9.2.5. Státní selhání
Stát by tedy měl jednak omezovat resp. minimalizovat důsledky tržních selhání a jednak by měl přerozdělovat příjmy tak, jak to společnost považuje za nejspravedlivější.
Na vykonávání těchto úkolů musí stát vynaložit určité prostředky. Otázkou je zda je vynakládání těchto prostředků vůbec efektivní.
Vláda nemusí mít při vykonávání výše uvedených činností dostatečné informace, doba rozhodování a realizace určitého opatření může být neúměrně dlouhá, tržní subjekty mohou zareagovat úplně jinak…
9.2.6. Stát a tržní rovnováha
Státní orgány potřebují pro svou činnost finanční zdroje. Získávají je odčerpáváním zdrojů jednotlivých spotřebitelů a firmám snižují jejich příjmy, a tak i poptávku na jednotlivých trzích. Stát tyto prostředky použije také na nákup statků, ale má jinou strukturu než nákup spotřebitele. Nakupuje více statku Y a tak zvyšuje jeho cenu, a proto spotřebitel přesune část svých zdrojů do nákupu statku X, aby byl v rovnováze, viz teorém pavučiny. Pod vlivem státu se tedy změnila nejen dílčí rovnováha na jednotlivých trzích, ale dochází i ke změnám z hlediska celkové rovnováhy. Stát tak mění alokaci jednotlivých statků mezi jednotlivými trhy.
I stát však může selhat a to díky: neúplným informacím vedoucí k nepřesnému nebo chybnému rozhodnutí, délka rozhodovacího procesu státních orgánů, neúspěch při realizaci státního opatření.
Zobrazují se příspěvky se štítkemtrh půdy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtrh půdy. Zobrazit všechny příspěvky
Externality
9.2.2. Externality
Činnost, která kladně nebo záporně ovlivňuje jiné subjekty, aniž tyto subjekty za to musí platit nebo jsou odškodňovány. Externality vznikají tehdy, když se soukromé náklady nebo přínosy neshodují s náklady nebo přínosy celé společnosti.
Vláda může omezit nebo i zakázat výrobu a prodej zboží, které přináší záporné externality. Nutnost ale rozhodnout, jakým způsobem velikost externalit ovlivnit:
• přesné vymezení vlastnických práv s nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů nedochází k externalitám při výrobě a alokace statků bude efektivní, tzv. Coaseho teorém.
• zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Mají podobu licencí, pokut, poplatků, daní ... Řešením je stanovit daň, která svou velikostí odpovídá externím mezním nákladům (EMC) MC se zvýší na úroveň společenských MC v grafu posun křivky MC doleva nahoru o výši EMC. Na trhu se bude nabízet méně výrobků za vyšší cenu.
• státní dotace - v případě kladných externalit. Dotace sníží MC firem na úroveň, která je potřeba, aby tyto firmy produkovaly vyšší objem produkce. Velikost dotace nebude taková, aby odpovídala externí užitečnosti z důvodu velmi vysokých nákladů státu, ale bude na úrovni optimální výše - rozdíl mezi P1 a PE. Dotaci hradí stát ze svých daňových příjmů, jestliže není přesně znám příjemce kladné externality.
Činnost, která kladně nebo záporně ovlivňuje jiné subjekty, aniž tyto subjekty za to musí platit nebo jsou odškodňovány. Externality vznikají tehdy, když se soukromé náklady nebo přínosy neshodují s náklady nebo přínosy celé společnosti.
Vláda může omezit nebo i zakázat výrobu a prodej zboží, které přináší záporné externality. Nutnost ale rozhodnout, jakým způsobem velikost externalit ovlivnit:
• přesné vymezení vlastnických práv s nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů nedochází k externalitám při výrobě a alokace statků bude efektivní, tzv. Coaseho teorém.
• zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Mají podobu licencí, pokut, poplatků, daní ... Řešením je stanovit daň, která svou velikostí odpovídá externím mezním nákladům (EMC) MC se zvýší na úroveň společenských MC v grafu posun křivky MC doleva nahoru o výši EMC. Na trhu se bude nabízet méně výrobků za vyšší cenu.
• státní dotace - v případě kladných externalit. Dotace sníží MC firem na úroveň, která je potřeba, aby tyto firmy produkovaly vyšší objem produkce. Velikost dotace nebude taková, aby odpovídala externí užitečnosti z důvodu velmi vysokých nákladů státu, ale bude na úrovni optimální výše - rozdíl mezi P1 a PE. Dotaci hradí stát ze svých daňových příjmů, jestliže není přesně znám příjemce kladné externality.
