Platební bilance, devizový trh a vnější měnová politika
Platební bilance vyjadřuje ekonomické transakce subjektů dané země (rezidentů) se zahraničím během určitého období.
Podle MMF je platební bilance rozdělena zhruba do těchto částí:
1. B ě ž n ý ú č e t = vyjadřuje pohyb:
• výrobků - označováno též jako bilance zboží = obchodní bilance,
• služeb - označováno též jako neviditelný obchod; obchodní bilance spolu s bilancí služeb bývá označována též jako bilance výkonů.
• důchodů z výrobních faktorů (= výnosy), jako pracovní důchody,
• transferových plateb - sociální transfery, dary, převody pracovních příjmů cizinců, rezidentů ap.
2. K a p i t á l o v ý ú č e t = vývoj pohledávek a závazků rezidentů dané ekonomiky vůči zahraničí. Může být rozčleněn např. na:
• přímé zahraniční investice (FDI), tj. např. podíl na základním kapitálu podniku,
• portfoliové investice, zahrnující obligace a nízké kapitálové účasti,
• ostatní kapitál dlouhodobý a krátkodobý, tj. pohyb pohledávek a závazků,
3. R e z e r v y = vývoj aktiv v dispozici centrální banky, a to zejména zahraničních národních měn, zlata, ECU aj.,
4. C h y b y a o p o m i n u t í = vyjadřují rozdíl mezi výsledkem běžného a kapitálového účtu na straně jedné a změnou rezerv na straně druhé; je způsoben např. nedokonalostmi v evidence zmíněných toků a jiinými příčinami; umožňuje účetní rovnost kreditních a debetních součtů.
Každá transakce je v platební bilanci zachycena dvakrát:
1. kreditní položky (+):
• export statků,
• příliv důchodů a transferů,
• import kapitálu (zvýšení závazků, snížení pohledávek),
2. debetní položky (-):
• import statků,
• odliv důchodů a transferů,
• export kapitálu (snížení závazků, zvýšení pohledávek),
3. zvýšení rezerv (růst pohledávek): -,
4. snížení rezerv (pokles pohledávek): +.
Celkové saldo platební bilance se promítá do změny měnových rezerv centrální banky: aktivní saldo znamená zvýšení těchto rezerv, pasivní saldo znamená pokles těchto rezerv.
Vývoj platební bilance je hlavní okolností, určující vývoj zadluženosti domácích subjektů (rezidentů) vůči zahraničí. Jde o zadlužení jak podnikového sektoru (včetně bank), tak i vlády (včetně např. obcí).
Model Světové banky rozlišuje 5 stádií zadluženosti:
1. Mladá dlužnická země - čistý export je záporný, čistý příliv kapitálu je kladný, čistý dluh roste,
2. Zralá dlužnická země - čestý export se dostává z deficitu do aktiva, čistý příliv kapitálu slábne a růst čistého zahr. dluhu se zpomaluje,
3. Země splácející dluhy - aktivum NX roste, dochází k čistému odlivu kapitálu a poklesu čistého dluhu,
4. Mladá věřitelská země - čistý export se dostává do deficitu, zároveň se však zvyšují příjmy ze zahraničních aktiv, dochází k čistému odlivu kapitálu, čistý dluh se přeměňuje v čistou věřitelskou pozici,
5. Zralá věřitelská země - NX je deficitní, přitom vysoký příliv důchodů umožňuje udržovat nebo i zvyšovat čistou věřitelskou pozici.
Mezinárodní obchod s sebou přináší nový prvek: m ě n o v ý k u r s = představuje cenu cizí měny vyjádřenou v našich peněžních jednotkách.
M ě n o v ý t r h
= trh, na němž se obchoduje s měnami různých zemí; právě na něm se určuje měnový kurs.
Poptávka po cizích penězích vzniká, když si chceme koupit cizí statky, služby nebo aktiva. Křivka poptávky je klesající, neboť s poklesem ceny např. britské libry mají cizinci sklon chtít nakupovat více britských statků a služeb.
Se vzestupem hodnoty libry bude chtít britské obyvatelstvo kupovat více cizích statků, služeb a investic, a bude tudíž nabízet na měnovém trhu větší množství své měny.
