4. Vysvětlení okolností vzniku peněz, pojednání o jejich funkcích a vývojových formách, formování nabídky a poptávky po penězích v ekonomice.
Vznik peněz
Se vznikem společenské dělby práce se objevil nový problém: problém výměny činností mezi jednotlivými výrobci. Dokud šlo o první formy specializace, nebyla výměna až tak složitá. Šlo o přímou výměnu výrobku za výrobek, tzv. bartr. Později, s dalším rozvojem dělby práce se tento proces stával složitějším. Shoda mezi oběma výrobci o kvantitativním poměru jejich výměny nebyla vždy jednoduchá a někdy byla dokonce nemožná. Proto postupem času došlo živelným vývojem ke vzniku peněz. Peníze jsou zvláštním statkem, který zprostředkovává výměnu ostatních statků, usnadňuje tuto výměnu a odstraňuje nutnost zprostředkujících výměn. Říkáme, že peníze jsou všeobecným ekvivalentem.Každá výměna probíhá jako výměna výrobku za peníze.
Peníze mohou mít různou materiální podobu. Z historie víme, že funkci peněz měly například olej, kožešiny, plátno (na našem území), později tuto úlohu převzal drahé kovy, poté papírové peníze a nakonec vznikly i peníze bezhotovostní.
Peníze samy o sobě nejsou užitečné. Jejich užitečnost spočívá v tom, že je lze v kterékoliv době a na kterémkoli místě vyměnit za užitečný statek, který uspokojí nějakou naléhavou potřebu. Proto lidé po penězích touží, proto i peníze samotné považujeme za vzácný statek.
Peníze patří k nejvýznamnějším „objevům“ v lidských dějinách. Vznik peněz vytvořil podmínky pro nahrazení naturální směn, založené na směňování statků v naturální podobě, peněžní směnou. Peněžní směna umožňuje efektivní fungování trhů a vede k vysokým úsporám ekonomických zdrojů.
Vynález peněz má povahu výsledku přirozeného vývoje dělby práce a specializace a je výsledkem kolektivní interakce lidí, tedy nikoli objevem jednotlivce. O tom také svědčí historický vývoj peněz, který vedl od různých typů zbožových peněz přes drahé kovy až k papírovým penězům. Za zbožové peníze považujeme zvláštní druh statků, které jsou ochotni přijímat za své výrobky všichni lidé v určité oblasti (plátno, dobytek, kovy…)
Bez peněz se neobešly ani centrálně plánované ekonomiky „reálného“ socialismu, i když je znaly pouze ve velmi deformované podobě. Ekonomika „reálného“ socialismu byla výrazně naturalizována, východiskem pro určení rozhodujících parametrů výroby, rozdělování, směny i spotřeby byly „naturální“ ukazatele plánu (podnikům plán ukládal, jaké statky a v jakých množstvích mají vyrábět) a peníze zde hrály především úlohu zúčtovací jednotky. V jednotlivých reformních pokusech se objevovaly snahy o zvýšení významu trhu (či v tehdy běžně používaných pojmech zbožně-peněžních vztahů), ale s výjimkou tržního socialismu jugoslávského typu se nikdy nepodařilo tento vztah mezi naturálními a peněžními veličinami zásadně změnit. Plné rozvinutí peněžních funkcí je možné pouze v tržní ekonomice, s níž je typ centrálního plánování a řízení ekonomiky, který existoval v zemích „reálného“ socialismu zcela neslučitelný.
Ekonomové považují peníze za zvláštní druh aktiva, které plní funkce prostředku směny, míry hodnot čili zúčtovací jednotky a uchovatele hodnot. Toto aktivum musí být všeobecně přijímáno všemi ekonomickými subjekty.
Specifický charakter peněz je dán vlastnostmi, kterými se toto aktivum liší od jiných: peníze mají nulovou elasticitu substituce a výroby, jsou dokonale likvidní, jejich používání je spojeno s nulovými transakčními náklady a jejich udržování v podobě zásoby vyžaduje zanedbatelné udržovací náklady. Nulová elasticita SaV znamená, že nejde o volně reprodukovatelný statek a že není možné ho bez omezení nahradit statkem jiným. Potřebujeme-li tedy peníze, nemůžeme si je vyrobit, ani je nahradit něčím jiným.
Funkce peněz
Peníze v tržní ekonomice plní tři významné funkce:
1. prostředek směny (medium of exchange): vychází ze schopnosti peněz zprostředkovat směnné akty a je založena na ochotě všech ekonomických subjektů přijímat je k úhradě závazků. Tuto úlohu plní jednak oběživo (bankovky, mince), jednak bankovní peníze, což jsou peníze na bankovních, sporožirových účtech či vklady ve spořitelnách. S rozvojem peněžní a bankovní soustavy roste podíl bezhotovostního placení a snižuje se podíl oběživa na směnných aktech.
2. účtovací jednotka (unit of account): schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb, aktiv a pasiv. Při této funkci se peníze stávají nástrojem srovnávání hodnot statků a služeb. Díky této funkci je možná agregace a poměřování rozdílných ekonomických veličin.
3. uchovatel hodnoty (store of value): peníze umožňují udržovat hodnoty v čase, nemusíme je vynakládat pouze na bezprostřední nákupy statků a služeb, můžeme si je rovněž odložit nákupy uskutečnit později. Schopnost peněz plnit funkci uchovatele hodnot však silně závisí na stabilitě jejich hodnoty. V podmínkách rostoucí míry inflace se schopnost peněz plnit tuto funkci zhoršuje a ekonomické subjekty mají tendenci nahrazovat peníze v této funkci jinými aktivy (zlato, umělecká díla, nemovitosti…)
O penězích říkáme, že jsou zcela likvidním aktivem. Pojem likvidita odráží skutečnost, že při směňování jedněch aktiv za druhé musíme zpravidla vynaložit dodatečné náklady, nést jistá rizika či podstupovat ztráty. Nemusíme-li při směňování určitého aktiva za jiné aktivum vynakládat žádné dodatečné náklady a neutrpíme-li ani žádnou ztrátu, označujeme takové aktivum za zcela likvidní.
Vývojové formy peněz
Peníze měly nejdříve formu zbožových (komoditních) peněz. Historicky vzato probíhal tento proces po několik tisíciletí, a to nestejnoměrně v různých oblastech tehdejší civilizace. Rozšířené využívání peněz nastupuje teprve se zánikem feudální společnosti, ačkoli samotné peníze jsou mnohem straší. Do té doby byla směna vůbec okrajovým jevem, převládala naturální výroba. Peníze z drahých kovů v podobě mincí se poprvé objevily zřejmě až v 7.-6. stol. př.n.l. Oba drahé kovy (zlato a stříbro) byly v dalším vývoji peněžního oběhu využívány s různou intenzitou, přičemž počátkem 19. stol. dominovalo stříbro. Zlaté peníze se však již dávno v peněžním oběhu nevyskytují. Byly nahrazeny moderními formami peněz.
Zhruba od 17.stol. začaly fungovat současně s drahými kovy papírové peníze – bankovky. Bankovky se vyvinuly z dlužních úpisů, a to dvojím způsobem. Banky začaly vydávat své speciální dlužní úpisy (bankovky) jednak na základě vkladu zlata do banky, jednak na základě prodeje (eskontu) obchodních směnek bance. Bankovky byly původně emitovány řadou soukromých obchodních bank. Byly směnitelné za zlato kdykoliv na požádání doručitele, podmínkou bylo alespoň částečné krytí emise bankovek zlatem. Byly tedy rovnocenným zástupcem zlata.
