4. Vysvětlení okolností vzniku peněz, pojednání o jejich funkcích a vývojových formách, formování nabídky a poptávky po penězích v ekonomice.
Vznik peněz
Se vznikem společenské dělby práce se objevil nový problém: problém výměny činností mezi jednotlivými výrobci. Dokud šlo o první formy specializace, nebyla výměna až tak složitá. Šlo o přímou výměnu výrobku za výrobek, tzv. bartr. Později, s dalším rozvojem dělby práce se tento proces stával složitějším. Shoda mezi oběma výrobci o kvantitativním poměru jejich výměny nebyla vždy jednoduchá a někdy byla dokonce nemožná. Proto postupem času došlo živelným vývojem ke vzniku peněz. Peníze jsou zvláštním statkem, který zprostředkovává výměnu ostatních statků, usnadňuje tuto výměnu a odstraňuje nutnost zprostředkujících výměn. Říkáme, že peníze jsou všeobecným ekvivalentem.Každá výměna probíhá jako výměna výrobku za peníze.
Peníze mohou mít různou materiální podobu. Z historie víme, že funkci peněz měly například olej, kožešiny, plátno (na našem území), později tuto úlohu převzal drahé kovy, poté papírové peníze a nakonec vznikly i peníze bezhotovostní.
Peníze samy o sobě nejsou užitečné. Jejich užitečnost spočívá v tom, že je lze v kterékoliv době a na kterémkoli místě vyměnit za užitečný statek, který uspokojí nějakou naléhavou potřebu. Proto lidé po penězích touží, proto i peníze samotné považujeme za vzácný statek.
Peníze patří k nejvýznamnějším „objevům“ v lidských dějinách. Vznik peněz vytvořil podmínky pro nahrazení naturální směn, založené na směňování statků v naturální podobě, peněžní směnou. Peněžní směna umožňuje efektivní fungování trhů a vede k vysokým úsporám ekonomických zdrojů.
Vynález peněz má povahu výsledku přirozeného vývoje dělby práce a specializace a je výsledkem kolektivní interakce lidí, tedy nikoli objevem jednotlivce. O tom také svědčí historický vývoj peněz, který vedl od různých typů zbožových peněz přes drahé kovy až k papírovým penězům. Za zbožové peníze považujeme zvláštní druh statků, které jsou ochotni přijímat za své výrobky všichni lidé v určité oblasti (plátno, dobytek, kovy…)
Bez peněz se neobešly ani centrálně plánované ekonomiky „reálného“ socialismu, i když je znaly pouze ve velmi deformované podobě. Ekonomika „reálného“ socialismu byla výrazně naturalizována, východiskem pro určení rozhodujících parametrů výroby, rozdělování, směny i spotřeby byly „naturální“ ukazatele plánu (podnikům plán ukládal, jaké statky a v jakých množstvích mají vyrábět) a peníze zde hrály především úlohu zúčtovací jednotky. V jednotlivých reformních pokusech se objevovaly snahy o zvýšení významu trhu (či v tehdy běžně používaných pojmech zbožně-peněžních vztahů), ale s výjimkou tržního socialismu jugoslávského typu se nikdy nepodařilo tento vztah mezi naturálními a peněžními veličinami zásadně změnit. Plné rozvinutí peněžních funkcí je možné pouze v tržní ekonomice, s níž je typ centrálního plánování a řízení ekonomiky, který existoval v zemích „reálného“ socialismu zcela neslučitelný.
Ekonomové považují peníze za zvláštní druh aktiva, které plní funkce prostředku směny, míry hodnot čili zúčtovací jednotky a uchovatele hodnot. Toto aktivum musí být všeobecně přijímáno všemi ekonomickými subjekty.
Specifický charakter peněz je dán vlastnostmi, kterými se toto aktivum liší od jiných: peníze mají nulovou elasticitu substituce a výroby, jsou dokonale likvidní, jejich používání je spojeno s nulovými transakčními náklady a jejich udržování v podobě zásoby vyžaduje zanedbatelné udržovací náklady. Nulová elasticita SaV znamená, že nejde o volně reprodukovatelný statek a že není možné ho bez omezení nahradit statkem jiným. Potřebujeme-li tedy peníze, nemůžeme si je vyrobit, ani je nahradit něčím jiným.
Funkce peněz
Peníze v tržní ekonomice plní tři významné funkce:
1. prostředek směny (medium of exchange): vychází ze schopnosti peněz zprostředkovat směnné akty a je založena na ochotě všech ekonomických subjektů přijímat je k úhradě závazků. Tuto úlohu plní jednak oběživo (bankovky, mince), jednak bankovní peníze, což jsou peníze na bankovních, sporožirových účtech či vklady ve spořitelnách. S rozvojem peněžní a bankovní soustavy roste podíl bezhotovostního placení a snižuje se podíl oběživa na směnných aktech.
2. účtovací jednotka (unit of account): schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb, aktiv a pasiv. Při této funkci se peníze stávají nástrojem srovnávání hodnot statků a služeb. Díky této funkci je možná agregace a poměřování rozdílných ekonomických veličin.
3. uchovatel hodnoty (store of value): peníze umožňují udržovat hodnoty v čase, nemusíme je vynakládat pouze na bezprostřední nákupy statků a služeb, můžeme si je rovněž odložit nákupy uskutečnit později. Schopnost peněz plnit funkci uchovatele hodnot však silně závisí na stabilitě jejich hodnoty. V podmínkách rostoucí míry inflace se schopnost peněz plnit tuto funkci zhoršuje a ekonomické subjekty mají tendenci nahrazovat peníze v této funkci jinými aktivy (zlato, umělecká díla, nemovitosti…)
O penězích říkáme, že jsou zcela likvidním aktivem. Pojem likvidita odráží skutečnost, že při směňování jedněch aktiv za druhé musíme zpravidla vynaložit dodatečné náklady, nést jistá rizika či podstupovat ztráty. Nemusíme-li při směňování určitého aktiva za jiné aktivum vynakládat žádné dodatečné náklady a neutrpíme-li ani žádnou ztrátu, označujeme takové aktivum za zcela likvidní.
Vývojové formy peněz
Peníze měly nejdříve formu zbožových (komoditních) peněz. Historicky vzato probíhal tento proces po několik tisíciletí, a to nestejnoměrně v různých oblastech tehdejší civilizace. Rozšířené využívání peněz nastupuje teprve se zánikem feudální společnosti, ačkoli samotné peníze jsou mnohem straší. Do té doby byla směna vůbec okrajovým jevem, převládala naturální výroba. Peníze z drahých kovů v podobě mincí se poprvé objevily zřejmě až v 7.-6. stol. př.n.l. Oba drahé kovy (zlato a stříbro) byly v dalším vývoji peněžního oběhu využívány s různou intenzitou, přičemž počátkem 19. stol. dominovalo stříbro. Zlaté peníze se však již dávno v peněžním oběhu nevyskytují. Byly nahrazeny moderními formami peněz.
Zhruba od 17.stol. začaly fungovat současně s drahými kovy papírové peníze – bankovky. Bankovky se vyvinuly z dlužních úpisů, a to dvojím způsobem. Banky začaly vydávat své speciální dlužní úpisy (bankovky) jednak na základě vkladu zlata do banky, jednak na základě prodeje (eskontu) obchodních směnek bance. Bankovky byly původně emitovány řadou soukromých obchodních bank. Byly směnitelné za zlato kdykoliv na požádání doručitele, podmínkou bylo alespoň částečné krytí emise bankovek zlatem. Byly tedy rovnocenným zástupcem zlata.
Další formou papírových peněz jsou státovky. Jedná se o peníze emitované z rozhodnutí státu ke krytí jeho finančních potřeb, zlatem nekryté a za zlato nesměnitelné. V minulosti docházelo k „explozím“ v emisi státovek např. v souvislosti s válkami či hospodářským rozvratem. V současnosti je emise státovek výjimečná.
Papírové peníze – bankovky známe i ze současného peněžního oběhu. Jejich charakter je však podstatně jiný než dříve, a to v souvislosti se změnami ve fungování zlata. Vyspělou podobu peněžního oběhu se zlatem nazýváme zlatý standard. Ten fungoval v rámci vnitřních peněžních oběhů zhruba jedno století a postupně zanikl v první polovině 30.let 20.století. V mezinárodních ekonomických vztazích se určité prvky zlatého standardu udržely až do začátku 70.let tohoto století.
V klasické formě zlatého standardu obíhají zlaté mince (postupně jejich význam klesá), bankovky jsou neomezeně směnitelné za zlato, mezinárodní pohyb zlata nepodléhá kontrole. Klasická forma zlatého standardu byla postupně modifikována. V modifikovaných formách zlatého standardu je např. vymezeno určité minimální množství zlata při jeho směnitelnosti za bankovky nebo je směnitelnost bankovek za zlato nepřímá, prostřednictvím zahraniční měny.
Zánik zlatého standardu byl způsoben nedostatkem zlata ve srovnání s rozvojem výroby a směny, nerovnoměrným rozdělením zlata mezi zeměmi, potřebou regulace peněžního oběhu státem, potřebou centralizace zlata do rukou státu k financování deficitu platebních bilancí.
Zlaté mince mizí z oběhu, zaniká směnitelnost bankovek za zlato. Zlato tedy nefunguje jako peníze ani přímo, ani nepřímo (tj. prostřednictvím svých zástupců – bankovek směnitelných za zlato a částečně krytých zlatem). Z teoretického hlediska je tedy v současnosti zlato nepeněžním zbožím.
Přesto mu stále bývá přisuzováno do jisté míry zvláštní postavení – je předmětem spekulace, vlády jej zahrnují do svých měnových rezerv, domácnosti i institucionální investoři v něm spatřují více méně spolehlivou formu uchování majetku. Na soudobé peníze však již zlato žádnou vazbu nemá.
Soudobé peněžní formy
Soudobé peníze mají tři formy:
1. Drobné mince: mají stejný ekonomický charakter jako státovky.
2. Bankovky: jejich současná emise probíhá tak, že centrální banka buď poskytne úvěr komerční bance nebo od ní odkoupí (reeskontuje) dluhopis, který předtím komerční banka koupila (eskontovala) od svého klienta.
Tento proces lze schematicky znázornit takto: osoba A poskytne úvěr osobě B. Osoba B toto stvrdí dluhopisem na své jméno, který vystaví osobě A. Pokus osoba A potřebuje hotové peníze, prodá (eskontuje) dluhopis komerční bance. Ta jej se srážkou (s diskontem) od ní odkoupí. V den splatnosti dluhopisu se obrátí na emitenta (osobu B) a obdrží od ní dlužnou částku spolu s úrokem.
Pokud však i komerční banka potřebuje hotové peníze přede dnem splatnosti dluhopisu, odprodá (reeskontuje) jej centrální bance a ta jí proti němu vydá (opět s diskontem) hotové peníze. Tak dojde k emisi bankovek, tedy k vydání hotových peněz a k jejich uvedení do peněžního oběhu.
V den splatnosti úvěru se pak obrátí na osobu B centrální banka a nechá si vyplatit dluh i s úrokem. Touto operací dojde ke stažení peněz z oběhu.
Pro současné bankovky je charakteristické, že zlaté krytí bankovek není nezbytné, postačí ono krytí „ostatními aktivy“ (tj. aktivními úvěry centrální banky a dluhopisy v její správě). Jedná se tedy o zlatem nekryté peníze (fiat money). Vláda stanoví tyto peníze zákonným platidlem, které musí být přijímáno. Výlučným emitentem bankovek je centrální banka.
3. Bankovní (depozitní) peníze: mají formu bezhotovostních peněz (zápisů na účtech) a jsou kvantitativně v peněžním oběhu převládající. Součástí bankovních peněz jsou tzv. depozita na požádanou, tj. peněžní fondy v bankách, které e možno kdykoliv bez omezení čerpat a převádět např. pomocí šeků – proto bývají též zjednodušeně označována jako šeková depozita.
Součástí bankovních peněz jsou též vklady s určitou výpovědní lhůtou. Tato aktiva bývají označována jako „skoro-peníze“, stejně jako i určité druhy likvidních cenných papírů. K zařazení těchto cenných papírů k peněžním prostředkům nás vede následující úvaha. Jejich vlastník (domácnost, podnik, vláda) s nimi sice nemůže vykonávat běžné platební operace, může je však snadno přeměnit v hotové nebo depozitní peníze tím, že je může předložit k proplacení nebo prodat na volném trhu. V úvahách o svých bilancích proto s těmito prostředky počítá, jako by se jednalo o „běžné“ peníze.
Peněžní agregáty
Na základě hlubšího rozlišení jednotlivých forem peněz jsou konstruovány tzv. peněžní agregáty.
M1 Mince a papírové peníze v oběhu, šekové účty
M2 M1 + termínovaná depozita do určité výše
M3 M2 + velká termínovaná depozita
L M3 + určité cenné papíry, zejména státní obligace a krátkodobé pokladniční poukázky
Vztah domácího (národního) produktu vyjadřuje rovnice směny. Ta vyjadřuje skutečnost, že se na trzích vyrovnávají toky výrobků a služeb s tokem peněz, určených na jejich nákup.
P . Y = M . V
M… množství peněz v oběhu
V… rychlost obratu jedné peněžní jednotky
P… cenová hladina
Y… reálný produkt
Rychlost obratu peněz „V“ udává, kolik koupí a prodejů zprostředkuje v určitém období jedna peněžní jednotka. Jestliže vynásobíme reálný produkt úrovní cenové hladiny (tj. Y . P), získáme nominální produkt. Rychlost obratu peněz lze vyjádřit, když dělíme nominální produkt množstvím peněz v ekonomice.
Z rovnice směny lze odvodit, na čem závisí úroveň cenové hladiny. Závisí:
- přímo úměrně a množství peněz v ekonomice a rychlosti obratu peněz
- nepřímo úměrně na objemu reálného produktu.
Analogicky lze z rovnice směny odvodit, ke kterým základním veličinám musíme přihlížet, pokud chceme zjistit množství peněz potřebné k hladkému chodu ekonomiky. Množství peněz závisí:
- přímo úměrně na nominálním produktu
- nepřímo úměrně na rychlost obratu peněz
Trh aktiv a trh peněz
Veškerá aktiva se rozdělují na 1) finanční aktiva, 2) hmotná aktiva. Finanční a hmotná aktiva drží jednotlivci, resp. domácnosti v různých formách (peníze, akcie, obligace, pozemky, domy, šperky). Jednotlivec činí rozhodnutí o formě (skladě), v níž drží svá aktiva (peníze, akcie, obligace): jde o tzv. rozhodnutí portfoliu. V dalších úvahách budeme mít na mysli jen finanční aktiva jednotlivce, resp. domácnosti a finanční aktiva země. Při dané úrovni finančního bohatství domácnosti, resp. jednotlivci tím, že se rozhodnou držet určité množství tohoto bohatství v penězích , fakticky se implicitně rozhodli, v jaké výši i držet ostatní finanční aktiva. Z toho plyne, že součet poptávky jednotlivce, resp. domácnosti po penězích a ostatních formách finančních aktiv se musí rovnat celkovému bohatství domácnosti, resp. jednotlivce.
Stejně tak platí i identita, že celkové bohatství země se rovná celkové poptávce po penězích a po ostatních finančních aktivech (v reálném vyjádření). Tedy:
L…………poptávka po penězích (po reálných peněžních zůstatcích)
DOFA …. Poptávka po ostatních finančních aktivech v reálné hodnotě
WN/P……nominální finanční bohatství země WN dělené souhrnným cenových indexem P, tj. reálné bohatství
M/P…….nabídka reálných peněžních zůstatků
SOFA…..nabídka ostatních finančních aktiv v reálné hodnotě
WN/P = L + DOFA
WN/P = M/P + SOFA
L + DOFA = M/P + SOFA
(L – M/P) + (DOFA – SOFA) = 0
Poptávka po penězích
Poptávka po penězích je poptávkou po reálných peněžních zůstatcích (L), tj. nominální poptávkou po penězích dělenou cenovou úrovní. L závisí na úrovni reálného důchodu a na úrokové sazbě. Čím vyšší je reálný důchod, tím více je potřeba reálných peněžních zůstatků pro financování výdajů na nákup spotřebního zboží a služeb, apod. Poptávka po reálných peněžních zůstatcích závisí i na nákladech držby peněz, tj. na ušlé úrokové sazbě v případě držby peněz místo držby ostatních finančních aktiv. Čím vyšší je úroková sazba, tím nižší je poptávka po penězích, a tím vyšší je poptávka po ostatních finančních aktivech.
L = kY – hi
k….citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na důchod
h…..citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu.
Keynesiánská teorie poptávky po penězích
John Maynard Keynes zavedl tři motivy preference likvidity – transakční, opatrnostní a spekulační motiv, čímž zformuloval teorii poptávky po penězích.
Transakční poptávka po penězích
Peníze jsou prostředkem směny a jednotlivci drží peníze pro provádění transakcí. Peníze umožňují překlenout, resp. přemostit časovou mezeru mezi přijetím důchodu a výdaji tohoto důchodu. Výše peněz držená a tedy poptávaná pro transakční účely je „korelována“ s objemem transakcí, které jednotlivec bude, resp. plánuje během daného období vykonávat. Vychází se z toho, že úroveň důchodu a jeho změna je dobrým měřítkem objemu transakcí a jeho změn, a tak se předpokládá, že transakční poptávka je závislá v pozitivním směru na úrovni důchodu.
Peníze získané v určité transakci mohou jednotlivci použít ke koupi obligací, které opět po určité době prodají, potřebují-li peníze k platbám. S ohledem na výnosy a náklady držby obligací je zřejmé, že transakční poptávka po penězích bude tím menší, čím vyšší bude úroková sazba a naopak. Transakční poptávka po penězích je pozitivně závislá na důchodu a negativně na úrokové míře.
Opatrnostní poptávka po penězích
Keynes vycházel z toho, že subjekty poptávají peníze nejen pro plánované transakce, ale že tyto subjekty mají i další motiv pro držbu peněz a pro poptávku po penězích. Opatrnostní motiv. Subjekty drží dodatečné peníze pro případ nezbytných (nutných) dodatečných výdajů, jež nejsou plánovány. Keynes předpokládal, že částka držená z tohoto důvodu je pozitivně závislá na důchodu. Stejně jako u transakční poptávky, i tato poptávka může být ekonomizována, roste-li úroková sazba, subjekty budou mít tendenci držet méně peněz z transakčního i opatrnostního důvodu.
Spekulační poptávka po penězích
Proč jednotlivci drží a tedy poptávají větší objem peněz, než je objem peněz držený a poptávaný z transakčního a opatrnostního motivu, když obligace vynášejí úrok a držba peněz ne. Tyto peníze jsou drženy v důsledku nejistoty o pohybu budoucích úrokových sazeb a v důsledku vzájemného vztahu mezi úrokovou sazbou a tržními cenami obligací. Jestliže se očekává, že úrokové sazby porostou, potom tento rst úrokových sazeb vyvolá kapitálové ztráty z držby obligací, jež převáží rostoucí úrokový výnos z držby obligací a investoři budou proto držet a poptávat peníze místo obligací.
Nabídka peněz
Pod pojmem nabídka peněz budeme rozumět tvorbu peněz. Hlavní součástí peněz v oběhu jsou depozitní (bankovní) peníze.
BANKOVNÍ SOUSTAVA
Bankovní soustava má v tržních ekonomikách dva okruhy: centrální banka, obchodní banky.
Centrální banka mže mít podobu jedné banky nebo systému bank. Je to instituce zřízená vládou, v řadě zemí je však ve svém rozhodování samostatná. Mezi její funkce patří provádět finanční operace vlády, emitovat bankovky, poskytovat úvěry obchodním bankám, spravovat měnové rezervy a zejména regulovat činnost obchodních bank.
Obchodní banky vykonávají operace aktivní (poskytují úvěry), pasivní (přijímají vklady, vydávají obligace a akcie) a zprostředkovatelské (služby klientům, jako vedení účtu, směnárenské služby, atd.).Obchodní banky jsou zpravidla soukromé podniky hospodařící podle ziskového kriteria. Jejich činnost je však výrazně ovlivňována ze strany vády a CB, a to za dvojím účelem:
1) Zabezpečovat stabilitu bankovní soustavy
Smyslem této regulace je vytvořit jistotu vkladatelům, zabránit masovému vybírání vkladů a hromadným bankovním bankrotům.K tomu slouží předpisy i vzniku bank, povinné pojištění depozit do určité výše a zákonem určené minimální rezervy.
2) Regulace tvorby bankovních (depozitních) peněz
Při této regulaci má významnou funkci povinná rezerva.
Za normálních okolností je vyloučeno, že by všichni vkladatelé vyzvedli naráz své vklady. Banka tedy může se svěřenými vklady určitým způsobem disponovat. Část z nich musí držet jako výše zmíněnou povinnou rezervu u CB. Velikost těchto rezerv je stanovena jako podíl na depozitech, jako tzv. míra rezerv. Existují různé výše míry rezerv v závislosti na výši a druhu vkladu. Zbylou část využívají banky k poskytování úvěrů a k finančním investicím.
