18) Rovnováha firmy v oligopolistické struktuře, charakteristika této struktury.

Mikroekonomie

18. Rovnováha firmy v oligopolistické struktuře, charakteristika této struktury. Teoretické modely oligopolu (Cournotův model, Stackelbergův model, modely na bázi teorie her).

Charakteristické rysy oligopolu
Oligopolní tržní struktura předpokládá činnost pouze několika firem v odvětví a produkce každé z nich představuje značný tržní podíl a rozhodování firem je závislé.
Tři předpoklady:
1. Relativně malý počet výrobců v odvětví.
2. Charakter vyráběného produktu může být jak homogenní, tak diferencovaný. V případě homogenního produktu jde o tzv. čistý neboli homogenní oligopol. Pokud firmy v oligopolu vyrábějí diferencovaný produkt, hovoříme o diferencovaném oligopolu.
3. Mohou existovat bariéry vstupu do odvětví. Existence oligopolu je ovlivněna vztahem mezi velikostí trhu a optimální velikostí firmy (tj. velikostí, která umožňuje firmě realizovat úspory z rozsahu). Pokud bude trh vzhledem k optimální velikosti firmy v odvětví malý, potom bude tržní poptávku zřejmě zajišťovat malý počet firem. Obr. str. 308

Základní východiska modelů oligopolu
Q – výstup odvětví qi – výstup firem
P = f (Q) P = f (q1 + q2 + … + qn)
i = TRi (qi) – TCi (qi) i = f (Q) * qi – TCi (qi)
i = f (q1 + q2 + … qn) * qi – TCi (qi)

Kartel
Odvětví je reprezentováno skupinou několika firem chovající se jako monopol s mnoha závody. Cílem kartelu je maximalizovat celkový zisk daného odvětví.
= P * Q - TC1 (q1) + TC2 (q2) + … + TCn (qn)
Nutná podmínka maximalizace společného zisku kartelu:
/ qi = MR (Q) – MCi (qi) = 0 MR (Q) = MCi (qi)
Celkový zisk kartelu bude maximální při výrobě takového výstupu, při němž je přírůstek společného celkového příjmu kartelu - MR (Q) – stejně velký jako přírůstek celkových nákladů každé členské firmy kartelu – MCi (qi). Obr. str. 311
Problémy spojené s organizací oligopolního odvětví formou kartelu:
• Určování výrobních kvót členských firem může narazit na jejich neochotu poskytnout dostatečné a pravdivé údaje o nákladech.
• Protože členské firmy kartelu vyrábějí výstup, při němž cena převyšuje jejich mezní náklady, mají tendenci jeho velikost tajně zvyšovat.
• Určení optimálního výstupu vyžaduje znalost tržní poptávkové křivky, což může být spojeno s dodatečnými náklady.
• Ve většině zemí zákonodárce zakazuje podobné dohody výrobců spojené s koordinací jejich činnosti při stanovení ceny a výstupu, protože takové dohody omezují konkurenci.
• Protože jsou kartelové dohody právně nepřípustné, není možné si právní cestou vynucovat jejich dodržování jednotlivými členy.
• Pokud některé členské firmy kartelu realizují podstatně vyšší zisky než jiné členské firmy, mohou u těchto méně ziskových firem vznikat odstředivé tendence. Vysoce ziskové členské firmy mohou vyplácet méně ziskovým členům tzv. postranní platby.
Kartel není stabilní struktura.

Cournotův model
V odvětví existují pouze dvě firmy (duopol), které vyrábějí zcela homogenní produkt, mají stejné nákladové křivky a znají tržní poptávkovou křivku. První (i-tá) firma považuje při rozhodování o velikosti svého výstupu výstup konkurenční (j-té) firmy za konstantní.
J-tá firma nebude změnou výstupu reagovat na změnu výstupu i-té firmy, tzn. qj / qi = 0.
Mění-li i-tá firma velikost výstupu, znamená to i změnu ceny: P / qi 0.
Nutná podmínka maximalizace zisku:
i / qi = MRi (qi) – MCi (qi) = 0 MRi (qi) = MCi (qi)
Celkový výstup duopolu: Q = q1 + q2 a jeho tržní cena bude P (Q) = P (q1 + q2).
Zisková funkce: 1 = P (q1 + q2) * q1 – TC (q1)
Pro různé konstantní úrovně výstupu druhé firmy budou existovat různé výstupy první firmy:
q1 = f1 (q2), což je reakční funkce. Obr. str. 314
Cournotova rovnováha je stabilní. Příklad str. 314-316
Za předpokladu rostoucích mezních nákladů je rovnovážný výstup v Cournotově modelu větší než výstup kartelu. Mezní příjem firmy v Cournotově modelu je větší než mezní příjem odvětví v kartelu.
Mezní příjem kartelu: MR (Q) = P + (q1 + q2 + … + qn) * (P / qi)
Mezní příjem firmy v duopolu: MRi (qi) = P + qi * (P / qi)

