 6. Strategie dobré hodnoty
Nízká kvalita 7. Vyděračská strategie 8. Falešná strategie hospodárnosti 9. Strategie hospodárnosti
Faktory působící na citlivost vůči ceně
- vliv jedinečné hodnoty
o jedná-li se o jedinečný výrobek
- vliv povědomosti o náhradě
o zákaz. neví, že existují i jiné substituty
- vliv obtížného porovnání
o pokud nelze porovnat kvalita náhr. výr.
- vliv celkových výdajů
o souvisí s koupěschopností
o čím vyšší příjem, tím menší ohled na ceny
- vliv celk. užitku
o čím větší užitek vyplývá z výr.
o víceúčelové výrobky
- účinek sdílených ná
o pokud výdaje hradí někdo jiný
- vliv zhodnocení investice
o jedná-li se o komplementární výrobek, výrobek již mám koupený
- vliv kvality
o exklusivita, image, prestige
- vliv skladovatelnosti
o dobrá skladnost
Metody stanovení ceny
- 1. Hodnotový typ ceny
o zisk se zahrnuje do ceny výrobků nebo služeb
- 2. Nákladový typ ceny
o cena vychází ze součtu nákladů spojených s výrobkem
- 3. Výrobní typ ceny
o vychází z materiálních podmínek výroby
Způsob stanovení ceny
- 1. nákladově orientovaná tvorba ceny
o vychází se z úrovně nákladů a ze ziskové přirážky
- 2. poptávkově orientovaná tvorba ceny
o je založena na zákazníkem akceptované hodnotě produktu
- 3. konkurenčně orientovaná tvorba ceny
o výrobce vychází z cen konkurence
- 4. tvorba ceny odvozením
o velkoobchodní ceny podle zahraničí, odvozené ceny - vývoz
- 5. parametrický způsob tvorby ceny
o cenové řady, pro výrobky či služby, které jsou technologicky stejné, ale liší se jen v parametrech
- 6. kalkulační způsob tvorby ceny
o stavebnicový způsob
o cena se stanoví jako součet cen jednotlivých komponent výrobku
- 7. tvorba ceny přirážkou
o přidání přirážky k nákladům
- 8. tvorba ceny pomocí vnímavé hodnoty
o viz 2)
- 9. tvorba ceny pomocí běžných cen
o viz 3)
- 10. tvorba ceny pomocí cenových nabídek
o rozhodující je cenová nabídka (např. veřejné zakázky)
- 11. propagační tvorba ceny
o tvorba cen na úkor vedoucích firem
- poškozuje image značky
o tvorba cen pro zvláštní příležitosti
- pro přilákání více zákazníků
o psychologická sleva
- nadhodnocení výrobku a pak snížení ceny
o záruky a servisní smlouvy
- bezplatná záruka, pozáruční servis
- 12. diskriminační tvorba ceny
o ceny pro různé zákaznické segmenty
- stejná služby, ale např. pro studeny se slevou (MHD, muzea,…)
o tvorba ceny podle image
- např. parfém podle lahvičky
o tvorba ceny podle místa
- např. sedadla v divadle
o tvorba ceny podle doby
- sezónnost
Pojetí ceny v tržní ekonomice
- na základě střetu nabídky a poptávky
o poptávka > nabídka => cena stoupá
o poptávka < dka =""> cena klesá
- pokles ceny způsobuje růst poptávky a pokles nabídky
- růst ceny způsobuje pokles poptávky a růst nabídky
- cena má tendenci ustálit se na rovnovážné úrovni
Funkce ceny
- regulační
o vztah mezi výrobou a spotřebou
o cena stimuluje, ovlivňuje chování spotřebitele i výrobce
- stimulační
o spojována se stimulací efekt. výroby, zavádění technologií, inovace => snižování nákladů
- alokační
o rozdělovací funkce => rozdělování materiální a peněž. zdrojů
- racionalizační
o snižování nákladových položek
Druhy cen
- velkoobchodní
- maloobchodní
- tržní
- smluvní
- pořizovací
- vnitropodniková
- konkurenční
- nabídková
Pohyb cen ovlivňuje:
- mzdová politika v zemi prodeje produktu
- ná na provoz prodejních jednotek
- nezbytné výdaje obyv. na soc. a zdr. služby
- daňová politika
- kulturně politické tradice a zvyklosti
Cenové změny
- snižování
o důvody:
* nadbytečná kapacita
* klesající podíl na trhu
* snaha ovládnout trh snížením ná
- zvyšování
o důvody:
* zvyšování ná => inflace ná
* nadměrná poptávka
- při zvýšení ná nezvýšení ceny:
o zmenšování výrobku
o nahrazování přísad jinými substituty
o zrušení/snížení služeb spojené s výr. (záruční servis, levnější obaly, snížení záruční doby)
Cenový program pro případ, že konkurent sníží cenu
Porovnání kvality a ceny
Kvalita výrobků Vysoká cena Střední cena Nízká cena
Vysoká kvalita 1. Premiantská strategie 2. Strategie vysoké hodnoty 3. Strategie vynikající hodnoty
Střední kvalita 4. Strategie předražování 5. Strategie průměrné hodnoty 6. Strategie dobré hodnoty
Nízká kvalita 7. Vyděračská strategie 8. Falešná strategie hospodárnosti 9. Strategie hospodárnosti
Faktory působící na citlivost vůči ceně
- vliv jedinečné hodnoty
o jedná-li se o jedinečný výrobek
- vliv povědomosti o náhradě
o zákaz. neví, že existují i jiné substituty
- vliv obtížného porovnání
o pokud nelze porovnat kvalita náhr. výr.