Veřejné statky
9.2.3. Veřejné statky
Zboží, ze kterého mají všichni lidé stejný prospěch. Tento prospěch je nedělitelný a není možné být vyloučen z jeho používání.
Tyto vlastnosti ( nedělitelnost VS, nevylučitelnost ze spotřeby, nulové mezní náklady na zapojení dalšího spotřebitele ) vedou k tendenci ekonomických subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni, tzv. problém černého pasažéra. Neplacení za veřejný statek zvyšuje jeho užitečnost silná tendence k neplacení za jeho poskytování a přesouvání plateb na jiné subjekty. Aby se za veřejné statky platilo musí zde existovat donucovací prostředky - státní orgány.
9.2.4. Asymetrické informace
Jedna strana trhu ví více než druhá. Podmínkou DK jsou dokonalé ( kompletní ) informace. Aby je mohl získat musí k nim mít přístup. Volné šíření informací zvyšuje konkurenční tržní prostředí a posiluje efektivní alokaci statků. Informace však nejsou zadarmo a je třeba na jejich získání vynaložit další náklady. Někdy je jejich cena příliš vysoká, někdy i nedostupná. Stát usilující o podporu konkurenčního prostředí, musí proto podporovat volné šíření informací a někdy s nimi zacházet jako s veřejnými statky.
Asymetričnost informací vede k morálnímu hazardu a k nepříznivému výběru
Zboží, ze kterého mají všichni lidé stejný prospěch. Tento prospěch je nedělitelný a není možné být vyloučen z jeho používání.
Tyto vlastnosti ( nedělitelnost VS, nevylučitelnost ze spotřeby, nulové mezní náklady na zapojení dalšího spotřebitele ) vedou k tendenci ekonomických subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni, tzv. problém černého pasažéra. Neplacení za veřejný statek zvyšuje jeho užitečnost silná tendence k neplacení za jeho poskytování a přesouvání plateb na jiné subjekty. Aby se za veřejné statky platilo musí zde existovat donucovací prostředky - státní orgány.
9.2.4. Asymetrické informace
Jedna strana trhu ví více než druhá. Podmínkou DK jsou dokonalé ( kompletní ) informace. Aby je mohl získat musí k nim mít přístup. Volné šíření informací zvyšuje konkurenční tržní prostředí a posiluje efektivní alokaci statků. Informace však nejsou zadarmo a je třeba na jejich získání vynaložit další náklady. Někdy je jejich cena příliš vysoká, někdy i nedostupná. Stát usilující o podporu konkurenčního prostředí, musí proto podporovat volné šíření informací a někdy s nimi zacházet jako s veřejnými statky.
Asymetričnost informací vede k morálnímu hazardu a k nepříznivému výběru
Hlavní funkce vlády
9.1. Hlavní funkce vlády
Snižuje svými opatřeními negativní důsledky tržních selhání. Využívá mimoekonomické prostředky. Přijatá opatření mají pro tržní subjekty závazný charakter a stát si sankcemi zajišťuje jejich dodržování.
Mikroekonomické politiky:
• omezení důsledků tržních selhání na alokační efektivnost
• přerozdělovací procesy způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činnost
Ke svému působení stát potřebuje získat finanční prostředky - daně. Snižuje tak příjmy spotřebitelů a firem a modifikuje tak jejich rozhodování. Ale státní orgány používají získané prostředky i na nákup výrobků a služeb nezbytných pro jeho činnost, k transferovým platbám. Ale nejen aktivní činnost státu, ale jeho pouhá existence má vliv na rozdělování důchodu. Stát totiž musí hradit náklady na jeho existenci a ty se hradí převážně z daňových příjmů. Stát se pokouší přerozdělováním příjmů dosáhnout sociální spravedlnosti v rozdělení, ale otázkou je, jaké je toto optimální rozdělení.
9.2. Omezení důsledků tržních selhání
9.2.1. Nedokonalá konkurence ( monopolní síla )
Firmy s dostatečnou monopolní silou vyrábějí menší objem produkce za vyšší ceny než v DK. Vznikají náklady mrtvé váhy a snižuje se přebytek spotřebitele oproti DK. Stát reaguje cenovou regulací. Reguluje ceny na úrovni MC nebo AC.
