Právní ochrana zboží
Právní ochrana zboží vyplývá z ochrany průmyslového vlastnictví. Vztahuje se na vynálezy, užitné vzory, zlepšovací návrhy, průmyslové vzory a ochranné známky. Zásady právních vztahů mezi obchodními partnery upravuje souhrnně Obchodní zákoník.
Vynálezem – nazýváme řešení technického problému, které se projevuje novým nebo vyšším účinkem. Na vynález se uděluje patent. Náš stát pověřil touto činností Úřad průmyslového vlastnictví. Za povolení k využití patentu, tzv. licenci, se platí vynálezci poplatek a odměna za každý vyrobený kus. Nedovolená výroba a prodej výrobků chráněných patentem jsou nepřípustné.
Užitný vzor – je nový pojem pro ochranu technických řešení s nižší úrovní než vynález. Jeho ochrana se uděluje zápisem, bez složitého zkoumání, jako je tomu u vynálezu.
Zlepšovací návrh – řeší konkrétní technický, výrobní nebo ekonomický problém organizace, u které je podán.
Přináší společenský prospěch, za který dostává autor smluvně dohodnutou odměnu.
Průmyslový vzor – představuje nové plošné nebo prostorové řešení vnější estetické úpravy výrobku. Je to tvar, střih oděvu, kresba, barva apod. Zpravidla je výsledkem designéra. Zápis provádí Úřad průmyslového vlastnictví za poplatek na 5 let. (možno 2x prodloužit)
Ochranné známky – na zboží slouží k ochraně a propagaci. Jejich výrazný grafický, slovní, prostorový či kombinovaný tvar má zboží odlišit od jiných výrobků a služeb.
Co je to ochranná známka?
Dnešní svět pečlivě dbá na dodržování průmyslových práv a jiného duševního vlastnictví, kam patří i ochranná známka. Jedná se o nehmotný statek, který zařazujeme do oblasti práv na označení.
Pozitivní a negativní vymezení podle platného zákona – podle dosud platného zákona o ochranných známkách se ochrannou známkou rozumí slovní, obrazové, prostorové nebo kombinované označení, které je způsobilé odlišit výrobky nebo služby pocházející od různých výrobců nebo poskytovatelů služeb a je zapsáno do rejstříku ochranných známek.
Zobrazují se příspěvky se štítkemzboží. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemzboží. Zobrazit všechny příspěvky
60) Hodnocení a ochrana zboží
Hodnocení a ochrana zboží
Zbožím označujeme výrobky, které lidé kupují k uspokojování svých potřeb. Vlastnosti, kterými jsou potřeby uspokojovány, nazýváme užitnými vlastnostmi. Vytvářejí se během výroby a jejich souhrn tvoří užitnou hodnotu zboží. Užitná hodnota závisí nejen na surovinách a technické vyspělosti výroby, ale i na potřebách a ekonomických možnostech společnosti. Stupeň, kterým užitná hodnota uspokojuje požadavky společnosti, nazýváme jakostí zboží. Mezi měřitelné vlastnosti, které nejlépe vystihují užitečnost výrobku patří ukazatelé jakosti nebo parametry zboží. Zkoumáním užitné hodnoty zboží se zabývá zbožíznalství. K objektivnímu vyjádření užitných vlastností vyhledává zbožíznalství spolehlivé ukazatele jakosti a stanovuje metody pro jejich měření.
Subjektivní metody – hodnocení jsou založeny na posouzení jednotlivých vlastností výrobků smyslovými
orgány posuzovatele. Tyto metody zvané senzorické,jsou pohotové, nenáročné na zařízení, avšak neopakovatelné.
Objektivní zkoušky – se provádějí za předepsaných podmínek v laboratořích. Jejich výsledky jsou
opakovatelné, tj. stejné, i když je provádějí různí pracovníci na různých místech. Výsledky se vyjadřují číselnými hodnotami fyzikálních nebo chemických veličin a jednoznačnými výroky. Výsledky zkoušek užitných vlastností jsou podkladem pro hodnocení zboží.