Další formou papírových peněz jsou státovky. Jedná se o peníze emitované z rozhodnutí státu ke krytí jeho finančních potřeb, zlatem nekryté a za zlato nesměnitelné. V minulosti docházelo k „explozím“ v emisi státovek např. v souvislosti s válkami či hospodářským rozvratem. V současnosti je emise státovek výjimečná.
Papírové peníze – bankovky známe i ze současného peněžního oběhu. Jejich charakter je však podstatně jiný než dříve, a to v souvislosti se změnami ve fungování zlata. Vyspělou podobu peněžního oběhu se zlatem nazýváme zlatý standard. Ten fungoval v rámci vnitřních peněžních oběhů zhruba jedno století a postupně zanikl v první polovině 30.let 20.století. V mezinárodních ekonomických vztazích se určité prvky zlatého standardu udržely až do začátku 70.let tohoto století.
V klasické formě zlatého standardu obíhají zlaté mince (postupně jejich význam klesá), bankovky jsou neomezeně směnitelné za zlato, mezinárodní pohyb zlata nepodléhá kontrole. Klasická forma zlatého standardu byla postupně modifikována. V modifikovaných formách zlatého standardu je např. vymezeno určité minimální množství zlata při jeho směnitelnosti za bankovky nebo je směnitelnost bankovek za zlato nepřímá, prostřednictvím zahraniční měny.
Zánik zlatého standardu byl způsoben nedostatkem zlata ve srovnání s rozvojem výroby a směny, nerovnoměrným rozdělením zlata mezi zeměmi, potřebou regulace peněžního oběhu státem, potřebou centralizace zlata do rukou státu k financování deficitu platebních bilancí.
Zlaté mince mizí z oběhu, zaniká směnitelnost bankovek za zlato. Zlato tedy nefunguje jako peníze ani přímo, ani nepřímo (tj. prostřednictvím svých zástupců – bankovek směnitelných za zlato a částečně krytých zlatem). Z teoretického hlediska je tedy v současnosti zlato nepeněžním zbožím.
Přesto mu stále bývá přisuzováno do jisté míry zvláštní postavení – je předmětem spekulace, vlády jej zahrnují do svých měnových rezerv, domácnosti i institucionální investoři v něm spatřují více méně spolehlivou formu uchování majetku. Na soudobé peníze však již zlato žádnou vazbu nemá.
Soudobé peněžní formy
Soudobé peníze mají tři formy:
1. Drobné mince: mají stejný ekonomický charakter jako státovky.
2. Bankovky: jejich současná emise probíhá tak, že centrální banka buď poskytne úvěr komerční bance nebo od ní odkoupí (reeskontuje) dluhopis, který předtím komerční banka koupila (eskontovala) od svého klienta.
Tento proces lze schematicky znázornit takto: osoba A poskytne úvěr osobě B. Osoba B toto stvrdí dluhopisem na své jméno, který vystaví osobě A. Pokus osoba A potřebuje hotové peníze, prodá (eskontuje) dluhopis komerční bance. Ta jej se srážkou (s diskontem) od ní odkoupí. V den splatnosti dluhopisu se obrátí na emitenta (osobu B) a obdrží od ní dlužnou částku spolu s úrokem.
Pokud však i komerční banka potřebuje hotové peníze přede dnem splatnosti dluhopisu, odprodá (reeskontuje) jej centrální bance a ta jí proti němu vydá (opět s diskontem) hotové peníze. Tak dojde k emisi bankovek, tedy k vydání hotových peněz a k jejich uvedení do peněžního oběhu.
V den splatnosti úvěru se pak obrátí na osobu B centrální banka a nechá si vyplatit dluh i s úrokem. Touto operací dojde ke stažení peněz z oběhu.
Pro současné bankovky je charakteristické, že zlaté krytí bankovek není nezbytné, postačí ono krytí „ostatními aktivy“ (tj. aktivními úvěry centrální banky a dluhopisy v její správě). Jedná se tedy o zlatem nekryté peníze (fiat money). Vláda stanoví tyto peníze zákonným platidlem, které musí být přijímáno. Výlučným emitentem bankovek je centrální banka.
3. Bankovní (depozitní) peníze: mají formu bezhotovostních peněz (zápisů na účtech) a jsou kvantitativně v peněžním oběhu převládající. Součástí bankovních peněz jsou tzv. depozita na požádanou, tj. peněžní fondy v bankách, které e možno kdykoliv bez omezení čerpat a převádět např. pomocí šeků – proto bývají též zjednodušeně označována jako šeková depozita.
Součástí bankovních peněz jsou též vklady s určitou výpovědní lhůtou. Tato aktiva bývají označována jako „skoro-peníze“, stejně jako i určité druhy likvidních cenných papírů. K zařazení těchto cenných papírů k peněžním prostředkům nás vede následující úvaha. Jejich vlastník (domácnost, podnik, vláda) s nimi sice nemůže vykonávat běžné platební operace, může je však snadno přeměnit v hotové nebo depozitní peníze tím, že je může předložit k proplacení nebo prodat na volném trhu. V úvahách o svých bilancích proto s těmito prostředky počítá, jako by se jednalo o „běžné“ peníze.
Peněžní agregáty
Na základě hlubšího rozlišení jednotlivých forem peněz jsou konstruovány tzv. peněžní agregáty.
M1 Mince a papírové peníze v oběhu, šekové účty
M2 M1 + termínovaná depozita do určité výše
M3 M2 + velká termínovaná depozita
L M3 + určité cenné papíry, zejména státní obligace a krátkodobé pokladniční poukázky
Vztah domácího (národního) produktu vyjadřuje rovnice směny. Ta vyjadřuje skutečnost, že se na trzích vyrovnávají toky výrobků a služeb s tokem peněz, určených na jejich nákup.
P . Y = M . V
M… množství peněz v oběhu
V… rychlost obratu jedné peněžní jednotky
P… cenová hladina
Y… reálný produkt
Rychlost obratu peněz „V“ udává, kolik koupí a prodejů zprostředkuje v určitém období jedna peněžní jednotka. Jestliže vynásobíme reálný produkt úrovní cenové hladiny (tj. Y . P), získáme nominální produkt. Rychlost obratu peněz lze vyjádřit, když dělíme nominální produkt množstvím peněz v ekonomice.
Z rovnice směny lze odvodit, na čem závisí úroveň cenové hladiny. Závisí:
- přímo úměrně a množství peněz v ekonomice a rychlosti obratu peněz
- nepřímo úměrně na objemu reálného produktu.
Analogicky lze z rovnice směny odvodit, ke kterým základním veličinám musíme přihlížet, pokud chceme zjistit množství peněz potřebné k hladkému chodu ekonomiky. Množství peněz závisí:
- přímo úměrně na nominálním produktu
- nepřímo úměrně na rychlost obratu peněz
Trh aktiv a trh peněz
Veškerá aktiva se rozdělují na 1) finanční aktiva, 2) hmotná aktiva. Finanční a hmotná aktiva drží jednotlivci, resp. domácnosti v různých formách (peníze, akcie, obligace, pozemky, domy, šperky). Jednotlivec činí rozhodnutí o formě (skladě), v níž drží svá aktiva (peníze, akcie, obligace): jde o tzv. rozhodnutí portfoliu. V dalších úvahách budeme mít na mysli jen finanční aktiva jednotlivce, resp. domácnosti a finanční aktiva země. Při dané úrovni finančního bohatství domácnosti, resp. jednotlivci tím, že se rozhodnou držet určité množství tohoto bohatství v penězích , fakticky se implicitně rozhodli, v jaké výši i držet ostatní finanční aktiva. Z toho plyne, že součet poptávky jednotlivce, resp. domácnosti po penězích a ostatních formách finančních aktiv se musí rovnat celkovému bohatství domácnosti, resp. jednotlivce.