Další možnostmi jsou antitrustové zákony, daňová politika…
Snižuje svými opatřeními negativní důsledky tržních selhání. Využívá mimoekonomické prostředky. Přijatá opatření mají pro tržní subjekty závazný charakter a stát si sankcemi zajišťuje jejich dodržování.
Mikroekonomické politiky:
• omezení důsledků tržních selhání na alokační efektivnost
• přerozdělovací procesy způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činnost
Ke svému působení stát potřebuje získat finanční prostředky - daně. Snižuje tak příjmy spotřebitelů a firem a modifikuje tak jejich rozhodování. Ale státní orgány používají získané prostředky i na nákup výrobků a služeb nezbytných pro jeho činnost, k transferovým platbám. Ale nejen aktivní činnost státu, ale jeho pouhá existence má vliv na rozdělování důchodu. Stát totiž musí hradit náklady na jeho existenci a ty se hradí převážně z daňových příjmů. Stát se pokouší přerozdělováním příjmů dosáhnout sociální spravedlnosti v rozdělení, ale otázkou je, jaké je toto optimální rozdělení.
9.2. Omezení důsledků tržních selhání
9.2.1. Nedokonalá konkurence ( monopolní síla )
Firmy s dostatečnou monopolní silou vyrábějí menší objem produkce za vyšší ceny než v DK. Vznikají náklady mrtvé váhy a snižuje se přebytek spotřebitele oproti DK. Stát reaguje cenovou regulací. Reguluje ceny na úrovni MC nebo AC.
Další možnostmi jsou antitrustové zákony, daňová politika…
Rovnováha na trhu kapitálu
8.3. Rovnováha na trhu kapitálu
Z krátkodobého hlediska je nabídka na trhu kapitálu dána. Poptávka je v krátkém období funkcí úrokové míry. Křivka D má zápornou směrnici, neboť s tím, jak roste zásoba kapitálu, roste i celková produkce, ale klesajícími přírůstky, takže MPPK klesá a s ním i MRPK. Další dodatečné jednotky budou zapojeny jen při poklesu úrokové míry.
SSR je krátkodobá nabídka kapitálu, je svislá díky zásobě kapitálu vytvořené v minulém období. Bod E je bodem krátkodobé rovnováhy a irE (SE) je krátkodobá rovnovážná úroková míra.
Z dlouhodobého hlediska mohou domácnosti rozhodnout, že budou nabízet větší úspory, když úroková míra vzroste. Nabídka je tedy rostoucí funkcí úrokové míry. Protože neuvažujeme technologické změny je D stejná jako v krátkém období. SLR je odlišná z důvodu možnosti změny nabídky kapitálu. Má kladnou směrnici, protože se zvyšováním úrokové míry roste ochota více spořit. Průsečík křivek poptávky po kapitálu D a dlouhodobé křivky nabídky SLR určuje dlouhodobou rovnovážnou úrokovou míru irE (LR) a jí odpovídající rovnovážnou úroveň kapitálu KE (LR).
Úroková míra vyrovnává úspory a investice resp. D a S a plní tedy funkci tržní ceny.
Z krátkodobého hlediska je nabídka na trhu kapitálu dána. Poptávka je v krátkém období funkcí úrokové míry. Křivka D má zápornou směrnici, neboť s tím, jak roste zásoba kapitálu, roste i celková produkce, ale klesajícími přírůstky, takže MPPK klesá a s ním i MRPK. Další dodatečné jednotky budou zapojeny jen při poklesu úrokové míry.
SSR je krátkodobá nabídka kapitálu, je svislá díky zásobě kapitálu vytvořené v minulém období. Bod E je bodem krátkodobé rovnováhy a irE (SE) je krátkodobá rovnovážná úroková míra.
Z dlouhodobého hlediska mohou domácnosti rozhodnout, že budou nabízet větší úspory, když úroková míra vzroste. Nabídka je tedy rostoucí funkcí úrokové míry. Protože neuvažujeme technologické změny je D stejná jako v krátkém období. SLR je odlišná z důvodu možnosti změny nabídky kapitálu. Má kladnou směrnici, protože se zvyšováním úrokové míry roste ochota více spořit. Průsečík křivek poptávky po kapitálu D a dlouhodobé křivky nabídky SLR určuje dlouhodobou rovnovážnou úrokovou míru irE (LR) a jí odpovídající rovnovážnou úroveň kapitálu KE (LR).
