7. Rozbor státního rozpočtu, jeho příjmy a výdaje, úloha státu v soudobé ekonomice
ROZPOČET A ÚROVEŇ ROVNOVÁŽNÉ PRODUKCE
Rozpočtový přebytek (BS) je přebytek daňových příjmů vlády nad celkovými vládními výdaji (vládními nákupy zboží a služeb a transferovými platbami)
BS = TA – G – TR
Záporný rozpočtový přebytek tj. přebytek celkových vládním výdajů nad příjmy je rozpočtový deficit.
Výdaje státního rozpočtu
• Výdaje vlády, resp. vládních institucí a institucí veřejné správy na nákup statků a služeb potřebných k produkci veřejných statků
• Výdaje na transferové platby a subvence
• Výdaje státu v podobě plateb na úhradu půjček (přímé = půjčky banka, dále nákup a prodej státních obligací)
Příjmy státního rozpočtu
• Daně
• Příjmy z prodeje statků a sužeb
• Příjmy z půjček
DANĚ
Celkové daně značíme T, tvoří je autonomní daně (TA), tj. daně nezávislé na důchodu. Důchodová daň se mění s úrovní důchodu, tj. t*Y. Sazba důchodové daně znamená, že určitá část důchodu musí být odvedena ve formě daní do rozpočtu. Předpokládáme že t je konstantní.
T = TA + tY
Jestliže se sazba důchodové daně nemění, pak se nemění mezní sklon ke zdanění se změnou důchodu. Zvyšuje-li se důchod, daň plynoucí z tohoto titulu se zvyšuje proporcionálně. Dělíme-li rovnici důchodem (Y):
T/Y = TA/Y + t, kde T/Y je průměrná míra zdanění, t je mezní sklon (míra) zdanění. Jestliže TA = 0, potom průměrná míra zdanění se rovná mezní míře zdanění a celkové daně jsou proporcionální důchodu. Jestliže TA > 0, potom roste-li důchod, klesá TA/Y, takže klesá i průměrná míra zdanění (podíl celkových daní na důchodu klesá), tj. daně jsou regresivní. Jestliže TA < 0, pak roste-li důchod, průměrná míra zdanění se zvyšuje, podíl celkových daní na důchodu roste a daně jsou progresivní.
Předpoklad: TA = 0. Potom BS = T – G – TR
BS = tY – G – TR
Z rovnice plyne, že rozpočtový přebytek (deficit) je funkcí důchodu při daném G, TR a t. Velikost rozpočtového přebytku (deficitu) je tedy ovlivňována jednak úrovní rovnovážné produkce, jakož i komponentami vládní fiskální politiky – vládními nákupy zboží a služeb, transferovými platbami a sazbou proporcionální důchodové daně.
Jsou-li v recesi nízké soukromé autonomní výdaje v důsledku spotřebitelského a podnikatelského pesimismu, je úroveň rovnovážné produkce nízká a nízké jsou i příjmy vlády a rozpočet vykazuje deficit nebo pokles přebytku, protože celkové vládní výdaje převyšují daňové příjmy (současně při poklesu zaměstnanosti rostou transferové platby v důsledku růstu podpor v nezaměstnanosti). Naopak při růstu soukromých autonomních výdajů v expanzi se rozpočtový deficit snižuje nebo vzniká přebytek protože daňové příjmy převyšují celkové vládní výdaje.
Přímka BS je přímkou rozpočtového přebytku (deficitu) která ukazuje kombinace úrovní rozpočtového přebytku (deficitu) a úrovní důchodu, jež jsou kompatibilní s daným objeme celkových vládních výdajů a se sazbou důchodové daně.
Sklon přímky BS je dán sazbou důchodové daně. Přímka BS je rostoucí, protože s růstem Y se zvyšují daňové příjmy a snižuje se deficit. Čím vyšší je sazba důchodové daně tím strmější je křivka BS a naopak.
Existují tři způsoby snížení rozpočtového deficitu:
1. zvýšení skutečné produkce a její přiblížení k potenciálnímu produktu, což znamená posun na přímce BS doprava
2. snížení celkových vládních výdajů, což znamená vertikální posun BS
3. zvýšení sazby důchodové daně, BS bude strmější a při daných vládních výdajích povedou vyšší daňové příjmy ke snížení deficitu.
Strukturální přebytek (deficit) – rozpočtový přebytek (deficit) při plné míře zaměstnanosti, tedy na úrovni potenciálního produktu. BS* = tY* - G – TR
Cyklický přebytek (deficit) – rozdíl mezi skutečným deficitem (přebytkem) a rozpočtovým deficitem (přebytkem) při plné zaměstnanosti. Jestliže je Y pod Y*, strukturální přebytek je vyšší než skutečný a naopak. Protože se v recesi výnosy daní snižují, cyklický deficit se zvyšuje. Ve fázi expanze příjmy vlády rostou a cyklický přebytek se zvyšuje.
EKONOMICKÉ FUNKCE STÁTU
1. Zvýšení efektivnosti v alokaci výrobních faktorů prostřednictvím tržního mechanismu. Tato činnost státu má svůj makro i mikroekonomický aspekt. V prvém případě může působení státu nabýt podoby strukturální (odvětvové) politiky, ve druhém případě protimonopolní regulace. (efektivita ekonomiky řízené trhem se snižuje, jestliže je dokonalá konkurence zaměněna konkurencí nedokonalou. Trh také nepůsobí efektivně, jestliže se v ekonomice vyskytují externality.)
2. Ovlivnění rozdělení důchodů. Společnost nemusí považovat rozdělení příjmů které se vytvořilo na trzích, za přijatelné. Svými nástroji může stát přerozdělovat důchody tržních subjektů a měnit tak jejich postavení na trhu produktů i na trhu VF. Tato činnost mění výrazně nejen pozici jednotlivých tržních subjektů a situaci na dílčích trzích (mikro aspekt), ale i vzájemné postavení jednotlivých sektorů (makro aspekt).
3. Stabilní rozvoj národního hospodářství. Státní orgány podporují a rozvíjejí schopnosti tržního mechanismu překonávat národohospodářské poruchy vzniklé uvnitř ekonomiky i mimo ní (např. cenové výkyvy, výkyvy v objemu vyrobené produkce, apod.) Stát případně tržnímu mechanismu napomáhat překonávat poruchy a vracet se do rovnovážného stavu. Může se v tomto případě jednat např. o politiku ekonomického růstu, krátkodobou stabilizační politiku, apod. Jde tudíž o převážně makroekonomickou činnost státu.
Státní orgány plní současně všechny tři úkoly, tj. působí na efektivnost hospodářství, na stabilní rozvoj ekonomiky a ovlivňují rozdělování důchodů ve společnosti.
V rámci národní ekonomiky sledují státní orgány dva základní stabilizační cíle.
1. Zajištění cenové stability. Vlády obvykle neočekávají naprostou strnulost cen na všech trzích, ale snaží se změny minimalizovat a zabránit neočekávaným cenovým šokům.
2. Podpora zaměstnanosti. Nejde zde o plnou, 100% zaměstnanost, ale o udržení nezaměstnanosti na úrovni, která se blíží přirozené míře nezaměstnanosti.
Podmínkou úspěšného splnění obou cílů jsou opatření, která mají působit na růst reálného produktu. Produkt by měl růst rovnoměrně a takovým tempem, aby byla zajištěna cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost.
Další podmínkou dostatečné zaměstnanosti a cenové stability je rovnovážnost vztahů národního hospodářství se zahraničím. Státní orgány působí na rovnováhu platební bilance a stabilitu měnových kursů tak, aby jejich dlouhodobý vývoj neohrožoval plnění obou výše uvedených základních cílů.
NÁSTROJE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY
1) monetární politika
2) fiskální politika
3) důchodová politika
4) vnější obchodní a měnová politika
Vestavěné stabilizátory
- progresivní daň z příjmu
- pojištění v nezaměstnanosti
- státní výkup zemědělských přebytků
- subvence k cenám zemědělské produkce
Zobrazují se příspěvky se štítkemdaně. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdaně. Zobrazit všechny příspěvky
2. Fiskální politika
2. Fiskální politika, její nástroje v modelu IS-LM v uzavřené a otevřené ekonomice
· fiskální politika je úzce spojena s rozpočty ústřední vlády a s rozpočty orgánů místní správy. Tím, jak státní orgány odčerpávají od ostatních tržních subjekt značné peněžní částky, mění směr jejich použití. Změny v užití peněz mění tržní signály, které získávají tržní subjekty v cenách výrobků. Výrobci a domácnosti přizpůsobují své chování tržním signálům a v celé ekonomice se mění tempo ekonomického růstu a úroveň zaměstnanosti.
· Fiskální politika se skládá v zásadě ze dvou součástí. První její částí je způsob zdanění jednotlivých tržních subjektů. Druhou částí jsou výdaje z jednotlivých rozpočtů. Výdaje státních orgánů zvyšují úroveň agregátní poptávky, růst AD se může projevit v růstu cen, v tempu růstu produktu, v úrovni zaměstnanosti a může ovlivnit i rovnovážnost vztahů se zahraničím
=změna celkových vládních výdajů (ΔG, ΔTR) a změna daní (ΔTA, Δt)
AD 45˚
AD1
AD0
Y0 Y1 Y
1.změna ve vládních nákupech zboží a služeb
ΔG = ΔA à posun křivky AD
Přírůstek agregátní poptávky ze specifikovat :
ΔAD = ΔC + ΔG, kde ΔC = c(1-t) ΔY
Potom ΔAD = c(1-t) ΔY + ΔG,
pro rovnováhu musí platit AD=Y
Tedy ΔY = c(1-t) ΔY + ΔG
Po úpravě ΔY = 1/ (1-c(1-t)) * ΔG
(multiplikátor vládních výdajů za existence důchodové daně)
2.změna v úrovni transferových plateb
transfery se rozdělují na spotřebu (cTR) a úspory (sTR)
ΔAD = ΔC
ΔAD = c(1-t) ΔY + cΔTR
ΔY = c(1-t) ΔY + cΔTR
ΔY =c/ (1-c(1-t)) *ΔTR
(multiplikátor transferových plateb)
3.změna v úrovni autonomních daní
změna úrovně TA nezmění AD o celý objem daňové změny, změní se nejprve disponibilní důchod a ten se alokuje na spotřebu a úspory, takže změna důchodu vyvolaná změnou TA se rozdělí mezi spotřebu a úspory.
AD 45˚
AD0
AD1
Y1 Y0 Y
ΔAD = ΔC, ΔC = cΔYD, ΔYD = ΔY - ΔTA – tΔY
ΔAD = c(ΔY-ΔTA – tΔY)
ΔY = c(ΔY-ΔTA – tΔY)
ΔY = -c / (1-c(1-t)) * ΔTA
(multiplikátor autonomních daní)
4.změna ve výši sazby důchodové daně
výchozí úroveň: Y0 = 1 / (1-c(1-t0)) * A
nová úroveň: Y1 = 1 / (1-c(1-t1)) * A
rozdíl obou rovnic: ΔY = -1 / (1-c(1-t1) * cY0 Δt
Daně=únik z výdajového proudu.
Změna ΔG vyvolá mnohem větší přírůstek ΔY, a to o velikost indukované spotřeby. Změna ve vládních výdajích na zboží a služby má opačný účinek na úroveň rovnovážného důchodu než změna autonomních daní. Zvýšení ΔG zvýší ΔY (za jinak stejných okolností), zvýšení ΔTA sníží ΔY. Výdajový multiplikátor pro vládní nákupy zboží a služeb je větší než daňový multiplikátor. To proto, že zvýšení o ΔG přímo zvýší AD, zatímco daně působí nepřímo na spotřebu prostřednictvím jejich vlivu na disponibilní důchod.
Multiplikátor fiskální politiky
Jak se změní AD při změně vládních výdajů o ΔG?
ΔY = γ ΔA + b/h * γ * ΔM/P
Předpokládáme, že nabídka reálných peněžních zůstatků se nemění, tudíž ΔM/P = 0 a druhý člen rovnice je taky 0.
ΔY = γ ΔA , obě strany dělíme ΔA
ΔY/ΔA = γ, což je multiplikátor fiskální politiky. Ukazuje, o kolik se zvýší úroveň rovnovážného důchodu v důsledku zvýšení vládních výdajů na zboží a služby, resp. autonomních výdajů, bude-li nabídka peněžních zůstatků konstantní.