- vliv celkových výdajů
o souvisí s koupěschopností
o čím vyšší příjem, tím menší ohled na ceny
- vliv celk. užitku
o čím větší užitek vyplývá z výr.
o víceúčelové výrobky
- účinek sdílených ná
o pokud výdaje hradí někdo jiný
- vliv zhodnocení investice
o jedná-li se o komplementární výrobek, výrobek již mám koupený
- vliv kvality
o exklusivita, image, prestige
- vliv skladovatelnosti
o dobrá skladnost
Domácnosti představují nabídkovou stranu
– motivováno maximalizací užitku.
Výnosy jsou závislé na výkonnosti výrobních faktorů, mezní produkt jednotlivých výrobních faktorů klesá→ klesá i příjem z mezního produktu.
o MRPF - Příjem z mezního produktu je dodatečný příjem, který firma získává zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají neměnné. Je to dodatečný příjem (změna celkového příjmu) dosažený realizací dodatečné produkce. Od určitého rozsahu zapojení výrobního faktoru má klesající tendenci.
Cena na trhu může mít tendenci:
a) klesající (na trhu nedokonalé konkurence).
b) konstantní (dokonalá konkurence).
o MCF – mezní náklady na výrobní faktor – odvíjí se od nich poptávka po výrobních faktorech - dodatečné náklady – vznikají při nakoupení dodatečné jednotky daného výrobního faktoru. Mezní náklady výrobního faktoru jsou:
a) konstantní (firma v podmínkách dokonale konkurenčního trhu může nakoupit každou další jednotku výrobního faktoru za stejnou cenu).
b) rostoucí (na nedokonale konkurenčním trhu).
Výnosy jsou závislé na výkonnosti výrobních faktorů, mezní produkt jednotlivých výrobních faktorů klesá→ klesá i příjem z mezního produktu.
o MRPF - Příjem z mezního produktu je dodatečný příjem, který firma získává zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají neměnné. Je to dodatečný příjem (změna celkového příjmu) dosažený realizací dodatečné produkce. Od určitého rozsahu zapojení výrobního faktoru má klesající tendenci.
Cena na trhu může mít tendenci:
a) klesající (na trhu nedokonalé konkurence).
b) konstantní (dokonalá konkurence).
o MCF – mezní náklady na výrobní faktor – odvíjí se od nich poptávka po výrobních faktorech - dodatečné náklady – vznikají při nakoupení dodatečné jednotky daného výrobního faktoru. Mezní náklady výrobního faktoru jsou:
a) konstantní (firma v podmínkách dokonale konkurenčního trhu může nakoupit každou další jednotku výrobního faktoru za stejnou cenu).
b) rostoucí (na nedokonale konkurenčním trhu).
Rovnováha na MC X MR
Rovnováha na MC X MR→ náklady mrtvé váhy – části přebytků, které se nerealizují (zanikají) v důsledku omezení rozsahu produkce.
Platí také, že se tím snižuje přebytek spotřebitele ve prospěch přebytku výrobce.
Monopol prodává za cenu PM > P* a nabízí množství QM < Q*
10. Utváření cen a rovnováhy na trzích výrobních faktorů
10.1 Ceny výrobních faktorů
Trh výrobních faktorů – prostředí v němž dochází k alokaci zdrojů do jednotlivých výrob – utváří se na něm jejich ceny. Ceny vznikají střetem nabídky a poptávky po výrobních faktorech.
Způsob alokace – efektivnost či neefektivnost výroby – záleží na tom, jak dokáží subjekty na trhu výrobních faktorů uspokojit požadavky trhu výrobků a služeb.
Zvláštnosti trhu výrobních faktorů jsou dány:
- výrobní spotřebou (charakter spotřeby) – technologická podmíněnost (poptávají se po výrobních faktorech, které jsou vhodné technologicky pro výrobu).
- na straně poptávky, která je poptávkou odvozenou vystupují firmy – snaží se o maximalizaci zisku, ale neslouží jim k uspokojení osobních potřeb (nemůžeme motivaci poptávky vysvětlovat pomocí teorie mezní užitečnosti). Podnikatelské subjekty nakupují výrobní faktory proto, aby pomocí nich realizovali produkci (snaží se maximalizovat rozdíl mezi výnosy a náklady). Náklady jsou důležité – rozhodování se orientuje podle mezních hodnot.
Platí také, že se tím snižuje přebytek spotřebitele ve prospěch přebytku výrobce.
Monopol prodává za cenu PM > P* a nabízí množství QM < Q*
10. Utváření cen a rovnováhy na trzích výrobních faktorů
10.1 Ceny výrobních faktorů
Trh výrobních faktorů – prostředí v němž dochází k alokaci zdrojů do jednotlivých výrob – utváří se na něm jejich ceny. Ceny vznikají střetem nabídky a poptávky po výrobních faktorech.
