Ovlivňují alokaci zdrojů, ...

• Ovlivňují alokaci zdrojů, složení výstupu,
rozdělování důchodů
• Vymezení vlast. práv zlepšuje očekávání
vlastníků, snižuje nejistotu a vede k lepší
alokaci zdrojů.
• Dělitelnost
• Převoditelnost
• Vynutitelnost
Coaseho teorém
• Jsou-li vlastnická práva svobodně převoditelná
a jsou-li transakční náklady nulové, pak výchozí
rozdělení vlastnických práv není podstatné pro
alokaci zdrojů.

Teorie smluvních vztahů
• Předpokladem pro vznik směny je existence
oddělených soukromých vlastníků
• Nkl. předpokládá, že velký počet nabízejících
zaručuje ex ante dokonalou soutěž
• Ale z ex post pohledu má „vítěz“ výhodu do
budoucna – fundamentální transformace –
fyzické investice a investice do human capital

1.3 Základní ekonomická souvislost užívání zdrojů – hranice výrobních možností

Tendence ekonomického pokroku:
● snaha maximalizovat výsledek vynakládání výrobních faktorů
● snaha využívat co nejúčinněji použitelné výrobní faktory
Zdroje a výsledky jsou v ekonomickém smyslu vzácné.
Využívání výrobních zdrojů je provázeno řadou zákonitostí. Dvě z nich tvoří východiska ekonomie, ty si objasníme:
➢ Omezenost zdrojů nutí k rozhodování, jaké množství výrobních faktorů a na jaké činnosti bude vyčleněno. Platí, že při stejném množství výrobních faktorů se vytváří různá množství rozdílných statků a služeb.
Hranice výrobních možností – množina maximálních výstupů ekonomiky – předpoklady – je-li dáno množství a kvalita výrobních faktorů, kterými společnost disponuje a jsou-li dány způsoby (technologie), pak existuje hranice výstupů, kterou není možno za daných podmínek překonat.

Př.: země provádí volbu mezi dvěma druhy statků, např. potravinami (statek x) a oděvy (statek y). Jsou dvě krajní možnosti, kdy zdroje budou určeny pro výrobu jediného statku (tzn. potraviny nebo oděvy). V těchto případech je výstupem jediný druh produkce, ostatní možnosti představují volbu, jejímž výsledkem je produkt tvořený jak potravinami, tak oděvy. Přitom platí, že rozšiřování výroby jednoho statku se může uskutečňovat jedině za cenu omezování výroby druhého statku.

Interní a externí zdroje

- Interní a externí zdroje – člení se podle toho, zda je podnik získá na základě vnitřní činnosti či jinak. Interní zdroje – odpisy a zisk po úhradě daní a dividend a dlouhodobé finanční rezervy. Externí zdroje – všechny ostatní zdroje získané mimo vnitřní činnosti podniku, dluhy, dotace, vklady vlastníků

emise kmenových a prioritních akcií
odpisy emise obligací
dlouhodobé úvěry finančních institucí
interní nerozdělený zisk externí dlouhodobé dodavatelské úvěry
finanční leasing
dlouhodobé finanční rezervy finanční podpora státu
ostatní externí zdroje

Samofinancování = financování pomocí interních zdrojů

Efektivní alokace zdrojů ...

- Efektivní alokace zdrojů se může dostat do konfliktu s ostatními cíli společnosti.

- Stát v tomto případě může ochraňovat hodnotový systém společnosti, avšak to může přinést případné negativní účinky na efektivní alokaci hospodářských zdrojů.

(pozn. klasickým příkladem těchto státních aktivit je v historii často prosazovaná úplná nebo částečná prohibice, která vede k omezování vysoce efektivní výroby alkoholických nápojů).

Skupina nástrojů k prosazení záměrů mikroekonomické politiky
- Daně
- Cenová regulace
- Státní vlastnictví
- Státní regulace, např. v oblasti sektoru veřejně prospěšných služeb, v dopravě a na finančních trzích a rovněž v oblasti zahraničního obchodu.
- Antimonopolní politika zakazující určité druhy konkurenčního chování

Specifické zdroje

→ výrobní zásoby
- vychází z pravděpodobnosti potřeby zvýšení zásob ve vztahu
jejich optimální úrovni→ při zvětšení rozsahu výroby je poměrná
úroveň zásob nižší ( menší pravděpodobnost potřeby
náhradních dílů pro větší objem strojů ve stejnou chvíli )

→ dynamické úspory z učení
- není tak úzce spjata s rozsahem výroby
- spíše je svázána s časovým průběhem výroby → v dlouhém
období dochází k omezování nákladů v souvislosti se
získáváním zkušeností ( osvojení nejlepších metod, technik,
dovednost, obratnost …) jednotlivými pracovníky.
- tyto úspory jsou typické pro nové výroby nebo technologie

K 4 ekonomické systémy

K 4 ekonomické systémy

Ekonomické systémy jsou charakterizovány způsobem ( mechanismy ) alokace zdrojů :