Vzorec :γ = α/ (1+ αbk/h)
Fiskální politika a její účinnost
FISKÁLNÍ EXPANZE
Cíl: zvýšit úroveň Y a zaměstnanost
Složky: růst ΔG, růst ΔTR, pokles ΔTA, pokles Δt
Čistá fiskální expanze = křivka LM se nemění, posouvá se pouze IS
FISKÁLNÍ RESTRIKCE
Cíl: brzdit přehřátý ekonomický růst, inflaci, snížit rozpočtový deficit
Čistá fiskální expanze
Úrok.míra i
LM0
IS0 IS1
Y0 Y1 Y
Závisí na sklonech IS a LM
1. LM horizontální (hà ∞)
-maximální účinnost fiskální expanze, vytěsňovací efekt nulový (nedojde ke snížení soukromých autonomních výdajů. (past likvidity)
2. LM vertikální (h=0)
-nulová účinnost fiskální expanze, vytěsňovací efekt úplný (klasický případ)
3. vysoké k à snižuje účinnost expanze na Y
růst ΔY…. růst L…. růst i
-citlivost poptávky po penězích na důchod zvýší při růstu Y poptávku po penězích L, tím zvýší i úrokovou sazbu potřebnou k vyčištění trhu peněz, tím se vytěsní soukromé autonomní výdaje.
4.vysoké b à snižuje účinnost expanze
-čím plošší je křivka IS, tj. čím větší je citlivost poptávky po autonomních výdajích na úrokovou sazbu, tím nižší je účin fiskální expanze.
Při normálním sklonu LM vede fiskální expanze k růstu rovnovážné produkce Y a k růstu rovnovážné úrokové sazby i. Relace mezi růstem Y a růstem i je závislá na sklonech IS a LM. Fiskální expanze vede k růstu AD, v určité míře zvyšuje Y. Vyšší Y však současně zvyšuje i (aby byla ustavena rovnováha), což zpětně tlumí efekty fiskální expanze, protože zvýšené i snižuje poptávku po soukromých autonomních výdajích.
EFEKTY FISKÁLNÍ POLITIKY
Úroková míra
IS0 IS1
LM
Y0 Y1 Y
1.Past likvidity
a jsem hovado
I LM
IS1
IS0
Y0 Y
2.Klasický případ
NÁMITKY PROTI VYTĚSŇOVACÍMU EFEKTU
1.Baumol a Tobin: L vždy závisí na i (h nebude nikdy 0, tudíž LM nebude vertikální)
2.Y je vždy menší než Y*, proto LM nebude nikdy vertikální
3.CB může bránit zvyšování i tím, že zvýší nabídku peněz, tedy provádí přizpůsobování monetární politiky fiskální politice. To působí proti vytěsňovacímu efektu.
OTEVŘENÁ EKONOMIKA, FISKÁLNÍ EXPANZE PŘI DOKONALÉ KAPITÁLOVÉ MOBILIT
1. fixní měnový kurz
předpoklady:
a) DKM
b) fixní měnový kurz
c) domácí úroková míra = světové
d)existují nevyužité zdroje, konst. výnosy
z rozsahu, fixní mzdy i ceny
e)žádná země neovlivní důchod v zahraničí,
ani úroveň světové i
2. flexibilní měnový kurz
CB nemusí držet kurz, BP vždy = 0
Čistý floating: CB se vzdává intervence na mezinárodních měnových trzích
Řízený „nečistý“ floating: měnové kurzy nejsou fixovány CB, ale CB je nenechá volně fluktuovat a drží měnové rezervy
-dojde k poklesu čistých vývozů à návrat IS do původní polohy
-úplný mezinárodní vytěsňovací efekt
-apreciace domácí měny, zhoršení běžného účtu
-zhoršení NX kompenzují vládní výdaje
· fiskální politika je úzce spojena s rozpočty ústřední vlády a s rozpočty orgánů místní správy. Tím, jak státní orgány odčerpávají od ostatních tržních subjekt značné peněžní částky, mění směr jejich použití. Změny v užití peněz mění tržní signály, které získávají tržní subjekty v cenách výrobků. Výrobci a domácnosti přizpůsobují své chování tržním signálům a v celé ekonomice se mění tempo ekonomického růstu a úroveň zaměstnanosti.
· Fiskální politika se skládá v zásadě ze dvou součástí. První její částí je způsob zdanění jednotlivých tržních subjektů. Druhou částí jsou výdaje z jednotlivých rozpočtů. Výdaje státních orgánů zvyšují úroveň agregátní poptávky, růst AD se může projevit v růstu cen, v tempu růstu produktu, v úrovni zaměstnanosti a může ovlivnit i rovnovážnost vztahů se zahraničím
=změna celkových vládních výdajů (ΔG, ΔTR) a změna daní (ΔTA, Δt)
AD 45˚
AD1
AD0
Y0 Y1 Y
1.změna ve vládních nákupech zboží a služeb
ΔG = ΔA à posun křivky AD
Přírůstek agregátní poptávky ze specifikovat :
ΔAD = ΔC + ΔG, kde ΔC = c(1-t) ΔY
Potom ΔAD = c(1-t) ΔY + ΔG,
pro rovnováhu musí platit AD=Y
Tedy ΔY = c(1-t) ΔY + ΔG
Po úpravě ΔY = 1/ (1-c(1-t)) * ΔG
(multiplikátor vládních výdajů za existence důchodové daně)
2.změna v úrovni transferových plateb
transfery se rozdělují na spotřebu (cTR) a úspory (sTR)
ΔAD = ΔC
ΔAD = c(1-t) ΔY + cΔTR
ΔY = c(1-t) ΔY + cΔTR
ΔY =c/ (1-c(1-t)) *ΔTR
(multiplikátor transferových plateb)
3.změna v úrovni autonomních daní
změna úrovně TA nezmění AD o celý objem daňové změny, změní se nejprve disponibilní důchod a ten se alokuje na spotřebu a úspory, takže změna důchodu vyvolaná změnou TA se rozdělí mezi spotřebu a úspory.
AD 45˚
AD0
AD1
Y1 Y0 Y
ΔAD = ΔC, ΔC = cΔYD, ΔYD = ΔY - ΔTA – tΔY
ΔAD = c(ΔY-ΔTA – tΔY)
ΔY = c(ΔY-ΔTA – tΔY)
ΔY = -c / (1-c(1-t)) * ΔTA
(multiplikátor autonomních daní)
4.změna ve výši sazby důchodové daně
výchozí úroveň: Y0 = 1 / (1-c(1-t0)) * A
nová úroveň: Y1 = 1 / (1-c(1-t1)) * A
rozdíl obou rovnic: ΔY = -1 / (1-c(1-t1) * cY0 Δt
Daně=únik z výdajového proudu.
Změna ΔG vyvolá mnohem větší přírůstek ΔY, a to o velikost indukované spotřeby. Změna ve vládních výdajích na zboží a služby má opačný účinek na úroveň rovnovážného důchodu než změna autonomních daní. Zvýšení ΔG zvýší ΔY (za jinak stejných okolností), zvýšení ΔTA sníží ΔY. Výdajový multiplikátor pro vládní nákupy zboží a služeb je větší než daňový multiplikátor. To proto, že zvýšení o ΔG přímo zvýší AD, zatímco daně působí nepřímo na spotřebu prostřednictvím jejich vlivu na disponibilní důchod.
Multiplikátor fiskální politiky
Jak se změní AD při změně vládních výdajů o ΔG?
ΔY = γ ΔA + b/h * γ * ΔM/P
Předpokládáme, že nabídka reálných peněžních zůstatků se nemění, tudíž ΔM/P = 0 a druhý člen rovnice je taky 0.
ΔY = γ ΔA , obě strany dělíme ΔA
ΔY/ΔA = γ, což je multiplikátor fiskální politiky. Ukazuje, o kolik se zvýší úroveň rovnovážného důchodu v důsledku zvýšení vládních výdajů na zboží a služby, resp. autonomních výdajů, bude-li nabídka peněžních zůstatků konstantní.
Vzorec :γ = α/ (1+ αbk/h)
Fiskální politika a její účinnost
FISKÁLNÍ EXPANZE
Cíl: zvýšit úroveň Y a zaměstnanost
Složky: růst ΔG, růst ΔTR, pokles ΔTA, pokles Δt
Čistá fiskální expanze = křivka LM se nemění, posouvá se pouze IS
FISKÁLNÍ RESTRIKCE
Cíl: brzdit přehřátý ekonomický růst, inflaci, snížit rozpočtový deficit
Čistá fiskální expanze
Úrok.míra i
LM0
IS0 IS1
Y0 Y1 Y
Závisí na sklonech IS a LM
1. LM horizontální (hà ∞)
-maximální účinnost fiskální expanze, vytěsňovací efekt nulový (nedojde ke snížení soukromých autonomních výdajů. (past likvidity)
2. LM vertikální (h=0)
-nulová účinnost fiskální expanze, vytěsňovací efekt úplný (klasický případ)
3. vysoké k à snižuje účinnost expanze na Y
růst ΔY…. růst L…. růst i
-citlivost poptávky po penězích na důchod zvýší při růstu Y poptávku po penězích L, tím zvýší i úrokovou sazbu potřebnou k vyčištění trhu peněz, tím se vytěsní soukromé autonomní výdaje.
4.vysoké b à snižuje účinnost expanze
-čím plošší je křivka IS, tj. čím větší je citlivost poptávky po autonomních výdajích na úrokovou sazbu, tím nižší je účin fiskální expanze.
Při normálním sklonu LM vede fiskální expanze k růstu rovnovážné produkce Y a k růstu rovnovážné úrokové sazby i. Relace mezi růstem Y a růstem i je závislá na sklonech IS a LM. Fiskální expanze vede k růstu AD, v určité míře zvyšuje Y. Vyšší Y však současně zvyšuje i (aby byla ustavena rovnováha), což zpětně tlumí efekty fiskální expanze, protože zvýšené i snižuje poptávku po soukromých autonomních výdajích.
EFEKTY FISKÁLNÍ POLITIKY
Úroková míra
IS0 IS1
LM
Y0 Y1 Y
1.Past likvidity
a jsem hovado
I LM
IS1
IS0
Y0 Y
2.Klasický případ
NÁMITKY PROTI VYTĚSŇOVACÍMU EFEKTU
1.Baumol a Tobin: L vždy závisí na i (h nebude nikdy 0, tudíž LM nebude vertikální)
2.Y je vždy menší než Y*, proto LM nebude nikdy vertikální
3.CB může bránit zvyšování i tím, že zvýší nabídku peněz, tedy provádí přizpůsobování monetární politiky fiskální politice. To působí proti vytěsňovacímu efektu.
OTEVŘENÁ EKONOMIKA, FISKÁLNÍ EXPANZE PŘI DOKONALÉ KAPITÁLOVÉ MOBILIT
1. fixní měnový kurz
předpoklady:
a) DKM
b) fixní měnový kurz
c) domácí úroková míra = světové
d)existují nevyužité zdroje, konst. výnosy
z rozsahu, fixní mzdy i ceny
e)žádná země neovlivní důchod v zahraničí,
ani úroveň světové i
2. flexibilní měnový kurz
CB nemusí držet kurz, BP vždy = 0
Čistý floating: CB se vzdává intervence na mezinárodních měnových trzích
Řízený „nečistý“ floating: měnové kurzy nejsou fixovány CB, ale CB je nenechá volně fluktuovat a drží měnové rezervy
-dojde k poklesu čistých vývozů à návrat IS do původní polohy
-úplný mezinárodní vytěsňovací efekt
-apreciace domácí měny, zhoršení běžného účtu
-zhoršení NX kompenzují vládní výdaje
51) Daňová soustava
Daňová soustava
Daňová soustava je vytvářena jako provázaný systém sestavený s cílem zabezpečit příjmy státního rozpočtu, popř. veřejných rozpočtů, vybíráním daní. Získané prostředky jsou pak používány na zabezpečení chodu státní správy a veřejného sektoru hospodářství. V moderním pojetí chápeme daně jako spoluúčast občanů a dalších ekonomických subjektů na státních veřejných výdajích. Daňová politika státu je součástí jeho hospodářské politiky.
Principy zdanění
Dnes uplatňované přístupy k vytváření daňové soustavy vycházejí z několika obecných principů. Především se uplatňuje princip daňové neutrality. Zdanění nemá ovlivňovat podnikatelské rozhodování. Zdanění ovšem je činitelem, který ovlivňuje rozhodování např. o tom, zda podnikat či nikoliv.
Princip daňové neutrality je doplněn principem univerzality. Cílem je to, aby zdanění platilo všeobecně, tedy prakticky pokud možno s co nejmenším počtem výjimek z daných pravidel. Hledisko příjmů státního rozpočtu (veřejných rozpočtů) je charakterizován principem dostatečné daňové výnosnosti. Jde o zabezpečení dostatečných, ale nikoliv přehnaných příjmů plynoucích z daní, tedy daňových výnosů.
Při stanovení výše daňového zatížení je nezbytné přihlížet k principu daňové pružnosti. Je jím vyjádřena nezbytnost přihlédnout nejen k výši daňových výnosů v daném roce, ale i v letech následujících. Měřítkem zde je tzv. daňová kvóta jako vztah mezi velikostí příjmů veřejných rozpočtů a hrubým domácím produktem (HDP). Další nutnou podmínkou při tvorbě daňové soustavy je dodržení principu daňové únosnosti. Posledním, avšak velmi důležitým principem je princip daňové spravovatelnosti. Daně, vybírané na základě platných zákonů a předpisů, nemusí být vždy zcela spravedlivé, musí však být spravovatelné.