Způsob alokace – efektivnost či neefektivnost výroby – záleží na tom, jak dokáží subjekty na trhu výrobních faktorů uspokojit požadavky trhu výrobků a služeb.
Zvláštnosti trhu výrobních faktorů jsou dány:
- výrobní spotřebou (charakter spotřeby) – technologická podmíněnost (poptávají se po výrobních faktorech, které jsou vhodné technologicky pro výrobu).
- na straně poptávky, která je poptávkou odvozenou vystupují firmy – snaží se o maximalizaci zisku, ale neslouží jim k uspokojení osobních potřeb (nemůžeme motivaci poptávky vysvětlovat pomocí teorie mezní užitečnosti). Podnikatelské subjekty nakupují výrobní faktory proto, aby pomocí nich realizovali produkci (snaží se maximalizovat rozdíl mezi výnosy a náklady). Náklady jsou důležité – rozhodování se orientuje podle mezních hodnot.
Cenová tvorba v podmínkách oligopolní struktury
– důležitý faktor při snaze o dosažení stabilizace za výhodných podmínek pro vedoucí firmu. Hledání ceny záleží na:
Znalost vlastního výrobku – technická charakteristika, vhodnost pro uspokojování potřeb.
Analýza poptávky – rozměr, demografické, sociální a psychologické aspekty.
Analýza konkurenčních podmínek – předvídání reakce konkurentů vyrábějících nebo schopných vyrábět tentýž výrobek nebo substitut.
Tržní segmentace – založeno na tom, že poptávka je složena ze subjektů s různou koupěschopností a požadavky.
Postup při kalkulaci tržní ceny:
- rozhodnutí o míře zisku – tak, aby nedošlo k přesunu poptávky na stranu menších výrobců z důvodu vysoké ceny a také, aby cena vedla k rozvoji firmy.
- rozhodnutí o úrovni využití výrobních kapacit – aby byly volné kapacity – možná pružnost nabídky, stabilita.
- výpočet nákladů na jednotku produkce (AC) – od nich je odvozena cena zabezpečující požadovanou míru zhodnocení.
- stanovení ceny jednotlivého výrobku
Znalost vlastního výrobku – technická charakteristika, vhodnost pro uspokojování potřeb.
Analýza poptávky – rozměr, demografické, sociální a psychologické aspekty.
Analýza konkurenčních podmínek – předvídání reakce konkurentů vyrábějících nebo schopných vyrábět tentýž výrobek nebo substitut.
Tržní segmentace – založeno na tom, že poptávka je složena ze subjektů s různou koupěschopností a požadavky.
Postup při kalkulaci tržní ceny:
- rozhodnutí o míře zisku – tak, aby nedošlo k přesunu poptávky na stranu menších výrobců z důvodu vysoké ceny a také, aby cena vedla k rozvoji firmy.
- rozhodnutí o úrovni využití výrobních kapacit – aby byly volné kapacity – možná pružnost nabídky, stabilita.
- výpočet nákladů na jednotku produkce (AC) – od nich je odvozena cena zabezpečující požadovanou míru zhodnocení.
- stanovení ceny jednotlivého výrobku
Ekonomika dosahuje alokační efektivnosti
Ekonomika dosahuje alokační efektivnosti tehdy, jestliže jsou zdroje a výstupy ekonomiky použity způsobem, že neexistuje realokace zdrojů, po které by některý subjekt dosahoval vyššího užitku, aniž by se snížil užitek jiného subjektu→ v podmínkách alokační efektivnosti se tedy může zvýšit užitek jedné osoby jen za cenu snížení užitku někoho jiného – Paretova efektivnost nebo Paretovo optimum.
Pohyby cen spojené s prodlužováním časového období:
Zvýšení koupěschopné poptávky→ následuje cenový vzestup→ jeho rozměr je závislý na délce období, ve kterém pohyby sledujeme:
a) velmi krátké období – nabídková křivka je nepružná – křivka S1 – jestli se zvýší poptávka z D1 na D2, bude tím vyvolán cenový vzestup z p1 na p2. Novým bodem rovnováhy bude E2. Množství produkce je stále stejné (q1 = q2)
b) v krátkém období – mohou reagovat výrobci na poptávky v rámci existujících výrobních kapitálových statků→ částečně pružná S2. Objem produkce se zvýší na q3. U ceny se projevuje cenový dopad z důsledku zvýšení nabídky.
c) dlouhé období – investice umožňují rozšířit kapitálové statky. Nabídková křivka je ještě pružnější.
Vzestup poptávky způsobil cenový vzestup, ale dlouhodobě se prosazovala tendence k poklesu vzedmuté ceny.
Pohyby cen spojené s prodlužováním časového období:
Zvýšení koupěschopné poptávky→ následuje cenový vzestup→ jeho rozměr je závislý na délce období, ve kterém pohyby sledujeme:
a) velmi krátké období – nabídková křivka je nepružná – křivka S1 – jestli se zvýší poptávka z D1 na D2, bude tím vyvolán cenový vzestup z p1 na p2. Novým bodem rovnováhy bude E2. Množství produkce je stále stejné (q1 = q2)
b) v krátkém období – mohou reagovat výrobci na poptávky v rámci existujících výrobních kapitálových statků→ částečně pružná S2. Objem produkce se zvýší na q3. U ceny se projevuje cenový dopad z důsledku zvýšení nabídky.
c) dlouhé období – investice umožňují rozšířit kapitálové statky. Nabídková křivka je ještě pružnější.