Výši měnového kursu určuje rovnováha mezi nabídkou a poptávkou po zahraniční měně.
Pokles ceny určité měny vůči jiné nebo vůči všem ostatním měnám se nazývá „znehodnocení“ (devalvace; ta se omezuje pouze na situace, kdy země oficiálně „zavěsila“ svůj měnový kurs na jinou měnu nebo zlato a kdy dochází ke změně zavěšeného kursu neboli parity zvýšením ceny této druhé měny nebo zlata).Vzestup ceny měny vůči jiné měně se nazývá „zhodnocení“. Zvýšení oficiálního měnového kursu se nazývá revalvací.
S y s t é m y m ě n o v ý c h k u r s ů
Kursový systém = soubor pravidel, úmluv a tradic, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, které přesahují hranice zemí.
Máme 3 důležité případy: zlatý standard; případ „čistých“ plovoucích měnových kursů a dnešní systém „řízeně plovoucích“ měnových kursů.
Klasický zlatý standard
Vládl ve své nejčistší podobě v období 1880 -1913.
Většina zemí definovala své měny pomocí fixního množství zlata, a tím byly také určeny fixní měnové kursy mezi zeměmi se zlatým standardem.
Zlaté mince se staly prostředkem směny, někdy se lišily váhou.
Existovaly tzv. pevné měnové kursy (tzv. „nominální hodnoty“, „parity“).
Vzhledem k „tíze“ zlatých mincí, musely vlády nutně vydávat papírové certifikáty a zaručit, že je bude možno opět vyměnit za zlatý kov. (fungovalo to i naopak)
Pružné měnové kursy
Měnový kurs v tomto systému určují převážné tržní síly nabídky a poptávky. Relativní ceny měn se určují nákupy a prodeji mezi lidmi, firmami a vládami.
Můžeme rozlišit dva důležité případy - „volně plovoucí systém“ a „řízený plovoucí systém“.
Vládá intervenuje (angažuje se v kursové intervenci), když kupuje nebo prodává svou vlastní měnu nebo cizí měny, aby ovlivnila měnové kursy.
Volně plovoucí měnový kurs
Kurs je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakékoli intervence vlády. (úloha vlády je pasívní).
Řízené plovoucí měnové kursy
Vlády mají tendenci intervenovat prostřednictvím nákupu a prodejů měn, aby předcházely větším výkyvům kursů, nebo dokonce aby udržely paritu.
Převládal hlavně po 2. světové válce do roku 1971 (= tzv. brettonwoodský systém) a umožňoval, aby si země stanovily pevné parity měn aneboli zavěsily měnové kursy jeden na druhý. Podstatou b. systému bylo, že měnové kursy byly pevné, ale přizpůsobetelné (tj. v krátkém období pevné, ale přizpůsobitelné v dlouhém období).
Zobrazují se příspěvky se štítkemplatební bilance. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemplatební bilance. Zobrazit všechny příspěvky
Platební bilance
Platební bilance
Vyjadřuje všechny ekonomické transakce dané země, které jsou realizovány se zahraničím v daném časovém období. Platební bilance se skládá ze dvou stran. Je to vlastně podvojný účet, který má kreditní a debetní stranu. Na jednu stranu se zapisují všechny příjmy a na druhou všechny výdaje dané země. Celkový součet všech změn musí být roven nule.
Součástmi platební bilance jsou:
Běžný účet (obchodní bilance) - zachycuje veškeré toky služeb a výrobků, které plynou přes hranice země.
Běžný účet tedy zachycuje pohyb:
• Výrobků - někdy se označuje jako "obchodní bilance".
