Základní ekonomické pojmy
Ekonomie je věda o nejobecnějších souvislostech v ek. Životě společnosti, viděných v jejich celku.
Děli se na :
1) Mikroekonomie – popisuje chování subjektů na trzích.
2) Makroekonomie – zabývá se chováním ekonomiky jako celku.
Ekonomie poskytuje celkový obraz ek. Života v dané společnosti, kde lidé vystupují jako jednotlivé subjekty (jednotlivci) nebo ve skupinách jako skupinové subjekty.
Podle toho jaké aktivity vykonávají je zařazujeme do těchto skupin:
1) Domácnosti
2) Firmy
3) Vláda = Stát
Tato ekonomické subjekty se setkávají na trhu, který dělíme na :
1) Trh statků a služeb
2) Trh práce
3) Finanční trh (trh peněz)
V každé společnosti se musí řešit tyto 3 základní ek. Problémy:
1) Co vyrábět
2) Jak vyrábět
3) Pro koho vyrábět
Tyto 3 základní ek. Problémy lze řešit těmito ekonomickými systémy (tzn. Způsoby řízení ek. Ve státě)
1) Zvyková ekonomika – na základě zvyku nebo tradice (již se nepoužívá)
2) Tržní ekonomika – ekonomie současné doby
3) Plánovaná ekonomika – Něco jako pětiletky. Fungovaly v zemích východní Evropy
po 2 svět. Války.
4) Smíšená
Zobrazují se příspěvky se štítkemmakroekonomie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmakroekonomie. Zobrazit všechny příspěvky
7. Přednáška - Nová teorie růstu
Nová teorie růstu
Teorie 2. poloviny 80. let.
Když byly prováděny odhady na podíl práce a kapitálů tak bylo odhadnuto, že na L připadá 70 % a na K 30 %. Cobb-Douglasova rovnice by tedy vypadala takto:
Y = L0,7 * K0,3 * A
Jestliže α = 0,7 uplatňují se velmi razantně klesající mezní výnosy z kapitálu role kapitálové akumulace je v solowově modelu velmi omezena solowův model silně nadhodnocuje roli kapitálové akumulace (v reálu nepotvrzeno) proto je prý velmi důležitý A. V solowově modelu je A exogenní (vnější) veličina. Sice tvrdí, že A existuje a je důležitý, ale nezkoumá proč je a odkud pochází.
NTR zahrnuje 2 proudy:
zaměřuje se na to, odkud se bere A
zaměřuje se na pojetí kapitálu
Ad A)
A je výsledek vzájemného investování firem do výzkumu a vývoje (modely R & D = modely research and development).
Proč jsou firmy motivovány investovat?
Z důvodu maximalizace zisku, když přijde s něčím novým, získává konkurenční výhodu na trhu roste jeho zisk, avšak za předpokladu, že institucionální systém v ekonomice podporuje výzkum a vývoj (např. existuje-li patentové právo, zároveň je vynutitelné, existuje-li dobře fungující soudní systém atp.)
Co kdyby tento institucionální systém nebyl funkční?
Výsledky R a D mají charakter pozitivní externality v tom smyslu, že ostatní firmy můžou, aniž by daly na výzkum a vývoj jedinou korunu, užívat výsledků R a D. Jsou v postavení černého pasažéra. V tomto okamžiku nastává problém, že nikdo nebude chtít investovat, bude spoléhat na druhé, že se toho ujmou. Proto je úkolem státu buď:
a) podporovat finančně výzkum a vývoj sám
b) nebo podle NTR bude stát podporovat institucionální prostředí
NTR klade značný důraz na instit. Aspekty ek. Růstu, na lidský kapitál (vzdělání, kvalita školských systémů, kvalita legislativy…)
Ad B)
Říkají, že kapitál je špatně měřen. Nedá se chápat pouze jako fyzický kapitál. Je to vše, co nám v budoucnu umožňuje zvýšit spotřebu. Jsou to nejen stroje, ale i lidský kapitál. Solow lidský kapitál zahrnoval do L. NTR ho zahrnuje do K podíl K je nyní 80 % na HDPR a 20 % L (ve vyspělých zemích). V tomto případě je kapitálová akumulace významná, již se tak neuplatňují klesající mezní výnosy z kapitálu.
Model IS-LM s časovou strukturou úrokových sazeb (model IS-ELM)
Dostudovat IS-LM-BP (na síti)
Model IS-LM trpí dvěma zásadními nedostatky:
1. předpoklad stabilní cenové hladiny
2. jedna úroková sazba v ekonomice
Model IS-ELM pracuje se:
- krátkodobou nominální úrokovou mírou (iS)
- dlouhodobou nominální úrokovou mírou (iL)
- reálnou dlouhodobou úrokovou mírou (r)
iS je cenou LM na trhu peněz v modelu IS-LM
r je určující cenový faktor na trzích reálných. V IS-LM souvisí s křivkou IS
iL je zprostředkovatel mezi těmito dvěma sazbami. Důležitá na trzích dlouhodobých fin. Aktiv
Vztah mezi úrokovými sazbami
Pracuje se se dvěmi rovnicemi:
1. rovnice
iL = iS + MP MP… splatnostní prémie
MP obsahuje tři složky MP = λ + σ + ε
λ je likvidní prémie (lambda)
σ riziková prémie (sigma)
ε průměr očekávaných krátkodobých nominálních sazeb – zprůměrovaná očekávaná iS (epsylon)
Splatnostní prémie
Banka ji připočítává k aktuální iS. λ za sníženou likviditu (za to, že se vzdává peněz), σ za zvýšenou rizikovost aktiva, které kupujeme, ε nominální sazba se odvíjí od očekávaných iS (když se bude v budoucnu měnit iS, tak už dnes to ovlivní iL).
Výnosová křivka zachycuje vztah mezi iS a iL
Tvar výnosové křivky ovlivňuje i MP. Čím jsme dále od počátku, tím je vyšší míra výnosu z aktiva.
Může se objevit inverzní tvar křivky. Inverzní křivka indikuje budoucí recesi ekonomiky. Významný nástroj pro prognózování.
2. fisherova rovnice
iL = r + πe
kde πe je očekávaná míra inflace
Kombinací těchto dvou vztahů získáme rovnici
IS-ELM
RG se může měnit z důvodu několika faktorů (je určeno MP a πe):
a) poroste-li nějaká složka MP, aniž by se měnila πe – když roste MP roste RG ELM se posune nahoru doleva roste r klesá Y
b) MP je stejná, ale mění se πe – když vzroste πe klesne RG ELM se posune doprava dolů klesá r roste Y
Logická pravidla:
Když klesá reálná úrok. Míra investice jsou levnější to stimuluje investiční aktivitu roste Y
Vždy začít od iS, a sledovat co se děje s Y, jak to ovlivní iS (ta je určována na peněžním trhu).
Když roste Y roste transakční poptávka po penězích (nabídka zůstává stejná) aby byla stále rovnováha, musí klesat majetková poptávka po penězích (ovlivněna iS) ve stejné výši, ve které roste transakční poptávka. Aby majetková poptávka klesala, musí růst iS, poroste také iL.
Když r klesá obě nominální sazby rostou.
Mikroekonomická část
Lit: Soukupová a kolektiv – Mikroekonomie
R.H. Fraink – Mikroekonomie a chování (?)
H.R. Variant – Mikroekonomie – moderní přístup
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Teorie 2. poloviny 80. let.
