25) Efektivnost a spravedlnost

Mikroekonomie

25. Efektivnost a spravedlnost. Vliv státu na efektivnost tržního mechanismu z pohledu jednotlivých ekonomických škol. (Keynesiánci a soudobé neokonzervativní školy).

Ani v případě dokonale konkurenčního modelu není jisté, že efektivní situace bude společensky žádoucí. Aby bylo možné zjistit, která situace je pro společnost výhodnější, je nutné provést určité srovnání mezi spotřebiteli. Pro takovou volbu neexistuje univerzálně přijatelné kriterium.

Daná alokace může být označena za:
• Ekonomicky efektivní, když není možné přerozdělení, které by někomu polepšilo, aniž by poškodilo kohokoli jiného.
• Spravedlivou, když je spojena se spravedlivým rozdělováním příjmů a bohatství.
Teorie společenského blahobytu je zaměřena na nalezení těch alokací, které jsou současně efektivní i spravedlivé. Společenský blahobyt je chápán jako synonymum úrovně uspokojení či užitku členů společnosti. Funkce společenského blahobytu je výčtem faktorů, které společenský blahobyt určují. Zahrnuje:
• Celkové množství produktů a služeb
• Způsob, kterým jsou rozdělovány
• Zdraví společnosti
• Množství volného času
• Stupeň znečištění prostředí
• Politickou stabilitu
• Množství vodních srážek
• A jiné relevantní faktory

Kritéria efektivnosti a společenský blahobyt
Za předpokladu měřitelnosti užitku můžeme použít různé kombinace užitku obou spotřebitelů k sestrojení křivky hranice dosažitelného užitku.
Křivka hranice dosažitelného užitku znázorňuje různé kombinace užitku dvou spotřebitelů, které jsou dosažitelné za předpokladu fixního množství spotřebovávaných produktů (všechny kombinace užitku dvou spotřebitelů, které mohou být dosaženy za předpokladu efektivní alokace zdrojů). Obr. str. 470
Kritéria spravedlnosti a společenský blahobyt
Kritéria spravedlnosti:
• Egalitární standard – spotřebitelé by měli užívat stejnou úroveň bohatství. Jde o rovnost užitků.
• Standard „společenského svědomí“ – bohatý člověk má společenské svědomí v tom smyslu, že v případě, kdy dosáhl určité úrovně blahobytu, může ji ještě zvýšit tím, že přenechá část svých statků chudším.
• Standard „pod psa“ – požaduje zvyšování podílu nižších příjmových skupin na celkovém důchodu společnosti.

Konflikt mezi efektivností a spravedlností
Všechny body na smluvní křivce krabicového schématu jsou efektivní, nemusí však být všechny považovány za spravedlivé.
Křivka společenského blahobytu spojuje různé kombinace užitku dvou spotřebitelů, které představují stejnou úroveň společenského blahobytu. Obr. str. 472
Maxima společenského blahobytu je dosahováno v bodě na křivce dosažitelného užitku, v němž se společnost nachází na nejvyšší dosažitelné indiferenční křivce (bod blaženosti).

Přerozdělením příjmů ...

- Přerozdělením příjmů se ovšem mění postavení jednotlivých subjektů na trzích finální produkce i na trzích výrobních faktorů. Změny v chování tržních subjektů působí výrazně na situaci na dílčích trzích (hospodářská politika má tak i zde svůj mikroekonomický aspekt) i na vzájemné postavení jednotlivých ekonomických sektorů (což je naopak makroekonomickým projevem hospodářské politiky).

Konflikt mezi efektivitou a hodnotovým systémem společnosti
- Trh může sám zajistit efektivní alokaci zdrojů, avšak efektivní alokace zdrojů není obvykle jediným cílem, který společnost sleduje.

- Efektivní alokace zdrojů se může dostat do konfliktu s ostatními cíli společnosti.

- Stát v tomto případě může ochraňovat hodnotový systém společnosti, avšak to může přinést případné negativní účinky na efektivní alokaci hospodářských zdrojů.
(pozn. klasickým příkladem těchto státních aktivit je v historii často prosazovaná úplná nebo částečná prohibice, která vede k omezování vysoce efektivní výroby alkoholických nápojů).

Ačkoli stát vyplácí ....

- Ačkoli stát vyplácí subvenci jen výrobcům, ve skutečnosti subvencuje jak výrobce, tak i spotřebitele.