Úroveň jakosti zboží
Jakost zboží je souhrn užitných vlastností, které podmiňují jeho schopnost uspokojovat stanovené potřeby v souladu s jeho určením. Jakost je širší pojem než pouhá shoda s požadavky norem. Výrobek vysoké jakosti musí spotřebiteli přinést překvapivě nový užitek. Jakost výrobku je výsledkem rovnováhy mezi potřebami společnosti a možností společnosti tyto potřeby uspokojit. Je odrazem společenské úrovně, která se projevuje v životním názoru.
Technická úroveň – ukazuje, jaký podíl vědecko technických poznatků v sobě výrobek obsahuje. Je závislá na ekonomických možnostech společnosti, a i na samotném spotřebiteli. Na technické úrovni závisí i další znaky jakosti: spolehlivost a životnost. Spolehlivost měříme dobou, během které bude výrobek pracovat bez poruchy, zatímco životnost je dána dobou, po které přestane plnit svou funkci.
Ovladatelnost - odráží úsilí spotřebitele při používání výrobku.
Udržovatelnost - znamená navracení funkční způsobilosti po odstranění následků předpokládaného opotřebení a opravitelnost po odstraněné nepředvídaných poruch a závad.
Ekonomická úroveň – zahrnuje výrobní náklady, prodejní cenu, náklady na provoz a údržbu a dobu životnosti výrobku.
Tržní strategie – při nízké ceně musí být dodávány na trh výrobky alespoň průměrné standardní jakosti. Při strategii vysoké jakosti se žádá vyvážení vysoké ceny mimořádným užitkem výrobku.
Strategie času – znamená pružnou změnu sortimentu i cen podle potřeb zákazníka. Ekonomickou úroveň zboží komplexně charakterizuje hodnotová analýza porovnáním pořizovací ceny s náklady na provoz po celou dobu jeho životnosti.
Estetická úroveň – je výsledkem působení výrobku na spotřebitele. Image zboží ovlivňuje výrobní značka, ochranná známka a různé formy reklamy.
Hygienická úroveň – výrobku vychází z anatomické stavby a fyziologických potřeb uživatele.
Národní úroveň - výrobku odráží hospodářskou vyspělost státu.
Světová úroveň – představuje výrobky vlastnostmi srovnatelné s výrobky nejvyspělejších zemí.
Špičková úroveň – výrobku všemi svými užitnými vlastnostmi předčí ostatní výrobky vyráběné ve světě.
Řízení jakosti zboží
Aby výrobky splňovaly zákony o bezpečnosti spotřebitele, o odpovědnosti za zboží a o ochraně životního prostředí (dnes platí ve všech vyspělých státech), musí být přesně vymezeny v závazných předpisech parametry, musí být zkoušeny a objektivními měřítky hodnoceny.
V České republice je péče o jakost podřízena programu standardizace, který zahrnuje technickou normalizaci, státní zkušebnictví a metrologii (soustavu měření). Řídícím orgánem ve státní zprávě je úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Technická normalizace
Technická normalizace je souhrn činností a opatření, kterými se sjednocuje nejvýhodnější řešení pro opakované případy z hlediska jakosti, bezpečnosti a ochrany životního prostředí. Odpovědnost za výrobek nese vždy výrobce.
Účelem technické normalizace je zejména:
1) Zvolit technický nejpokrokovější řešení (např. svařování ocelových konstrukcí místo ubytování)
2) Omezit počet stejných výrobků na trhu
3) Stanovit parametry výrobku
4) Zajistit bezpečnost a ochranu zdraví
5) Sjednotit měrové jednotky a značky
Uvedených výhod dosahuje technická normalizace těmito metodami:
1) Unifikací – tj. naprostým sjednocením (uniforma)
2) Typizací – tj. sjednocením nejdůležitějších znaků
3) Specifikací – tj. popisem vlastností výrobku nebo postupu práce
Výsledkem technické normalizace jsou technické normy. Podle obsahu se dělí předmětové, postupové (činnosti) a všeobecné.
Předmětové normy – předepisují základní vlastnosti, účel a určení konkrétních výrobků.
Postupové normy – stanovují způsoby práce.
Všeobecné normy – vymezují a sjednocují názvy, veličiny, pojmy, jednotky, definice.
Systematické číslování – norem umožňuje zařazovat tematicky příbuzné normy vydané v různou dobu do
stejných skupin podle mezinárodního desetinného třídění DT.