Stackelbergův model oligopolu
Stejné předpoklady jako Cournotův model s výjimkou vzájemné reakce firem (qj / qi 0).
Příklad str. 318

Oligopol s cenovým vůdcem
Jedna firma v odvětví přebírá iniciativu při stanovení cen a ostatní firmy tuto cenu přebírají.
• Cenové vůdcovství s dominantní firmou
Dominantní firmou je firma jejímiž jedinými konkurenty jsou četné menší firmy na tzv. konkurenčním okraji. Firmy nalézající se na konkurenčním okraji, se chovají jako dokonale konkurenční firmy: za cenu určenou dominantní firmou mohou prodat jakýkoliv objem výstupu a jejich individuální poptávková křivka je proto při dané ceně horizontální. Podmínkou maximalizace zisku firem na konkurenčním okraji je rovnost přebírané ceny a mezních nákladů každé z nich.
Dominantní firma určuje velikost svého výstupu jako rozdíl mezi tržní poptávkou a nabídkou firem představujících konkurenční lem. Obr. str. 320
• Barometrické cenové vůdcovství
Model s barometrickou firmou předpokládá měnící se firmu v pozici cenového vůdce.

Model se zalomenou poptávkovou křivkou
Firmy v oligopolu vyrábějí diferencovaný produkt. Pokud jedna z firem oligopolu sníží cenu, učiní tak i ostatní firmy. Pokud jedna z firem přistoupí ke zvýšení ceny, ostatní firmy tento krok nenásledují.
Poptávková křivka je složená ze dvou částí: jedna její část vyjadřuje reakci konkurentů na snížení ceny jednou firmou, druhá část absenci reakce konkurentů na zvýšení ceny jednou firmou. Poptávková křivka oligopolisty je elastičtější, když konkurenční firmy nesledují cenu, než když každou změnu ceny sledují. Křivka mezního příjmu není spojitá. Obr. str. 322


Modely oligopolu založené na teorii her
• Kooperativní
• Nekooperativní
Hráčem je každý účastník hry, který sám rozhoduje o volbě jedné z mnoha různých strategií.
Strategie je chápána jako každá z možných činností, pro kterou se může hráč v dané hře rozhodnout.
Výsledky představují konečné výnosy ze hry pro každého z hráčů. Jsou zachyceny ve výplatní matici.
Rovnováhu v teorii her chápeme jako výsledek takových strategických rozhodnutí firem, která vedou ke stabilnímu řešení, tj. nenutí je měnit své chování. Dvojice strategií, které označíme jako a*, b*, budou v rovnováze, když je a* nejlepší strategií firmy A při současném uplatnění strategie b* firmou B a b* je nejlepší strategií firmy B při současném uplatnění strategie a* firmou A. Toto je tzv. Nashova rovnováha. Důležitou součástí Nashovy rovnováhy je i nulový význam vzájemné informovanosti konkurentů.
Dosažení Nashovy rovnováhy nemusí vždy reprezentovat řešení, které je pro jednotlivé hráče řešením nejlepším (Vězňovo dilema).
Tendenci hráčů ke koordinaci a spolupráci můžeme pozorovat v souvislosti s tzv. opakovanými hrami (umožňují firmám hodnotit jejich vlastní pozici a získat informace o chování svého konkurenta).

13. Přednáška - Oligopol – pokračování

Oligopol – pokračování

Cenové vůdcovství

Jedna firma iniciuje růst P a očekává, že ji ostatní firmy budou následovat. Následník má zalomenou popt.křivku.

Typy cenového vůdcovství:
1. barometrický cenový vůdce – na trhu je jedna firma, která má schopnost odhadnout, kdy nastává příznivá situace (klima) pro změnu ceny, zákazníci budou ochotni akceptovat růst P. Pokud cenové vůdcovství selže, firmy mohou přijít k nezávaznému stanovení cen nebo tajným dohodám.

2. cenový vůdce s nízkými náklady – jedna firma má nákladovou výhodu (má nejnižší náklady na jednotku produkce), ostatní firmy nebudou chtít konkurovat změnou P, v případné cenové válce by jejich ztráty byly velké

3. dominantní cenový vůdce – firma je dominantní vzhledem ke konkurentům nebo velikosti trhu. Malé firmy raději přijmou pozici následovníků, jsou ve stejné situaci jako v dokonalé konkurenci, jsou cenovými příjemci. Dominantní firma nemusí být dominantní pořád, do odvětví mohou vstoupit i další firmy nebo malé firmy mohou růst a tím ztrácí dominantní firma své dominantní postavení.