- Subvencování ceny umožňuje spotřebitelům nakupovat za nižší cenu. V našem příkladu bychom mohli říci, že stát subvencuje zemědělce částkou 0,80 Kč a spotřebitele částkou 1 Kč na každý litr mléka.

- Prospěch ze subvencí mívají ti, kdo tvoří malou skupinu, ti totiž na daních zaplatí menší podíl subvencí, než jaký z nich mají prospěch. Výrobci subvencovaných statků tvoří obvykle mnohem méně početnou skupinu než jejich spotřebitelé, proto jsou to obvykle výrobci, kteří mají ze subvencí prospěch.

Subvence k ceně a efektivnost
- Subvence k ceně vyvolávají neefektivnost. Na příkladu vidíme, že produkované množství 21 mil. litrů mléka není optimálním množstvím, protože mezní náklady na jeho výrobu jsou vyšší než mezní užitek z jeho spotřeby. Mezní náklady činí 6,80 Kč a mezní užitek je pouze 5 Kč. 21 mil. litrů je tedy nadoptimální množství (optimální množství by bylo 20 mil. litrů).

Nedokonalá konkurence

- Příklad nám ukazuje dvě důležité skutečnosti:

a) na nedokonale konkurenčních trzích firmy „tvoří svou cenu“, přesněji, že „hledají svou cenu“
(na dokonalém trhu firma přijímá cenu – „Price Taker“ - a pouze této ceně přizpůsobuje své nabízené množství )

b) firma maximalizuje zisk při takové ceně, při které se mezní příjem rovná mezním nákladům, tj.: MR = MC

Efektivnost firem
- Efektivnost firem na dokonale a nedokonale konkurenčních trzích posoudíme, když porovnáme mezní náklady s mezním užitkem.

- V dokonalé konkurenci firma vyrábí množství, jehož mezní náklady jsou stejné jako jeho mezní užitek, to svědčí o ekonomické efektivnosti.

- Firma produkující za nedokonalé konkurence má menší mezní náklady než cenu. Má tedy menší mezní náklady než mezní užitek, to svědčí o určité neefektivnosti. Kdyby firma svou produkci zvýšila, byly by vynaložené (mezní) náklady menší než získaný (mezní) užitek. Lze říci, že nedokonale konkurenční trhy jsou méně efektivní než dokonale konkurenční trhy.

Analýza nákladů a výnosů, efektivnost, maximalizace zisku, analýza bodu

analýza nákladů a výnosů, efektivnost, maximalizace zisku, analýza bodu
zvratu

Náklady jsou středem zájmů všech manažerů ← každá koruna nákladů snižuje zisk firmy → náklady jsou základním ukazatelem efektivnosti

Výsledkem správného manažerského úsilí = fixní a variabilní náklady na určité množství produkce jsou firemní minimální náklady nutné k vyrobení této úrovně výstupu.

Fixní náklady ( FC ) představují celkový korunový výdaj, který se zaplatí, i když se nevyrobí žádný výstup.
-nejsou ovlivněny žádnou změnou množství výstupu
- nezývají se rovněž „režijní“ nebo „zapuštěné“ náklady
- tvoří je položky jako :
- smluvní platby za výstavbu budov
- pronájem zařízení
- úrokové platby z půjček
- platby za pronájem pozemků

Alokační efektivnost

ad. 3 : jsou vyloučeny externality, tj. činnost, které ovlivňují pozitivně nebo negativně jiné subjekty, aniž za to musí platit neb jsou za tyto činnosti odškodňovány ( = externí efekty )
→ v podstatě se jedná o nedobrovolné náklady nebo výnosy nebo přínosy jiným, které se neodráží v penězích ani v tržních transakcích ( např. skleníkový efekt, kyselé deště, jaderné nehody x tvorba znalostí )

Při alokaci zdrojů dochází ve své podstatě k neustálému rozhodování o substituci výrob → výroba jakékoliv komodity zahrnuje současné zřeknutí se výroby něčeho jiného.

Výroba většího množství komodity má určité náklady ve vztahu ke snížení výroby množství jiné komodity, která mohla být vyrobena
= opurtunitní ( alternativní ) náklady = náklady obětované příležitosti

Alokační efektivnost

Alokační efektivnost je takový ekonomický výsledek, při němž nemůže dojít k žádnému přeskupení výroby, které by zvýšilo užitek neb uspokojení jednoho subjektu, aniž sníží užitek nebo uspokojení jiného subjektu.

