Finanční řízení pracuje s hodnotovým ...

- finanční řízení pracuje s hodnotovým modelem reálných procesů podniku. Pokud chce být ekonom úspěšný musí být ochoten se seznámit se základními technickými a obchodními problémy podniku, musí rozumět procesům, jejichž hodnotový model sleduje
- naopak pracovníci ostatních oblastí podniku by měli mít schopnost komplexního finančního pohledu na důsledky svých rozhodnutí

Peněžní toky (cash flow) podniku
- cash flow je centrální veličina, se kterou se v rámci podniku operuje
- hlavním trvalým a bezpečným zdrojem financování růstu majetku podniku je zisk (viz samofinancování)
- to však nestačí: podnik musí mít dostatek peněžních prostředků (fondů) na krytí peněžních výdajů
• úhrada faktur za suroviny a energii,
• výplata mezd a platů,
• úhrada režijních nákladů,
• splácení půjček (úroky+úmory),
• úhrada daní.
- ke krytí těchto peněžních výdajů je nezbytná realizace dostatečně vysokých peněžních příjmů, např. :
• tržby za při prodeji za hotové,
• inkaso pohledávek,
• úvěry od banky a hotovostní vklady majitele.

4. Princip zohledňování rizika:

4. princip zohledňování rizika: koruna získaná s rizikem má menší hodnotu, než koruna bezriziková; stupeň rizika se obvykle zohledňuje úpravou diskontní sazby; ochrana vůči rizikům
5. princip optimalizace kapitálové struktury: složitý problém, zpravidla platí zásada, že dlouhodobý majetek by měl být financován dlouhodobými zdroji a krátkodobý majetek krátkodobými zdroji
6. princip zohledňování stupně efektivnosti kapitálových trhů: teorie efektivnosti kap. trhů, rozvíjená v USA; obecně jsou def. 3 stupně efektivnosti: slabá, střední, silná
7. princip plánování a analýzy finančních údajů: soustavná analýza a plánování finančních veličin podniku je integrální součástí moderního finančního řízení

- základem finančního řízení je finanční rozhodování o výběru nejvhodnějších variant pohybu peněz, kapitálu, finančních zdrojů a kontrola realizace těchto rozhodnutí

Organizace a vztahy finančního řízení k ostatním oblastem řízení
- postavení finančního řízení v organizační struktuře podniku:
- nutnost prorůstání finančního řízení všemi úrovněmi vertikály org. struktury až po řadové pracovníky:
• 1. úroveň - finanční ředitel a jeho štábní útvary
• 2. úroveň – hlavní ekonom divize a jeho štábní útvar
• 3. úroveň – ekonom provozu a jeho útvar
• 4. úroveň – dílenský plánovač
• 5. úroveň – pracovníci

Postavení finančního řízení v podnikové struktuře

– nutnost prorůstání finančního řízení všemi úrovněmi vertikální organizační struktury až po řadové pracovníky:
• 1. úroveň – finanční ředitel a jeho štábní útvary
• 2. úroveň – hlavní ekonom divize a jeho štábní útvary
• 3. úroveň – ekonom provozu a jeho útvar
• 4. úroveň – dílenský plánovač
• 5. úroveň – pracovníci

- finanční řízení pracuje s hodnotovým modelem reálných procesů podniku, pokud chce být ekonom úspěšný musí být ochoten se seznámit se základními technickými a obchodními problémy podniku, musí rozumět procesům, jejichž hodnotový model sleduje

- naopak pracovníci ostatních oblastí podniku by měli mít schopnost komplexního finančního pohledu na důsledky svých rozhodnutí

- potřeba kapitálu vzniká z časového nesouladu mezi inkasem příjmů a realizaci výdajů - jsou-li v určitém časovém období vyšší výdaje, než příjmy, vzniká potřeba dodatečných finančních prostředků, tzn. tzv. potřeba kapitálu (např. založení podniku: nejprve je třeba vynaložit peněžní prostředky ve formě různých poplatků, investovat do výrobních a provozních zařízení, inkaso z realizace zboží a služeb vzniká často s velkým časovým odstupem

- potřeba financí zaujímá v rámci podnikových financí centrální úlohu

Úkoly finančního řízení:

1. získávání kapitálu (pro běžné i mimořádné potřeby podniku), rozhodování o struktuře kapitálu a jeho změnách (zda získat úvěr, nebo navýšit základní jmění)

2. rozhoduje o umístění kapitálu - kam bude kapitál směřovat

3. rozhodování o rozdělení zisku - reinvestování - celý zisk nebo jeho část znovu vracím do výrobního procesu investice - samofinancování

4. řídí hospodářskou stránku činnosti podniku
- rozhoduje
- plánuje
- zaznamenává
- analyzuje
- kontroluje
- tyto činnosti jsou ovlivňovány dvěma faktory:
- faktor času - vyplývá z časového nesouladu mezi příčinou a následkem (realizace rozhodnutí
proběhne až následně); v okamžiku, kdy nastane rozhodnutí, může být jiná vstupní situace; rozhodnutí musí být natolik kvalitní, aby rozhodnutí v budoucnosti bylo správné

Faktor rizika

- faktor rizika - ani u jedné varianty neexistuje 100% jistota; každý se rozhoduje s určitým rizikem a snaží se toto riziko minimalizovat; čím větší riziko, tím musím očekávat větší zisk; riziko ztráty zmenším tím, že ho rozložím mezí více podnikatelských aktivit (diverzifikace výrobního programu)
- příčiny rizika:
- příčiny vnější - mikro a makroprostředí (inflace, nezaměstnanost, povodně, katastrofy)
- příčiny vnitřní - vycházejí z nekvalitního rozhodnutí managementu

Pravidla pro finanční rozhodování:
- má se preferovat větší výnos před menším
- má se preferovat menší riziko před větším
- za větší riziko se požaduje větší výnos
- preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou obdrženou později
- motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu než by přineslo investování do jiné akce (ve vztahu k riziku)
- motivací veškerého investování je zvětšení majetku

Finanční řízení

Finanční řízení
- se zabývá pohybem peněz a kapitálu podniku
- vychází z cílů podniku, je ovlivněno i vnějším prostředím (např. daňovou politikou, celní pol.)

Cíl: vytvořit co nejvýhodnější strukturu majetku a kapitálu
- má ho na starosti, finanční manažér, řeší 2 základní druhy problému:
1) do jakých aktiv a v jakém rozsahu investovat
2) jakým způsobem opatřit potřebné zdroje

Finanční řízení ovlivňuje:
a) faktor času – dochází k časovému nesouladu mezi rozhodnutím a jeho vlivem na ekonomiku podniku
b) faktor rizika – z vnějších příčin (objektivní) – nezávisí na činnosti podniku, záleží např. na procentu inflace, na přírodní katastrofě…
z vnitřních příčin (subjektivní) – špatný odhad poptávky po výrobcích, nevhodně zvolená investice.

- struktura vlažených investičních prostředků = portfolio
- závěr: varianta s větším rizikem přináší větší zisk a naopak

Obrana proti případným rizikům:
1) část rizika přeneseme na jiný subjekt (pojišťovna)
2) vymezení rizikových hranic = kam až může klesnout prodejní cena našeho výrobku
3) rozložení rizika – vyrábět alespoň 2 a více výrobků
4) tvorba rezerv