• Služeb – označováno jako neviditelné položky. Patří sem příjmy z turistického ruchu, reparace, honoráře, transfery, vládní dary, dividendy
• Důchodů výrobních faktorů – mzda pracovníků v zahraničí, dividendy…
• Transferových plateb – ty se dále dělí na běžné a kapitálové
Kapitálový účet (resp. finanční účet )- zahrnuje vývoj zahraničních pohledávek a závazků. Členění:
• Přímé zahraniční investice ( FDI )
• Portfolio investice
• Ostatní kapitál, tj. pohyb pohledávek a závazků…
Chyby a opomenutí ( Statistická diskrepance ) - jsou to chyby a omyly, které vznikají v důsledku nepřesnosti a neúplnosti informací o operacích mezinárodního obchodu
Měnový rezervy- změna devizových rezerv centrální banky
Vyjadřuje všechny ekonomické transakce dané země, které jsou realizovány se zahraničím v daném časovém období. Platební bilance se skládá ze dvou stran. Je to vlastně podvojný účet, který má kreditní a debetní stranu. Na jednu stranu se zapisují všechny příjmy a na druhou všechny výdaje dané země. Celkový součet všech změn musí být roven nule.
Součástmi platební bilance jsou:
Běžný účet (obchodní bilance) - zachycuje veškeré toky služeb a výrobků, které plynou přes hranice země.
Běžný účet tedy zachycuje pohyb:
• Výrobků - někdy se označuje jako "obchodní bilance".
• Služeb – označováno jako neviditelné položky. Patří sem příjmy z turistického ruchu, reparace, honoráře, transfery, vládní dary, dividendy
• Důchodů výrobních faktorů – mzda pracovníků v zahraničí, dividendy…
• Transferových plateb – ty se dále dělí na běžné a kapitálové
Kapitálový účet (resp. finanční účet )- zahrnuje vývoj zahraničních pohledávek a závazků. Členění:
• Přímé zahraniční investice ( FDI )
• Portfolio investice
• Ostatní kapitál, tj. pohyb pohledávek a závazků…
Chyby a opomenutí ( Statistická diskrepance ) - jsou to chyby a omyly, které vznikají v důsledku nepřesnosti a neúplnosti informací o operacích mezinárodního obchodu
Měnový rezervy- změna devizových rezerv centrální banky
Význam obchodní a platební bilance
Platební bilance země – vyjadřuje peněžní hodnotu všech ekonomických transakcí mezi ní a ostatními zeměmi v průběhu daného období, zpravidla za kalendářní rok.
Platební bilance má podobu účtu, ve kterém jsou zaznamenávány kredity a debetní položky. Z hlediska platební bilance je položka debetní, je-li výsledkem transakce tok peněžních prostředků ze země do okolního světa. Naopak za kreditní položku považujeme takovou transakci, která vede k přísunu finančních prostředků do země. Z tohoto hlediska jsou typicky debetní položkou např. dovozy, zatímco vývozy mají povahu kreditní položky.
Rozhodující položkou běžného účtu je obchodní bilance.
Obchodní bilance – odráží pohyb statků a služeb ze země a do země.
Rozdílem mezi vývozy a dovozy statků a služeb je položka označována jako čisté vývozy, nebo jako saldo obchodní bilance.
Další důležitou součástí běžného účtu jsou jednostranné transferové položky, jako jsou dary apod.
Součástí kapitálového účtu je vývoj aktiv země v zahraničí a pohyb aktiv patřících cizím státním příslušníkům v dané zemi. Příliv kapitálu do země znamená rozšíření kapitálu v zemi, ale současně má povahu kreditní položky, protože je spojen s přítokem finančních prostředků do země. Naopak zvýšení aktiv země ve vztahu k zahraničí se na kapitálovém účtu projevuje jako debetní položka.
Platební bilance má podobu účtu, ve kterém jsou zaznamenávány kredity a debetní položky. Z hlediska platební bilance je položka debetní, je-li výsledkem transakce tok peněžních prostředků ze země do okolního světa. Naopak za kreditní položku považujeme takovou transakci, která vede k přísunu finančních prostředků do země. Z tohoto hlediska jsou typicky debetní položkou např. dovozy, zatímco vývozy mají povahu kreditní položky.
Rozhodující položkou běžného účtu je obchodní bilance.
Obchodní bilance – odráží pohyb statků a služeb ze země a do země.
Rozdílem mezi vývozy a dovozy statků a služeb je položka označována jako čisté vývozy, nebo jako saldo obchodní bilance.
Další důležitou součástí běžného účtu jsou jednostranné transferové položky, jako jsou dary apod.
