Kalkulace N na základě sazeb N na 1 hodinu činnosti

Kalkulace N na základě sazeb N na 1 hodinu činnosti
R A K O U S K Ý P Ř Í S T U P
- os. N jsou definovány specificky – mohou být přímé i režijní
- rež. N se rozvrhují na předpokládaný počet přímo zúčtovatelných hodin
- os. N = hr. mzdy + platy + učňovské odměny + přídavky + vedlejší os. výdaje (nepřítomnost, soc. pojištění, příspěvek do fondu odstupného)
- časový fond pracovníka (doba přítomnosti) – jednicový zúčtovatelný charakter + hodiny nepřímo zúčtovatelné (zahrnují se do rež. N)
- mat. N i rež. N – běžný postup
- VLASTNÍ KALKULACE HODINOVÉ SAZBY = hr. hodinová odměna (vč. příplatků) + vedlejší os. N + sazba rež. N na hodinu + plánovaná sazba zisku na hodinu
- krycí příspěvek = příspěvek na úhradu


2.7 Zjednodušený výpočet nákladů na zakázku
např.

C = cena zakázky
hp = počet prac. hodin připadajících na danou zakázku
N1h = N na jednu odprac. hodinu příslušným dělníkem (Kč/hod)
hs = počet hodin činnosti daného stroje, zařízení nebo dopr. prostředku
Npr = fin. hodnota příplatků na 1 hodinu činnosti při použití stroje (Kč/hod)
n = počet dělníků, kteří pracují na dané zakázce
m = počet strojů, zařízení či dopr. prostředků, které se svojí činností podílí na dané zakázce

Modely struktury vl. N výroby, snižování N

Modely struktury vl. N výroby, snižování N

Fáze výstavby modelu
1) formulace problému
2) vytvoření modelu skutečného systému
3) řešení modelu vhodnou metodou
4) testování modelu a jeho řešení
5) formulace kritérií platnosti řešení
6) ověření a zavedení do praxe

Vlastní vypracování modelu
(dvě roviny dynamického pojetí)
a) vývoj a změna metodiky stanovení vl. N výroby
b) kvantitativní změny a vzájemné vlivy rozvoje jednotlivých položek vl. N
Matematické modely vl. N
- jednoduchý model
Vl. N = N na mat. a polotovary + N na PMz + rež. N

- řetězový poměrový vztah

- indexová metoda (vývoj v čase)
a) poměrově

b) indexově
- analytický poměrový vztah

rozvedeno:

JM = N na jednicový mat.
SUB = N na subdodávky
POL = N na polotovary
m = N na PMz
RN = rež. N v užším pojetí
ON = ostatní N
VN = vl. N výroby
- analogie inovační teorie – struktura nejjednoduššího modelu

Neměnné položky – dány N pro vytvoření prac. prostředí
Proměnné položky – zachycují technologicko-ekonomický charakter pracoviště

Metoda neúplných nákladů

Metoda neúplných nákladů
METODA VARIABILNÍCH NÁKLADŮ, METODA PŘÍSPĚVKU NA ÚHRADU
- vychází z výpočtu var. N a použité ceny produktu v daném tržním segmentu
- rozdíl mezi těmito dvěma veličinami uhrazuje fixní N a zisk

C – (M + m + Rv) = Rf + Z
tzn.
C – (PM + PMz + RVC) = RFC + zisk

- FC + zisk = příspěvek na úhradu
- RVC = VC + vyvolané FC (separativní FC) – lze je přiřadit k urč. výrobku
- představuje účinný prostředek k manažerskému rozhodování

Dvě fáze
1) zjištění schopnosti vyrábět produkt za úhradu N, které vyvolal (vč. hlediska zisku)
2) racionalizační přístupy – snížení mat. N, rež. N,…

Režijní náklady

Režijní náklady
= N nepřímého charakteru
- nelze konkrétně určit na jednotlivé výrobky
- rozdělují se podle stanovené nebo vybrané další ekonomické veličiny

Obsahují
spotřeba paliv a pohonných hmot, SE, S rež. M, odpisy zákl. prostředků, odpisy předmětů v používání, OaU zákl. prostředků a předmětů v používání, nájemné, dopravné, konstrukční N, N na cest. výdaje, platy tech. a hosp. pracovníků, rež. mzdy, os. odměny a výdaje FO, pobídková složka mezd hrazená z N, náhrada mzdy za dovolenou, příspěvky na SZ, N na vadné výrobky, N na záruční opravy,…

Režie
- dílenská (provozová)
- celopodniková (závodová)
- výrobní
- správní

Finanční N podniku (úroky, pojištění, daně) jsou buď zahrnovány do SR, nebo jsou vykazovány samostatně.