Úroková míra vyrovnává úspory a investice resp. D a S a plní tedy funkci tržní ceny.
Trhy kapitálových statků
8.4. Trhy kapitálových statků
Zde dochází k přeměně finančních prostředků v reálnou investici, neboli nákup nových kapitálových statků ( budov, zařízení, ... ). Poptávka zde není určena na základě teorie mezního užitku, ale na základě principu míry výnosu z kapitálu. Maximální cena, kterou jsou poptávající firmy ochotny zaplatit za kapitálový statek, je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kap. statku.
8.5. Úrokové míry (výnosy z kapitálu)
Zda a kam investovat, se firmy řídí porovnáváním různých měr výnosu, které mohou očekávat při alternativním umístění svých prostředků. Měřítka výnosu:
• Míra výnosu kapitálu - udává čistý výnos v peněžních jednotkách za 1 rok z každé peněžní jednotky investovaného kapitálu. V hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopoly se míra výnosu z kapitálu rovna tržní úrokové míře.
• Nájemné - představuje výnosy z kapitálu, které firmy získávají za pronajímané kapitálové statky.
Nejčastější formou výnosu z kapitálu je zisk.
Současná hodnota toku budoucích výnosů z daného kapitálového statku se vypočítá na základě diskontování toku budoucích výnosů úrokovou mírou
Zde dochází k přeměně finančních prostředků v reálnou investici, neboli nákup nových kapitálových statků ( budov, zařízení, ... ). Poptávka zde není určena na základě teorie mezního užitku, ale na základě principu míry výnosu z kapitálu. Maximální cena, kterou jsou poptávající firmy ochotny zaplatit za kapitálový statek, je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kap. statku.
8.5. Úrokové míry (výnosy z kapitálu)
Zda a kam investovat, se firmy řídí porovnáváním různých měr výnosu, které mohou očekávat při alternativním umístění svých prostředků. Měřítka výnosu:
• Míra výnosu kapitálu - udává čistý výnos v peněžních jednotkách za 1 rok z každé peněžní jednotky investovaného kapitálu. V hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopoly se míra výnosu z kapitálu rovna tržní úrokové míře.
• Nájemné - představuje výnosy z kapitálu, které firmy získávají za pronajímané kapitálové statky.
Nejčastější formou výnosu z kapitálu je zisk.
Současná hodnota toku budoucích výnosů z daného kapitálového statku se vypočítá na základě diskontování toku budoucích výnosů úrokovou mírou
Nabídka a poptávka na trhu kapitálu
8.2. Nabídka a poptávka na trhu kapitálu
Trh kapitálu ( klasické pojetí ) - na pořízení nových kap. statků musí mít firma dostatek prostředků, které může získat z vlastních zdrojů ( amortizace, nerozdělené zisky ) nebo z cizích ( vypůjčených ).
Nabídku na trhu kapitálu tvoří úspory ekonomických subjektů.
Poptávka po kapitálu je daná potřebou financovat nákup investičních statků. Firmy tyto prostředky získávají ve formě výpůjček u bank, převážně ale ve formě prodeje vlastních cenných papírů. Na tomto trhu se střetává nabídka úspor domácností s poptávkou firem po těchto úsporách.
Cenou, která se ustavuje na trhu kapitálu je úroková míra.
Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku dočasně volných úvěrových prostředků na trhu kapitálu. Působí zde však "netrpělivost" ze strany domácností, kdy dávají přednost současné spotřebě než čekání. Odměnou za čekání ale získají tzv. výnos z jimi uspořené částky ( S): S=S1-S0, kde S0 je uložená částka a S1 je částka uspořená. Výnos má nejčastěji podobu úroku z vkladu. Úroková míra ( ir ) je dána poměrem čistého úroku z uspořené částky za určité období k této uspořené částce. Vyjadřuje se v %.
Z krátkodobého hlediska je velikost úspor dána. Z dlouhodobého vede růst ir k růstu úspor. Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Při rozhodování o investicích se firmy snaží maximalizovat zisk. Proto je poptávka po kapitálu určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na výši úrokové míry. S růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu. Poptávka po kapitálu je klesající funkcí úrokové míry. Poptávka po kapitálu je stejně jako poptávka po práci a půdě odvozenou od poptávky po výrobcích a službách, k jejichž výrobě se má kapitál používat.