Vzestup poptávky způsobil cenový vzestup, ale dlouhodobě se prosazovala tendence k poklesu vzedmuté ceny.
Administrativní cena
– uměle vytvořena, obvykle podle pravidel a konstrukce dané právními normami (zák. o uče.) – jednoznačné stanovení – pro daňové účely, oceňování nemov., pro vnitropod. účely
Druhy cen: pořizovací (cena, za kterou byl majetek pořízen a nákl. s jeho poř. souvis.), reprodukční pořizovací cena (cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje), vlastní náklady (pro ocenění majetku vyr. vl. čin.)
DHNM oceňujeme skutečnou poř. cenou, maj. se používá, dochází k opotřebení, vyjádřeno formou odpisů.
Odpisy: peněžní vyjádření opotřebení DHM v podniku za určité období. Např. stroj s PC 200.000 Kč má po 2 letech odpis 100.000 Kč, což není jeho skutečná (tržní) hodnota. Může být jak vyšší, tak nižší.
DM se uvádí v rozvaze ve třech položkách: brutto (PC), korekce (v položce oprávky), netto (ZC)
Odpisování: snižování poř. ceny DM o odpisy, které se stávají součástí nákladů.
Časové odp. – rovnoměrné – podle rozložení odp. v době předpekl. životnosti (v každém roce jsou odp. stejné)
zrychlené – podle vzorce (v prvních letech jsou odpisy větší, než v ostatních)
Výši odp. ovlivňují faktory: hodnota majetku, metoda odp. odp. sazba
Druhy cen: pořizovací (cena, za kterou byl majetek pořízen a nákl. s jeho poř. souvis.), reprodukční pořizovací cena (cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje), vlastní náklady (pro ocenění majetku vyr. vl. čin.)
DHNM oceňujeme skutečnou poř. cenou, maj. se používá, dochází k opotřebení, vyjádřeno formou odpisů.
Odpisy: peněžní vyjádření opotřebení DHM v podniku za určité období. Např. stroj s PC 200.000 Kč má po 2 letech odpis 100.000 Kč, což není jeho skutečná (tržní) hodnota. Může být jak vyšší, tak nižší.
DM se uvádí v rozvaze ve třech položkách: brutto (PC), korekce (v položce oprávky), netto (ZC)
Odpisování: snižování poř. ceny DM o odpisy, které se stávají součástí nákladů.
Časové odp. – rovnoměrné – podle rozložení odp. v době předpekl. životnosti (v každém roce jsou odp. stejné)
zrychlené – podle vzorce (v prvních letech jsou odpisy větší, než v ostatních)
Výši odp. ovlivňují faktory: hodnota majetku, metoda odp. odp. sazba
Ačkoli stát vyplácí ...
- Ačkoli stát vyplácí subvenci jen výrobcům, ve skutečnosti subvencuje jak výrobce, tak i spotřebitele.
- Subvencování ceny umožňuje spotřebitelům nakupovat za nižší cenu. V našem příkladu bychom mohli říci, že stát subvencuje zemědělce částkou 0,80 Kč a spotřebitele částkou 1 Kč na každý litr mléka.
- Prospěch ze subvencí mívají ti, kdo tvoří malou skupinu, ti totiž na daních zaplatí menší podíl subvencí, než jaký z nich mají prospěch. Výrobci subvencovaných statků tvoří obvykle mnohem méně početnou skupinu než jejich spotřebitelé, proto jsou to obvykle výrobci, kteří mají ze subvencí prospěch.
Subvence k ceně a efektivnost
- Subvence k ceně vyvolávají neefektivnost. Na příkladu vidíme, že produkované množství 21 mil. litrů mléka není optimálním množstvím, protože mezní náklady na jeho výrobu jsou vyšší než mezní užitek z jeho spotřeby. Mezní náklady činí 6,80 Kč a mezní užitek je pouze 5 Kč. 21 mil. litrů je tedy nadoptimální množství (optimální množství by bylo 20 mil. litrů).
- Subvencování ceny umožňuje spotřebitelům nakupovat za nižší cenu. V našem příkladu bychom mohli říci, že stát subvencuje zemědělce částkou 0,80 Kč a spotřebitele částkou 1 Kč na každý litr mléka.
- Prospěch ze subvencí mívají ti, kdo tvoří malou skupinu, ti totiž na daních zaplatí menší podíl subvencí, než jaký z nich mají prospěch. Výrobci subvencovaných statků tvoří obvykle mnohem méně početnou skupinu než jejich spotřebitelé, proto jsou to obvykle výrobci, kteří mají ze subvencí prospěch.
Subvence k ceně a efektivnost
- Subvence k ceně vyvolávají neefektivnost. Na příkladu vidíme, že produkované množství 21 mil. litrů mléka není optimálním množstvím, protože mezní náklady na jeho výrobu jsou vyšší než mezní užitek z jeho spotřeby. Mezní náklady činí 6,80 Kč a mezní užitek je pouze 5 Kč. 21 mil. litrů je tedy nadoptimální množství (optimální množství by bylo 20 mil. litrů).