Stejně tak platí i identita, že celkové bohatství země se rovná celkové poptávce po penězích a po ostatních finančních aktivech (v reálném vyjádření). Tedy:
L…………poptávka po penězích (po reálných peněžních zůstatcích)
DOFA …. Poptávka po ostatních finančních aktivech v reálné hodnotě
WN/P……nominální finanční bohatství země WN dělené souhrnným cenových indexem P, tj. reálné bohatství
M/P…….nabídka reálných peněžních zůstatků
SOFA…..nabídka ostatních finančních aktiv v reálné hodnotě
WN/P = L + DOFA
WN/P = M/P + SOFA
L + DOFA = M/P + SOFA
(L – M/P) + (DOFA – SOFA) = 0
Poptávka po penězích
Poptávka po penězích je poptávkou po reálných peněžních zůstatcích (L), tj. nominální poptávkou po penězích dělenou cenovou úrovní. L závisí na úrovni reálného důchodu a na úrokové sazbě. Čím vyšší je reálný důchod, tím více je potřeba reálných peněžních zůstatků pro financování výdajů na nákup spotřebního zboží a služeb, apod. Poptávka po reálných peněžních zůstatcích závisí i na nákladech držby peněz, tj. na ušlé úrokové sazbě v případě držby peněz místo držby ostatních finančních aktiv. Čím vyšší je úroková sazba, tím nižší je poptávka po penězích, a tím vyšší je poptávka po ostatních finančních aktivech.
L = kY – hi
k….citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na důchod
h…..citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu.
Keynesiánská teorie poptávky po penězích
John Maynard Keynes zavedl tři motivy preference likvidity – transakční, opatrnostní a spekulační motiv, čímž zformuloval teorii poptávky po penězích.
Transakční poptávka po penězích
Peníze jsou prostředkem směny a jednotlivci drží peníze pro provádění transakcí. Peníze umožňují překlenout, resp. přemostit časovou mezeru mezi přijetím důchodu a výdaji tohoto důchodu. Výše peněz držená a tedy poptávaná pro transakční účely je „korelována“ s objemem transakcí, které jednotlivec bude, resp. plánuje během daného období vykonávat. Vychází se z toho, že úroveň důchodu a jeho změna je dobrým měřítkem objemu transakcí a jeho změn, a tak se předpokládá, že transakční poptávka je závislá v pozitivním směru na úrovni důchodu.
Peníze získané v určité transakci mohou jednotlivci použít ke koupi obligací, které opět po určité době prodají, potřebují-li peníze k platbám. S ohledem na výnosy a náklady držby obligací je zřejmé, že transakční poptávka po penězích bude tím menší, čím vyšší bude úroková sazba a naopak. Transakční poptávka po penězích je pozitivně závislá na důchodu a negativně na úrokové míře.
Opatrnostní poptávka po penězích
Keynes vycházel z toho, že subjekty poptávají peníze nejen pro plánované transakce, ale že tyto subjekty mají i další motiv pro držbu peněz a pro poptávku po penězích. Opatrnostní motiv. Subjekty drží dodatečné peníze pro případ nezbytných (nutných) dodatečných výdajů, jež nejsou plánovány. Keynes předpokládal, že částka držená z tohoto důvodu je pozitivně závislá na důchodu. Stejně jako u transakční poptávky, i tato poptávka může být ekonomizována, roste-li úroková sazba, subjekty budou mít tendenci držet méně peněz z transakčního i opatrnostního důvodu.
Spekulační poptávka po penězích
Proč jednotlivci drží a tedy poptávají větší objem peněz, než je objem peněz držený a poptávaný z transakčního a opatrnostního motivu, když obligace vynášejí úrok a držba peněz ne. Tyto peníze jsou drženy v důsledku nejistoty o pohybu budoucích úrokových sazeb a v důsledku vzájemného vztahu mezi úrokovou sazbou a tržními cenami obligací. Jestliže se očekává, že úrokové sazby porostou, potom tento rst úrokových sazeb vyvolá kapitálové ztráty z držby obligací, jež převáží rostoucí úrokový výnos z držby obligací a investoři budou proto držet a poptávat peníze místo obligací.
Nabídka peněz
Pod pojmem nabídka peněz budeme rozumět tvorbu peněz. Hlavní součástí peněz v oběhu jsou depozitní (bankovní) peníze.
BANKOVNÍ SOUSTAVA
Bankovní soustava má v tržních ekonomikách dva okruhy: centrální banka, obchodní banky.
Centrální banka mže mít podobu jedné banky nebo systému bank. Je to instituce zřízená vládou, v řadě zemí je však ve svém rozhodování samostatná. Mezi její funkce patří provádět finanční operace vlády, emitovat bankovky, poskytovat úvěry obchodním bankám, spravovat měnové rezervy a zejména regulovat činnost obchodních bank.
Obchodní banky vykonávají operace aktivní (poskytují úvěry), pasivní (přijímají vklady, vydávají obligace a akcie) a zprostředkovatelské (služby klientům, jako vedení účtu, směnárenské služby, atd.).Obchodní banky jsou zpravidla soukromé podniky hospodařící podle ziskového kriteria. Jejich činnost je však výrazně ovlivňována ze strany vády a CB, a to za dvojím účelem:
1) Zabezpečovat stabilitu bankovní soustavy
Smyslem této regulace je vytvořit jistotu vkladatelům, zabránit masovému vybírání vkladů a hromadným bankovním bankrotům.K tomu slouží předpisy i vzniku bank, povinné pojištění depozit do určité výše a zákonem určené minimální rezervy.
2) Regulace tvorby bankovních (depozitních) peněz
Při této regulaci má významnou funkci povinná rezerva.
Za normálních okolností je vyloučeno, že by všichni vkladatelé vyzvedli naráz své vklady. Banka tedy může se svěřenými vklady určitým způsobem disponovat. Část z nich musí držet jako výše zmíněnou povinnou rezervu u CB. Velikost těchto rezerv je stanovena jako podíl na depozitech, jako tzv. míra rezerv. Existují různé výše míry rezerv v závislosti na výši a druhu vkladu. Zbylou část využívají banky k poskytování úvěrů a k finančním investicím.
D = 1/r * R
r…míra rezerv
D..přírůstek depozitních peněz
R…přírůstek rezerv
Proces multiplikace depozitních peněz
Zobrazují se příspěvky se štítkempeníze. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempeníze. Zobrazit všechny příspěvky
Platební styk
Platební styk
Podstatou platebního styku je převod peněz od plátce k příjemci.
Peníze
Je to prostředek k placení za zboží a služby, rozvojem dělby práce dochází k rozvoji směny. Původní směna se nazývala naturální (zboží za zboží => BARTROVÉ OBCHODY). Tento druh směny brzdil rozvoj. Hledal se speciální směnný prostředek, kterým by se stalo určité zboží (u Slovanů => plátno, dobytek, …). Ještě později se staly ekvivalentem zlato, peníze, drahé kovy.
Výhody:
- jejich trvanlivost
- dělitelnost
- v malém kousku kovu je ukryta velká hodnota
Nevýhody:
- těžké
- v oběhu se upotřebovávaly => měnily tvar. Zlato bylo časem nahrazováno slitkem kovu (neplnohod. hodnota). Vzrostl vliv používání papírových peněz (zastupoval zlato, kovy). Vyvinuly se z dlužných úpisů. Původně byly zcela zaměnitelné za zlato.