Když byly prováděny odhady na podíl práce a kapitálů tak bylo odhadnuto, že na L připadá 70 % a na K 30 %. Cobb-Douglasova rovnice by tedy vypadala takto:
Y = L0,7 * K0,3 * A
Jestliže α = 0,7 uplatňují se velmi razantně klesající mezní výnosy z kapitálu role kapitálové akumulace je v solowově modelu velmi omezena solowův model silně nadhodnocuje roli kapitálové akumulace (v reálu nepotvrzeno) proto je prý velmi důležitý A. V solowově modelu je A exogenní (vnější) veličina. Sice tvrdí, že A existuje a je důležitý, ale nezkoumá proč je a odkud pochází.
NTR zahrnuje 2 proudy:
zaměřuje se na to, odkud se bere A
zaměřuje se na pojetí kapitálu
Ad A)
A je výsledek vzájemného investování firem do výzkumu a vývoje (modely R & D = modely research and development).
Proč jsou firmy motivovány investovat?
Z důvodu maximalizace zisku, když přijde s něčím novým, získává konkurenční výhodu na trhu roste jeho zisk, avšak za předpokladu, že institucionální systém v ekonomice podporuje výzkum a vývoj (např. existuje-li patentové právo, zároveň je vynutitelné, existuje-li dobře fungující soudní systém atp.)
Co kdyby tento institucionální systém nebyl funkční?
Výsledky R a D mají charakter pozitivní externality v tom smyslu, že ostatní firmy můžou, aniž by daly na výzkum a vývoj jedinou korunu, užívat výsledků R a D. Jsou v postavení černého pasažéra. V tomto okamžiku nastává problém, že nikdo nebude chtít investovat, bude spoléhat na druhé, že se toho ujmou. Proto je úkolem státu buď:
a) podporovat finančně výzkum a vývoj sám
b) nebo podle NTR bude stát podporovat institucionální prostředí
NTR klade značný důraz na instit. Aspekty ek. Růstu, na lidský kapitál (vzdělání, kvalita školských systémů, kvalita legislativy…)
Ad B)
Říkají, že kapitál je špatně měřen. Nedá se chápat pouze jako fyzický kapitál. Je to vše, co nám v budoucnu umožňuje zvýšit spotřebu. Jsou to nejen stroje, ale i lidský kapitál. Solow lidský kapitál zahrnoval do L. NTR ho zahrnuje do K podíl K je nyní 80 % na HDPR a 20 % L (ve vyspělých zemích). V tomto případě je kapitálová akumulace významná, již se tak neuplatňují klesající mezní výnosy z kapitálu.
Model IS-LM s časovou strukturou úrokových sazeb (model IS-ELM)
Dostudovat IS-LM-BP (na síti)
Model IS-LM trpí dvěma zásadními nedostatky:
1. předpoklad stabilní cenové hladiny
2. jedna úroková sazba v ekonomice
Model IS-ELM pracuje se:
- krátkodobou nominální úrokovou mírou (iS)
- dlouhodobou nominální úrokovou mírou (iL)
- reálnou dlouhodobou úrokovou mírou (r)
iS je cenou LM na trhu peněz v modelu IS-LM
r je určující cenový faktor na trzích reálných. V IS-LM souvisí s křivkou IS
iL je zprostředkovatel mezi těmito dvěma sazbami. Důležitá na trzích dlouhodobých fin. Aktiv
Vztah mezi úrokovými sazbami
Pracuje se se dvěmi rovnicemi:
1. rovnice
iL = iS + MP MP… splatnostní prémie
MP obsahuje tři složky MP = λ + σ + ε
λ je likvidní prémie (lambda)
σ riziková prémie (sigma)
ε průměr očekávaných krátkodobých nominálních sazeb – zprůměrovaná očekávaná iS (epsylon)
Splatnostní prémie
Banka ji připočítává k aktuální iS. λ za sníženou likviditu (za to, že se vzdává peněz), σ za zvýšenou rizikovost aktiva, které kupujeme, ε nominální sazba se odvíjí od očekávaných iS (když se bude v budoucnu měnit iS, tak už dnes to ovlivní iL).
Výnosová křivka zachycuje vztah mezi iS a iL
Tvar výnosové křivky ovlivňuje i MP. Čím jsme dále od počátku, tím je vyšší míra výnosu z aktiva.
Může se objevit inverzní tvar křivky. Inverzní křivka indikuje budoucí recesi ekonomiky. Významný nástroj pro prognózování.
2. fisherova rovnice
iL = r + πe
kde πe je očekávaná míra inflace
Kombinací těchto dvou vztahů získáme rovnici
IS-ELM
RG se může měnit z důvodu několika faktorů (je určeno MP a πe):
a) poroste-li nějaká složka MP, aniž by se měnila πe – když roste MP roste RG ELM se posune nahoru doleva roste r klesá Y
b) MP je stejná, ale mění se πe – když vzroste πe klesne RG ELM se posune doprava dolů klesá r roste Y
Logická pravidla:
Když klesá reálná úrok. Míra investice jsou levnější to stimuluje investiční aktivitu roste Y
Vždy začít od iS, a sledovat co se děje s Y, jak to ovlivní iS (ta je určována na peněžním trhu).
Když roste Y roste transakční poptávka po penězích (nabídka zůstává stejná) aby byla stále rovnováha, musí klesat majetková poptávka po penězích (ovlivněna iS) ve stejné výši, ve které roste transakční poptávka. Aby majetková poptávka klesala, musí růst iS, poroste také iL.
Když r klesá obě nominální sazby rostou.
Mikroekonomická část
Lit: Soukupová a kolektiv – Mikroekonomie
R.H. Fraink – Mikroekonomie a chování (?)
H.R. Variant – Mikroekonomie – moderní přístup
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
3. Přednáška - Phillipsova křivka (krátkodobá)
Phillipsova křivka (krátkodobá)
1958 publikoval Phillips empirickou studii o vztahu inflace a nezaměst.
Monetaristé začínají modelovat adaptivní očekávání.
60. léta:
- PC krátkodobá, HP se o ní nemůže opřít
- Stagflace (růst a u součastně a pokles Y)
- Friedman to s předstihem předpověděl
Dlouhodobá PC
Má tvar s osou y rovnoběžné přímky. V dlouhém období je míra nezaměstnanosti neměnná. Mění se pouze cenová hladina.
NAIRU – míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci – Pokud vláda chce stlačit u, krátkodobě se jí to podaří, dlouhodobě roste pouze .
W/Pe = (W/P) * (P/ Pe)
(P/ Pe) porovnává skutečnou a očekávanou P, domácnosti předpokládají, že se = 1
Podle monetaristů M Y krátkodobě, dlouhodobě M P.
Nová klasická makroekonomie
- radikálnější než monetarismus, konzervativnější
- žádné státní intervence
- neviditelná ruka trhu
- útočí na neokeynesiánce, vyčítají jim, že:
1. jejich teorie je zásadně statická
2. nejsou ani trochu mikroekonomičtí
3. opomíjejí očekávání, a že monetaristé připouští pouze adaptivní očekávání
Ad 1) C=f(Y) současná spotřeba je fcí současného důchodu. To se NKM nelíbí. Spotřeba je podmíněna i budoucím důchodem. Utrácíme i podle očekávaného budoucího příjmu.
Ad 2) neokeyn. Pracují s makroekonomickými předpoklady, které nejsou odvozeny z mikroekonomie mikro odtrženo od makra. NKM vychází z mikra, na kterém staví své makroekonomické závěry
Ad 3) racionální očekávání – lidé se rozhodují na základě veškerých dostupných info jak získaných v minulosti, tak predikovaných. Mohou se vyskytnout chybná rozhodnutí, ale pouze náhodně, podruhé se již budou subjekty poučeny a stejné chybě se vyhnou. Na rozdíl u adaptivního očekávání se může stejná chyba opakovat několikrát, než si ji subjekty uvědomí.
