1) Finanční trh

Finanční trh

Finanční trh je zvláštní formou trh. Je to systém, který se vytvořil proto, aby bylo možno prodávat a kupovat
krátkodobý i dlouhodobý kapitál výměnou za volné peněžní prostředky. Finanční trh také zabezpečuje přerozdělení již soustředěného kapitálu. Poptávka je na finančním trhu motivována především třemi obvykle se navzájem potlačujícími kritérii, kterými jsou výhodnost, bezpečnost a likvidita.
Výnosnost - se chápe jako očekávaná míra zisku (rentabilita) investice.
Bezpečnost – znamená z hlediska kupujícího pravděpodobnost udržení hodnoty investice alespoň na
nominální výši. Opakem bezpečnosti je rizikovost jako pravděpodobnost neúspěchu nebo
ztráty.
Likvidita – pak představuje snadnou obchodovatelnost, tedy možnost získat zpět nejlikvidnější
prostředky (peníze) při prodeji.



Peněžní a kapitálový trh

Finanční trh se člení na peněžní trh, který se někdy označuje jako trh krátkodobých peněz, a na kapitálový
trh, kde probíhá obchod s dlouhodobými hodnotami, např. s cennými papíry.

Cenné papíry – jsou listiny, které představují pohledávky vlastníků těchto listin (věřitelů) vůči jejich
výstavcům (dlužníkům). Cenné papíry tak vystupují jako doklad o uskutečnění majetkové peněžní transakce. Jsou zbožím a jsou tedy zejména předmětem kapitálového trhu. Dále stručně charakterizujeme hlavní druhy cenných papírů.

Peněžní vklady - Dokladem o úsporných vkladem jsou vkladní knížky, jejichž různé druhy vystavují
banky a spořitelny. Dokladem o vlastnictví sporožirových, postžirových, popř.
devizových a běžných účtů jsou příslušné smlouvy, uzavřené s bankou nebo
spořitelnou. Dokladem o stavu peněz na účtu je výpis z účtu.
Depozitní certifikáty – jsou to cenné papíry vystavené bankami nebo spořitelnami. Potvrzuje se jimi, že
byla uložena jistá suma peněz na stanovenou dobu a na určený úrok.
Dluhopisy – Dluhopis (dlužní úpis) je takový papír, s jehož držením je spojeno právo majitele
požadovat splacení dlužné částky v nominálních hodnotách a vyplácení výnosů (úroků)
z něj k určitému datu a povinnost subjektu, který dluhopis vydal, příslušné závazky splnit.
Akcie – jsou to cenné papíry, s nimiž jsou spojena práva akcionáře (majitele) podílet se na řízení
společnosti (podniku). Na zisku a na majetkovém zůstatku při zániku společnosti. Podíl na
zisku se nazývá dividenda.
Pojistky a renty – patří sem zejména různé nabízené formy pojištění při dožití určitého věku. Při
placení pojistného pak vznikají pojištěnému nároky, vyplývající z uzavřené pojistné
smlouvy.
Směnky – je to zpravidla krátkodobý obchodovatelný cenný papír.
Finanční spoluúčast – Znamená, že se někdo svým majetkovým vkladem (penězi, nemovitostí,
autorským právem) zúčastňuje podnikatelské činnosti někoho jiného (např. určité
firmy) za podíl na zisku i ztrátě, který je určený smlouvou.


Peněžní trh – Předmětem obchodu je krátkodobý kapitál, který představují krátkodobé obchodovatelné cenné
papíry se splatností zpravidla do jednoho roku. Peněžní trh si můžeme představit jako síť jednotlivých bank, prodejců, kupců a zprostředkovatelů jednotlivých obchodů. S obchodováním s cennými papíry souvisejí dva základní pojmy:
1) Nominální hodnota
2) Tržní hodnota

Nákup těchto cenných papírů je motivován očekávaným výnosem a vysokou likviditou. Předmětem peněžního trhu je také uspokojování potřeby zdrojů financování u fyzických osob a podnikatelů. Jde o krátkodobé úvěry (půjčky), opět s lhůtou splatnosti do jednoho roku. Zvláštní postavení má mezibankovní trh. Banka jako každý podnik řídí svojí likviditu. Do mezibankovních obchodů vstupuje a tyto obchody reguluje centrální banka (v ČR je to česká národní banka).