Formy peněz
1. mince => nízké nom. hodnoty
2. bankovky emituje ČNB
HOTOVOSTNÍ PENÍZE* do určité doby (mají roční výpovědní dobu)
3. depozitní peníze
- termínované vklady
- vklady na požádání (netermínované vklady) může si ty peníze vybrat kdykoliv
• výhoda => mají vyšší úrok, než neterminované
• nevýhoda => nemůže si je vybrat hned, až po určité době…
Podstatou platebního styku je převod peněz od plátce k příjemci.
Peníze
Je to prostředek k placení za zboží a služby, rozvojem dělby práce dochází k rozvoji směny. Původní směna se nazývala naturální (zboží za zboží => BARTROVÉ OBCHODY). Tento druh směny brzdil rozvoj. Hledal se speciální směnný prostředek, kterým by se stalo určité zboží (u Slovanů => plátno, dobytek, …). Ještě později se staly ekvivalentem zlato, peníze, drahé kovy.
Výhody:
- jejich trvanlivost
- dělitelnost
- v malém kousku kovu je ukryta velká hodnota
Nevýhody:
- těžké
- v oběhu se upotřebovávaly => měnily tvar. Zlato bylo časem nahrazováno slitkem kovu (neplnohod. hodnota). Vzrostl vliv používání papírových peněz (zastupoval zlato, kovy). Vyvinuly se z dlužných úpisů. Původně byly zcela zaměnitelné za zlato.
Formy peněz
1. mince => nízké nom. hodnoty
2. bankovky emituje ČNB
HOTOVOSTNÍ PENÍZE* do určité doby (mají roční výpovědní dobu)
3. depozitní peníze
- termínované vklady
- vklady na požádání (netermínované vklady) může si ty peníze vybrat kdykoliv
• výhoda => mají vyšší úrok, než neterminované
• nevýhoda => nemůže si je vybrat hned, až po určité době…
Kvantitativní teorie peněz, Soudobý monetarismus
3.7. Kvantitativní teorie peněz (cen) - KTP
Kvantifikuje souvislosti mezi změnou peněžní zásoby M a cenovou hladinou P
Vychází z kvantitativní rovnice MV=PY. P*Y je nominální důchod. M je množství peněz v ekonomice. Předpokládá, že rychlost obratu peněz (V) má konstantní nebo rovnoměrně rostoucí tendenci, zatímco produkt (Y) je vždy na úrovni plné zaměstnanosti. Za těchto předpokladů povede procentuální zvýšení M ke procentuálnímu zvýšení P. KTP kvantifikuje tuto změnu.
3.8. Soudobý monetarismus (M. Friedman)
Vychází z obdobných základů jako stará verze, tj. z pružných nominálních mzdových sazeb i cen statků. Připouští však, že výkyvy agregátní poptávky způsobené měnovou politikou vedou krátkodobě ke změně nominálního produktu, a to jak reálného produktu, tak i cenové hladiny (odchylka Y od Y*, výkyvy P). Zároveň monetarismus předpokládá v delším období svislou křivku LRAS a automatické obnovování přirozené míry nezaměstnanosti, tj. udržování potenciálního produktu.
To znamená, že změna AD pod vlivem měnové politiky nebude ovlivňovat ani Y ani u. Jakákoliv změna AD vede pouze ke změně cenové hladiny.
Předpokladem je stabilita soukromého sektoru, tj. poptávkové šoky nepochází z výkyvů chování soukromých subjektů, ale jen ze strany měnové politiky centrální banky.
Fiskální politika je dle monetaristů neúčinná vůči AD. Dále, že nabídka poroste každým rokem stabilním tempem, odpovídajícím tempu Y* ( 3 – 5% ). S tímto růstem AS bude spojen odpovídající růst AD.
Dle názoru monetaristů bude ekonomika stabilnější, když ji přestane CB stabilizovat.
Měnová politika se má zaměřit na zabezpečení stabilního růstu peněžní zásoby. Tzv. pevné měnové pravidlo.
Předpokladem pro fungování pevného měnového pravidla je ovšem stabilní MD.
3.9. Závěry
Nebezpečím pevného měnového pravidla jsou nepředvídatelné důsledky na nezaměstnanost a úrokovou sazbu.
Nebezpečím Keynesiánského přístupu jsou časová zpoždění a inflační tendence.
Kvantifikuje souvislosti mezi změnou peněžní zásoby M a cenovou hladinou P
Vychází z kvantitativní rovnice MV=PY. P*Y je nominální důchod. M je množství peněz v ekonomice. Předpokládá, že rychlost obratu peněz (V) má konstantní nebo rovnoměrně rostoucí tendenci, zatímco produkt (Y) je vždy na úrovni plné zaměstnanosti. Za těchto předpokladů povede procentuální zvýšení M ke procentuálnímu zvýšení P. KTP kvantifikuje tuto změnu.
3.8. Soudobý monetarismus (M. Friedman)
Vychází z obdobných základů jako stará verze, tj. z pružných nominálních mzdových sazeb i cen statků. Připouští však, že výkyvy agregátní poptávky způsobené měnovou politikou vedou krátkodobě ke změně nominálního produktu, a to jak reálného produktu, tak i cenové hladiny (odchylka Y od Y*, výkyvy P). Zároveň monetarismus předpokládá v delším období svislou křivku LRAS a automatické obnovování přirozené míry nezaměstnanosti, tj. udržování potenciálního produktu.
To znamená, že změna AD pod vlivem měnové politiky nebude ovlivňovat ani Y ani u. Jakákoliv změna AD vede pouze ke změně cenové hladiny.
Předpokladem je stabilita soukromého sektoru, tj. poptávkové šoky nepochází z výkyvů chování soukromých subjektů, ale jen ze strany měnové politiky centrální banky.
Fiskální politika je dle monetaristů neúčinná vůči AD. Dále, že nabídka poroste každým rokem stabilním tempem, odpovídajícím tempu Y* ( 3 – 5% ). S tímto růstem AS bude spojen odpovídající růst AD.
Dle názoru monetaristů bude ekonomika stabilnější, když ji přestane CB stabilizovat.
Měnová politika se má zaměřit na zabezpečení stabilního růstu peněžní zásoby. Tzv. pevné měnové pravidlo.
Předpokladem pro fungování pevného měnového pravidla je ovšem stabilní MD.
3.9. Závěry
Nebezpečím pevného měnového pravidla jsou nepředvídatelné důsledky na nezaměstnanost a úrokovou sazbu.
Nebezpečím Keynesiánského přístupu jsou časová zpoždění a inflační tendence.
Bankovní sektor a nabídka peněz
Bankovní sektor a nabídka peněz
Je tvořen centrální bankou a velkým počtem komerčních bank.
Centrální banka by měla být nezávislá.
Finanční zprostředkovatelé jsou instituce (banky, pojišťovací společnosti), které přebírají vklady nebo fondy od jedné skupiny a půjčují je jiné skupině.
3.3.1. Bilance centrální banky
Aktiva
Úvěry komerčním bankám
CP
Měnové rezervy
Ostatní
Pasiva
Emise oběživa
Rezervy komerčních bank
Vklady
Emise CP
Ostatní
3.3.2. Bilance komerční banky
Aktiva
Rezervy ( hotovost + vklady u CB )
Úvěry
CP
Ostatní ( HIM )
Pasiva
Depozita
Výpůjčky
ZJ
Ostatní
3.3.3. Tvorba peněz
Proces vzniku peněz, případně stahování peněz z oběhu, probíhá jako tzv. multiplikovaná expanze popř. restrikce bankovních depozit.