Představitelé:
Robert Lucas (Friedmanův žák)
T. Sargent, R. Barro, N. Wallace, P. Minford
John Muth – 1961 zformuloval hypotézu racionálního očekávání v mikroekonomii. O deset let později Lucas (1995 Nobelova cena) převedl do makroekonomie.
Lucasův monetaristický model hosp. cyklu
Peněžní větev NKM (x od 80. let reálná větev MKM)
Předpoklady:
- dokonalá konkurence
- ekonomika se skládá z řady trhů, které jsou informačně odděleny („ostrovní koncepce ekonomiky“)
- zdrojem výkyvů jsou peněžní šoky (změny M v ekonomice)
růst M růst AD růst Y růst P
Ekonomika se skládá ze segmentů, na každém segmentu je nějaký výrobce – Robinson Crusoe (výrobce a zároveň spotřebitel, relativně izolovaný od okolí). Podle toho, jak se chová, by se měli chovat i ostatní. Firma je cenovým příjemcem, nemůže cenu ovlivnit (dokonalá konkurence). Cena výrobků se zvyšuje, pokud jdeme z bodu 1 do bodu 2 (graf). Robinson si může myslet, že buď (A) roste P na Robinsonově trhu nebo (B) že se mění struktura cen, že cena u něj roste a u ostatních klesá. To by znamenalo, že lidé mění své preference. Robinson totiž neví, jaký je vývoj na ostatních trzích. Kdyby se jednalo o případ (A), neměl by Robinson důvod více produkovat, nemá důvod měnit své chování. Kdyby se však jednalo o případ (B), myslel by si, že jeho výrobky jsou žádanější a za vidinou zisku by zvyšoval produkci. V případě, že by špatně interpretoval situaci (začal by produkovat), jednalo by se o chybné racionální očekávání. Jakmile si Robinsoni uvědomí, že se ekonomika posunula do bodu 2, omezí výrobu, SAS se posune do SAS´´ a nová rovnováha bude v bodě 3.
V Lucasově modelu neplatí, že každé zvýšení M způsobí peněžní iluzi. Ve Friedmanově modelu se rozlišuje krátké a dlouhé období. V Lucasově modelu dojde k peněžní iluzi, pokud není očekávání. Když je očekávání jde posun hned do bodu 3, přeskočí bod 2. Lucas rozlišuje účinek podle toho, zda-li je politika očekávána či neočekávána. U Friedmana z hlediska krátkodobosti a dlouhodobosti je HP účinná pouze v krátkém období. Kdyby byla restriktivní politika očekávaná a kredibilní (důvěryhodná), přeskočila by rovnováha z bodu 3 do bodu 1. Podařilo by se tak snížit inflaci a P.
Modely jsou rovnovážnými modely, hosp. cyklus je považován za rovnovážný jev – souvisí to s předpokladem dokonalé konkurence a rac. Očekávání.
Kontingentní kontrakty – v současné době uzavíráme dopředu kontrakt na budoucí období za dnes dohodnutých podmínek. Velký problém nejistoty (předem nevím, jestli bude zítra pršet nebo ne) domlouváme obě varianty (koupím zítra deštník, bude-li pršet x nekoupím, bude-li hezky)
Lucasova hypotéza:
Firmy a domácnosti uzavírají takovéto KK mezi sebou za účelem pojištění se proti rizikům budoucího vývoje. Jedna situace vždy nastane a my pro ni už máme sjednanou variantu. Hospodářský cyklus je spojen s tím, že dochází k realizaci KK(dopředu se dohodnou) ekonomika je proto vždy v rovnováze. hovoří se o tzv. „plovoucí rovnováze“.
Umožní nám prognózovat chování reálných ekonomik.
- jestliže hosp. cyklus není nerovnováhou, ale je plovoucí rovnováhou, pak je stabilizační HP nesmyslná. (vláda nemá aktivně vstupovat do makroekonomiky, nemá ovlivňovat AD)
1958 publikoval Phillips empirickou studii o vztahu inflace a nezaměst.
Monetaristé začínají modelovat adaptivní očekávání.
60. léta:
- PC krátkodobá, HP se o ní nemůže opřít
- Stagflace (růst a u součastně a pokles Y)
- Friedman to s předstihem předpověděl
Dlouhodobá PC
Má tvar s osou y rovnoběžné přímky. V dlouhém období je míra nezaměstnanosti neměnná. Mění se pouze cenová hladina.
NAIRU – míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci – Pokud vláda chce stlačit u, krátkodobě se jí to podaří, dlouhodobě roste pouze .
W/Pe = (W/P) * (P/ Pe)
(P/ Pe) porovnává skutečnou a očekávanou P, domácnosti předpokládají, že se = 1
Podle monetaristů M Y krátkodobě, dlouhodobě M P.
Nová klasická makroekonomie
- radikálnější než monetarismus, konzervativnější
- žádné státní intervence
- neviditelná ruka trhu
- útočí na neokeynesiánce, vyčítají jim, že:
1. jejich teorie je zásadně statická
2. nejsou ani trochu mikroekonomičtí
3. opomíjejí očekávání, a že monetaristé připouští pouze adaptivní očekávání
Ad 1) C=f(Y) současná spotřeba je fcí současného důchodu. To se NKM nelíbí. Spotřeba je podmíněna i budoucím důchodem. Utrácíme i podle očekávaného budoucího příjmu.
Ad 2) neokeyn. Pracují s makroekonomickými předpoklady, které nejsou odvozeny z mikroekonomie mikro odtrženo od makra. NKM vychází z mikra, na kterém staví své makroekonomické závěry
Ad 3) racionální očekávání – lidé se rozhodují na základě veškerých dostupných info jak získaných v minulosti, tak predikovaných. Mohou se vyskytnout chybná rozhodnutí, ale pouze náhodně, podruhé se již budou subjekty poučeny a stejné chybě se vyhnou. Na rozdíl u adaptivního očekávání se může stejná chyba opakovat několikrát, než si ji subjekty uvědomí.
Představitelé:
Robert Lucas (Friedmanův žák)
T. Sargent, R. Barro, N. Wallace, P. Minford
John Muth – 1961 zformuloval hypotézu racionálního očekávání v mikroekonomii. O deset let později Lucas (1995 Nobelova cena) převedl do makroekonomie.
Lucasův monetaristický model hosp. cyklu
Peněžní větev NKM (x od 80. let reálná větev MKM)
Předpoklady:
- dokonalá konkurence
- ekonomika se skládá z řady trhů, které jsou informačně odděleny („ostrovní koncepce ekonomiky“)
- zdrojem výkyvů jsou peněžní šoky (změny M v ekonomice)
růst M růst AD růst Y růst P
Ekonomika se skládá ze segmentů, na každém segmentu je nějaký výrobce – Robinson Crusoe (výrobce a zároveň spotřebitel, relativně izolovaný od okolí). Podle toho, jak se chová, by se měli chovat i ostatní. Firma je cenovým příjemcem, nemůže cenu ovlivnit (dokonalá konkurence). Cena výrobků se zvyšuje, pokud jdeme z bodu 1 do bodu 2 (graf). Robinson si může myslet, že buď (A) roste P na Robinsonově trhu nebo (B) že se mění struktura cen, že cena u něj roste a u ostatních klesá. To by znamenalo, že lidé mění své preference. Robinson totiž neví, jaký je vývoj na ostatních trzích. Kdyby se jednalo o případ (A), neměl by Robinson důvod více produkovat, nemá důvod měnit své chování. Kdyby se však jednalo o případ (B), myslel by si, že jeho výrobky jsou žádanější a za vidinou zisku by zvyšoval produkci. V případě, že by špatně interpretoval situaci (začal by produkovat), jednalo by se o chybné racionální očekávání. Jakmile si Robinsoni uvědomí, že se ekonomika posunula do bodu 2, omezí výrobu, SAS se posune do SAS´´ a nová rovnováha bude v bodě 3.