České státní normy (ČNS) vyhlašuje Český normalizační institut. Vyznačená ustanovení těchto norem jsou závazná pro všechny výrobce a uživatele ve státě, ale většina má v souladu s mezinárodními normami charakter doporučení. Normy se v některých státech nazývají standardy. Mohou být vyhlášeny též dvoustrannou dohodou států.
Státní zkušebnictví
Hospodářská soutěž prověřuje jakost všech výrobků. Státní zkušebnictví vybraných výrobků (tzv. rizikových) má prostřednictvím autorizovaných (státem pověřených) zkušeben chránit spotřebitele a podporovat konkurenční schopnost výrobků na zahraničních trzích.
Zkoušení výrobků se podle zákona o státním zkušebnictví a jeho novel provádí:
1) Schvalováním výrobků - (nových a dovezených) před jejich uvedením do oběhu podléhají mu zejména výrobky, které mohou při používání ohrozit zdraví nebo způsobit hospodářské
ztráty.
2) Certifikací – tj. vydáním osvědčení o shodě výrobku s technickým předpisem nebo normou.
3) Kontrolou – již hodnocených a schválených výrobků (provádí namátkově) kdy zkušebna může odejmout značku jakosti.
Certifikace
Každý vyspělí stát chrání odběratele před nekvalitními výrobky s nízkou spolehlivostí, které ohrožují bezpečnost, zdraví a životní prostředí. Pro naší ekonomiku je významné mezinárodní sjednocení požadavků Evropské unie. Zboží bez certifikátu podle ISO 9000 je na evropských trzích obtížně prodejné. Certifikace ověřuje shodu výrobku s parametry doporučenými normou. O zjištěné shodě vystavuje akreditovaná (státem pověřená) zkušebna potvrzení čili certifikát a výrobek se opatří evropskou certifikační značkou Control Emblem. Ta otvírá zboží cestu do všech zemí EU a prokazuje, že výrobek odpovídá závazným předpisům bezpečnosti. Neznamená, že je jakostní.
Českou certifikační značkou Ccz může výrobce označit zboží, na které státní zkušebna vystavila certifikát o shodě s normou (nebo jiným zahraničním předpisem). Ověření státní zkušebnou zaručuje nejen bezpečnost, ale i dobrou jakost výrobku.
Sortiment a označování zboží
Rozvoj výroby a mezinárodního obchodu zvyšují druhovou rozmanitost zboží. Soubor druhů sestavený z hlediska výroby (např. hutní výrobky válcované) nebo obchodu (např. zboží drogistické) nazýváme výrobními nebo obchodním sortimentem zboží. Spotřební zboží se třídí na sortiment potravinářského a sortiment průmyslového zboží.
Čárkový kód EAN
Přesnou evidenci, jednoznačnou identifikaci a bezchybné oceňování zboží v obchodě s využitím elektronických zařízení umožňuje čárkový kód sdružení European Article Numbering (se sídlem v Bruselu), zavedený v roce 1977. Umisťuje se na zadní nebo boční straně obalu a tvoří ho 13 číslic EAN 13). Zkrácená forma má 8 číslic (EAN 8). Každá číslice se skládá ze 7 modulů, tj. bílých a tmavých pruhů, a může se vyjádřit ve třech kombinacích A, B, C.
Každé zboží smí být označeno pouze jedním snímatelným kódem. Kontrolní pokladna v obchodě spojená s počítačem odečítá každý prodaný kus ze zásob, takže lze okamžitě (bez inventur) zjistit množství každého druhu zboží a provést počítačem objednávku u dodavatele.
Zbožím označujeme výrobky, které lidé kupují k uspokojování svých potřeb. Vlastnosti, kterými jsou potřeby uspokojovány, nazýváme užitnými vlastnostmi. Vytvářejí se během výroby a jejich souhrn tvoří užitnou hodnotu zboží. Užitná hodnota závisí nejen na surovinách a technické vyspělosti výroby, ale i na potřebách a ekonomických možnostech společnosti. Stupeň, kterým užitná hodnota uspokojuje požadavky společnosti, nazýváme jakostí zboží. Mezi měřitelné vlastnosti, které nejlépe vystihují užitečnost výrobku patří ukazatelé jakosti nebo parametry zboží. Zkoumáním užitné hodnoty zboží se zabývá zbožíznalství. K objektivnímu vyjádření užitných vlastností vyhledává zbožíznalství spolehlivé ukazatele jakosti a stanovuje metody pro jejich měření.
