Zůstatek je třeba udržet ve stanovených mezích a zasahovat pouze v případě, že zůstatek dosáhne horní nebo dolní meze. Pak firma musí nakoupit nebo prodat CP, aby se dostala opět do bodu návratu. Vzdálenost horní a dolní meze je dána vzorcem: rozpětí = 3 . [3/4 . (NP . R /ú)]
(NP – náklady na prodej CP, R – rozptyl denních hotovostních toků, ú – denní úroková sazba)
Hotovostní tok se nevrací na ½ vzdálenosti mezi oběma mezemi, ale do 1/3 od dolní hranice. Bod návratu je stanoven jako: bod návratu = dolní mez + rozpětí / 3
Začíná-li firma v bodě návratu, dosahuje dolní meze častěji než horní. Pokud by začínala uprostřed, měla by větší průměrný hotovostní zůstatek a vyšší náklady na ušlý zisk. Model tedy neminimalizuje počet transakcí s CP, ale minimalizuje náklady.
Praktické použití modelu je limitováno především předpokladem nahodilosti a nezávislosti peněžních toků.
Řízení pracovního kapitálu (PK)
Globální postup je založen na rozhodování o pracovním (provozním) kapitálu. Pracovní kapitál rozlišujeme na hrubý a čistý. Hrubý označuje souhrn veškerých oběžných aktiv používaných v podniku. Čistý je v tomto pojetí pak rozdíl mezi hrubým pracovním kapitálem a sumou krátkodobých závazků podniku.
Žádné komentáře:
Okomentovat