3. Monetární politika

3. Monetární politika a její nástroje v modelu IS-LM v uzavřené a otevřené ekonomice

Multiplikátor monetární politiky
Jak se změní rovnovážná úroveň důchodu a úrokové sazby, jestliže se křivka LM posune doprava v důsledku přírůstku nabídky reálných peněžních zůstatků o ∆ M/P ? (IS nezměněna)
LM se posune o 1/k * ∆M/P. V důsledku zvýšení M/P poklesne úroková sazba a zvýší se rovnovážná úroveň důchodu o ∆Y.
∆Y = γ ∆A + γ*b/h*∆M/P
multiplikátor monetární politiky: β=b/h*γ , vyjadřuje jak zvýšení reálných peněžních zůstatků zvýší rovnovážnou úroveň důchodu za předpokladu, že fiskální politika je nezměněna.

MONETÁRNÍ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST
-provádí centrální banka
-pomocí zásoby nominálních peněz a pohybu i
-ovlivňuje Y, P, BP, zaměstnanost

Při monetární expanzi posun LM0 doprava na LM1. V důsledku toho poklesne úroková sazba a dojde ke zvýšení Y.


Monetární politika čili peněžní a úvěrová politika je činností státu, která je zaměřena na kontrolu množství peněz v ekonomice, na regulaci úrokových měr a podmínek úvěru. Monetární politika je určena k regulaci tržní ekonomiky. Aby byla použita, musí být rozvinut tržní mechanismus a v rámci něj zejména peněžní oběh a trh peněz, úvěrový systém a trh kapitálu. Další předpoklad: CB se musí nalézat ve státním vlastnictví, emise peněz je výlučně její pravomocí.

Monetární expanze
Růst peněžní zásoby (nákup obligací, pokles diskontní sazby, pokles povinných rezerv)
Čistá monetární expanze: IS nezměněna
Dochází ke dvěma efektům:
1. důchodový efekt – zvýšení nabídky peněz sníží úrokovou sazbu, což stimuluje zvýšení poptávky po autonomních soukromých výdajích, tím poroste Y.
2. efekt likvidity – zvýšení nabídky peněz při normálně skloněné LM povede u veřejnosti k větší držbě peněz, lidi začnou přebytky konvertovat do ostatních finančních aktiv, tím poroste cena těchto aktiv a úroková míra poklesne.

Závislost na sklonech křivek
1. Klasický případ – LM vertikální, h=0

Výchozí bod E0. Zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků posune LM0 na LM1. Poptávka po penězích je necitlivá na i, závisí pouze na důchodu. Aby tedy L vyrovnala přírůstek M/P, musí se zvýšit důchod. Současně musí dojít k poklesu úrokových sazeb, aby byl stimulován růst poptávky po autonomních výdajích, aby ∆Y zvýšil L natolik, kdy se L vyrovná M/P

2. Past likvidity
LM horizontální, poptávka po penězích vysoce závislá na
Úrokové sazbě. Zvýšení nabídky peněz nezvýší důchod,
protože vůbec nedojde k nerovnováze. Rovnováha je
okamžitě obnovena zanedbatelnou změnou i .
Zvýšení nabídky peněz neovlivní poptávku po penězích.
Nezmění se autonomní výdaje, neporoste Y. Veřejnost bude
ochotna držet jakékoli množství peněz.

3. velikost „k“

4.velikost b


Keynesův efekt
Přírůstek nabídky reálných peněžních zůstatků vede k poklesu úrokové sazby. To stimuluje zvýšení soukromých autonomních výdajů, ty zvýší AD a následně Y. (Keynesiánský transmisní mechanismus monetární expanze)

CB při provádění monetární politiky nemůže současně sledovat cíl nominální zásoby peněz a cíl úrokové sazby. Problém je v tom, že křivka IS je nestabilní, stejně tak je nestabilní i LM. Volba cílů, které sleduje CB závisí na tom, který z těchto cílů lépe ovlivní rovnovážnou produkci a omezí kolísání.

1. LM stabilní a IS nestabilní 2. LM nestabilní a IS stabilní

CB očekává, že IS bude na IS*, žádoucí důchod Y0. Tím stanoví i*. Jejím cílem je udržet i*. Pokud bude i na i*, CB nakoupí OFA. Pokud bude i pod i*, CB prodá OFA. IS kolísá, Y kolísá mezi Y1 až Y2. Sleduje-li banka peněžní zásobu, jde o tzv. cíl peněžní zásoby a zde je menší kolísání Y mezi Y3 a Y4.


LM kolísá mezi LM 1 a LM 2. Y kolísá od Y2 k Y1. Cílem CB v tomto případě je udržet i* pomocí pružného přizpůsobování peněžní zásoby.