→ tj. nemůžete nikomu zlepšit situaci, aniž někomu jinému situaci zhoršíte
→ taková situace se nelézá na hranici produkčních možností
→ tohoto výsledku může dosáhnout dokonale konkurenční ekonomika za předpokladu splněn podmínek:

1 . atomizovaná konkurence ( naprosto dokonalá )
2. skutečné poptávkové křivky
3. žádné externality

ad. 1 : trhy musí být dokonale konkurenční, bez monopolů a oligopolů ( nedokonalá konkurence = ceny příliš vysoké a výstup příliš nízký )

ad. 2 : jsou vyloučeny případy, kdy se poptávkové křivky jednotlivců odchylují od skutečného užitku ( x. spotřeba pervitinu )

Hospodářské a nákladové středisko, jejich ekonomická funkce

Hospodářské a nákladové středisko, jejich ekonomická funkce
Je třeba přihlédnout k k jednotě ekonomiky podniku.

Nástroje VP řízení
- operativní plánování
- operativní regulace
- rozpočetnictví
- kalkulace
- účetní informace ve vztahu k VP struktuře a VP vztahům

Vnitropodniková cena
(na úrovni…)
- předem stanovené N
- předem stanovené N + zakalkulovaný VP zisk
- odbytová (VO) cena

Otázky, které řeší VP řízení

Otázky, které řeší VP řízení
1) vztah naturální a hodnotové stránky reprodukčního procesu; vývoj tohoto vztahu
2) rozvoj fcí věcných faktorů a lidského činitele z hlediska max. hospodárnosti
3) strukturování VP systému, optimalizace vztahu pravomoci a odpovědnosti v souvislosti s procesy jeho kompozice a dekompozice
4) rozvoj informační soustavy


7.4 Charakteristika hospodářského střediska

Pro splnění účelu řídicího procesu je nutné
1) stanovit cíle hosp. řízení dané soustavy
2) určit prostředky k dosažení cílů
3) určit uspořádání hosp. řízení dané soustavy
4) vytvořit optimální podmínky pro účelové ovládání dané soustavy
5) usměrňovat všechny činnosti soustavy pro dosažení stanovených cílů
6) podněcovat k aktivnímu úsilí pro racionální zajištění společenských činností
7) získávat informace o chování řízené soustavy

Hospodářské a nákladové středisko, jejich ekonomická funkce

Hospodářské a nákladové středisko, jejich ekonomická funkce

Obecné zásady při realizaci VP MAN
- umožnit maximální samostatnost v řízení, rozhodování, obchodování
- maximální sblížit okamžik aktivizace pracovníků s okamžikem rozhodování
- stimulační působení diferencovat podle jednotlivých pracovních typů
- prac. kolektiv má mít možnost hospodařit s celou částkou zdrojů, které vytvořil
- systém řízení musí být aktivizační (podílový), jednoduchý, srovnatelný pro všechny pracovníky podniku

Středisko
= VP útvar, na jehož úrovni se také uplatňují VP hodnotové vztahy
a) hospodářské – středisko vyšší úrovně
b) nákladové – podřízené hospodářskému

Základní typy středisek
- materiálová
- výrobní
- odbytová
- koncepčně-tvůrčí
- správní

Dynamika řízení PODNIKOVÉHO řízení

Dynamika řízení PODNIKOVÉHO řízení zahrnuje:
1) koncepce rozvoje podniku
2) VT rozvoj
3) zvyšování technické úrovně výrobků a kvality výroby
4) investiční politika, modernizace, rekonstrukce
5) zajištění mzdové a platové politiky ve vztahu k růstu PP
6) otázky pracovního a ŽP, ekologie, soc. politiky
7) růst ekonomické efektivnosti výr. procesů
8) zajišťování cílů podniku přímým řízením VP útvarů a koordinací jejich činností

Dynamika řízení VNITROPODNIKOVÉHO řízení zahrnuje:
1) stanovení úkolů VP útvarům
2) kontrola a hodnocení plnění těchto úkolů
3) hmotná stimulace plnění těchto úkolů
4) koordinace činnosti VP útvarů pro racionální dosažení dílů podniku jako celku

Základní prvky cyklického řízení

Základní prvky cyklického řízení
1. plánování
2. organizování
3. kontrola
4. regulace