Součástí kapitálového účtu je vývoj aktiv země v zahraničí a pohyb aktiv patřících cizím státním příslušníkům v dané zemi. Příliv kapitálu do země znamená rozšíření kapitálu v zemi, ale současně má povahu kreditní položky, protože je spojen s přítokem finančních prostředků do země. Naopak zvýšení aktiv země ve vztahu k zahraničí se na kapitálovém účtu projevuje jako debetní položka.
Platební bilance
Účetně je platební bilance vždy vyrovnaná, což vyplývá ze zásad podvojného účetnictví. Je to dáno tím, že pokud se dostáváme v obchodní bilanci do pasiv, musí být toto pasivum vyrovnáváno v dalších položkách platební bilance, a obráceně. Po rozboru jednotlivých finančních toků však můžeme určit, zda vznikl přebytek či deficit platební bilance. deficit je průvodním jevem zhoršování ekonomického postavení země ve vztahu k zahraničí
6.5.2. Vnější měnová politika
6.5.2. Vnější měnová politika
Cílem ovlivňování měnových kurzů centrální bankou je ovlivnění základní makroekonomických ukazatelů.
V teorii pružných m.k.má vláda dvě možnosti, jaké zaujmout k této situaci stanovisko. Buď může do měnových kursů vůbec nezasahovat a ponechat jejich vývoj tržnímu mechanismu nebo nastoupit cestu jejich přímého ovlivňování.
Stabilizace pružných měnových kursů - i když se vláda rozhodne do měnového vývoje přímo nezasahovat má stále několik nepřímých nástrojů, kterými může ekonomiku ovlivňovat. Jsou to nástroje monetární, fiskální a důchodové politiky. Stát může těmito nástroji regulovat pohyb kapitálu přes hranice. Dejme tomu, že existují dvě země A a B. Země A například monetární politikou zvýší úrokové sazby v naší zemi. Tím zvýší úrokové míry v zemi A a přilákají kapitál ze země B. Poroste poptávka po měně a tudíž poroste i její měnový kurs. Zvýší se objem kapitálu v zemi A a pokud se přemění na investiční výdaje poroste i agregátní poptávka a reálný produkt. To bude mít dopad na zaměstnanost a cenovou stabilitu země A ( což jsou cíle stabilizační politiky ). Stane-li se tak nebo ne, závisí na tom, jestli v zemi jsou volné výrobní faktory či nikoliv. Změny v úrokových sazbách uvnitř jedné země působí na vývoj měnového kursu a následně na velikost agregátní poptávky.
Řízené měnové kursy - státní orgány mohou ovlivňovat měnové kursy i přímými nástroji jako jsou cla, kvóty, neviditelné překážky dovozu, intervence centrální banky na devizových trzích. Nástroje omezující množství dováženého a vyváženého zboží ovlivňují platební bilanci i měnové kursy a ve svém konečném důsledku i zaměstnanost a cenovou hladinu.
Intervence na devizových trzích - centrální banka může prodávat část svých devizových rezerv a zvyšovat nabídku například zahraničních peněz na trhu. Tím dojde ke zvýšení nabídky např. švédské koruny na českém trhu a cena švédské koruny bude mít klesající tendenci, zatímco česká koruna poroste. Změna v kursech vyvolá změnu množství zboží jdoucího přes hranice země. Rezervy centrální banky jsou však omezeny. Po čase mohou být vyčerpány a vláda musí přejít na jinou politiku řízení měnových kursů.
Měnový kurs odráží změny v toku jak výrobků a služeb, tak i v toku kapitálu. Oba dva toky působí na agregátní poptávku dané země.
6.6. Vývoj mezinárodního měnového systému, význam mezinárodních finančních organizací
Po 2. svět. válce byly všechny ekonomiky velmi poznamenány a zdevastovány. Bylo tedy nutné tuto rozbouřenou situaci nějak zotavit. Byly vytvořeny čtyři nejdůležitější ekonomické instituce 40. let: GATT, Bretton-Woodský systém měn, Mezinárodní měnový fond (IMF) a Světová banka.
Cílem ovlivňování měnových kurzů centrální bankou je ovlivnění základní makroekonomických ukazatelů.