Motivační příklad: Důsledky cenové regulace nájemného
Vláda stanovila maximálně přípustnou cenu nájemného (cenový strop) ve výši PR, neboť se domnívá, že rovnovážná cena PE, je pro spotřebitele nepřijatelně vysoká (viz. následující obrázek). Takto stanovená cena PR je pro spotřebitele nízká, tudíž jsou motivováni k vyšší poptávce než rovnovážné QD. Cena PR je však současně velmi nízká pro stavební firmy (developery). Při ceně PR jsou ochotni nabízet pouze množství QS. Na trhu se tak postupně vytvoří nedostatek nabídky ve výši QDQS. Uspokojení nadbytečné poptávky je potom možné pouze v rámci černého trhu, na němž je nabízeno zboží za vyšší než regulovanou cenu PR .
- Cenový strop umožňuje spotřebitelů kupovat daný statek za nižší cenu, ale mnozí z nich za to musí zaplatit jinak – mají nepeněžní náklady.
- Aby lidé dostali nedostatkové zboží nebo službu, jsou ochotni nést nepeněžní náklady (např.fronty, obětují svůj volný čas, nabízet protislužby…). Lze říci, že ztráta času, obětovaného na získání nedostatkového zboží či služby, je nepeněžním nákladem kupujícího (a právě na trzích, kde stát reguluje ceny cenovými stropy, vznikají tyto nepeněžní náklady).
- Cenový strop umožňuje spotřebitelů kupovat daný statek za nižší cenu, ale mnozí z nich za to musí zaplatit jinak – mají nepeněžní náklady.
- Aby lidé dostali nedostatkové zboží nebo službu, jsou ochotni nést nepeněžní náklady (např.fronty, obětují svůj volný čas, nabízet protislužby…). Lze říci, že ztráta času, obětovaného na získání nedostatkového zboží či služby, je nepeněžním nákladem kupujícího (a právě na trzích, kde stát reguluje ceny cenovými stropy, vznikají tyto nepeněžní náklady).
Cenový strop fakticky prodražuje ...
- Cenový strop fakticky prodražuje zboží těm spotřebitelů, kteří jej kupují „zčásti“ za nepeněžní náklady.
Subvence k ceně (cenová podlaha)
- Další možností cenové regulace je stanovování cenových podlah, nebo-li minimálních cen za niž bude statek prodáván spotřebitelům. Nástrojem k udržení minimální ceny mohou být subvence.
- Stát doplácí výrobcům (producentům) k ceně statku určitou částku – subvenci.
- Je zřejmé, že subvence je vlastně záporná spotřební daň. Má proto také opačné účinky než (kladná) spotřební daň: na úkor daňových poplatníků zvyšuje cenu výrobci a snižuje cenu spotřebiteli (a pochopitelně zvyšuje vyráběné a spotřebované množství statku).
Subvence k ceně (cenová podlaha)
- Další možností cenové regulace je stanovování cenových podlah, nebo-li minimálních cen za niž bude statek prodáván spotřebitelům. Nástrojem k udržení minimální ceny mohou být subvence.
- Stát doplácí výrobcům (producentům) k ceně statku určitou částku – subvenci.
- Je zřejmé, že subvence je vlastně záporná spotřební daň. Má proto také opačné účinky než (kladná) spotřební daň: na úkor daňových poplatníků zvyšuje cenu výrobci a snižuje cenu spotřebiteli (a pochopitelně zvyšuje vyráběné a spotřebované množství statku).
Daně „z luxusu“ mají ...
- Daně „z luxusu“ mají silný dopad na spotřebitele jen tehdy, jde-li o statek se strmou poptávkou a málo strmou nabídkou.
Cenový strop
- Dalším ze zásahů státu do cenového systému je stanovování cenových stropů, nebo-li maximálních cen. Znamená to, že prodávající nesmí požadovat cenu vyšší než je státem stanovený cenový strop. Ten se stává maximální cenou.
- Cenovým stropem chtějí politikové pomoci spotřebitelům, chránit je před vysokými cenami některých statků – zejména takových, které uspokojují základní potřeby (bydlení, jídlo).
- Lidé se domnívají, že cenové stropy pouze „odčerpají“ výrobcům jejich zisky a „věnují“ je spotřebitelů v podobě nižší ceny. To by však platilo jen na monopolním trhu. Na dokonalém trhu dosahují firmy dlouhodobě nulového ekonomického zisku a pokud cenový strop sníží jejich příjmy pod náklady, jsou potom firmy nuceny omezit nabídku…(viz. následující obrázek).
Cenový strop
- Dalším ze zásahů státu do cenového systému je stanovování cenových stropů, nebo-li maximálních cen. Znamená to, že prodávající nesmí požadovat cenu vyšší než je státem stanovený cenový strop. Ten se stává maximální cenou.
- Cenovým stropem chtějí politikové pomoci spotřebitelům, chránit je před vysokými cenami některých statků – zejména takových, které uspokojují základní potřeby (bydlení, jídlo).