Poplatníci a plátci daní
Výše uvedenými principy zdanění se řídí stát jako příjemce daňových výnosů při tvorbě daňové soustavy. Poplatník daně je ten, komu daň snižuje jeho prostředky, které má k dispozici. (zaměstnanec). Plátce daně je ten, který skutečně daň do státního rozpočtu nebo do jiného určeného veřejného fondu platí (zaměstnavatel).
Přímé daně - dopadají na důchod fyzických a právnických osob přímo.
Důchod je z národohospodářského hlediska chápán
• U fyzických osob, které podnikají (např. u soukromých podnikatelů), jako rozdíl mezi jejich příjmy a výdaji
• U právnických osob (např. u společností s ručením omezeným nebo u akciových společností) jako jejich hospodářský výsledek.
Nepřímé daně – dopadají na důchod fyzických nebo právnických osob nepřímo. Jedná se především o
daně, které jsou spjaty s prodejem a poskytnutím zboží nebo služeb.
Reálné daně – se nevztahují k důchodům poplatníka, ale ke skutečnosti, která existuje nezávisle na tomto důchodu. Touto skutečností (realitou) může být např.
1) Vlastnický vztah - k movitému nebo nemovitému majetku
2) Uživatelský vztah - např. k půdě
3) Zaměstnavatelský vztah - vyjádřený počtem pracovníků, nebo objemem
hrubých mezd.
Z toho, že poplatník je povinen odvést daň nezávisle na svém důchodu, vyplívá např. nezbytnost uhradit reálné daně, i když podnik vykáže ztrátu. Konkrétně daně jsou součástí daňového systému, který představuje kombinaci daní přímých, nepřímých a reálných.
Druhy daní
Daň z přidané hodnoty – Jde o daň, která souvisí s prodejem a s po¨skytnutím zboží nebo služeb. Základem pro výpočet daně je přidaná hodnota. Daň z přidané hodnoty (DPH) obecně zatěžuje zboží, tedy vše co je předmětem obchodu. Jsou to tedy např. i polotovary určené k dalšímu zpracování v jiném podniku. Daň je tedy rozložena mezi všechny články procesu zhodnocování – od základní suroviny po produkt určený ke konečné spotřebě. Samotný princip výpočtu daně z přidané hodnoty je velmi jednoduchý. Podnik nakupuje potřebné suroviny a na dokladech o nákupu jsou uvedeny mimo jiné i jeho ceny bez daně z přidané hodnoty a příslušná daň.
Spotřební daň – Součástí daňové soustavy je v ČR i v jiných zemích spotřební daň, jejíž odvod souvisí s prodejem vyjmenovaného zboží.
V ČR podléhá spotřební dani toto zboží:
• Uhlovodíková paliva a maziva
• Líh a destiláty
• Pivo
• Víno
• Tabák a tabákové výrobky
Plátci daní jsou v ČR právnické a fyzické osoby, které uvedené zboží vyrábějí vyvážení nebo dovážejí.
Daň z příjmů fyzických osob – Základem pro výpočet daně jsou příjmy, snížené o výdaje (náklady) na jejich dosažení a udržení a upravené o řadu připočítatelných a odpočitatelných položek. Poplatníkem daně je každá fyzická osoba (včetně soukromých podnikatelů), pokud má zdanitelné příjmy. Za zaměstnance je povinen tuto daň odvádět zaměstnavatel, a to zálohově.
Dani podléhají příjmy:
1) Ze závislé činnosti a funkční požitky
2) Z podnikání a jiné samostatné výděleční činnosti
3) Z kapitálového majetku
4) Z pronájmu
5) Ostatní
Od základu daně se odčítají nezdanitelné položky:
1) Na poplatníka
2) Na vyživované dítě
3) Na manželku
4) Na poživatele plného či částeč. invalid. důchodu
5) Na dary do daného limitu
Daň z příjmů právnických osob – Poplatníky daně jsou všechny osoby mimo osoby fyzické. Předmětem daně pak jsou veškeré příjmy z činnosti právnických osob a z nakládání s veškerým majetkem. Základ daně vznikne tak, že se hospodářský výsledek před zdaněním upraví o řadu připočítatelných a odpočitatelných položek.
Daně z nemovitostí – Tato daně patří mezi daně reálné a vztahují se tedy na existující vlastnický nebo uživatelský vztah k nemovitosti. V rámci daní z nemovitostí rozeznáváme daň z pozemků a daň ze staveb.
Daň z pozemků – Předmětem daně jsou pozemky, které mohou poskytovat nějaký užitek.
Jsou to tedy zejména tyto pozemky:
1) Orná půda
2) Chmelnice, vinice, ovocné sady
3) Trvalé lesní porosty a rybníky
4) Stavební a ostatní pozemky
Daň ze staveb – Předmětem daně jsou stavby, které slouží k bydlení, rekreaci a podnikatelské činnosti bez ohledu na jejich stavebně technické vybavení a stáří. Daňovou povinnost má každá fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na její sídlo, která vlastní nebo má zřízeno právo hospodaření ke stavbě nacházející se na území ČR.
Daň silniční – Předmětem silniční daně jsou vozidla opatřena státní poznávací značkou, která jsou používána k podnikatelské činnosti (vyjma vozidel jednostopých a tříkolových).
Daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitostí – Daňová povinnost vzniká při zdědění majetku, převzetí daru nebo převodu nemovitosti.
Daně k ochraně životního prostředí – zavedení těchto dní je experimentem, se kterým se uvažuje jako s nástrojem nepřímého ovlivňování ekonomiky. Prozatím existuje systém poplatků za znečištění vody, ovzduší a půdy při emisi škodlivin.
Daňová soustava je vytvářena jako provázaný systém sestavený s cílem zabezpečit příjmy státního rozpočtu, popř. veřejných rozpočtů, vybíráním daní. Získané prostředky jsou pak používány na zabezpečení chodu státní správy a veřejného sektoru hospodářství. V moderním pojetí chápeme daně jako spoluúčast občanů a dalších ekonomických subjektů na státních veřejných výdajích. Daňová politika státu je součástí jeho hospodářské politiky.
Principy zdanění
Dnes uplatňované přístupy k vytváření daňové soustavy vycházejí z několika obecných principů. Především se uplatňuje princip daňové neutrality. Zdanění nemá ovlivňovat podnikatelské rozhodování. Zdanění ovšem je činitelem, který ovlivňuje rozhodování např. o tom, zda podnikat či nikoliv.
Princip daňové neutrality je doplněn principem univerzality. Cílem je to, aby zdanění platilo všeobecně, tedy prakticky pokud možno s co nejmenším počtem výjimek z daných pravidel. Hledisko příjmů státního rozpočtu (veřejných rozpočtů) je charakterizován principem dostatečné daňové výnosnosti. Jde o zabezpečení dostatečných, ale nikoliv přehnaných příjmů plynoucích z daní, tedy daňových výnosů.
Při stanovení výše daňového zatížení je nezbytné přihlížet k principu daňové pružnosti. Je jím vyjádřena nezbytnost přihlédnout nejen k výši daňových výnosů v daném roce, ale i v letech následujících. Měřítkem zde je tzv. daňová kvóta jako vztah mezi velikostí příjmů veřejných rozpočtů a hrubým domácím produktem (HDP). Další nutnou podmínkou při tvorbě daňové soustavy je dodržení principu daňové únosnosti. Posledním, avšak velmi důležitým principem je princip daňové spravovatelnosti. Daně, vybírané na základě platných zákonů a předpisů, nemusí být vždy zcela spravedlivé, musí však být spravovatelné.
Poplatníci a plátci daní
Výše uvedenými principy zdanění se řídí stát jako příjemce daňových výnosů při tvorbě daňové soustavy. Poplatník daně je ten, komu daň snižuje jeho prostředky, které má k dispozici. (zaměstnanec). Plátce daně je ten, který skutečně daň do státního rozpočtu nebo do jiného určeného veřejného fondu platí (zaměstnavatel).
Přímé daně - dopadají na důchod fyzických a právnických osob přímo.
Důchod je z národohospodářského hlediska chápán
• U fyzických osob, které podnikají (např. u soukromých podnikatelů), jako rozdíl mezi jejich příjmy a výdaji
• U právnických osob (např. u společností s ručením omezeným nebo u akciových společností) jako jejich hospodářský výsledek.
Nepřímé daně – dopadají na důchod fyzických nebo právnických osob nepřímo. Jedná se především o
daně, které jsou spjaty s prodejem a poskytnutím zboží nebo služeb.
Reálné daně – se nevztahují k důchodům poplatníka, ale ke skutečnosti, která existuje nezávisle na tomto důchodu. Touto skutečností (realitou) může být např.
1) Vlastnický vztah - k movitému nebo nemovitému majetku
2) Uživatelský vztah - např. k půdě
3) Zaměstnavatelský vztah - vyjádřený počtem pracovníků, nebo objemem
hrubých mezd.
Z toho, že poplatník je povinen odvést daň nezávisle na svém důchodu, vyplívá např. nezbytnost uhradit reálné daně, i když podnik vykáže ztrátu. Konkrétně daně jsou součástí daňového systému, který představuje kombinaci daní přímých, nepřímých a reálných.
Druhy daní
Daň z přidané hodnoty – Jde o daň, která souvisí s prodejem a s po¨skytnutím zboží nebo služeb. Základem pro výpočet daně je přidaná hodnota. Daň z přidané hodnoty (DPH) obecně zatěžuje zboží, tedy vše co je předmětem obchodu. Jsou to tedy např. i polotovary určené k dalšímu zpracování v jiném podniku. Daň je tedy rozložena mezi všechny články procesu zhodnocování – od základní suroviny po produkt určený ke konečné spotřebě. Samotný princip výpočtu daně z přidané hodnoty je velmi jednoduchý. Podnik nakupuje potřebné suroviny a na dokladech o nákupu jsou uvedeny mimo jiné i jeho ceny bez daně z přidané hodnoty a příslušná daň.
Spotřební daň – Součástí daňové soustavy je v ČR i v jiných zemích spotřební daň, jejíž odvod souvisí s prodejem vyjmenovaného zboží.
V ČR podléhá spotřební dani toto zboží:
• Uhlovodíková paliva a maziva
• Líh a destiláty
• Pivo
• Víno
• Tabák a tabákové výrobky
Plátci daní jsou v ČR právnické a fyzické osoby, které uvedené zboží vyrábějí vyvážení nebo dovážejí.
Daň z příjmů fyzických osob – Základem pro výpočet daně jsou příjmy, snížené o výdaje (náklady) na jejich dosažení a udržení a upravené o řadu připočítatelných a odpočitatelných položek. Poplatníkem daně je každá fyzická osoba (včetně soukromých podnikatelů), pokud má zdanitelné příjmy. Za zaměstnance je povinen tuto daň odvádět zaměstnavatel, a to zálohově.
Dani podléhají příjmy:
1) Ze závislé činnosti a funkční požitky
2) Z podnikání a jiné samostatné výděleční činnosti
3) Z kapitálového majetku
4) Z pronájmu
5) Ostatní
Od základu daně se odčítají nezdanitelné položky:
1) Na poplatníka
2) Na vyživované dítě
3) Na manželku
4) Na poživatele plného či částeč. invalid. důchodu
5) Na dary do daného limitu
Daň z příjmů právnických osob – Poplatníky daně jsou všechny osoby mimo osoby fyzické. Předmětem daně pak jsou veškeré příjmy z činnosti právnických osob a z nakládání s veškerým majetkem. Základ daně vznikne tak, že se hospodářský výsledek před zdaněním upraví o řadu připočítatelných a odpočitatelných položek.
Daně z nemovitostí – Tato daně patří mezi daně reálné a vztahují se tedy na existující vlastnický nebo uživatelský vztah k nemovitosti. V rámci daní z nemovitostí rozeznáváme daň z pozemků a daň ze staveb.
Daň z pozemků – Předmětem daně jsou pozemky, které mohou poskytovat nějaký užitek.
Jsou to tedy zejména tyto pozemky:
1) Orná půda
2) Chmelnice, vinice, ovocné sady
3) Trvalé lesní porosty a rybníky
4) Stavební a ostatní pozemky
Daň ze staveb – Předmětem daně jsou stavby, které slouží k bydlení, rekreaci a podnikatelské činnosti bez ohledu na jejich stavebně technické vybavení a stáří. Daňovou povinnost má každá fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na její sídlo, která vlastní nebo má zřízeno právo hospodaření ke stavbě nacházející se na území ČR.
Daň silniční – Předmětem silniční daně jsou vozidla opatřena státní poznávací značkou, která jsou používána k podnikatelské činnosti (vyjma vozidel jednostopých a tříkolových).
Daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitostí – Daňová povinnost vzniká při zdědění majetku, převzetí daru nebo převodu nemovitosti.