Tento multiplikátor vyjadřuje o kolik se zvětší peněžní zásoba v podobě přírůstku depozitních peněz, pokud se rezervy komerčních bank ( tzv. měnová báze ) zvýší o peněžní jednotku.
Uvedený proces funguje i v opačném směru jak tzv. multiplikované restrikce.
Uvedený multiplikační proces platí pouze za následujících předpokladů:
• Neexistují přebytečné rezervy - dobrovolné nad povinnými
• Všechny peníze nabývají podoby bankovních depozit v daném bankovním systému. Tj. neunikají z bankovní soustavy jako hotovost do oběhu nebo do zahraničí
3.3.4. Nabídka peněz
Množství peněz v ekonomice , tj. peněžní zásoba obíhající určitou rychlostí, představuje na peněžním trhu nabídku peněz.
Graf nabídky peněz (MS) má podobu vertikální linie díky zcela neelastické citlivosti MS na úrokovou míru. Je podmíněn předpokladem, že KB nedrží přebytečné rezervy. Proces expanze nebo restrikce depozitních peněz způsobený centrální bankou (nákup/prodej vládních cenných papírů, úvěry KB, regulace přílivu peněz ze zahr., ...) vede k expanzi/restrikci peněžní zásoby posun křivky MS doleva restriktivními opatřeními cent. banky, posun doprava exapnzivními.
Expanzivní monetární politika bývá doprovázena poklesem transakční rychlosti peněz, protože stejný objem transakcí zprostředkovává více peněz.
Je tvořen centrální bankou a velkým počtem komerčních bank.
Centrální banka by měla být nezávislá.
Finanční zprostředkovatelé jsou instituce (banky, pojišťovací společnosti), které přebírají vklady nebo fondy od jedné skupiny a půjčují je jiné skupině.
3.3.1. Bilance centrální banky
Aktiva
Úvěry komerčním bankám
CP
Měnové rezervy
Ostatní
Pasiva
Emise oběživa
Rezervy komerčních bank
Vklady
Emise CP
Ostatní
3.3.2. Bilance komerční banky
Aktiva
Rezervy ( hotovost + vklady u CB )
Úvěry
CP
Ostatní ( HIM )
Pasiva
Depozita
Výpůjčky
ZJ
Ostatní
3.3.3. Tvorba peněz
Proces vzniku peněz, případně stahování peněz z oběhu, probíhá jako tzv. multiplikovaná expanze popř. restrikce bankovních depozit.
Tento multiplikátor vyjadřuje o kolik se zvětší peněžní zásoba v podobě přírůstku depozitních peněz, pokud se rezervy komerčních bank ( tzv. měnová báze ) zvýší o peněžní jednotku.
Uvedený proces funguje i v opačném směru jak tzv. multiplikované restrikce.
Uvedený multiplikační proces platí pouze za následujících předpokladů:
• Neexistují přebytečné rezervy - dobrovolné nad povinnými
• Všechny peníze nabývají podoby bankovních depozit v daném bankovním systému. Tj. neunikají z bankovní soustavy jako hotovost do oběhu nebo do zahraničí
3.3.4. Nabídka peněz
Množství peněz v ekonomice , tj. peněžní zásoba obíhající určitou rychlostí, představuje na peněžním trhu nabídku peněz.
Graf nabídky peněz (MS) má podobu vertikální linie díky zcela neelastické citlivosti MS na úrokovou míru. Je podmíněn předpokladem, že KB nedrží přebytečné rezervy. Proces expanze nebo restrikce depozitních peněz způsobený centrální bankou (nákup/prodej vládních cenných papírů, úvěry KB, regulace přílivu peněz ze zahr., ...) vede k expanzi/restrikci peněžní zásoby posun křivky MS doleva restriktivními opatřeními cent. banky, posun doprava exapnzivními.
Expanzivní monetární politika bývá doprovázena poklesem transakční rychlosti peněz, protože stejný objem transakcí zprostředkovává více peněz.
Peněžní zásoba, Poptávka po penězích a motivy jejich držby
3.1.3. Peněžní zásoba
Je množství peněz v ekonomice, neboli také nabídka peněz
Je tvořena různými peněžními agregáty
• M1 – peněžní agregát v užším smyslu. Je to hotovostní oběživo + vklady na viděnou
• M2 - peněžní agregát v širším smyslu. Je to M1 + úsporová a termínová depozita
Atd. U nás to má ČNB trochu odlišně (objem v mld. Kč koncem 1997:
• M0 – oběživo (119,3)
• M1 – M0 + vklady na viděnou (445,1)
• M2 – M1 + quasipeníze ( TV+vklady rezidentů v cizích měnách ) (1217,6)
L = M2 + SPP + poukázky ČNB + poukázky FNM v portfoliu domácích nebankovních subjektů. (1241,8)
3.2. Poptávka po penězích a motivy jejich držby
.Poptávka po penězích (MD) je představována množstvím peněz, které jsou ochotny držet ekonomické subjekty při určité úrokové sazbě.
3.2.1. Motivy držby:
transakční motiv - držba peněz za účelem např. běžných výdajů domácností. Z důvodu časového nesouladu mezi příjmy a výdaji. Spolu s ním uznáván i opatrnostní motiv pro případ neočekávaných výdajů nebo poklesu příjmů.
spekulační motiv - vychází z nejistoty výnosů alternativních finančních aktiv, tj. ůroků, kapitálové ztráty nebo zisku v souvislosti s vývojem tržních cen cenných papírů. Teorie portfolia vychází ze skutečnosti, že ekonomické subjekty vykazují vyšší či nižší averzi k riziku. Vyšší výnos v podobě úrokové sazby stimuluje k držbě rizikovějších aktiv a tedy k nižší držbě peněz. Spekulační motiv je též spojován s úsilím ekonomických subjektů získat dodatečné bohatství na základě výhodných nákupů a prodejů různých aktiv.
Graf poptávky po penězích odráží skutečnost, že poptávané množství roste s poklesem nominální úrokové sazby (pohyb po křivce MD).
Je množství peněz v ekonomice, neboli také nabídka peněz
Je tvořena různými peněžními agregáty
• M1 – peněžní agregát v užším smyslu. Je to hotovostní oběživo + vklady na viděnou
• M2 - peněžní agregát v širším smyslu. Je to M1 + úsporová a termínová depozita
Atd. U nás to má ČNB trochu odlišně (objem v mld. Kč koncem 1997:
• M0 – oběživo (119,3)
• M1 – M0 + vklady na viděnou (445,1)
• M2 – M1 + quasipeníze ( TV+vklady rezidentů v cizích měnách ) (1217,6)
L = M2 + SPP + poukázky ČNB + poukázky FNM v portfoliu domácích nebankovních subjektů. (1241,8)
3.2. Poptávka po penězích a motivy jejich držby
.Poptávka po penězích (MD) je představována množstvím peněz, které jsou ochotny držet ekonomické subjekty při určité úrokové sazbě.
3.2.1. Motivy držby:
transakční motiv - držba peněz za účelem např. běžných výdajů domácností. Z důvodu časového nesouladu mezi příjmy a výdaji. Spolu s ním uznáván i opatrnostní motiv pro případ neočekávaných výdajů nebo poklesu příjmů.
spekulační motiv - vychází z nejistoty výnosů alternativních finančních aktiv, tj. ůroků, kapitálové ztráty nebo zisku v souvislosti s vývojem tržních cen cenných papírů. Teorie portfolia vychází ze skutečnosti, že ekonomické subjekty vykazují vyšší či nižší averzi k riziku. Vyšší výnos v podobě úrokové sazby stimuluje k držbě rizikovějších aktiv a tedy k nižší držbě peněz. Spekulační motiv je též spojován s úsilím ekonomických subjektů získat dodatečné bohatství na základě výhodných nákupů a prodejů různých aktiv.