Koeficient nákladovosti
- N: např. mat. N, mzdy, úroky

Metody kalkulace

3) Stupňová metoda
- součet N výr. procesů, které se skládají z více technologicky samostatných ukončených úseků (stupňů)
- předmětem jsou i polotovary vl. výroby

4) Zakázková metoda
- nositelem nákladů je zakázka
- kritéria sledovaných N z hlediska místa a času jsou druhořadá
- skut. N zjišťujeme až po dohotovení celého výrobku

Další využívané kalkulace
- kalkulace optimálních N - zjišťuje nejnižší dosažitelnou výši Ø N při dané technologii a plném využití kapacity
- kalkulace proporcionálních N - zjišťuje var. N s předpoklade proporcionálního vývoje
- výpočet celk. Ø N - nerozlišujeme N fixní a variabilní
- maticové kalkulační metody - před. pro jednodušší ekonomické analýzy

Přirážková kalkulace

Přirážková kalkulace
ABSORBČNÍ KALKULACE, KALKULACE PLNÝCH (ÚPLNÝCH) NÁKLADŮ
- přímé N (PM, PMz, další přímé N) + nepřímé N
- nepřímé N jsou stanoveny jako urč. násobek užitého základu (zprav. PMz)
- je vhodné u "zaběhnuté výroby" – vycházíme z ověřených N

Požadavky na základnu
- akceptuje příčinné závislosti vývoje jak položek rež. N, tak zvolené RZ
- stálost poměru vztahu základy a položek rež. N
- stálost RZ, jednoznačně definovatelný rozsah, dostatečně veliká

Charakter RZ
a) materiální – množství SM, spotřeba normohodin, strojových hodin,…
b) peněžní – spotřeba N na PMz, PM, zpracovací N,…

Násobitel = režijní přirážka; vyjadřuje se v %.
Použití PM jako RZ: rozsáhlý sklad; materiálově nákladný produkt.

Členění kalkulace vl. N výroby

Členění kalkulace vl. N výroby

A/ časová souvislost
- předběžné
- dodatečné

B/ funkce pro řízení N
- propočtové
- plánové
- operativní
- výsledné

C/ účel
- postupné (pro jednotlivé výr. fáze)
- průběžné (souhrn N v daném čase)

Pro výpočet vl. N výroby jsou v hosp. praxi využívány KALKULAČNÍ VZORCE.

Metody kalkulace

Metody kalkulace

1) Jednoduché metody
a) prosté dělení
- hromadná výroba jednoho druhu výrobku (stejná technologie)

b) dělení s 1 řadou ekvivalentních čísel
- několik druhů výrobků z jedné suroviny + stejná technologie
- výr. se liší jedním parametrem (např. rozměr)

c) dělení se 2 nebo více řadami ekviv. čísel
- diferenciace podle více hledisek (technologie, hmotnost, jiná surovina)

d) přirážková kalkulace
- několik druhů výrobků s různou skladbou N; rozvrhová základna

e) neúplné N
- zjišťuje reálnou část fin. prostředků připadajících na úhradu fix. N a zisku


2) Fázová metoda
- součet podílů N na postupně probíhající fáze výroby
- ve výr. procesech, které nejsou plynulé (jsou realizovány postupnými fázemi)
- předmětem je konečná výroba
- vl. N se zjišťují součtem podílu N za postupně probíhající fáze výroby

Kalkulace nákladů

Kalkulace nákladů
Kalkulace je chápána jako rozpočet, úvodní pohled, vstupní informace o N práce; jako prostředek sledování čerpání příslušných N.

Základní kalkulace
a) vlastních N (struktura, období jejich vzniku)
b) cenové (pro tvorbu či hodnocení ceny)

Vymezení kalkulace
1) objem kalkulace - CO se oceňuje?
2) obsah kalkulace (rozsah zjišťovaných N)
3) forma kalkulace (struktura N položek)

Jsou využívány pro:
1. oceňování polotovarů vl. výroby, NV, výrobků, prací, služeb
2. stanovení VP ceny
3. jako součást rozpočetnictví - sledování vývoje N položek
4. kontrola a rozbor hospodárnosti výr. procesů
5. sestavování rozpočtu pro části jednotlivých N
6. technickoekonomické propočty (při hodnocení realizačních záměrů, volbě technol. varianty, posouzení hospodárnosti)
7. jako podklad pro:
- komplexní řešení úkolů ve snižování N
- tvorbu a racionální řízení VP cen a jejich statistiku
- výchozí podklady k propočtům efektivnosti realizace inv. záměrů či jednotlivých akcí

Členění N

Členění N

A/ účel vynaložení
- technologické
- na obsluhu a řízení výroby
- na řízení a správu fy