D = 1/r * R
r…míra rezerv
D..přírůstek depozitních peněz
R…přírůstek rezerv
Proces multiplikace depozitních peněz
Zobrazují se příspěvky se štítkemtrh. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtrh. Zobrazit všechny příspěvky
53) Tržní mechanizmus
Tržní mechanizmus
Nazýváme jím komplikovaný systém neuvědomělé koordinace lidí, činností a firem prostřednictvím cen trhu.
Trh
= původně místo, které bylo určeno ke směně zboží za zboží. Místo, kde se střetává poptávka s nabídkou,
místo, kde kupující a prodávající vstupují do vzájemných vztahů, aby určily množství, cenu, jež se nakoupí a prodá. Je složen ze všech potencionálních zákazníků, kteří sdílí zvláštní potřebu nebo požadavek, nebo jsou ochotni a schopni účastnit se směny, aby tuto potřebu nebo požadavek uspokojili.
Subjekty trhu:
- Podniky – přinášejí na trh zboží a služby
- Domácnosti – kupují na trhu zboží
- Stát – vydává zákony, které upravují práva a povinnosti zaměstnavatelů,
pracovníků, zákony regulující trh práce, podpory v nezaměstnanosti, zřizuje veřejně prospěšné podniky, zřizuje úřady práce.
- Banky – poskytují úvěry a bankovní služby
Trh má dva vládce:
- Spotřebitele
- Technologii
Typy trhů:
- Zboží a služeb – trh spotřebních statků a kapitálových statků (zásoby, investiční statky, zboží
určené ke konečné spotřebě)
- Výrobních faktorů – trh práce, peněz, kapitálu (finanční)
- Územní – státní, evropský, světový
Nabídka
= množství zboží, které chtějí prodávající prodat za určitou cenu
Příčiny stoupání:
- při zvýšení ceny daného výrobku se zvýší i jeho nabídka
- vstup nových výrobků do odvětví, vyšší cena pokryje jejich náklady
- náklady na výrobu
- změna výrobních podmínek – extrémní sucho, zásahy státu na trh
Typy nabídky:
- Individuální – nabídka jednoho výrobce
- Dílčí – nab. jednoho druhu výrobků od všech výrobců
- Agregátní – nabídka všech výrobků
Poptávka
= množství zboží, které kupující chtějí koupit za určitou cenu.
Zákon klesající poptávky – s růstem ceny poptávka klesá.
Příčiny:
- Důchodový efekt – je-li dána určitá výše důchodu, platí zákon
- Substituční efekt – při vzrůstu ceny určitého zboží kupuje spotřebitel jiné zboží
- Změna cen substitutů a komplementů – pokles ceny základního zboží vede
k poklesu poptávky po substitutu
- Změna úrovně důchodů – když se zvednou důchody, zvedneme se poptávka
- Změny v preferencích lidí – jsme něčím ovlivněni (reklama, módní vlna –
názory lékařů)
Typy poptávky - Individuální – poptávka jednoho kupujícího
- Dílčí – souhrn. poptávka po jednom druhu výrobku
- Agregátní – popt. všech kupujících po všech výrobcích
Elasticita poptávky – pružnost poptávky – jak poptávka reaguje na změnu něčeho (cenová důchodová)
Cena
= částka sjednaná mezi kupujícím a prodávajícím, určitá forma směnné hodnoty
Rovnováha trhu – vydrží velmi krátce a je rozdílná u jednotl. výrobků, cena vyhovuje prod. i kupujícím
Rovnovážná cena – prodávajícím i kupujícím vyhovuje nabízené množství
Charakteristiky trhu:
- Určitý prostor, kde se setkává nabídka s poptávkou a tržní instituce
- Objektem směny jsou zboží a služby
- Ceny zboží a služeb se určují na základě vztahu nabídky a poptávky, nabízející
chtějí zboží nebo služby při určitých cenách prodat, kupující chtějí za své peníze zboží a služby koupit
- Musí být regulován z hlediska právního
- Prodávající – ověřují účelnost své vynaložené práce
- Kupující – zajišťují spotřebu
- Tržní cena je nástrojem pro rozmisťování zdrojů ve společnosti
Struktura trhu – tvoří jí konkurence dokonalá a nedokonalá.
Sleduje se:
- počtem firem na daném trhu
- velikostí firmy
- povahou výrobku
- podmínkami vstupu do odvětví
Dokonalá konkurence
- V podstatě jde o neexistující optimální situaci, při níž žádný výrobce ani spotřebitel nemá vliv na tržní ceny
- Na trhu je hodně firem, stejnorodá produkce, tzv. stejné ceny, malé podniky a snadný vstup do odvětví
- Vyšší zisk lze dosáhnout minimalizací nákladů
- Takováto dokonalá konkurence se vyskytuje na trhu zemědělských výrobků
Nedokonalá konkurence
- Na trhu je jen jeden výrobce – absolutní monopol
- Menší množství velkých výrobců s dominantním postavením – oligopol
- Zisku lze dosáhnout zvýšením ceny
Dále existuje konkurence:
- cenová (snaha získat kupujícího snížením ceny)
- necenová (reklama, kvalita…)
Nedostatky trhu:
- Nepodceňuje výrobu veřejných statků (silnice, školy)
- Prochází krátkodobými výkyvy – recesemi, kdy klesá ekonomická úroveň obyvatelstva
- Ekonomická činnost jednoho subjektu poškozuje ostatní
- Nerovnoměrné rozdělování důchodů (sociálně slabé rodiny s dětmi – podnikatelé,
manažeři, poslanci s vyššími příjmy)
Hlavním úkolem vlády je tyto nedostatky trhu se snažit odstranit. Mezi hlavní úkoly patří:
- Antimonopolní opatření – dodržování pravidel hospodářské soutěže na trhu, zřízen antimonopolní úřad pro hospodářskou soutěž
- Zabezpečení výroby veřejných statků – ozdravné ekonomické programy pro krachující státní
podniky nebo podniky s majetkovou účastí státu
- Zabezpečit spravedlnost – urychlit soudní jednání, změna soudnictví v ČR – připravuje se, zlepšit práci orgánů činných v trestním řízení – policie a složek ministerstva vnitra, přizpůsobit zákonné normy právu zemím Evropské unie
- Zabezpečit stabilitu systému
20) Trh a tržní kategorie
Trh a tržní kategorie
Trh je místo, kde se setkává nabídka s poptávkou a stanovují se ceny zboží a služeb.
Základní tržní kategorie:
1) Nabídka
2) Poptávka
3) Cena
4) Konkurence
1) Nabídka - je množství zboží a služeb se kterými přicházejí výrobci na trh za účelem prodeje
Dělí se na:
A) Individuální – jednoho výrobce
B) Dílčí – jednoho výrobku od více výrobců.
C) Celková (agregátní) – vše s čím přišli výrobci na trh za účelem
prodeje.
2) Poptávka - je množství služeb a zboží pro, které přišli zákazníci na trh za účelem koupě
Dělí se na:
A) Individuální – je to poptávka jednoho zákazníka po různých
druzích zboží.
B) Dílčí – je to poptávka více zákazníků po jednom zboží.
C) Celková (agregátní) – všechny koupě na trhu
3) Cena -je hodnotovým vyjádřením služby nebo zboží. Cena musí být rovnovážná v případě, že je
spokojen jak zákazník tak i prodávající.
4) Konkurence - Může být mezi výrobci, kteří vyrábějí stejný výrobek, nebo mezi nabídkou a
poptávkou tzn.: „konkurence napříč trhem“.
Konkurence může být:
A) Dokonalá – neexistuje nikdy, neboť by výrobci museli mít
naprosto stejné podmínky pro výrobu.
B) Nedokonalá – ta je vždy. Sem patří i monopoly.
Trh je místo, kde se setkává nabídka s poptávkou a stanovují se ceny zboží a služeb.
Základní tržní kategorie:
1) Nabídka
2) Poptávka
3) Cena
4) Konkurence
1) Nabídka - je množství zboží a služeb se kterými přicházejí výrobci na trh za účelem prodeje
Dělí se na:
A) Individuální – jednoho výrobce
B) Dílčí – jednoho výrobku od více výrobců.
C) Celková (agregátní) – vše s čím přišli výrobci na trh za účelem
prodeje.
2) Poptávka - je množství služeb a zboží pro, které přišli zákazníci na trh za účelem koupě
Dělí se na:
A) Individuální – je to poptávka jednoho zákazníka po různých
druzích zboží.
B) Dílčí – je to poptávka více zákazníků po jednom zboží.
C) Celková (agregátní) – všechny koupě na trhu
3) Cena -je hodnotovým vyjádřením služby nebo zboží. Cena musí být rovnovážná v případě, že je
spokojen jak zákazník tak i prodávající.
4) Konkurence - Může být mezi výrobci, kteří vyrábějí stejný výrobek, nebo mezi nabídkou a
poptávkou tzn.: „konkurence napříč trhem“.
Konkurence může být:
A) Dokonalá – neexistuje nikdy, neboť by výrobci museli mít
naprosto stejné podmínky pro výrobu.
B) Nedokonalá – ta je vždy. Sem patří i monopoly.
1) Finanční trh
Finanční trh
Finanční trh je zvláštní formou trh. Je to systém, který se vytvořil proto, aby bylo možno prodávat a kupovat
krátkodobý i dlouhodobý kapitál výměnou za volné peněžní prostředky. Finanční trh také zabezpečuje přerozdělení již soustředěného kapitálu. Poptávka je na finančním trhu motivována především třemi obvykle se navzájem potlačujícími kritérii, kterými jsou výhodnost, bezpečnost a likvidita.
Výnosnost - se chápe jako očekávaná míra zisku (rentabilita) investice.
Bezpečnost – znamená z hlediska kupujícího pravděpodobnost udržení hodnoty investice alespoň na
nominální výši. Opakem bezpečnosti je rizikovost jako pravděpodobnost neúspěchu nebo
ztráty.
Likvidita – pak představuje snadnou obchodovatelnost, tedy možnost získat zpět nejlikvidnější
prostředky (peníze) při prodeji.
Peněžní a kapitálový trh
Finanční trh se člení na peněžní trh, který se někdy označuje jako trh krátkodobých peněz, a na kapitálový
trh, kde probíhá obchod s dlouhodobými hodnotami, např. s cennými papíry.
Cenné papíry – jsou listiny, které představují pohledávky vlastníků těchto listin (věřitelů) vůči jejich
výstavcům (dlužníkům). Cenné papíry tak vystupují jako doklad o uskutečnění majetkové peněžní transakce. Jsou zbožím a jsou tedy zejména předmětem kapitálového trhu. Dále stručně charakterizujeme hlavní druhy cenných papírů.
Peněžní vklady - Dokladem o úsporných vkladem jsou vkladní knížky, jejichž různé druhy vystavují
banky a spořitelny. Dokladem o vlastnictví sporožirových, postžirových, popř.
devizových a běžných účtů jsou příslušné smlouvy, uzavřené s bankou nebo
spořitelnou. Dokladem o stavu peněz na účtu je výpis z účtu.
Depozitní certifikáty – jsou to cenné papíry vystavené bankami nebo spořitelnami. Potvrzuje se jimi, že
byla uložena jistá suma peněz na stanovenou dobu a na určený úrok.
Dluhopisy – Dluhopis (dlužní úpis) je takový papír, s jehož držením je spojeno právo majitele
požadovat splacení dlužné částky v nominálních hodnotách a vyplácení výnosů (úroků)
z něj k určitému datu a povinnost subjektu, který dluhopis vydal, příslušné závazky splnit.
Akcie – jsou to cenné papíry, s nimiž jsou spojena práva akcionáře (majitele) podílet se na řízení
společnosti (podniku). Na zisku a na majetkovém zůstatku při zániku společnosti. Podíl na
zisku se nazývá dividenda.
Pojistky a renty – patří sem zejména různé nabízené formy pojištění při dožití určitého věku. Při
placení pojistného pak vznikají pojištěnému nároky, vyplývající z uzavřené pojistné
smlouvy.
Směnky – je to zpravidla krátkodobý obchodovatelný cenný papír.
Finanční spoluúčast – Znamená, že se někdo svým majetkovým vkladem (penězi, nemovitostí,
autorským právem) zúčastňuje podnikatelské činnosti někoho jiného (např. určité
firmy) za podíl na zisku i ztrátě, který je určený smlouvou.
Peněžní trh – Předmětem obchodu je krátkodobý kapitál, který představují krátkodobé obchodovatelné cenné
papíry se splatností zpravidla do jednoho roku. Peněžní trh si můžeme představit jako síť jednotlivých bank, prodejců, kupců a zprostředkovatelů jednotlivých obchodů. S obchodováním s cennými papíry souvisejí dva základní pojmy:
1) Nominální hodnota
2) Tržní hodnota
Nákup těchto cenných papírů je motivován očekávaným výnosem a vysokou likviditou. Předmětem peněžního trhu je také uspokojování potřeby zdrojů financování u fyzických osob a podnikatelů. Jde o krátkodobé úvěry (půjčky), opět s lhůtou splatnosti do jednoho roku. Zvláštní postavení má mezibankovní trh. Banka jako každý podnik řídí svojí likviditu. Do mezibankovních obchodů vstupuje a tyto obchody reguluje centrální banka (v ČR je to česká národní banka).
Kapitálový trh – Předmětem obchodu je dlouhodobý kapitál, který představují dlouhodobé cenné papíry se
splatností nad jeden rok. Obchody se odehrávají na burze a na trzích obdobného charakteru (RM-systém). Nákup těchto cenných papírů je motivován očekávaným růstem jejich tržní hodnoty. Trh nově emitovaných cenných papírů se označuje jako primární trh. Obchody s již dříve emitovanými cennými papíry, kdy jde vlastně o jejich přerozdělování (redistribuci) mezi různé vlastníky, se pak označuje jako sekundární trh. Zvláštní postavení má trh zahraničního kapitálu, který se skládá z devizového trhu a z trhu drahých kovů. Trh drahých kovů představuje především trh zlata, stříbra a platiny. Tradiční měřicí jednotkou hmotnosti zlata je trojská unce, která se používá především v mezinárodním obchodu.
5. VNITŘNÍ PODNIKOVÝ TRH PRÁCE
VNITŘNÍ PODNIKOVÝ TRH PRÁCE
Pracovní síla
- rozhodující výrobní faktor
- otázka:
o kolik a jaké prac. bude podnik potřebovat (pers. plánování)
o kde prac. síly podnik získá
o jakým způsobem prac. síly získá a udrží
VP trh práce
- nabídka prac. míst – popt. po prac. silách – stávající zam. prac. zdroje mimo podnik (spádové území)
- nabídka prac. sil – popt. po prac. místech – všechna existující prac. místa v podniku
- pro jeho analýzu – 3 skutečnosti:
o 1) analýza stavu a pohybu prac. míst
- prac. místo
• soubor úkolů a odpovědností tvořících ve svém souhrnu prac. povinnosti 1 pracovníka
• kvalitativní charakteristika
o základem – analýza úkolů, podmínek a požadavků prac. místa
o otázky týkající se úkolů – kdo vykonává práci, pojmenování a povaha práce, proč jsou úkoly vykonávány, odpovědnost za úkoly, místo výkonu
• kvantitativní charakteristika
o počet prac. míst v org. (plánování, organizování)
o struktura prac. míst (pro koho je místo určeno – ženy, věk,…)
o prostorová strukt. prac. místa (rozmístění)
o 2) analýza stavu, pohybu, využívání prac.
- počet prac:
• okamžiková, proměnlivá veličina (sleduje se k urč. rozhodnému období = okamžiku -> kmenový stav -> okamžiková; proměnlivá -> málokdy zůstává dlouhodobě stabilní)
• evidenční počet není okamžikový
o 3) analýza trhu práce ve spádovém okolí podniku
Způsoby výpočtů počtů zaměstnanců (Ø)
1) Prostý aritmetický Ø krajních stavů
P = (PP + PK) / Z PP = počáteční stav
PK = konečný stav
2) Prostý geometrický Ø krajních stavů
- přesnější (bere v úvahu relativní přírůstek a úbytek)
P = √PP * PK
3) Přirozené logaritmy krajních stavů
P = (PP - PK) / INPK - INPP
- můžeme znázornit pomocí grafů
1) Analýza stavu
- analýza struktury zaměstnanců
- a) demografická
o a) ukazatelé podle pohlaví
- kolik mužů v og. připadá na celk. počet
PM = (PM / P) * 100
- kolik žen připadá na celk. počet
PF = (PF / P) * 100
o b) ukazatelé maskulinity a feminity
- kolik mužů připadá na 100 žen
PM = (PM / PF) * 100
- kolik žen připadá na 100 mužů
PF = (PF / PM) * 100
o c) ukazatelé podle věku
- předproduktivní
- produktivní
- poproduktivní
- b) ekonomická
o několik dílčích analýz
o dělení podle:
- a) kategorií (dělníci,…)
- b) zaměstnání – činnost, kterou zam. vykonává, aniž byl pro ni vyučen, vystudován
- c) povolání – to, co jsem vystudoval
- d) kvalifikace
- e) délky prac. doby v organizaci
- c) sociální
o vzdělání, rodinný stav, národnost, změněná prac. schopnost, náboženství
- d) prostorová
o a) vnitřní
- týká se vnitřku podniku
- 1) horizontální – defin. územně
- 2) vertikální – defin. hierarchicky
o b) vnější
- struktura podle místa bydliště (trvalého) -> souvisí s racionální dopravou do podniku = spádové území
2) Analýza pohybu prac.
S = I – E S = přírůstek počtu prac.
I = počty prac. vstupujících do podniku
E = počty prac. vystupujících z podniku
O = I + E O = celkový obrat vstupů a výstupů
- intenzívní ukazatele:
o a) intenzita vstupů zam.
i = (F / P) * 100 P = Ø evidenční počet ve fyz. osobách
o b) intenzita výstupů zam.
e = (E / P) * 100
o a) přirozené (autonomní) pohyby
+ příchody – absolventi
- odchody – důchod, smrt
o b) mechanické (iniciované) pohyby
+ příchody – návrat z mateř. dovolené, výběrové řízení
- odchody – výpověď
3) Analýza využívání pracovních sil
- otázka personálního řízení
- personální řízení
o jádrem celého podnik. řízení
o prošlo historickým vývojem
o 1) pouze pasivní role personalisty – pers. administrativa
o 2) personalista začíná hrát aktiv. roli – metody personál. práce
o 3) řízení lid. zdrojů – koncepční činnost, kt. bere v úvahu vnější faktory
o základní úkoly personálního řízení
- vytvořit dynamický soulad mezi počtem a strukturou prac. míst a počtem strukturou prac. sil v podniku
- optimální využívání prac. sil v podniku
- péče o personál. a soc. rozvoj prac.
o podílí se všichni vedoucí pracovníci a personální útvar
Počet prac. Počet personal. Prac. funkce, popis org. řešení
Méně než 150 0 – 1 Kumulace pers. a admin. činností nebo 1 personalista
150 – 250 2 1 pers. manager
1 personalista
250 – 500 3 – 4 1 person. manager
2 – 3 personalisté
o personální politika
- systém relativně stabilních zásad, jimiž se subjekt personál. politiky řídí při rozhodnutích, kt. se týkají lid. činitele
- soubor opatření, jimiž se subjekt snaží ovlivňovat lid. činit.
o personální strategie
- dosahování dlouhodobých cílů v oblasti získávání prac.
- formulace představ, nástrojů, metod naplňování cílů
o strategické personál. řízení
- praktické vyústění podnik. personál. strategie
- nástrojem je personál. plánování
o faktory ovlivňující pers. politiku a strategie podniku
- vnější
• demograf. vývoj, ekonomické faktory, sociální faktory, infrastruktura, geograf. vlivy, situace na trhu práce
- vnitřní
• právní forma spol., předmět činnosti, organická struktura, počet firem v regionu
o nástroje pers. řízení
- analýza prac. míst
- personální plánování
- zisk a výběr prac.
- hodnocení prac.
- odměňování
- rozmisťování prac.
- pdnik. vzdělávání
- prac. vztahy
- péče o prac.
- ochrana ŽP
- bezpečnost při práci
- personál. IS
- ukončování prac. poměru
Pracovní síla
- rozhodující výrobní faktor
- otázka:
o kolik a jaké prac. bude podnik potřebovat (pers. plánování)
o kde prac. síly podnik získá
o jakým způsobem prac. síly získá a udrží
VP trh práce
- nabídka prac. míst – popt. po prac. silách – stávající zam. prac. zdroje mimo podnik (spádové území)
- nabídka prac. sil – popt. po prac. místech – všechna existující prac. místa v podniku
- pro jeho analýzu – 3 skutečnosti:
o 1) analýza stavu a pohybu prac. míst
- prac. místo
• soubor úkolů a odpovědností tvořících ve svém souhrnu prac. povinnosti 1 pracovníka
• kvalitativní charakteristika
o základem – analýza úkolů, podmínek a požadavků prac. místa
o otázky týkající se úkolů – kdo vykonává práci, pojmenování a povaha práce, proč jsou úkoly vykonávány, odpovědnost za úkoly, místo výkonu
• kvantitativní charakteristika
o počet prac. míst v org. (plánování, organizování)
o struktura prac. míst (pro koho je místo určeno – ženy, věk,…)
o prostorová strukt. prac. místa (rozmístění)
o 2) analýza stavu, pohybu, využívání prac.