Trh kapitálu ( klasické pojetí ) - na pořízení nových kap. statků musí mít firma dostatek prostředků, které může získat z vlastních zdrojů ( amortizace, nerozdělené zisky ) nebo z cizích ( vypůjčených ).
Nabídku na trhu kapitálu tvoří úspory ekonomických subjektů.
Poptávka po kapitálu je daná potřebou financovat nákup investičních statků. Firmy tyto prostředky získávají ve formě výpůjček u bank, převážně ale ve formě prodeje vlastních cenných papírů. Na tomto trhu se střetává nabídka úspor domácností s poptávkou firem po těchto úsporách.
Cenou, která se ustavuje na trhu kapitálu je úroková míra.
Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku dočasně volných úvěrových prostředků na trhu kapitálu. Působí zde však "netrpělivost" ze strany domácností, kdy dávají přednost současné spotřebě než čekání. Odměnou za čekání ale získají tzv. výnos z jimi uspořené částky ( S): S=S1-S0, kde S0 je uložená částka a S1 je částka uspořená. Výnos má nejčastěji podobu úroku z vkladu. Úroková míra ( ir ) je dána poměrem čistého úroku z uspořené částky za určité období k této uspořené částce. Vyjadřuje se v %.
Z krátkodobého hlediska je velikost úspor dána. Z dlouhodobého vede růst ir k růstu úspor. Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Při rozhodování o investicích se firmy snaží maximalizovat zisk. Proto je poptávka po kapitálu určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na výši úrokové míry. S růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu. Poptávka po kapitálu je klesající funkcí úrokové míry. Poptávka po kapitálu je stejně jako poptávka po práci a půdě odvozenou od poptávky po výrobcích a službách, k jejichž výrobě se má kapitál používat.
Základní pojmy teorie kapitálu
8.1. Základní pojmy teorie kapitálu ( různá chápání kapitálu, členění kapitálu )
Kapitál (kapitálové statky - budovy, výrobní zařízení, dopravní prostředky, zásoby, ...) na rozdíl od práce a půdy není primárním výrobním faktorem. Je produktem výroby, který znovu vstupuje do výrobního procesu, je současně jeho vstupem i výstupem. Výroba kap. statků je spojena s omezováním současné spotřeby. Ale zapojování kapitálu do výroby má za následek růst objemu výroby a možnost větší spotřeby v následujícím období. Tato situace je označována jako nepřímá metoda výroby.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí delší dobu. Pouze se opotřebovávají a jejich hodnota se do nových statků nepřenáší najednou, ale postupně v podobě odpisů (amortizace). Odpisy jsou významnou součástí nákladů každé firmy ovlivňují velikost zisku, který je základem pro výpočet daní.
Odpisy zároveň představují zdroj prostředků pro nákup nových kapitálových statků, které mají nahradit původní již opotřebené kap. statky.
Jsou to tzv. obnovovací (restituční) investice (IR ). Čisté (netto) investice (IN) slouží k rozšiřování výroby na základě zvětšování existující zásoby kapitálu. Celkový vklad kap. statků do výroby jsou tzv. hrubé (brutto) investice (IB).
Kapitál (kapitálové statky - budovy, výrobní zařízení, dopravní prostředky, zásoby, ...) na rozdíl od práce a půdy není primárním výrobním faktorem. Je produktem výroby, který znovu vstupuje do výrobního procesu, je současně jeho vstupem i výstupem. Výroba kap. statků je spojena s omezováním současné spotřeby. Ale zapojování kapitálu do výroby má za následek růst objemu výroby a možnost větší spotřeby v následujícím období. Tato situace je označována jako nepřímá metoda výroby.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí delší dobu. Pouze se opotřebovávají a jejich hodnota se do nových statků nepřenáší najednou, ale postupně v podobě odpisů (amortizace). Odpisy jsou významnou součástí nákladů každé firmy ovlivňují velikost zisku, který je základem pro výpočet daní.
Odpisy zároveň představují zdroj prostředků pro nákup nových kapitálových statků, které mají nahradit původní již opotřebené kap. statky.
Jsou to tzv. obnovovací (restituční) investice (IR ). Čisté (netto) investice (IN) slouží k rozšiřování výroby na základě zvětšování existující zásoby kapitálu. Celkový vklad kap. statků do výroby jsou tzv. hrubé (brutto) investice (IB).