Další případy stanovení cen v oligopolu:
- tajné dohody (koluzivní oligopol) aplikuje se teorie her, Nashova rovnováha. Jedná se o dohody týkající se cen, rozdělení trhu, produkce…
- nezávislé stanovení cen
- paralelní úprava cen
- cenové vůdcovství (viz výše)
- necenová konkurence – reklama, obal, diferenciace produktu

Kdy použít cenovou a kdy necenovou konkurenci?

Cenová – když jsou produkty srovnatelné (auta, počítače). Zákazník si může dát do poměru cena/výkon a poté se rozhodnout, který produkt si koupí.

Necenová – těžko se srovnává, výrobky mají subjektivně hodnotitelné vlastnosti (např. chuť). Jedná se hlavně o jídlo, pití, krmivo pro zvířata… Můžeme porovnat až po spotřebě.

Chování oligopolu v dlouhém období

Částečné bariéry vstupu – potencionální konkurence.
Cílem DK je maximalizace zisku zisk zvyšuje atraktivnost odvětví vstup nových firem do odvětví v dlouhém období normální zisk.
Obdobně je to i u oligopolu v dlouhém období. V krátkém období firmy nemaximalizují zisk, ale prodej, aby nelákaly příchod nových firem, ale v dlouhém období.


Baumolův model

Oligopoly v krátkém období maximalizují prodej. Stanoví minimální zisk (π*) vyrábí potom na úrovni Q2. V dlouhém období vyrábí na úrovni Q1, maximalizují zisk (MR = MC).

Kritéria výše zisku:
1. úroveň zisku musí uspokojit vlastníky
2. zisk musí být takový, aby to nemělo negativní vliv na cenu akcií

K čemu vede maximalizace prodeje?
Z pohledu D to znamená, že při vyšším výstupu bude nižší cena.

Dopady nízké ceny:
1. nižší cena bude odrazovat od vstupu do odvětví politika nízkých cen (náklady na překonání bariér vstupu jsou vyšší než cena)

2. při nižší ceně má firma více zákazníků ti jsou této firmě loajální, nechce se jim přecházet na výrobek jiné firmy. Jsou již zvyklí, důvěřují této firmě.

3. větší tržní podíl vytváří podmínky pro prodej komplementárních výrobků důležité u výrobků dlouhodobé spotřeby (náhradní díly, servis…)


Rozhodování za rizika a nejistoty

- subjekty, které se rozhodují mají možnost získat úplné info o situaci (v praxi tomu však tak není)

Stav info může být takový:
a) máme úplné info – jistota – výsledek je předvídatelný čistě a jednoznačně. Jako subjekt můžeme předpovědět výsledek každého rozhodnutí

b) neúplné info – riziko a nejistota – můžeme předpovědět několik možných výsledků, nevíme však, které nastanou, můžeme určit pouze pravděpodobnost

O riziku se hovoří tehdy, kdy je pravděpodobnost stanovena na objektivním základě (výsledek pozorování, matematické určení).
Nejistota je stanovena na subjektivním základě (vlastní úsudek, intuice, vlastní zkušenost).

Objektivní stanovení pravděpodobnosti:
a) a priori (předem, ex ante) – matematicky (např. hod kostkou, mincí)
b) a posteriori (následně, ex post) – na základě minulé zkušenosti (např. v pojišťovnictví sledují se statistiky, čestnost výskytů, podle toho se stanoví pravděpodobnost toho, že tato situace opět nastane)

Tab.č.1-5
Očekávaná hodnota rozhodnutí = ∑ očekávaných hodnot každé úrovně zisku


EPV – očekávaná současná hodnota – naše rozhodnutí se netýká pouze jednoho období, ale i dalších období musíme diskontovat.

Tab.č. 1-6
V této tabulce jsou situace, které mohou nastat.
Jakou situaci vybereme závisí mimo jiné i na našem vztahu k riziku:

1. preference rizika – obě hodnoty (riziko, výnos) jsou goods, tzn. že větší množství je preferováno před menším množstvím

2. neutrální vztah – zajímáme se o výnos (goods), ale nezajímáme se o riziko (neuters). Nejlepší příkladem jsou sportovci (ochotni podstoupit zranění, ignorují riziko zranění, aby vyhráli)

3. averze vůči riziku – riziko je bads, výnos goods. Preferujeme menší množství rizika před větším. K riziku nejsme averzní všichni stejně. Při stejné míře rizika požaduje každý jiné množství výnosu . Čím větší je naše averze vůči riziku, tím větší sklon mají naše indiferenční křivky.


Riziko měříme pomocí směrodatné odchylky:

Rizikovost souvisí s tím, jak se očekávaný výsledek odchyluje od očekávané hodnoty.
Čím větší je σ, tím více je situace rizikovější.