- počet prac:
• okamžiková, proměnlivá veličina (sleduje se k urč. rozhodnému období = okamžiku -> kmenový stav -> okamžiková; proměnlivá -> málokdy zůstává dlouhodobě stabilní)
• evidenční počet není okamžikový
o 3) analýza trhu práce ve spádovém okolí podniku
Způsoby výpočtů počtů zaměstnanců (Ø)
1) Prostý aritmetický Ø krajních stavů
P = (PP + PK) / Z PP = počáteční stav
PK = konečný stav
2) Prostý geometrický Ø krajních stavů
- přesnější (bere v úvahu relativní přírůstek a úbytek)
P = √PP * PK
3) Přirozené logaritmy krajních stavů
P = (PP - PK) / INPK - INPP
- můžeme znázornit pomocí grafů
1) Analýza stavu
- analýza struktury zaměstnanců
- a) demografická
o a) ukazatelé podle pohlaví
- kolik mužů v og. připadá na celk. počet
PM = (PM / P) * 100
- kolik žen připadá na celk. počet
PF = (PF / P) * 100
o b) ukazatelé maskulinity a feminity
- kolik mužů připadá na 100 žen
PM = (PM / PF) * 100
- kolik žen připadá na 100 mužů
PF = (PF / PM) * 100
o c) ukazatelé podle věku
- předproduktivní
- produktivní
- poproduktivní
- b) ekonomická
o několik dílčích analýz
o dělení podle:
- a) kategorií (dělníci,…)
- b) zaměstnání – činnost, kterou zam. vykonává, aniž byl pro ni vyučen, vystudován
- c) povolání – to, co jsem vystudoval
- d) kvalifikace
- e) délky prac. doby v organizaci
- c) sociální
o vzdělání, rodinný stav, národnost, změněná prac. schopnost, náboženství
- d) prostorová
o a) vnitřní
- týká se vnitřku podniku
- 1) horizontální – defin. územně
- 2) vertikální – defin. hierarchicky
o b) vnější
- struktura podle místa bydliště (trvalého) -> souvisí s racionální dopravou do podniku = spádové území
2) Analýza pohybu prac.
S = I – E S = přírůstek počtu prac.
I = počty prac. vstupujících do podniku
E = počty prac. vystupujících z podniku
O = I + E O = celkový obrat vstupů a výstupů
- intenzívní ukazatele:
o a) intenzita vstupů zam.
i = (F / P) * 100 P = Ø evidenční počet ve fyz. osobách
o b) intenzita výstupů zam.
e = (E / P) * 100
o a) přirozené (autonomní) pohyby
+ příchody – absolventi
- odchody – důchod, smrt
o b) mechanické (iniciované) pohyby
+ příchody – návrat z mateř. dovolené, výběrové řízení
- odchody – výpověď
3) Analýza využívání pracovních sil
- otázka personálního řízení
- personální řízení
o jádrem celého podnik. řízení
o prošlo historickým vývojem
o 1) pouze pasivní role personalisty – pers. administrativa
o 2) personalista začíná hrát aktiv. roli – metody personál. práce
o 3) řízení lid. zdrojů – koncepční činnost, kt. bere v úvahu vnější faktory
o základní úkoly personálního řízení
- vytvořit dynamický soulad mezi počtem a strukturou prac. míst a počtem strukturou prac. sil v podniku
- optimální využívání prac. sil v podniku
- péče o personál. a soc. rozvoj prac.
o podílí se všichni vedoucí pracovníci a personální útvar
Počet prac. Počet personal. Prac. funkce, popis org. řešení
Méně než 150 0 – 1 Kumulace pers. a admin. činností nebo 1 personalista
150 – 250 2 1 pers. manager
1 personalista
250 – 500 3 – 4 1 person. manager
2 – 3 personalisté
o personální politika
- systém relativně stabilních zásad, jimiž se subjekt personál. politiky řídí při rozhodnutích, kt. se týkají lid. činitele
- soubor opatření, jimiž se subjekt snaží ovlivňovat lid. činit.
o personální strategie
- dosahování dlouhodobých cílů v oblasti získávání prac.
- formulace představ, nástrojů, metod naplňování cílů
o strategické personál. řízení
- praktické vyústění podnik. personál. strategie
- nástrojem je personál. plánování
o faktory ovlivňující pers. politiku a strategie podniku
- vnější
• demograf. vývoj, ekonomické faktory, sociální faktory, infrastruktura, geograf. vlivy, situace na trhu práce
- vnitřní
• právní forma spol., předmět činnosti, organická struktura, počet firem v regionu
o nástroje pers. řízení
- analýza prac. míst
- personální plánování
- zisk a výběr prac.
- hodnocení prac.
- odměňování
- rozmisťování prac.
- pdnik. vzdělávání
- prac. vztahy
- péče o prac.
- ochrana ŽP
- bezpečnost při práci
- personál. IS
- ukončování prac. poměru
23) Selhání trhu (externality, veřejné statky)
Mikroekonomie
23. Selhání trhu (externality, veřejné statky)
Nedokonalá konkurence (monopolní síla)
Cena zboží je vyšší než mezní příjem. Pokud je zboží X vyráběno v monopolních podmínkách a zboží Y v podmínkách dokonale konkurenčních, platí pro výstup maximalizující zisk:
MRPT = MRX / PY PX / PY = MRS
Obr. str. 482
Externality
Výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, aniž by ti, kteří způsobili náklady či získali příjmy, za ně platili.
Kladné externality – činnost jednoho subjektu přináší prospěch jinému subjektu a ten náklady s ním spojené nemusí hradit.
Záporné externality – činnost jednoho subjektu přináší náklady jinému subjektu, které mu nejsou hrazeny, a on z nich současně nezískává žádnou výhodu.
Externality a podmínky efektivnosti
• Záporné externality:
Celkové mezní náklady (SMC) jsou dány součtem soukromých mezních nákladů výroby a externích mezních nákladů (EMC), což jsou dodatečné náklady vznikající v důsledku záporné externality: SMC = MC + EMC
Celková mezní míra transformace produktu (SMRPT) je míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé: SMRPT = SMCY / SMCX
• Kladné externality:
Celkový mezní užitek (SMU) je součtem soukromého mezního užitku, který daná činnost přináší jejímu původci a externího mezního užitku (EMU), což je dodatečný užitek, který získávají jiné subjekty: SMU = MU + EMU
Celková mezní míra substituce (SMRS) je míra, ve které si spotřebitelé přejí směňovat jedno zboží za druhé. Pro efektivní alokaci zdrojů: SMRPT = SMRS
Záporné externality a efektivnost
Při výrobě X jsou celkové mezní náklady shodné se soukromými náklady, zatímco ve výrobě Y jsou celkové mezní náklady větší než soukromé mezní náklady.
Platí: MRPT = PY / PX = SMRS SMRPT MRPT
SMRPT = SMCY / SMCX MRPT = MCY / MCX
Soukromý sektor má z pohledu celkové efektivnosti tendenci vyrábět příliš mnoho zboží, jehož výroba je spojena se zápornými externalitami, protože rozhodování o výši výstupu se zakládá na zkreslených, resp. podhodnocených nákladech.
Společenské náklady efektivnosti
Společensky efektivní výše výstupu: SMU = SMC
V grafickém vyjádření je možné celkový mezní užitek vyjádřit křivkou poptávky. Efektivní výstup je určen průsečíkem křivky poptávky a křivky celkových mezních nákladů. Výše výstupu určuje ovšem vyrovnání poptávky a soukromých mezních nákladů. Zdrojem neefektivnosti je neadekvátní cena produkce, kdy tržní cena je příliš nízká na to, aby byly uhrazeny celkové mezní náklady. Pro každý výstup vyšší než rovnovážný výstup jsou mezní celkové náklady neefektivnosti dány rozdílem mezi celkovými mezními náklady a celkovým mezním užitkem (vertikální vzdálenost křivky SMC a SMU). Celkové náklady neefektivnosti jsou součtem těchto rozdílů pro všechny úrovně výroby, které převýší efektivní úroveň. Obr. str. 486
Kladné externality a neefektivnost
Dochází k příliš nízké produkci, protože není zohledněna určitá část kladného přínosu dané činnosti. Původce činnosti volí rozsah své činnosti odpovídající průsečíku křivek poptávky a mezních nákladů. Celkově efektivní úroveň výstupu určuje průsečík křivek SMU a MC. Neefektivnost vzniká proto, že provozovatel činnosti nezískává veškerý užitek, který plyne z jeho činnosti. Mezní náklady neefektivnosti jsou dány rozdílem mezi celkovým mezním užitkem a mezními náklady. Celkové náklady neefektivnosti jsou dány součtem těchto rozdílů pro všechny úrovně výroby, které jsou nižší než úroveň efektivní. Obr. str. 487
Veřejné statky
Jejich vlastnosti:
• Nerivalitní spotřeba (nezmenšitelnost) – ať tento statek spotřebovává kdokoliv, nemá jeho spotřeba žádný vliv na to, jaké množství tohoto statku mohou spotřebovávat ostatní.
• Nevyloučitelnost – buď není vůbec možné, nebo je neúnosně nákladné neplatící spotřebitele ze spotřeby statku vyloučit.
Důsledkem první vlastnosti je, že mezní náklady poskytnutí veřejného statku dodatečnému spotřebiteli jsou nulové. Důsledkem druhé vlastnosti je, že veřejné statky mohou být užívány, aniž by za ně bylo přímo placeno.
Máme statky veřejné, soukromé a smíšené (jsou nezmenšitelné, jsou však vyloučitelné nebo jsou nevyloučitelné, ale jsou zmenšitelné).
Veřejné statky a efektivnost
Celkový mezní užitek dodatečné jednotky veřejného statku je dán součtem mezních užitků všech členů společnosti. SMUV = MUV1 + MUV2
Prospěch z rozšíření množství poskytovaného veřejného statku dopadne na všechny spotřebitele, prospěch ze zvýšení výroby soukromého statku o jednotku připadne pouze tomu spotřebiteli, který ji získá. Celková mezní míra substituce statku soukromého za statek veřejný: SMRS = SMUV / MUSi = MUV1 / MUSi + MUV2 / MUSi
Podmínka efektivní alokace zdrojů: MRPT (V za S) = SMRS (V za S)
MRPT (V za S) = mezní míra transformace statku veřejného za soukromý.
Volné působení sil dokonale konkurenčního trhu může vést pouze k tomu, že:
MRPT (V za S) = MRS (V za S) MUVi / MUSi SMRS (V za S)
Závěrečná nerovnost platí v důsledku toho, že veřejný statek přináší určitý prospěch nejen určitému spotřebiteli i, ale i jiným spotřebitelům. Volný trh by měl tendenci alokovat do výroby veřejného statku nedostatečné množství zdrojů.
Optimální množství veřejného statku
1. U veřejných statků mezní užitek vyjadřuje, jak každý subjekt ohodnotí dodatečnou jednotku výstupu. Optimální množství veřejného statku určuje rovnost celkového mezního užitku s mezními náklady; celkový užitek je dán součtem ohodnocení statku všemi subjekty, které jej užívají.
2. Každý může spotřebovávat stejné množství veřejného statku, ačkoli mu jednotlivci připisují rozdílné hodnoty.
Tržní křivku poptávky po veřejném statku (křivku ochoty zaplatit za veřejný statek) získáme vertikálním součtem individuálních křivek. Obr. str. 491
Optimální množství veřejného statku je určeno průsečíkem tržní křivky poptávky s křivkou nabídky (je dána mezními náklady jeho výroby).
Asymetrická informace
Jedna strana trhu ví více než druhá. Asymetrická informace vzniká v důsledku utajené činnosti nebo utajené informace:
• Utajené činnosti jsou takové, které nemohou být přesně a bez výrazných dodatečných nákladů pozorovatelné jinými subjekty.
• Utajené informace odpovídají situacím, v nichž jedna strana trhu má více odborných znalostí než druhá.
Asymetrická informace vyvolává dva problémy: morální hazard a nepříznivý výběr.
Morální hazard
Činnost jednoho ekonomického subjektu, který při maximalizaci svého užitku snižuje užitek ostatních účastníků tržní transakce.
Vztah nájemce zmocněnec
• Nájemce obvykle deleguje na zmocněnce určitou část rozhodovacích pravomocí.
• Zmocněnec vykonává určité úkoly nebo rozhoduje určité záležitosti za nájemce a o následky tohoto jednání se s ním dělí.
• Rozhodování probíhá v kontextu nejistoty.
• Existuje zde asymetrická informace a s ní spojený problém morálního hazardu.
Jak zmocněnec tak nájemce chtějí maximalizovat svůj užitek. Dvě metody motivace zmocněnce, aby působil co nejvíce v zájmu nájemce:
1. Zahrnutí určitého pravidla podílnictví
2. Pozorování činnosti zmocněnce
Jednoduchý model vztahu nájemce-zmocněnec
Funkce výnosů: X = x (, ), X – výnos nebo výsledek vyplývající z činnosti (vynaloženého úsilí zmocněnce), - činnost (úroveň úsilí zmocněnce), - objektivní situace
Odměna zmocněnce: YA = y (X)
Odměna nájemce: YP = X – YA – není-li činnost zmocněnce pozorována
YP = X – YA – M – s náklady pozorování
Funkce užitku zmocněnce: UA = f (YA) – v ()
Funkce užitku nájemce: UP = g (X – YA – M)
Motivační a odměňovací systém zmocněnce
Při určování optimálního odměňovacího systému hraje důležitou roli vztah nájemce a zmocněnce k riziku.
• Oba riziko odmítají
• Oba mají k riziku neutrální vztah
• Jeden riziko odmítá a druhému je lhostejné
I.) Zmocněnec přejímá veškeré riziko
YP = YP
YA = X – YP
Tato smlouva není optimální z hlediska dělení rizika. Obr. str. 498
II.) Nájemce nese veškeré riziko
YA = YA
YP = X – YA
Tento systém není optimální z hlediska motivů. Zmocněnec má garantovánu fixní odměnu, při svém rozhodování se bude chovat stejně, jako by byl k riziku lhostejný. Obr. str. 498
III.) Systém odměňování odráží úsilí zmocněnce
a.) YA = k * X - je-li pozorovatelný pouze výnos
YP = X – YA
b.) YA = k * - může-li být sledováno úsilí zmocněnce
YP = X – YA – M
IV.) Nátlaková smlouva
YA = YA *
YP = X – YA – M
Zmocněnec získává fixní odměnu (YA) do té doby, pokud bude úroveň jeho úsilí přinejmenším *.
V.) Lineární smlouva
Poskytuje zmocněnci určitou jistotu příjmu a současně výrazný zájem na výnosu.
a.) YA = F + k * X - není-li úsilí pozorovatelné
YP = X – YA
b.) YA = F + k * - je-li úsilí pozorovatelné
YP = X – YA – M
F- fixní příjem
Nepříznivý výběr
Méně žádoucí subjekty trhu se zúčastní dobrovolné směny spíše než ostatní. Asymetrická informace vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží z trhu zbožím méně kvalitním. Obr. str. 502
Problém nepříznivého výběru je překonáván pomocí tzv. signalizačního chování (prostřednictvím signálů může informovaná strana předávat informace straně neinformované). Signálem jsou např.: stanovení vysoké ceny, poskytnutí výrobní záruky či vzdělání na trhu práce.
Mikroekonomická politika zaměřená na překonávání tržních selhání
Nedokonalá konkurence
Nežádoucí chování firem v postavení nedokonalých konkurentů:
• Speciální slevy pro privilegované zákazníky
• Nižší ceny v určitých oblastech s cílem eliminovat konkurenci
• Slevy na nákupy ve větším rozsahu, jež redukují konkurenci nebo podporují vznik monopolů
• Fúze firem, zejména když jde o firmy se stejným programem, čímž se snižuje počet konkurentů
1. Antimonopolní politika – programy, které jsou určeny ke kontrole růstu monopolů a k ochraně konkurentů před nežádoucími praktikami monopolních firem (např. speciální soustava programů podpory rozvoje drobného a středního podnikání, opatření na ochranu hospodářské soutěže a na ochranu spotřebitelů).
2. Státní regulace – firma, která podléhá regulaci, zůstává v soukromém vlastnictví, avšak stát reguluje její ceny, úroveň poskytovaných služeb, normy bezpečnosti apod.
3. Zestátnění
Externality
Základní příčinou existence externalit jsou nepřesně vymezená vlastnická práva.
1. Přesnějším vymezení a snadnější vymahatelnost vlastnických práv.
2. Internalizace externalit státem – spojení dvou původně samostatných tržních subjektů
3. Uplatnění sankcí – stanovení limitů na objem produkované záporné externality, ekologické daně, státní subvence producentům kladných externalit nebo subvence na odstranění záporných externalit
Tržní selhání na trhu s informacemi
Státní orgány mohou působit na výrobce a nutit je, aby vyráběli svá zboží v souladu se zdravotními či bezpečnostními předpisy, mohou nutit prodejce, aby zveřejňovali klíčové informace o svých produktech, mohou zajišťovat veřejnou dostupnost potřebných informací.
23. Selhání trhu (externality, veřejné statky)
Nedokonalá konkurence (monopolní síla)
Cena zboží je vyšší než mezní příjem. Pokud je zboží X vyráběno v monopolních podmínkách a zboží Y v podmínkách dokonale konkurenčních, platí pro výstup maximalizující zisk:
MRPT = MRX / PY PX / PY = MRS
Obr. str. 482
Externality
Výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, aniž by ti, kteří způsobili náklady či získali příjmy, za ně platili.
Kladné externality – činnost jednoho subjektu přináší prospěch jinému subjektu a ten náklady s ním spojené nemusí hradit.
Záporné externality – činnost jednoho subjektu přináší náklady jinému subjektu, které mu nejsou hrazeny, a on z nich současně nezískává žádnou výhodu.
Externality a podmínky efektivnosti
• Záporné externality:
Celkové mezní náklady (SMC) jsou dány součtem soukromých mezních nákladů výroby a externích mezních nákladů (EMC), což jsou dodatečné náklady vznikající v důsledku záporné externality: SMC = MC + EMC
Celková mezní míra transformace produktu (SMRPT) je míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé: SMRPT = SMCY / SMCX
• Kladné externality:
Celkový mezní užitek (SMU) je součtem soukromého mezního užitku, který daná činnost přináší jejímu původci a externího mezního užitku (EMU), což je dodatečný užitek, který získávají jiné subjekty: SMU = MU + EMU
Celková mezní míra substituce (SMRS) je míra, ve které si spotřebitelé přejí směňovat jedno zboží za druhé. Pro efektivní alokaci zdrojů: SMRPT = SMRS
Záporné externality a efektivnost
Při výrobě X jsou celkové mezní náklady shodné se soukromými náklady, zatímco ve výrobě Y jsou celkové mezní náklady větší než soukromé mezní náklady.
Platí: MRPT = PY / PX = SMRS SMRPT MRPT
SMRPT = SMCY / SMCX MRPT = MCY / MCX
Soukromý sektor má z pohledu celkové efektivnosti tendenci vyrábět příliš mnoho zboží, jehož výroba je spojena se zápornými externalitami, protože rozhodování o výši výstupu se zakládá na zkreslených, resp. podhodnocených nákladech.
Společenské náklady efektivnosti
Společensky efektivní výše výstupu: SMU = SMC
V grafickém vyjádření je možné celkový mezní užitek vyjádřit křivkou poptávky. Efektivní výstup je určen průsečíkem křivky poptávky a křivky celkových mezních nákladů. Výše výstupu určuje ovšem vyrovnání poptávky a soukromých mezních nákladů. Zdrojem neefektivnosti je neadekvátní cena produkce, kdy tržní cena je příliš nízká na to, aby byly uhrazeny celkové mezní náklady. Pro každý výstup vyšší než rovnovážný výstup jsou mezní celkové náklady neefektivnosti dány rozdílem mezi celkovými mezními náklady a celkovým mezním užitkem (vertikální vzdálenost křivky SMC a SMU). Celkové náklady neefektivnosti jsou součtem těchto rozdílů pro všechny úrovně výroby, které převýší efektivní úroveň. Obr. str. 486
Kladné externality a neefektivnost
Dochází k příliš nízké produkci, protože není zohledněna určitá část kladného přínosu dané činnosti. Původce činnosti volí rozsah své činnosti odpovídající průsečíku křivek poptávky a mezních nákladů. Celkově efektivní úroveň výstupu určuje průsečík křivek SMU a MC. Neefektivnost vzniká proto, že provozovatel činnosti nezískává veškerý užitek, který plyne z jeho činnosti. Mezní náklady neefektivnosti jsou dány rozdílem mezi celkovým mezním užitkem a mezními náklady. Celkové náklady neefektivnosti jsou dány součtem těchto rozdílů pro všechny úrovně výroby, které jsou nižší než úroveň efektivní. Obr. str. 487
Veřejné statky
Jejich vlastnosti:
• Nerivalitní spotřeba (nezmenšitelnost) – ať tento statek spotřebovává kdokoliv, nemá jeho spotřeba žádný vliv na to, jaké množství tohoto statku mohou spotřebovávat ostatní.