V teorii pružných m.k.má vláda dvě možnosti, jaké zaujmout k této situaci stanovisko. Buď může do měnových kursů vůbec nezasahovat a ponechat jejich vývoj tržnímu mechanismu nebo nastoupit cestu jejich přímého ovlivňování.
Stabilizace pružných měnových kursů - i když se vláda rozhodne do měnového vývoje přímo nezasahovat má stále několik nepřímých nástrojů, kterými může ekonomiku ovlivňovat. Jsou to nástroje monetární, fiskální a důchodové politiky. Stát může těmito nástroji regulovat pohyb kapitálu přes hranice. Dejme tomu, že existují dvě země A a B. Země A například monetární politikou zvýší úrokové sazby v naší zemi. Tím zvýší úrokové míry v zemi A a přilákají kapitál ze země B. Poroste poptávka po měně a tudíž poroste i její měnový kurs. Zvýší se objem kapitálu v zemi A a pokud se přemění na investiční výdaje poroste i agregátní poptávka a reálný produkt. To bude mít dopad na zaměstnanost a cenovou stabilitu země A ( což jsou cíle stabilizační politiky ). Stane-li se tak nebo ne, závisí na tom, jestli v zemi jsou volné výrobní faktory či nikoliv. Změny v úrokových sazbách uvnitř jedné země působí na vývoj měnového kursu a následně na velikost agregátní poptávky.
Řízené měnové kursy - státní orgány mohou ovlivňovat měnové kursy i přímými nástroji jako jsou cla, kvóty, neviditelné překážky dovozu, intervence centrální banky na devizových trzích. Nástroje omezující množství dováženého a vyváženého zboží ovlivňují platební bilanci i měnové kursy a ve svém konečném důsledku i zaměstnanost a cenovou hladinu.
Intervence na devizových trzích - centrální banka může prodávat část svých devizových rezerv a zvyšovat nabídku například zahraničních peněz na trhu. Tím dojde ke zvýšení nabídky např. švédské koruny na českém trhu a cena švédské koruny bude mít klesající tendenci, zatímco česká koruna poroste. Změna v kursech vyvolá změnu množství zboží jdoucího přes hranice země. Rezervy centrální banky jsou však omezeny. Po čase mohou být vyčerpány a vláda musí přejít na jinou politiku řízení měnových kursů.
Měnový kurs odráží změny v toku jak výrobků a služeb, tak i v toku kapitálu. Oba dva toky působí na agregátní poptávku dané země.
6.6. Vývoj mezinárodního měnového systému, význam mezinárodních finančních organizací
Po 2. svět. válce byly všechny ekonomiky velmi poznamenány a zdevastovány. Bylo tedy nutné tuto rozbouřenou situaci nějak zotavit. Byly vytvořeny čtyři nejdůležitější ekonomické instituce 40. let: GATT, Bretton-Woodský systém měn, Mezinárodní měnový fond (IMF) a Světová banka.
6.6.1. Bretton-Woodský systém
6.6.1. Bretton-Woodský systém
Bretton-Woodský systém (1944-71) - v tomto systému bylo zlato postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Všechny parity ostatních měn byly vztahovány k silnému dolaru. Dolar byl po válce totiž jedinou relativně silnou a nerozvrácenou měnou, a tak se ostatní měny nemusely obávat výkyvů. Parity měny nebyly vztaženy ke zlatu jako dříve, ale k $, protože zlata bylo po válce málo. Ovšem, ale i hodnota dolaru musela být nějak stanovena, a tak parita $ byla vztažena ke zlatu ( 35 USD za trojskou unci zlata ). Tento systém zkrachoval v období Vietnamské války, kdy americká ekonomika utrpěla značné ztráty a hodnota dolaru byla oslabena válečnými výdaji. BW systém byl obecně pevným a přizpůsobivým systémem, což byla jeho výhoda. Od pádu BW jsou ceny měnových kursů stanoveny na základě floatingu.
6.6.2. Mezinárodní měnový v fond (IMF)
Mezinárodní měnový v fond (IMF) – založen spolu s Bretton-Woodským systémem v roce 1944. Princip spočívá v tom, že členské země přispívají do tohoto fondu tím, že mu půjčují své měny a ten je pak půjčuje zemím, které mají problém s platební bilancí.