Subjektivní metody – hodnocení jsou založeny na posouzení jednotlivých vlastností výrobků smyslovými
orgány posuzovatele. Tyto metody zvané senzorické,jsou pohotové, nenáročné na zařízení, avšak neopakovatelné.
Objektivní zkoušky – se provádějí za předepsaných podmínek v laboratořích. Jejich výsledky jsou
opakovatelné, tj. stejné, i když je provádějí různí pracovníci na různých místech. Výsledky se vyjadřují číselnými hodnotami fyzikálních nebo chemických veličin a jednoznačnými výroky. Výsledky zkoušek užitných vlastností jsou podkladem pro hodnocení zboží.
Úroveň jakosti zboží
Jakost zboží je souhrn užitných vlastností, které podmiňují jeho schopnost uspokojovat stanovené potřeby v souladu s jeho určením. Jakost je širší pojem než pouhá shoda s požadavky norem. Výrobek vysoké jakosti musí spotřebiteli přinést překvapivě nový užitek. Jakost výrobku je výsledkem rovnováhy mezi potřebami společnosti a možností společnosti tyto potřeby uspokojit. Je odrazem společenské úrovně, která se projevuje v životním názoru.
Technická úroveň – ukazuje, jaký podíl vědecko technických poznatků v sobě výrobek obsahuje. Je závislá na ekonomických možnostech společnosti, a i na samotném spotřebiteli. Na technické úrovni závisí i další znaky jakosti: spolehlivost a životnost. Spolehlivost měříme dobou, během které bude výrobek pracovat bez poruchy, zatímco životnost je dána dobou, po které přestane plnit svou funkci.
Ovladatelnost - odráží úsilí spotřebitele při používání výrobku.
Udržovatelnost - znamená navracení funkční způsobilosti po odstranění následků předpokládaného opotřebení a opravitelnost po odstraněné nepředvídaných poruch a závad.
Ekonomická úroveň – zahrnuje výrobní náklady, prodejní cenu, náklady na provoz a údržbu a dobu životnosti výrobku.
Tržní strategie – při nízké ceně musí být dodávány na trh výrobky alespoň průměrné standardní jakosti. Při strategii vysoké jakosti se žádá vyvážení vysoké ceny mimořádným užitkem výrobku.
Strategie času – znamená pružnou změnu sortimentu i cen podle potřeb zákazníka. Ekonomickou úroveň zboží komplexně charakterizuje hodnotová analýza porovnáním pořizovací ceny s náklady na provoz po celou dobu jeho životnosti.
Estetická úroveň – je výsledkem působení výrobku na spotřebitele. Image zboží ovlivňuje výrobní značka, ochranná známka a různé formy reklamy.
Hygienická úroveň – výrobku vychází z anatomické stavby a fyziologických potřeb uživatele.
Národní úroveň - výrobku odráží hospodářskou vyspělost státu.
Světová úroveň – představuje výrobky vlastnostmi srovnatelné s výrobky nejvyspělejších zemí.
Špičková úroveň – výrobku všemi svými užitnými vlastnostmi předčí ostatní výrobky vyráběné ve světě.
Řízení jakosti zboží
Aby výrobky splňovaly zákony o bezpečnosti spotřebitele, o odpovědnosti za zboží a o ochraně životního prostředí (dnes platí ve všech vyspělých státech), musí být přesně vymezeny v závazných předpisech parametry, musí být zkoušeny a objektivními měřítky hodnoceny.
V České republice je péče o jakost podřízena programu standardizace, který zahrnuje technickou normalizaci, státní zkušebnictví a metrologii (soustavu měření). Řídícím orgánem ve státní zprávě je úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Technická normalizace
Technická normalizace je souhrn činností a opatření, kterými se sjednocuje nejvýhodnější řešení pro opakované případy z hlediska jakosti, bezpečnosti a ochrany životního prostředí. Odpovědnost za výrobek nese vždy výrobce.