Graf poptávky po penězích odráží skutečnost, že poptávané množství roste s poklesem nominální úrokové sazby (pohyb po křivce MD).
Hotovostní platební styk
Hotovostní platební styk
- používají se zde bankovky a mince ve fyzické podobě
- dříve tzv. naturální směna = zboží za zboží, nevýhody četné =) hledal se ekvivalent, kterým by se platilo za vše = VŠEOBECNÝ EKVIVALENT
- bylo jím zboží, které bylo v té době nejvíce ceněné (stále nevýhodné)
- později ekvivalentem DRAHÉ KOVY
- dále MINCE (původně z drahých kovů, později nahrazeno slitinou)
- DNES i papírové peníze -) BANKOVKY A MINCE, dále platební karty, můžou se použít i depozita (peníze vložené na účtech)
- Vývoj není ukončen
Funkce peněz:
- prostředek směny
- míra hodnoty (pomocí peněz oceníme všechny ostatní statky a služby)
- uchovatelem hodnot
Ochranné prvky bankovek:
vodoznak, okénkový proužek, soutisková značka, skrytý obrazec, opticky proměnlivá barva, bankovní papír.
výroba je velmi nákladná, cílem zamezit padělání = upřednostňuje se bezhotovostní pl. styk
- používají se zde bankovky a mince ve fyzické podobě
- dříve tzv. naturální směna = zboží za zboží, nevýhody četné =) hledal se ekvivalent, kterým by se platilo za vše = VŠEOBECNÝ EKVIVALENT
- bylo jím zboží, které bylo v té době nejvíce ceněné (stále nevýhodné)
- později ekvivalentem DRAHÉ KOVY
- dále MINCE (původně z drahých kovů, později nahrazeno slitinou)
- DNES i papírové peníze -) BANKOVKY A MINCE, dále platební karty, můžou se použít i depozita (peníze vložené na účtech)
- Vývoj není ukončen
Funkce peněz:
- prostředek směny
- míra hodnoty (pomocí peněz oceníme všechny ostatní statky a služby)
- uchovatelem hodnot
Ochranné prvky bankovek:
vodoznak, okénkový proužek, soutisková značka, skrytý obrazec, opticky proměnlivá barva, bankovní papír.
výroba je velmi nákladná, cílem zamezit padělání = upřednostňuje se bezhotovostní pl. styk
Peníze a platební styk
Peníze a platební styk
Podstatou platebního styku je převod peněz od plátce k příjemci.
Platební styk
- hotovostní – platba pomocí fyzických peněz, mezi PO i FO
bezhotovostní – bez fyzické přítomnosti peněz, bezpečnější, rychlejší, v oběhu méně
fyzických peněz, což je dobré, neboť jejich výtisk je drahý
BEZHOTOVOSTNÍ
používají se písemné příkazy: příkaz k úhradě, k inkasu
Používají se pevné nosiče dat, dálkový přenos dat, homebanking….
V zahraničním obchodě se používá dokumentární inkaso a akreditiv.
Dále: směnky, šeky, poštovní poukázky
Písemná podoba příkazu: jednotlivý (jediný dod., 1. Věc)
Hromadný (více dodavatelům)
Trvalý (v průběhu se pravidelně opakují)
Podstatou platebního styku je převod peněz od plátce k příjemci.
Platební styk
- hotovostní – platba pomocí fyzických peněz, mezi PO i FO
bezhotovostní – bez fyzické přítomnosti peněz, bezpečnější, rychlejší, v oběhu méně
fyzických peněz, což je dobré, neboť jejich výtisk je drahý
BEZHOTOVOSTNÍ
používají se písemné příkazy: příkaz k úhradě, k inkasu
Používají se pevné nosiče dat, dálkový přenos dat, homebanking….
V zahraničním obchodě se používá dokumentární inkaso a akreditiv.
Dále: směnky, šeky, poštovní poukázky
Písemná podoba příkazu: jednotlivý (jediný dod., 1. Věc)
Hromadný (více dodavatelům)
Trvalý (v průběhu se pravidelně opakují)
Bankovní kreace peněz (multiplikace depozit)
Bankovní peníze (depozitní, žirové) mají podobu účetního zápisu a jejich tvorba je založena na částečném krytí vkladů rezervami. Rozdíl mezi vklady a rezervami možno použít k poskytování úvěrů.
Bankovní peníze jsou vytvářeny prostřednictvím multiplikované expanze bankovních vkladů.
Bankovní peníze jsou vytvářeny prostřednictvím multiplikované expanze bankovních vkladů.
Bankovní kreace peněz (multiplikace depozit)
Bankovní peníze (depozitní, žirové) mají podobu účetního zápisu a jejich tvorba je založena na částečném krytí vkladů rezervami. Rozdíl mezi vklady a rezervami možno použít k poskytování úvěrů.
Bankovní peníze jsou vytvářeny prostřednictvím multiplikované expanze bankovních vkladů.
Př.: PMR 10 %
Účetní zůstatek PMR úvěr-půjčím
100.- 10.- 90.-
90.- 9.- 81.-
81.- 8,1 72,9
72,9
....
1000.- 100.-
Bankovní peníze jsou vytvářeny prostřednictvím multiplikované expanze bankovních vkladů.
Př.: PMR 10 %
Účetní zůstatek PMR úvěr-půjčím
100.- 10.- 90.-
90.- 9.- 81.-
81.- 8,1 72,9
72,9
....