V Lucasově modelu neplatí, že každé zvýšení M způsobí peněžní iluzi. Ve Friedmanově modelu se rozlišuje krátké a dlouhé období. V Lucasově modelu dojde k peněžní iluzi, pokud není očekávání. Když je očekávání jde posun hned do bodu 3, přeskočí bod 2. Lucas rozlišuje účinek podle toho, zda-li je politika očekávána či neočekávána. U Friedmana z hlediska krátkodobosti a dlouhodobosti je HP účinná pouze v krátkém období. Kdyby byla restriktivní politika očekávaná a kredibilní (důvěryhodná), přeskočila by rovnováha z bodu 3 do bodu 1. Podařilo by se tak snížit inflaci a P.
Modely jsou rovnovážnými modely, hosp. cyklus je považován za rovnovážný jev – souvisí to s předpokladem dokonalé konkurence a rac. Očekávání.
Kontingentní kontrakty – v současné době uzavíráme dopředu kontrakt na budoucí období za dnes dohodnutých podmínek. Velký problém nejistoty (předem nevím, jestli bude zítra pršet nebo ne) domlouváme obě varianty (koupím zítra deštník, bude-li pršet x nekoupím, bude-li hezky)
Lucasova hypotéza:
Firmy a domácnosti uzavírají takovéto KK mezi sebou za účelem pojištění se proti rizikům budoucího vývoje. Jedna situace vždy nastane a my pro ni už máme sjednanou variantu. Hospodářský cyklus je spojen s tím, že dochází k realizaci KK(dopředu se dohodnou) ekonomika je proto vždy v rovnováze. hovoří se o tzv. „plovoucí rovnováze“.
Umožní nám prognózovat chování reálných ekonomik.
- jestliže hosp. cyklus není nerovnováhou, ale je plovoucí rovnováhou, pak je stabilizační HP nesmyslná. (vláda nemá aktivně vstupovat do makroekonomiky, nemá ovlivňovat AD)
Mikroekonomická politika státu
• stát se zásahy do ekonomiky snaží upravit „tržní selhání“
• stát působí na ekonomické subjekty formou donucení
• stát svůj provoz hradí převážně z daní, tím snižuje disponibilní důchod obyvatelstva
• dalším vlivem na mikroekonomickou oblast jsou přerozdělovací procesy
Státní zásahy
• nedokonalá konkurence – cenová regulace, zestátnění
• externality – přesné vymezení vlastnických práv; sankce (zdanění, pokuty, poplatky); dotace
• veřejné statky – daně, místní poplatky
• asymetrická informace – volné šíření informací, informace jako veřejný statek
Vliv státu na tržní rovnováhu
• odčerpáváním důchodu snižuje poptávku na některých trzích
• vlastními výdaji zvyšuje poptávku na některých trzích
• struktura nákupů státu se neshoduje se strukturou nákupu spotřebitelů
• stát působí na ekonomické subjekty formou donucení
• stát svůj provoz hradí převážně z daní, tím snižuje disponibilní důchod obyvatelstva
• dalším vlivem na mikroekonomickou oblast jsou přerozdělovací procesy
Státní zásahy
• nedokonalá konkurence – cenová regulace, zestátnění
• externality – přesné vymezení vlastnických práv; sankce (zdanění, pokuty, poplatky); dotace
• veřejné statky – daně, místní poplatky
• asymetrická informace – volné šíření informací, informace jako veřejný statek
Vliv státu na tržní rovnováhu
• odčerpáváním důchodu snižuje poptávku na některých trzích
• vlastními výdaji zvyšuje poptávku na některých trzích
• struktura nákupů státu se neshoduje se strukturou nákupu spotřebitelů
Mikroekonomie
se zabývá chování jednotlivců (v domácnostech a firmách) a skýtá tak fundaci i pro makroekonomické vztahy a agregátní veličiny
Metodologický individualismus jako základ ekonomie
se zabývá chováním jednotlivců (v domácnostech a firmách) a skýtá tak fundaci i pro makroekonomické vztahy a agregátní veličiny
Metodologický individualismus jako základ ekonomie
Rozdíl mezi Mikroekonomií a Manažerskou ekonomikou
• mikroekonomie se zabývá fiktivními firmami
• manažerská ekonomika řeší aktuální problémy ekonomické optimalizace
DĚJINY EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ STRUČNÝ PŘEHLED
Vývoj ekonomického myšlení
• ekonomické úvahy již v antice i středověku jako součást etiky
• ekonomie jako samostatná vědní disciplína vyrůstá až na základě novověkého obratu
• vychází z ideálu exaktních věd
Metodologický individualismus jako základ ekonomie
se zabývá chováním jednotlivců (v domácnostech a firmách) a skýtá tak fundaci i pro makroekonomické vztahy a agregátní veličiny
Metodologický individualismus jako základ ekonomie
Rozdíl mezi Mikroekonomií a Manažerskou ekonomikou
• mikroekonomie se zabývá fiktivními firmami
• manažerská ekonomika řeší aktuální problémy ekonomické optimalizace
DĚJINY EKONOMICKÉHO MYŠLENÍ STRUČNÝ PŘEHLED
Vývoj ekonomického myšlení
• ekonomické úvahy již v antice i středověku jako součást etiky
• ekonomie jako samostatná vědní disciplína vyrůstá až na základě novověkého obratu
• vychází z ideálu exaktních věd
MIKROEKONOMIE – CÍL ZKOUMÁNÍ, VZTAH K MAKROEKONOMII ...
MIKROEKONOMIE – CÍL ZKOUMÁNÍ, VZTAH K MAKROEKONOMII A MANAŽERSKÉ EKONOMICE
Ekonomie
• Věda (?) pojednávající o hospodářském chování člověka a tržním procesu
• Řadí se ke společenským disciplínám
• Není jednotná teorie, ale několik proudů
• Hlavní učebnicový proud – neoklasický přístup
• Etymologický původ slova je z řeckého – οικονομοσ
Přístupy k ekonomickým jevům
• axiomaticko-deduktivní přístup (neoklasická škola)
• induktivní přístup (německá historická škola, institucionalismus)
• metodologický tolerantismus (J. A. Schumpeter)
Dělení Mikroekonomie x Makroekonomie podle F. Machlupa:
• podle pohledu na ekonomii (mikroskop x teleskop)
• podle analyzovaných skutečností (jednotlivci x agregátní veličiny)
• podle agregovaných kvantit (kvazi-homogenní x heterogenní)
• podle role cenových vtahů (poměrné ceny)
Ekonomie
• Věda (?) pojednávající o hospodářském chování člověka a tržním procesu
• Řadí se ke společenským disciplínám
• Není jednotná teorie, ale několik proudů
• Hlavní učebnicový proud – neoklasický přístup
• Etymologický původ slova je z řeckého – οικονομοσ
Přístupy k ekonomickým jevům
• axiomaticko-deduktivní přístup (neoklasická škola)
• induktivní přístup (německá historická škola, institucionalismus)
• metodologický tolerantismus (J. A. Schumpeter)
Dělení Mikroekonomie x Makroekonomie podle F. Machlupa:
• podle pohledu na ekonomii (mikroskop x teleskop)
• podle analyzovaných skutečností (jednotlivci x agregátní veličiny)
• podle agregovaných kvantit (kvazi-homogenní x heterogenní)
• podle role cenových vtahů (poměrné ceny)
2.4 Metody ekonomie
Dva přístupy pojetí ekonomie podle předmětu:
a) Pozitivní ekonomie – popisná stránka hospodářství, zjišťování fakt (jaká je struktura výdajů domácností) – výroky schopné verifikace. Popisuje hospodářství jaké je, jaké zákonitosti v něm působí.