• Nevyloučitelnost – buď není vůbec možné, nebo je neúnosně nákladné neplatící spotřebitele ze spotřeby statku vyloučit.
Důsledkem první vlastnosti je, že mezní náklady poskytnutí veřejného statku dodatečnému spotřebiteli jsou nulové. Důsledkem druhé vlastnosti je, že veřejné statky mohou být užívány, aniž by za ně bylo přímo placeno.
Máme statky veřejné, soukromé a smíšené (jsou nezmenšitelné, jsou však vyloučitelné nebo jsou nevyloučitelné, ale jsou zmenšitelné).
Veřejné statky a efektivnost
Celkový mezní užitek dodatečné jednotky veřejného statku je dán součtem mezních užitků všech členů společnosti. SMUV = MUV1 + MUV2
Prospěch z rozšíření množství poskytovaného veřejného statku dopadne na všechny spotřebitele, prospěch ze zvýšení výroby soukromého statku o jednotku připadne pouze tomu spotřebiteli, který ji získá. Celková mezní míra substituce statku soukromého za statek veřejný: SMRS = SMUV / MUSi = MUV1 / MUSi + MUV2 / MUSi
Podmínka efektivní alokace zdrojů: MRPT (V za S) = SMRS (V za S)
MRPT (V za S) = mezní míra transformace statku veřejného za soukromý.
Volné působení sil dokonale konkurenčního trhu může vést pouze k tomu, že:
MRPT (V za S) = MRS (V za S) MUVi / MUSi SMRS (V za S)
Závěrečná nerovnost platí v důsledku toho, že veřejný statek přináší určitý prospěch nejen určitému spotřebiteli i, ale i jiným spotřebitelům. Volný trh by měl tendenci alokovat do výroby veřejného statku nedostatečné množství zdrojů.
Optimální množství veřejného statku
1. U veřejných statků mezní užitek vyjadřuje, jak každý subjekt ohodnotí dodatečnou jednotku výstupu. Optimální množství veřejného statku určuje rovnost celkového mezního užitku s mezními náklady; celkový užitek je dán součtem ohodnocení statku všemi subjekty, které jej užívají.
2. Každý může spotřebovávat stejné množství veřejného statku, ačkoli mu jednotlivci připisují rozdílné hodnoty.
Tržní křivku poptávky po veřejném statku (křivku ochoty zaplatit za veřejný statek) získáme vertikálním součtem individuálních křivek. Obr. str. 491
Optimální množství veřejného statku je určeno průsečíkem tržní křivky poptávky s křivkou nabídky (je dána mezními náklady jeho výroby).
Asymetrická informace
Jedna strana trhu ví více než druhá. Asymetrická informace vzniká v důsledku utajené činnosti nebo utajené informace:
• Utajené činnosti jsou takové, které nemohou být přesně a bez výrazných dodatečných nákladů pozorovatelné jinými subjekty.
• Utajené informace odpovídají situacím, v nichž jedna strana trhu má více odborných znalostí než druhá.
Asymetrická informace vyvolává dva problémy: morální hazard a nepříznivý výběr.
Morální hazard
Činnost jednoho ekonomického subjektu, který při maximalizaci svého užitku snižuje užitek ostatních účastníků tržní transakce.
Vztah nájemce zmocněnec
• Nájemce obvykle deleguje na zmocněnce určitou část rozhodovacích pravomocí.
• Zmocněnec vykonává určité úkoly nebo rozhoduje určité záležitosti za nájemce a o následky tohoto jednání se s ním dělí.
• Rozhodování probíhá v kontextu nejistoty.
• Existuje zde asymetrická informace a s ní spojený problém morálního hazardu.
Jak zmocněnec tak nájemce chtějí maximalizovat svůj užitek. Dvě metody motivace zmocněnce, aby působil co nejvíce v zájmu nájemce:
1. Zahrnutí určitého pravidla podílnictví
2. Pozorování činnosti zmocněnce
Jednoduchý model vztahu nájemce-zmocněnec
Funkce výnosů: X = x (, ), X – výnos nebo výsledek vyplývající z činnosti (vynaloženého úsilí zmocněnce), - činnost (úroveň úsilí zmocněnce), - objektivní situace
Odměna zmocněnce: YA = y (X)
Odměna nájemce: YP = X – YA – není-li činnost zmocněnce pozorována
YP = X – YA – M – s náklady pozorování
Funkce užitku zmocněnce: UA = f (YA) – v ()
Funkce užitku nájemce: UP = g (X – YA – M)
Motivační a odměňovací systém zmocněnce
Při určování optimálního odměňovacího systému hraje důležitou roli vztah nájemce a zmocněnce k riziku.
• Oba riziko odmítají
• Oba mají k riziku neutrální vztah
• Jeden riziko odmítá a druhému je lhostejné
I.) Zmocněnec přejímá veškeré riziko
YP = YP
YA = X – YP
Tato smlouva není optimální z hlediska dělení rizika. Obr. str. 498
II.) Nájemce nese veškeré riziko
YA = YA
YP = X – YA
Tento systém není optimální z hlediska motivů. Zmocněnec má garantovánu fixní odměnu, při svém rozhodování se bude chovat stejně, jako by byl k riziku lhostejný. Obr. str. 498
III.) Systém odměňování odráží úsilí zmocněnce
a.) YA = k * X - je-li pozorovatelný pouze výnos
YP = X – YA
b.) YA = k * - může-li být sledováno úsilí zmocněnce
YP = X – YA – M
IV.) Nátlaková smlouva
YA = YA *
YP = X – YA – M
Zmocněnec získává fixní odměnu (YA) do té doby, pokud bude úroveň jeho úsilí přinejmenším *.
V.) Lineární smlouva
Poskytuje zmocněnci určitou jistotu příjmu a současně výrazný zájem na výnosu.
a.) YA = F + k * X - není-li úsilí pozorovatelné
YP = X – YA
b.) YA = F + k * - je-li úsilí pozorovatelné
YP = X – YA – M
F- fixní příjem
Nepříznivý výběr
Méně žádoucí subjekty trhu se zúčastní dobrovolné směny spíše než ostatní. Asymetrická informace vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží z trhu zbožím méně kvalitním. Obr. str. 502
Problém nepříznivého výběru je překonáván pomocí tzv. signalizačního chování (prostřednictvím signálů může informovaná strana předávat informace straně neinformované). Signálem jsou např.: stanovení vysoké ceny, poskytnutí výrobní záruky či vzdělání na trhu práce.
Mikroekonomická politika zaměřená na překonávání tržních selhání
Nedokonalá konkurence
Nežádoucí chování firem v postavení nedokonalých konkurentů:
• Speciální slevy pro privilegované zákazníky
• Nižší ceny v určitých oblastech s cílem eliminovat konkurenci
• Slevy na nákupy ve větším rozsahu, jež redukují konkurenci nebo podporují vznik monopolů
• Fúze firem, zejména když jde o firmy se stejným programem, čímž se snižuje počet konkurentů
1. Antimonopolní politika – programy, které jsou určeny ke kontrole růstu monopolů a k ochraně konkurentů před nežádoucími praktikami monopolních firem (např. speciální soustava programů podpory rozvoje drobného a středního podnikání, opatření na ochranu hospodářské soutěže a na ochranu spotřebitelů).
2. Státní regulace – firma, která podléhá regulaci, zůstává v soukromém vlastnictví, avšak stát reguluje její ceny, úroveň poskytovaných služeb, normy bezpečnosti apod.
3. Zestátnění
Externality
Základní příčinou existence externalit jsou nepřesně vymezená vlastnická práva.
1. Přesnějším vymezení a snadnější vymahatelnost vlastnických práv.
2. Internalizace externalit státem – spojení dvou původně samostatných tržních subjektů
3. Uplatnění sankcí – stanovení limitů na objem produkované záporné externality, ekologické daně, státní subvence producentům kladných externalit nebo subvence na odstranění záporných externalit
Tržní selhání na trhu s informacemi
Státní orgány mohou působit na výrobce a nutit je, aby vyráběli svá zboží v souladu se zdravotními či bezpečnostními předpisy, mohou nutit prodejce, aby zveřejňovali klíčové informace o svých produktech, mohou zajišťovat veřejnou dostupnost potřebných informací.
20) Trh výrobních faktorů a specifika dílčích trhů tj. trhu práce, půdy, kapitálu.
Mikroekonomie
20. Trh výrobních faktorů a specifika dílčích trhů tj. trhu práce, půdy, kapitálu.
Na trhu vstupů vytvářejí jednotlivci nabídku daného vstupu, zatímco firmy přicházejí na tento trh jako poptávající. Poptávka po daném vstupu je tzv. odvozenou poptávkou.
Podmínky maximalizace zisku na trhu vstupů
(K, L) = TR (K, L) – TC (K, L)
Nutné podmínky maximalizace zisku:
• / K = (TR / K) – (TC / K) = 0 TR / K = TC / K MRPK = MFCK
• / L = (TR / L) – (TC / L) = 0 TR / L = TC / L MRPL = MFCL
Podmínky druhého řádu pro maximalizaci zisku:
2 / K2 0 2 / L2 0
Příjmové veličiny v analýze trhu výrobních faktorů
Příjem z mezního produktu (MRP) – změna celkového příjmu, způsobená změnou objemu daného výrobního faktoru o jednotku.
• Příjem z mezního produktu kapitálu – změna celkového příjmu způsobená změnou objemu použitého kapitálu o jednotku
1. MRPK = TR / K
2. MRPK = MRA * MPK
MRA – mezní příjem firmy z prodeje dodatečné jednotky výrobku A, tj. TR / QA
MPK – mezní produkt kapitálu, tj. QA / K
• Příjem z mezního produktu práce – změna celkového příjmu způsobená změnou objemu použité práce o jednotku
1. MRPL = TR / L
2. MRPL = MRA * MPL
MPL – mezní produkt práce, tj. QA / L
Příjem z průměrného produktu (ARP) – příjem na jednotku zapojeného výrobního faktoru.
• Příjem z průměrného produktu kapitálu – příjem firmy připadající na jednotku použitého kapitálu. ARPK = TR / K = (PA * QA) / K = PA * APK
APK – průměrný produkt kapitálu
• Příjem z průměrného produktu práce – příjem firmy připadající na jednotku použité práce. ARPL = TR / L = (PA * QA) / L = PA * APL
APL – průměrný produkt práce
Nákladové veličiny v analýze trhu výrobních faktorů
Mezní náklady na faktor – změna celkových nákladů firmy způsobená tím, že firma najala dodatečnou jednotku daného výrobního faktoru.
• Mezní náklady na faktor kapitálu – dodatečné náklady, které firmě vznikly zapojením dodatečné jednotky kapitálu. MFCK = TC / K
• Mezní náklady na faktor práce – změna celkových nákladů firmy způsobená změnou objemu použité práce o jednotku. MFCL = TC / L = (w*L) / L = w + L*(w / L)
Průměrné náklady na faktor – náklady připadající na jednotku daného faktoru.
• Průměrné náklady na faktor kapitálu – náklady na jednotku kapitálu zapojeného do výroby. AFCK = TC / K = (r * K) / K = r
r – cena kapitálu
• Průměrné náklady na faktor práce – náklady na jednotku práce použité ve výrobě. AFCL = TC / L = (w * L) / L = w
w – cena práce
Maximalizace zisku a minimalizace nákladů – str. 356
Poptávka na dokonale konkurenčním trhu práce
MRPL = MRA * MPL
Poptávka firmy po práci je ovlivněna postavením firmy na trhu výstupu A (to se odráží ve funkci MRA) a jednak efektivností práce zapojené ve výrobním procesu (to se odráží ve funkci MPL).
MFCL = w + L * (w / L)
w / L je směrnicí funkce individuální nabídky práce jako práce nabízené jedné firmě.
Pokud existuje na trhu práce dokonalá konkurence, potom firma kupuje každou dodatečnou jednotku práce za konstantní mzdovou sazbu w. Pokud by existovala na trhu práce nedokonalá konkurence, platilo by MFCL w.
Poptávka firmy, prodávající svůj výstup na dokonale konkurenčním trhu
Z hlediska firmy je křivka nabídky práce (individuální nabídka práce) horizontální ve výši tržní ceny práce. Individuální nabídka práce je dokonale elastická. Mezní náklady na faktor práce jsou stejně vysoké jako průměrné náklady na práci a jsou totožné s výší tržní mzdové sazby. Obr. str. 360
Poptávka firmy po práci v krátkém období
MRPL = MFCL = MRA * MPL
Na dokonale konkurenčním trhu je mezní příjem firmy totožný s cenou výstupu (MRA = PA). Poptává-li firma práci na dokonale konkurenčním trhu, jsou mezní náklady na práci totožné se mzdovou sazbou (MFCL = w). Potom platí:
PA * MPL = w
Celkový příjem je maximální v bodě, v němž MRPL je nulový. Firma maximalizuje zisk pokud platí: MRPL = MFCL. Obr. str. 362
Funkce poptávky firmy po práci je tvořena tou částí křivky MRPL, která je shora ohraničena maximem ARPL (ARPL w). Obr. str. 363.
Poptávka firmy po práci v dlouhém období
Pokles ceny práce způsobí za jinak nezměněných okolností změnu směrnice izokosty, která se stane plošší. Firma bude schopna se stejnými celkovými náklady vyrobit větší výstup. Změna optimální kombinace vstupů představuje celkový efekt změny mzdové sazby (skládá se ze substitučního, produkčního a nákladového efektu).
Substituční efekt ukazuje změnu optimální kombinace vstupů, ke které by došlo, kdyby firma pokračovala ve výrobě původního výstupu. Substituční efekt je negativní: nemění-li se objem výstupu, pokles mzdové sazby vede k růstu objemu najímané práce. Zmenšení objemu kapitálu a současné zvětšení objemu práce způsobuje pokles efektivnosti práce (pokles MPL).
Produkční efekt ukazuje změnu optimální kombinace vstupů, která je spojena pouze se změnou výstupu firmy. Tento efekt je výsledkem zvětšení objemu obou vstupů. Přítomnost většího množství kapitálu umožňuje větší produktivitu práce (růst MPL). Obr. str. 365
Nákladový efekt je spojován s produkčním efektem. Pokles mzdové sazby znamená pokles mezních nákladů.
Čistým efektem poklesu mzdové sazby bude posun křivky MPL nahoru, což znamená i posun křivky MRPL nahoru. Dlouhodobá poptávka firmy po práci je elastičtější než její krátkodobá poptávka. Obr. str. 367
Faktory ovlivňující poptávku firmy po práci
1. Cena daného zboží či služby, jejíž změna způsobuje pohyb podél křivky poptávky.
2. Ostatní faktory, které vyvolávají posun celé křivky poptávky.
Změna ceny práce (mzdové sazby)
Vztah mezi procentní změnou poptávaného množství práce a procentní změnou její ceny vyjadřuje koeficient cenové elasticity poptávky po práci:
eDL = (L / L) / (w / w) = (L / w) * (w / L) při konstantním výstupu Q
Křížová elasticita poptávky po práci:
eCDL = (L / L) / (r / r) = (L / r) * (r / L) při konstantním výstupu Q
Elasticita poptávky po práci je ovlivněna elasticitou poptávky po produktu, který se s využitím práce vyrábí: čím je poptávka po výrobku elastičtější, tím více výstupu chce firma vyrobit a tím více práce bude najímat.
Pokud se elasticita substituce vstupů rovná 0, potom nelze vzájemně nahrazovat vstupy. Dojde-li potom k poklesu mzdové sazby, nezmění se poptávané množství práce. Poptávka po práci bude dokonale neelastická.
Elasticitu poptávky po práci ovlivňuje také podíl výdajů na práci na celkových nákladech firmy. Čím je podíl výdajů na práci na celkových výdajích firmy větší, tím elastičtější je poptávka po práci.
Ostatní faktory poptávky po práci
• Poptávka po produktu A a všichni činitelé, kteří ji ovlivňují
• Úroveň známé technologie a směry předpokládaných změn
• Počet kooperujících vstupů
Tržní poptávka po práci
Vzniká sečtením objemů práce, které budou všechny firmy na daném trhu poptávat při její dané ceně.
Při poklesu tržní mzdové sazby se projeví nákladový efekt (dojde ke snížení mezních nákladů, což firmám umožní vyrobit se stejnými náklady větší optimální objem výstupu). Tržní nabídka se posune doprava. Dojde k poklesu tržní ceny, což znamená pokles MRPL. Křivka MRPL se posune dolů. Tržní poptávka je méně elastická. Obr. str. 371
Poptávka firmy, prodávající svůj výstup na nedokonale konkurenčním trhu
Firma může ovlivnit cenu svého výstupu, který prodává, ale nemůže ovlivnit cenu práce, kterou kupuje.
Firma bude snižovat cenu své produkce, aby prodala její dodatečnou jednotku (klesající individuální poptávková křivka po produkci firmy). To současně znamená klesající mezní příjem, který je nižší než cena.
MRPL nedokonale konkurenční firmy je nižší než MRPL dokonale konkurenční firmy. MRPL dokonale konkurenční firmy na trhu statků je determinován konstantním mezním příjmem (MR = PA) a klesajícím mezním produktem práce. V případě nedokonale konkurenční firmy na trhu statků je determinován klesajícím mezním příjmem a klesajícím mezním produktem práce. Křivka poptávky nedokonale konkurenční firmy po práci by ležela pod křivkou poptávky dokonale konkurenční firmy po práci a byla by strmější.
Volba optimálního množství práce v krátkém a dlouhém období
Krátkodobá poptávka po práci
Firma bude nakupovat dodatečné jednotky práce tak dlouho, dokud se nevyrovnají dodatečné náklady na práci (MFCL) s jejím dodatečným přínosem (MRPL). Růst tržní ceny práce znamená posun průsečíku křivek MRPL a MFCL po křivce MRPL směrem doleva nahoru a implikuje menší množství poptávané práce. Křivka krátkodobé poptávky po práci je totožná s křivkou příjmu z mezního produktu práce, která je shora omezena maximem ARPL.
Poptávka firmy po práci v dlouhém období
Kromě substitučního, produkčního a nákladového efektu, je zde ještě příjmový efekt. Dojde-li k poklesu mzdové sazby, posune se křivka mezních nákladů doprava dolů a vznikne nový průsečík MRA s MC.
Výsledkem poklesu mzdové sazby bude posun křivky MRPL směrem nahoru, ale díky příjmovému efektu tento posun bude menší. Obr. str. 374
Tržní poptávka po práci
Vzniká stejně jako u firmy prodávající svůj výstup na dokonale konkurenčním trhu. Obr. str. 371
Poptávka na nedokonale konkurenčním trhu práce
1. Monopson: práci poptává pouze jediná firma
2. Oligopson: na trh práce přichází nakupovat několik firem
3. Monopsonistická konkurence: práci kupuje mnoho firem, z nichž každá může mzdovou sazbu alespoň nepatrně ovlivnit
Základním rysem nedokonale konkurenčního trhu práce je rostoucí křivka individuální nabídky práce. Rostoucí funkce nabídky práce je totožná s rostoucí funkcí průměrných nákladů na faktor práce (AFCL). Funkce MFCL roste rychlejším tempem než funkce individuální nabídky práce. Mezní náklady na dodatečnou jednotku práce jsou vyšší než mzdová sazba rovnající se průměrným nákladům na faktor práce.
Volba optimálního množství práce v krátkém období
Zisk firmy bude maximální pokud platí MRPL = MFCL. Mzdová sazba nebude odpovídat průsečíku MRPL a MFCL, ale bude stanovena na nižší úrovni. Obr. str. 380
Křivku monopsonu po práci nelze zkonstruovat.
Volba optimálního množství práce v dlouhém období
Maximalizace zisku: MRPL / MFCL = MRPK / MFCK = 1
Mzdová diskriminace monopsonu
Je to schopnost monopsonu rozdělit nabídku práce alespoň na dva segmenty. Rozdělení trhu práce na dva segmenty je představováno dvěma křivkami nabídky práce lišícími se elasticitou. Pracovníci představující segment trhu práce s méně elastickou nabídkou jsou najímáni za nižší mzdovou sazbu než pracovníci v segmentu trhu s elastičtější nabídkou práce.
Obr. str. 383
Nabídka práce
Individuální nabídka práce
Jednotlivec volí mezi spotřebou (C) a volným časem (H). Funkce užitku je: U = f (C, H)
Dvě omezení:
1. Den má 24 hodin. L = 24 - H
2. Spotřeba může být realizována pouze na základě jeho vlastní práce. C = w * L
Potom: C = w * (24 – H)
Podmínka maxima užitku: w = (U / H) / (U / C) = MRS (mezní míra substituce volného času a mzdy)
Růst mzdové sazby má dva důsledky Obr. str. 389:
1. Růst ceny volného času
2. Změní se směrnice omezení C = 24 * w – w * H
Celkový efekt lze rozložit na substituční a důchodový efekt.