Nedokonalosti na trhu práce
7.5. Nedokonalosti na trhu práce
7.5.1. Faktory způsobující nedokonalosti
• mzdová strnulost - mzdy reagují mnohem pomaleji na změny na trzích práce, než ceny na trhu výrobků a služeb. Nerovnováha mezi DL a SL se vyrovnává pomaleji.
• mzdové struktury a klasifikační systémy, podle nichž jsou pracovníci odměňováni
• firmy jsou omezeny kolektivními smlouvami, pracovně právním zákonodárstvím a tržními vlivy (udržet si kvalifikované a zapracované pracovníky)
7.5.2. Důsledky nedokonalostí
V důsledku faktorů způsobujících nedokonalostí vniká monopolní výhoda na straně poptávky nebo nabídky práce.
monopson - trh s monopolní silou na straně "kupujícího" na trhu práce
působení odborových organizací - existence monopolní síly na straně "prodávajícího" na trhu práce.
7.5.3. Problematika odborů a monopsonu na trhu práce
7.5.3.1. Monopson
Monopolní síla na straně poptávky po práci nastává, jestli existuje jediná dominantní firma zaměstnávající práceschopné obyvatelstvo v dané oblasti. Monopson je jediný zaměstnavatel práce určité kvalifikace. Monopsonista může ovlivnit mzdy svých zaměstnanců; chce-li najmout dodatečné pracovníky, musí zvýšit mzdu. Mzdová sazba mu tedy není dána trhem. Mezní náklady práce jsou vyšší, než mzda nutná pro zaměstnání dodatečné jednotky práce (musí totiž zvýšit mzdu svým už dřívějším zaměstnancům) MFCL>w. Firma maximalizující zisk zvyšuje zaměstnanost práce tak dlouho, dokud dodatečný příjem ze zaměstnanosti dodatečné jednotky práce převyšuje dodatečné náklady na práci. Monopson najímá méně práce LM při nižší mzdové sazbě než v DK (najímal by LN).
7.5.1. Faktory způsobující nedokonalosti
• mzdová strnulost - mzdy reagují mnohem pomaleji na změny na trzích práce, než ceny na trhu výrobků a služeb. Nerovnováha mezi DL a SL se vyrovnává pomaleji.
• mzdové struktury a klasifikační systémy, podle nichž jsou pracovníci odměňováni
• firmy jsou omezeny kolektivními smlouvami, pracovně právním zákonodárstvím a tržními vlivy (udržet si kvalifikované a zapracované pracovníky)
7.5.2. Důsledky nedokonalostí
V důsledku faktorů způsobujících nedokonalostí vniká monopolní výhoda na straně poptávky nebo nabídky práce.
monopson - trh s monopolní silou na straně "kupujícího" na trhu práce
působení odborových organizací - existence monopolní síly na straně "prodávajícího" na trhu práce.
7.5.3. Problematika odborů a monopsonu na trhu práce
7.5.3.1. Monopson
Monopolní síla na straně poptávky po práci nastává, jestli existuje jediná dominantní firma zaměstnávající práceschopné obyvatelstvo v dané oblasti. Monopson je jediný zaměstnavatel práce určité kvalifikace. Monopsonista může ovlivnit mzdy svých zaměstnanců; chce-li najmout dodatečné pracovníky, musí zvýšit mzdu. Mzdová sazba mu tedy není dána trhem. Mezní náklady práce jsou vyšší, než mzda nutná pro zaměstnání dodatečné jednotky práce (musí totiž zvýšit mzdu svým už dřívějším zaměstnancům) MFCL>w. Firma maximalizující zisk zvyšuje zaměstnanost práce tak dlouho, dokud dodatečný příjem ze zaměstnanosti dodatečné jednotky práce převyšuje dodatečné náklady na práci. Monopson najímá méně práce LM při nižší mzdové sazbě než v DK (najímal by LN).
Odborové svazy
7.5.3.2. Odborové svazy
jsou sdružení pracujících, které ovlivňují nabídku práce. Vznášejí požadavky ve prospěch svých členů: vyšší mzdy, větší bezpečnost práce, lepší pracovní podmínky, ...