1. tradiční ekonomika
2. příkazová ekonomika ( centrálně řízená, ale není centrální )
3. tržní ekonomika ( reálně neexistuje )
4. smíšená ekonomika ( např. naše ekonomika )

tradiční ekonomika
→ každý aspekt chování podřizuje zvykům
→ rozhoduje se formo tradic
→ tento způsob organizování ekonomiky může vést až k zániku příslušné společnosti
→ především „ primitivní “ národy

ALOKACE ZDROJŮ

→ vyplývá ze skutečnosti, že výrobní zdroje jsou omezené, zatímco požadavky
spotřebitelů jsou neomezené
→ ale ekonomika namůže překročit svou hranici produkčních možností →
spotřebitelská poptávka musí zapadat do nabídky ekonomických statků firem ( let
do Paříže x let na Mars ) ← disponibilní zdroje
→ na úrovni mikroekonomie jsou alokační rozhodnutí řešena trhem ( prostřednictvím
nabídky a poptávky ) →
→ zisky vedou firmy k tomu, aby vstupovaly do oblastí, v nichž spotřebitelé žádají
více statků
→ ztráty vedou firmy k tomu, aby opouštěly oblasti, v nichž spotřebitelé chtějí méně
statků

Prostřednictvím alokace zdrojů jsou řešeny otázky

1. co
2. jak vyrábět
3. pro koho

Co vyrábět?
→ co určují spotřebitelé prostřednictvím svých „ peněžních hlasů“ → příjem firmy

Jak vyrábět?
→ určuje konkurenční prostředí trhu → snaha maximalizace zisku minimalizováním nákladů → volba nejefektivnější výrobních metod ( levnější výrobní postup nahrazuje postup nákladnější → technologie )

1.4. Financování firem

1.4. Financování firem ( vnitřní, vnější )

1.4.1. Vnitřní zdroje ( samofinancování )
Odpisy
Nerozdělený zisk
Dlouhodobé rezervy

1.4.2. Vnější zdroje
Dodatečná emise akcií
Emise obligací
Bankovní úvěr ( krátkodobý, střednědobý, dlouhodobý )
Leasing

Financování firem

2.4. Financování firem ( vnitřní, vnější )

2.4.1. Vnitřní zdroje ( samofinancování )
Odpisy
Nerozdělený zisk
Dlouhodobé rezervy

2.4.2. Vnější zdroje
Dodatečná emise akcií
Emise obligací
Bankovní úvěr ( krátkodobý, střednědobý, dlouhodobý )
Leasing

2.3.2. Alternativní teorie rozhodování firmy

2.3.2. Alternativní teorie rozhodování firmy
Alternativní teorie popisující rozhodování firmy jsou manažerské a behavioristické teorie.
Manažerské teorie firmy - zaměřují se na oddělení vlastnictví a řízení resp. kontroly velké firmy, které nejsou řízeny vlastníky, ale profesionálními řídícími pracovníky - manažery. Zájmy vlastníků bývají jiné než zájmy manažerů.

Model firmy maximalizující obrat ( Baumolův model ) - chování firmy v NDK, kdy je dosahováno maximálního TR=P.Q. Optimum maximalizující obrat je v množství Q2, tedy MR=0. Je-li poptávka elastická, obrat s růstem objemu produkce roste, je-li neelastická, obrat klesá. Obrat je maximální, když EDP=1.
Firma maximalizující obrat vyrábí vyšší objem produkce za nižší cenu než firma maximalizující zisk.
Behavioristické teorie firmy - cíl firmy je výsledkem střetávání zájmů a cílů jednotlivců a skupin ve firmě. Cíl se může měnit se změnami cílů jednotlivých skupin a se změnami jejich relativní moci uvnitř firmy. Cílem není maximalizace určité proměnné, ale dosažení její uspokojivé výše.
Model zaměstnanecké firmy - cílem je maximalizace důchodu připadajícího na zaměstnance. Důchod má dvě složky: mzdu a podíl na zisku.
Neziskové firmy - cílem není dosahovat zisku, mohou hospodařit i se ztrátou. Společnost je ale potřebuje k zabezpečení svých potřeb. Jsou financovány ze státního rozpočtu. (pošty, telekomunikace, železnice, ...) Existují i netržní subjekty, které přispívají k uspokojování potřeb jako celku, ale jejich činnost není řízena trhem (školy, nemocnice, církevní a dobročinné organizace, státní instituce, ...). Jejich příjem pochází ze státního rozpočtu, darů a sbírek.
Schumpeterova hypotéza - Velké firmy jsou motorem dynamického růstu invencí a technologických změn v tržní ekonomice, protože pouze ony si mohou dovolit rozsáhlé náklady na výzkum, vývoj a marketing nových produktů a tím získat konkurenční výhodu v boji o zvýšení podílu na trhu

2.4. Financování firem ( vnitřní, vnější )

2.4.1. Vnitřní zdroje ( samofinancování )
Odpisy
Nerozdělený zisk
Dlouhodobé rezervy

2.4.2. Vnější zdroje
Dodatečná emise akcií
Emise obligací
Bankovní úvěr ( krátkodobý, střednědobý, dlouhodobý )
Leasing

2.5. Postoj státu k různým typům podniků ( velké a malé firmy )