Účelem technické normalizace je zejména:
1) Zvolit technický nejpokrokovější řešení (např. svařování ocelových konstrukcí místo ubytování)
2) Omezit počet stejných výrobků na trhu
3) Stanovit parametry výrobku
4) Zajistit bezpečnost a ochranu zdraví
5) Sjednotit měrové jednotky a značky
Uvedených výhod dosahuje technická normalizace těmito metodami:
1) Unifikací – tj. naprostým sjednocením (uniforma)
2) Typizací – tj. sjednocením nejdůležitějších znaků
3) Specifikací – tj. popisem vlastností výrobku nebo postupu práce
Výsledkem technické normalizace jsou technické normy. Podle obsahu se dělí předmětové, postupové (činnosti) a všeobecné.
Předmětové normy – předepisují základní vlastnosti, účel a určení konkrétních výrobků.
Postupové normy – stanovují způsoby práce.
Všeobecné normy – vymezují a sjednocují názvy, veličiny, pojmy, jednotky, definice.
Systematické číslování – norem umožňuje zařazovat tematicky příbuzné normy vydané v různou dobu do
stejných skupin podle mezinárodního desetinného třídění DT.
České státní normy (ČNS) vyhlašuje Český normalizační institut. Vyznačená ustanovení těchto norem jsou závazná pro všechny výrobce a uživatele ve státě, ale většina má v souladu s mezinárodními normami charakter doporučení. Normy se v některých státech nazývají standardy. Mohou být vyhlášeny též dvoustrannou dohodou států.
Státní zkušebnictví
Hospodářská soutěž prověřuje jakost všech výrobků. Státní zkušebnictví vybraných výrobků (tzv. rizikových) má prostřednictvím autorizovaných (státem pověřených) zkušeben chránit spotřebitele a podporovat konkurenční schopnost výrobků na zahraničních trzích.
Zkoušení výrobků se podle zákona o státním zkušebnictví a jeho novel provádí:
1) Schvalováním výrobků - (nových a dovezených) před jejich uvedením do oběhu podléhají mu zejména výrobky, které mohou při používání ohrozit zdraví nebo způsobit hospodářské
ztráty.
2) Certifikací – tj. vydáním osvědčení o shodě výrobku s technickým předpisem nebo normou.
3) Kontrolou – již hodnocených a schválených výrobků (provádí namátkově) kdy zkušebna může odejmout značku jakosti.
Certifikace
Každý vyspělí stát chrání odběratele před nekvalitními výrobky s nízkou spolehlivostí, které ohrožují bezpečnost, zdraví a životní prostředí. Pro naší ekonomiku je významné mezinárodní sjednocení požadavků Evropské unie. Zboží bez certifikátu podle ISO 9000 je na evropských trzích obtížně prodejné. Certifikace ověřuje shodu výrobku s parametry doporučenými normou. O zjištěné shodě vystavuje akreditovaná (státem pověřená) zkušebna potvrzení čili certifikát a výrobek se opatří evropskou certifikační značkou Control Emblem. Ta otvírá zboží cestu do všech zemí EU a prokazuje, že výrobek odpovídá závazným předpisům bezpečnosti. Neznamená, že je jakostní.
Českou certifikační značkou Ccz může výrobce označit zboží, na které státní zkušebna vystavila certifikát o shodě s normou (nebo jiným zahraničním předpisem). Ověření státní zkušebnou zaručuje nejen bezpečnost, ale i dobrou jakost výrobku.
Sortiment a označování zboží
Rozvoj výroby a mezinárodního obchodu zvyšují druhovou rozmanitost zboží. Soubor druhů sestavený z hlediska výroby (např. hutní výrobky válcované) nebo obchodu (např. zboží drogistické) nazýváme výrobními nebo obchodním sortimentem zboží. Spotřební zboží se třídí na sortiment potravinářského a sortiment průmyslového zboží.
Čárkový kód EAN
Přesnou evidenci, jednoznačnou identifikaci a bezchybné oceňování zboží v obchodě s využitím elektronických zařízení umožňuje čárkový kód sdružení European Article Numbering (se sídlem v Bruselu), zavedený v roce 1977. Umisťuje se na zadní nebo boční straně obalu a tvoří ho 13 číslic EAN 13). Zkrácená forma má 8 číslic (EAN 8). Každá číslice se skládá ze 7 modulů, tj. bílých a tmavých pruhů, a může se vyjádřit ve třech kombinacích A, B, C.