OTEVŘENÁ EKONOMIKA PŘI DOKONALÉ KAPITÁLOVÉ MOBILITĚ A MONETÁRNÍ POLITIKA

1. fixní měnové kurzy

Výchozí bod E0. Monetární expanze posune LM0 na LM1 a sníží i na i1. Způsobí se kapitálový odliv, pokles měnových rezerv země, tak na devalvaci (depreciaci) měny. CB musí intervenovat, kupuje domácí měnu a prodává zahraniční. Tím sníží nabídku peněz, dojde ke zpětnému posunu LM do výchozí polohy. Nabídka peněz je spojena s platební bilancí.


2.flexibilní měnové kurzy

Posun LM na LM1, snížení i vyvolá kapitálový odliv, depreciace domácí měny, tím je výhodný export a drahý dovoz, vzroste NX a tím dojde k posunu IS a růstu Y. Ovšem zhorší se běžný účet.


NÁSTROJE MONETÁRNÍ POLITIKY

Přímé administrativní nástroje
1. regulace investičního úvěru – Zájemce se obrátí na banku se žádostí o úvěr, avšak rozsah úvěru překračuje překračuje státem povolenou mez. Žadatel tedy musí předložit bance souhlas státních orgánů, že banka smí úvěr poskytnout. Pokud to předloží, je konečné rozhodnutí na bance, ona rozhodne zda a za jakých podmínek úvěr poskytne.
2. regulace spotřebního úvěru – Při prodeji na splátky mohou státní orgány stanovit např. maximální dobu splatnosti úvěru. Opět je na bance, aby rozhod, zda a za jakých podmínek spotřební úvěr žadateli poskytne (v rámci státem daných omezení).
3. další přímé nástroje, které mají k dispozici státní orgány. Např. mohou požadovat od bank měsíční zprávy o úvěrech poskytnutých nad stanovený limit, mohou určit bankám úvěrové stropy, apod.

Nepřímé (tržně orientované) nástroje
1.Politika povinných minimálních rezerv
Státní orgány stanoví v případě použití tohoto nástroje bankám povinnost, aby část svých aktiv uložily na bezúročném běžném účtu u CB. Aktiva mohou být uložena v hotovosti, ale i v jiných formách. Výše rezerv není určena absolutní částkou, ale v podobě míry rezerv – jako procento z depozit. Míra rezerv bývá stanovena selektivně :čím jsou depozita likvidnější, tím vyšší částku aktiv vyžaduje CB blokovat v rezervách.
Povinná míra rezerv má nepřímo úměrný vliv na objem nabídky peněz. Zvýšení míry rezerv sníží nabídku úvěru ze strany obchodních bank.

2. Operace na volném trhu.
CB nakupuje nebo prodává státní cenné papíry. Nabízí-li CB na trhu státní cenné papíry, vstupuje do konkurence s ostatními zájemci o volné peněžní zdroje. Při daném množství peněz (tj. pokud předpokládáme, že se v daném okamžiku nemění velikost nabídky peněz) lze očekávat, že se zostří konkurence na straně poptávky po penězích. Výsledkem bude růst ceny peněz, tudíž růst úrokových sazeb. Také to bude mít vliv na množství peněz, které obíhá v ekonomice. Prodá-li CB úspěšně státní cenné papíry, odčerpá část nabídky peněz z trhu. Sníží se tak množství peněz, které zůstává k dispozici ostatním tržním subjektům.
Získané peněžní prostředky státní orgány ovšem nestahují bezúčelně. Obvykle získané peníze dále používají k úhradě své činnosti, což se projeví ve výdajové stránce státního rozpočtu. Operace na volném trhu tak velice těsně navazují na fiskální politiku.

3.Diskontní politika
Diskontní politika má úzkou souvislost s emisní funkcí CB. V případě potřeby mohou získat obchodní banky u CB dodatečné peněžní prostředky v podobě úvěrů. Poptávku obchodních bank reguluje CB mimo jiné i výší požadovaných úroků. Diskontní sazba je tudíž úroková sazba, za níž poskytuje úvěry CB bankám obchodním.
Od růstu diskontní sazby očekává CB pokles poptávky po svých úvěrech. Tyto úvěry získávají výlučně obchodní banky. Růst diskontní sazby omezí úvěrové zdroje obchodních bank a sníží jejich nabídku peněz ostatním subjektům v ekonomice.