Vzájemné porovnání pojetí i řešení PODNIKOVÉHO a VNITROPODNIKOVÉHO řízení vykazuje tyto rozdíly
- VP útvary se podílejí pouze na koloběhu podnikových prostředků; koloběh v těchto útvarech není uzavřen
- podnikové řízení integruje jednotlivé fce podniku v jednotnou HP
- VP řízení zaměřuje činnost VP útvarů na výkon jednotlivých fcí, v popředí je kooperace
- řízení podniku jako celku má dl. charakter, VP řízení je operativní


7.3 Koncepce VP řízení
Výchozím předmětem VP řízení je hosp. činnost VP útvarů. Důležité je uvědomit si cíle a předpoklady (věcné, personální, organizační).

Organizace VP řízení závisí na
- pojetí a metodách podnikového řízení
- organizace výroby (volba konkrétních metod VP řízení)

Stránka řízení
- naturální – operativní plánování (obsah výr. činnosti, termíny, normy SM a času,…)
- hodnotová – rozpočetnictví, kalkulace, VP UCE

Funkce VP řízení

Funkce VP řízení

A/ čas
- perspektivní
- běžné
- operativní
- řízení
- kontrola

B/ objekt řízení
- výroba
- odbyt
- marketing
- doprava
- materiálně-technické zásobování
- financování

C/ stránka výroby
- výrobní procesy jako celek
- rozvoj techniky
- rozvoj lidí
- obch. politika
- kvalita výroby

Funkce VP řízení
- řízení mat. stránky výroby
- řízení hodnotové stránky výroby

Zásady ekonomického hodnocení výr. investic

Účinky a nároky realizované investice
- přímé – vznikají přímo u uživatele
- související – vznikají mimo uživatele, vyvolány v souvislosti s výstavbou a užíváním inv.
- vyvolané – věcné a časové souvislosti s výstavbou investice
- nepřímé – věcné a časové souvislosti s užíváním investice
- následné – vznikají až následně s užíváním investice a užitím její produkce

Další ukazatele
- čistý převedený výnos – při řešení dynamiky peněž. trhu; diskontování možných rizik
- vnitřní míra výnosu – vychází z míry diskontu, využití fce odúročitele
- diskontovaná míra splatnosti – za jak dlouho se vrátí vložené PP
- výnosy vloženého kapitálu – čistý diskontovaný očekávaný výnos z realizace investice zmenšený o proporciální část vloženého kapitálu

Zásady tvorby vnitřní organizační struktury

Zásady tvorby vnitřní organizační struktury
Management firmy
= neustálý proces organizování, přípravy, plánování, rozhodování, komunikování i kontroly s účelem stanovit a dosáhnout cíle podniku při racionálním využívání všech potenciálních zdrojů

Použití termínu "organizace" v praxi
- soustava vytvořená člověkem k plnění daných cílů
- stupeň organizovanosti urč. systému
- vl. organizační činnost

Organizační struktura
- je vytvořena souborem prvků dané organizace
- lze ji chápat staticky i dynamicky

Pojetí podnikového a VP managementu
Podstatou podnikatel. činnosti je samostatné rozhodování o předmětu podnikání, právní formě, místě, organizační struktuře,…
Podnik vystupuje jako relativně uzavřený celek.
Vnitropodnikové řízení má operativní charakter.

Zásady ekonomického hodnocení výr. investic

Zásady ekonomického hodnocení výr. investic
1. vyhodnocení účelu a potřebnosti investice
2. vyhodnocení technickoekonomické úrovně výrobků u bud. provozu
3. úvodní projekt – různé zaměnitelné varianty řešení
4. výběr nejvýhodnější metody pomocí metody SROVNATELNÉ ekonomické efektivnosti
5. komplexní zhodnocení vybrané varianty metodou ABSOLUTNÍ ekonomické efektivnosti
6. porovnání výsledku se srovnávacími základnami (např. zahraniční fy)
7. upozornění na možné nejistoty či rizika a jejich vliv

Soustava technických a ekonomických ukazatelů
(další příklady):
produkčnost, účinnost, zisková výnosnost, N výnosnost, návratnost jednorázových N
+ kritéria efektivnosti pro některé substituce (PS, paliva)
+ meziroční poměroví ukazatelé