1000.- 100.-
Nástroje CB k ovlivňování nabídky peněz a k regulaci úvěrových aktivit KB
1. PMR .. zákonné rezervy bank u CB, snížení PMR –> zvyšuje bankám možnosti úvěrování klientů
2. Operace na volném trhu .. nákupy/prodeje CP (pokud nakupuje CP CB, zvyšuje nebídku peněz v oběhu a naopak), tento nástroj má úzkou vazbu na rozpočtovou politiku a slouží často ke krytí schodku státního rozpočtu
3. Změny diskontní sazby:
- růst sazby snižuje zájem KB o úvěry od CB
- účinnost je závislá mírou závislosti KB na úvěrech od CB
- důležitá je informační funkce, změna sazby informuje KB i ostatní ekonomické subjekty o představě CB o očekávaném vývoji NH
2. Operace na volném trhu .. nákupy/prodeje CP (pokud nakupuje CP CB, zvyšuje nebídku peněz v oběhu a naopak), tento nástroj má úzkou vazbu na rozpočtovou politiku a slouží často ke krytí schodku státního rozpočtu
3. Změny diskontní sazby:
- růst sazby snižuje zájem KB o úvěry od CB
- účinnost je závislá mírou závislosti KB na úvěrech od CB
- důležitá je informační funkce, změna sazby informuje KB i ostatní ekonomické subjekty o představě CB o očekávaném vývoji NH
NABÍDKA PENĚZ V KEYNESOVSKÉM POJETÍ
- množství peněz v oběhu není závislé pouze na opatřeních vlády a centrální banky
- uznávají významnou závislost mezi nominálním HDP a množstvím peněz v oběhu, ale příčinný vztah mezi nominálním HDP a nabídkou peněz chápou obráceně než monetaristé ( vláda nemůže dost dobře určovat v keynesovském pojetí množství peněz v oběhu, může ho pouze prostřednictvím změn monetární báze ovlivňovat)
- nepředpokládají existenci stálého peněžního multiplikátoru mezi monetární bází a množstvím peněz v oběhu
- kladou důraz na úlohu poptávky ekonomických subjektů po úvěru
- nabídka peněz je na úrokové míře mnohem závislejší
- uznávají významnou závislost mezi nominálním HDP a množstvím peněz v oběhu, ale příčinný vztah mezi nominálním HDP a nabídkou peněz chápou obráceně než monetaristé ( vláda nemůže dost dobře určovat v keynesovském pojetí množství peněz v oběhu, může ho pouze prostřednictvím změn monetární báze ovlivňovat)
- nepředpokládají existenci stálého peněžního multiplikátoru mezi monetární bází a množstvím peněz v oběhu
- kladou důraz na úlohu poptávky ekonomických subjektů po úvěru
- nabídka peněz je na úrokové míře mnohem závislejší
MONETARISTICKÉ POJETÍ NABÍDKY PENĚZ
- nabídka peněz je chápana jako exogenní veličina závislá na chování vlády a centrální banky
(ty určují a mění množství peněz v oběhu změna kupní síly peněžní jednotky)
- prudké a výrazné změny množství peněz v oběhu vedou k šokům, jimž se musí přizpůsobovat jinak stabilní poptávka po penězích
- nabídka peněz je potenciálním zdrojem destabilizace ekonomiky, protože její neočekávané změny mohou vyvolat přizpůsobovací procesy, které nabudou podoby hospodářského cyklu
- nabídka peněz, podobně jako poptávka po penězích, je málo závislá na úrokové míře
- nestabilita provázející peněžní a úvěrovou politiku vlád sledující jiné cíle, než je stabilní vývoj peněžní nabídky
- východiskem je úvěrově kreační teorie peněz (je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem)
- existence úzkého vztahu mezi vývojem nabídky peněz a nominálním HDP
- na základě vysoké pozitivní korelace mezi vývojem těchto veličin je nabídka peněz rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu
(ty určují a mění množství peněz v oběhu změna kupní síly peněžní jednotky)
- prudké a výrazné změny množství peněz v oběhu vedou k šokům, jimž se musí přizpůsobovat jinak stabilní poptávka po penězích
- nabídka peněz je potenciálním zdrojem destabilizace ekonomiky, protože její neočekávané změny mohou vyvolat přizpůsobovací procesy, které nabudou podoby hospodářského cyklu
- nabídka peněz, podobně jako poptávka po penězích, je málo závislá na úrokové míře
- nestabilita provázející peněžní a úvěrovou politiku vlád sledující jiné cíle, než je stabilní vývoj peněžní nabídky
- východiskem je úvěrově kreační teorie peněz (je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem)
- existence úzkého vztahu mezi vývojem nabídky peněz a nominálním HDP
- na základě vysoké pozitivní korelace mezi vývojem těchto veličin je nabídka peněz rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu
Nabídka peněz v keynesovském pojetí
V tomto pojetí není množství peněz v oběhu závislé pouze na opatřeních vlády a centrální banky. Vláda nemůže dost dobře určovat množství peněz v oběhu, může ho pouze ovlivňovat prostřednictvím změn monetární báze.
Keynesovci nepředpokládají existenci stálého peněžního multiplikátoru mezi monetární bází a množstvím peněz v oběhu. Při určování množství peněz v oběhu kladou důraz na úlohu poptávky po úvěru.
Nabídka peněz je na úrokové míře mnohem závislejší.
Keynesovci nepředpokládají existenci stálého peněžního multiplikátoru mezi monetární bází a množstvím peněz v oběhu. Při určování množství peněz v oběhu kladou důraz na úlohu poptávky po úvěru.
Nabídka peněz je na úrokové míře mnohem závislejší.
Nabídka peněz
v moderním tržním hospodářství je peněžní oběh založen na neplnohodnotných penězích s nuceným oběhem. Tyto peníze mají buď podobu papírového oběživa a mincí, nebo zápisů na bankovních účtech či v pamětích počítačů.
Smysl a způsoby ovlivňování nabídky peněz
V moderním tržním hospodářství je peněžní oběh založen na neplnohodnotných penězích s nuceným oběhem.
Nabídka peněz je závislá především na regulačních opatřeních vlády a centrální banky. Vývoj nabídky je závislý i na vývoji úrokových sazeb s nimiž je spojena tzv.úvěrová kreace peněz.
Centrální banka přímo vytváří monetární bázi složenou z oběživa a z bankovních rezerv.
Nabídka peněz je závislá především na regulačních opatřeních vlády a centrální banky. Vývoj nabídky je závislý i na vývoji úrokových sazeb s nimiž je spojena tzv.úvěrová kreace peněz.
Centrální banka přímo vytváří monetární bázi složenou z oběživa a z bankovních rezerv.
Monetaristické pojetí nabídky peněz
V tomto pojetí je nabídka peněz chápána jako exogenní veličina závislá na chování vlády a centrální banky. Tyto orgány mohou určovat a měnit kupní sílu peněžní jednotky. Prudké a výrazné změny množství peněz v oběhu vedou k šokům, jimž se musí přizpůsobovat jinak stabilní poptávka po penězích. Nabídka peněz je potenciálním zdrojem destabilizace ekonomiky.
Monetaristé vycházejí z představy, že nabídka peněz je málo závislá na úrokové míře. Zdůrazňují její nestabilitu provázející obvykle peněžní a úvěrovou politiku vlád.
Úvěrová kreace peněz je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem. Podle nich existuje velmi úzký vztah mezi vývojem nabídky a nominálním HDP. Nabídka peněz je rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu.
Monetaristé vycházejí z představy, že nabídka peněz je málo závislá na úrokové míře. Zdůrazňují její nestabilitu provázející obvykle peněžní a úvěrovou politiku vlád.
Úvěrová kreace peněz je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem. Podle nich existuje velmi úzký vztah mezi vývojem nabídky a nominálním HDP. Nabídka peněz je rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu.
Plnohodnotné peníze a peníze s nuceným oběhem
Před 2500 lety raženy měděné, stříbrné a zlaté mince, jejich hodnota byla založena na hodnotě mincovního kovu.
S vývojem tržní ekonomiky začaly být nahrazovány papírovými penězi. Ty měly zpočátku podobu bankovek krytých zlatem.
Další formou byly státovky, které vydávaly státy ke krytí svých výdajů, nebyly kryty zlatem a nebyly za zlato směnitelné.
Zlatý standard – neplnohodnotné peníze byly vázány na zlato, které fungovalo v peněžní soustavě v podobě zlatých mincí a prostřednictvím bankovek krytých zlatem a zlato směnitelné.
Ve 30.letech 20.století došlo k Velké deprese – zlaté krytí a směnitelnost papírových peněz za zlato bylo zrušeno.
Na počátku 70.let byla směnitelnost US dolaru za zlato definitivně zrušena, tím skončil tzv.standard zlaté devizy. Tento proces, v němž zlato ztratilo svůj význam pro stabilitu peněžního oběhu a kupní síly peněz bylo označeno jako demonetizace zlata.
S vývojem tržní ekonomiky začaly být nahrazovány papírovými penězi. Ty měly zpočátku podobu bankovek krytých zlatem.
Další formou byly státovky, které vydávaly státy ke krytí svých výdajů, nebyly kryty zlatem a nebyly za zlato směnitelné.
Zlatý standard – neplnohodnotné peníze byly vázány na zlato, které fungovalo v peněžní soustavě v podobě zlatých mincí a prostřednictvím bankovek krytých zlatem a zlato směnitelné.
Ve 30.letech 20.století došlo k Velké deprese – zlaté krytí a směnitelnost papírových peněz za zlato bylo zrušeno.