12. Přednáška - Monopol v dlouhém období

Monopol v dlouhém období

Může se nacházet ve třech situacích. Závisí to na velikosti trhu, která z daných situací nastane. Tyto situace se týkají využití kapacit:

1. využívá plně kapacity (optimálně) – je v minimu LAC – minimální náklady na jednotku produkce, dosahuje maximálních úspor z rozsahu (a)
2. vyrábí na klesající části LAC, maximalizuje zisk v dlouhém období, ale nevyužívá plně své kapacity, dosahuje úspor z rozsahu, ale ne maximální (b)
3. velikost trhu je taková, že monopol zase sice maximalizuje zisk, ale nachází se na rostoucí části LAC, kapacity využívá více, než je optimální ztráty z rozsahu (c)

!!!! Není pravidlem, že když využívá své kapacity nad optimum, že dosahuje ztráty z rozsahu a ani, že jeho zisk je maximální.

V dlouhém období dosahuje monopol ekonomický zisk.


Přirozený monopol

Velikost trhu je taková, že ideální situace je, když na daném trhu funguje pouze jedna firma. Pro spotřebitele je to lepší, když je jedna firma, která vždy dosahuje úspory z rozsahu, protože se vždy nachází na klesající části LAC.
LAC je nad křivkou poptávky.

I přirozený monopol podléhá regulaci státu, jelikož i on může nadsazovat cenu.

Regulace monopolu:
1. zpětné převzetí monopolu státem
2. speciální zdanění, které odrazuje firmy od maximalizace zisku
3. regulace cen (viz obrázek č. 9)
- podle mezních nákladů P = MC (cena P1)
- podle průměrných nákladů P = AC (P2) – firma má nulový ek. Zisk


Tři stupně cenové diskriminace

Cenová diskriminace je taková situace, kdy firma stanovuje různé ceny různým zákazníkům za stejný produkt. Tyto rozdíly ceny nevyjadřují rozdílné ceny služby související s produktem.

Pro uplatnění cenové diskriminace musí být splněny tři podmínky:
1. rozdílné ceny musí být oddělitelné ve smyslu, že zákazníci nemohou mezi sebou obchodovat. Nesmí být možná arbitráž (nákup produktu tam, kde je levnější a prodej, kde je dražší)
2. zákazníci musí vykazovat rozdílnou elasticitu poptávky
3. na existujících trzích chybí konkurence

1. stupeň cenové diskriminace – zákazník je donucen zaplatit maximální cenu, kterou je ochoten zaplatit holandská aukce (navrhne se vysoká cena a ta se poté snižuje). Monopol si přivlastňuje celý přebytek spotřebitele. Prodává za cenu Pp (a).
2. diskriminace na základě času, naléhavosti nebo množství (např. pokud množstevní slevy neznamenají nižší náklady, kino je např. levnější dopoledne oproti večeru, parkovné
Ve stejném časovém okamžiku je účtována rozdílná cena. Za existence dvou trhů je maximalizován zisk když MR1 = MR2 = MC.

Na trhu s nižší elasticitou poptávky bude vyšší cena. Viz obrázek č. 10


Monopolistická konkurence

Rozvinuta ve 20. – 30. letech 20. století.
Předpoklady:
- mnoho malých firem (malý tržní podíl) – nemají na sebe vliv, rozhodnutí jedné firmy neovlivní rozhodnutí ostatních firem
- diferencovaný produkt – uměle vytvořená diferenciace (jiná výbava, barva) x přirozená diferenciace (volant vlevo ve VB)
- volný vstup a výstup do odvětví

Firmy v MK si mohou zvolit za cíl maximalizaci zisku (MC = MR) dosahují ekonomického zisku.

V dlouhém období
- neexistují bariéry vstupu přicházejí nové firmy
- poptávka u jedné firmy se snižuje (d´ dE´) až se ekonomický zisk eliminuje
- na rozdíl od DK se poptávka bude posouvat až bude tangentou LAC cena je rovna LAC (bod E). U DK by byla rovnováha v minimu LAC (bod B)


Oligopol

Nejrozšířenější v realitě.
Předpoklady:
- několik málo firem (malých i velkých)
- produkt může být homogenní i diferencovaný
- částečně omezený vstup, překonatelné bariéry
- velké firmy jsou cenoví tvůrci – jsou schopni ovlivnit konkurenci

Model oligopolu se zalomenou poptávkou (viz obrázek č. 12)

Jsme v bodě A Co by se stalo, kdyby firma chtěla zvýšit cenu?
Firma začne ztrácet své zákazníky. Proto je D plošší, více elastická, malá změna P vyvolá velkou změnu Q. Předpokládá se, že ostatní firmy svou cenu nezvýší.
Co se stane, když sníží cenu?
Ostatní firmy taky sníží cenu, proto D je méně elastická, moc se nezmění tržní podíly.

Zlom D je na běžné úrovni ceny!!!!

V tomto bodě nemají firmy tendenci měnit cenu trhy vykazují cenovou rigiditu (strnulost). Nezvyšují cenu, protože by ztratily, nesnižují, protože by nic nezískaly.