- Lidé se domnívají, že cenové stropy pouze „odčerpají“ výrobcům jejich zisky a „věnují“ je spotřebitelů v podobě nižší ceny. To by však platilo jen na monopolním trhu. Na dokonalém trhu dosahují firmy dlouhodobě nulového ekonomického zisku a pokud cenový strop sníží jejich příjmy pod náklady, jsou potom firmy nuceny omezit nabídku…(viz. následující obrázek).
Proč existují subvence k ceně?
- Jestliže jsou subvence v rozporu s ekonomickou efektivností, proč tolik zemí subvencuje zemědělské produkty?
- Ekonomové se v názoru na zemědělské subvence neshodují. Někteří připisují subvencování tomu, že zemědělci dokáží na vlády vyvíjet silný tlak a subvencování si vynutit, zatímco daňoví poplatníci se nedokáží účinně bránit.
- Jiní ekonomové odůvodňují zemědělské subvence tím, že zemědělská výroba má dlouhý produkční cyklus a nemůže se přizpůsobovat změnám v poptávce tak pružně jako průmysl a služby.
Selhání státu
- Rozbor rozhodovacích procesů uvnitř státního aparátu odkrývá možný nedostatek, jež může ovlivňovat rozvoj tržní ekonomiky - a tím je působení samotného státu.
- Tento nedostatek má své příčiny ve dvou oblastech:
* nedokonalé rozhodování státních orgánů
* státní orgány zvolí opatření, které nakonec působí na hospodářství nepříznivě (vzhledem k nejednoznačným důsledkům jednotlivých nástrojů mikroekonomické politiky)
- Ekonomové se v názoru na zemědělské subvence neshodují. Někteří připisují subvencování tomu, že zemědělci dokáží na vlády vyvíjet silný tlak a subvencování si vynutit, zatímco daňoví poplatníci se nedokáží účinně bránit.
- Jiní ekonomové odůvodňují zemědělské subvence tím, že zemědělská výroba má dlouhý produkční cyklus a nemůže se přizpůsobovat změnám v poptávce tak pružně jako průmysl a služby.
Selhání státu
- Rozbor rozhodovacích procesů uvnitř státního aparátu odkrývá možný nedostatek, jež může ovlivňovat rozvoj tržní ekonomiky - a tím je působení samotného státu.
- Tento nedostatek má své příčiny ve dvou oblastech:
* nedokonalé rozhodování státních orgánů
* státní orgány zvolí opatření, které nakonec působí na hospodářství nepříznivě (vzhledem k nejednoznačným důsledkům jednotlivých nástrojů mikroekonomické politiky)
Ačkoli stát vyplácí ....
- Ačkoli stát vyplácí subvenci jen výrobcům, ve skutečnosti subvencuje jak výrobce, tak i spotřebitele.
- Subvencování ceny umožňuje spotřebitelům nakupovat za nižší cenu. V našem příkladu bychom mohli říci, že stát subvencuje zemědělce částkou 0,80 Kč a spotřebitele částkou 1 Kč na každý litr mléka.
- Prospěch ze subvencí mívají ti, kdo tvoří malou skupinu, ti totiž na daních zaplatí menší podíl subvencí, než jaký z nich mají prospěch. Výrobci subvencovaných statků tvoří obvykle mnohem méně početnou skupinu než jejich spotřebitelé, proto jsou to obvykle výrobci, kteří mají ze subvencí prospěch.
Subvence k ceně a efektivnost
- Subvence k ceně vyvolávají neefektivnost. Na příkladu vidíme, že produkované množství 21 mil. litrů mléka není optimálním množstvím, protože mezní náklady na jeho výrobu jsou vyšší než mezní užitek z jeho spotřeby. Mezní náklady činí 6,80 Kč a mezní užitek je pouze 5 Kč. 21 mil. litrů je tedy nadoptimální množství (optimální množství by bylo 20 mil. litrů).
- Subvencování ceny umožňuje spotřebitelům nakupovat za nižší cenu. V našem příkladu bychom mohli říci, že stát subvencuje zemědělce částkou 0,80 Kč a spotřebitele částkou 1 Kč na každý litr mléka.
- Prospěch ze subvencí mívají ti, kdo tvoří malou skupinu, ti totiž na daních zaplatí menší podíl subvencí, než jaký z nich mají prospěch. Výrobci subvencovaných statků tvoří obvykle mnohem méně početnou skupinu než jejich spotřebitelé, proto jsou to obvykle výrobci, kteří mají ze subvencí prospěch.
Subvence k ceně a efektivnost
- Subvence k ceně vyvolávají neefektivnost. Na příkladu vidíme, že produkované množství 21 mil. litrů mléka není optimálním množstvím, protože mezní náklady na jeho výrobu jsou vyšší než mezní užitek z jeho spotřeby. Mezní náklady činí 6,80 Kč a mezní užitek je pouze 5 Kč. 21 mil. litrů je tedy nadoptimální množství (optimální množství by bylo 20 mil. litrů).
Cenový strop fakticky ...
- Cenový strop fakticky prodražuje zboží těm spotřebitelů, kteří jej kupují „zčásti“ za nepeněžní náklady.
Subvence k ceně (cenová podlaha)
- Další možností cenové regulace je stanovování cenových podlah, nebo-li minimálních cen za niž bude statek prodáván spotřebitelům. Nástrojem k udržení minimální ceny mohou být subvence.