Substituční efekt spočívá v nahrazování volného času prací. Zvýšená reálná mzdová sazby stimuluje jednotlivce, aby zvětšil počet hodin práce a snížil počet hodin volného času. Substituční efekt je negativní.
Důchodový efekt – zvýšená mzdová sazba vede k růstu reálného důchodu jednotlivce. Rostoucí reálný důchod umožňuje zvětšovat spotřebu všech statků, včetně volného času. Důchodový efekt je pozitivní.
Dvě možné situace:
1. Substituční efekt převáží nad důchodovým efektem, takže celkový efekt bude negativní. Růst počtu hodin práce nabízené jednotlivcem.
2. Důchodový efekt převáží nad substitučním efektem, takže celkový efekt bude pozitivní. Pokles počtu hodin práce nabízených jednotlivcem.
Tvar individuální nabídky práce je zakřivený. Obr. str. 391
Tržní nabídka práce
Rostoucí mzdová sazba vede k tomu, že:
1. Každý jednotlivec, který již na tomto trhu je, bude zvětšovat nabízené množství práce.
2. Na daný trh práce přichází větší počet jednotlivců nabízejících práci.
Křivka tržní nabídky vzniká horizontálním součtem všech individuálních křivek nabídky práce. Křivka tržní nabídky práce není zpětně zakřivena.
Prosazování monopolní síly odborových svazů na trhu práce
Mezi cíle odborových svazů může patřit:
• Maximalizace ekonomické renty realizované členy odborů,
• Maximalizace celkových mezd členů odborového svazu,
• Maximalizace zaměstnanosti.
Maximalizace celkové ekonomické renty
Ekonomická renta je rozdíl mezi reálně vyplacenou mzdou a transferovou cenou práce. Transferová cena práce je minimální mzdová sazba, za kterou je určitá jednotka práce ochotna vstoupit na trh práce. Odborový svaz by volil takový objem nabízené práce, při němž by se mezní mzda (MRL = d (w * L) / d L) rovnala transferové ceně práce.
Pokud je MRL SL (na daném trhu práce je vyšší mzdová sazba než na jiných trzích), množství práce nabízené odborovým svazem poroste.
Maximalizace celkové mzdy
Celková mzda bude maximální, bude-li mezní mzda rovna nule.
Maximalizace celkové zaměstnanosti členů odborového svazu
Nabídka a poptávka po práci jsou vyrovnány.
Bilaterální monopol na trhu práce
Jediný kupující (vychází z rovnosti MRPL a MFCL) a jediný prodávající (vychází z rovnosti MRL a SL). Konečný výsledek závisí na jejich vyjednávací síle.
Maximalizace užitku – str. 395-396
Trh kapitálu
Kapitál
Různé podoby:
• Kapitálové statky – ve výrobě se nespotřebovávají najednou, ale postupně.
• Finanční kapitál – obligace, akcie.
• Lidský kapitál – zásoba technických znalostí a dovedností ztělesněných v pracovních silách
Společným rysem je, že v budoucnosti ekonomickému subjektu dodatečný příjem nebo užitek.
Dvě otázky:
• Rozhodování o spotřebě kapitálu v čase
• Teorie investování
Spotřební rozhodování
Příjem ekonomických subjektů se skládá ze spotřebních výdajů a úspor. Spotřebu budeme rozlišovat na současnou (C0) a budoucí (C1).
Indiferenční křivky
Funkce užitku: U = f (C0, C1) Obr. str. 402
Směrnice (dC1 / dC0) udává poměr, v němž je ochoten spotřebitel nahradit současnou spotřebu jedné jednotky statku C za (1 + ) jednotek budoucí spotřeby statku C při zachování konstantní úrovně svého celkového užitku: dC1 / dC0 = - (1 + )
- mezní míra časových preferencí
c0 J´ J C0
Úsečka HA vyjadřuje situaci, kdy může spotřebitel volit mezi různými kombinacemi současné a budoucí spotřeby.
Úsečka AJ vyjadřuje situaci, kdy spotřebitel využívá některou z kombinací současné a budoucí spotřeby. V tomto případě spotřebitel využívá půjček, aby zvýšil svou současnou spotřebu na úkor spotřeby budoucí.
Celá přímka HJ představuje linii tržních příležitostí. Udává kombinace současné a budoucí spotřeby zboží C dostupné spotřebiteli při určité současné a budoucí ceně statku C a při dané výši jeho celkového příjmu.
Směrnici linie tržních příležitostí označujeme jako mezní míru substituce mezi současnou a budoucí spotřebou. dC1 / dC0 = - (1 + r). Udává o kolik jednotek může spotřebitel zvýšit svou budoucí spotřebu statku C, jestliže sníží svou současnou spotřebu o jednu jednotku při konstantním příjmu a cenách statku C.
Přímka H´J´ představuje linii tržních příležitostí zvýšení úrokové sazby.
Optimum spotřebitele
Platí: - (1 + ) = - (1 + r) = r
V bodě optima se rovná mezní míra časových preferencí spotřebitele reálné úrokové míře.
Rozhodnutí spotřebitele o výši současné a budoucí spotřeby je ovlivněno:
• Mezní mírou jeho časových preferencí (určují tvar indiferenčních křivek)
• Velikostí reálné úrokové míry (určuje směrnici linie tržních příležitostí)
• Velikostí současného a budoucího příjmu spotřebitele a výší cen statku C v obou obdobích (určují polohu výchozího bodu A)
20. Trh výrobních faktorů a specifika dílčích trhů tj. trhu práce, půdy, kapitálu.
Na trhu vstupů vytvářejí jednotlivci nabídku daného vstupu, zatímco firmy přicházejí na tento trh jako poptávající. Poptávka po daném vstupu je tzv. odvozenou poptávkou.
Podmínky maximalizace zisku na trhu vstupů
(K, L) = TR (K, L) – TC (K, L)
Nutné podmínky maximalizace zisku:
• / K = (TR / K) – (TC / K) = 0 TR / K = TC / K MRPK = MFCK
• / L = (TR / L) – (TC / L) = 0 TR / L = TC / L MRPL = MFCL
Podmínky druhého řádu pro maximalizaci zisku:
2 / K2 0 2 / L2 0
Příjmové veličiny v analýze trhu výrobních faktorů
Příjem z mezního produktu (MRP) – změna celkového příjmu, způsobená změnou objemu daného výrobního faktoru o jednotku.
• Příjem z mezního produktu kapitálu – změna celkového příjmu způsobená změnou objemu použitého kapitálu o jednotku
1. MRPK = TR / K
2. MRPK = MRA * MPK
MRA – mezní příjem firmy z prodeje dodatečné jednotky výrobku A, tj. TR / QA
MPK – mezní produkt kapitálu, tj. QA / K
• Příjem z mezního produktu práce – změna celkového příjmu způsobená změnou objemu použité práce o jednotku
1. MRPL = TR / L
2. MRPL = MRA * MPL
MPL – mezní produkt práce, tj. QA / L
Příjem z průměrného produktu (ARP) – příjem na jednotku zapojeného výrobního faktoru.
• Příjem z průměrného produktu kapitálu – příjem firmy připadající na jednotku použitého kapitálu. ARPK = TR / K = (PA * QA) / K = PA * APK
APK – průměrný produkt kapitálu
• Příjem z průměrného produktu práce – příjem firmy připadající na jednotku použité práce. ARPL = TR / L = (PA * QA) / L = PA * APL
APL – průměrný produkt práce
Nákladové veličiny v analýze trhu výrobních faktorů
Mezní náklady na faktor – změna celkových nákladů firmy způsobená tím, že firma najala dodatečnou jednotku daného výrobního faktoru.
• Mezní náklady na faktor kapitálu – dodatečné náklady, které firmě vznikly zapojením dodatečné jednotky kapitálu. MFCK = TC / K
• Mezní náklady na faktor práce – změna celkových nákladů firmy způsobená změnou objemu použité práce o jednotku. MFCL = TC / L = (w*L) / L = w + L*(w / L)
Průměrné náklady na faktor – náklady připadající na jednotku daného faktoru.
• Průměrné náklady na faktor kapitálu – náklady na jednotku kapitálu zapojeného do výroby. AFCK = TC / K = (r * K) / K = r
r – cena kapitálu
• Průměrné náklady na faktor práce – náklady na jednotku práce použité ve výrobě. AFCL = TC / L = (w * L) / L = w
w – cena práce
Maximalizace zisku a minimalizace nákladů – str. 356
Poptávka na dokonale konkurenčním trhu práce
MRPL = MRA * MPL
Poptávka firmy po práci je ovlivněna postavením firmy na trhu výstupu A (to se odráží ve funkci MRA) a jednak efektivností práce zapojené ve výrobním procesu (to se odráží ve funkci MPL).
MFCL = w + L * (w / L)
w / L je směrnicí funkce individuální nabídky práce jako práce nabízené jedné firmě.
Pokud existuje na trhu práce dokonalá konkurence, potom firma kupuje každou dodatečnou jednotku práce za konstantní mzdovou sazbu w. Pokud by existovala na trhu práce nedokonalá konkurence, platilo by MFCL w.
Poptávka firmy, prodávající svůj výstup na dokonale konkurenčním trhu
Z hlediska firmy je křivka nabídky práce (individuální nabídka práce) horizontální ve výši tržní ceny práce. Individuální nabídka práce je dokonale elastická. Mezní náklady na faktor práce jsou stejně vysoké jako průměrné náklady na práci a jsou totožné s výší tržní mzdové sazby. Obr. str. 360
Poptávka firmy po práci v krátkém období
MRPL = MFCL = MRA * MPL
Na dokonale konkurenčním trhu je mezní příjem firmy totožný s cenou výstupu (MRA = PA). Poptává-li firma práci na dokonale konkurenčním trhu, jsou mezní náklady na práci totožné se mzdovou sazbou (MFCL = w). Potom platí:
PA * MPL = w
Celkový příjem je maximální v bodě, v němž MRPL je nulový. Firma maximalizuje zisk pokud platí: MRPL = MFCL. Obr. str. 362
Funkce poptávky firmy po práci je tvořena tou částí křivky MRPL, která je shora ohraničena maximem ARPL (ARPL w). Obr. str. 363.
Poptávka firmy po práci v dlouhém období
Pokles ceny práce způsobí za jinak nezměněných okolností změnu směrnice izokosty, která se stane plošší. Firma bude schopna se stejnými celkovými náklady vyrobit větší výstup. Změna optimální kombinace vstupů představuje celkový efekt změny mzdové sazby (skládá se ze substitučního, produkčního a nákladového efektu).
Substituční efekt ukazuje změnu optimální kombinace vstupů, ke které by došlo, kdyby firma pokračovala ve výrobě původního výstupu. Substituční efekt je negativní: nemění-li se objem výstupu, pokles mzdové sazby vede k růstu objemu najímané práce. Zmenšení objemu kapitálu a současné zvětšení objemu práce způsobuje pokles efektivnosti práce (pokles MPL).
Produkční efekt ukazuje změnu optimální kombinace vstupů, která je spojena pouze se změnou výstupu firmy. Tento efekt je výsledkem zvětšení objemu obou vstupů. Přítomnost většího množství kapitálu umožňuje větší produktivitu práce (růst MPL). Obr. str. 365
Nákladový efekt je spojován s produkčním efektem. Pokles mzdové sazby znamená pokles mezních nákladů.
Čistým efektem poklesu mzdové sazby bude posun křivky MPL nahoru, což znamená i posun křivky MRPL nahoru. Dlouhodobá poptávka firmy po práci je elastičtější než její krátkodobá poptávka. Obr. str. 367
Faktory ovlivňující poptávku firmy po práci
1. Cena daného zboží či služby, jejíž změna způsobuje pohyb podél křivky poptávky.
2. Ostatní faktory, které vyvolávají posun celé křivky poptávky.
Změna ceny práce (mzdové sazby)
Vztah mezi procentní změnou poptávaného množství práce a procentní změnou její ceny vyjadřuje koeficient cenové elasticity poptávky po práci:
eDL = (L / L) / (w / w) = (L / w) * (w / L) při konstantním výstupu Q
Křížová elasticita poptávky po práci:
eCDL = (L / L) / (r / r) = (L / r) * (r / L) při konstantním výstupu Q
Elasticita poptávky po práci je ovlivněna elasticitou poptávky po produktu, který se s využitím práce vyrábí: čím je poptávka po výrobku elastičtější, tím více výstupu chce firma vyrobit a tím více práce bude najímat.
Pokud se elasticita substituce vstupů rovná 0, potom nelze vzájemně nahrazovat vstupy. Dojde-li potom k poklesu mzdové sazby, nezmění se poptávané množství práce. Poptávka po práci bude dokonale neelastická.
Elasticitu poptávky po práci ovlivňuje také podíl výdajů na práci na celkových nákladech firmy. Čím je podíl výdajů na práci na celkových výdajích firmy větší, tím elastičtější je poptávka po práci.
Ostatní faktory poptávky po práci
• Poptávka po produktu A a všichni činitelé, kteří ji ovlivňují
• Úroveň známé technologie a směry předpokládaných změn
• Počet kooperujících vstupů
Tržní poptávka po práci
Vzniká sečtením objemů práce, které budou všechny firmy na daném trhu poptávat při její dané ceně.
Při poklesu tržní mzdové sazby se projeví nákladový efekt (dojde ke snížení mezních nákladů, což firmám umožní vyrobit se stejnými náklady větší optimální objem výstupu). Tržní nabídka se posune doprava. Dojde k poklesu tržní ceny, což znamená pokles MRPL. Křivka MRPL se posune dolů. Tržní poptávka je méně elastická. Obr. str. 371
Poptávka firmy, prodávající svůj výstup na nedokonale konkurenčním trhu
Firma může ovlivnit cenu svého výstupu, který prodává, ale nemůže ovlivnit cenu práce, kterou kupuje.
Firma bude snižovat cenu své produkce, aby prodala její dodatečnou jednotku (klesající individuální poptávková křivka po produkci firmy). To současně znamená klesající mezní příjem, který je nižší než cena.
MRPL nedokonale konkurenční firmy je nižší než MRPL dokonale konkurenční firmy. MRPL dokonale konkurenční firmy na trhu statků je determinován konstantním mezním příjmem (MR = PA) a klesajícím mezním produktem práce. V případě nedokonale konkurenční firmy na trhu statků je determinován klesajícím mezním příjmem a klesajícím mezním produktem práce. Křivka poptávky nedokonale konkurenční firmy po práci by ležela pod křivkou poptávky dokonale konkurenční firmy po práci a byla by strmější.
Volba optimálního množství práce v krátkém a dlouhém období
Krátkodobá poptávka po práci
Firma bude nakupovat dodatečné jednotky práce tak dlouho, dokud se nevyrovnají dodatečné náklady na práci (MFCL) s jejím dodatečným přínosem (MRPL). Růst tržní ceny práce znamená posun průsečíku křivek MRPL a MFCL po křivce MRPL směrem doleva nahoru a implikuje menší množství poptávané práce. Křivka krátkodobé poptávky po práci je totožná s křivkou příjmu z mezního produktu práce, která je shora omezena maximem ARPL.
Poptávka firmy po práci v dlouhém období
Kromě substitučního, produkčního a nákladového efektu, je zde ještě příjmový efekt. Dojde-li k poklesu mzdové sazby, posune se křivka mezních nákladů doprava dolů a vznikne nový průsečík MRA s MC.
Výsledkem poklesu mzdové sazby bude posun křivky MRPL směrem nahoru, ale díky příjmovému efektu tento posun bude menší. Obr. str. 374
Tržní poptávka po práci
Vzniká stejně jako u firmy prodávající svůj výstup na dokonale konkurenčním trhu. Obr. str. 371
Poptávka na nedokonale konkurenčním trhu práce
1. Monopson: práci poptává pouze jediná firma
2. Oligopson: na trh práce přichází nakupovat několik firem
3. Monopsonistická konkurence: práci kupuje mnoho firem, z nichž každá může mzdovou sazbu alespoň nepatrně ovlivnit
Základním rysem nedokonale konkurenčního trhu práce je rostoucí křivka individuální nabídky práce. Rostoucí funkce nabídky práce je totožná s rostoucí funkcí průměrných nákladů na faktor práce (AFCL). Funkce MFCL roste rychlejším tempem než funkce individuální nabídky práce. Mezní náklady na dodatečnou jednotku práce jsou vyšší než mzdová sazba rovnající se průměrným nákladům na faktor práce.
Volba optimálního množství práce v krátkém období
Zisk firmy bude maximální pokud platí MRPL = MFCL. Mzdová sazba nebude odpovídat průsečíku MRPL a MFCL, ale bude stanovena na nižší úrovni. Obr. str. 380
Křivku monopsonu po práci nelze zkonstruovat.
Volba optimálního množství práce v dlouhém období
Maximalizace zisku: MRPL / MFCL = MRPK / MFCK = 1
Mzdová diskriminace monopsonu
Je to schopnost monopsonu rozdělit nabídku práce alespoň na dva segmenty. Rozdělení trhu práce na dva segmenty je představováno dvěma křivkami nabídky práce lišícími se elasticitou. Pracovníci představující segment trhu práce s méně elastickou nabídkou jsou najímáni za nižší mzdovou sazbu než pracovníci v segmentu trhu s elastičtější nabídkou práce.
Obr. str. 383
Nabídka práce
Individuální nabídka práce
Jednotlivec volí mezi spotřebou (C) a volným časem (H). Funkce užitku je: U = f (C, H)
Dvě omezení:
1. Den má 24 hodin. L = 24 - H
2. Spotřeba může být realizována pouze na základě jeho vlastní práce. C = w * L
Potom: C = w * (24 – H)
Podmínka maxima užitku: w = (U / H) / (U / C) = MRS (mezní míra substituce volného času a mzdy)
Růst mzdové sazby má dva důsledky Obr. str. 389:
1. Růst ceny volného času
2. Změní se směrnice omezení C = 24 * w – w * H
Celkový efekt lze rozložit na substituční a důchodový efekt.
Substituční efekt spočívá v nahrazování volného času prací. Zvýšená reálná mzdová sazby stimuluje jednotlivce, aby zvětšil počet hodin práce a snížil počet hodin volného času. Substituční efekt je negativní.
Důchodový efekt – zvýšená mzdová sazba vede k růstu reálného důchodu jednotlivce. Rostoucí reálný důchod umožňuje zvětšovat spotřebu všech statků, včetně volného času. Důchodový efekt je pozitivní.
Dvě možné situace:
1. Substituční efekt převáží nad důchodovým efektem, takže celkový efekt bude negativní. Růst počtu hodin práce nabízené jednotlivcem.
2. Důchodový efekt převáží nad substitučním efektem, takže celkový efekt bude pozitivní. Pokles počtu hodin práce nabízených jednotlivcem.
Tvar individuální nabídky práce je zakřivený. Obr. str. 391
Tržní nabídka práce
Rostoucí mzdová sazba vede k tomu, že:
1. Každý jednotlivec, který již na tomto trhu je, bude zvětšovat nabízené množství práce.
2. Na daný trh práce přichází větší počet jednotlivců nabízejících práci.
Křivka tržní nabídky vzniká horizontálním součtem všech individuálních křivek nabídky práce. Křivka tržní nabídky práce není zpětně zakřivena.
Prosazování monopolní síly odborových svazů na trhu práce
Mezi cíle odborových svazů může patřit:
• Maximalizace ekonomické renty realizované členy odborů,
• Maximalizace celkových mezd členů odborového svazu,
• Maximalizace zaměstnanosti.
Maximalizace celkové ekonomické renty
Ekonomická renta je rozdíl mezi reálně vyplacenou mzdou a transferovou cenou práce. Transferová cena práce je minimální mzdová sazba, za kterou je určitá jednotka práce ochotna vstoupit na trh práce. Odborový svaz by volil takový objem nabízené práce, při němž by se mezní mzda (MRL = d (w * L) / d L) rovnala transferové ceně práce.
Pokud je MRL SL (na daném trhu práce je vyšší mzdová sazba než na jiných trzích), množství práce nabízené odborovým svazem poroste.
Maximalizace celkové mzdy
Celková mzda bude maximální, bude-li mezní mzda rovna nule.
Maximalizace celkové zaměstnanosti členů odborového svazu
Nabídka a poptávka po práci jsou vyrovnány.
Bilaterální monopol na trhu práce
Jediný kupující (vychází z rovnosti MRPL a MFCL) a jediný prodávající (vychází z rovnosti MRL a SL). Konečný výsledek závisí na jejich vyjednávací síle.
Maximalizace užitku – str. 395-396
Trh kapitálu
Kapitál
Různé podoby:
• Kapitálové statky – ve výrobě se nespotřebovávají najednou, ale postupně.