Mezera mezi body B a C mezera mezních příjmů

P je cena maximalizující zisk, protože MC leží mezi body B a C. AC je v minimu, FEAP je zisk.


Změna ceny a produktu

A) U oligopolu může docházet ke zvyšování nákladů, která nepovede ke změně produktu či ceny (strnulost cen) změna mezi body B a C
B) Může dojít ke změně poptávky aniž by došlo ke změně ceny (viz obrázek č.14)

Kdy bude mít firma motivaci cenu změnit?
Když MC překročí mezeru C a B. (viz obrázek č. 15). Změní se cena, posune se zlom (A A´), změní se MR, změní se sklon, nový bod B.

Vědomý paralelismus – firmy jsou ochotny v krátkém období všechny změnit P, když se všem změní náklady

Monopson

• opak monopolu
• trh na němž je pouze jeden kupující

Oligopol
• několik firem v odvětví
• diferencovaný produkt
• bariéry vstupu umožňující firmám stanovit cenu nad MC
• chování oligopolních firem je ovlivněno jejich vzájemnou závislostí


Smluvní oligopol


Oligopol s dominantní firmou


Monopolní konkurence
• velký počet firem v odvětví
• diferencovaný produkt
• neexistence bariér vstupu firem do odvětví

Vznik oligopolních struktur

je odrazem vývoje výrobních podmínek – rozsah produkce nutné k efektivnímu podnikání, a vztah nákladových a poptávkové křivky odvětví. Vztah MC a MR určuje, kde jsou optima fungování. Jestliže je poptávka dostatečně vysoká, otevírá se prostor pro další firmy i menší producenty.

Utváření oligopolní rovnováhy je podmíněno vstupem dominantních firem na trh s adekvátní cenou, která:
- vytvoří rovnováhu tržní nabídky a tržní poptávky
- zabezpečí dominantní firmě vyšší zisk
- umožní malým firmám a středním firmám efektivní podnikání (normální zisk).

Vedoucí firmy si snaží zabezpečit dlouhodobě stabilizovaný vysoký zisk. Jestliže cena umožní firmám zaplnit prostor neuspokojené poptávky, trh se stabilizuje a uzavírá možnosti vstupu dalších kapitálů.

Postavení firem na trhu není rovnocenné – malé a střední jsou v postavení cenového příjemce (je pro ně výhodné, když je cena na vyšší hladině)→ mohou se snažit snižovat náklady a tím konkurovat nebo používají necenovou konkurenci (kvalita, zvláštní prodejní podmínky). Při zdokonalení technologií dominantní firmy→ posun průsečíku MC a MR vpravo. Každé snížení ceny dominantní firmou nebo změna koupěschopné poptávky se do postavení malých firem velmi intenzivně promítá.

Cenová tvorba v podmínkách oligopolní struktury

– důležitý faktor při snaze o dosažení stabilizace za výhodných podmínek pro vedoucí firmu. Hledání ceny záleží na:
Znalost vlastního výrobku – technická charakteristika, vhodnost pro uspokojování potřeb.
Analýza poptávky – rozměr, demografické, sociální a psychologické aspekty.
Analýza konkurenčních podmínek – předvídání reakce konkurentů vyrábějících nebo schopných vyrábět tentýž výrobek nebo substitut.
Tržní segmentace – založeno na tom, že poptávka je složena ze subjektů s různou koupěschopností a požadavky.

Postup při kalkulaci tržní ceny:
- rozhodnutí o míře zisku – tak, aby nedošlo k přesunu poptávky na stranu menších výrobců z důvodu vysoké ceny a také, aby cena vedla k rozvoji firmy.
- rozhodnutí o úrovni využití výrobních kapacit – aby byly volné kapacity – možná pružnost nabídky, stabilita.
- výpočet nákladů na jednotku produkce (AC) – od nich je odvozena cena zabezpečující požadovanou míru zhodnocení.
- stanovení ceny jednotlivého výrobku

9.3 Rovnováha v podmínkách oligopolu

V moderních ekonomikách převládá převaha několika málo firem, dodávajících rozhodující část produkce – oligopolní struktury.

Dt – tržní poptávka
Dd – poptávka po výrobcích dominantní firmy (můžeme si představit i jako uskupení několika hlavních firem, jsou samostatné, ale provádí jednotnou tržní politiku – na základě např. kartelových dohod o kvótách a cenách). Nabízí produkci qd (průsečíkem MC a MR). Může realizovat za cenu PO. Bod Eo je bodem rovnováhy dominantní firmy.

qt - qd – tržní prostor, který zůstává otevřený dalším firmám(ty co jsou za ceny PO schopny fungovat).

Bod H – bode rovnováhy odvětví – tržní cena PO a nabízené množství qt.
Dominantní firma nemůže volit cenu vyšší než je PO. Důvodem je přítomnost konkurenčních firem, jsou méně významné, ale schopné fungovat při ceně PO. Kdyby chtěla dominantní firma realizovat vyšší cenu→ došlo by k přesunu poptávky na stranu malých firem.