Dosažení vyšší mzdové sazby:
mzdový práh - představuje minimální mzdu, kterou odbory získaly vyjednáváním. Je vyšší než tržní mzda pro firmy znamená vyšší MFCL najímáno méně práce sníží se zaměstnanost
snížení nabídky práce - projeví se v posunu křivky nabídky doleva. Vyžaduje dva předpoklady: odbory jsou schopny snížit počet svých členů a schopny donutit zaměstnavatele zaměstnávat jen členy odborů. Efektem snížení nabídky je zvýšení mzdy a současně klesá poptávané množství práce
zvýšení nabídky práce - posun křivky DL nahoru doprava - zvýší se zaměstnanost i mzda. Dosahují toho snahou přimět spotřebitele zvýšit poptávku po jejich zboží, snahou omezit prodej konkurenčního zboží nebo zvýšením produktivity práce
7.5.3.3. Bilaterální monopol
Bilaterální (dvoustraný) monopol vzniká tehdy, když existuje monopolní síla jak na straně nabídky práce, tak i na straně poptávky po práci.
Zájmy obou monopolizovaných stran jsou protichůdné záleží na vzájemném poměru monopolní síly odborů a monopsonu. Mzda bývá výsledkem kolektivní smlouvy mezi oběma stranami.
jsou sdružení pracujících, které ovlivňují nabídku práce. Vznášejí požadavky ve prospěch svých členů: vyšší mzdy, větší bezpečnost práce, lepší pracovní podmínky, ...
Dosažení vyšší mzdové sazby:
mzdový práh - představuje minimální mzdu, kterou odbory získaly vyjednáváním. Je vyšší než tržní mzda pro firmy znamená vyšší MFCL najímáno méně práce sníží se zaměstnanost
snížení nabídky práce - projeví se v posunu křivky nabídky doleva. Vyžaduje dva předpoklady: odbory jsou schopny snížit počet svých členů a schopny donutit zaměstnavatele zaměstnávat jen členy odborů. Efektem snížení nabídky je zvýšení mzdy a současně klesá poptávané množství práce
zvýšení nabídky práce - posun křivky DL nahoru doprava - zvýší se zaměstnanost i mzda. Dosahují toho snahou přimět spotřebitele zvýšit poptávku po jejich zboží, snahou omezit prodej konkurenčního zboží nebo zvýšením produktivity práce
7.5.3.3. Bilaterální monopol
Bilaterální (dvoustraný) monopol vzniká tehdy, když existuje monopolní síla jak na straně nabídky práce, tak i na straně poptávky po práci.
Zájmy obou monopolizovaných stran jsou protichůdné záleží na vzájemném poměru monopolní síly odborů a monopsonu. Mzda bývá výsledkem kolektivní smlouvy mezi oběma stranami.
TRH PRÁCE A TRH PŮDY
7. TRH PRÁCE A TRH PŮDY
7.1. Práce jako výrobní faktor
Práce je činnost, jejímž nositelem je člověk práci ovlivňuje řada neekonomických faktorů, což ovlivňuje trh práce, zejména vývoj nabídky na tomto trhu.. Závěry platné pro poptávku po výr. faktorech lze aplikovat i na poptávku po práci.
7.2. Poptávka po práci v DK
Je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce (mzdových sazbách, tj. mzdách). Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, kdy se MRPL=MFCL=w.
7.3. Nabídka práce v DK
Práce je výrobním faktorem, jehož nositelem je člověk. Pracovní činnost může mít podobu práce na trhu práce, tzn pronájem práce za účelem získání peněz a podobu domácí práce. Zbytek dne, kdy člověk nepracuje je volným časem. Cílem spotřebitele je maximalizace užitku a rozhoduje se v rozdělování času mezi práci a volný čas. Maximalizace užitku dosahuje tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času shodný.
Substituční efekt - při vyšší mzdě je tendence více pracovat na úkor volného času (nahrazování volného času prací) zvyšování nabízené práce. Důchodový efekt - vyšší mzda zvyšuje reálný příjem a vede k tendenci mít více volného času (nahrazovat práci volným časem) snižování nabízené práce.
Zpět zakřivená nabídka práce - tvar křivky závisí na tom zda převládá substituční nad důchodovým efektem. Při nižší sazbě převládá substituční a množství nabízené práce roste (kladná směrnice křivky) a při vyšší mzdové sazbě převládá důchodový a množství nabízené práce klesá (záporná směrnice).