5. Přednáška - Nová keynesovská ekonomie

Nová keynesovská ekonomie

(handout na kompech)

N. Gregory Mankin

- navazují na novou klasickou ekonomii
- snaží se budovat své makroekonomické modely na mikroekonomických základech
- odmítají pracovat s modely zobrazující dokonalou konkurenci
- předpoklad monopolistické konkurence (existence malého počtu velkých výrobců, diferencovaný produkt)
- pracují s teorií racionálního očekávání, HP je smysluplná, žádoucí HP umožňuje zvýšit společenský blahobit

Zaměřují se na:
1. Problematika nominálních rigidit (strnulostí) – proč jsou ceny a mzdy a ceny a úrokové sazby strnulé
2. Problematika reálných rigidit – proč jsou ceny nepružné v reálném vyjádření
3. Problematika modelů vstup-výstup

Ad 1) Nominální rigidity
- výrobci jsou cenovými tvůrci v nedokonalé konkurenci (výrobce je schopen ovlivnit cenu své produkce) Jaktože sledujeme kolísání HDPr v čase, když výrobci jsou cenovými tvůrci?? A proč výrobci mění objem produkce a nejenom cenu??
- Koncepce rigidit se snaží vysvětlit, že firmy ačkoliv jsou cenovými tvůrci, reagují na změny poptávky i změnou objemu nikoliv ne jenom cenou

Zdroje rigidit:
a) explicitní cenové a mzdové kontrakty
b) implicitní cenové a mzdové kontrakty
c) „menu costs“

ad a)
Jedná se o kontrakty psané. Fisher a další tvrdí, že v ekonomice jsou mezi subjekty uzavírány kontrakty a existence těchto kontraktů brání subjektům pružně reagovat na změny tržních podmínek (často stanoveny ceny, které se nedají libovolně měnit). Kontrakty se v čase překrývají jeden přes druhý nelze jednotně ovlivnit

ad b)
Nepsané kontrakty. Nejčastěji na trhu práce. Firmy jsou neutrální vůči riziku budoucích změn v ekonomice, zatímco jejich zaměstnanci mají averzi vůči riziku. Ale firmy se mohou na rozdíl od zaměstnanců proti riziku pojistit. Zaměstnanci se bojí např. snížení mzdy. To má negativní vliv na produktivitu. Zaměstnavatelé se snaží proto mzdu příliš neměnit.

ad c)
Jedná se o paušální (=nejsou fcí výstupu) náklady cenového přizpůsobení. Např. když klesne AD, je tlak na snížení P. Jenže je problém v tom, že zlevňování výrobků něco stojí (nové cenovky…). Mimoto zde existují transakční náklady (ztracený čas, energie…).


Bod 1 – rovnováha na trhu monopolistické konkurence (MC = MR). Firmy maximalizují zisk
CB sníží M pokles AD do AD´ a MR do MR´. Nový bod rovnováhy by měl být v bodě 2, ale z důvodů existence menu costs (strnulosti cen a mezd), cena zůstane na stejné úrovni, bod rovnováhy bude v bodě 3. Tyto menu costs jsou minimálně stejně velké jako zelený trojúhelník nebo větší. To odrazuje firmy, aby na změnu poptávky reagovaly snížením ceny.
Jestliže firmy nebudou reagovat cenově, potom přijde společnost o blahobyt velikosti zeleného trojúhelníku. Firma se chová racionálně, ale společnost ztrácí.
Proč se firmy nedomluví? Každá z firem neví co udělá konkurence, nemohou nemohou se domluvit, žádná se neodváží snížit cenu (někdy se této situaci říká „koordinační selhání“).


Makroekonomická externalita

Přestože se firmy chovají racionálně, pro ekonomiku jako celek je to neefektivní.

Přebytek spotřebitele – plocha nad rovnovážnou cenou a pod poptávkou. V grafu je to trojúhelník 1P0P pro původní poptávku a 2P1E, pro změněnou poptávku.
Přebytek výrobce – je to plocha pod rovnovážnou cenou a nad MC. V grafu je to čtyřhran 1FDP0 pro původní AD, a 3ADP0 v případě AD´.

Přebytek spotřebitele a přebytek výrobce tvoří společně měřítko společenského blahobytu.


Ad 2) Reálné rigidity

U reálných veličin sledujeme zlomek. Např. W/P nebo p/P

Teoretický předpoklad:
Recese – pokles AD pokles Y růst u což by mělo snížit W poklesW/stejnáP (reálná hodnota klesá, firmám reálně klesají náklady (posun MC směrem dolů do MC´), zvětšuje se trojúhelník obětovaného zisku (zelený), to by znamenalo, že menu costs musí být tak velké, jako tento trojúhelník.
Praxe:
Empirické teorie však neprokázaly, že jsou menu costs tak velké. Neprokazuje se, že se firmám v recesích snižují náklady.