6.6.3. Světová banka
Světová banka – je financována členskými zeměmi podle svého ekonomického významu. Poskytuje mezinárodní půjčky a financuje ty projekty, které nejsou financovány soukromými bankami a jeví se jako prospěšné.
6.6.4. GATT (General Agreement on Tarifs and Trade)
GATT - dohoda o clech, 70. léta. Její následník - Světová obchodní organizace (WTO) s cílem postupného snižování a odbourávání cel a jiných překážek obchodu; prosazování zásad nediskriminace, tj. stejného postupu vůči všem členům dohody a reciproční (vzájemné) poskytování výhod; nereciproční zvýhodnění ekonomicky slabších zemí.
Bretton-Woodský systém (1944-71) - v tomto systému bylo zlato postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Všechny parity ostatních měn byly vztahovány k silnému dolaru. Dolar byl po válce totiž jedinou relativně silnou a nerozvrácenou měnou, a tak se ostatní měny nemusely obávat výkyvů. Parity měny nebyly vztaženy ke zlatu jako dříve, ale k $, protože zlata bylo po válce málo. Ovšem, ale i hodnota dolaru musela být nějak stanovena, a tak parita $ byla vztažena ke zlatu ( 35 USD za trojskou unci zlata ). Tento systém zkrachoval v období Vietnamské války, kdy americká ekonomika utrpěla značné ztráty a hodnota dolaru byla oslabena válečnými výdaji. BW systém byl obecně pevným a přizpůsobivým systémem, což byla jeho výhoda. Od pádu BW jsou ceny měnových kursů stanoveny na základě floatingu.
6.6.2. Mezinárodní měnový v fond (IMF)
Mezinárodní měnový v fond (IMF) – založen spolu s Bretton-Woodským systémem v roce 1944. Princip spočívá v tom, že členské země přispívají do tohoto fondu tím, že mu půjčují své měny a ten je pak půjčuje zemím, které mají problém s platební bilancí.
6.6.3. Světová banka
Světová banka – je financována členskými zeměmi podle svého ekonomického významu. Poskytuje mezinárodní půjčky a financuje ty projekty, které nejsou financovány soukromými bankami a jeví se jako prospěšné.
6.6.4. GATT (General Agreement on Tarifs and Trade)
GATT - dohoda o clech, 70. léta. Její následník - Světová obchodní organizace (WTO) s cílem postupného snižování a odbourávání cel a jiných překážek obchodu; prosazování zásad nediskriminace, tj. stejného postupu vůči všem členům dohody a reciproční (vzájemné) poskytování výhod; nereciproční zvýhodnění ekonomicky slabších zemí.
6.4. Systémy měnových kursů
6.4. Systémy měnových kursů
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu ( mezi válkami ), tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
6.5. Mezinárodní obchod a měnové kursy, vnější měnová politika
Účinky VOMPu v systému pevných měnových kursů
6.5.1. Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivňen také. (při aktiní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu ( mezi válkami ), tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
6.5. Mezinárodní obchod a měnové kursy, vnější měnová politika
Účinky VOMPu v systému pevných měnových kursů
6.5.1. Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivňen také. (při aktiní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
6.2.5. Zralá věřitelská země
6.2.5. Zralá věřitelská země
NX je deficitní, přitom vysoký příliv zahraničních důchodů umožňuje udržovat nebo dokonce zvyšovat věřitelskou pozici.
6.3. Devizový trh a měnový kurs
6.3.1. Devizový trh
Na devizovém trhu je stejně jako na ostatních trzích cena určována poptávkou a nabídkou po dané komoditě. Obchoduje se zde s měnami různých zemí. Střetávají se zde zájmy kupujících a prodávajících různé měnové jednotky. Na základě poptávky a nabídky je určen poměr v jakém se dané množství měny smění. Devizové trhy tvoří banky, finanční firmy atd.
Poptávka a nabídka po měně dané země bývá zpravidla určena vývojem mezinárodního obchodu, vývojem úrokových měr v zemi, inflačním očekáváním, platební bilancí země, celkovým stavem ekonomiky.