7.1. Práce jako výrobní faktor
Práce je činnost, jejímž nositelem je člověk práci ovlivňuje řada neekonomických faktorů, což ovlivňuje trh práce, zejména vývoj nabídky na tomto trhu.. Závěry platné pro poptávku po výr. faktorech lze aplikovat i na poptávku po práci.
7.2. Poptávka po práci v DK
Je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce (mzdových sazbách, tj. mzdách). Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, kdy se MRPL=MFCL=w.
7.3. Nabídka práce v DK
Práce je výrobním faktorem, jehož nositelem je člověk. Pracovní činnost může mít podobu práce na trhu práce, tzn pronájem práce za účelem získání peněz a podobu domácí práce. Zbytek dne, kdy člověk nepracuje je volným časem. Cílem spotřebitele je maximalizace užitku a rozhoduje se v rozdělování času mezi práci a volný čas. Maximalizace užitku dosahuje tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času shodný.
Substituční efekt - při vyšší mzdě je tendence více pracovat na úkor volného času (nahrazování volného času prací) zvyšování nabízené práce. Důchodový efekt - vyšší mzda zvyšuje reálný příjem a vede k tendenci mít více volného času (nahrazovat práci volným časem) snižování nabízené práce.
Zpět zakřivená nabídka práce - tvar křivky závisí na tom zda převládá substituční nad důchodovým efektem. Při nižší sazbě převládá substituční a množství nabízené práce roste (kladná směrnice křivky) a při vyšší mzdové sazbě převládá důchodový a množství nabízené práce klesá (záporná směrnice).
Rovnováha dokonale konkurenčního trhu práce
7.4. Rovnováha dokonale konkurenčního trhu práce
Vzniká při vyrovnání nabídky s poptávkou při rovnovážné mzdě, která je dána průsečíkem tržní poptávky DL a nabídky SL po práci. Tržní křivka poptávky je horizontálním součtem individuálních křivek poptávky všech firem na trhu práce. Tržní křivka nabídky práce ukazuje kolik hodin práce budou nabízet všichni pracovníci na tomto trhu při každé výši mzdy. Není zpět zakřivená, protože různí lidé mají rozdílné alternativní náklady a vztah k práci ke zpětnému zakřivení dochází u každého v jiném bodě a také rostoucí mzda přitahuje na trh nové pracovníky s většími transferovými výdělky.
Rovnováha a mzdové rozdíly:
nerovnovážné rozdíly - rozdíly ve mzdách u stejně kvalifikovaných pracovníků odrážejí změny v rozvoji jednotlivých odvětví. Různá mzda povede ke změně poptávky a nabídky práce, dokud její výše v jednotlivých zaměstnáních nevyrovná
rovnovážné rozdíly - ty rozdíly, které nevedou k přemísťování pracovních zdrojů:
• nedostatečná mobilita a segmentace trhů navzájem nekonkurenční
• rozdíly ve vrozených duševních a tělesných schopnostech
• rozdíly v čase a penězích potřebných k rozvoji určitých dovedností
• rozdíly v nepeněžním prospěchu určitého zaměstnání
Vzniká při vyrovnání nabídky s poptávkou při rovnovážné mzdě, která je dána průsečíkem tržní poptávky DL a nabídky SL po práci. Tržní křivka poptávky je horizontálním součtem individuálních křivek poptávky všech firem na trhu práce. Tržní křivka nabídky práce ukazuje kolik hodin práce budou nabízet všichni pracovníci na tomto trhu při každé výši mzdy. Není zpět zakřivená, protože různí lidé mají rozdílné alternativní náklady a vztah k práci ke zpětnému zakřivení dochází u každého v jiném bodě a také rostoucí mzda přitahuje na trh nové pracovníky s většími transferovými výdělky.
Rovnováha a mzdové rozdíly:
nerovnovážné rozdíly - rozdíly ve mzdách u stejně kvalifikovaných pracovníků odrážejí změny v rozvoji jednotlivých odvětví. Různá mzda povede ke změně poptávky a nabídky práce, dokud její výše v jednotlivých zaměstnáních nevyrovná
rovnovážné rozdíly - ty rozdíly, které nevedou k přemísťování pracovních zdrojů:
• nedostatečná mobilita a segmentace trhů navzájem nekonkurenční
• rozdíly ve vrozených duševních a tělesných schopnostech
• rozdíly v čase a penězích potřebných k rozvoji určitých dovedností
• rozdíly v nepeněžním prospěchu určitého zaměstnání
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)