• Finanční kapitál – obligace, akcie.
• Lidský kapitál – zásoba technických znalostí a dovedností ztělesněných v pracovních silách
Společným rysem je, že v budoucnosti ekonomickému subjektu dodatečný příjem nebo užitek.
Dvě otázky:
• Rozhodování o spotřebě kapitálu v čase
• Teorie investování
Spotřební rozhodování
Příjem ekonomických subjektů se skládá ze spotřebních výdajů a úspor. Spotřebu budeme rozlišovat na současnou (C0) a budoucí (C1).
Indiferenční křivky
Funkce užitku: U = f (C0, C1) Obr. str. 402
Směrnice (dC1 / dC0) udává poměr, v němž je ochoten spotřebitel nahradit současnou spotřebu jedné jednotky statku C za (1 + ) jednotek budoucí spotřeby statku C při zachování konstantní úrovně svého celkového užitku: dC1 / dC0 = - (1 + )
- mezní míra časových preferencí
c0 J´ J C0
Úsečka HA vyjadřuje situaci, kdy může spotřebitel volit mezi různými kombinacemi současné a budoucí spotřeby.
Úsečka AJ vyjadřuje situaci, kdy spotřebitel využívá některou z kombinací současné a budoucí spotřeby. V tomto případě spotřebitel využívá půjček, aby zvýšil svou současnou spotřebu na úkor spotřeby budoucí.
Celá přímka HJ představuje linii tržních příležitostí. Udává kombinace současné a budoucí spotřeby zboží C dostupné spotřebiteli při určité současné a budoucí ceně statku C a při dané výši jeho celkového příjmu.
Směrnici linie tržních příležitostí označujeme jako mezní míru substituce mezi současnou a budoucí spotřebou. dC1 / dC0 = - (1 + r). Udává o kolik jednotek může spotřebitel zvýšit svou budoucí spotřebu statku C, jestliže sníží svou současnou spotřebu o jednu jednotku při konstantním příjmu a cenách statku C.
Přímka H´J´ představuje linii tržních příležitostí zvýšení úrokové sazby.
Optimum spotřebitele
Platí: - (1 + ) = - (1 + r) = r
V bodě optima se rovná mezní míra časových preferencí spotřebitele reálné úrokové míře.
Rozhodnutí spotřebitele o výši současné a budoucí spotřeby je ovlivněno:
• Mezní mírou jeho časových preferencí (určují tvar indiferenčních křivek)
• Velikostí reálné úrokové míry (určuje směrnici linie tržních příležitostí)
• Velikostí současného a budoucího příjmu spotřebitele a výší cen statku C v obou obdobích (určují polohu výchozího bodu A)
16) Rovnováha monopolu, antimonopolní opatření státu, klady a zápory trhu ovládaného monopolem
Mikroekonomie
16. Rovnováha monopolu, antimonopolní opatření státu, klady a zápory trhu ovládaného monopolem. Přirozený monopol. Úloha státu v liberálních a kolektivistických teoriích.
Volba optimálního výstupu monopolu
Při rozhodování o velikosti výstupu, jehož výroba je spojena s realizací maximálního zisku, vychází monopol z maximalizace rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady, resp. z rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů. Příjmy vykazují specifika plynoucí z klesající poptávkové křivky (Aby monopol prodal dodatečnou jednotku výstupu, snižuje nejen cenu této poslední jednotky, ale všech jednotek výstupu. Mezní příjem proto klesá rychleji než cena).
Obr. str. 269
Podstatným rysem chování monopolu je, že optimální výstup není zpravidla vyráběn s minimálními průměrnými náklady.
Stanovení ceny monopolu
Monopol musí vzít v úvahu poptávkovou křivku. Rovnovážná tržní cena bude převyšovat jak mezní příjmy, tak mezní náklady odpovídající optimálnímu výstupu monopolu. Rozdíl mezi cenou a mezními náklady je ovlivněn cenovou elasticitou poptávky, a to nepřímo úměrně.
• Monopol by měl vyrábět pouze tak velký výstup, kterému odpovídá elastická část poptávkové křivky (ePD - 1)
• Čím elastičtější bude tržní poptávka, tím menší bude převis ceny nad mezními náklady
Vyjádření velikosti ceny: P = MC / (1 + (1 / ePD))
Regulace monopolu
Cílem regulace monopolu je eliminovat jeho neefektivnost ztělesněnou v nákladech mrtvé váhy. Regulace se může vztahovat na výši a strukturu cen, kvalitu služeb, finanční strukturu firem apod.
• Daně
• Cenové regulace
• Vládní vlastnictví monopolů
• Ekonomická regulace (ovlivňování cen, druhů produktů, podmínek vstupu a výstupu a standardů služeb v určitém odvětví)
• Protimonopolní politika (např. zákony, které zakazují spojování firem ke stanovení cen)
Cenová regulace: poměrně častým způsobem jejího řešení je stanovení regulované ceny na úrovni mezních nákladů (P = MC). Pokud je regulovaná cena na úrovni mezních nákladů stanovena přirozeným monopolům, způsobuje vznik jejich ztráty. Jedním z možných řešení je umožnit monopolu stanovit cenu nad mezními náklady tak, aby mohl realizovat alespoň tzv. slušnou míru výnosu z investice.
Zápory monopolu
• Monopol deformuje alokaci zdrojů a způsobuje plýtvání. MR a MC jsou nižší než cena.
• Snížení výstupu
• Negativně ovlivňuje technický pokrok
Klady monopolu
• Úspory z rozsahu
• Úspory ze sortimentu (určitý počet různých produktů lze efektivněji vyrábět společně)
Přirozený monopol
Tržní poptávku může uspokojovat svou produkcí jedna firma s nižšími průměrnými náklady, než kdyby bylo v odvětví více menších firem. Za přirozený je tento monopol považován proto, že k jeho vzniku vedou přirozené síly konkurence.
Důležitý faktor zániku přirozeného monopolu je rozvoj a aplikace nových technologií, spojených s používáním výrazně menšího objemu vstupů ve srovnání se staršími technologiemi.
Obr. str. 265
16. Rovnováha monopolu, antimonopolní opatření státu, klady a zápory trhu ovládaného monopolem. Přirozený monopol. Úloha státu v liberálních a kolektivistických teoriích.
Volba optimálního výstupu monopolu
Při rozhodování o velikosti výstupu, jehož výroba je spojena s realizací maximálního zisku, vychází monopol z maximalizace rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady, resp. z rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů. Příjmy vykazují specifika plynoucí z klesající poptávkové křivky (Aby monopol prodal dodatečnou jednotku výstupu, snižuje nejen cenu této poslední jednotky, ale všech jednotek výstupu. Mezní příjem proto klesá rychleji než cena).
Obr. str. 269
Podstatným rysem chování monopolu je, že optimální výstup není zpravidla vyráběn s minimálními průměrnými náklady.
Stanovení ceny monopolu
Monopol musí vzít v úvahu poptávkovou křivku. Rovnovážná tržní cena bude převyšovat jak mezní příjmy, tak mezní náklady odpovídající optimálnímu výstupu monopolu. Rozdíl mezi cenou a mezními náklady je ovlivněn cenovou elasticitou poptávky, a to nepřímo úměrně.
• Monopol by měl vyrábět pouze tak velký výstup, kterému odpovídá elastická část poptávkové křivky (ePD - 1)
• Čím elastičtější bude tržní poptávka, tím menší bude převis ceny nad mezními náklady
Vyjádření velikosti ceny: P = MC / (1 + (1 / ePD))
Regulace monopolu
Cílem regulace monopolu je eliminovat jeho neefektivnost ztělesněnou v nákladech mrtvé váhy. Regulace se může vztahovat na výši a strukturu cen, kvalitu služeb, finanční strukturu firem apod.
• Daně
• Cenové regulace
• Vládní vlastnictví monopolů
• Ekonomická regulace (ovlivňování cen, druhů produktů, podmínek vstupu a výstupu a standardů služeb v určitém odvětví)
• Protimonopolní politika (např. zákony, které zakazují spojování firem ke stanovení cen)
Cenová regulace: poměrně častým způsobem jejího řešení je stanovení regulované ceny na úrovni mezních nákladů (P = MC). Pokud je regulovaná cena na úrovni mezních nákladů stanovena přirozeným monopolům, způsobuje vznik jejich ztráty. Jedním z možných řešení je umožnit monopolu stanovit cenu nad mezními náklady tak, aby mohl realizovat alespoň tzv. slušnou míru výnosu z investice.
Zápory monopolu
• Monopol deformuje alokaci zdrojů a způsobuje plýtvání. MR a MC jsou nižší než cena.
• Snížení výstupu
• Negativně ovlivňuje technický pokrok
Klady monopolu
• Úspory z rozsahu
• Úspory ze sortimentu (určitý počet různých produktů lze efektivněji vyrábět společně)
Přirozený monopol
Tržní poptávku může uspokojovat svou produkcí jedna firma s nižšími průměrnými náklady, než kdyby bylo v odvětví více menších firem. Za přirozený je tento monopol považován proto, že k jeho vzniku vedou přirozené síly konkurence.
Důležitý faktor zániku přirozeného monopolu je rozvoj a aplikace nových technologií, spojených s používáním výrazně menšího objemu vstupů ve srovnání se staršími technologiemi.
Obr. str. 265
7) Platební bilance, devizový trh a vnější měnová politika
Platební bilance, devizový trh a vnější měnová politika
Platební bilance vyjadřuje ekonomické transakce subjektů dané země (rezidentů) se zahraničím během určitého období.
Podle MMF je platební bilance rozdělena zhruba do těchto částí:
1. B ě ž n ý ú č e t = vyjadřuje pohyb:
• výrobků - označováno též jako bilance zboží = obchodní bilance,
• služeb - označováno též jako neviditelný obchod; obchodní bilance spolu s bilancí služeb bývá označována též jako bilance výkonů.
• důchodů z výrobních faktorů (= výnosy), jako pracovní důchody,
• transferových plateb - sociální transfery, dary, převody pracovních příjmů cizinců, rezidentů ap.
2. K a p i t á l o v ý ú č e t = vývoj pohledávek a závazků rezidentů dané ekonomiky vůči zahraničí. Může být rozčleněn např. na:
• přímé zahraniční investice (FDI), tj. např. podíl na základním kapitálu podniku,
• portfoliové investice, zahrnující obligace a nízké kapitálové účasti,
• ostatní kapitál dlouhodobý a krátkodobý, tj. pohyb pohledávek a závazků,
3. R e z e r v y = vývoj aktiv v dispozici centrální banky, a to zejména zahraničních národních měn, zlata, ECU aj.,
4. C h y b y a o p o m i n u t í = vyjadřují rozdíl mezi výsledkem běžného a kapitálového účtu na straně jedné a změnou rezerv na straně druhé; je způsoben např. nedokonalostmi v evidence zmíněných toků a jiinými příčinami; umožňuje účetní rovnost kreditních a debetních součtů.
Každá transakce je v platební bilanci zachycena dvakrát:
1. kreditní položky (+):
• export statků,
• příliv důchodů a transferů,
• import kapitálu (zvýšení závazků, snížení pohledávek),
2. debetní položky (-):
• import statků,
• odliv důchodů a transferů,
• export kapitálu (snížení závazků, zvýšení pohledávek),
3. zvýšení rezerv (růst pohledávek): -,
4. snížení rezerv (pokles pohledávek): +.
Celkové saldo platební bilance se promítá do změny měnových rezerv centrální banky: aktivní saldo znamená zvýšení těchto rezerv, pasivní saldo znamená pokles těchto rezerv.
Vývoj platební bilance je hlavní okolností, určující vývoj zadluženosti domácích subjektů (rezidentů) vůči zahraničí. Jde o zadlužení jak podnikového sektoru (včetně bank), tak i vlády (včetně např. obcí).
Model Světové banky rozlišuje 5 stádií zadluženosti:
1. Mladá dlužnická země - čistý export je záporný, čistý příliv kapitálu je kladný, čistý dluh roste,
2. Zralá dlužnická země - čestý export se dostává z deficitu do aktiva, čistý příliv kapitálu slábne a růst čistého zahr. dluhu se zpomaluje,
3. Země splácející dluhy - aktivum NX roste, dochází k čistému odlivu kapitálu a poklesu čistého dluhu,
4. Mladá věřitelská země - čistý export se dostává do deficitu, zároveň se však zvyšují příjmy ze zahraničních aktiv, dochází k čistému odlivu kapitálu, čistý dluh se přeměňuje v čistou věřitelskou pozici,
5. Zralá věřitelská země - NX je deficitní, přitom vysoký příliv důchodů umožňuje udržovat nebo i zvyšovat čistou věřitelskou pozici.
Mezinárodní obchod s sebou přináší nový prvek: m ě n o v ý k u r s = představuje cenu cizí měny vyjádřenou v našich peněžních jednotkách.
M ě n o v ý t r h
= trh, na němž se obchoduje s měnami různých zemí; právě na něm se určuje měnový kurs.
Poptávka po cizích penězích vzniká, když si chceme koupit cizí statky, služby nebo aktiva. Křivka poptávky je klesající, neboť s poklesem ceny např. britské libry mají cizinci sklon chtít nakupovat více britských statků a služeb.
Se vzestupem hodnoty libry bude chtít britské obyvatelstvo kupovat více cizích statků, služeb a investic, a bude tudíž nabízet na měnovém trhu větší množství své měny.
Výši měnového kursu určuje rovnováha mezi nabídkou a poptávkou po zahraniční měně.
Pokles ceny určité měny vůči jiné nebo vůči všem ostatním měnám se nazývá „znehodnocení“ (devalvace; ta se omezuje pouze na situace, kdy země oficiálně „zavěsila“ svůj měnový kurs na jinou měnu nebo zlato a kdy dochází ke změně zavěšeného kursu neboli parity zvýšením ceny této druhé měny nebo zlata).Vzestup ceny měny vůči jiné měně se nazývá „zhodnocení“. Zvýšení oficiálního měnového kursu se nazývá revalvací.
S y s t é m y m ě n o v ý c h k u r s ů
Kursový systém = soubor pravidel, úmluv a tradic, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, které přesahují hranice zemí.
Máme 3 důležité případy: zlatý standard; případ „čistých“ plovoucích měnových kursů a dnešní systém „řízeně plovoucích“ měnových kursů.
Klasický zlatý standard
Vládl ve své nejčistší podobě v období 1880 -1913.
Většina zemí definovala své měny pomocí fixního množství zlata, a tím byly také určeny fixní měnové kursy mezi zeměmi se zlatým standardem.
Zlaté mince se staly prostředkem směny, někdy se lišily váhou.
Existovaly tzv. pevné měnové kursy (tzv. „nominální hodnoty“, „parity“).
Vzhledem k „tíze“ zlatých mincí, musely vlády nutně vydávat papírové certifikáty a zaručit, že je bude možno opět vyměnit za zlatý kov. (fungovalo to i naopak)
Pružné měnové kursy
Měnový kurs v tomto systému určují převážné tržní síly nabídky a poptávky. Relativní ceny měn se určují nákupy a prodeji mezi lidmi, firmami a vládami.
Můžeme rozlišit dva důležité případy - „volně plovoucí systém“ a „řízený plovoucí systém“.
Vládá intervenuje (angažuje se v kursové intervenci), když kupuje nebo prodává svou vlastní měnu nebo cizí měny, aby ovlivnila měnové kursy.
Volně plovoucí měnový kurs
Kurs je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakékoli intervence vlády. (úloha vlády je pasívní).
Řízené plovoucí měnové kursy
Vlády mají tendenci intervenovat prostřednictvím nákupu a prodejů měn, aby předcházely větším výkyvům kursů, nebo dokonce aby udržely paritu.
Převládal hlavně po 2. světové válce do roku 1971 (= tzv. brettonwoodský systém) a umožňoval, aby si země stanovily pevné parity měn aneboli zavěsily měnové kursy jeden na druhý. Podstatou b. systému bylo, že měnové kursy byly pevné, ale přizpůsobetelné (tj. v krátkém období pevné, ale přizpůsobitelné v dlouhém období).
Platební bilance vyjadřuje ekonomické transakce subjektů dané země (rezidentů) se zahraničím během určitého období.
Podle MMF je platební bilance rozdělena zhruba do těchto částí:
1. B ě ž n ý ú č e t = vyjadřuje pohyb:
• výrobků - označováno též jako bilance zboží = obchodní bilance,
• služeb - označováno též jako neviditelný obchod; obchodní bilance spolu s bilancí služeb bývá označována též jako bilance výkonů.
• důchodů z výrobních faktorů (= výnosy), jako pracovní důchody,
• transferových plateb - sociální transfery, dary, převody pracovních příjmů cizinců, rezidentů ap.
2. K a p i t á l o v ý ú č e t = vývoj pohledávek a závazků rezidentů dané ekonomiky vůči zahraničí. Může být rozčleněn např. na:
• přímé zahraniční investice (FDI), tj. např. podíl na základním kapitálu podniku,
• portfoliové investice, zahrnující obligace a nízké kapitálové účasti,
• ostatní kapitál dlouhodobý a krátkodobý, tj. pohyb pohledávek a závazků,
3. R e z e r v y = vývoj aktiv v dispozici centrální banky, a to zejména zahraničních národních měn, zlata, ECU aj.,
4. C h y b y a o p o m i n u t í = vyjadřují rozdíl mezi výsledkem běžného a kapitálového účtu na straně jedné a změnou rezerv na straně druhé; je způsoben např. nedokonalostmi v evidence zmíněných toků a jiinými příčinami; umožňuje účetní rovnost kreditních a debetních součtů.
Každá transakce je v platební bilanci zachycena dvakrát:
1. kreditní položky (+):
• export statků,
• příliv důchodů a transferů,
• import kapitálu (zvýšení závazků, snížení pohledávek),
2. debetní položky (-):
• import statků,
• odliv důchodů a transferů,
• export kapitálu (snížení závazků, zvýšení pohledávek),
3. zvýšení rezerv (růst pohledávek): -,
4. snížení rezerv (pokles pohledávek): +.
Celkové saldo platební bilance se promítá do změny měnových rezerv centrální banky: aktivní saldo znamená zvýšení těchto rezerv, pasivní saldo znamená pokles těchto rezerv.
Vývoj platební bilance je hlavní okolností, určující vývoj zadluženosti domácích subjektů (rezidentů) vůči zahraničí. Jde o zadlužení jak podnikového sektoru (včetně bank), tak i vlády (včetně např. obcí).
Model Světové banky rozlišuje 5 stádií zadluženosti:
1. Mladá dlužnická země - čistý export je záporný, čistý příliv kapitálu je kladný, čistý dluh roste,
2. Zralá dlužnická země - čestý export se dostává z deficitu do aktiva, čistý příliv kapitálu slábne a růst čistého zahr. dluhu se zpomaluje,
3. Země splácející dluhy - aktivum NX roste, dochází k čistému odlivu kapitálu a poklesu čistého dluhu,
4. Mladá věřitelská země - čistý export se dostává do deficitu, zároveň se však zvyšují příjmy ze zahraničních aktiv, dochází k čistému odlivu kapitálu, čistý dluh se přeměňuje v čistou věřitelskou pozici,
5. Zralá věřitelská země - NX je deficitní, přitom vysoký příliv důchodů umožňuje udržovat nebo i zvyšovat čistou věřitelskou pozici.
Mezinárodní obchod s sebou přináší nový prvek: m ě n o v ý k u r s = představuje cenu cizí měny vyjádřenou v našich peněžních jednotkách.
M ě n o v ý t r h
= trh, na němž se obchoduje s měnami různých zemí; právě na něm se určuje měnový kurs.
Poptávka po cizích penězích vzniká, když si chceme koupit cizí statky, služby nebo aktiva. Křivka poptávky je klesající, neboť s poklesem ceny např. britské libry mají cizinci sklon chtít nakupovat více britských statků a služeb.
Se vzestupem hodnoty libry bude chtít britské obyvatelstvo kupovat více cizích statků, služeb a investic, a bude tudíž nabízet na měnovém trhu větší množství své měny.
Výši měnového kursu určuje rovnováha mezi nabídkou a poptávkou po zahraniční měně.
Pokles ceny určité měny vůči jiné nebo vůči všem ostatním měnám se nazývá „znehodnocení“ (devalvace; ta se omezuje pouze na situace, kdy země oficiálně „zavěsila“ svůj měnový kurs na jinou měnu nebo zlato a kdy dochází ke změně zavěšeného kursu neboli parity zvýšením ceny této druhé měny nebo zlata).Vzestup ceny měny vůči jiné měně se nazývá „zhodnocení“. Zvýšení oficiálního měnového kursu se nazývá revalvací.
S y s t é m y m ě n o v ý c h k u r s ů
Kursový systém = soubor pravidel, úmluv a tradic, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, které přesahují hranice zemí.
Máme 3 důležité případy: zlatý standard; případ „čistých“ plovoucích měnových kursů a dnešní systém „řízeně plovoucích“ měnových kursů.
Klasický zlatý standard
Vládl ve své nejčistší podobě v období 1880 -1913.