Jelikož je cena vůči nim objektivní ...

Jelikož je cena vůči nim objektivní (nezměnitelná), usiluje o maximalizaci zisku→ musí snižovat náklady (forma cenové konkurence), hledá účinnější využití výrobních faktorů, jimiž disponuje. Dokonalá konkurence je cestou úspor, zdokonalování a hospodářského pokroku. Je to však situace ideální, které se reálné trhy více či méně vzdalují.

2) Nedokonalá konkurence – reálné poměry na reálných trzích. Základní formy nedokonalé konkurence:
- monopol (jeden) – (pozor užíváno jako označení formy nedokonalé konkurence) – na straně nabídky stojí jediný výrobce. Aby mohl realizovat výsadu – musí koupěschopná poptávka přesahovat nabídku. Pokud se výjimečně objeví, tak pouze dočasně (extrémní krajní forma). Konkurence eliminována není (omezeno rozměrem koupěschopné poptávky). Dalším omezením může bát existující substituty, potenciálně možná výroba aj. – Nejostřejší forma nedokonalé konkurence.
- oligopol (malá skupina) – nejtypičtější forma nedokonalé konkurence – rozhodující část produkce dodává několik málo firem. Cena je výsledkem nátlaku vedoucí skupiny, který se realizuje prostřednictvím cenové strategie a metod cenové tvorby. Vedoucí firmy mají zájem na stabilizaci výhodné situace. Díky svému postavení nedovolují dalšímu výrobci vstoupit na trh.

V postavení monopsonu jsou takové firmy,...

- V postavení monopsonu jsou takové firmy, které jsou výlučnými odběrateli specifické produkce, nejčastěji určitých součástí výrobků, které samy nevyrábějí. V postavení monopsonu je např. i stát jako jediný kupující vojenské produkce.

Oligopol

- Oligopol představuje v praxi převažující tržní strukturu.

- Charakteristickým rysem je:
* existence několika firem v odvětví
* zpravidla diferencovaný produkt
* bariéry vstupu znemožňující příchod nových firem
* každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší než mezní náklady (P > MC).

Určení optimálního objemu výroby oligopolu:

- Všechny firmy na daném trhu pečlivě zvažují nejen svou vlastní volbu optimální produkce, ale hlídají i chování konkurentů. Jdou dokonce tak daleko, že se snaží předvídat, jak ostatní firmy budou reagovat na změnu jejich vlastního chování.

Charakteristickým rysem oligopolu ...

- Charakteristickým rysem oligopolu je tak vzájemná závislost firem, vedoucí k tzv. strategickému rozhodování.

- V případě oligopolu je nutno rozlišovat dva případy:
* smluvní oligopol
* oligopol s dominantní firmou

Smluvní oligopol
- Smluvní oligopol vzniká tehdy, když na trhu existuje několik málo přibližně stejně silných firem prodávající stejné nebo velmi podobné statky. Tyto firmy uzavřou dohody (tajné) o cenách a rozdělení trhu. Každá firma smluvního oligopolu se pak na svém vymezeném trhu chová jako monopol a platí pro ni prakticky vše, co platí pro monopolní firmu.

- Dohody, nebo „spolupráce“ mezi firmami tohoto typu jsou zpravidla označovány jako kartelové dohody a jsou v civilizovaných zemích v rozporu se zákonem.

Oligopol s dominantní firmou
- Vzniká tam, kde je pro dominantní firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům.

OLIGOPOL

1 - způsob vyhnutí se přímé konkurenci (ta snižuje zisky)
- vytváří smluvní oligopol, kartely (oficiálně nejsou legální)
- dohoda směřuje k omezení celkového výstupu → zvýšení cen + rozdělení trhu a bariérám vstupu na trh

kartel se tak efektivně stává monopolem

firmy chtějí maximalizovat své společné zisky

ALE nelze maximalizovat výnosy bez ohledu na to, jak bude ovlivněn zisk → OMEZENÁ maximalizace výnosů = výnosy z prodeje jsou maximalizovány dodatečným ziskem pro vlastníka

- maximalizace růstu = předpokládaný cíl vedení i vlastníka
ALE vlastník nemusí akceptovat požadavek na velký podíl reinvestovaných zisků nutných ke zvýšení firemních aktivit
= zvětšení jmění firmy → kapitálové zisky ze vrůstající ceny podílů vlastníka (vlastníků)
- maximalizace zisku = jednoznačný cíl vlastníka
= dlouhodobě primárním cílem
( nutnost zvětšování dlouhodobého kapitálu potřebného k financování růstu firmy)

OLIGOPOL

OLIGOPOL

dva typy oligopolů:
- několik prodávajících s identickým (téměř identickým produktem)
- několik prodávajících s diferencovanými produkty