Na počátku 70.let byla směnitelnost US dolaru za zlato definitivně zrušena, tím skončil tzv.standard zlaté devizy. Tento proces, v němž zlato ztratilo svůj význam pro stabilitu peněžního oběhu a kupní síly peněz bylo označeno jako demonetizace zlata.
Faktory určující poptávku po penězích
Tři základní motivy preference likvidity:
Transakční motiv – vzniká na základě přímé závislosti poptávky po penězích na vývoji nominálního HDP. Vychází z nutnosti zajišťovat penězi existující směnné akty či transakce v ekonomice. Je přímo úměrně závislý na množství statků a služeb a na jejich cenách
Opatrnostní motiv – je výsledkem snahy vytvořit si určitou peněžní zásobu pro případy neočekávaných událostí, které vyžadují finanční zdroje.
Finanční motiv – peníze představují pro ekonomické subjekty jednu z forem bohatství a jejich údržba je spojena s porovnáním s užitky, které přinášejí i jiné formy bohatství
Poptávka po penězích je souhrnem transakční poptávky a finanční poptávky po penězích.
Transakční motiv – vzniká na základě přímé závislosti poptávky po penězích na vývoji nominálního HDP. Vychází z nutnosti zajišťovat penězi existující směnné akty či transakce v ekonomice. Je přímo úměrně závislý na množství statků a služeb a na jejich cenách
Opatrnostní motiv – je výsledkem snahy vytvořit si určitou peněžní zásobu pro případy neočekávaných událostí, které vyžadují finanční zdroje.
Finanční motiv – peníze představují pro ekonomické subjekty jednu z forem bohatství a jejich údržba je spojena s porovnáním s užitky, které přinášejí i jiné formy bohatství
Poptávka po penězích je souhrnem transakční poptávky a finanční poptávky po penězích.
Peníze
• jsou zvláštní druh aktiva, které plní funkce prostředku směny, míry hodnoty čili zúčtovací jednotky a uchovatele hodnot. Toto aktivum musí být přijímáno všemi ekonomickými subjekty.
• mají nulovou elasticitu substituce a výroby, jsou dokonale likvidní, jejich používání je spojeno s nulovými transakčními náklady.
Peníze v tržní ekonomice plní 3 funkce:
1. prostředek směny – schopnost peněz zprostředkovávat směnné akty a je založena na ochotě všech ekonomických subjektů přijímat je k úhradě závazků
2. zúčtovací jednotka – schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb, aktiv a pasiv
3. uchovatel hodnoty – peníze umožňují udržovat hodnoty v čase, můžeme si je odložit a nákupy uskutečnit později
Kvazipeníze – jsou např.dlouhodobé vklady v bankách a některé typy cenných papírů, zejména obligací.
• mají nulovou elasticitu substituce a výroby, jsou dokonale likvidní, jejich používání je spojeno s nulovými transakčními náklady.
Peníze v tržní ekonomice plní 3 funkce:
1. prostředek směny – schopnost peněz zprostředkovávat směnné akty a je založena na ochotě všech ekonomických subjektů přijímat je k úhradě závazků
2. zúčtovací jednotka – schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb, aktiv a pasiv
3. uchovatel hodnoty – peníze umožňují udržovat hodnoty v čase, můžeme si je odložit a nákupy uskutečnit později
Kvazipeníze – jsou např.dlouhodobé vklady v bankách a některé typy cenných papírů, zejména obligací.
3.6.2. Druhý stupeň
3.6.2. Druhý stupeň
Druhý stupeň efektu monetární politiky na vývoj makroekonomických veličin spočívá v interakci změněné agregátní poptávky s agregátní nabídkou. Dochází k interakci křivky AD s úsekem křivky SRAS ( v Keynes.pojetí )s nízkým ( i nulovým ) sklonem. V podmínkách nevyužitých výrobních faktorů dochází ke slabému růstu cenové hladiny při výrazném růstu produktu.
V případě monetární expanze při plné zaměstnanosti ( tj. Y = Y* ) je hlavním dopadem inflace tažená poptávkou, s následným přizpůsobením očekávané inflace ( zrychlení posunu SRAS nahoru ). Dlouhodobý účinek monetární expanze je růst cenové hladiny při opakovaném návratu Y k Y*. Nazývá se neutralita peněz, kdy měnová politika neovlivňuje reálný ale nominální produkt. V důsledku růstu míry očekávané inflace je třeba počítat s růstem potenciálního produktu ( posun SRAS a LRAS doprava ). Přístup používání měnových nástrojů expanzivně v dobách recese a restriktivně v dobách expanze je označován jako jemné dolaďování ekonomiky.
Je to tzv. politika s volností rozhodování ( tzv.diskreční politika ).
Závažná slabina monetární politiky v keynesiánském pojetí jsou časová zpoždění:
• vnitřní (rozpoznávací, rozhodovací a akční)
• vnější zpoždění (období mezi provedením a účinkem opatření).
Stabilizační politika může mít i destabilizující účinky a to hlavně díky vnějším zpožděním.
3.7. Kvantitativní teorie peněz (cen) - KTP
Kvantifikuje souvislosti mezi změnou peněžní zásoby M a cenovou hladinou P
Vychází z kvantitativní rovnice MV=PY. P*Y je nominální důchod. M je množství peněz v ekonomice. Předpokládá, že rychlost obratu peněz (V) má konstantní nebo rovnoměrně rostoucí tendenci, zatímco produkt (Y) je vždy na úrovni plné zaměstnanosti. Za těchto předpokladů povede procentuální zvýšení M ke procentuálnímu zvýšení P. KTP kvantifikuje tuto změnu.
Druhý stupeň efektu monetární politiky na vývoj makroekonomických veličin spočívá v interakci změněné agregátní poptávky s agregátní nabídkou. Dochází k interakci křivky AD s úsekem křivky SRAS ( v Keynes.pojetí )s nízkým ( i nulovým ) sklonem. V podmínkách nevyužitých výrobních faktorů dochází ke slabému růstu cenové hladiny při výrazném růstu produktu.
V případě monetární expanze při plné zaměstnanosti ( tj. Y = Y* ) je hlavním dopadem inflace tažená poptávkou, s následným přizpůsobením očekávané inflace ( zrychlení posunu SRAS nahoru ). Dlouhodobý účinek monetární expanze je růst cenové hladiny při opakovaném návratu Y k Y*. Nazývá se neutralita peněz, kdy měnová politika neovlivňuje reálný ale nominální produkt. V důsledku růstu míry očekávané inflace je třeba počítat s růstem potenciálního produktu ( posun SRAS a LRAS doprava ). Přístup používání měnových nástrojů expanzivně v dobách recese a restriktivně v dobách expanze je označován jako jemné dolaďování ekonomiky.
Je to tzv. politika s volností rozhodování ( tzv.diskreční politika ).
Závažná slabina monetární politiky v keynesiánském pojetí jsou časová zpoždění:
• vnitřní (rozpoznávací, rozhodovací a akční)
• vnější zpoždění (období mezi provedením a účinkem opatření).
Stabilizační politika může mít i destabilizující účinky a to hlavně díky vnějším zpožděním.
3.7. Kvantitativní teorie peněz (cen) - KTP
Kvantifikuje souvislosti mezi změnou peněžní zásoby M a cenovou hladinou P
Vychází z kvantitativní rovnice MV=PY. P*Y je nominální důchod. M je množství peněz v ekonomice. Předpokládá, že rychlost obratu peněz (V) má konstantní nebo rovnoměrně rostoucí tendenci, zatímco produkt (Y) je vždy na úrovni plné zaměstnanosti. Za těchto předpokladů povede procentuální zvýšení M ke procentuálnímu zvýšení P. KTP kvantifikuje tuto změnu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)