b) Normativní ekonomie – vedle popisování obsahuje i hodnotové soudy. Nekonstatuje pouze například, jaká je hladina nezaměstnanosti a její struktura, ale ptá se, jestli je uspokojivá, či co učinit pro její zlepšení. Vychází z hospodářské reality→ hodnotové soudy, otázky etické a sociální. Na základě těchto soudů vypracovává konstrukci zdokonalení ekonomického systému. Současná ekonomie se liší výlučně v normativní oblasti – mikroekonomická teorie trhu a cen je tím, co spojuje; makroekonomické otázky (peněžní problematika) – v tom se odlišují.
Dvě roviny zkoumání:
a) mikroekonomie – analýza chování jednotlivých subjektů (jednotlivců, firem, domácností).
b) makroekonomie – zkoumá chování ekonomiky jako celku (HDP, inflace)
a) Pozitivní ekonomie – popisná stránka hospodářství, zjišťování fakt (jaká je struktura výdajů domácností) – výroky schopné verifikace. Popisuje hospodářství jaké je, jaké zákonitosti v něm působí.
b) Normativní ekonomie – vedle popisování obsahuje i hodnotové soudy. Nekonstatuje pouze například, jaká je hladina nezaměstnanosti a její struktura, ale ptá se, jestli je uspokojivá, či co učinit pro její zlepšení. Vychází z hospodářské reality→ hodnotové soudy, otázky etické a sociální. Na základě těchto soudů vypracovává konstrukci zdokonalení ekonomického systému. Současná ekonomie se liší výlučně v normativní oblasti – mikroekonomická teorie trhu a cen je tím, co spojuje; makroekonomické otázky (peněžní problematika) – v tom se odlišují.
Dvě roviny zkoumání:
a) mikroekonomie – analýza chování jednotlivých subjektů (jednotlivců, firem, domácností).
b) makroekonomie – zkoumá chování ekonomiky jako celku (HDP, inflace)
NOVÁ KLASICKÁ MAKROEKONOMIE
NOVÁ KLASICKÁ MAKROEKONOMIE = MONETARISMUS II – na monetarismus úzce navazuje. – R. E. Lucas, T. J. Sargent a R. J. Barro. Ještě více vystupují proti státním zásahům a keynesiánství – hypotéza racionálních očekávání = předpovědi budoucích hodnot ekonomických proměnných, závažná pro současná rozhodnutí. Subjekty mají možnost z cela rozumového rozhodnutí podle změn hospodářské situace. Subjekty nikdy neudělají stejnou chybu dvakrát a chybují jen náhodně a ne systematicky→ vede to ke stabilitě i bez státních zásahů.
EKONOMIE STRANY NABÍDKY – na počátku 80. let – spolu monetarismem teoretickým východiskem tzv. reaganomiky. S monetarismem ji spojuje myšlenka omezení role státu v hospodářství. Ale soustřeďuje navíc na jinou peněžní složku ekonomiky – DAŇOVÝ SYSTÉM - sním spojuje příčiny inflace v 70. letech→ kritika keynesiánství. Podněty k oživování a růstu ekonomiky musí vycházet ze strany nabídky.
Lafferova křivka (LC) – maximální příjmy státního rozpočtu = daňový přínos (tr – total revenue) a míra zdanění (rt – rate of taxation) nesouvisí přímo úměrně. Maximalizovat příjem není možné růstem daní bez omezení – tentýž výnos je možný získat při různých mírách zdanění. Když je sazba v vzestupné fázi→ podnět rozvoje ekonomické aktivity. Když je v zakázané zóně→ utlumuje aktivitu (vznik podzemí ekonomiky). Těmito podněty se pak ovlivňuje nezaměstnanost a inflace.
EKONOMIE STRANY NABÍDKY – na počátku 80. let – spolu monetarismem teoretickým východiskem tzv. reaganomiky. S monetarismem ji spojuje myšlenka omezení role státu v hospodářství. Ale soustřeďuje navíc na jinou peněžní složku ekonomiky – DAŇOVÝ SYSTÉM - sním spojuje příčiny inflace v 70. letech→ kritika keynesiánství. Podněty k oživování a růstu ekonomiky musí vycházet ze strany nabídky.
Lafferova křivka (LC) – maximální příjmy státního rozpočtu = daňový přínos (tr – total revenue) a míra zdanění (rt – rate of taxation) nesouvisí přímo úměrně. Maximalizovat příjem není možné růstem daní bez omezení – tentýž výnos je možný získat při různých mírách zdanění. Když je sazba v vzestupné fázi→ podnět rozvoje ekonomické aktivity. Když je v zakázané zóně→ utlumuje aktivitu (vznik podzemí ekonomiky). Těmito podněty se pak ovlivňuje nezaměstnanost a inflace.
Národní důchod
národní důchod
Makroekonomie studuje ekonomiky jako celku zkoumá:
- úroveň celkového produktu národního hospodářství
- tempa růstu NH
- vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti
- cenové hladiny
- problematiku makroekonomické stabilizační hospodářské politiky - zahraničně ekonomické vztahy země
Vývoj NH odráží pomocí makroekonomických ukazatelů ( agregátů )
- hrubý domácí produkt
- národní důchod
- míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti
- míra inflace
Základním měřítkem hospodářské úspěšnosti země je její schopnost vytvářet pro své obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb
Makroekonomie studuje ekonomiky jako celku zkoumá:
- úroveň celkového produktu národního hospodářství
- tempa růstu NH
- vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti
- cenové hladiny
- problematiku makroekonomické stabilizační hospodářské politiky - zahraničně ekonomické vztahy země
Vývoj NH odráží pomocí makroekonomických ukazatelů ( agregátů )
- hrubý domácí produkt
- národní důchod
- míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti
- míra inflace
Základním měřítkem hospodářské úspěšnosti země je její schopnost vytvářet pro své obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb
MIKROEKONOMIE
MIKROEKONOMIE – analyzuje chování dílčích ( malých ) ekonomických subjektů ( jednotlivců, domácností, firem, trhů ), tj. studuje chování jednotlivých prvků ekonomického systému.
- odpovídá na otázky, na které si musí odpovědět dílčí ekonomický subjekt, aby se mohl rozhodnout, jak se bude v daném ekonomické systému chovat.
- mikroekonomický přístup předpokládá zanedbatelnost dopadu individuálního rozhodnutí nebo chování dílčí složky ( subjektu ) na chování ekonomiky jako celku ( subjekt rozhodování = většinou člověk, objet = organizace )
Makroekonomie studuje chování ekonomického systém jako celku, tj. analyzuje velké agregáty ( míru inflace, míra nezaměstnanosti, dovoz a vývoz, národní produkt atd. )
- odpovídá na otázky jaké dopady bude mít rozhodování velkého počtu dílčích subjektů na hodnoty těchto agregátů a v jakém vzájemném vztahu tyto agregáty jsou.