Daně k ochraně životního prostředí – zavedení těchto dní je experimentem, se kterým se uvažuje jako s nástrojem nepřímého ovlivňování ekonomiky. Prozatím existuje systém poplatků za znečištění vody, ovzduší a půdy při emisi škodlivin.
37) Daně a systém sociálního zabezpečení
Daně a systém sociálního zabezpečení
Sociální zabezpečení občanů je důležitou součástí hospodářské politiky moderního státu. Stává se její relativně samostatnou částí, která se nazývá sociální politika.
Výdaje ne sociální zabezpečení se všeobecně člení na dvě základní skupiny:
1) Sociální zabezpečení
2) Zdravotnictví
Výdaje na sociální zabezpečení zahrnují:
1) Náhrady příjmů v době pracovní neschopnosti (dávky)
2) Starobní aj. důchodové zabezpečení
3) Podpory v nezaměstnanosti
Výdaje na zdravotnictví se dnes v ČR zcela jasně nebo částečně kryjí ze státního rozpočtu. Občan má též možnost připojištění, popř. příplatků na nadstandardní lékařské služby. Za součást daňového systému lze dnes v ČR považovat i tzv. povinné pojištění, Jak jsme se již zmínili, jde o:
1) Pojistné na sociální zabezpečení – z čehož se pak pojištěným hradí především nemocenské a
podpory.
2) Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění – z čehož se plně nebo částečně pojištěným hradí
léčebná péče.
Pojistné a sociální zabezpečení
Plátci pojistného jsou:
1) Zaměstnavatelé – a to i za své zaměstnance
2) Osoby samostatně výdělečně činné
Za zaměstnance se považují:
1) Pracovníci v pracovním poměru
2) Pracovníci činní na základě dohody o pracovní činnosti
3) Členové družstev, společníci společností s ručením omezeným a
další vyjmenované skupiny osob.
Za osoby samostatně výdělečně činné se považují zejména:
1) Občané provozující zemědělskou apod. výrobu
2) Občané provozující živnost podle živnostenského zákona
3) Občané provozující podnikání podle zvláštních předpisů (lékaři, advokáti, znalci, auditoři, tlumočníci)
4) Umělci
5) Občané vykonávající nezávislé povolání, např. profesionální sportovci
Všeobecné zdarvotní pojištění
Plátci pojistného jsou:
1) Stát
2) Zaměstnavatelé – a to i za své zaměstnance
3) Pojištěnci – tj. osoby samostatně výdělečně činné, osoby s vlastními
příjmy a osoby bez zdanitelných příjmů.
Stát platí všeobecné zdravotní pojištění zejména za nezletilé do 15 let věku, studenty, aj. nezaopatřené děti, důchodce, ženy na mateřské dovolené, uchazeče o zaměstnání evidované u úřadu práce, osoby konající základní i civilní vojenskou službu a za další vyjmenované skupiny osob. Všeobecné zdravotní pojištění se oproti pojistnému na sociální zabezpečení vztahuje navíc na:
1) Osoby s vlastními příjmy – jsou to ty osoby, které mají výnosy z finančních investic
(kapitálového majetku)
2) Osoby bez zdanitelných příjmů – do této skupiny patří např:
• Ženy v domácnosti
• Zaměstnanci, kteří pracují jen na dohody o provedené práce
• Osoby, které vypomáhají samostatně hospodařícímu rolníkovi
• Nezaměstnaní, kteří nejsou v evidenci úřadu práce
Platební nekázeň se v případě pojistného na sociální i všeobecné zdravotní pojištění postihuje poplatky z prodlení a pokutami.
36) Daňová soustava
Daňová soustava
Daňová soustava je vytvářena jako provázaný systém sestavený s cílem zabezpečit příjmy státního rozpočtu, popř. veřejných rozpočtů, vybíráním daní. Získané prostředky jsou pak používány na zabezpečení chodu státní správy a veřejného sektoru hospodářství. V moderním pojetí chápeme daně jako spoluúčast občanů a dalších ekonomických subjektů na státních veřejných výdajích. Daňová politika státu je součástí jeho hospodářské politiky.
Principy zdanění
Dnes uplatňované přístupy k vytváření daňové soustavy vycházejí z několika obecných principů. Především se uplatňuje princip daňové neutrality. Zdanění nemá ovlivňovat podnikatelské rozhodování. Zdanění ovšem je činitelem, který ovlivňuje rozhodování např. o tom, zda podnikat či nikoliv.
Princip daňové neutrality je doplněn principem univerzality. Cílem je to, aby zdanění platilo všeobecně, tedy prakticky pokud možno s co nejmenším počtem výjimek z daných pravidel. Hledisko příjmů státního rozpočtu (veřejných rozpočtů) je charakterizován principem dostatečné daňové výnosnosti. Jde o zabezpečení dostatečných, ale nikoliv přehnaných příjmů plynoucích z daní, tedy daňových výnosů.
Při stanovení výše daňového zatížení je nezbytné přihlížet k principu daňové pružnosti. Je jím vyjádřena nezbytnost přihlédnout nejen k výši daňových výnosů v daném roce, ale i v letech následujících. Měřítkem zde je tzv. daňová kvóta jako vztah mezi velikostí příjmů veřejných rozpočtů a hrubým domácím produktem (HDP). Další nutnou podmínkou při tvorbě daňové soustavy je dodržení principu daňové únosnosti. Posledním, avšak velmi důležitým principem je princip daňové spravovatelnosti. Daně, vybírané na základě platných zákonů a předpisů, nemusí být vždy zcela spravedlivé, musí však být spravovatelné.
Poplatníci a plátci daní
Výše uvedenými principy zdanění se řídí stát jako příjemce daňových výnosů při tvorbě daňové soustavy. Poplatník daně je ten, komu daň snižuje jeho prostředky, které má k dispozici. (zaměstnanec). Plátce daně je ten, který skutečně daň do státního rozpočtu nebo do jiného určeného veřejného fondu platí (zaměstnavatel).
Přímé daně - dopadají na důchod fyzických a právnických osob přímo.
Důchod je z národohospodářského hlediska chápán
• U fyzických osob, které podnikají (např. u soukromých podnikatelů), jako rozdíl mezi jejich příjmy a výdaji
• U právnických osob (např. u společností s ručením omezeným nebo u akciových společností) jako jejich hospodářský výsledek.
Nepřímé daně – dopadají na důchod fyzických nebo právnických osob nepřímo. Jedná se především o daně, které jsou spjaty s prodejem a poskytnutím zboží nebo služeb.
Reálné daně – se nevztahují k důchodům poplatníka, ale ke skutečnosti, která existuje nezávisle na tomto důchodu.
Touto skutečností (realitou) může být např.
1) Vlastnický vztah - k movitému nebo nemovitému majetku
2) Uživatelský vztah - např. k půdě
3) Zaměstnavatelský vztah - vyjádřený počtem pracovníků, nebo objemem
hrubých mezd.
Z toho, že poplatník je povinen odvést daň nezávisle na svém důchodu, vyplívá např. nezbytnost uhradit reálné daně, i když podnik vykáže ztrátu. Konkrétně daně jsou součástí daňového systému, který představuje kombinaci daní přímých, nepřímých a reálných.
Druhy daní
Daň z přidané hodnoty – Jde o daň, která souvisí s prodejem a s po¨skytnutím zboží nebo služeb. Základem pro výpočet daně je přidaná hodnota. Daň z přidané hodnoty (DPH) obecně zatěžuje zboží, tedy vše co je předmětem obchodu. Jsou to tedy např. i polotovary určené k dalšímu zpracování v jiném podniku. Daň je tedy rozložena mezi všechny články procesu zhodnocování – od základní suroviny po produkt určený ke konečné spotřebě. Samotný princip výpočtu daně z přidané hodnoty je velmi jednoduchý. Podnik nakupuje potřebné suroviny a na dokladech o nákupu jsou uvedeny mimo jiné i jeho ceny bez daně z přidané hodnoty a příslušná daň.
Spotřební daň – Součástí daňové soustavy je v ČR i v jiných zemích spotřební daň, jejíž odvod souvisí s prodejem vyjmenovaného zboží. V ČR podléhá spotřební dani toto zboží:
• Uhlovodíková paliva a maziva
• Líh a destiláty
• Pivo
• Víno
• Tabák a tabákové výrobky
Plátci daní jsou v ČR právnické a fyzické osoby, které uvedené zboží vyrábějí vyvážení nebo dovážejí.
Daň z příjmů fyzických osob – Základem pro výpočet daně jsou příjmy, snížené o výdaje (náklady) na jejich dosažení a udržení a upravené o řadu připočítatelných a odpočitatelných položek. Poplatníkem daně je každá fyzická osoba (včetně soukromých podnikatelů), pokud má zdanitelné příjmy. Za zaměstnance je povinen tuto daň odvádět zaměstnavatel, a to zálohově.
Daně podléhají příjmy:
1) Ze závislé činnosti a funkční požitky
2) Z podnikání a jiné samostatné výděleční činnosti
3) Z kapitálového majetku
4) Z pronájmu
5) Ostatní
Od základu daně se odčítají nezdanitelné položky:
1) Na poplatníka
2) Na vyživované dítě
3) Na manželku
4) Na poživatele plného či částeč. invalid. důchodu
5) Na dary do daného limitu
Daň z příjmů právnických osob – Poplatníky daně jsou všechny osoby mimo osoby fyzické. Předmětem daně pak jsou veškeré příjmy z činnosti právnických osob a z nakládání s veškerým majetkem. Základ daně vznikne tak, že se hospodářský výsledek před zdaněním upraví o řadu připočítatelných a odpočitatelných položek.
Daně z nemovitostí – Tato daně patří mezi daně reálné a vztahují se tedy na existující vlastnický nebo uživatelský vztah k nemovitosti. V rámci daní z nemovitostí rozeznáváme daň z pozemků a daň ze staveb.
Daň z pozemků – Předmětem daně jsou pozemky, které mohou poskytovat nějaký užitek. Jsou to tedy zejména tyto pozemky:
1) Orná půda
2) Chmelnice, vinice, ovocné sady
3) Trvalé lesní porosty a rybníky
4) Stavební a ostatní pozemky
Daň ze staveb – Předmětem daně jsou stavby, které slouží k bydlení, rekreaci a podnikatelské činnosti bez ohledu na jejich stavebně technické vybavení a stáří. Daňovou povinnost má každá fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na její sídlo, která vlastní nebo má zřízeno právo hospodaření ke stavbě nacházející se na území ČR.
Daň silniční – Předmětem silniční daně jsou vozidla opatřena státní poznávací značkou, která jsou používána k podnikatelské činnosti (vyjma vozidel jednostopých a tříkolových).
Daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitostí – Daňová povinnost vzniká při zdědění majetku, převzetí daru nebo převodu nemovitosti.
Daně k ochraně životního prostředí – zavedení těchto dní je experimentem, se kterým se uvažuje jako s nástrojem nepřímého ovlivňování ekonomiky. Prozatím existuje systém poplatků za znečištění vody, ovzduší a půdy při emisi škodlivin.
Daňová soustava je vytvářena jako provázaný systém sestavený s cílem zabezpečit příjmy státního rozpočtu, popř. veřejných rozpočtů, vybíráním daní. Získané prostředky jsou pak používány na zabezpečení chodu státní správy a veřejného sektoru hospodářství. V moderním pojetí chápeme daně jako spoluúčast občanů a dalších ekonomických subjektů na státních veřejných výdajích. Daňová politika státu je součástí jeho hospodářské politiky.
Principy zdanění
Dnes uplatňované přístupy k vytváření daňové soustavy vycházejí z několika obecných principů. Především se uplatňuje princip daňové neutrality. Zdanění nemá ovlivňovat podnikatelské rozhodování. Zdanění ovšem je činitelem, který ovlivňuje rozhodování např. o tom, zda podnikat či nikoliv.
Princip daňové neutrality je doplněn principem univerzality. Cílem je to, aby zdanění platilo všeobecně, tedy prakticky pokud možno s co nejmenším počtem výjimek z daných pravidel. Hledisko příjmů státního rozpočtu (veřejných rozpočtů) je charakterizován principem dostatečné daňové výnosnosti. Jde o zabezpečení dostatečných, ale nikoliv přehnaných příjmů plynoucích z daní, tedy daňových výnosů.
Při stanovení výše daňového zatížení je nezbytné přihlížet k principu daňové pružnosti. Je jím vyjádřena nezbytnost přihlédnout nejen k výši daňových výnosů v daném roce, ale i v letech následujících. Měřítkem zde je tzv. daňová kvóta jako vztah mezi velikostí příjmů veřejných rozpočtů a hrubým domácím produktem (HDP). Další nutnou podmínkou při tvorbě daňové soustavy je dodržení principu daňové únosnosti. Posledním, avšak velmi důležitým principem je princip daňové spravovatelnosti. Daně, vybírané na základě platných zákonů a předpisů, nemusí být vždy zcela spravedlivé, musí však být spravovatelné.