Každé zboží smí být označeno pouze jedním snímatelným kódem. Kontrolní pokladna v obchodě spojená s počítačem odečítá každý prodaný kus ze zásob, takže lze okamžitě (bez inventur) zjistit množství každého druhu zboží a provést počítačem objednávku u dodavatele.
1.2 Směna a peníze ve vzájemné souvislosti
Dělba práce je podnětem směny a rozvoj směny působí jako mocný stimul pro další prohlubování dělby práce. Člověk jako výrobce se stále více specializuje, ale sám je i spotřebitelem, pro kterého je charakteristické, že se stále rozevírá škála jeho požadavků na spotřebu (řešitelné pouze směnou). Subjekt může vystupovat ve směně, je-li vlastníkem toho, co nabízí.
Vývoj směny:
Barter – přímá výměna výrobku za výrobek – výchozí forma. Impulsem pro vznik univerzálního směnného prostředku. Tím se stala nejdříve některá vybraná zboží (látky atd.) - zbožové (komoditní) peníze.
Peněžní směna – směna prostřednictvím peněz se stala faktorem stimulujícím rozvoj směny a výroby (peníze jsou produktem rozvoje směny).
Zboží se směňuje v určitých kvantitativních poměrech (směnných hodnotách). Směna předpokládá oboustranný zájem. (Když chtěl vlastník zboží A získat zboží B, za předpokladu přímé výměny, musel by vlastník zboží B chtít zboží A) - což nebylo vždy možné→ zprostředkovaná směna (vlastník zboží B je ochoten směnit pouze za zboží C a proto vlastník zboží A musí nalézt takového vlastníka zboží C, který je ochoten směňovat za A).
Vývoj směny:
Barter – přímá výměna výrobku za výrobek – výchozí forma. Impulsem pro vznik univerzálního směnného prostředku. Tím se stala nejdříve některá vybraná zboží (látky atd.) - zbožové (komoditní) peníze.
Peněžní směna – směna prostřednictvím peněz se stala faktorem stimulujícím rozvoj směny a výroby (peníze jsou produktem rozvoje směny).
Zboží se směňuje v určitých kvantitativních poměrech (směnných hodnotách). Směna předpokládá oboustranný zájem. (Když chtěl vlastník zboží A získat zboží B, za předpokladu přímé výměny, musel by vlastník zboží B chtít zboží A) - což nebylo vždy možné→ zprostředkovaná směna (vlastník zboží B je ochoten směnit pouze za zboží C a proto vlastník zboží A musí nalézt takového vlastníka zboží C, který je ochoten směňovat za A).
Převis nabídky má za následek ( u zboží ) :
Převis nabídky má za následek ( u zboží ) :
- přebytek ve formě nadprodukce ( výrobci mohou za minimální cenu vyrobit libovolné množství ) většinou odkupuje vláda ( vládní garance )
- náklady na nákup přebytků jsou enormní → zatížení daňových poplatníků
- vláda nese další náklady spojení se skladováním a likvidací přebytků
- častým způsobem zbavení se přebytků je vstup s tímto zbožím na zahraniční trhy za dotované ceny → snižují se světové ceny na úkor efektivnějších výrobců
příklad:
Společenská zemědělská politika EU ( CAP ) → silná lobby schopná vykonávat tlak na politické činitele. Existence intervenčních agentur EU, které od zemědělců odkupují všechny přebytky, které nedokáží prodat na trhu, za garantované ceny. Dnešní východiska – restrikce v případě nadprodukce nad určitý objem výroby.
Efekty minimálních cen jsou zcela odlišné při jejich uplatnění u služeb ← nadbytečná produkce služeb nemůže být skladována.
Převis nabídky ( u služeb ) má za následek:
- přebytečná kapacita služeb bez možnosti cenové konkurence vede ke konkurenci necenové → masivní reklamy
- další zvýšené náklady, které spolu nevytížeností kapacity snižují celkový objem zisků
- přebytek ve formě nadprodukce ( výrobci mohou za minimální cenu vyrobit libovolné množství ) většinou odkupuje vláda ( vládní garance )
- náklady na nákup přebytků jsou enormní → zatížení daňových poplatníků
- vláda nese další náklady spojení se skladováním a likvidací přebytků
- častým způsobem zbavení se přebytků je vstup s tímto zbožím na zahraniční trhy za dotované ceny → snižují se světové ceny na úkor efektivnějších výrobců
příklad:
Společenská zemědělská politika EU ( CAP ) → silná lobby schopná vykonávat tlak na politické činitele. Existence intervenčních agentur EU, které od zemědělců odkupují všechny přebytky, které nedokáží prodat na trhu, za garantované ceny. Dnešní východiska – restrikce v případě nadprodukce nad určitý objem výroby.