Většina zemí definovala své měny pomocí fixního množství zlata, a tím byly také určeny fixní měnové kursy mezi zeměmi se zlatým standardem.
Zlaté mince se staly prostředkem směny, někdy se lišily váhou.
Existovaly tzv. pevné měnové kursy (tzv. „nominální hodnoty“, „parity“).
Vzhledem k „tíze“ zlatých mincí, musely vlády nutně vydávat papírové certifikáty a zaručit, že je bude možno opět vyměnit za zlatý kov. (fungovalo to i naopak)
Pružné měnové kursy
Měnový kurs v tomto systému určují převážné tržní síly nabídky a poptávky. Relativní ceny měn se určují nákupy a prodeji mezi lidmi, firmami a vládami.
Můžeme rozlišit dva důležité případy - „volně plovoucí systém“ a „řízený plovoucí systém“.
Vládá intervenuje (angažuje se v kursové intervenci), když kupuje nebo prodává svou vlastní měnu nebo cizí měny, aby ovlivnila měnové kursy.
Volně plovoucí měnový kurs
Kurs je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakékoli intervence vlády. (úloha vlády je pasívní).
Řízené plovoucí měnové kursy
Vlády mají tendenci intervenovat prostřednictvím nákupu a prodejů měn, aby předcházely větším výkyvům kursů, nebo dokonce aby udržely paritu.
Převládal hlavně po 2. světové válce do roku 1971 (= tzv. brettonwoodský systém) a umožňoval, aby si země stanovily pevné parity měn aneboli zavěsily měnové kursy jeden na druhý. Podstatou b. systému bylo, že měnové kursy byly pevné, ale přizpůsobetelné (tj. v krátkém období pevné, ale přizpůsobitelné v dlouhém období).
9. Přednáška - Teorie spotřebitele – mezičasový výběr
Teorie spotřebitele – mezičasový výběr
Spotřebitel se rozhoduje kolik spotřebuje v současnosti a kolik v budoucnosti. Můžeme znázornit prostřednictvím indiferenční analýzy. MU se řídí:
a) netrpělivostí – dáváme přednost spotřebě současné před budoucí
b) nasycenosti spotřeby – když omezíme současnou spotřebu a přesuneme ji do budoucna, kdy nám může přinést větší užitek
Křivka IC znázorňuje kombinaci současné a budoucí spotřeby, která přináší spotřebiteli stejný užitek.
Posun po IC nahoru znamená nahrazování současné spotřeby spotřebou budoucí při stejném uspokojení.
Mezní míra časové preference
Kolika jednotkami budoucí C musí spotřebitel nahradit ztrátu jednotky současné C při stejném uspokojení. Je rovna IC v daném bodě.
V tomto modelu možnosti představují současnou a očekávanou budoucí C.
Co spotřebitel nespotřebuje, může uspořit. Spotřebitel může spotřebovávat i na dluh.
Zavádíme veličiny:
Současný důchod Y1
Budoucí důchod Y2
Reálná ú.m. r
PŘ:
Y1 = 100, Y2 = 50, r = 5 %
Maximální budoucí spotřeba (v současnosti nespotřebováváme nic)
= Y1 * (1+r) + Y2 100*1,05 + 50 155 (bod B v grafu č. 10)
Maximální současná spotřeba (vypůjčíme si celý budoucí důchod na současnou spotřebu)
= Y1 + Y2 / (1+r) 100 + 50 / 1,05 147,6 (bod D v grafu č. 10)
Další kombinace na rozpočtové linii. Spotřeba 2. období je dána rovnicí:
C2 = Y2 + (Y1 – C1)*(1+r), po úpravě C2 = Y2 + Y1 * (1+r) – C1 * (1+r)
Sklona LR je tedy dán –(1+r)
Z grafu č. 10 lze vyčíst:
0C je spotřebováno v současnosti, částka CY1 je uspořena.
V 2. období spotřebováno 0Y2 a může zvýšit spotřebu o Y2A, což se rovná CY1 * (1+r).
Při růstu (r) roste budoucí spotřeba a snižuje se současná C (vyplatí se spořit)
Růst (r) má dva efekty:
A) substituční efekt – růst (r) zdražuje současnou C
B) efekt bohatství – růst (r) zvyšuje bohatství v budoucnu a člověk má v budoucnu tendenci více spotřebovávat snižuje úspory v budoucnu
Výsledný efekt závisí na tom, který efekt u spotřebitele převáží.
Trh výrobních faktorů
Existencí firem, které uspokojují naše potřeby za nás, se snižují transakční náklady.
Cílem podniku předpokládáme zisk.
Rozhodování o výrobě může probíhat v různých časových rovinách. Rozlišujeme 4 časová období:
1. velmi krátké období - okamžité období, momentální stav
2. krátké období – alespoň 1 vstup je fixní. Fixní je K analýza využití kapitálu
3. dlouhé období – všechny vstupy jsou variabilní
4. velmi dlouhé období – uvažuje vliv vědecko-technického pokroku
Nás bude zajímat krátké a dlouhé období. Nedá se přesně určit délka období. Rozlišujeme podle proměnlivosti vstupů.
Produkční fce v dlouhém období
Q = f(a, b, c,…,z)
Kde Q je maximální výstup a hodnoty v závorce jsou vstupy.
Maximální výstup je závislý na výrobních faktorech. Ukazuje nám jak množství výstupu závisí na využití specifických vstupů nebo zdrojů. Je to maximální výstup, který může být vyroben.
Omezujeme se pouze na dva vstupy a to na K a L.
Q = f(K, L)
Můžeme znázornit:
a) graficky (viz. Obrázek č.2 a č. 3)
b) tabulkou (viz. Obrázek č.1)
c) rovnicí
Danou úroveň Q můžeme získat možnou kombinací K a L.
Řeší se podobně jako teorie spotřebitele. Křivky:
Izokvanta – spojuje kombinace L a K, s kterou lze získat stejné množství výstupu.
Izokosty – vyjadřují kombinace L a K, které si může firma dovolit se stejnými náklady
Ze sklonu izokvant můžeme odečítat jak bude firma substituovat jeden vstup druhým vstupem.
Mezní míra technické substituce (MRTS)
- sklon izokvanty
= ∆K/∆L = -MPL/MPK kde MPL je mezní produkt práce a MPK je mezní produkt kapitálu
Tvar izokvant
a) Když je MRTS klesající, konvexní k počátku, jsou vstupy nedokonalými substituty
b) Když nelze jeden vstup nahrazovat druhým, MTRS = 0, izokvanty mají tvar L, jsou vstupy nesubstituční
c) Když MRTS je konstanta, izokvanta je přímka, substituují se vstupy v dokonalém poměru, jsou vstupy dokonalé substituty
Izokvanty jsou zpětně zakřiveny mezní produkt může být záporný = celkový Q se s růstem faktorů snižuje. (např. když zaměstnavatel zaměstná moc pracovníku, budou se navzájem překáže, produkt bude nižší, než kdyby jich bylo míň). Takové chování je neefektivní.
Zpětně zakřivené části izokvant (tam, kde mají kladný sklon) představují technicky neefektivní kombinace výroby.
Jestliže má izokvanta negativní sklon, zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby, protože kdybychom ubrali jeden výrobní faktor při stejném objemu 2. faktoru, musel by Q klesnout.
Když označíme inflexní body (tam kde se mění sklon izokvanty) a tyto části odsekneme, to co zůstane uvnitř je ekonomický region produkce, který zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby. (viz. Obrázek č. 6)
Ekonomicky efektivní kombinace výroby jsou v bodech, kde se střetávají izokvanty a izokosty. Je to taková kombinace vstupů, která umožňuje vyrobit Q s nejnižšími náklady.
Která z technicky efektivních kombinací bude zároveň ekonomicky efektivní, záleží na relativních cenách výrobních faktorů sklon izokvanty je dá poměrem cen vstupů
V ekonomicky efektivních kombinacích se sklony izokvant a izokost rovnají.
Při zvýšení nákladů se izokosta posunuje rovnoběžně doprava nahoru.
Stezka dlouhodobé expanze (EP)
- kombinace L a K, kdy vyrábíme Q s nejnižšími náklady při různých úrovních nákladů.
- Dlouhodobá, jelikož dochází ke změně všech výrobních faktorů
Krátkodobá stezka expanze (TP)
- dochází pouze ke změně L, K je stejná
- kdyby chtěla firma zachovat velikost výstupu a snížila by L, vyráběla vy s vyššími náklady.
Výnosy z rozsahu
- sleduje se jak působí změna vstupů na změnu výstupu
- předpokládá se, že vstupy se mění proporcionálně (stejně)
Rozlišujeme:
a) rostoucí (růst vstupů větší růst Q)
b) konstantní (růst vstupů Q roste stejně rychle)
c) klesající (růst vstupů pokles Q)
Spotřebitel se rozhoduje kolik spotřebuje v současnosti a kolik v budoucnosti. Můžeme znázornit prostřednictvím indiferenční analýzy. MU se řídí:
a) netrpělivostí – dáváme přednost spotřebě současné před budoucí
b) nasycenosti spotřeby – když omezíme současnou spotřebu a přesuneme ji do budoucna, kdy nám může přinést větší užitek
Křivka IC znázorňuje kombinaci současné a budoucí spotřeby, která přináší spotřebiteli stejný užitek.
Posun po IC nahoru znamená nahrazování současné spotřeby spotřebou budoucí při stejném uspokojení.
Mezní míra časové preference
Kolika jednotkami budoucí C musí spotřebitel nahradit ztrátu jednotky současné C při stejném uspokojení. Je rovna IC v daném bodě.
V tomto modelu možnosti představují současnou a očekávanou budoucí C.
Co spotřebitel nespotřebuje, může uspořit. Spotřebitel může spotřebovávat i na dluh.
Zavádíme veličiny:
Současný důchod Y1
Budoucí důchod Y2
Reálná ú.m. r
PŘ:
Y1 = 100, Y2 = 50, r = 5 %
Maximální budoucí spotřeba (v současnosti nespotřebováváme nic)
= Y1 * (1+r) + Y2 100*1,05 + 50 155 (bod B v grafu č. 10)
Maximální současná spotřeba (vypůjčíme si celý budoucí důchod na současnou spotřebu)
= Y1 + Y2 / (1+r) 100 + 50 / 1,05 147,6 (bod D v grafu č. 10)
Další kombinace na rozpočtové linii. Spotřeba 2. období je dána rovnicí:
C2 = Y2 + (Y1 – C1)*(1+r), po úpravě C2 = Y2 + Y1 * (1+r) – C1 * (1+r)
Sklona LR je tedy dán –(1+r)
Z grafu č. 10 lze vyčíst:
0C je spotřebováno v současnosti, částka CY1 je uspořena.
V 2. období spotřebováno 0Y2 a může zvýšit spotřebu o Y2A, což se rovná CY1 * (1+r).
Při růstu (r) roste budoucí spotřeba a snižuje se současná C (vyplatí se spořit)
Růst (r) má dva efekty:
A) substituční efekt – růst (r) zdražuje současnou C
B) efekt bohatství – růst (r) zvyšuje bohatství v budoucnu a člověk má v budoucnu tendenci více spotřebovávat snižuje úspory v budoucnu
Výsledný efekt závisí na tom, který efekt u spotřebitele převáží.
Trh výrobních faktorů
Existencí firem, které uspokojují naše potřeby za nás, se snižují transakční náklady.
Cílem podniku předpokládáme zisk.
Rozhodování o výrobě může probíhat v různých časových rovinách. Rozlišujeme 4 časová období:
1. velmi krátké období - okamžité období, momentální stav
2. krátké období – alespoň 1 vstup je fixní. Fixní je K analýza využití kapitálu
3. dlouhé období – všechny vstupy jsou variabilní
4. velmi dlouhé období – uvažuje vliv vědecko-technického pokroku
Nás bude zajímat krátké a dlouhé období. Nedá se přesně určit délka období. Rozlišujeme podle proměnlivosti vstupů.
Produkční fce v dlouhém období
Q = f(a, b, c,…,z)
Kde Q je maximální výstup a hodnoty v závorce jsou vstupy.
Maximální výstup je závislý na výrobních faktorech. Ukazuje nám jak množství výstupu závisí na využití specifických vstupů nebo zdrojů. Je to maximální výstup, který může být vyroben.
Omezujeme se pouze na dva vstupy a to na K a L.
Q = f(K, L)
Můžeme znázornit:
a) graficky (viz. Obrázek č.2 a č. 3)
b) tabulkou (viz. Obrázek č.1)
c) rovnicí
Danou úroveň Q můžeme získat možnou kombinací K a L.
Řeší se podobně jako teorie spotřebitele. Křivky:
Izokvanta – spojuje kombinace L a K, s kterou lze získat stejné množství výstupu.
Izokosty – vyjadřují kombinace L a K, které si může firma dovolit se stejnými náklady
Ze sklonu izokvant můžeme odečítat jak bude firma substituovat jeden vstup druhým vstupem.
Mezní míra technické substituce (MRTS)
- sklon izokvanty
= ∆K/∆L = -MPL/MPK kde MPL je mezní produkt práce a MPK je mezní produkt kapitálu
Tvar izokvant
a) Když je MRTS klesající, konvexní k počátku, jsou vstupy nedokonalými substituty
b) Když nelze jeden vstup nahrazovat druhým, MTRS = 0, izokvanty mají tvar L, jsou vstupy nesubstituční
c) Když MRTS je konstanta, izokvanta je přímka, substituují se vstupy v dokonalém poměru, jsou vstupy dokonalé substituty
Izokvanty jsou zpětně zakřiveny mezní produkt může být záporný = celkový Q se s růstem faktorů snižuje. (např. když zaměstnavatel zaměstná moc pracovníku, budou se navzájem překáže, produkt bude nižší, než kdyby jich bylo míň). Takové chování je neefektivní.
Zpětně zakřivené části izokvant (tam, kde mají kladný sklon) představují technicky neefektivní kombinace výroby.
Jestliže má izokvanta negativní sklon, zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby, protože kdybychom ubrali jeden výrobní faktor při stejném objemu 2. faktoru, musel by Q klesnout.
Když označíme inflexní body (tam kde se mění sklon izokvanty) a tyto části odsekneme, to co zůstane uvnitř je ekonomický region produkce, který zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby. (viz. Obrázek č. 6)
Ekonomicky efektivní kombinace výroby jsou v bodech, kde se střetávají izokvanty a izokosty. Je to taková kombinace vstupů, která umožňuje vyrobit Q s nejnižšími náklady.
Která z technicky efektivních kombinací bude zároveň ekonomicky efektivní, záleží na relativních cenách výrobních faktorů sklon izokvanty je dá poměrem cen vstupů
V ekonomicky efektivních kombinacích se sklony izokvant a izokost rovnají.
Při zvýšení nákladů se izokosta posunuje rovnoběžně doprava nahoru.
Stezka dlouhodobé expanze (EP)
- kombinace L a K, kdy vyrábíme Q s nejnižšími náklady při různých úrovních nákladů.
- Dlouhodobá, jelikož dochází ke změně všech výrobních faktorů
Krátkodobá stezka expanze (TP)
- dochází pouze ke změně L, K je stejná
- kdyby chtěla firma zachovat velikost výstupu a snížila by L, vyráběla vy s vyššími náklady.
Výnosy z rozsahu
- sleduje se jak působí změna vstupů na změnu výstupu
- předpokládá se, že vstupy se mění proporcionálně (stejně)
Rozlišujeme:
a) rostoucí (růst vstupů větší růst Q)
b) konstantní (růst vstupů Q roste stejně rychle)
c) klesající (růst vstupů pokles Q)
8. Přednáška - Teorie spotřebitele
Teorie spotřebitele
Tato teorie předpokládá racionálně chovajícího se spotřebitele, který porovnává prospěch (užitek) a náklady, při uspokojování potřeb.
Vychází z funkce užitku U = U(X1, X2,…, Xn)
Musí být splněny tyto tři axiomy:
1. axiom srovnatelnosti – porovnáváme-li 2 statky, pak buď preferujeme X před Y, nebo Y před X, nebo chceme oba stejně (X>Y nebo Y>X nebo X=Y)
2. axiom tranzitivity – když preferujeme X před Y a zároveň Y před Z, tak pak preferujeme X před Z (X>Y a Y>Z, pak X>Z)
3. axiom nepřesycení – větší množství statků je preferováno před menším množstvím, TU stoupá do určitého bodu (bod nasycení) a předpokládá se, že TU tento bod nikdy nepřekročí, nedojde k přesycení, MU nebude záporný. V bodě nasycení se MU = 0, v tomto bodě se zastaví spotřeba
Rozlišují se 2 přístupy:
1. kardinalistický – užitek je měřitelný, dá se říct např. spotřeba rohlíků je 4x užitečnější než spotřeba chleba
2. ordinalistický – užitek se nedá měřit, pouze porovnávat velikost užitku, vytváří pouze preferenční stupnici. Např. užitek z chleba je větší než u rohlíků.
Používáme indiferenční analýzu – viz mikro
Optimum spotřebitele
IC vyjadřují množinu bodů, vyjadřující různé úrovně spotřeby statků X a Y, kdy je užitek stejný. Jsou konvexní k počátku, neprotínají se.
Sklon IC je dán mezní mírou substituce ve spotřebě MRSC = = MUx/MUy
Aby zůstaly TU stejný změna X*MUX = změna Y*MUY
Čím více budou IC lineární, tím dokonalejšími substituty budou výrobky X a Y. Když jsou IC téměř lineární, řeší se graficky pomocí rohového řešení.
Čím více budou IC ve tvaru L, tím dokonalejšími komplementy budou výrobky X a Y.
Elasticita substituce
σ = Sigma se rovná procentní změně poměru, kde je spotřebováno zboží X a Y a procentní změny MRSc.
Kdyby se σ blížila k nekonečnu výrobky jsou dokonalé substituty
Kdyby se σ blížila k nule dokonalé komplementy
Křivka IC vyjadřuje spotřebitelovy preference a křivka LR (linie rozpočtu) spotřebitelova omezení.
Linie rozpočtu
I = Px * X + Py * Y kde I je důchod spotřebitele
MRSE je mezní míra substituce ve směně, která je rovna sklonu LR. LR je přímka, tudíž je konstantní. Je roven relativní ceně.
MRSE = =
Optimum spotřebitele
MRSE = MRSC po úpravě = = tedy
Když nelze nalézt vnitřní řešení, hledáme rohové řešení. Např. spotřebitel bude spotřebovávat jeden výrobek (třeba Y). LR nám ukazuje relativní cenu. Výrobky jsou téměř substituty, ale ceny jsou velmi rozdílné. Aby byl spotřebováván i výrobek X, musí jeho cena klesnout.
Výsledky rohového řešení:
a) jestliže je MRSc > MRSE. Celý svůj důchod bude vynakládat na výrobek X.
b) pokud je MRSc < iep =" ICC">. Platí pro zboží nezbytně nutné. Když je EC regresivně rostoucí, je EB > 1. Platí pro luxusní zboží. A když je EC klesající, je EB < style="font-weight: bold;">Engelova výdajová křivka
Porovnává I s výdaji na zboží (Px*X). Tedy jak velkou část I vydává spotřebitel na daný statek.
a) nezbytné zboží
b) luxusní zboží
c) méněcenné zboží
Na základě toho Engel říká: s růstem důchodu klesá podíl výdajů na potraviny, roste podíl výdajů na bydlení a oděvy a na ostatní zboží výdaje rostou.
Změna ceny zboží
Cenová cesta expanze (PEP)
Dochází k otáčení LR. Když se mění MRSE, tak se taky potom mění MRSc.
PEP = PCC cenově spotřební křivka – je to množina bodů optima odpovídajícím jednotlivým výším cen zboží X. Soubor kombinací X a Y maximalizující užitek při různých cenách zboží X a Y, ceteris paribus.
Odvození poptávkové křivky
Při změně ceny dochází k cenovému efektu, který se skládá z:
a) substituční efekt (SE)
b) důchodový efekt (IE)
Když dojde ke změně ceny, dojde ke změně relativní ceny. Spotřebitel bude chtít substituovat dražší zboží levnějším (SE). Zároveň dochází ke změně reálného důchodu (IE).
U normálního zboží působí SE a IE stejným směrem.
U méněcenného zboží jde IE proti SE. IE jde opačným směrem
Giffenův paradox – při zvýšení ceny dochází k růstu poptávaného množství – atypicky skloněná poptávka. V tomto případě je IE větší než SE.
Teorie spotřebitele – mezičasový výběr
Spotřebitel se rozhoduje kolik spotřebuje v současnosti a kolik v budoucnosti. Můžeme znázornit prostřednictvím indiferenční analýzy. MU se řídí:
a) netrpělivostí – dáváme přednost spotřebě současné před budoucí
b) nasycenosti spotřeby – když omezíme současnou spotřebu a přesuneme ji do budoucna, kdy nám může přinést větší užitek
Křivka IC znázorňuje kombinaci současné a budoucí spotřeby, která přináší spotřebiteli stejný užitek.