- Stát doplácí výrobcům (producentům) k ceně statku určitou částku – subvenci.
- Je zřejmé, že subvence je vlastně záporná spotřební daň. Má proto také opačné účinky než (kladná) spotřební daň: na úkor daňových poplatníků zvyšuje cenu výrobci a snižuje cenu spotřebiteli (a pochopitelně zvyšuje vyráběné a spotřebované množství statku).
Subvence k ceně (cenová podlaha)
- Další možností cenové regulace je stanovování cenových podlah, nebo-li minimálních cen za niž bude statek prodáván spotřebitelům. Nástrojem k udržení minimální ceny mohou být subvence.
- Stát doplácí výrobcům (producentům) k ceně statku určitou částku – subvenci.
- Je zřejmé, že subvence je vlastně záporná spotřební daň. Má proto také opačné účinky než (kladná) spotřební daň: na úkor daňových poplatníků zvyšuje cenu výrobci a snižuje cenu spotřebiteli (a pochopitelně zvyšuje vyráběné a spotřebované množství statku).
Cenový strop
- Dalším ze zásahů státu do cenového systému je stanovování cenových stropů, nebo-li maximálních cen. Znamená to, že prodávající nesmí požadovat cenu vyšší než je státem stanovený cenový strop. Ten se stává maximální cenou.
- Cenovým stropem chtějí politikové pomoci spotřebitelům, chránit je před vysokými cenami některých statků – zejména takových, které uspokojují základní potřeby (bydlení, jídlo).
- Lidé se domnívají, že cenové stropy pouze „odčerpají“ výrobcům jejich zisky a „věnují“ je spotřebitelů v podobě nižší ceny. To by však platilo jen na monopolním trhu. Na dokonalém trhu dosahují firmy dlouhodobě nulového ekonomického zisku a pokud cenový strop sníží jejich příjmy pod náklady, jsou potom firmy nuceny omezit nabídku…(viz. následující obrázek).
- Cenovým stropem chtějí politikové pomoci spotřebitelům, chránit je před vysokými cenami některých statků – zejména takových, které uspokojují základní potřeby (bydlení, jídlo).
- Lidé se domnívají, že cenové stropy pouze „odčerpají“ výrobcům jejich zisky a „věnují“ je spotřebitelů v podobě nižší ceny. To by však platilo jen na monopolním trhu. Na dokonalém trhu dosahují firmy dlouhodobě nulového ekonomického zisku a pokud cenový strop sníží jejich příjmy pod náklady, jsou potom firmy nuceny omezit nabídku…(viz. následující obrázek).
Motivační příklad: Důsledky cenové regulace nájemného
Vláda stanovila maximálně přípustnou cenu nájemného (cenový strop) ve výši PR, neboť se domnívá, že rovnovážná cena PE, je pro spotřebitele nepřijatelně vysoká (viz. následující obrázek). Takto stanovená cena PR je pro spotřebitele nízká, tudíž jsou motivováni k vyšší poptávce než rovnovážné QD. Cena PR je však současně velmi nízká pro stavební firmy (developery). Při ceně PR jsou ochotni nabízet pouze množství QS. Na trhu se tak postupně vytvoří nedostatek nabídky ve výši QDQS. Uspokojení nadbytečné poptávky je potom možné pouze v rámci černého trhu, na němž je nabízeno zboží za vyšší než regulovanou cenu PR .
- Cenový strop umožňuje spotřebitelů kupovat daný statek za nižší cenu, ale mnozí z nich za to musí zaplatit jinak – mají nepeněžní náklady.
- Aby lidé dostali nedostatkové zboží nebo službu, jsou ochotni nést nepeněžní náklady (např.fronty, obětují svůj volný čas, nabízet protislužby…). Lze říci, že ztráta času, obětovaného na získání nedostatkového zboží či služby, je nepeněžním nákladem kupujícího (a právě na trzích, kde stát reguluje ceny cenovými stropy, vznikají tyto nepeněžní náklady).
- Cenový strop umožňuje spotřebitelů kupovat daný statek za nižší cenu, ale mnozí z nich za to musí zaplatit jinak – mají nepeněžní náklady.
- Aby lidé dostali nedostatkové zboží nebo službu, jsou ochotni nést nepeněžní náklady (např.fronty, obětují svůj volný čas, nabízet protislužby…). Lze říci, že ztráta času, obětovaného na získání nedostatkového zboží či služby, je nepeněžním nákladem kupujícího (a právě na trzích, kde stát reguluje ceny cenovými stropy, vznikají tyto nepeněžní náklady).
Rovnovážná cena
- Tržní rovnováha nastává v průsečíku křivky poptávky a křivky nabídky, neboť tam se poptávané množství právě rovná nabízenému množství, a na trhu tudíž nevzniká ani nedostatek, ani přebytek zboží.
- Existuje pouze jedna cena, při které se poptávané množství právě rovná nabízenému množství. Tuto cenu nazýváme rovnovážnou cenou.
Rovnovážná cena odráží současně mezní užitek spotřebitelů i mezní náklady výrobců.
Tržní nerovnováha
- Nedostatek – poptávané množství převyšuje nabízené množství. Nedostatek vzniká, když je cena nižší než rovnovážná cena. Nedostatek vyvolává na trhu takové jev, jako jsou fronty nebo pořadníky. Na to reagují výrobci zvyšováním ceny.