6.3.2. Měnový kurs
Nominálním měnovým kursem rozumíme cenu určité národní peněžní jednotky vyjádřenou v jiných národních penězích.
Měna je národní forma peněz!!!!!!!
Měnový kurs se rozlišuje přímý, jako cena jednotky zahraniční měny vyjádřená v domácí měně např. 1 USD=29,5Kč a nepřímý ( opačně ).
Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, to jest pokles měnové, parity. Revalvace je růst měnové parity.
Měnový kurs je v podstatě rovnovážná cena měny, protože vyrovnává D a S.
6.3.3. Determinanty měnového kursu
6.3.3.1. Změny způsobené mezinárodním obchodem
Změny způsobují zejména cenové podmínky obchodu.
PPP purchasing power parity
ERDI = měnový kurs/PPP
Vývoj hospodářského cyklu doma a v zahraničí
Protekcionistická opatření
6.3.3.2. Mezinárodní pohyb kapitálu
Likvidita, výnosnost, riziko
Horké peníze
Pohyb kapitálu v celém světě asi 100mld USD denně
Ovlivňuje měnové kurzy téměř z 90 %.
6.3.3.3. Kurzové intervence centrálních bank
Nákupy a prodeje měn centrální bankou s cílem ovlivnit měnový kurz. Zároveň dochází ke změně devizových rezerv.
NX je deficitní, přitom vysoký příliv zahraničních důchodů umožňuje udržovat nebo dokonce zvyšovat věřitelskou pozici.
6.3. Devizový trh a měnový kurs
6.3.1. Devizový trh
Na devizovém trhu je stejně jako na ostatních trzích cena určována poptávkou a nabídkou po dané komoditě. Obchoduje se zde s měnami různých zemí. Střetávají se zde zájmy kupujících a prodávajících různé měnové jednotky. Na základě poptávky a nabídky je určen poměr v jakém se dané množství měny smění. Devizové trhy tvoří banky, finanční firmy atd.
Poptávka a nabídka po měně dané země bývá zpravidla určena vývojem mezinárodního obchodu, vývojem úrokových měr v zemi, inflačním očekáváním, platební bilancí země, celkovým stavem ekonomiky.
6.3.2. Měnový kurs
Nominálním měnovým kursem rozumíme cenu určité národní peněžní jednotky vyjádřenou v jiných národních penězích.
Měna je národní forma peněz!!!!!!!
Měnový kurs se rozlišuje přímý, jako cena jednotky zahraniční měny vyjádřená v domácí měně např. 1 USD=29,5Kč a nepřímý ( opačně ).
Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, to jest pokles měnové, parity. Revalvace je růst měnové parity.
Měnový kurs je v podstatě rovnovážná cena měny, protože vyrovnává D a S.
6.3.3. Determinanty měnového kursu
6.3.3.1. Změny způsobené mezinárodním obchodem
Změny způsobují zejména cenové podmínky obchodu.
PPP purchasing power parity
ERDI = měnový kurs/PPP
Vývoj hospodářského cyklu doma a v zahraničí
Protekcionistická opatření
6.3.3.2. Mezinárodní pohyb kapitálu
Likvidita, výnosnost, riziko
Horké peníze
Pohyb kapitálu v celém světě asi 100mld USD denně
Ovlivňuje měnové kurzy téměř z 90 %.
6.3.3.3. Kurzové intervence centrálních bank
Nákupy a prodeje měn centrální bankou s cílem ovlivnit měnový kurz. Zároveň dochází ke změně devizových rezerv.
6. PLATEBNÍ BILANCE, DEVIZOVÝ TRH A VNĚJŠÍ MĚNOVÁ POLITIKA
6.1. Platební bilance
Vyjadřuje všechny ekonomické transakce dané země, které jsou realizovány se zahraničím v daném časovém období. Platební bilance se skládá ze dvou stran. Je to vlastně podvojný účet, který má kreditní a debetní stranu. Na jednu stranu se zapisují všechny příjmy a na druhou všechny výdaje dané země. Celkový součet všech změn musí být roven nule.