- v makroekonomii pracuje s dílčími trhy ( zemědělských produktů, lékařských služeb atd. ) jako s trhem jediným.
- zásadní otázkou pro makroekonomii je vhodnost zasahování vlády do ekonomiky s cílem zlepšení její výkonnosti ( subjekt rozhodování = vláda, objet = celý ekonomický systém )
- odpovídá na otázky, na které si musí odpovědět dílčí ekonomický subjekt, aby se mohl rozhodnout, jak se bude v daném ekonomické systému chovat.
- mikroekonomický přístup předpokládá zanedbatelnost dopadu individuálního rozhodnutí nebo chování dílčí složky ( subjektu ) na chování ekonomiky jako celku ( subjekt rozhodování = většinou člověk, objet = organizace )
Makroekonomie studuje chování ekonomického systém jako celku, tj. analyzuje velké agregáty ( míru inflace, míra nezaměstnanosti, dovoz a vývoz, národní produkt atd. )
- odpovídá na otázky jaké dopady bude mít rozhodování velkého počtu dílčích subjektů na hodnoty těchto agregátů a v jakém vzájemném vztahu tyto agregáty jsou.
- v makroekonomii pracuje s dílčími trhy ( zemědělských produktů, lékařských služeb atd. ) jako s trhem jediným.
- zásadní otázkou pro makroekonomii je vhodnost zasahování vlády do ekonomiky s cílem zlepšení její výkonnosti ( subjekt rozhodování = vláda, objet = celý ekonomický systém )
Ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, základní ekonomické pojmy, ekonomický koloběh
Ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, základní ekonomické pojmy, ekonomický koloběh
Ekonomie jako věda se zabývá společenskou realitou zvanou ekonomika.
Ekonomie je věda, která zkoumá, jak různé společnosti užívají zdroje k výrobě užitečných statků ( komodit a služeb ) a jak je rozdělují mezi různé skupiny.
Východiskem ekonomie je objektivní skutečnost : TO CO LIDÉ POŽADUJÍ NENÍ VOLNĚ DOSTUPNÉ V NEOMEZENÉM MNOŽSTVÍ.
Ekonomie nemůže ale plně převzít metody zkoumání přírodních věd, protože motivy lidského chování nejsou měřitelné tak, jako přírodní jevy ← subjektivní faktory ekonomického chování člověka → menší exaktnost ekonomie vůči přírodním vědám.
Metody vědeckého přístupu zkoumání v ekonomii :
- pozorování
- analýza
- statistická analýza
- experimenty ( kontrolované )
Ekonomie je věda společenská a zároveň více politická než jiné vědy.
Ekonomie jako věda se zabývá společenskou realitou zvanou ekonomika.
Ekonomie je věda, která zkoumá, jak různé společnosti užívají zdroje k výrobě užitečných statků ( komodit a služeb ) a jak je rozdělují mezi různé skupiny.
Východiskem ekonomie je objektivní skutečnost : TO CO LIDÉ POŽADUJÍ NENÍ VOLNĚ DOSTUPNÉ V NEOMEZENÉM MNOŽSTVÍ.
Ekonomie nemůže ale plně převzít metody zkoumání přírodních věd, protože motivy lidského chování nejsou měřitelné tak, jako přírodní jevy ← subjektivní faktory ekonomického chování člověka → menší exaktnost ekonomie vůči přírodním vědám.
Metody vědeckého přístupu zkoumání v ekonomii :
- pozorování
- analýza
- statistická analýza
- experimenty ( kontrolované )
Ekonomie je věda společenská a zároveň více politická než jiné vědy.
Cíle a nástroje makroekonomické politiky
10.2. Cíle a nástroje makroekonomické politiky
V tržní ekonomice je úkolem státu především zajistit maximální efektivnost v alokaci výrobních faktorů, ovlivňovat rozdělení důchodů a stabilitu hospodářského vývoje. Rozdělování důchodu je důležité, protože již ze samotné definice trhu a ekonomiky vyplývá, že ekonomika nebere na nikoho žádný ohled, např. sociálně slabší jedince. Na trh přicházejí subjekty s cílem maximalizovat užitek, zisk, ... ale existují ve společnosti i jedinci, kterým není dáno schopnosti, aby na trhu mohli obstát. Nemluvě o situacích, kdy je v ekonomice například nedobrovolná nezaměstnanost, různé katastrofy, ... Takovými bližšími cíli je dlouhodobá zaměstnanost, nízká cenová hladina, rovnoměrný ekonomický růst a vyrovnaná platební bilance.
Aby mohl stát dostát své politiky, potřebuje k tomu určité nástroje
V tržní ekonomice je úkolem státu především zajistit maximální efektivnost v alokaci výrobních faktorů, ovlivňovat rozdělení důchodů a stabilitu hospodářského vývoje. Rozdělování důchodu je důležité, protože již ze samotné definice trhu a ekonomiky vyplývá, že ekonomika nebere na nikoho žádný ohled, např. sociálně slabší jedince. Na trh přicházejí subjekty s cílem maximalizovat užitek, zisk, ... ale existují ve společnosti i jedinci, kterým není dáno schopnosti, aby na trhu mohli obstát. Nemluvě o situacích, kdy je v ekonomice například nedobrovolná nezaměstnanost, různé katastrofy, ... Takovými bližšími cíli je dlouhodobá zaměstnanost, nízká cenová hladina, rovnoměrný ekonomický růst a vyrovnaná platební bilance.
Aby mohl stát dostát své politiky, potřebuje k tomu určité nástroje
Cíle a nástroje makroekonomické politiky
monetární politika - nástroje monetární politiky tvoří emise peněz, operace na volném trhu, politika povinných minimálních rezerv, regulace diskontní sazby těmito nástroji vláda působí na nabídku peněz, úrokové míry, a tak ovlivňuje investiční výdaje, agregátní poptávku a nabídku a v konečném důsledku zaměstnanost a cenovou hladinu. Kromě toho také nezanedbatelně působí na platební bilanci země a měnový kurs, což se také projeví ve změnách cen a úrovni zaměstnanosti.
fiskální politika je úzce spojena s rozpočty vlády a státních orgánů. Tím jak subjekty mění jejich použití ovlivňují agregátní poptávku. Fiskální politika se skládá ze dvou částí. Příjmy státu, které tvoří především daně, cla, poplatky. Druhou stranu tvoří výdaje jednotlivých rozpočtů.
důchodová politika - jí stát působí na mzdy a ceny. Určuje výši zdanění, regulované mzdy a ceny, patří sem i např. různé dohody firem s odbory o přírůstcích mezd a cen. Stát se snaží vytvořit odborům a firmám stejné podmínky pro jednání, aby se zvýšila pružnost cen výr.
vnější obchodní a měnová politika (VOMP) - jí stát reguluje toky výrobků a služeb, které plynou přes hranice státu. K tomu používá různých přímých nástrojů (cla, kvóty, dovozní přirážky, neviditelné překážky dovozu) a nepřímých nástrojů (intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky). Vnější měnovou politikou stát reguluje měnové kursy, a tak působí nejen na toky výrobků a služeb, které plynou přes hranice, ale i na příliv a odliv kapitálu. Všechna tato fakta mají nakonec vliv na cenovou stabilitu, zaměstnanost a růst národního hospodářství. Primárně je tato politika zaměřena na zajištění rovnovážných stavů se zahraničím.