- Přebytek – poptávané množství převyšuje poptávané množství. Přebytek vzniká, když je cena vyšší než rovnovážná cena. Na trhu se přebytek projevuje neprodejnými zásobami. Výrobci na to reagují snižováním ceny.
- Každá nerovnováha je nestabilní a přechodnou situací, protože vyvolává pohyb ceny směrem k rovnovážné ceně a tím i pohyb trh směrem k rovnováze.
- Jedinou stabilní situací je tržní rovnováha (tzv. dynamická rovnováha)
- Existuje pouze jedna cena, při které se poptávané množství právě rovná nabízenému množství. Tuto cenu nazýváme rovnovážnou cenou.
Rovnovážná cena odráží současně mezní užitek spotřebitelů i mezní náklady výrobců.
Tržní nerovnováha
- Nedostatek – poptávané množství převyšuje nabízené množství. Nedostatek vzniká, když je cena nižší než rovnovážná cena. Nedostatek vyvolává na trhu takové jev, jako jsou fronty nebo pořadníky. Na to reagují výrobci zvyšováním ceny.
- Přebytek – poptávané množství převyšuje poptávané množství. Přebytek vzniká, když je cena vyšší než rovnovážná cena. Na trhu se přebytek projevuje neprodejnými zásobami. Výrobci na to reagují snižováním ceny.
- Každá nerovnováha je nestabilní a přechodnou situací, protože vyvolává pohyb ceny směrem k rovnovážné ceně a tím i pohyb trh směrem k rovnováze.
- Jedinou stabilní situací je tržní rovnováha (tzv. dynamická rovnováha)
Tržní systém a jeho pravidla
- Lidé vstupují do vzájemných směnných vztahů. Tyto směnné vztahy mají podobu smluv. Aby lidé směňovali, musí mít elementární jistotu, že se smlouvy dodržují.
- Základní pravidla pro fungování tržního systému jsou:
- dodržování smluv
- ochrana soukromého vlastnictví
- volný vstup na trhy
Úloha cen
- Kdo koordinuje chování lidí v ekonomickém koloběhu, kde se nachází „banka informací“, z níž by výrobci mohli získat informaci o tom, co, kolik a jak mají vyrábět?
- Tou nosnou informací jsou ceny, jež mají v tržním systému tři základní funkce:
* Informační - když se některý výrobní zdroj stane vzácnější, tak se tato vzácnost projeví zvýšením ceny
* Motivační - snaho ušetřit motivuje spotřebitele, aby snížil spotřebu vzácného, tedy drahého, výrobku a nahradil jej spotřebou výrobku méně vzácného
* Alokační - konečným výsledkem šíření cenových informací a reakcí na tyto informace je relokace (přemístnění) výrobních zdrojů
- Základní pravidla pro fungování tržního systému jsou:
- dodržování smluv
- ochrana soukromého vlastnictví
- volný vstup na trhy
Úloha cen
- Kdo koordinuje chování lidí v ekonomickém koloběhu, kde se nachází „banka informací“, z níž by výrobci mohli získat informaci o tom, co, kolik a jak mají vyrábět?
- Tou nosnou informací jsou ceny, jež mají v tržním systému tři základní funkce:
* Informační - když se některý výrobní zdroj stane vzácnější, tak se tato vzácnost projeví zvýšením ceny
* Motivační - snaho ušetřit motivuje spotřebitele, aby snížil spotřebu vzácného, tedy drahého, výrobku a nahradil jej spotřebou výrobku méně vzácného
* Alokační - konečným výsledkem šíření cenových informací a reakcí na tyto informace je relokace (přemístnění) výrobních zdrojů
Minimální ceny
Minimální ceny ve službách jsou většinou realizovány kartely = dohodami mezi poskytovateli služeb a fixaci cen a rozdělení trhů mezi sebe ( ve většině států jsou nezákonné, ale vlády dělají výjimky pro velké množství průmyslových odvětví a profesí.
příklad:
Mezinárodní letecký kartel IATA je podporován většinou národních vlád → podpora vlastní, většinou státem vlastnické letecké společnosti → stanovení cen pravidelných letů nad úrovní volného trhu.
Velké ohrožení = charterové lety ( nevztahují se na ně regulované ceny )
= prodej zlevněných letenek
Regulace cen obecně může společnost zatíží vysokými náklady v důsledku neefektivní alokace zdrojů vlivem deformace tržní ( rovnovážné ) ceny. Je proto důležité, aby vláda při rozhodování a jejich zavedení poměřovala možný prospěch s náklady.
příklad:
Mezinárodní letecký kartel IATA je podporován většinou národních vlád → podpora vlastní, většinou státem vlastnické letecké společnosti → stanovení cen pravidelných letů nad úrovní volného trhu.
Velké ohrožení = charterové lety ( nevztahují se na ně regulované ceny )
= prodej zlevněných letenek
Regulace cen obecně může společnost zatíží vysokými náklady v důsledku neefektivní alokace zdrojů vlivem deformace tržní ( rovnovážné ) ceny. Je proto důležité, aby vláda při rozhodování a jejich zavedení poměřovala možný prospěch s náklady.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)