Efekty minimálních cen jsou zcela odlišné při jejich uplatnění u služeb ← nadbytečná produkce služeb nemůže být skladována.
Převis nabídky ( u služeb ) má za následek:
- přebytečná kapacita služeb bez možnosti cenové konkurence vede ke konkurenci necenové → masivní reklamy
- další zvýšené náklady, které spolu nevytížeností kapacity snižují celkový objem zisků
Existují různé typy trhů
Existují různé typy trhů z hlediska různých druhů členění :
• územní hledisko
– trhy místní ( oblastní, regionální )
- trhy národní ( v rámci státu )
- trhy světové ( v rámci jednotlivých ekonomik )
• z hlediska počtu zboží
- trhy dílčí ( jediný druh zboží )
- trhy agregátní ( trh veškerého zboží )
• z hlediska předmětu koupě
- trh práce, půdy, kapitálu ( trh výrobních faktorů )
- trh peněz ( finančního kapitálu )
- trh produktů ( výrobků, služeb )
• územní hledisko
– trhy místní ( oblastní, regionální )
- trhy národní ( v rámci státu )
- trhy světové ( v rámci jednotlivých ekonomik )
• z hlediska počtu zboží
- trhy dílčí ( jediný druh zboží )
- trhy agregátní ( trh veškerého zboží )
• z hlediska předmětu koupě
- trh práce, půdy, kapitálu ( trh výrobních faktorů )
- trh peněz ( finančního kapitálu )
- trh produktů ( výrobků, služeb )
Zboží, Nabídka
Zboží:
= produkt lidské práce, který slouží k uspokojení nějaký potřeby
- ke spotřebiteli se dostává prostřednictvím směny
- zboží má určité vlastnosti:
a) má hodnotu
b) musí mít užitnou hodnotu
c) musí mít směnou hodnot
Nabídka
= je to množství zboží (práce nebo CP), které jsou prodávající ochotni při určité ceně prodat, nebo vyrobit.
1) individuální (1 výrobce)
2) dílčí (nabídka jen jednoho druhu výrobku nebo služby od různých firem)
3) agregátní (nabídka všeho zboží od všech výrobců)
Nabídku ovlivňuje hlavně cena, cena tzv. substitutů (alternativních výrobků), změna výrobní podmínek (týká se to zemědělských produktů např. rostlinná výroba)
Platí, že čím větší cena, tím menší množství prodáme zboží a více nám zbyde.
Nabídka má 2 proměnné veličiny: Q = objem produkce
p = cena
Nabídku vyjadřujeme křivkou, která vyjadřuje zákon rostoucí nabídky (čím je vyšší cena, tím je větší nabídka). Zákon a křivka charakterizuje chování prodejců.
= produkt lidské práce, který slouží k uspokojení nějaký potřeby
- ke spotřebiteli se dostává prostřednictvím směny
- zboží má určité vlastnosti:
a) má hodnotu
b) musí mít užitnou hodnotu
c) musí mít směnou hodnot
Nabídka
= je to množství zboží (práce nebo CP), které jsou prodávající ochotni při určité ceně prodat, nebo vyrobit.
1) individuální (1 výrobce)
2) dílčí (nabídka jen jednoho druhu výrobku nebo služby od různých firem)
3) agregátní (nabídka všeho zboží od všech výrobců)
Nabídku ovlivňuje hlavně cena, cena tzv. substitutů (alternativních výrobků), změna výrobní podmínek (týká se to zemědělských produktů např. rostlinná výroba)
Platí, že čím větší cena, tím menší množství prodáme zboží a více nám zbyde.
Nabídka má 2 proměnné veličiny: Q = objem produkce
p = cena
Nabídku vyjadřujeme křivkou, která vyjadřuje zákon rostoucí nabídky (čím je vyšší cena, tím je větší nabídka). Zákon a křivka charakterizuje chování prodejců.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)