fiskální politika je úzce spojena s rozpočty vlády a státních orgánů. Tím jak subjekty mění jejich použití ovlivňují agregátní poptávku. Fiskální politika se skládá ze dvou částí. Příjmy státu, které tvoří především daně, cla, poplatky. Druhou stranu tvoří výdaje jednotlivých rozpočtů.
důchodová politika - jí stát působí na mzdy a ceny. Určuje výši zdanění, regulované mzdy a ceny, patří sem i např. různé dohody firem s odbory o přírůstcích mezd a cen. Stát se snaží vytvořit odborům a firmám stejné podmínky pro jednání, aby se zvýšila pružnost cen výr.
vnější obchodní a měnová politika (VOMP) - jí stát reguluje toky výrobků a služeb, které plynou přes hranice státu. K tomu používá různých přímých nástrojů (cla, kvóty, dovozní přirážky, neviditelné překážky dovozu) a nepřímých nástrojů (intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky). Vnější měnovou politikou stát reguluje měnové kursy, a tak působí nejen na toky výrobků a služeb, které plynou přes hranice, ale i na příliv a odliv kapitálu. Všechna tato fakta mají nakonec vliv na cenovou stabilitu, zaměstnanost a růst národního hospodářství. Primárně je tato politika zaměřena na zajištění rovnovážných stavů se zahraničím.
Makroekonomická politika
Makroekonomická politika
Ve čtyřsektorové ekonomice vstupuje na trh také stát. Na rozdíl od firem a jiných podnikatelských subjektů cílem státu není dosažení zisku, ale udržení ekonomiky dané země v rovnováze. Úlohou státu je veřejný prospěch. Odstraňovat z ekonomiky negativní vlivy. Aby mohl stát ovlivňovat chod hospodářství dané země, nemůže do ekonomiky zasahovat náhodně a jak se mu zalíbí, ale všechny operace musí být předem promyšleny a vypočítány. Hospodářství země je totiž obrovský kolos a jakékoliv zásahy do něj mají velmi dlouhou setrvačnost. Vláda tedy pro každý rok vypracovává tzv. hospodářskou politiku. Je to souhrn nástrojů, cílů a opatření, kterými stát prostřednictvím vlády, státních orgánů a dalších složek zasahuje do hospodářství dané země. Veškerou zodpovědnost za hospodářskou politiku nese vláda a politická strana, která je právě u moci. Hosp. politika je určitá teorie, ze které potom vychází praktická hospodářská politika. Nositelem hospodářské politiky je stát, centrální banka, organizace, mezinárodní organizace, nadnárodní orgány.
Ve čtyřsektorové ekonomice vstupuje na trh také stát. Na rozdíl od firem a jiných podnikatelských subjektů cílem státu není dosažení zisku, ale udržení ekonomiky dané země v rovnováze. Úlohou státu je veřejný prospěch. Odstraňovat z ekonomiky negativní vlivy. Aby mohl stát ovlivňovat chod hospodářství dané země, nemůže do ekonomiky zasahovat náhodně a jak se mu zalíbí, ale všechny operace musí být předem promyšleny a vypočítány. Hospodářství země je totiž obrovský kolos a jakékoliv zásahy do něj mají velmi dlouhou setrvačnost. Vláda tedy pro každý rok vypracovává tzv. hospodářskou politiku. Je to souhrn nástrojů, cílů a opatření, kterými stát prostřednictvím vlády, státních orgánů a dalších složek zasahuje do hospodářství dané země. Veškerou zodpovědnost za hospodářskou politiku nese vláda a politická strana, která je právě u moci. Hosp. politika je určitá teorie, ze které potom vychází praktická hospodářská politika. Nositelem hospodářské politiky je stát, centrální banka, organizace, mezinárodní organizace, nadnárodní orgány.
Rozlišení základních makroekonomických přístupů k hospodářskému růstu ve 20. století
40-60 léta Keynesovský přístup, založená na rozhodující úloze investic, existenci poptávkového omezení na makroekonomické úrovni a aktivní úloze státu v tržní ekonomice
50 – léta rozvoj Neoklasické teorie růstu :
- kritizovala přílišný důraz na úlohu investic a přehlížení substituce mezi výrobními činiteli v Keynesov.teorii
- zaměřila se na zkoumání strany nabídky a jejím základem se staly produkční funkce vycházející z makroekonomické aplikace mezní produktivity
70-léta
- oba směry byly podrobeny kritice, zdůrazňujíc negativní sociální a ekologické důsledky hospodářského růstu
- hodnotili negativně vysoké tempo růstu, rychlé technické i technologické změny
Dnes tato témata rozvíjejí zejména teorie trvale udržitelného rozvoje a kvality života, ekologie :
- šetření lesů (zavádění elektronizace, náhrady za papír..)
- ovzduší a voda (čističky ovzduší…)
Jde o to, jak a za jakou cenu bude ekonomický růst, nepodceňujme nové technologie, substituce výrobních faktorů, přírodních zdrojů.
50 – léta rozvoj Neoklasické teorie růstu :
- kritizovala přílišný důraz na úlohu investic a přehlížení substituce mezi výrobními činiteli v Keynesov.teorii
- zaměřila se na zkoumání strany nabídky a jejím základem se staly produkční funkce vycházející z makroekonomické aplikace mezní produktivity
70-léta
- oba směry byly podrobeny kritice, zdůrazňujíc negativní sociální a ekologické důsledky hospodářského růstu
- hodnotili negativně vysoké tempo růstu, rychlé technické i technologické změny
Dnes tato témata rozvíjejí zejména teorie trvale udržitelného rozvoje a kvality života, ekologie :
- šetření lesů (zavádění elektronizace, náhrady za papír..)
- ovzduší a voda (čističky ovzduší…)
Jde o to, jak a za jakou cenu bude ekonomický růst, nepodceňujme nové technologie, substituce výrobních faktorů, přírodních zdrojů.
Výkonnost ekonomiky
• množství statků a služeb, které za určité období (1 rok) ekonomika souhrnně vyprodukovala.
• je to tzv. toková veličina, vyjadřuje změnu stavu v čase
• ekonomické veličiny jsou zpravidla jednorozměrné nebo dvourozměrné.
Jednorozměrné veličiny: označují se jako stavy a vyjadřují zásobu (národní jmění, celková hodnota kapitálových statků).
Dvourozměrné veličiny: vyjadřují změnu stavu za určité období (HDP, národní důchod) a označují se jako toky.
Za charakteristiky makroekonomické výkonnosti ekonomiky bychom však měli rovněž považovat tempo růstu HDP, míru nezaměstnanosti, míru inflace nebo saldo obchodní bilance (čisté vývozy) a saldo platební bilance.
Výkonnost národního hospodářství jako celku charakterizujeme veličinami, které označujeme jako makroekonomické ukazatele.
• je to tzv. toková veličina, vyjadřuje změnu stavu v čase
• ekonomické veličiny jsou zpravidla jednorozměrné nebo dvourozměrné.
Jednorozměrné veličiny: označují se jako stavy a vyjadřují zásobu (národní jmění, celková hodnota kapitálových statků).
Dvourozměrné veličiny: vyjadřují změnu stavu za určité období (HDP, národní důchod) a označují se jako toky.
Za charakteristiky makroekonomické výkonnosti ekonomiky bychom však měli rovněž považovat tempo růstu HDP, míru nezaměstnanosti, míru inflace nebo saldo obchodní bilance (čisté vývozy) a saldo platební bilance.