Poplatníci a plátci daní
Výše uvedenými principy zdanění se řídí stát jako příjemce daňových výnosů při tvorbě daňové soustavy. Poplatník daně je ten, komu daň snižuje jeho prostředky, které má k dispozici. (zaměstnanec). Plátce daně je ten, který skutečně daň do státního rozpočtu nebo do jiného určeného veřejného fondu platí (zaměstnavatel).
Přímé daně - dopadají na důchod fyzických a právnických osob přímo.
Důchod je z národohospodářského hlediska chápán
• U fyzických osob, které podnikají (např. u soukromých podnikatelů), jako rozdíl mezi jejich příjmy a výdaji
• U právnických osob (např. u společností s ručením omezeným nebo u akciových společností) jako jejich hospodářský výsledek.
Nepřímé daně – dopadají na důchod fyzických nebo právnických osob nepřímo. Jedná se především o daně, které jsou spjaty s prodejem a poskytnutím zboží nebo služeb.
Reálné daně – se nevztahují k důchodům poplatníka, ale ke skutečnosti, která existuje nezávisle na tomto důchodu.
Touto skutečností (realitou) může být např.
1) Vlastnický vztah - k movitému nebo nemovitému majetku
2) Uživatelský vztah - např. k půdě
3) Zaměstnavatelský vztah - vyjádřený počtem pracovníků, nebo objemem
hrubých mezd.
Z toho, že poplatník je povinen odvést daň nezávisle na svém důchodu, vyplívá např. nezbytnost uhradit reálné daně, i když podnik vykáže ztrátu. Konkrétně daně jsou součástí daňového systému, který představuje kombinaci daní přímých, nepřímých a reálných.
Druhy daní
Daň z přidané hodnoty – Jde o daň, která souvisí s prodejem a s po¨skytnutím zboží nebo služeb. Základem pro výpočet daně je přidaná hodnota. Daň z přidané hodnoty (DPH) obecně zatěžuje zboží, tedy vše co je předmětem obchodu. Jsou to tedy např. i polotovary určené k dalšímu zpracování v jiném podniku. Daň je tedy rozložena mezi všechny články procesu zhodnocování – od základní suroviny po produkt určený ke konečné spotřebě. Samotný princip výpočtu daně z přidané hodnoty je velmi jednoduchý. Podnik nakupuje potřebné suroviny a na dokladech o nákupu jsou uvedeny mimo jiné i jeho ceny bez daně z přidané hodnoty a příslušná daň.
Spotřební daň – Součástí daňové soustavy je v ČR i v jiných zemích spotřební daň, jejíž odvod souvisí s prodejem vyjmenovaného zboží. V ČR podléhá spotřební dani toto zboží:
• Uhlovodíková paliva a maziva
• Líh a destiláty
• Pivo
• Víno
• Tabák a tabákové výrobky
Plátci daní jsou v ČR právnické a fyzické osoby, které uvedené zboží vyrábějí vyvážení nebo dovážejí.
Daň z příjmů fyzických osob – Základem pro výpočet daně jsou příjmy, snížené o výdaje (náklady) na jejich dosažení a udržení a upravené o řadu připočítatelných a odpočitatelných položek. Poplatníkem daně je každá fyzická osoba (včetně soukromých podnikatelů), pokud má zdanitelné příjmy. Za zaměstnance je povinen tuto daň odvádět zaměstnavatel, a to zálohově.
Daně podléhají příjmy:
1) Ze závislé činnosti a funkční požitky
2) Z podnikání a jiné samostatné výděleční činnosti
3) Z kapitálového majetku
4) Z pronájmu
5) Ostatní
Od základu daně se odčítají nezdanitelné položky:
1) Na poplatníka
2) Na vyživované dítě
3) Na manželku
4) Na poživatele plného či částeč. invalid. důchodu
5) Na dary do daného limitu
Daň z příjmů právnických osob – Poplatníky daně jsou všechny osoby mimo osoby fyzické. Předmětem daně pak jsou veškeré příjmy z činnosti právnických osob a z nakládání s veškerým majetkem. Základ daně vznikne tak, že se hospodářský výsledek před zdaněním upraví o řadu připočítatelných a odpočitatelných položek.
Daně z nemovitostí – Tato daně patří mezi daně reálné a vztahují se tedy na existující vlastnický nebo uživatelský vztah k nemovitosti. V rámci daní z nemovitostí rozeznáváme daň z pozemků a daň ze staveb.
Daň z pozemků – Předmětem daně jsou pozemky, které mohou poskytovat nějaký užitek. Jsou to tedy zejména tyto pozemky:
1) Orná půda
2) Chmelnice, vinice, ovocné sady
3) Trvalé lesní porosty a rybníky
4) Stavební a ostatní pozemky
Daň ze staveb – Předmětem daně jsou stavby, které slouží k bydlení, rekreaci a podnikatelské činnosti bez ohledu na jejich stavebně technické vybavení a stáří. Daňovou povinnost má každá fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na její sídlo, která vlastní nebo má zřízeno právo hospodaření ke stavbě nacházející se na území ČR.
Daň silniční – Předmětem silniční daně jsou vozidla opatřena státní poznávací značkou, která jsou používána k podnikatelské činnosti (vyjma vozidel jednostopých a tříkolových).
Daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitostí – Daňová povinnost vzniká při zdědění majetku, převzetí daru nebo převodu nemovitosti.
Daně k ochraně životního prostředí – zavedení těchto dní je experimentem, se kterým se uvažuje jako s nástrojem nepřímého ovlivňování ekonomiky. Prozatím existuje systém poplatků za znečištění vody, ovzduší a půdy při emisi škodlivin.
5) Fiskální politika, deficity a vládní dluh
Fiskální politika, deficity a vládní dluh
Rozpočet = soustava veřejných rozpočtů, které představují tvorbu a použití centralizovaných peněžních fondů vládou včetně veřejné správy na místních úrovních za určité období; jde o soustavu rozpočtů, ktšerá má v různých zemích rozmanitou podobu;
V rámci soustavy rozpočtů dochází obvykle k přerozdělování: výdaje jednoho rozpočtu jsou příjmem jiného rozpočtu.
Rozpočtové příjmy jsou tvořeny v převážné míře daněmi, jednak různě navývanými platbammi na sociální zabezpečení ap. Zbytek příjmů tvoří např. přijaté úroky, příjmy z pronájmu majetku, dary ap. Dalšími příjmy vlády jsou příjmy, založené na snížení aktiv vlády, jako splátky poskytnutých úvěrů, prodej majetku...
Rozpočtové výdaje tvoří následující skupiny:
• výdaje sociálního charakteru - transferové platby domácnostem,
• vládní nákupy v podobě financování běžných i investičních výdajů ve školství a zdravotnictví; menší podíl zaujímají nákupy v oblasti veřejné správy, armády, policie, soudů ap.,
• transferové platby podnikům v podobě subvencí (zejména do dopravy, zemědělství, abnkovnictví, těžčebního průmyslu aj.),
• vyplacený úrok z veřejného dluhu.
Daně
1. P Ř Í M É - jsou vázány k určitému důchodu nebo najetku, a to zejména: osobní důchodové daně, daně ze zisků podniků, různé daně z majetku (dědická, darovací, z pozemků ap.),
2. N E P Ř Í M É
• daň z přidané hodnoty,
• daň spotřební,
• cla.
Rozdíl mezi příjmy a výdaji představuje r o z p o č t o v é s a l d o - aktivní (rozpočtovýc přebytek) nebo pasivní (rozpočtový deficit).
Rozpočtový deficit povede k růstu vládních závazků - zvyšuje se zadlužení. Je financován výpůjčkami zpravidla v podobě dluhopisů vlád, ty jsou nakupovány domácimi subjekty.
Je zpravidla hlavním faktorem vzniku (nebo růstu) veřejného dluhu - ten je běžně vyjadřován jako brutto dluh, tj. nejsou odečteny vládní pohledávky.
R. saldo lze vyjádřit rovnicí: BS = t . Y - (G + TR).
K porovnání výše rozpočtů a jejich sald jednak v čase a jednak mezi zeměmi jsou používány relativní ukazatele:
• poměr výdajů rozpočtu k HDP, bývá často používán k orientačnímu vyjádření míry vládní intervence v zemi,
• poměr salda rozpočtu k HDP (v EU podle Maastrichtské dohody pouze 3%).
Fiskální politika - spočívá ve stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
Výdaje (= vládní výdaje na statky a služby) jsou nástrojem, kterým vláda stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru, tedy podíl GNP spotřebovávaný spíše kolektivně než soukromě.Vládní výdaje ovlivňují úroveň výdajů v NH a mohou tak ovlivnit i úroveň GNP.
Zdanění - omezuje důchody obyvatelstva (vyšší daně sníží důchody, klesno výdaje na spotřebu, sníží se agregátní poptávka, poklesne GNP); pomáhají stanovovat ceny, s nimiž se firmy a jednotlivci setkávají na trzích.
Význam rozpočtu:
1. alokační fce - soustředění finančních prostředků k zabezpečení produkce veřejných statků či jakýchkoliv jiných statků, jejichž produkci se vláda rozhodla zabezpečovat z jiných důvodů;
2. redistribuce důchodů
3. stabilizační fce - usměřňování ekonomického vývoje dané země - ovlivňování vývoje makroekonomických veličin.
Skutečný rozpočet (SR)
jde o skutečně naměřené příjmy, výdaje a deficity (přebytky)
Strukturální rozpočet (sR)
příjmy a výdaje a salda, které by byly uskutečněny při plně zaměstnanosti
Cyklický rozpočet (CR)
rozdíl mezi skutečným a strukturálním rozpočtem
jeho vývoj vyjadřuje vliv cyklického vývoje ekonomiky a s ním spojené působení automatických stabilizátorů na rozpočet
propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet
Nástroji fiskální politiky jsou jak příjmová, tak i výdajová stránka rozpočtu. Účinky těchto ástrojů bývají nejčastěji interpretovány jpomocí jejich vlivu na celkové plánované výdaje = agregátní poptávku.
Některé z uvedených nástrojů mohou působit i na AS, a to:
• ve smyslu ekonomie strany nabídky, tj. zapojení dodatečných výrobních faktorů,
• ve smyslu snížení nákladů umožňujících snížení cen a růst poptávaného množství (např. pokles zdanění zisků, povinného soc. poj. nebo nepřímých daní).
V případě e x p a n z i v n í fiskální politiky by šlo o pokles zdanění a růst výdajů G, TR.
Opatření r e s t r i k t i v n í fiskální politiky by měla podobu růstu zdanění a poklesu výdajů G, TR.
je-li sazba daně příliš vysoká (za určitou hranicí), daňový výnos klesá
Nástroje fiskální politiky mají dvojí mechanismus fungování:
• automatické (vestavěné) stabilizátory;
• diskreční politika, neboli fiskální politika s volným rozhodováním.
Automatická fiskální politika
nástroje fungují samočinně, aniž by vláda přijímala zvláštní rozhodnutí o jejich využití, působí stabilizačně ve smyslu zmírňování cyklických výkyvů produktu (tedy proticyklicky)
příkladem může být progresivní zdanění důchodů
dochází k vlivu na disponibilní důchod (pokles spotřebních výdajů) a jednak ke změně hodnoty výdajového mulitplikátoru (změna účinnosti autonomních výdajů)
Diskreční politika
spojena s rozhodnutím autorit o použití určitého nástroje
příkladem jsou jakékoliv vládní výdaje uskutečněné se záměrem ovlivńování vývoje makroekonomických veličin
na příkladech expanzivní politiky jde zejména o:
• financování investičních výdajů,
• financování krátkodobých pracovních míst ve veřejných službách (údržba silnice ap.),
• daňové reformy.
V soudobých veřejných financích je důležité rozlišování mezi strukturálními a cyklickými deficity.
Část rozpočtu je strukturální neboli aktivní = určovaná opatřeními hospodářské politiky s volností rozhodování.
Kombinovaná fiskálně monetární politika
Monetární a fiskální politiku lze použít nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. - změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou na podnikové investice , spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Cílem této kombinované h. p. je povzbuzení investic zvýšením úspor veřejnosti.
Debata o vytlačování soukr. investic
vládní výdaje „podkopávají“ ekonomiku, vládní výdaje uspávají vitalitu obyvatelstva
hypotéza o vytlačování: vládní výdaje mají tendenci omezovat soukromé investice
př. vláda zajáhí projekt stavby silnice, který zvýší státní výdaje na statky a služby. Prostřednictvím multiplikátoru se pak GNP zvýší (2-3 více než se zvýšily G); roste transakční poptávka po penězích, při dané nabídce pak rostou úrokové sazby, rostoucí úrokové sazby ale odradí některé investice; strukturální deficit se zvýšil
Ekonomické důsledky vládního dluhu
• potřeba obsluhovat vnější dluh
• ztráty efektivnosti ze zdanění způsobené placením úroků a jistin (musí být zvýšeny daně, aby mohly být vyplaceny úroky - občané tak odevzdávají peníze, aby jim mohl být vyplacen úrok)
• nahrazování kapitálu veřejným dluhem
Fiskální politika v modelu multiplikátoru
výdajový agregát = C + I + G - je zahrnuta i vláda
daně snižují disponibilní důchod
fiskální politika ovlivňuje GNP obdobně jako investice - má multiplikační účinky
Multiplikátor vládních výdajů je přírůstek GNP, který je výsledkem zvýšení vládních výdajů na statky a služby v rozsahu 1 koruny.