B/ vynaložení v čase
- náklady
- výdaje


C/ fáze koloběhu hosp. prostředků
- N pořízení
- N výroby
- N odbytu

D/ vyjádření ke konkrétnímu výrobku
- jednicové
- nepřímé

E/ způsob zjišťování
- přímé
- nepřímé

F/ dynamika nákladů
- variabilní (proměnné)
- fixní (stálé)

Struktura vl. N výroby v hosp. praxi

Struktura vl. N výroby má v hosp. praxi dvě základní členění:

a) druhové členění N
- použití pro sledování, vyhodnocování a plánování N na výrobu v rámci výr. celku podle spotřeby jednotlivých druhů výr. činitelů
- účetní evidence, výsledovka

b) kalkulační (účelové) členění N
- základní metodický prostředek rozpočetnictví
- provádí se podle kalkulačního vzorce
- cílem je struktura N položek ve vztahu ke kalkulační jednici
- uplatnění při rozhodovacích úlohách ve vztahu k racionálnosti průběhu výr. procesů
- rozdělení N skupin na N přímé a nepřímé
- častěji se ale používá (viz kalkulační vzorec)
- má význam pro sledování N podle místa jejich vzniku

kalkulační jednice = jeden nebo násobek výrobků, služeb, skupin výrobků
ekonomika výroby – fin. N chápeme jako souhrnné položky v rámci jedné výr. jednotky
výrobní ekonomika – fin. N bezprostředně vynaložené na zhotovení konkrétního výrobku
SUBDODÁVKY PATŘÍ V KALK. VZORCI PŘED ZISK (ZA ÚPLNÉ VL. N VÝKONU).

Podniková efektivnost

Podniková efektivnost
- je určována zákl. vztahem mezi objektivně možným a skutečným ek. vývojem ve fě
- projevuje se: snižování N, zvyšování rentability provoz. jednotky, růstem zisku,…

Efektivnost výr. procesů
= vztah kvantifikovaných užitků k nákladům práce vynaloženým na jejich realizaci

Klademe především důraz na KOMPLEXNOST.
Dvě skupiny faktorů intenzifikace výr. procesů
1) zvýšení účinnosti daného výr. systému – zvýšení PP, směnnosti, úspory N,…
2) rozvoj a zdokonalení užitného výr. systému – investiční výstavba, modernizace,…

Efekty výroby lze vyjadřovat v naturální i hodnotové formě.

Otázky spojené s rozvojem efektivnosti fy
1. CO se bude vyrábět? Bude zajištěn odbyt na trhu?
2. ČÍM se bude vyrábět? Jak se bude zajišťovat služba?
3. JAK hospodárně se dané produkty vyrábí?

Základní funkce nákladů

Základní funkce nákladů
Vlastní náklady
= část hodnoty produkce vyjádřené v peněžní formě, která zahrnuje hodnotu spotřebovaných a opotřebovaných výr. vstupů
= výdaje zvěcnělé práce a část výdajů živé práce v souvislosti s konkrétními výkony
- je to pouze část vynalož. práce a činností podniku spojené s plněním daných odbyt. fcí
- charakterizují úroveň nákladovosti realizovaných výr. procesů

a) vl. N výroby
- neodrážejí plnou hodnotu vynaložených prostředků
- jsou individuální ekonomickou kategorií - odrážejí podmínky výroby konkrétního výrobce
- hodnota – individuální vl. N - úroveň hospodaření, rentabilita, efektivnost

b) celk. N hosp. celku (vedené v UCE)

Funkce vl. N
1) evidenční – ocenění a evidence jednotlivých N položek, struktura N
2) srovnávací (komparativní) – hodnotí jednotlivé kombinace užitných zdrojů
3) stimulační – hmotná zainteresovanost na snižování N

Výrobní činitelé, charakteristika nákladů

Výrobní činitelé, charakteristika nákladů
Náklady = zákl. kategorie hosp. činnosti fy. Každá hosp. činnost je spojen se vznikem nákladů.

Charakteristika výr. procesů
(ze strany)
- naturální (hmotné)
- hodnotové


VÝROBNÍ PROCES

Výrobní činitelé
(podle rytmu vkladu)
- opakované - vznik var. N
- jednorázové - vznik fix. N

Výrobní činnosti
(podle vztahu k technol. procesu)
- technologické - technologické N = NÁKLADY JEDNICOVÉ (PŘÍMÉ)
- obsluha a řízení - N na obsluhu a řízení = NÁKLADY REŽIJNÍ (NEPŘÍMÉ)

Pojem náklad
= v peněžní formě vyjádřená spotřeba vstupů a práce jako účelově realizovaná činnost podniku
- účelová spotřeba výr. činitelů v peněžním vyjádření

Důležité aspekty pojmu "náklad"