Zjednodušené vyjádření problematiky investic
KOLIK - princip akumulace
DO ČEHO - princip preference
JAK - jakou formou
KDE - princip místa + organizační úrovně
KDY - princip času

Porovnání variant

Porovnání variant
Základní ukazatelé pro hodnocení efektivnosti
podnětné N, doba ekonomické životnosti, roční úspora, celk. úspora, HV, zisk, doba úhrady, doba náběhu, doba doběhu, doba hosp. výnosu, koeficient efektivnosti, ukazatelé charakterizující nároky na zdroje, současná hodnota investiční akce

Členění N
(s ohledem na vyráběný počet kusů)
- jednorázové (stálé) – nezávislé na počtu vyráběných kusů, ale na technol. metodě
- proměnné – vztažené k vyráběné jednotce, k vyčíslení se používá kalk. vzorec

Podnikatel. rizika
- věcně technická – kvalita přípravy a realizace podnikatel. projektu, využití kapacity,…
- obchodně ekonomická – odhad koupěschopné P, serióznost O, plynulost dodávek,…
- ostatní – změna legislativních pravidel, daň. systému, bank. pravidel, cel. předpisů,…

Snaha riziko: OMEZIT, ROZLOŽIT, PŘESUNOUT, KOMPENZOVAT.

Analýza rentability, diagram rentability

3 Analýza rentability, diagram rentability
-- pyramidový rozklad rentability
- diagram rentability = x – diagram
- dva diagramy:
-- horní – závislost celk. N a odbytu výrobků (v peněž. jednotkách)
-- dolní – náklady nebo odbyt připadající na jednotku výroby (měřítko času)




Kapitola 6 – Efektivnost

6.1 Přístupy k hodnocení efektivnosti

EFEKTIVNOST = výstup / vstup
- lze ji vyjádřit v peněžních i naturálních jednotkách

Nesmíme opomenout tyto teoretické otázky
1. hranice produkčních možností
2. řešení tzv. nákladů příležitosti
3. zákon klesajících výnosů

Ukazatelé pro vyjádření efektivnosti
- hospodářské – pořizovací N, provoz. N, doba úhrady, doba ekonom. životnosti,…
- technické – výkon stroje, SE, hmotnost, rozměry, náročnost,…
- analytické – vztah mezi N a hmotností či výkonem, zvýšení výkonu stroje,…
- syntetické – koeficient hospodárnosti, efektivnosti,…

- ukazatelé pro přímé vyjádření materiálních výsledků – produkce, fin. ukazatelé,…
- ukazatelé vynaložených N pro živou či minulou práci – pracovníci, mat. fondy,…

Přístupy k hodnocení efektivnosti

Soustava ukazatelů může být řešena jako paralelní nebo pyramidová.
- pyramidový rozklad

Rozlišujeme efektivnost…
… tvorby nového výrobku
… zavádění nového výrobku

Hodnocený organizační rámec
-- efektivnost podniková
- na úrovni střediska, dílny, provozu, divize, závodu, podniku
-- efektivnost národohospodářská
- výrobní odvětví, NH, tuzemský a zahr. trh

Efekty realizace nového výrobku
- ekonomické – lze je konkrétně vyčíslit (roční úspora, zvýšení PP, snížení N,…)
- mimoekonomické – vyjadřovány popisem (zlepšení bezpečnosti práce, zlepšení ŽP,…)

Podniková efektivnost

Podniková efektivnost
- je určována zákl. vztahem mezi objektivně možným a skutečným ek. vývojem ve fě
- projevuje se: snižování N, zvyšování rentability provoz. jednotky, růstem zisku,…

Efektivnost výr. procesů
= vztah kvantifikovaných užitků k nákladům práce vynaloženým na jejich realizaci

Klademe především důraz na KOMPLEXNOST.
Dvě skupiny faktorů intenzifikace výr. procesů
1) zvýšení účinnosti daného výr. systému – zvýšení PP, směnnosti, úspory N,…
2) rozvoj a zdokonalení užitného výr. systému – investiční výstavba, modernizace,…

Efekty výroby lze vyjadřovat v naturální i hodnotové formě.

Otázky spojené s rozvojem efektivnosti fy
1. CO se bude vyrábět? Bude zajištěn odbyt na trhu?
2. ČÍM se bude vyrábět? Jak se bude zajišťovat služba?
3. JAK hospodárně se dané produkty vyrábí?