Výkonnost národního hospodářství jako celku charakterizujeme veličinami, které označujeme jako makroekonomické ukazatele.
Makroekonomická rovnováha
- Spojením obrázků agregátní nabídky a agregátní poptávky obdržíme obrázek nový, na němž se budou křivky protínat. Bod, v němž se krátkodobá křivka agregátní nabídky a křivka agregátní poptávky protínají, označujeme jako bod makroekonomické rovnováhy.
- Pro ocenění výkonnosti národního hospodářství je velice důležité, protínají-li se tyto křivky blíže, nebo naopak ve větší vzdálenosti od potencionálního produktu. Čím dále vlevo od potencionálního produktu se tyto křivky protínají, tím má národní hospodářství více nevyužitých zdrojů. Jestliže se rovnovážný bod nalézá vpravo od potencionálního produktu, jsou nadměrně zatěžovány ekonomické zdroje, což je zpravidla provázeno vysokou mírou inflace. Tato situace není dlouhodobě udržitelná.
- Pro ocenění výkonnosti národního hospodářství je velice důležité, protínají-li se tyto křivky blíže, nebo naopak ve větší vzdálenosti od potencionálního produktu. Čím dále vlevo od potencionálního produktu se tyto křivky protínají, tím má národní hospodářství více nevyužitých zdrojů. Jestliže se rovnovážný bod nalézá vpravo od potencionálního produktu, jsou nadměrně zatěžovány ekonomické zdroje, což je zpravidla provázeno vysokou mírou inflace. Tato situace není dlouhodobě udržitelná.
Charakteristika teoretických koncepcí makroekonomie
Existuje mnoho kritérií podle nichž se můžou v ekonomii různé směry, proudy, školy či jednotlivá učení. Zde použitým rozhodujícím kritériem je hodnocení úlohy a místa tržního mechanismu v ekonomickém systému. pomocí tohoto kritéria členíme soudobou makroekonomii na tři základní alternativní přístupy. jsou rovněž vnitřně velmi diferencované a společně tvoří celé názorové spektrum.
Ani jeden z těchto alternativních přístupů nelze odmítnout na základě důkazu logické nesprávnosti. Jde o teoretické systémy myšlení, které mají logickou strukturu.
Ani jeden z těchto alternativních přístupů nelze odmítnout na základě důkazu logické nesprávnosti. Jde o teoretické systémy myšlení, které mají logickou strukturu.
Předmět zkoumání ekonomie
Ekonomie je věda o nejobecnějších souvislostech v ekonomickém životě společnosti, viděných v jejich celku.
Předmětem jejího zkoumání jsou instituce tvořící rámec, v němž se ekonomie pohybuje, makroekonomické aspekty vývoje národního hospodářství a racionální alokace, vzácných ekonomických zdrojů. Ekonomie se nezabývá detaily ekonomického života v urcité zemi nebo oblasti. Mikronomické cíle nejsou předmětem zkoumání. Poskytuje celkový obraz ekonomického života, ukazuje, jak v ekonomii vše navzájem souvisí. Ekonomie předpokládá racionalitu v chování ekonomických subjektů. Za racionální chování považuje ekonomie takové chování, které vede co nejefektivněji a co nejkratší cestou k dosažení přílušného ekonomického cíle.
3 skupiny subjektů :
1. Domácnosti (rodiny nebo jednotlivci). Své příjmy vydávají na nákupy spotřebních statků. Mohou spořit, tím vytváří kapital, který investují.
2. Firmy Ekonom. subjekty, které organizují podnikání. Firmu představuje majitel nebo ředitel. Firmy dosahují o maximalizaci zisku.
3. Vláda zasahuje svou činnosti velmi výrazně do ekonomiky. Pod pojmem vláda se skrývá i státní správa, parlament, ministerstva, městské úřady a jiné vládní orgány, které zasahují do ekonomiky svými rozhodnutími. Stanovují pravidla ekonomické činnosti. Vláda nakupuje od firem značné množství staků (pro státní správu, školy, zdravotnictví apod.), investuje do stavby dálnic a silc a přerozdeluje finanční prostředky.
Ekonom. subjekty se setkávají na trhu. např. trh statků a služeb, trh práce, finanční trh.
Ekonomie se dělí na mikroekonomii a makroekonomii.
Mirkoekonomie (mikros =malý). Zabývá se tvorbou cen jednotlivých staků a služeb, fugování trhu v podmínkách nedokonalé a dokonalé konkurence. Analyzuje problematiku rozmisťovní a užití vzácných ekonomických zdrojů. Lze jí přirovnat k mikroskopu, kterým zkoumáme chování ekonom. subjektů a jeho změny. Pochopení mikroekonomických základů chovánínje naprosto nezbytné pro pochopení makroekonomických souvislostí.
Makroekonomie. Zabývá se chováním ekonomiky jako celku – hospodářského růstu země, cyklickým vývojem, inflací nezaměstnanost a dalšími procesy, které se týkají celé ekonomiky. Zkoumá zejména široké agregátní veličiny – HDP, zaměstnanost a makroekonomická stabilizační hosp. politika státu.
Předmětem jejího zkoumání jsou instituce tvořící rámec, v němž se ekonomie pohybuje, makroekonomické aspekty vývoje národního hospodářství a racionální alokace, vzácných ekonomických zdrojů. Ekonomie se nezabývá detaily ekonomického života v urcité zemi nebo oblasti. Mikronomické cíle nejsou předmětem zkoumání. Poskytuje celkový obraz ekonomického života, ukazuje, jak v ekonomii vše navzájem souvisí. Ekonomie předpokládá racionalitu v chování ekonomických subjektů. Za racionální chování považuje ekonomie takové chování, které vede co nejefektivněji a co nejkratší cestou k dosažení přílušného ekonomického cíle.
3 skupiny subjektů :
1. Domácnosti (rodiny nebo jednotlivci). Své příjmy vydávají na nákupy spotřebních statků. Mohou spořit, tím vytváří kapital, který investují.
2. Firmy Ekonom. subjekty, které organizují podnikání. Firmu představuje majitel nebo ředitel. Firmy dosahují o maximalizaci zisku.
3. Vláda zasahuje svou činnosti velmi výrazně do ekonomiky. Pod pojmem vláda se skrývá i státní správa, parlament, ministerstva, městské úřady a jiné vládní orgány, které zasahují do ekonomiky svými rozhodnutími. Stanovují pravidla ekonomické činnosti. Vláda nakupuje od firem značné množství staků (pro státní správu, školy, zdravotnictví apod.), investuje do stavby dálnic a silc a přerozdeluje finanční prostředky.
Ekonom. subjekty se setkávají na trhu. např. trh statků a služeb, trh práce, finanční trh.
Ekonomie se dělí na mikroekonomii a makroekonomii.
Mirkoekonomie (mikros =malý). Zabývá se tvorbou cen jednotlivých staků a služeb, fugování trhu v podmínkách nedokonalé a dokonalé konkurence. Analyzuje problematiku rozmisťovní a užití vzácných ekonomických zdrojů. Lze jí přirovnat k mikroskopu, kterým zkoumáme chování ekonom. subjektů a jeho změny. Pochopení mikroekonomických základů chovánínje naprosto nezbytné pro pochopení makroekonomických souvislostí.
Makroekonomie. Zabývá se chováním ekonomiky jako celku – hospodářského růstu země, cyklickým vývojem, inflací nezaměstnanost a dalšími procesy, které se týkají celé ekonomiky. Zkoumá zejména široké agregátní veličiny – HDP, zaměstnanost a makroekonomická stabilizační hosp. politika státu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)