Kapitálový trh – Předmětem obchodu je dlouhodobý kapitál, který představují dlouhodobé cenné papíry se
splatností nad jeden rok. Obchody se odehrávají na burze a na trzích obdobného charakteru (RM-systém). Nákup těchto cenných papírů je motivován očekávaným růstem jejich tržní hodnoty. Trh nově emitovaných cenných papírů se označuje jako primární trh. Obchody s již dříve emitovanými cennými papíry, kdy jde vlastně o jejich přerozdělování (redistribuci) mezi různé vlastníky, se pak označuje jako sekundární trh. Zvláštní postavení má trh zahraničního kapitálu, který se skládá z devizového trhu a z trhu drahých kovů. Trh drahých kovů představuje především trh zlata, stříbra a platiny. Tradiční měřicí jednotkou hmotnosti zlata je trojská unce, která se používá především v mezinárodním obchodu.

Cenné papíry:

- dluhopis – původní podoba (potvrzení závazku dlužníka, který to vystavil, že dluží věřiteli). Obsahem závazku je výplata dlužné částky ke stanovenému datu (umoření dluhu), ale platí i úrok – bývají to směnky, vkladové listy aj. Důležité z hlediska obchodování na kapitálovém trhu jsou obligace – volně obchodovatelné formy dluhopisů (dlouhodobé a mají pevnou úrokovou sazbu). Jsou emitovány s cílem získat peněžní prostředky. Emitentem může bát stát (krytí státního dluhu), peněžní ústav, podnik = státní nebo soukromé obligace.

Cenné papíry udávají především majetková práva, potvrzují podíl na kapitálu společnosti (akcie).

Burza cenných papírů – institucionální forma kapitálového trhu (obchod s obligacemi, ale především s akciemi). Obchoduje se s cennými papíry, po kterých je vysoká poptávka, kótují se (zaznamenávají). Volně jsou k burzovnímu obchodování připouštěny státní cenné papíry, ostatní (soukromé podniky) musí o připuštění žádat.

Tržní ceny (kursy) cenných papírů – na základě nabídka X poptávka. Emise a prodej vytváří dodatečné investiční zdroje – mají ještě vliv – výše úrokové míry, výše výnosu (dividenda), celková hospodářská situace, očekávání budoucího vývoje, spekulace, vývoj politické situace.

Náklady půjčky ve formě dluhopisů:

- nominální úrok (fixní/Straight bonds nebo variabilní/Floating Rate Notes)
- rozdíl mezi nominální a emisní cenou emise (disážiový rozdíl), případně rozdíl mezi nominálním a splatným kurzem (ážiový rozdíl)
emisní disážio = pod pari, za nižší nominální kurz
- jednorázové výlohy spojené s realizací emise – tj. odměna (provize) hrazená vedoucí bance konsorcia (např. za společnou správu záruk a zástav, poskytování a splácení půjčky), náklady na tisk a propagaci obligací, výlohy spojené s projednáváním emise se státním aparátem a orgány kapitálového trhu, jiné jednorázové výlohy a poplatky. Většina těchto výloh je spojena do poplatku ve formě tzv. úrokové srážky
- náklady emisní půjčky dále zvyšuje samostatný poplatek za uvedení půjčky na burzu

- při financování formou obligace se podnik zavazuje splácet určitou částku, v případě akcií se nezavazuje – je závislé na výsledcích hospodaření podniku, kolik a kdy vyplatí
- při emisi obligací jsou poměrně vysoké náklady emise, akcie bývají levnější
- akcie „rozřeďují“ vlastnická práva původních vlastníků podniku
- jsou-li dlužné CP „kvalitní“, je možné je prodat i na sekundráním trhu