Výpočet multiplikátoru vl. výdajů a investičního muliplikátoru je stejné - nazýváme je tzv. výdajové multiplikátory
vládní výdaje na statky a služby jsou důležitou silou při určení produktu a zaměstnanosti
zvýší-li se G, pak v modelu multiplikátoru produkt vzroste o tento přírůstek G krát výdajový multiplikátor
vládní výdaje tak v průběhu hospodářského cyklu mohou potenciálně stabilizovat či destabiliozovat produkt
Daňový multiplikátor - je menší než výdajový o MPC: D. m. = MPC × výdajový mult.
Vliv daní a vládních výdajů na ekonomickou aktivitu
Rozpočet = soustava veřejných rozpočtů, které představují tvorbu a použití centralizovaných peněžních fondů vládou včetně veřejné správy na místních úrovních za určité období; jde o soustavu rozpočtů, ktšerá má v různých zemích rozmanitou podobu;
V rámci soustavy rozpočtů dochází obvykle k přerozdělování: výdaje jednoho rozpočtu jsou příjmem jiného rozpočtu.
Rozpočtové příjmy jsou tvořeny v převážné míře daněmi, jednak různě navývanými platbammi na sociální zabezpečení ap. Zbytek příjmů tvoří např. přijaté úroky, příjmy z pronájmu majetku, dary ap. Dalšími příjmy vlády jsou příjmy, založené na snížení aktiv vlády, jako splátky poskytnutých úvěrů, prodej majetku...
Rozpočtové výdaje tvoří následující skupiny:
• výdaje sociálního charakteru - transferové platby domácnostem,
• vládní nákupy v podobě financování běžných i investičních výdajů ve školství a zdravotnictví; menší podíl zaujímají nákupy v oblasti veřejné správy, armády, policie, soudů ap.,
• transferové platby podnikům v podobě subvencí (zejména do dopravy, zemědělství, abnkovnictví, těžčebního průmyslu aj.),
• vyplacený úrok z veřejného dluhu.
Daně
1. P Ř Í M É - jsou vázány k určitému důchodu nebo najetku, a to zejména: osobní důchodové daně, daně ze zisků podniků, různé daně z majetku (dědická, darovací, z pozemků ap.),
2. N E P Ř Í M É
• daň z přidané hodnoty,
• daň spotřební,
• cla.
Rozdíl mezi příjmy a výdaji představuje r o z p o č t o v é s a l d o - aktivní (rozpočtovýc přebytek) nebo pasivní (rozpočtový deficit).
Rozpočtový deficit povede k růstu vládních závazků - zvyšuje se zadlužení. Je financován výpůjčkami zpravidla v podobě dluhopisů vlád, ty jsou nakupovány domácimi subjekty.
Je zpravidla hlavním faktorem vzniku (nebo růstu) veřejného dluhu - ten je běžně vyjadřován jako brutto dluh, tj. nejsou odečteny vládní pohledávky.
R. saldo lze vyjádřit rovnicí: BS = t . Y - (G + TR).
K porovnání výše rozpočtů a jejich sald jednak v čase a jednak mezi zeměmi jsou používány relativní ukazatele:
• poměr výdajů rozpočtu k HDP, bývá často používán k orientačnímu vyjádření míry vládní intervence v zemi,
• poměr salda rozpočtu k HDP (v EU podle Maastrichtské dohody pouze 3%).
Fiskální politika - spočívá ve stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
Výdaje (= vládní výdaje na statky a služby) jsou nástrojem, kterým vláda stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru, tedy podíl GNP spotřebovávaný spíše kolektivně než soukromě.Vládní výdaje ovlivňují úroveň výdajů v NH a mohou tak ovlivnit i úroveň GNP.
Zdanění - omezuje důchody obyvatelstva (vyšší daně sníží důchody, klesno výdaje na spotřebu, sníží se agregátní poptávka, poklesne GNP); pomáhají stanovovat ceny, s nimiž se firmy a jednotlivci setkávají na trzích.
Význam rozpočtu:
1. alokační fce - soustředění finančních prostředků k zabezpečení produkce veřejných statků či jakýchkoliv jiných statků, jejichž produkci se vláda rozhodla zabezpečovat z jiných důvodů;
2. redistribuce důchodů
3. stabilizační fce - usměřňování ekonomického vývoje dané země - ovlivňování vývoje makroekonomických veličin.
Skutečný rozpočet (SR)
jde o skutečně naměřené příjmy, výdaje a deficity (přebytky)
Strukturální rozpočet (sR)
příjmy a výdaje a salda, které by byly uskutečněny při plně zaměstnanosti
Cyklický rozpočet (CR)
rozdíl mezi skutečným a strukturálním rozpočtem
jeho vývoj vyjadřuje vliv cyklického vývoje ekonomiky a s ním spojené působení automatických stabilizátorů na rozpočet
propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet
Nástroji fiskální politiky jsou jak příjmová, tak i výdajová stránka rozpočtu. Účinky těchto ástrojů bývají nejčastěji interpretovány jpomocí jejich vlivu na celkové plánované výdaje = agregátní poptávku.
Některé z uvedených nástrojů mohou působit i na AS, a to:
• ve smyslu ekonomie strany nabídky, tj. zapojení dodatečných výrobních faktorů,
• ve smyslu snížení nákladů umožňujících snížení cen a růst poptávaného množství (např. pokles zdanění zisků, povinného soc. poj. nebo nepřímých daní).
V případě e x p a n z i v n í fiskální politiky by šlo o pokles zdanění a růst výdajů G, TR.
Opatření r e s t r i k t i v n í fiskální politiky by měla podobu růstu zdanění a poklesu výdajů G, TR.
je-li sazba daně příliš vysoká (za určitou hranicí), daňový výnos klesá
Nástroje fiskální politiky mají dvojí mechanismus fungování:
• automatické (vestavěné) stabilizátory;
• diskreční politika, neboli fiskální politika s volným rozhodováním.
Automatická fiskální politika
nástroje fungují samočinně, aniž by vláda přijímala zvláštní rozhodnutí o jejich využití, působí stabilizačně ve smyslu zmírňování cyklických výkyvů produktu (tedy proticyklicky)
příkladem může být progresivní zdanění důchodů
dochází k vlivu na disponibilní důchod (pokles spotřebních výdajů) a jednak ke změně hodnoty výdajového mulitplikátoru (změna účinnosti autonomních výdajů)
Diskreční politika
spojena s rozhodnutím autorit o použití určitého nástroje
příkladem jsou jakékoliv vládní výdaje uskutečněné se záměrem ovlivńování vývoje makroekonomických veličin
na příkladech expanzivní politiky jde zejména o:
• financování investičních výdajů,
• financování krátkodobých pracovních míst ve veřejných službách (údržba silnice ap.),
• daňové reformy.
V soudobých veřejných financích je důležité rozlišování mezi strukturálními a cyklickými deficity.
Část rozpočtu je strukturální neboli aktivní = určovaná opatřeními hospodářské politiky s volností rozhodování.
Kombinovaná fiskálně monetární politika
Monetární a fiskální politiku lze použít nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. - změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou na podnikové investice , spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Cílem této kombinované h. p. je povzbuzení investic zvýšením úspor veřejnosti.
Debata o vytlačování soukr. investic
vládní výdaje „podkopávají“ ekonomiku, vládní výdaje uspávají vitalitu obyvatelstva
hypotéza o vytlačování: vládní výdaje mají tendenci omezovat soukromé investice
př. vláda zajáhí projekt stavby silnice, který zvýší státní výdaje na statky a služby. Prostřednictvím multiplikátoru se pak GNP zvýší (2-3 více než se zvýšily G); roste transakční poptávka po penězích, při dané nabídce pak rostou úrokové sazby, rostoucí úrokové sazby ale odradí některé investice; strukturální deficit se zvýšil
Ekonomické důsledky vládního dluhu
• potřeba obsluhovat vnější dluh
• ztráty efektivnosti ze zdanění způsobené placením úroků a jistin (musí být zvýšeny daně, aby mohly být vyplaceny úroky - občané tak odevzdávají peníze, aby jim mohl být vyplacen úrok)
• nahrazování kapitálu veřejným dluhem
Fiskální politika v modelu multiplikátoru
výdajový agregát = C + I + G - je zahrnuta i vláda
daně snižují disponibilní důchod
fiskální politika ovlivňuje GNP obdobně jako investice - má multiplikační účinky
Multiplikátor vládních výdajů je přírůstek GNP, který je výsledkem zvýšení vládních výdajů na statky a služby v rozsahu 1 koruny.
Výpočet multiplikátoru vl. výdajů a investičního muliplikátoru je stejné - nazýváme je tzv. výdajové multiplikátory
vládní výdaje na statky a služby jsou důležitou silou při určení produktu a zaměstnanosti
zvýší-li se G, pak v modelu multiplikátoru produkt vzroste o tento přírůstek G krát výdajový multiplikátor
vládní výdaje tak v průběhu hospodářského cyklu mohou potenciálně stabilizovat či destabiliozovat produkt
Daňový multiplikátor - je menší než výdajový o MPC: D. m. = MPC × výdajový mult.
Vliv daní a vládních výdajů na ekonomickou aktivitu
Odpisy
Daňové – 7 odpisových skupin, podle zákona o daních z příjmů, odepisujeme je po celý
rok podle jedné stanovené sazby
Účetní – stanovuje si podnik sám, podle zákona o účetnictví, podělíme dvanácti a účetně si
můžeme odepsat pouze 1/12
Daňové odpisy
Lineární (rovnoměrné)
Degresivní (zrychlené)
Tyto odpisy slouží pro výpočty daně z příjmu
Lineární odpisy
Roční odpis v prvním roce: (vstupní pořizovací cena x roční sazba pro 1. Rok odepisování) /100
Roční odpis v dalších letech: (vstupní pořizovací cena x roční sazba pro další roky)/100
rok podle jedné stanovené sazby
Účetní – stanovuje si podnik sám, podle zákona o účetnictví, podělíme dvanácti a účetně si
můžeme odepsat pouze 1/12
Daňové odpisy
Lineární (rovnoměrné)
Degresivní (zrychlené)
Tyto odpisy slouží pro výpočty daně z příjmu
Lineární odpisy
Roční odpis v prvním roce: (vstupní pořizovací cena x roční sazba pro 1. Rok odepisování) /100
Roční odpis v dalších letech: (vstupní pořizovací cena x roční sazba pro další roky)/100
Náklady pomocných činností tvoří většinou ...
Náklady pomocných činností tvoří většinou náklady na mechanizované práce víceúčelových strojů, nákladní autodopravu, provoz dílen, stavební práce a jiné služby poskytované jedním vnitropodnikovým útvarem jinému.
Hospodářský výsledek podniku
Hospodářský výsledek vykazován odděleně za
- provozní činnost,
- finanční činnost,
- mimořádnou činnost.
Finančně ekonomický výsledek PO
daně z příjmů PO
zisk čistý zisk
přidaná mzdové náklady
výnosy
hodnota finanční a ostatní náklady
odpisy
ostatní materiálové náklady a služby
- Rozpracovaná výroba se oceňuje ve výši vl. nákladů
Hospodářský výsledek podniku
Hospodářský výsledek vykazován odděleně za
- provozní činnost,
- finanční činnost,
- mimořádnou činnost.
Finančně ekonomický výsledek PO
daně z příjmů PO
zisk čistý zisk
přidaná mzdové náklady
výnosy
hodnota finanční a ostatní náklady
odpisy
ostatní materiálové náklady a služby
- Rozpracovaná výroba se oceňuje ve výši vl. nákladů
Finančně ekonomický výsledek FO
daně z příjmů FO
zisk čistý zisk
přidaná ocenění podnikatele výnosy
hodnota mzdové náklady zaměstnanců
finanč. A ost. Náklady, odpisy
ostatní materiálové náklady
(spotřeba materiálu, energie, služby)
Ekonomická přidaná hodnota
Základem je čistý zisk z hlavní výdělečné činnosti snížený o průměrné náklady kapitálu dlouhodobě vázaného v podniku: EVA = Z - ko ( A - KZ )
kdeEVA = ekonomická přidaná hodnota,
Z = zisk z hlavní výdělečné činnosti po zdanění,
ko = průměrné náklady dlouhodobého kapitálu,
A = aktiva celkem,
KZ = celkové krátkodobé závazky.