- ve všech oligopolních odvětvích je počet výrobců tak malý, že každý z nich musí při rozhodování brát ohled na možné reakce každého z ostatních → oligopolní firma si nikdy není jistá, jak se zachovají její soupeří → riziko podnikání

nelze vyvodit obecné závěry o ceně a objemu výstupu

existuje „dolní“ a „horní“ hranice (mantinely) oligopol
1 = tajná dohoda (neformální) = smluvní oligopol
2 = konkurence = konkurenční oligopol

Podmínky úspěšnosti kartelu:

Podmínky úspěšnosti kartelu:
1. čím méně firem jedná, tím větší je naděje pro dosažení dohody o ceně a výstupu (otázka dodržování a nákladnosti kontrol dohodnutých „kvót“ = podílů na trhu)
2. tržní poptávka po produktu by měla vykazovat malou pružnost (výstup omezen v malém množství → proporcionálně velký nárůst cen a výnosů)
3. do kartelu musí vstoupit všichni hlavní výrobci
4. vstup do odvětví by měl být obtížný nebo nákladný

mezi 1 a 2 → oligopol s dominantní firmou
- využívá se tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům → silná firma se na části trhu chová jako monopol

cenové vůdcovství = malé firmy respektují cenu, kterou určitá dominantní firma

1. vzhledem ke své velikosti nerealizují úspory z rozsahu
2. jejich C podmínky jsou pro ve srovnání s dominantní firmou horší
3. P nemohou stanovit vyšší → ztráta zákazníků
4. P nemohou stanovit nižší horší nákladové podmínky

OLIGOPOL

- způsob vyhnutí se přímé konkurenci (ta snižuje zisky)
- vytváří smluvní oligopol, kartely (oficiálně nejsou legální)
- dohoda směřuje k omezení celkového výstupu→zvýšení cen + rozdělení trhu a bariérám vstupu na trh

kartel se tak efektivně stává monopolem

firmy chtějí maximalizovat své společné zisky

uplatníme analýzu monopolu maximalizujícího své zisky

společný výstup stanoví kartel na základě vztahu MR=MC

firmy společně inkasují nadnormální zisky

Podmínky úspěšnosti kartelu:
1. čím méně firem jedná, tím větší je naděje pro dosažení dohody o ceně a výstupu (otázka dodržování a nákladnosti kontrol dohodnutých „kvót“ =podílů na trhu.
2. tržní poptávka po produktu by měla vykazovat malou pružnost (výstup omezen v malém množství → proporcionálně velký nárůst cen a výnosů)
3. do kartelů musí vstoupit všichni hlavní výrobci
4. vstup do odvětví by měl být obtížný nebo nákladný

mezi 1 a 2 → oligopol s dominantní firmou – využívá se tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům → silná firma se na části trhu chová jako monopol

OLIGOPOL

OLIGOPOL
2 typy oligopolidů:
* několik prodávajících s identickým (téměř identickým) produktem
* několik prodávajících s diferencovanými produkty

- ve všech oligopolních odvětvích je počet výrobců tak malý, že každý z nich musí při rozhodování brát ohled na možné reakce každého z ostatních → oligopolní firma si nikdy není jistá, jak se zachovají její soupeři → nejistota a riziko podnikání

nelze vyvodit obecné závěry o ceně a objemu výstupu

existuje „dolní a horní“ hranice (mantinely) oligopolu
1= tajná dohoda (neformální) = smluvní oligopol
2= konkurence = konkurenční oligopol

Mezní náklady jako měřítko pro efektivní alokaci. monopol a oligopol

Mezní náklady jako měřítko pro efektivní alokaci zdrojů můžeme aplikovat na jakoukoliv společnost ( kapitál, sociální, komunistická, fašistická )

ale není dokázáno, že:
→ dokonalá konkurence maximalizuje největší dobro pro největší počet lidí
→ produkce maximum společenského užitku
→ jejím výsledkem je nejlepší dosažitelná úroveň společenského blahobytu.

→ lidé nejsou vybaveni stejnou kupní silou ( bez vlastní viny )
→ na základě toho ovlivňování individuální poptávkové křivky není nutně spravedlivé
( dokonce slušné )
monopol a oligopol

→ monopolistická konkurence
→ monopol
→ oligopol

Nedokonalá konkurence v odvětví existuje vždy, když jednotliví prodávající mají určitý stupeň kontroly nad cenou statku v tomto odvětví →
→ firmy ale nemá absolutní kontrolu nad cenou svého produktu ( má určitou
volnost při rozhodování o své ceně, ale cena musí být zároveň v takové
výši, aby firma růstala životaschopnou, tj. nevypadla z odvětví )

→ stupeň volnosti se u jednotlivých firem liší ( monopolní síla představuje sílu
dopadu změny ceny na odbyt firmy )

→ intenzivní soupeření se odlišuje od dokonalé konkurence ( snaha o posun
poptávkové křivky dále od počátku )

Konkurence

konkurence

Při prodeji svých výrobků na trhu jsou firmy omezeny konkurenčním prostředím → toto konkurenční prostředí má rozmanitou strukturu ( formy )
platí většinou:

- na straně poptávky existence konkurenčního prostředí x na straně nabídky nemůžeme konkurenční prostředí vždy předpokládat.