!!Dostudovat: Hypotéza efektivnostních mezd – snaží se vysvětlit proč se MC nesnižují v recesi. Reálné mzdy chápány jako motivační prostředek


Ad3) Modely vstup-výstup

Výstup - myslí se tím ukončení určitého počtu firem v recesi
Vstup – vstup nových firem na trh v období expanze

- jsou to modely pro delší období, kdy je možná změna počtu firem
- když budeme uvažovat recesi v ekonomice, klesá počet firem, zvyšuje se monopolizace ekonomiky. To ovlivňuje tvar AD, která je poté strmější

Keynessiánská ekonomie

9.6.2. Keynessiánská ekonomie
Keynessiánská ekonomie. Myšlenkový směr zpracovaný Johnem Mayardem Keynessem v díle "Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz". Ústřední myšlenkou bylo, že ( především v důsledku strnulých mezd ) kapitalistický systém nesměřuje automaticky k rovnováze při plné zaměstnanosti. Podle Keynese výsledná rovnováha při neplné zaměstnanosti může být odstraněna fiskální a monetární politikou, která zvýší agregátní poptávku.
Prosazuje aktivní, záměrnou (diskreční ) politiku vlády a její ovlivňování trhu. Zejména fiskální politika.
Snaha zajistit plnou zaměstnanost.Stimulace poptávky

9.6.3. Hlavní proud ekonomie
Hlavní proud ekonomie. Převládá ve smíšených ekonomikách Severní Ameriky, záp. Evropy a Japonska. Lepší porozumění mikro a makroekonomii vedlo od 2. světové války k růstu světového produktu a životní úrovně v nesrovnatelném rozsahu s předchozím vývojem. Vyspělé ekonomiky ale nedosáhly ještě stavu ekonomické nirvány, mají potíže s udržením stabilních cen a plné zaměstnanosti, chudoba je na vzestupu, mezinárodní systém ohrožují závratné dluhy rozvojových zemí a také ekologické problémy.

Keynesovská ekonomie

Peněžní a úvěrová politika je velmi úzce spojena s rozpočtovou politiku. Je nástrojem regulace agregátní poptávky. V tomto směru slouží k prosazování záměrů rozpočtové politiky. Peněžní a úvěrová politika ovlivňuje investice soukromých firem prostřednictvím regulace úrokové sazby a přístupu k úvěru.

K stimulování agregátní poptávky se používá:
Politika levných peněz
Kdy se zvyšováním nabídky peněž snižuje úroková sazba a stím se zvyšuje zájem soukromých investorů používat úvěr.

Politika drahých peněz
Je založena na vysokých úrokových sazbách s talkem na snižování agregátní poptávky.

Neoklasické pojetí peněžní a úvěrové politiky představuje v současné době především monetarismus, kerý odmítá keynesovké zaměření peněžní a úvěrové politiky na regulaci úrokových sazeb. V monetarismu je za rozhodující úlohu peněžní a úvěrové politiky považován její vliv na vývoj množství peněz v oběhu, a tím i na nominální HDP.

Keynesovská ekonomie

SR považuje za hlavní nástroj, který je možné používá k regulací agregátní poptávky, a tím i vývoje zaměstnanosti, nezaměstnanosti a HDP. V původním pojetí převládala představa, že je možné rozpočtovou politiku formulovat jako politiku ANTICYKLICKOU, sloužící k vyrovnávání cyklických výkyvů. Tzn. při recesi má SR přecházet do schodku při konjuktuře ( při zvyšování inflace) má použít přebytek SR.

Avšak antycyklicky zaměřená rozpočtová politika způsobovala určité obtíže. Přízpůsobovat vládní příjmy a výdaje vývoji hospodářského cyklu není totiž jednoduché To plyne s obtížnosti odhadu budoucího vývoje ekonomiky. Tyto obtíže vedly postupně k tomu, že se rozpočtová politika zaměřila spíše na stimulování hospodářského růstu.

Některé příjmové a výdajové položky rozpočtu jsou konstruovány tak, aby způsobily jako tzv. VESTAVĚNĚ STABILIZÁTORY, tedy ancyklicky.

Vestavěné stabilizátory jsou opatření fiskální politiky, která po svém zavedení působí v hospodářství automatiky a nevyžadují žádná další rozhodnutí státních orgánů.

Vestavěný stabilizátor je nástroj, který působí protisměrně k vývojové tendenci agregátní poptáky. Klesá-li agregátní poptávky, má jí tento nástroj možnost zvyšovat a naopak.


Mezi vestavěné stabilizátory patří :
Progresivní daň z příjmů,
• pojištění v nezaměstnanosti,
• státní výkup zemědělských přebytků,
• subvence k cenám zemědělské produkce.