Prostřednictvím ekonomické přidané hodnoty lze adekvátněji usuzovat na schopnost manažerů zhodnocovat kapitál vlastníků v daném období.
zisk čistý zisk
přidaná ocenění podnikatele výnosy
hodnota mzdové náklady zaměstnanců
finanč. A ost. Náklady, odpisy
ostatní materiálové náklady
(spotřeba materiálu, energie, služby)
Ekonomická přidaná hodnota
Základem je čistý zisk z hlavní výdělečné činnosti snížený o průměrné náklady kapitálu dlouhodobě vázaného v podniku: EVA = Z - ko ( A - KZ )
kdeEVA = ekonomická přidaná hodnota,
Z = zisk z hlavní výdělečné činnosti po zdanění,
ko = průměrné náklady dlouhodobého kapitálu,
A = aktiva celkem,
KZ = celkové krátkodobé závazky.
Prostřednictvím ekonomické přidané hodnoty lze adekvátněji usuzovat na schopnost manažerů zhodnocovat kapitál vlastníků v daném období.
T = doba použitelnosti ...
T = doba použitelnosti majetku v letech,
Os = lineární odpisová sazba v % vypočtená z doby použitelnosti,
Cp = pořizovací cena majetku v Kč
Or = roční výše odpisů v Kč
Výkonové odpisy Or = Cp / Q
Q = výkon v měrných jednotkách, např. u dopravních prostředků počet ujetých km,
Or = roční výše odpisů v Kč na jednotku výkonu.
Degresívní způsob odpisování přináší různou výši odpisů po dobu využívání odpis. majetku, přičemž výše ročních odpisů v průběhu jeho životnosti klesá.Odpis. sazbu lze stanovit
- kumulativní metodou
- zůstatkovou metodou
Daňové odpisy
• Dle Zákona o daních z příjmů.
• Majetek je zařazován do 6 odpisových skupin.
• Při rovnoměrném odpisování se výše ročního odpisu stanoví Or = ( Cp × Os ) / 100
Os v % je stanovena odlišně pro první a další roky odpisování.
• Při zrychleném způsobu odpisování se roční odpis v prvním roce stanovuje Or = Cp / Kt
Os = lineární odpisová sazba v % vypočtená z doby použitelnosti,
Cp = pořizovací cena majetku v Kč
Or = roční výše odpisů v Kč
Výkonové odpisy Or = Cp / Q
Q = výkon v měrných jednotkách, např. u dopravních prostředků počet ujetých km,
Or = roční výše odpisů v Kč na jednotku výkonu.
Degresívní způsob odpisování přináší různou výši odpisů po dobu využívání odpis. majetku, přičemž výše ročních odpisů v průběhu jeho životnosti klesá.Odpis. sazbu lze stanovit
- kumulativní metodou
- zůstatkovou metodou
Daňové odpisy
• Dle Zákona o daních z příjmů.
• Majetek je zařazován do 6 odpisových skupin.
• Při rovnoměrném odpisování se výše ročního odpisu stanoví Or = ( Cp × Os ) / 100
Os v % je stanovena odlišně pro první a další roky odpisování.
• Při zrychleném způsobu odpisování se roční odpis v prvním roce stanovuje Or = Cp / Kt
7. FINANČNÍ MOŽNOSTI
a.s. - Nová emise akcií, vydání obligací.
s.r.o. - Doplatek stávajících společníků k jejich původ. vkladům, přijetí nového společ. nebo tichého společníka
Družstvo - Možnosti spočívají ve zvýšení vkladů dosavadních členů, přijetí nov. členů či bankovním úvěru.
8. DAŇOVÉ ZATÍŽENÍ
a.s. - Daň z příjmu právnických osob a ostatní daně
s.r.o. - Daň z příjmu právnických osob a ostatní daně
Družstvo - Daň z příjmu právnických osob a ostatní daně
9. ZVEŘEJŇOVACÍ POVINNOST
a.s. - U a. s. z obchodního zákoníku vyplývá vždy.
s.r.o. - závisí na velikosti podniku:
1) úhrn brutto rozvahy vyšší než 40mil Kč,
2) Čistý obrat větší než 80mil Kč a
3) průměrný stav zaměstnanců více než 50.
Musí být splněny 2 ze 3 výše uvedených podmínek za uplynulé a předcházející účetní období.
s.r.o. - Doplatek stávajících společníků k jejich původ. vkladům, přijetí nového společ. nebo tichého společníka
Družstvo - Možnosti spočívají ve zvýšení vkladů dosavadních členů, přijetí nov. členů či bankovním úvěru.
8. DAŇOVÉ ZATÍŽENÍ
a.s. - Daň z příjmu právnických osob a ostatní daně
s.r.o. - Daň z příjmu právnických osob a ostatní daně
Družstvo - Daň z příjmu právnických osob a ostatní daně
9. ZVEŘEJŇOVACÍ POVINNOST
a.s. - U a. s. z obchodního zákoníku vyplývá vždy.
s.r.o. - závisí na velikosti podniku:
1) úhrn brutto rozvahy vyšší než 40mil Kč,
2) Čistý obrat větší než 80mil Kč a
3) průměrný stav zaměstnanců více než 50.
Musí být splněny 2 ze 3 výše uvedených podmínek za uplynulé a předcházející účetní období.
Výkazy sestavují účetní jednotky
buď v plném rozsahu (a.s. – spol. s povinností auditu), ve zjednodušeném rozsahu (firmy bez povinnosti auditu). Výkazy se předkládají fin. úřadu spolu s daňovým přiznáním, jako příloha.
Daně
Zákon o soustavě daní je základním zákonem, který stanovuje jednotlivé druhy daní takto:
Daně – přímé – důchodové (daň z příjmů: fyzických a právnických osob)
- majetkové (daň z nemovitosti: z pozemků, staveb, daň dědická, silniční, darovací, z převodu nemovitostí)
- nepřímé – univerzální (DPH)
- selektivní (spotřební daň: z uhlovodíkových paliv a maziv, lihu, piva, vína, tab.výr., daň k ochr. živ. prostř.)
Přímé daně zatěžují subjekty dle jejich skutečné důchodové a majetkové situace.
Nepřímé subjekt neplatí z vlastního příjmu, ale přenáší je na subjekt jiný, kterým je konečný spotřebitel.
Daň z příjmů fyz. a právnických osob – podléhají téměř všechny zdanitelné příjmy
U fyzických osob – klasickém výpočet daně z příjmu.
U právnických osob – veškeré právnické osoby s výjimkou v.o.s. Předmětem veškeré příjmy z čin. a z nakládání s majetkem. Sazba daně je lineární.
Daně
Zákon o soustavě daní je základním zákonem, který stanovuje jednotlivé druhy daní takto:
Daně – přímé – důchodové (daň z příjmů: fyzických a právnických osob)
- majetkové (daň z nemovitosti: z pozemků, staveb, daň dědická, silniční, darovací, z převodu nemovitostí)
- nepřímé – univerzální (DPH)
- selektivní (spotřební daň: z uhlovodíkových paliv a maziv, lihu, piva, vína, tab.výr., daň k ochr. živ. prostř.)
Přímé daně zatěžují subjekty dle jejich skutečné důchodové a majetkové situace.
Nepřímé subjekt neplatí z vlastního příjmu, ale přenáší je na subjekt jiný, kterým je konečný spotřebitel.
Daň z příjmů fyz. a právnických osob – podléhají téměř všechny zdanitelné příjmy
U fyzických osob – klasickém výpočet daně z příjmu.
U právnických osob – veškeré právnické osoby s výjimkou v.o.s. Předmětem veškeré příjmy z čin. a z nakládání s majetkem. Sazba daně je lineární.
Daň z nemovitosti:
Daň z pozemků – ze zemědělské půdy, stavebních pozemků. Základem daně výměra v m2 u zem. půdy cena pozemku.
Daň ze staveb – vyp. se ze skutečné zastavěné plochy stavby v m2 a sazba daně je pevná ale dif. podle typu stavby a účelu použití.
Daň silniční – platí dopr. prostředky, které jsou určeny k podnikání. ZD – objem a hmotnost náprav u užit. vozidel.
Daň dědická a darovací – jednorázová daň, která se vyměřuje při bezúplatném převodu majetku. Sazba daně je progresivní.
Daň z převodu nemovitostí – platí se při úplatném převodu nemov.
DPH – plátci jsou podnikatelské subjekty, které mají povinnost zatěžovat své produkty DPH. Při výpočtu své daňové povinnosti mají možnost si ji snížit o sumu jimi zaplacené DPH za nákup výrobků pro svoji produkci. ZD je cena zdanitelného plnění bez daně. Při dovozu včetně cla.
Spotřební daň – dani podléhá dovoz 5ti komodit, ZD je počet jednotek vyrobeného nebo dovezeného zboží. Sazby daně jsou pevné a dif. podle komodit.
Dan k ochraně životního prostředí – doposud není přesně stanovena.
Statistika a rozbory – pro vypracování statistiky a rozborů se využívají výkazy vnitropodnikového úče., z fin. úče., kalkulací …
Daň ze staveb – vyp. se ze skutečné zastavěné plochy stavby v m2 a sazba daně je pevná ale dif. podle typu stavby a účelu použití.
Daň silniční – platí dopr. prostředky, které jsou určeny k podnikání. ZD – objem a hmotnost náprav u užit. vozidel.
Daň dědická a darovací – jednorázová daň, která se vyměřuje při bezúplatném převodu majetku. Sazba daně je progresivní.
Daň z převodu nemovitostí – platí se při úplatném převodu nemov.
DPH – plátci jsou podnikatelské subjekty, které mají povinnost zatěžovat své produkty DPH. Při výpočtu své daňové povinnosti mají možnost si ji snížit o sumu jimi zaplacené DPH za nákup výrobků pro svoji produkci. ZD je cena zdanitelného plnění bez daně. Při dovozu včetně cla.
Spotřební daň – dani podléhá dovoz 5ti komodit, ZD je počet jednotek vyrobeného nebo dovezeného zboží. Sazby daně jsou pevné a dif. podle komodit.
Dan k ochraně životního prostředí – doposud není přesně stanovena.
Statistika a rozbory – pro vypracování statistiky a rozborů se využívají výkazy vnitropodnikového úče., z fin. úče., kalkulací …
Dva druhy odpisů: účetní, daňové
O účetních odp. zahrnovaných do nákladů, o jejich výši a způsobu odp. rozhoduje podnik sám.
Účetní odpisy – měli by odpovídat úrovni opotřebení DM
Daňové odpisy – stanoveny pro účely výpočtu daně z příjmu (v zákoně stanoveny max. možné částky, které jsou daňově uznatelným nákladem)
DFM – oceňuje se PC
Oběžný majetek – hotovosti a vklady na účtech – jmen. hodn., CP – jmen. hod. v době vzniku a PC při nabytí za úplatu, ceny zásob se mění kolísáním jejich ceny. Předpisy je dáno, že se určují PC, přip. vlastními náklady (jsou-li vyrobeny vl. čin.)
Způsoby ocenění zásob:
metoda FIFO (First in – First Out) – dodávka, která přišla do skladu jako první, se jako první vyexpeduje (výhoda při klesání cen – vykazovaný zisk je nižší)
metoda LIFO (Last in – First Out) – nejdříve se spotřebuje poslední dodávka – využíváno při růstu cen (zmírňuje dopad inflace na zisk podniku) – u nás se nesmí používat
Oceňování pohledávek – jmenovitou hodnotou v případě vzniku, PC, v případě nabytí za úplatu. Není-li pohl. zapl. včas, dochází k jejímu znehodnocení. Pohl. po lhůtě splatnosti a nedobytné pohl. znehodnocují majetek firmy. Nedob. pohl. mohou být odepsány – vykázány jako výdaje. Na pohl. po lhůtě splat. lze vytvořit opravné položky.
Závazky – oceňují se jmenovitou hodnotou
Majetek nabytý bezúplatně nebo jeho cenu nelze zjistit – oceňuje se reprodukční poř. cenou.
Účetní odpisy – měli by odpovídat úrovni opotřebení DM
Daňové odpisy – stanoveny pro účely výpočtu daně z příjmu (v zákoně stanoveny max. možné částky, které jsou daňově uznatelným nákladem)
DFM – oceňuje se PC
Oběžný majetek – hotovosti a vklady na účtech – jmen. hodn., CP – jmen. hod. v době vzniku a PC při nabytí za úplatu, ceny zásob se mění kolísáním jejich ceny. Předpisy je dáno, že se určují PC, přip. vlastními náklady (jsou-li vyrobeny vl. čin.)
Způsoby ocenění zásob:
metoda FIFO (First in – First Out) – dodávka, která přišla do skladu jako první, se jako první vyexpeduje (výhoda při klesání cen – vykazovaný zisk je nižší)
metoda LIFO (Last in – First Out) – nejdříve se spotřebuje poslední dodávka – využíváno při růstu cen (zmírňuje dopad inflace na zisk podniku) – u nás se nesmí používat
Oceňování pohledávek – jmenovitou hodnotou v případě vzniku, PC, v případě nabytí za úplatu. Není-li pohl. zapl. včas, dochází k jejímu znehodnocení. Pohl. po lhůtě splatnosti a nedobytné pohl. znehodnocují majetek firmy. Nedob. pohl. mohou být odepsány – vykázány jako výdaje. Na pohl. po lhůtě splat. lze vytvořit opravné položky.