Součástmi platební bilance jsou:
Běžný účet (obchodní bilance) - zachycuje veškeré toky služeb a výrobků, které plynou přes hranice země.
Běžný účet tedy zachycuje pohyb:
• Výrobků - někdy se označuje jako "obchodní bilance".
• Služeb – označováno jako neviditelné položky. Patří sem příjmy z turistického ruchu, reparace, honoráře, transfery, vládní dary, dividendy
• Důchodů výrobních faktorů – mzda pracovníků v zahraničí, dividendy…
• Transferových plateb – ty se dále dělí na běžné a kapitálové
Kapitálový účet (resp. finanční účet )- zahrnuje vývoj zahraničních pohledávek a závazků. Členění:
• Přímé zahraniční investice ( FDI )
• Portfolio investice
• Ostatní kapitál, tj. pohyb pohledávek a závazků…
Chyby a opomenutí ( Statistická diskrepance )- jsou to chyby a omyly, které vznikají v důsledku nepřesnosti a neúplnosti informací o operacích mezinárodního obchodu
Měnový rezervy- změna devizových rezerv centrální banky
6.2. Věřitelská a dlužnická země
Dlouhodobý vývoj platební bilance a zahraniční zadluženosti má celkem tyto stadia svého vývoje:
6.2.1. Mladá dlužnická země
NX je záporný, čistý příliv kapitálu je kladný a čistý dluh roste
6.2.2. Zralá dlužnická země
NX se dostává do aktiva, čistý příliv kapitálu slábne a růst čistého zahr. dluhu se zpomaluje.
6.2.3. Země splácející dluhy
NX roste, dochází k čistému odlivu kapitálu a k poklesu čistého dluhu.
6.2.4. Mladá věřitelská země
NX se dostává do deficitu, rostou důchody ze zahraničí, čistý odliv kapitálu, čistý dluh se mění v čistou věřitelskou pozici.
Vyjadřuje všechny ekonomické transakce dané země, které jsou realizovány se zahraničím v daném časovém období. Platební bilance se skládá ze dvou stran. Je to vlastně podvojný účet, který má kreditní a debetní stranu. Na jednu stranu se zapisují všechny příjmy a na druhou všechny výdaje dané země. Celkový součet všech změn musí být roven nule.
Součástmi platební bilance jsou:
Běžný účet (obchodní bilance) - zachycuje veškeré toky služeb a výrobků, které plynou přes hranice země.
Běžný účet tedy zachycuje pohyb:
• Výrobků - někdy se označuje jako "obchodní bilance".
• Služeb – označováno jako neviditelné položky. Patří sem příjmy z turistického ruchu, reparace, honoráře, transfery, vládní dary, dividendy
• Důchodů výrobních faktorů – mzda pracovníků v zahraničí, dividendy…
• Transferových plateb – ty se dále dělí na běžné a kapitálové
Kapitálový účet (resp. finanční účet )- zahrnuje vývoj zahraničních pohledávek a závazků. Členění:
• Přímé zahraniční investice ( FDI )
• Portfolio investice
• Ostatní kapitál, tj. pohyb pohledávek a závazků…
Chyby a opomenutí ( Statistická diskrepance )- jsou to chyby a omyly, které vznikají v důsledku nepřesnosti a neúplnosti informací o operacích mezinárodního obchodu
Měnový rezervy- změna devizových rezerv centrální banky
6.2. Věřitelská a dlužnická země
Dlouhodobý vývoj platební bilance a zahraniční zadluženosti má celkem tyto stadia svého vývoje:
6.2.1. Mladá dlužnická země
NX je záporný, čistý příliv kapitálu je kladný a čistý dluh roste
6.2.2. Zralá dlužnická země
NX se dostává do aktiva, čistý příliv kapitálu slábne a růst čistého zahr. dluhu se zpomaluje.
6.2.3. Země splácející dluhy
NX roste, dochází k čistému odlivu kapitálu a k poklesu čistého dluhu.
6.2.4. Mladá věřitelská země
NX se dostává do deficitu, rostou důchody ze zahraničí, čistý odliv kapitálu, čistý dluh se mění v čistou věřitelskou pozici.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)