Posun po IC nahoru znamená nahrazování současné spotřeby spotřebou budoucí při stejném uspokojení.
Mezní míra časové preference
Kolika jednotkami budoucí C musí spotřebitel nahradit ztrátu jednotky současné C při stejném uspokojení. Je rovna IC v daném bodě.
V tomto modelu možnosti představují současnou a očekávanou budoucí C.
Co spotřebitel nespotřebuje, může uspořit. Spotřebitel může spotřebovávat i na dluh.
Zavádíme veličiny:
Současný důchod Y1
Budoucí důchod Y2
Reálná ú.m. r
PŘ:
Y1 = 100, Y2 = 50, r = 5 %
Maximální budoucí spotřeba (v současnosti nespotřebováváme nic)
= Y1 * (1+r) + Y2 100*1,05 + 50 155 (bod B v grafu č. 10)
Maximální současná spotřeba (vypůjčíme si celý budoucí důchod na současnou spotřebu)
= Y1 + Y2 / (1+r) 100 + 50 / 1,05 147,6 (bod D v grafu č. 10)
Další kombinace na rozpočtové linii. Spotřeba 2. období je dána rovnicí:
C2 = Y2 + (Y1 – C1)*(1+r), po úpravě C2 = Y2 + Y1 * (1+r) – C1 * (1+r)
Sklona LR je tedy dán –(1+r)
Z grafu č. 10 lze vyčíst:
0C je spotřebováno v současnosti, částka CY1 je uspořena.
V 2. období spotřebováno 0Y2 a může zvýšit spotřebu o Y2A, což se rovná CY1 * (1+r).
Při růstu (r) roste budoucí spotřeba a snižuje se současná C (vyplatí se spořit)
Růst (r) má dva efekty:
A) substituční efekt – růst (r) zdražuje současnou C
B) efekt bohatství – růst (r) zvyšuje bohatství v budoucnu a člověk má v budoucnu tendenci více spotřebovávat snižuje úspory v budoucnu
Výsledný efekt závisí na tom, který efekt u spotřebitele převáží.
Trh výrobních faktorů
Existencí firem, které uspokojují naše potřeby za nás, se snižují transakční náklady.
Cílem podniku předpokládáme zisk.
Rozhodování o výrobě může probíhat v různých časových rovinách. Rozlišujeme 4 časová období:
1. velmi krátké období - okamžité období, momentální stav
2. krátké období – alespoň 1 vstup je fixní. Fixní je K analýza využití kapitálu
3. dlouhé období – všechny vstupy jsou variabilní
4. velmi dlouhé období – uvažuje vliv vědecko-technického pokroku
Nás bude zajímat krátké a dlouhé období. Nedá se přesně určit délka období. Rozlišujeme podle proměnlivosti vstupů.
Produkční fce v dlouhém období
Q = f(a, b, c,…,z)
Kde Q je maximální výstup a hodnoty v závorce jsou vstupy.
Maximální výstup je závislý na výrobních faktorech. Ukazuje nám jak množství výstupu závisí na využití specifických vstupů nebo zdrojů. Je to maximální výstup, který může být vyroben.
Omezujeme se pouze na dva vstupy a to na K a L.
Q = f(K, L)
Můžeme znázornit:
a) graficky (viz. Obrázek č.2 a č. 3)
b) tabulkou (viz. Obrázek č.1)
c) rovnicí
Danou úroveň Q můžeme získat možnou kombinací K a L.
Řeší se podobně jako teorie spotřebitele. Křivky:
Izokvanta – spojuje kombinace L a K, s kterou lze získat stejné množství výstupu.
Izokosty – vyjadřují kombinace L a K, které si může firma dovolit se stejnými náklady
Ze sklonu izokvant můžeme odečítat jak bude firma substituovat jeden vstup druhým vstupem.
Mezní míra technické substituce (MRTS)
- sklon izokvanty
= ∆K/∆L = -MPL/MPK kde MPL je mezní produkt práce a MPK je mezní produkt kapitálu
Tvar izokvant
a) Když je MRTS klesající, konvexní k počátku, jsou vstupy nedokonalými substituty
b) Když nelze jeden vstup nahrazovat druhým, MTRS = 0, izokvanty mají tvar L, jsou vstupy nesubstituční
c) Když MRTS je konstanta, izokvanta je přímka, substituují se vstupy v dokonalém poměru, jsou vstupy dokonalé substituty
Izokvanty jsou zpětně zakřiveny (viz. Obrázek č. 5) mezní produkt může být záporný = celkový Q se s růstem faktorů snižuje. (např. když zaměstnavatel zaměstná moc pracovníku, budou se navzájem překáže, produkt bude nižší, než kdyby jich bylo míň). Takové chování je neefektivní.
Zpětně zakřivené části izokvant (tam, kde mají kladný sklon) představují technicky neefektivní kombinace výroby.
Jestliže má izokvanta negativní sklon, zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby, protože kdybychom ubrali jeden výrobní faktor při stejném objemu 2. faktoru, musel by Q klesnout.
Když označíme inflexní body (tam kde se mění sklon izokvanty) a tyto části odsekneme, to co zůstane uvnitř je ekonomický region produkce, který zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby. (viz. Obrázek č. 6)
Ekonomicky efektivní kombinace výroby jsou v bodech, kde se střetávají izokvanty a izokosty. Je to taková kombinace vstupů, která umožňuje vyrobit Q s nejnižšími náklady.
Která z technicky efektivních kombinací bude zároveň ekonomicky efektivní, záleží na relativních cenách výrobních faktorů sklon izokvanty je dá poměrem cen vstupů
V ekonomicky efektivních kombinacích se sklony izokvant a izokost rovnají.
Při zvýšení nákladů se izokosta posunuje rovnoběžně doprava nahoru.
Stezka dlouhodobé expanze (EP)
- kombinace L a K, kdy vyrábíme Q s nejnižšími náklady při různých úrovních nákladů.
- Dlouhodobá, jelikož dochází ke změně všech výrobních faktorů
Krátkodobá stezka expanze (TP)
- dochází pouze ke změně L, K je stejná
- kdyby chtěla firma zachovat velikost výstupu a snížila by L, vyráběla vy s vyššími náklady.
Výnosy z rozsahu
- sleduje se jak působí změna vstupů na změnu výstupu
- předpokládá se, že vstupy se mění proporcionálně (stejně)
Rozlišujeme:
a) rostoucí (růst vstupů větší růst Q)
b) konstantní (růst vstupů Q roste stejně rychle)
c) klesající (růst vstupů pokles Q)
Tato teorie předpokládá racionálně chovajícího se spotřebitele, který porovnává prospěch (užitek) a náklady, při uspokojování potřeb.
Vychází z funkce užitku U = U(X1, X2,…, Xn)
Musí být splněny tyto tři axiomy:
1. axiom srovnatelnosti – porovnáváme-li 2 statky, pak buď preferujeme X před Y, nebo Y před X, nebo chceme oba stejně (X>Y nebo Y>X nebo X=Y)
2. axiom tranzitivity – když preferujeme X před Y a zároveň Y před Z, tak pak preferujeme X před Z (X>Y a Y>Z, pak X>Z)
3. axiom nepřesycení – větší množství statků je preferováno před menším množstvím, TU stoupá do určitého bodu (bod nasycení) a předpokládá se, že TU tento bod nikdy nepřekročí, nedojde k přesycení, MU nebude záporný. V bodě nasycení se MU = 0, v tomto bodě se zastaví spotřeba
Rozlišují se 2 přístupy:
1. kardinalistický – užitek je měřitelný, dá se říct např. spotřeba rohlíků je 4x užitečnější než spotřeba chleba
2. ordinalistický – užitek se nedá měřit, pouze porovnávat velikost užitku, vytváří pouze preferenční stupnici. Např. užitek z chleba je větší než u rohlíků.
Používáme indiferenční analýzu – viz mikro
Optimum spotřebitele
IC vyjadřují množinu bodů, vyjadřující různé úrovně spotřeby statků X a Y, kdy je užitek stejný. Jsou konvexní k počátku, neprotínají se.
Sklon IC je dán mezní mírou substituce ve spotřebě MRSC = = MUx/MUy
Aby zůstaly TU stejný změna X*MUX = změna Y*MUY
Čím více budou IC lineární, tím dokonalejšími substituty budou výrobky X a Y. Když jsou IC téměř lineární, řeší se graficky pomocí rohového řešení.
Čím více budou IC ve tvaru L, tím dokonalejšími komplementy budou výrobky X a Y.
Elasticita substituce
σ = Sigma se rovná procentní změně poměru, kde je spotřebováno zboží X a Y a procentní změny MRSc.
Kdyby se σ blížila k nekonečnu výrobky jsou dokonalé substituty
Kdyby se σ blížila k nule dokonalé komplementy
Křivka IC vyjadřuje spotřebitelovy preference a křivka LR (linie rozpočtu) spotřebitelova omezení.
Linie rozpočtu
I = Px * X + Py * Y kde I je důchod spotřebitele
MRSE je mezní míra substituce ve směně, která je rovna sklonu LR. LR je přímka, tudíž je konstantní. Je roven relativní ceně.
MRSE = =
Optimum spotřebitele
MRSE = MRSC po úpravě = = tedy
Když nelze nalézt vnitřní řešení, hledáme rohové řešení. Např. spotřebitel bude spotřebovávat jeden výrobek (třeba Y). LR nám ukazuje relativní cenu. Výrobky jsou téměř substituty, ale ceny jsou velmi rozdílné. Aby byl spotřebováván i výrobek X, musí jeho cena klesnout.
Výsledky rohového řešení:
a) jestliže je MRSc > MRSE. Celý svůj důchod bude vynakládat na výrobek X.
b) pokud je MRSc < iep =" ICC">. Platí pro zboží nezbytně nutné. Když je EC regresivně rostoucí, je EB > 1. Platí pro luxusní zboží. A když je EC klesající, je EB < style="font-weight: bold;">Engelova výdajová křivka
Porovnává I s výdaji na zboží (Px*X). Tedy jak velkou část I vydává spotřebitel na daný statek.
a) nezbytné zboží
b) luxusní zboží
c) méněcenné zboží
Na základě toho Engel říká: s růstem důchodu klesá podíl výdajů na potraviny, roste podíl výdajů na bydlení a oděvy a na ostatní zboží výdaje rostou.
Změna ceny zboží
Cenová cesta expanze (PEP)
Dochází k otáčení LR. Když se mění MRSE, tak se taky potom mění MRSc.
PEP = PCC cenově spotřební křivka – je to množina bodů optima odpovídajícím jednotlivým výším cen zboží X. Soubor kombinací X a Y maximalizující užitek při různých cenách zboží X a Y, ceteris paribus.
Odvození poptávkové křivky
Při změně ceny dochází k cenovému efektu, který se skládá z:
a) substituční efekt (SE)
b) důchodový efekt (IE)
Když dojde ke změně ceny, dojde ke změně relativní ceny. Spotřebitel bude chtít substituovat dražší zboží levnějším (SE). Zároveň dochází ke změně reálného důchodu (IE).
U normálního zboží působí SE a IE stejným směrem.
U méněcenného zboží jde IE proti SE. IE jde opačným směrem
Giffenův paradox – při zvýšení ceny dochází k růstu poptávaného množství – atypicky skloněná poptávka. V tomto případě je IE větší než SE.
Teorie spotřebitele – mezičasový výběr
Spotřebitel se rozhoduje kolik spotřebuje v současnosti a kolik v budoucnosti. Můžeme znázornit prostřednictvím indiferenční analýzy. MU se řídí:
a) netrpělivostí – dáváme přednost spotřebě současné před budoucí
b) nasycenosti spotřeby – když omezíme současnou spotřebu a přesuneme ji do budoucna, kdy nám může přinést větší užitek
Křivka IC znázorňuje kombinaci současné a budoucí spotřeby, která přináší spotřebiteli stejný užitek.
Posun po IC nahoru znamená nahrazování současné spotřeby spotřebou budoucí při stejném uspokojení.
Mezní míra časové preference
Kolika jednotkami budoucí C musí spotřebitel nahradit ztrátu jednotky současné C při stejném uspokojení. Je rovna IC v daném bodě.
V tomto modelu možnosti představují současnou a očekávanou budoucí C.
Co spotřebitel nespotřebuje, může uspořit. Spotřebitel může spotřebovávat i na dluh.
Zavádíme veličiny:
Současný důchod Y1
Budoucí důchod Y2
Reálná ú.m. r
PŘ:
Y1 = 100, Y2 = 50, r = 5 %
Maximální budoucí spotřeba (v současnosti nespotřebováváme nic)
= Y1 * (1+r) + Y2 100*1,05 + 50 155 (bod B v grafu č. 10)
Maximální současná spotřeba (vypůjčíme si celý budoucí důchod na současnou spotřebu)
= Y1 + Y2 / (1+r) 100 + 50 / 1,05 147,6 (bod D v grafu č. 10)
Další kombinace na rozpočtové linii. Spotřeba 2. období je dána rovnicí:
C2 = Y2 + (Y1 – C1)*(1+r), po úpravě C2 = Y2 + Y1 * (1+r) – C1 * (1+r)
Sklona LR je tedy dán –(1+r)
Z grafu č. 10 lze vyčíst:
0C je spotřebováno v současnosti, částka CY1 je uspořena.
V 2. období spotřebováno 0Y2 a může zvýšit spotřebu o Y2A, což se rovná CY1 * (1+r).
Při růstu (r) roste budoucí spotřeba a snižuje se současná C (vyplatí se spořit)
Růst (r) má dva efekty:
A) substituční efekt – růst (r) zdražuje současnou C
B) efekt bohatství – růst (r) zvyšuje bohatství v budoucnu a člověk má v budoucnu tendenci více spotřebovávat snižuje úspory v budoucnu
Výsledný efekt závisí na tom, který efekt u spotřebitele převáží.
Trh výrobních faktorů
Existencí firem, které uspokojují naše potřeby za nás, se snižují transakční náklady.
Cílem podniku předpokládáme zisk.
Rozhodování o výrobě může probíhat v různých časových rovinách. Rozlišujeme 4 časová období:
1. velmi krátké období - okamžité období, momentální stav
2. krátké období – alespoň 1 vstup je fixní. Fixní je K analýza využití kapitálu
3. dlouhé období – všechny vstupy jsou variabilní
4. velmi dlouhé období – uvažuje vliv vědecko-technického pokroku
Nás bude zajímat krátké a dlouhé období. Nedá se přesně určit délka období. Rozlišujeme podle proměnlivosti vstupů.
Produkční fce v dlouhém období
Q = f(a, b, c,…,z)
Kde Q je maximální výstup a hodnoty v závorce jsou vstupy.
Maximální výstup je závislý na výrobních faktorech. Ukazuje nám jak množství výstupu závisí na využití specifických vstupů nebo zdrojů. Je to maximální výstup, který může být vyroben.
Omezujeme se pouze na dva vstupy a to na K a L.
Q = f(K, L)
Můžeme znázornit:
a) graficky (viz. Obrázek č.2 a č. 3)
b) tabulkou (viz. Obrázek č.1)
c) rovnicí
Danou úroveň Q můžeme získat možnou kombinací K a L.
Řeší se podobně jako teorie spotřebitele. Křivky:
Izokvanta – spojuje kombinace L a K, s kterou lze získat stejné množství výstupu.
Izokosty – vyjadřují kombinace L a K, které si může firma dovolit se stejnými náklady
Ze sklonu izokvant můžeme odečítat jak bude firma substituovat jeden vstup druhým vstupem.
Mezní míra technické substituce (MRTS)
- sklon izokvanty
= ∆K/∆L = -MPL/MPK kde MPL je mezní produkt práce a MPK je mezní produkt kapitálu
Tvar izokvant
a) Když je MRTS klesající, konvexní k počátku, jsou vstupy nedokonalými substituty
b) Když nelze jeden vstup nahrazovat druhým, MTRS = 0, izokvanty mají tvar L, jsou vstupy nesubstituční
c) Když MRTS je konstanta, izokvanta je přímka, substituují se vstupy v dokonalém poměru, jsou vstupy dokonalé substituty
Izokvanty jsou zpětně zakřiveny (viz. Obrázek č. 5) mezní produkt může být záporný = celkový Q se s růstem faktorů snižuje. (např. když zaměstnavatel zaměstná moc pracovníku, budou se navzájem překáže, produkt bude nižší, než kdyby jich bylo míň). Takové chování je neefektivní.
Zpětně zakřivené části izokvant (tam, kde mají kladný sklon) představují technicky neefektivní kombinace výroby.
Jestliže má izokvanta negativní sklon, zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby, protože kdybychom ubrali jeden výrobní faktor při stejném objemu 2. faktoru, musel by Q klesnout.
Když označíme inflexní body (tam kde se mění sklon izokvanty) a tyto části odsekneme, to co zůstane uvnitř je ekonomický region produkce, který zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby. (viz. Obrázek č. 6)
Ekonomicky efektivní kombinace výroby jsou v bodech, kde se střetávají izokvanty a izokosty. Je to taková kombinace vstupů, která umožňuje vyrobit Q s nejnižšími náklady.
Která z technicky efektivních kombinací bude zároveň ekonomicky efektivní, záleží na relativních cenách výrobních faktorů sklon izokvanty je dá poměrem cen vstupů
V ekonomicky efektivních kombinacích se sklony izokvant a izokost rovnají.
Při zvýšení nákladů se izokosta posunuje rovnoběžně doprava nahoru.
Stezka dlouhodobé expanze (EP)
- kombinace L a K, kdy vyrábíme Q s nejnižšími náklady při různých úrovních nákladů.
- Dlouhodobá, jelikož dochází ke změně všech výrobních faktorů
Krátkodobá stezka expanze (TP)
- dochází pouze ke změně L, K je stejná
- kdyby chtěla firma zachovat velikost výstupu a snížila by L, vyráběla vy s vyššími náklady.
Výnosy z rozsahu
- sleduje se jak působí změna vstupů na změnu výstupu
- předpokládá se, že vstupy se mění proporcionálně (stejně)
Rozlišujeme:
a) rostoucí (růst vstupů větší růst Q)
b) konstantní (růst vstupů Q roste stejně rychle)
c) klesající (růst vstupů pokles Q)
Přehled CF
• Disponibilní peněžní prostředky podniku na počátku sledovaného období
• Tvorba peněžních prostředků
• Užití peněžních prostředků
• Disponibilní peněžní prostředky na konci období
• Peněžní tok za sledované období
Využití CF
• Krátkodobé a dlouhodobé plánování finančního hospodaření
• Hodnocení investičních záměrů a plánování investic = plánování nákupu DM
• Hodnocení platební schopnosti podniku
• Řízení likvidity
• Finanční analýza a hodnocení hospodaření podniku
• Zjišťování tržní ceny podniku
Výhody přehledu CF
• Není ovlivněn metodou odpisování dlouhodobého majetku
• Není zkreslován systémem a výší časového rozlišení
• Vliv na peněžní tok nastává až v okamžiku zaplacení
• Není ovlivněn tvorbou rezerv, opravných položek
• Tvorba peněžních prostředků
• Užití peněžních prostředků
• Disponibilní peněžní prostředky na konci období
• Peněžní tok za sledované období
Využití CF
• Krátkodobé a dlouhodobé plánování finančního hospodaření
• Hodnocení investičních záměrů a plánování investic = plánování nákupu DM
• Hodnocení platební schopnosti podniku
• Řízení likvidity
• Finanční analýza a hodnocení hospodaření podniku
• Zjišťování tržní ceny podniku
Výhody přehledu CF
• Není ovlivněn metodou odpisování dlouhodobého majetku
• Není zkreslován systémem a výší časového rozlišení
• Vliv na peněžní tok nastává až v okamžiku zaplacení
• Není ovlivněn tvorbou rezerv, opravných položek
Teorie podnikatelského objevování
• Účastnící trhu se potýkají s tím, že si nejsou
vědomi strategických plánů ostatních
- přílišný pesimizmus
- přílišný optimizmu
• Koncept konkurence v TPO obsahuje pouze
jednu podmínku – svobodný vstup na trh
Teorie podnikatelského objevování
• Umožňuje zkoumat:
• ekonomii reklamy
• ekonomii protimonopolního hospodářství
• ekonomii blahobytu
• ekonomii socialismu
INSTITUCIONÁLNÍ EKONOMIE – ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA
Institucionální ekonomie – ek. člověk
• Smluvní člověk (contractual man)
• Omezená racionalita
• Transakční náklady
• Oportunizmus
vědomi strategických plánů ostatních
- přílišný pesimizmus
- přílišný optimizmu
• Koncept konkurence v TPO obsahuje pouze
jednu podmínku – svobodný vstup na trh
Teorie podnikatelského objevování
• Umožňuje zkoumat:
• ekonomii reklamy
• ekonomii protimonopolního hospodářství
• ekonomii blahobytu
• ekonomii socialismu
INSTITUCIONÁLNÍ EKONOMIE – ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA
Institucionální ekonomie – ek. člověk
• Smluvní člověk (contractual man)
• Omezená racionalita
• Transakční náklady
• Oportunizmus
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)