Závazky – oceňují se jmenovitou hodnotou
Majetek nabytý bezúplatně nebo jeho cenu nelze zjistit – oceňuje se reprodukční poř. cenou.
Rozdělení v zákoně o daních z příjmu:
o zájmová sdružení PO, která nejsou zřízena za účelem výdělečné činnosti (Greenpeace)
o občanská sdružení vč. odborových organizací (myslivecké spolky)
o politické strany a politická hnutí
o registrované církve a náboženské společnosti
o nadace a nadační fondy
o obecně prospěšné společnosti (domovy důchodců)
o veřejné vysoké školy
o obce
o organizační složky státu (ministerstva, soudy)
o kraje
o příspěvkové organizace (školy)
o státní fondy (SF kultury, SF životního prostředí)
o subjekty, o nichž tak stanoví zvláštní zákon
o občanská sdružení vč. odborových organizací (myslivecké spolky)
o politické strany a politická hnutí
o registrované církve a náboženské společnosti
o nadace a nadační fondy
o obecně prospěšné společnosti (domovy důchodců)
o veřejné vysoké školy
o obce
o organizační složky státu (ministerstva, soudy)
o kraje
o příspěvkové organizace (školy)
o státní fondy (SF kultury, SF životního prostředí)
o subjekty, o nichž tak stanoví zvláštní zákon
Daň z přidané hodnoty
- předmět daně: zboží, služby a nemovitosti, a to za podmínek stanovených zákonem.
- plátci: FO a PO, které podnikají v tuzemsku a jejich obrat za nejbližších 12 předcházejících měsíců přesáhl částku 1 mil. Kč.
- dodání zboží do jiného členského státu: osvobozené plnění s nárokem na odpočet při dodání zboží do jiného členského státu je v případě, kdy:
o kupující zboží musí být v jiném členském státě registrován k dni z přidané hodnoty
o zároveň bylo zboží doopravdy přepraveno nebo posláno do jiného státu EU kupujícím nebo prodávajícím či zmocněnou třetí osobou.
- pořízení zboží z jiného členského státu: jestliže se pořídí zboží z jiného členského státu, stává se předmětem daně v tuzemsku.
- systém VIES: elektronický systém pro výměnu informací v oblastí DPH, který byl zaveden pro přesnější kontrolu daňových úniků, jedná se o kontrolu uplatňování nároku na osvobození od DPH při dodání zboží do jiného státu EU. Umožňuje správcům daně států EU ověřit, zda prodávající měl právo osvobodit zdanitelné plnění, a naopak v zemi určení zkontrolovat, zda kupující nabyté zboží řádně přiznal a zdanil.
- plátci: FO a PO, které podnikají v tuzemsku a jejich obrat za nejbližších 12 předcházejících měsíců přesáhl částku 1 mil. Kč.
- dodání zboží do jiného členského státu: osvobozené plnění s nárokem na odpočet při dodání zboží do jiného členského státu je v případě, kdy:
o kupující zboží musí být v jiném členském státě registrován k dni z přidané hodnoty
o zároveň bylo zboží doopravdy přepraveno nebo posláno do jiného státu EU kupujícím nebo prodávajícím či zmocněnou třetí osobou.
- pořízení zboží z jiného členského státu: jestliže se pořídí zboží z jiného členského státu, stává se předmětem daně v tuzemsku.
- systém VIES: elektronický systém pro výměnu informací v oblastí DPH, který byl zaveden pro přesnější kontrolu daňových úniků, jedná se o kontrolu uplatňování nároku na osvobození od DPH při dodání zboží do jiného státu EU. Umožňuje správcům daně států EU ověřit, zda prodávající měl právo osvobodit zdanitelné plnění, a naopak v zemi určení zkontrolovat, zda kupující nabyté zboží řádně přiznal a zdanil.
Spotřební daň
- předmět: daň z lihu, z piva, z vína a meziproduktů, z minerálních olejů, daň z tabákových výrobků. Tuzemsko = daňové území
- plátci: FO i PO, kterým vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit. Povinnost vzniká výrobou nebo dovozem.
- výpočet daně: vynásobením základu daně sazbou daně, která je stanovena.
- zdaňovací období a splatnost daně: Zdaňovací období je kalendářní měsíc. Plátci musí do 25. dne po skončení období podat přiznání celnímu úřadu, není-li stanoveno jinak. Daň je splatná do 40. dne od skončení zdaňovacího období. Při dovozu je to 10 kalendářních dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření cla, daně a poplatků.
- daňový sklad: prostorově i stavebně ohraničené místo na daňovém území ČR, kde provozovatel vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá vybrané výrobky.
8. Finanční řízení v podniku
Financování = získání finančních zdrojů a jejich použití k obstarání potřebných statků a k úhradě výdajů na činnost podniku.
Finanční řízení = hlavní složka řízení podniku. Cíle: zajištění růstu tržní hodnoty podniku, průběžné platební schopnosti a průběžné likvidity majetku.
- plátci: FO i PO, kterým vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit. Povinnost vzniká výrobou nebo dovozem.
- výpočet daně: vynásobením základu daně sazbou daně, která je stanovena.
- zdaňovací období a splatnost daně: Zdaňovací období je kalendářní měsíc. Plátci musí do 25. dne po skončení období podat přiznání celnímu úřadu, není-li stanoveno jinak. Daň je splatná do 40. dne od skončení zdaňovacího období. Při dovozu je to 10 kalendářních dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření cla, daně a poplatků.
- daňový sklad: prostorově i stavebně ohraničené místo na daňovém území ČR, kde provozovatel vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá vybrané výrobky.
8. Finanční řízení v podniku
Financování = získání finančních zdrojů a jejich použití k obstarání potřebných statků a k úhradě výdajů na činnost podniku.
Finanční řízení = hlavní složka řízení podniku. Cíle: zajištění růstu tržní hodnoty podniku, průběžné platební schopnosti a průběžné likvidity majetku.
Sazby daně:
- sazby daně: je-li poplatníkem zaměstnavatel, který vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci, pak je sazba daně 25 Kč za každý den použití auta a to jen v případě, kdy je to pro poplatníka výhodnější. Sazba daně se snižuje o 25 % vozům určeným pro činnosti výrobní povahy v rostlinné výrobě. Vozidlům, která byla registrovaná v ČR do 31. 12. 1989 se sazba zvyšuje o 15 %.
- placení daně a odevzdání daňového přiznání: zdaňovací období je jeden kalendářní rok. Daňová povinnost vzniká/zaniká v kalendářním měsíci, kdy se vozidlo začne/přestane používat k podnikatelským účelům. Veškeré zálohy jsou splatné do 15. 4., 15. 7., 15. 10. a 15. 12. Daňové přiznání se odevzdává do 31. 1. následujícího kalendářního roku.
Daň dědická
- předmět daně: bezúplatné nabytí majetku po smrti FO. Daň, kdy dědic získá majetek a neposkytne žádnou protihodnotu.
- plátce: Dědic, který nabyl dědictví ze zákona nebo závěti. Dědicem může být FO, PO i stát, který může být dědicem pouze ze závěti. Podle zákona stát není plátcem.
- základ daně: cena majetku nabytého jednotlivým dědicem. Je-li dědiců více, podává si daňové přiznání každý zvlášť.
- podání daňového přiznání: do 30 dnů ode dne pravomocně skončeného řízení o dědictví finančnímu úřadu. Daň je povinen zaplatit nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen platební výměr o vyměření daně.
- placení daně a odevzdání daňového přiznání: zdaňovací období je jeden kalendářní rok. Daňová povinnost vzniká/zaniká v kalendářním měsíci, kdy se vozidlo začne/přestane používat k podnikatelským účelům. Veškeré zálohy jsou splatné do 15. 4., 15. 7., 15. 10. a 15. 12. Daňové přiznání se odevzdává do 31. 1. následujícího kalendářního roku.
Daň dědická
- předmět daně: bezúplatné nabytí majetku po smrti FO. Daň, kdy dědic získá majetek a neposkytne žádnou protihodnotu.
- plátce: Dědic, který nabyl dědictví ze zákona nebo závěti. Dědicem může být FO, PO i stát, který může být dědicem pouze ze závěti. Podle zákona stát není plátcem.
- základ daně: cena majetku nabytého jednotlivým dědicem. Je-li dědiců více, podává si daňové přiznání každý zvlášť.
- podání daňového přiznání: do 30 dnů ode dne pravomocně skončeného řízení o dědictví finančnímu úřadu. Daň je povinen zaplatit nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen platební výměr o vyměření daně.
Daň darovací
- poplatník daně: nabyvatel majetku. V případě, že se majetek daruje do ciziny, pak se poplatníkem stává vždy dárce a ne obdarovaný.
- předmět daně: bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu. Daň je vybírána i z nabytého majetku darovaného z ciziny do naší republiky nebo obráceně. Za předmět se naopak nepovažuje například plnění nebo bezúplatné převody majetku na základě povinnosti stanovené právním předpisem.
- základ daně: cena majetku, který je předmětem této daně, snížená nejen o prokázané dluhy a cenu jiných povinností, které se váží k předmětu daně, ale i cenu majetku od daně osvobozeného a clo spolu s daní placené při dovozu v případě, že se jedná o dary movité nebo dovezené z ciziny.
Daň z převodu nemovitostí
- předmět daně: převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem; bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním; úplatný převod vlastnictví k nemovitostem.
- poplatník daně: prodávající; kupující je ručitelem. Jestliže se jedná o výměnu nemovitostí, pak platí daň společně převodce i nabyvatel.
- základ daně: cena, která je platná v den nabytí nemovitosti.
- předmět daně: bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu. Daň je vybírána i z nabytého majetku darovaného z ciziny do naší republiky nebo obráceně. Za předmět se naopak nepovažuje například plnění nebo bezúplatné převody majetku na základě povinnosti stanovené právním předpisem.
- základ daně: cena majetku, který je předmětem této daně, snížená nejen o prokázané dluhy a cenu jiných povinností, které se váží k předmětu daně, ale i cenu majetku od daně osvobozeného a clo spolu s daní placené při dovozu v případě, že se jedná o dary movité nebo dovezené z ciziny.
Daň z převodu nemovitostí
- předmět daně: převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem; bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním; úplatný převod vlastnictví k nemovitostem.
- poplatník daně: prodávající; kupující je ručitelem. Jestliže se jedná o výměnu nemovitostí, pak platí daň společně převodce i nabyvatel.
- základ daně: cena, která je platná v den nabytí nemovitosti.
Daň z příjmu ze zahraničí
- zamezení dvojího zdanění: poplatníci, kteří mají na území ČR bydliště, nebo kteří se zde obvykle zdržují, mají povinnost odvést daň z příjmů plynoucích ze zdrojů v ČR i z příjmů ze zahraničí.
- příjmy ze zdrojů v zahraničí: Příjmy, které plynou ze zdrojů v zahraničí a podléhají zdanění v zahraničí na základě uzavřené mezinárodní smlouvy. Částka se dále snižuje o výdaje stanovené v zákoně o daních z příjmů. Jestliže měl poplatník také příjmy ze zdrojů v zahraničí, a byli-li mu v zahraničí z těchto příjmů sražena daň, pak mohlo docházet k dvojímu zdanění těchto příjmů.
- prokázání zaplacené daně v zahraničí: daň, která se zaplatí v zahraničí, se musí prokázat
potvrzením zahraničního správce daně.
- vyloučení dvojího zdanění: může se použít pouze ta metoda, která je uvedena ve smlouvě o zamezení dvojího zdanění s konkrétní zemí. Metody:
o metoda úplného zápočtu
o metoda prostého zápočtu
o metoda úplného vynětí s výhradou progrese
o metoda úplného vynětí ze základu dně (daňové ztráty)
- příjmy ze zdrojů v zahraničí: Příjmy, které plynou ze zdrojů v zahraničí a podléhají zdanění v zahraničí na základě uzavřené mezinárodní smlouvy. Částka se dále snižuje o výdaje stanovené v zákoně o daních z příjmů. Jestliže měl poplatník také příjmy ze zdrojů v zahraničí, a byli-li mu v zahraničí z těchto příjmů sražena daň, pak mohlo docházet k dvojímu zdanění těchto příjmů.
- prokázání zaplacené daně v zahraničí: daň, která se zaplatí v zahraničí, se musí prokázat
potvrzením zahraničního správce daně.
- vyloučení dvojího zdanění: může se použít pouze ta metoda, která je uvedena ve smlouvě o zamezení dvojího zdanění s konkrétní zemí. Metody:
o metoda úplného zápočtu
o metoda prostého zápočtu
o metoda úplného vynětí s výhradou progrese
o metoda úplného vynětí ze základu dně (daňové ztráty)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)