Přechod k těmto formám pomohl překonat bariéry, jež soukromé individuální vlastnictví nebylo schopno překonat. Rozvoj oligopolní struktury se projevil změnami forem konkurence. (velké firmy díky nižším nákladům a technologii mohou eliminovat ty menší)→ zpochybnění cenové konkurence→ jelikož je v odvětví málo firem→ otevírá se místo k dohodě (krátkodobé, i na jednotlivé tržní operace)→ vznikají struktury díky nim se prosazují monopolní výsady:
KARTEL – dohoda výrobců téže produkce o cenách (rozdělení trhu). Uchovají si výrobní samostatnost. Smlouva jim zaručuje, že jim ostatní zúčastněné firmy nebudou konkurovat, porušení se penalizuje. V některých zemích má kartel podobu tajné dohody (když je to zákonem zakázáno).
SYNDIKÁT – také sdružuje producenty stejné produkce. Uchována výrobní samostatnost firmy – ale odbyt je realizován prostřednictvím syndikátu a jeho obchodní sítě.
TRUST – podoba akciové společnosti – firmy ztratily výrobní i odbytovou samostatnost – navenek vystupuje jako jednotná firma založená na kapitálovém spojení: horizontální linie (firmy téhož odvětví); vertikální linie (po linii výrobní návaznosti) – označováno i jako KOMBINÁT→ posílení tržního podílu→ opět může projít právními úpravami.
Zobrazují se příspěvky se štítkemkartel. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkartel. Zobrazit všechny příspěvky
Podmínky úspěšnosti kartelu:
Podmínky úspěšnosti kartelu:
1. čím méně firem jedná, tím větší je naděje pro dosažení dohody o ceně a výstupu (otázka dodržování a nákladnosti kontrol dohodnutých „kvót“ = podílů na trhu)
2. tržní poptávka po produktu by měla vykazovat malou pružnost (výstup omezen v malém množství → proporcionálně velký nárůst cen a výnosů)
3. do kartelu musí vstoupit všichni hlavní výrobci
4. vstup do odvětví by měl být obtížný nebo nákladný
mezi 1 a 2 → oligopol s dominantní firmou
- využívá se tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům → silná firma se na části trhu chová jako monopol
cenové vůdcovství = malé firmy respektují cenu, kterou určitá dominantní firma
1. vzhledem ke své velikosti nerealizují úspory z rozsahu
2. jejich C podmínky jsou pro ve srovnání s dominantní firmou horší
3. P nemohou stanovit vyšší → ztráta zákazníků
4. P nemohou stanovit nižší horší nákladové podmínky
1. čím méně firem jedná, tím větší je naděje pro dosažení dohody o ceně a výstupu (otázka dodržování a nákladnosti kontrol dohodnutých „kvót“ = podílů na trhu)
2. tržní poptávka po produktu by měla vykazovat malou pružnost (výstup omezen v malém množství → proporcionálně velký nárůst cen a výnosů)
3. do kartelu musí vstoupit všichni hlavní výrobci
4. vstup do odvětví by měl být obtížný nebo nákladný
mezi 1 a 2 → oligopol s dominantní firmou
- využívá se tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům → silná firma se na části trhu chová jako monopol
cenové vůdcovství = malé firmy respektují cenu, kterou určitá dominantní firma
1. vzhledem ke své velikosti nerealizují úspory z rozsahu
2. jejich C podmínky jsou pro ve srovnání s dominantní firmou horší
3. P nemohou stanovit vyšší → ztráta zákazníků
4. P nemohou stanovit nižší horší nákladové podmínky
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)