Důležité aspekty pojmu "náklad"
- jde o peněžní vyjádření - výše N je ovlivňována nejen množstvím vstupů, ale i jejich cenami + cenami peněz (vliv úroku, měn. kurzu)
- nelze je zaměňovat za peněžní výdaje
- jsou vždy spojovány s urč. účelovými činnostmi - s provozními výkony
- odrážejí se v nich i vlivy možných kombinací využívaných činitelů při realizaci činnosti fy

Finanční náklady
= N spojené s financováním podniku
- např. úroky, poplatky za pojištění
- buď jsou vykazovány samostatně, nebo je zahrneme do SR fy

Ukazatel nákladovosti
= vztah mezi náklady a výkony

Charakteristiky efektivně hospodařící fy
- účelnost – naplňování vztahu mezi výsledky výroby a koupěschopnou poptávkou
- hospodárnost – jak je realizována transformace vstupů na odpovídající výstupy

Pojetí hospodárnosti

3 Pojetí hospodárnosti
Hospodárnost je jedním ze zákl. principů PEK i MAN.

Formy hospodárnosti
- úspornost (minimalizace věcných činitelů, hledání cest pro úspory)
- účinnost (pro daný rozsah výr. činitelů nalézt maximalizaci efektů)

Dva typy úloh z hlediska hospodárnosti
- maximalizace účelného objemu výroby
- minimalizace výr. N

Ekonomická efektivnost
= poměr užitečného efektu k vynaloženým nákladům
= stupeň spotřeby vynaložené práce
= míra využití výr. sil
Nutná podmínka: výstup musí být přijat trhem (musí nalézt koupěschopnou poptávku).

Členění alternativních voleb

Členění alternativních voleb
(podle změny konečného efektu)
- změna …mat., suroviny, některé jejich složky + stejné tržby (LEVNĚJŠÍ SUROVINY)
…ceny suroviny/mat., některé jejich složky (TRŽNÍ CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE)
…změna tržeb při nezměněných N (CENOVÁ POLITIKA VÝROBCE)
…změna N i tržeb s cílem zvýšení výsledných hosp. efektů

Dražší surovina má vliv na pracnost vl. zpracování + zvyšuje kvalitu výrobku/služby
- promítá se do N i do ceny.
Vybavenost nářadím ovlivňuje efektivnost výr. procesů.
Důležitá jsou také paliva a energie.
Činnosti zásobování
1. zajištění požadované množství, kvality
2. přejímka + kontrola jakosti (vstupní kontrola)
3. skladování
4. předání na místo spotřeby (výroba)
5. sledování efektivnosti využití dodávek

Řízení zásob
+ vlastní organizátorská a evidenčně administrativní činnost
+ velikost skladovacích prostor, umístění
+ propustnost dopr. sítě
+ kapacita dopr. zařízení,…

Ekonomický význam zákl. vstupů

Ekonomický význam zákl. vstupů
- na úrovni mikroekonomiky – význam u výr. jednotky
- na úrovni makroekonomiky – surovinové bohatství a jeho racionální využívání

Činnosti při řízení hospodárného užití surovin a materiálů
1) získání + zhodnocení (výběr, nákup, analýza)
2) vlastní hmotný pohyb (příjem, skladování, technol. přeměny, manipulace, hospodaření s odpadem)

Členění materiálu
A/ ve výr. praxi (technicky)
- základní – látka, z níž je výrobek zhotoven (věcný základ výrobku)
- pomocný (olej, mazadlo, pohonné hmoty, barva, lak, lepidlo, obal)
- zabezpečuje náležitý průběh výr. procesu
- přispívá k tomu, aby výrobek získal urč. vlastnosti

B/ pro hospodářské potřeby
přímý – připadá na jednotku výroby
režijní (zprav. materiál pomocný) – tvoří část rež. N

Důležitou charakteristikou kvality hospodaření se surovinami a materiálem je výše a struktura mat. N.
V systému řízení výroby je nutné operativně plánovat budoucí spotřebu - nutné jsou alternativní varianty (ty jsou vedeny mat. či technol. změnami).

Charakteristika nákladů

Charakteristika nákladů

1.1 Základní věcné vstupy a jejich ekonomický význam

Co tam patří
- suroviny
- materiál
- nakupované díly
- nakupované výrobky
- palivo
- energie
- výrobní zařízení
- nářadí

Zahrnují vše,…
- na co člověk působí svou prací
- co odnímá přírodě
- co svou prací přetváří a tím přizpůsobuje svým potřebám a požadavkům

Kvalitativní změny
(dochází k nim v průběhu výr. procesů a při realizaci služeb)
- technologické
- netechnologické – nepřetváří

Při přetváření jsou vynakládány určité konkrétní náklady.
Podíl těchto nákladů na celk. N výroby je vyjádřením určité hospodárnosti realizovaných výr. procesů.