Základní podmínkou pro efektivní konkurenci je velké množství výrobců ( dodavatelů ) každého druhu statku nebo služby. ( ideální stav )

Nejčastěji odchylky konkurence → klasifikace tržní struktury podle stupně konkurence mezi dodavateli → hlavní formy trhu:

1. dokonalá konkurence
2. nedokonalá konkurence - 2.1. monopolní konkurence
- 2.2. monopol
- 2.3. oligopol

Oligopol

4.4. Oligopol
V praxi nejčastěji se vyskytující tržní struktura. Charakteristické rysy:
• existence několika firem
• zpravidla diferencovaný produkt
• bariéry vstupu nových firem do odvětví. Každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší než mezní náklady

4.4.1. Smluvní oligopol
Vzniká v situaci, kde několik firem prodávajících stejné nebo podobné výrobky zjistí, že jejich ceny jsou přibližně stejné a cenová válka by je oslabila výhodnější je zvyšovat společný zisk, zvyšování cen nebo rozdělení trhu mezi firmy, uzavření tajné dohody, pak se jednotlivé firmy chovají ve vymezeném rámci jako monopol.

4.4.2. Oligopol s dominantní firmou
Vzniká tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům. Ve větší části trhu, kterou si ponechá, se oligopolní firma chová jako monopol. Menší firmy respektují cenu dominující firmy, nerealizují úspory z rozsahu a nemohou si tak dovolit snížení ceny pod úroveň ceny dominující firmy tzv. cenové vůdcovství.

Vznik nedokonalé konkurence, charakteristika tržních struktur

4.1. Vznik nedokonalé konkurence, charakteristika tržních struktur
Firma vyrábí diferencovaný produkt nebo výrazný podíl produkce, může ovlivnit tržní cenu. Nedokonalá konkurence je trhem, kde existuje alespoň jeden prodávající ( firma ), který může ovlivnit tržní cenu. Pro zvýšení prodeje musí firma cenu snižovat - záporná směrnice křivky poptávky po produkci firmy.
Podle míry nedokonalosti rozlišujeme:

4.1.1. Monopolistická konkurence
Velké množství výrobců, jeden výrobek mírně diferencovaný ( zubní pasty ), volný vstup do odvětví. Ceny jednotlivých výrobků se mohou lišit.

4.1.2. Oligopol
Několik výrobců, stejný produkt, omezený přístup do odvětví z důvodu značné ekonomické síly těchto oligopolních firem, ceny jsou vyšší než v podmínkách dokonalé nebo monopolistické konkurence. Oligopolní výrobci mohou ovlivňovat cenu tím, že omezují nabídku.
Speciálním případem je smluvní oligopol. Oligopolní výrobci se dohodnou na ceně aby se navzájem neoslabovali a všichni realizovali zisk. Potom se každý takový výrobce chová na svém trhu jako monopolista.
Dalším případem je oligopol s dominantní firmou. Zde existuje jedna silná firma a několik malých které nemohou tu velkou ohrozit.
Tzv. cenové vůdcovství.

4.1.3. Monopol
Absolutní nedokonalost. Absolutní moc na spotřebitelem. Jediný výrobce. Může si diktovat podmínky. Maximální cena je dána jen koupěschopností poptávky. Jedná se o faktickou likvidaci konkurence na straně nabídky.

1.4. Oligopol

1.4. Oligopol
V praxi nejčastěji se vyskytující tržní struktura.
Charakteristické rysy:
• existence několika firem
• zpravidla diferencovaný produkt
• bariéry vstupu nových firem do odvětví. Každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší než mezní náklady

1.4.1. Smluvní oligopol
Vzniká v situaci, kde několik firem prodávajících stejné nebo podobné výrobky zjistí, že jejich ceny jsou přibližně stejné a cenová válka by je oslabila výhodnější je zvyšovat společný zisk, zvyšování cen nebo rozdělení trhu mezi firmy, uzavření tajné dohody, pak se jednotlivé firmy chovají ve vymezeném rámci jako monopol.

1.4.2. Oligopol s dominantní firmou
Vzniká tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům. Ve větší části trhu, kterou si ponechá, se oligopolní firma chová jako monopol. Menší firmy respektují cenu dominující firmy, nerealizují úspory z rozsahu a nemohou si tak dovolit snížení ceny pod úroveň ceny dominující firmy tzv. cenové vůdcovství.